LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XL (1998)

Vilija LAZAUSKAITĖ, Danutė SABALIAUSKAITĖ-LIUTKEVIČIENĖ

Ústav litevského jazyka, Vilnius

NÁZVY JÍDEL A NÁPOJŮ V „SLOVNÍKU SOUČASNÉ LITEVŠTINY“

Při přípravě „Slovníku současné litevštiny“ (dále jen BŽ) bude jedním z jeho nejdůležitějších zdrojů třetí vydání „Slovníku současného litevského jazyka“ (dále jen DŽ³). Tento článek pojednává o lexikálně-sémantické skupině názvů jídel a nápojů uvedené v DŽ³. Protože BŽ bude věnovat značnou pozornost výběru slov a uvádění významů, jsou údaje z DŽ³ porovnávány s materiálem akademického „Slovníku litevského jazyka“.

Názvy jídel a nápojů patří k nejproměnlivějším lexikálně-sémantickým skupinám (to nelze říci například o názvech příbuzenských vztahů). Neustále se totiž mění samotné skutečnosti – na některá jídla se zapomíná a přestávají se připravovat, jiná se vymýšlejí nebo „importují“. Spolu s posledně jmenovanými často přicházejí názvy nepřijatelné pro systém litevského jazyka, např. čipsai, miusliai a podobně. Jako náhrada těchto názvů se hledají již existující litevská slova nebo se tvoří zcela nová. Ta se v reálném úzu prosazují pomalu, např. javai̇nis, žuvainis a podobně. Při psaní tohoto článku je tedy třeba řešit další problém – stanovit kritéria výběru slov, která nebyla do DŽ³ zařazena, ale jsou v běžném jazyce známá a užívaná.

DŽ³ uvádí asi 370 slov označujících různá jídla a nápoje. Většinu z nich tvoří domácí lexikum – mnohé názvy lze považovat za dialektismy nebo hovorová slova (např. ėdesys); část tvoří starší výpůjčky, které se v úzu vžily (např. arbatà). DŽ³ uvádí nejméně novějších výpůjček, které nejčastěji pojmenovávají národní jídla jiných národů (např. guliašas).

1. „Lexikum nevhodné pro Slovník spisovné litevštiny.“

Při analýze seznamu slov v DŽ³ označujících různá jídla či nápoje je zřejmé, že určitá část lexika není vhodná pro slovník spisovného jazyka.

Nejvíce problémů vzniká patrně v souvislosti s dialektismy. Tvoří téměř pětinu názvů jídel nalezených v DŽ³. Ne vždy jsou dialektismy v DŽ³ opatřeny příslušnými značkami: někdy jen značkou hov., např. ėdis (2) hov. „jídlo“, někdy zcela bez jakéhokoli údaje, např. užkulas (1, 3^b) „různé tuky, jíška, uzavřený pokrm“, žalibarščiai (1) „studený boršč“. Do BŽ se jich samozřejmě dostane jen část. Dialektismy uvedené v DŽ³ nejčastěji označují jídla etnografických oblastí, např. kiunkė (2) žem. „jídlo z vařených a rozmačkaných brambor s hráškem“, žildinys (3^b) dial. „sražené konopné mléko roztlučené v hmoždíři a pokrm z něj připravený“. Do BŽ by se neměly dostat dialektismy obecně, ale pouze takové, které lze již považovat za etnografismy. S ohledem na to,

205

protože se do BŽ zařazuje především slovní zásoba spisovného jazyka, není v určitých případech nutné zdůrazňovat příslušnost slov ke konkrétnímu nářečí¹. Nářeční slova označující obecněji známá etnografická jídla, která nemají běžnější spisovné ekvivalenty, by se proto měla v BŽ uvádět pouze se zkratkou etnogr., bez nářečních kvalifikátorů dz., ryt., vak., žem., a tarm., např. kastinys (3b) etnogr. „takové žemaitské jídlo z našlehané zahřáté smetany“, ale pautienė (2) dz. viz kiaušinienė aj. Při rozhodování, jak v BŽ uvádět nářeční výrazy a etnografismy pojmenovávající různá jídla či nápoje, bychom se měli řídit principem systematičnosti, tj. zařazovat názvy nejrozšířenějších nebo alespoň známých pokrmů.

Taikant siūlomus tarmybių atrankos kriterijus (Lazauskaitė 1997: 14–15, 1998: 21–22), pirmiausia reikėtų atsisakyti retų, nedideliame tarmės plote vartojamų žodžių, pvz., burgė (2) vak. ‘prasta sriuba, buza; tiršta, nevykusi košė’ (LKŽ I, Alk, Pžrl), kėpis (2) žem. ‘su varške ar kanapių pienu iškeptas kepinys; toks sklindis’ (LKŽ V, S. Dauk, J, Ggr), kiūkis (2) vak. ‘suzmekusi duona’ (LKŽ V, Jrb, Šk, Slv), laistytinis (1) tarm. ‘miezinis taukais apipiltas pyragaitis’ (LKŽ VII, Škn, Žlns), miežainis (2) žem. ‘miežinis pyragas, ragaišis’ (LKŽ VIII, Brs, Skd), verstinis (2) tarm. ‘storas bulvinis sklindis’ (LKŽ XVIII, DŽ, NdŽ, Ad) ir kt.

V „Bendrinės lietuvių kalbos žodyne“ by se měly vypustit nářeční výrazy a slova z písemných pramenů, která se ze starých písemných památek či jiných slovníků dostala do DŽ³ a akademického „Lietuvių kalbos žodyno“, ale v současném jazyce se téměř neužívají (někdy lze pochybovat, zda jsou známá i v nářečích), např. grūdiene (2) žem. „pokrm z vařených zrn“ (LKŽ III, M. Valanč, DŽ), grikainė (2) „pohanková kaše“ (LKŽ III, MŽ, K), lašinėtis (2) kul. „koláček se špekem“ (LKŽ VII, I, BŽ 367, DŽ, Žem), miltainė (2) „moučný pokrm (obvykle sladký)“ (LKŽ VIII, DŽ, trš), skinkis (2) vak. 1. „slabé pivo, kvas“ (LKŽ XII, Q 442, C II 412, R 305, MŽ 409, N, LsB 285, K, Jn, L, K. Donel, Vaižg), sviestiniukas (2) „žemle pečená na másle“ (LKŽ XIV, Ser, NdŽ) aj.

V DŽ³ bývá jeden pokrm často pojmenován několika slovy pocházejícími z různých nářečí. V takových případech by v BŽ měly zůstat jen nejvíce ustálené a známé názvy. Porovnejme pět názvů uvedených v DŽ³, které označují ten či onen druh vaječné omelety: keptienė (2) viz kiaušinienė (LKŽ V, Šn, Smn), kiaušinienė (2) „pokrm z pečených vajec“, omlėtas (2) „míchaná vaječná omeleta, obvykle s moukou a mlékem“, pautienė (2) dz. viz kiaušinienė (LKŽ IX, Dv, Mrc, Pb, Švnč, Srj, JD169, Jrk 130, Lp, Šlvn), plaktienė (2) „míchaná vaječná omeleta“ (LKŽ X, Krok). Z uvedených názvů by se v BŽ vedle spisovného slova kiaušinienė mělo uvést ustálené přejaté slovo omlėtas a dzūkijský výraz pautienė, protože ostatní slova-

K. Morkūnas (1997: 44) apskritai siūlo bendrinėje kalboje tvirčiau neįsigalėjusias tarmybes norminamajame žodyne pateikti tik su pažyma tarm.

206

se užívají zřídka. Podobných případů se v DŽ³ vyskytuje více, např. kraujienė (2) kul. „polévka z krve, kruvienė“ (LKŽ VI, Ml), kruvienė (2) „polévka z krve“ (LKŽ VI, DŽ, GK 1934, 84), juodikis (1) ryt. „krevní polévka vařená v šťovíku“ (LKŽ IV, Dglš). Na základě materiálu z akademického „Lietuvių kalbos žodyno“ se domníváme, že pro označení „polévky z krve“ by se mělo užívat slovo kraujienė. To, že má slovo běžnější, všeobecně užívané ekvivalenty, DŽ³ často dokládá odkazem viz, např. gurgūtis (2) viz k i a u r u t i s, krekšėliai (2) viz d r e b u č i a i 1, mūsas (2) viz p u t e s i a i aj.

Je třeba upozornit na slovotvorné varianty, které rozšiřují fond slov spisovného jazyka, avšak nepřispívají ničím k fondu lexikálních významů², např. pādažalas (3⁴b) „omáčka“ a pādažas (3ᵇ) „chuťová přísada k jídlu, namáčení“; skanėšis (2) viz s k a n ė s t a s, skaninys (3ᵇ) viz s k a n ė s t a s a skanumynas (1) „chutný pokrm, pochoutka“, skanėstas (2) „chutný pokrm, lahůdka“ aj. Domníváme se, že v takovém případě by ve slovníku měla zůstat pouze slova pādažas, skanumynas a skanėstas.

BŽ by neměl obsahovat nevhodná slova (v DŽ³ se obvykle označují odkazem ntk.), která mají běžné, široce užívané ekvivalenty, např. ruletas (2) ntk. = v y n i o t i - n i s, sližikas (2) ntk. = p r e s k u t i s, sosiška (2) ntk. = d e š r e l e, liūklas (2) viz g l a j u s aj. Je třeba poznamenat, že slova buljonas, kūgelis ir vinegrėtas, která se dříve často užívala, jsou z úzu postupně vytlačována jejich všeobecně známými ekvivalenty sultinys, (bulvių) plokštainis ir mišrainė. Proto je třeba zvážit, zda jsou první tři vhodná k zařazení do „Bendrinės lietuvių kalbos žodyno“.

Nepochybně je třeba vypustit slova z dětské řeči, např. niūnė (2) „chléb (v dětské řeči)“ apod.

Je třeba upozornit ještě na jednu věc – na mnohoznačná slova, jejichž ne všechny významy uvedené v DŽ³ jsou známy z reálného úzu, např. núoviros dgs. (1) 1. „co při vaření vyplouvá na povrch, pěna s nečistotami“, 2. „usazenina, která se při vaření přichytila ke stěnám nádoby“, 3. viz n u o v i r a s a srov. núoviras (1) „tekutina, v níž se něco vaří: Mėsos nuoviras (vývar)“. Jak ukazuje materiál z akademického „Lietuvių kalbos žodyno“, třetí význam slova núoviros není v nářečích vůbec doložen, proto by se pravděpodobně neměl do BŽ zařazovat.

2. Definice významů.

Při zkoumání materiálu DŽ³ podle jednotlivých lexikálně-sémantických skupin se projevuje mnoho nesrovnalostí, kterým se nelze vyhnout, když se slovník sestavuje podle abecedního principu. V BŽ, který bude sestavován i redigován systematicky, by se takové věci vyskytovat neměly. To platí zejména pro definice. Významy slov tvořících jednotlivé lexikálně-sémantické skupiny by měly být vysvětlovány pomocí určitých šablonovitých formulací (Paulauskas 1974: 47).

Při analýze definic názvů jídel a nápojů uvedených v DŽ³ nás zarazí několik věcí, kterým by se v BŽ mělo předcházet.

2 Podrobněji viz P a u l a u s k a s 1979: 77–80.

207

2.1. Často se stává, že se název jídla vysvětluje jedním slovem (nebo je k němu odkázáno odkazem viz), případně několika synonymy, která jsou následně opět vysvětlena týmž slovem, takže přesný význam vysvětlujícího slova zůstává neobjasněn, např. dažinys ^(3ᵇ) 2. viz p a d a ž a s, pādažas ^(3ᵇ) „druh omáčky k jídlu, namáčka“, pāmirkalas ^(3⁴ᵇ) „padažas, mirkalas“, mirkalas ^(3ᵇ) „omáčka z tuku s moukou, mlékem apod., druh omáčky k jídlu“.

2.2. Při vysvětlování názvů jídel a nápojů (a ostatně i všech ostatních slov) se setkáváme s dalším problémem – takzvanými dvojitými odkazy, např. buizà (4) viz b u z a, bužà (4) viz p l i u r z a 2; tešlainis (2) 2. viz s a u s a i n i s 2, sausainis (2) 2. viz d ž i ū v ė s i s apod.

2.3. V BŽ je třeba věnovat zvláštní pozornost přesnému významu definičních slov (který by měl být rozšířený ve spisovném jazyce), aby nedocházelo k nejednoznačnostem, např. miežienis (2) „ječmenný koláč, chléb“, pyrāgas (2) „pečivo z jemné mouky“, ragaišis (2) „chléb z hrubé pšeničné nebo ječné mouky“ (DŽ³). Z toho tedy vyplývá, že miežienis by znamenalo „*pečivo z jemné i hrubé pšeničné nebo ječné mouky“. Srov. také varškėtis (2) „koláček nebo knedlík s tvarohem“, pyragaitis (1) 2. nář. „knedlík, cepelín“, virtinis (2) „knedlík ze strouhaných brambor nebo těsta s náplní“ (DŽ³). Z toho tedy vyplývá, že varškėtis by znamenalo „*knedlík, cepelín nebo knedlík (který je cepelínem nebo knedlíkem z těsta) s tvarohem“. Některé definice by bylo třeba jednoduše upřesnit, např. didžkukulis (1) je v DŽ³ označen jako „velký kulatý knedlík, obv. s masovou nebo tvarohovou náplní“, knedlíky se však připravují nejen z brambor, ale také z mouky, masa či ryb, takže je v tomto případě nutné upřesnit, z čeho je knedlík vyroben.

2.4. Při definování jídel DŽ³ se často možná poněkud nadužívá slovo valgis tam, kde by bylo třeba přesnějšího vysvětlení, např. tarkainis (2) „jídlo ze strouhaných brambor“ (jaké – bramborák, zapékaný pokrm, nebo kaše?); tarkienė (2) „kaše nebo jídlo ze strouhaných brambor“ (ale vždyť košė – kaše – je také jídlo); miltainė (2) „jídlo z mouky“ (tak lze nazvat chléb i palačinku).

2.5. Při analýze lexikálně-sémantických skupin slov v DŽ³ se ukazuje jeden obecný problém – v obdobných případech se volí různé způsoby výkladu významů. To platí i pro lexikálně-sémantickou skupinu jídel a nápojů, srov.

I a) núoviralas (1) viz n u o v i r a s b) núoviras (1) „tekutina, v níž se něco vaří“

II a) pādažalas ^(3⁴ᵇ) „omáčka“ b) pādažas ^(3ᵇ) „druh omáčky k jídlu, namáčka“

III (a a b v jednom hesle) užmaišalas ^(3⁴ᵇ), užmaišas (1) „zadělávání chleba, mouka, z níž se zadělává“

V tomto případě se v DŽ³ používají různé způsoby výkladu významu: definičně-popisný, synonymický a odkazový. V BŽ zůstane z derváčních variant uvedených v DŽ³ nepochybně jen část, je proto třeba zvážit, který způsob uvádění významů slov se bude používat vedle definičně-popisného. Jedno je jasné: alespoň varianty téhož slovotvorného typu by měly být ve slovníku uváděny jednotně (k tomu se ještě vrátíme).

208

Při používání definičního – popisného způsobu výkladu by měla být struktura definice jednotná. V DŽ³ se často analogické věci vykládají různě, např. čiulkinys (3ᵇ) ‘kaše z drcených zrn (pokrm z krup, ovesné mouky, hrachu, brambor aj.)’, šiupinys, šiupinys (3ᵇ) ‘kaše vařená z hrachu, bobů a brambor nebo žitné mouky, masa aj.’; ausėlė (2) ‘zavinované těsto, narsliukas, žagarėlis’, žagarėlis (2) ‘suché, tenké smažené těsto, auselė’; srėbalas (3ᵇ) menk. ‘polévka, řídký pokrm’, šleipalas (3ᵇ) šnek. ‘co se srká, řídký pokrm’; degtinė (2) ‘silný alkoholický nápoj z lihu a vody’, konjakas (2) ‘silný alkoholický nápoj vyráběný z hroznů’, užpiltinė (2) ‘sladký alkoholický nápoj vyráběný z ovocných a bobulových šťáv zalitých lihem’ aj.

Při sestavování BŽ by zřejmě bylo třeba využívat popisný – vysvětlující a odkazovací způsob výkladu významů. Od synonymního výkladu by se mělo zcela upustit, neboť synonyma většinou nejsou totožná a mají další významové odstíny, které vysvětlující slovo nemusí mít. Synonyma by se u některých slov mohla uvádět na konci výkladu, za středníkem, pokud by se v úvodu BŽ uvedlo, že to, co následuje za středníkem, do výkladu významu nepatří.

Odkazovacím výkladem se v DŽ³ význam slova nevysvětluje, nýbrž se odkazuje na stejný význam jiného slova nebo na slovo, od něhož je odvozeno. Odkazovací výklad je ve skutečnosti užitečný z několika důvodů. Zaprvé lze v případě potřeby takto ukázat rozdílné ustálení synonymně užívaných slov v obecné litevštině, např. narsliukas (2) viz auselė 2 apod. Zadruhé je tímto způsobem vhodné uvádět názvy pokrmů, které v DŽ³ nejsou zahrnuty, ale jsou známé a užívané, např. kūčiukas (2) viz prėskutis apod. Zatřetí lze tak řešit problém terminologických, stylistických aj. kvalifikátorů – odkaz viz ukazuje, že synonymně užívaná slova jsou stylisticky nebo terminologicky stejná, např. gurgutis (2) 2. viz kiaurutis a srov. kiaurutis (2) kul. ‘knedlík stočený přes síto nebo podobně’ apod. Začtvrté lze v mnoha případech ve slovníku předejít opakování stejné nebo podobné formulace výkladu, např. skanėstas (2) ‘chutný pokrm, pochoutka’, skanumynas (1) ‘chutný pokrm, skanėstas’ a srov. gardėsis (2) ‘pochoutka’, gardumynas (1) ‘pochoutka’ apod.

3. Zpracování hesel.

Některá označení v DŽ³ (konkrétně názvy polévek) nejsou uvedena jako samostatná hesla, nýbrž na konci hesel příslušných slov, srov. kopūstas (2) 1. bot. ‘užitková a krmná zahradní rostlina z čeledi brukvovitých (Brassica oleracea)’, 2. ‘hlávka’. Δ Kiškio (zuikio) k. (kiškiakopūstis). Jūros ~ai (řasy lamin arijos); kopūstai dgs. (2) ‘nakrájené hlávky nebo listy této zeleniny; polévka z nich, zelná polévka’; rūgštynė (2), rūgštynė (1) bot. ‘planá a pěstovaná jedlá a léčivá rostlina z čeledi šťovíkovitých, plevel (Rumex)’; rūgštynės dgs. (2) ‘listy této rostliny nebo polévka z nich’. Srov. také jiný způsob uvádění polévek tohoto typu v DŽ³: kruopą (2) 1. ppr. dgs. ‘rozdrcené zrno (zpravidla rozmělněné)’, 2. prk. ‘drobný kousek krup nebo něčeho jiného’, 3. prk. ‘troška’, 4. dgs. ‘polévka z rozdrcených zrn’; barščiai dgs. (2) 1. ‘polévka z červené řepy’, 2. ‘pěstovaná řepa se šťovíkem’; bu ērokai dgs. (2) viz barščiai. Máme tedy

209

trojí způsob uvádění analogických označení: 1) na konci hesla (kopūstai, rūgštynės), 2) jako jeden z významů ( kruopos) a 3) jako samostatné heslo (barščiai, burokai). Domníváme se, že nejvhodnější je třetí případ. Tato slova jsou totiž pluráliová a již dávno nabyla specifických významů. Všechna uvedená označení polévek jsou v akademickém „Lietuvių kalbos žodynas“ uvedena jako samostatná hesla. Uvádění slov tohoto typu na konci hesla je chybné i proto, že se tím směšují dva významy (v tomto případě listy rostliny a samotná polévka).

4. Kvalifikátory šnek., menk., kul.

4.1. Při stylistické charakteristice pokrmů se v DŽ³ používají dva kvalifikátory – menk. a šnek. První se uvádí u slov s hanlivým odstínem (v lexikálně-sémantické skupině názvů pokrmů jsou takové případy pouze čtyři), např. ėdalas (3ᵇ) menk. ‘špatný pokrm’, ėdesys (3ᵇ) menk. ‘jídlo, pokrm’ aj.; druhý ukazuje, že slovo patří do hovorového jazyka (kvalifikátor šnek. je v DŽ³ uveden u třinácti názvů), např. pliūrpalas (3ᵇ) šnek. 1. ‘špatná polévka; špatný nápoj’, pliūrza šnek.(1) ‘špatný, řídký pokrm’ aj. V DŽ³ se však vyskytují případy, kdy se u stylisticky konotovaných slov nepoužívá ani jeden z obou kvalifikátorů, např. kepaišis (2) ‘špatně upečený koláč nebo chléb’, gėralas (3ᵇ) ‘špatný nápoj’ apod. Při výkladu významů těchto slov se téměř vždy používají tatáž slova prastas, nevykęs (‘špatný, nepodařený’) aj., která vyjadřují stylistický odstín. V podobných případech je nejspíše nejvhodnější použít kvalifikátor menk., který se od zkratky šnek. liší tím, že obsahuje hodnoticí aspekt (jinými slovy záporný odstín), např. mitalas (3ᵇ) ‘pokrm, jídlo; špatné jídlo’, prāmitalas (3⁴ᵇ) ‘jídlo, pokrm’ (pozornost zasluhuje ilustrační věta: Bet kokio pramitalo pasidaro, ir gerai) a srov. naminė (2) šnek. ‘domácí pálenka’ apod.

Při stylistické analýze nářeční slovní zásoby vyvstává otázka, jaký kvalifikátor, tj. stylistický, nebo nářeční, použít u nářečních slov označujících špatné pokrmy, např. skiņkis (2) záp. 1. ‘slabé pivo, kvas’, 2. ‘špatná polévka’ aj. Pravděpodobně je v případech, kdy nářeční slovo nemá v obecné litevštině běžnější náhradu, vhodnější uvádět kvalifikátor šnek. a upustit od nářečních odkazů.

4.2. Při sestavování BŽ je nezbytné upřesnit používání kvalifikátoru kul.. V úvodu DŽ³ (s. XIV) se uvádí, že termíny z konkrétních oborů se vyznačují určitými kvalifikátory označujícími oblast jejich užívání, např. agr. – agronomie, bot. – botanika apod. Kvalifikátor kul. označuje, že termín náleží do oblasti kulinářství.³

Při rozboru důvodů pro používání (nebo nepoužívání) kvalifikátoru kul. bychom se měli především řídit principem systematičnosti. Jak již bylo uvedeno, v DŽ³ se pokrmy často vykládají definičním – popisným způsobem, doplněným synonymním výkladem. Takto vykládané slovo se obvykle označuje kvalifikátorem kul., např. aušėlė (2) kul. ‘zavinované těsto, narsliukas, žagarelis’, koldūnas (2) kul. ‘vařený knedlík s náplní z mletého masa, mesėtis’ apod. Členy synonymního výkladu však nejsou vždy uváděny s

³ Kulinářství je v DŽ³ definováno jako umění přípravy pokrmů.

210

Uvedená poznámka sice označuje tentýž výrobek, např. tešlainis (2) 1. „takový sladký moučník z těsta“ a srov. žagarėlis (2) 2. kul. „suchý, tenký moučník z těsta smažený v tuku, ouško“ apod. Ve skutečnosti by použití zkratky kul. v podobných případech nemělo vyvolávat pochybnosti. Je však nutné zjistit, zda jsou slova se stejným významem v kodifikovaném jazyce stejně známá a užívaná, např. koldūnas a mėsėtis. V případech, kdy se slova v kodifikovaném jazyce prosadila nestejně, je třeba nejprve zvážit, který způsob výkladu významu je vhodnější – odkazový, nebo synonymický. Struktura BŽ by měla být uspořádána tak, aby uživatel slovníku nepochyboval o tom, že odkaz „viz“ znamená uplatnění stylistických, terminologických aj. poznámek nejen na hlavní heslo, ale i na heslo, na které se odkazuje, např. didžkukulis (1) kul. „velký, zaoblený knedlík, obvykle s masovou nebo tvarohovou náplní“ a srov. cepelinas (2) 2. viz d i d ž k u k u l i s apod. V tomto případě DŽ³ jasně ukazuje, že slovo cepelinas rovněž náleží do oblasti kuchařství, ačkoli je terminologická poznámka kul. uvedena pouze u slova didžkukulis. Slovo mėsėtis by tedy mělo být v BŽ uvedeno nikoli synonymicky (mėsėtis (2) „koldūnas“), nýbrž odkazem (mėsėtis (2) viz k o l d ū - n a s). Tím by se upozornilo na dvě skutečnosti. Zaprvé, že obě slova se v kodifikovaném jazyce prosadila nestejně⁴, zadruhé, že terminologická poznámka kul. uvedená v definici slova koldūnas se vztahuje i na slovo mėsėtis.

5. Výběr nových termínů.

Lexikálně-sémantickou skupinu názvů jídel a nápojů uvedenou v DŽ³ je nutné doplnit názvy nových reálií. Při rozhodování o tom, zda do BŽ zařadit slova označující nová jídla, se nejprve setkáváme s problémem jejich výběru. Za hlavní kritéria výběru nové slovní zásoby je třeba považovat tato: vhodnost slova pro systém kodifikovaného jazyka a jeho ustálenost v reálném úzu.

Při přípravě BŽ je třeba rozhodnout o zásadách výběru slov – stanovit poměr přejatých slov a slovní zásoby kodifikovaného jazyka. Většina přejatých slov by totiž měla být zařazena nikoli do slovníku kodifikovaného jazyka, ale do slovníku cizích slov, např. kriušonas, ragù apod. Pokud však pro označení rozšířeného jídla nemáme slovo kodifikovaného jazyka se stejným nebo podobným významem, jsou přejatá slova vhodná. To platí především pro národní pokrmy či potraviny jiných národů, které se dříve v Litvě nevyskytovaly, např. belišas, bifilinas, čenačas, jogùrtas, kibinas, picà, spagečiai apod. Uvedená slova jsou vhodná stejně jako jiná přejatá slova téže lexikální vrstvy, která se již v kodifikovaném jazyce ustálila, např. čeburėkas, guliašas apod.

Do BŽ je třeba zařadit také přejatá slova široce užívaná v kodifikovaném jazyce, která označují specifická jídla (nejčastěji různé masité pokrmy), např. befstrògenas „pokrm z naklepaného hovězího masa nakrájeného na proužky, opečeného a podušeného“, langėtas „řízek z naklepaného hovězího masa podlouhlého tvaru“, servelãtas „uzenina z nasekaného masa (hovězího nebo vepřového)“ apod.

⁴ Obecně lze slovo mėsėtis považovat spíše za termín odborné literatury.

211

Názvy některých alkoholických nápojů, které se v kodifikovaném jazyce ustálily již dávno, je třeba do BŽ zařadit z hlediska systémovosti, např. vedle těch, které uvádí DŽ³, jako jsou konjako, viskio apod., jsou nezbytné také brendis, džinas apod.

Při uplatňování kritéria rozšířenosti slov je třeba upozornit na již zmíněné slovo kūčiukas, které DŽ³ neuvádí a které je široce užívané v nářečích a stále více se prosazuje v kodifikovaném jazyce. A. Šiupienienė (1998: 63) uvádí, že je správné a doporučené.

Do BŽ by měly být zařazeny názvy moučných pečiv pojmenovávající je podle tvaru, např. juostėlė, krepšelis, šiaudelis, žiedas apod. (s přihlédnutím k tomu, že DŽ³ již obsahuje auselė, pynutė, plokštainis, ragelis, riestainis aj.)

Do BŽ by bez jakýchkoli pochybností měly být zařazeny náhrady za nedávno rozšířená přejatá slova, která se v kodifikovaném jazyce nedoporučují, např. dešrainis, javainis, mėsainis, sūrainis, žuvainis apod. Tím by se zabránilo užívání a šíření jazykových chyb a urychlilo by se prosazování norem doporučovaných jazykovědci v reálném úzu. Do BŽ je obzvláště třeba zařazovat neologismy označující reálie, které jsou ustálené již dlouho, např. čiulpinukas (2) „lízavý bonbon, obvykle na tyčce“ aj.

Při sestavování BŽ je třeba věnovat pozornost doplnění nových významů ke slovům uvedeným v DŽ³, jinými slovy možnostem rozšíření sémantického pole slov. Některá slova totiž v kodifikovaném jazyce označují vedle obvyklých pojmů i nové skutečnosti, například bandelė se v současnosti nechápe pouze jako „malé pečivo“. Bandelė se také nazývá malý zaoblený bramborový knedlík z nastrouhaných brambor bez náplně, stejně jako bramborový pokrm pečený z vařených brambor bez náplně. Totéž platí i pro slovo ragėlis, které nyní označuje nejen pečivo se zahnutými konci, ale také malý pokrm z vařených brambor s masovou náplní.

Příloha

DŽ³ NÁZVY JÍDEL A NÁPOJŮ, KTERÉ SE NEDOPORUČUJE ZAŘAZOVAT DO „SLOVNÍKU SOUČASNÉ LITEVŠTINY“

Chceme upozornit, že většina slov uvedených v tomto seznamu se do SL nezařazuje pouze kvůli specifikům slovníku, to však neznamená, že se doporučuje se jich obecně vzdát (samozřejmě s výjimkou případů, kdy je slovo považováno za jazykovou chybu, např. kakao, liū克ras, sližikas aj.). Některá z těchto slov by snad mohla posloužit k pojmenování nových pokrmů nebo k hledání lepších náhrad za již existující názvy, např. miežienis, tašiukas, uogainė aj.

(Nedoporučuje se vyřazovat významy označené hvězdičkou; jsou zde uvedeny proto, aby byl zřejmější význam, který se do SL nezařazuje).

212

2 okrouhl‖ý, ~á adj. (2)

1. kuch. knedlík

1 ovesný pokrm (2)

chléb z ovesné mouky

lus‖ka, ~ky ž. (1)

*1. lusk zralých bobů nebo hrachu

2. jídlo z vařených takových lusků

burgė (2) záp.

2. mizerná polévka, buza; hustá, nepovedená kaše

červená řepa (2) vých.

salát z červené řepy

škv‖arky (3ᵇ)

3. osmažený špek

4. perlivý nápoj

drebutiena (1)

viz š a l t i e n a

ėdis (2)

2. hov.jídlo

ėdmen‖ys, ~ų v. dgs. (3ᵃ)

2. dial.jídlo, strava

gardybė (1)

2. pochoutka

2 gėr‖is (2)

nápoj, pití

grikainė (2)

pohanková kaše

grūdienė (2) žem.

pokrm z vařených zrn

grūstinė (2)

*1. hrubé ječné kroupy, šrotka

2. polévka z takových krup

gurgūtis (2)

2. srov. k i a u r u t i s

išspirga (1)

srov. s p i r g a s

išsukos mn. č. (1)

2. srov. pa s u k o s

išsunkos mn. č. (1)

1. to, co bylo vymačkáno, výluh

juodikis (1)

1. vých. krvavá polévka vařená v kyselém šťovíku

kakāo neskl. podst., neskl.

= k a k a v a

kanapienė (2)

pokrm z konopných semen, konopná kaše

pečeně (2)

1. žem.pečeně

upečené vajíčko (2) etnogr.

připečené, tvrdé velikonoční vejce určené k hraní s malovanými vejci

pečenec (2) žem.

pečivo upečené s tvarohem nebo konopným mlékem; takový lívanec

pečeně (2)

ž. v a j e č n i n a

kiúkis (2)

2. vak. slepený chléb

kiunkė (2) žem.

pokrm z vařených a rozmačkaných brambor s hráškem

kliurkė (2) vak.

2. špatná polévka, kliurkalas

krvavá polévka (2) kul.

polévka z krve, krvavá polévka

kruštienė (2) nářeč.

*1. ječné kroupy

2. polévka z nich

kruvienė (2)

polévka z krve

laidytniai mn. (1) záp.

lité knedlíky

laistytinis (1) nářeč.

ječný koláček politý tukem

liūkras (2) kulin.

viz g l a j u s

směsová kaše (2), směsovina (2)

1. jídlo připravené z různých surovin

1 miežainis (2) již.

ječný koláč, chléb z ječné mouky

1 miežien‖is (2) vých.

ječmenný koláč, ječný chléb

213

miltainė (2)

pokrm z mouky (obvykle sladký)

moučná kaše (2) etnogr.

kvašená kaše z ovesné mouky

mūsas (2)

viz p u t ė s i a i

nárstytinis (1)

viz a u s e l ė 2

niūnė (2)

chléb (v dětské řeči)

núoviralas (1)

viz n u o v i r a s

núovirosmn. (1)

3. viz n u o v i r a s

oranžadas (2)

nápoj z pomerančové šťávy, cukru a vody

pādažalas (3⁴ᵇ)

omáčka

polévka na rožni (2) ryt.

žemle nebo placka pečená před plamenem v peci

pāmentalas (3⁴ᵇ) vých.

1. kaše z žitné mouky, zákvas z žitné mouky pro řepu a kvas 2. kyselá směs z žitné mouky 3. usazenina kyselého nápoje nebo kvasu, sedlina

pāmirkal║as (3⁴ᵇ)

omáčka, namáčecí směs

pārpelis (1) ryt.

knedlík z mouky nebo brambor

pavalg║ā (3ᵇ) nářeč.

1. jídlo, jedení

pavalg║is (2)

jídlo, pokrm

pyragā║tis (1)

2. nář. šiška, velký knedlík

plaktienė (2)

míchaná vejce

plikbarščiai pomn. (1) nář.

prostý, nepřipravený boršč

pliurškalas (3ᵇ)

1. hovor. nekvalitní pokrm, břečka

2 plōn║is (1) žem.

tenký kulatý bochánek pečený na žhavém uhlí

prāmetal║as (3⁴ᵇ) nář.

čím se dochucuje jídlo, přídavek (tuk, mléko)

prāmital║as (3⁴ᵇ)

jídlo, pokrm

preškienė (2), preškinys (3ᵃ)

preškas, obvykle polévka nebo bramboračka

prievalgis (1)

povinná potravina

privalgis (1)

viz

ragaišduonė (1)

málo zkvašený chléb

rauginys (3ᵃ)

tekutina používaná k marinování

1 riestinis (2) kul.

masový řízek s náplní, závitek

rūkinys (3ᵇ)

uzené jídlo

rulėtas (2) nkt.

= v y n i o t i n i s

saldabandė (2) vak.

sladká nekvašená placka, ragaišis

saldienė (2) etnogr.

viz s a l d ė

sausienė dkt. (2) vak.

nasucho vařené, dušené brambory, dušené jídlo

šikė (2) tarm.

2. plochý bochník koláče

skanėsis (2)

viz s k a n ė s t a s

skaninys (3ᵇ)

viz s k a n ė s t a s

214

skińkis (2) záp. 1. slabé pivo, kvas 2. špatná polévka

šližikas (2) zast. = p r ě s k u t i s

slopė (2) žem. dušené brambory (obvykle s masem)

sosiskà (2) zast. = j i t ř e n k a

sūdinys (3^a) solený potravinářský výrobek

svieštinūkas (2) houska pečená s máslem

svogūnėtis (2) nář. pečeně s cibulí

šautas (2) 1. žem. polévka z listů, listová polévka

šlerpalas (3^b) hovor. něco, co se srká, usrkávaný pokrm

šutienė (2) vařené a nasucho dušené brambory s nějakou náplní, dušenina

tašiūkas (2) karamelový bonbon, toffee

tenėšiai mn. (2) to, co zrosolovatělo, sulc

trintainė (2) kaše z rozmačkaných brambor

uogainė (2) bobulová polévka

uogainis (2) koláč s bobulemi

užtrinalas (3^4b), užtrinas (1) tuk přidávaný do pokrmu či polévky jako dochucovadlo, jíška, zásmažka

užžvalgis (1) svačina, jídlo

vaisienė (2) 1. ovocná polévka; ovocný kompot 2. zast. sirup

valgà (4) ryt. 2. zásoba potravin, jídlo

verėnas (1) žem. vývar, polévka

1 verstinis (2) nář. tlustý bramborový knedlík

žalibarščiai mn. (1) studená červená řepná polévka

žildinys (3^b) 1. nář. rozmělněné konopné semínko zalité mlékem a pokrm z něj připravený 2. obv. mn. kousky kyselého mléka

žolienė (2) 1. polévka z bylin

Gauta 1998 06 12

215

LITERATURA A PRAMENY

DŽ³ – Slovník současné litevštiny, Vilnius: Vydavatelství věd a encyklopedií, 1993.

L a z a u s k a i t ė V. 1997: Dėl dzūkybių pateikimo „Dabartinės lietuvių kalbos žodyne“ – Jaunųjų kalbininkų konferencija. Konferencijos tezės. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 13–15.

L a z a u s k a i t ė V. 1998: Dėl tarmybių ir jų reikšmių pateikimo „Dabartinės lietuvių kalbos žodyne“. – Mokslinis seminaras, skirtas A. Jonait y tės 70-mečiui. Pranešimų tezės. Šiauliai: Šiaulių universitetas, 21–24.

LKŽ – Slovník litevského jazyka 1–2, Vilnius: Mintis, 1968–1969; 3–6, Vilnius: Státní nakladatelství politické a odborné literatury, 1956–1962; 7–9, Vilnius: Mintis, 1966–1973; 10–15, Vilnius: Mokslas, 1976–1991; 16–17, Vilnius: Vydavatelství věd a encyklopedií, 1995–1996.

M o r k ū n a s K. 1997: Norminamasis žodynas ir lingvistinė geografija. – Lietuvių kalbotyros klausimai 37, 40–45.

P a u l a u s k a s J. 1974: Aktualios leksikos norminimo problemos ir žodynas. – Kalbos kultūra 27, 40–49.

P a u l a u s k a s J. 1979: Normalizace lexikálních variant. – Jazyková kultura 37, 77–80.

Š i u p i e n i e n ė A. 1998: Atmintinė rašančiam maisto prekių etiketes, valgiaraščius, Vilnius: Presvika.

Ostatní zkratky jako v LKŽ.

OZNAČENÍ POKRMŮ A NÁPOJŮ VE SLOVNÍKU „BENDRINĖS LIETUVIŲ KALBOS ŽODYNAS“ („SLOVNÍK LITEVSKÉHO SPISOVNÉHO JAZYKA“)

Shrnutí

V příspěvku je zkoumána lexikálně-sémantická skupina názvů pokrmů a nápojů uvedená ve 3. vydání slovníku „Bendrinės lietuvių kalbos žodynas“ (Vilnius, 1993; dále DŽ³). Hlavní výsledky, které z výzkumu vyplynuly, jsou následující:

1. Analýza vlastního, osobního lexikálního fondu, který obvykle označuje pokrmy typické pro určitou etnografickou oblast, vede k tomu, že se neuvádějí řídce doložené dialektismy a slova užívaná na malém nářečním území, neboť byla do DŽ převzata z archaických písemných pramenů nebo z jiných slovníků. Obecně je žádoucí vynechávat slova, která by neměla být uváděna, a také slovotvorné varianty či významy, které se v úzu spisovného jazyka neujaly.

2. Při rozboru označení pokrmů a nápojů uvedených v DŽ³ se poukazuje na nejednotný a různorodý způsob definování významu. Snažíme se zjistit, čím se liší různé způsoby vymezení významu – popisný, synonymický a odkazovací. Zastáváme názor, že označení těchto objektů uvedená v DŽ mají být uspořádána podle jednotného sémantického principu.

3. Protože označení pokrmů a nápojů patří k lexikálně-sémantické skupině, která se velmi rychle rozvíjí a mění, bylo rozhodnuto rozšířit ji o názvy nových reálií. Při výběru nové lexiky se přitom uplatňují krité-

216

… že slovo odpovídá systému obecného jazyka a že je rozšířeno v reálném úzu. Vycházeje z toho bylo rozhodnuto, že se z nových výpůjček budou prozatím uvádět ty, které označují národní pokrmy jiných národů apod., a neologismy, jež byly do obecného jazyka nedávno zavedeny jako náhrada za výpůjčky, které se nemají používat. Přitom lze sémantické pole slova rozšířit o nové významy, které jsou v reálném úzu známy již dlouho.

217