kauskas a vědeckou dráhu, kterou J. Ochmański prošel, krásně představil zesnulého kolega Jan Jurkiewicius.

Aloyzas Vidugiris

Aloyzas VIDUGIRIS Lietuvių kalbos institutas Antakalnio g. 6 LT-2055 Vilnius, Lietuva

Obdrženo 12. 1. 2000

IN MEMORIAM TATJANA BULYGINA (1929–2000)

Dne 19. dubna 2000 zemřela v Moskvě po těžké nemoci Tatjana Bulygina (Šmeliova). Ztratili jsme významnou badatelku litevského jazyka a upřímnou přítelkyni našeho národa.

T. Bulygina se narodila 16. května 1929 v Moskvě. V roce 1951 absolvovala obor anglického jazyka na Moskevské univerzitě. Mezi její nejbližší spolužáky patřili později proslulí ruští vědci, dobře známí i v Litvě: orientalistka Tatjana Jelizarenkova, indoevropeista Vjačeslav Ivanov a Vladimir Toporov, který v témže roce absolvoval obor slavistiky.

Pod vedením profesora Michaila Petersona napsala T. Bulygina kandidátskou disertaci o vazbách současného spisovného litevského jazyka s genitivem. Článek na téma disertace publikovala také v časopise „Lietuvių kalbotyros klausimai“ (1959, 2, s. 90–108). Po obhajobě disertace v roce 1960 se T. Bulygina věnovala především otázkám teorie jazykovědy. V roce 1964 vydala studii o pražské lingvistické škole (in: Osnovnye napravlenija strukturalizma. M., 1964, s. 46–126). V roce 1968 vyšla její studie věnovaná problematice gramatických opozic (in: Issledovanija po obščej teorii gramatiki. M., 1968, s. 175–231). Pro badatele litevského jazyka je obzvlášť důležitá práce T. Bulyginové „Morfologická struktura slova současného litevského spisovného jazyka“ (in: Morfologičeskaja struktura slova v indoevropejskich jazykach. M., 1970, s. 7–70), v níž se poprvé pokusila o strukturální popis morfologické stavby litevského slova.

V roce 1977 vyšlo jako samostatná kniha nejvýznamnější dílo T. Bulyginové „Problémy teorie morfologických modelů“ (Problemy teorii morfologičeskich modelej. M., 1977). Jako hlavní lingvistický materiál si autorka v tomto díle zvolila ruštinu a litevštinu. V roce 1980 byl T. Bulyginové za tuto práci udělen titul doktorky filologických věd.

T. Bulygina publikovala zajímavé články o sémantice věty a otázkách sémiotiky. Spolu se synem Aleksejem Šmeliovem přeložila do ruštiny sémiotiky

186

dílo průkopníka Charlese Sanderse Peirce „Speculative grammar“ (in: Semiotika. M., 1983, s. 151–210).

Od roku 1954 až do své smrti pracovala T. Bulygina v Ústavu lingvistiky Ruské akademie věd. Na Moskevské univerzitě vyučovala litevský jazyk. Vedla také a oponovala disertacím z litevských studií a přednášela na konferencích baltistů. Poslední práce T. Bulyginy věnovaná litevštině byl článek „Litevský jazyk“, který napsala pro vícesvazkové dílo „Jazyky světa“, připravované Ústavem lingvistiky. Pro toto dílo, již sužována nemocemi, redigovala také další články věnované baltským jazykům.

Tatjana Bulygina byla pohřbena na Trojekurovském hřbitově na jihozápadním okraji Moskvy, nedaleko hrobu svého manžela, významného ruského lexikologa, akademika Dmitrije Šmeljova. Bohužel místo po zesnulé vedle jejího manžela zaujal mladší syn Ivan, jehož tragická smrt rodičům způsobila mnoho bolesti. Nyní má ve filologické rodinné tradici pokračovat syn Aleksej, který mimo jiné umí i litevsky.

Autor tohoto článku vzpomíná na četná příjemná setkání s Tatjanou Bulyginou a členy její rodiny v Moskvě, Vilniusu, Rize a Palanze. Naposledy jsme se setkali jen několik týdnů před její smrtí – 11. března v Moskvě, v domě Jurgise Baltrušaitise, při připomínce desátého výročí nezávislosti Litvy. Tehdy nikoho nenapadlo, že toto setkání bude už poslední.

Algirdas Sabaliauskas

Algirdas SABALIAUSKAS Litevský jazykový institut Antakalnio g. 6 LT-2055 Vilnius, Litva

Přijato 2000 11 12

187