ACTA LINGUISTICA LITHUANICA

XLIV (2001), 105–128

Chylinského překlad Nového zákona a jeho prameny: zápisy a textové opravy

GINA KAVALIŪNAITĖ

Lietuvių kalbos institutas, Vilnius Vytauto Didžiojo universitetas, Kaunas

Článek se zabývá opravami a glosami v rukopisném překladu Nového zákona od Chylinského. Pojednává o různých typech oprav a jejich možných příčinách a pokouší se v hlavních rysech rekonstruovat proces překládání a redigování, určit zásady, jimiž se překladatel řídil, a úlohu pramenných textů. Analýza potvrzuje, že hlavním pramenem překladu byla nizozemská Statenbijbel. Polské verze měly jako prameny překladu menší význam, sloužily však jako pomůcky při redigování. Překladatelovy glosy dokazují, že jeho hlavní autoritou byla Statenbijbel. Neprozrazují přímý vliv latinských a polských verzí, nýbrž pouze odrážejí úlohu latiny a polštiny jako metajazyků používaných k objasňování významu nizozemských nebo litevských slov.

ÚVOD

Překladu Bible Samuela Boguslava Chylinského je v pracích z dějin litevského jazyka a historiografie věnována značná pozornost. Zájem vědců podnítil mimořádný osud rukopisu; navíc poté, co Jan Otrębski a Czesław Kudzinowski vydali v Poznani roku 1958 transliterovaný text rukopisu (Otrębski, Kudzinowski 1958), v roce 1964 vyšel rejstřík NT sestavený Kudzinowským (Kudzinowski 1964) a v roce 1984 faksimilní vydání (Kudzinowski 1984), se tato významná památka litevského jazyka ze 17. století stala snadno dostupnou¹. O příklady Chylinského jazyka se ve svých pracích opírá řada litevských a baltských filologů. Geneze tohoto textu a vztah jeho jazyka k jazyku pramenů překladu však dosud nebyly soustavně zkoumány. Pro genezi textu i filologické a jazykové zkoumání NT jsou důležité nejen poslední redakce, ale všechny textové varianty. Tím spíše, že Chylinskis překlad značně opravoval, především první kapitoly evangelií, zvláště první polovinu Evangelia podle Matouše (do 13. kapitoly) a začátek Skutků apoštolů.

Rukopisné korektury lze rozdělit do následujících skupin:

1) opravy hlavního textu:

a) opravy pravopisu, morfologie a syntaxe;

b) nahrazování jednotlivých jednotek jinými;

¹ Rukopis Chylinského NT je uložen v Londýně, v knihovně Britského muzea (signatura: MS 41301). Skládá se z 225 listů: překlad NT začíná na pátém listu (titulní strana) a končí na listu 217v.

106 | GINA KAVALIŪNAITĖ

c) uvedená synonyma;

d) změny slovosledu;

e) škrty (některá vyškrtnutá slova bývají často opakována na jiném místě v hlavním textu nebo jsou do něj vložena, proto se škrty v takových případech interpretují jako změny slovosledu);

f) podtržení;

2) poznámky na okrajích:

a) poznámky NB;

b) synonyma podtržených jazykových jednotek;

c) náhrady vyškrtnutých jazykových jednotek;

3) zápisy na konci rukopisu.

Rukopis nebyl zcela redigován ani připraven k tisku – na mnoha místech není to, co bylo opravováno, vyškrtnuto a někde byly ponechány dvě nebo více variant. Soudě podle barvy inkoustu nebyl text opravován najednou: něco (i když ne mnoho) bylo upraveno bezprostředně, většina oprav však pochází z pozdější korektury, psané výraznějším inkoustem, na konci NT naopak inkoustem bledým, jako by zředěným. Některé opravy či změny jsou zapsány nahoře, jiné dole na řádku a další na okrajích. Článek nepřihlíží k umístění oprav; sleduje pouze, co bylo opraveno či změněno na co a ke kterým jazykovým jednotkám byla uvedena synonyma.

Opravy v mnoha případech odrážejí dějiny překladu a různé aspekty Chylinského překladatelské techniky. Na jejich základě lze usuzovat na vztah mezi prameny, které překladatel používal: který pramen byl nejdůležitější, který při překládání textu sloužil jako doplňkový a k jakým pramenům se přihlíželo při redakci. Právě skutečnost, že opravy jsou odrazem geneze překladu, činí jejich samostatný výzkum významným. Cílem tohoto článku je určit typy oprav a jejich možnou motivaci, v obecných rysech rekonstruovat redakční proces a zhodnotit, co nám opravy vypovídají o genezi překladu, překladatelských zásadách a pramenech.

ZDROJE CHYLINSKÉHO PŘEKLADU NOVÉHO ZÁKONA

OLANDIŠKAS ŠALTINIS. Jau anksčiau nustatyta (žr. Zawadzka, Kolbuszewski 1959: 158–159; Kavaliūnaitė 1997: 74–84; Schlerath 2000: 279–290), kad pagrindinis arba vienas iš pagrindinių Chylinskio NT vertimo šaltinių neabejotinai buvo olandiška Statenbijbel (toliau – StB). Tai liudija ne tik morfologinės, sintaksinės bei leksinės semantinės vertimo ypatybės, bet ir išoriniai teksto požymiai:

1. Slova, která bylo při překladu z řečtiny do nizozemštiny nutné přidat kvůli rozdílům ve struktuře jazyků, psali překladatelé StB podle obecně přijímané reformantské tradice do závorek. Chylinského překlad přesně přejímá tato slova napsaná v závorkách ve Statenbijbel:

APD 7,9 ChNT pardawē Jozefa (aby byl dopraven) do Egypta StB verkochten Jofeph, [om] na Egypten [gebracht te worden:]

2. Zjevný vliv StB na strukturu textu: na konci každé knihy StB jsou závěrečné formule, které Chylinski přeložil velmi přesně, např.:

CHYLINSKIO NT VERTIMAS IR ŠALTINIAI

107

ChNT Konec. E.S. podle (popisu) JONA.

StB Konec svatého evangelia podle [popisu] JOANNIS.

V jiných možných pramenech Chylinského překladu se takové závěrečné věty nevyskytují.

3. Na StB odkazují také nizozemské záznamy v samotném překladu a na konci rukopisu.

POLSKÉ PRAMENY. Analýza ChNT ukazuje, že se při překladu na mnoha místech používal jako další pramen polský text. Potvrzuje to záznam na konci rukopisu NT: „N.T. ex versione et editione Brestensi editum in 4° A⁰ 1593. Vilnae.“ 422/224². Ačkoli tento záznam odkazuje na Brestskou bibli (dále jen BraB), historiografie zastává jednomyslně názor, především na základě vnitřních znaků překladu, že tím polským pramenem je Gdaňská bible (dále jen GdB) (Kavaliaūnaitė 1997: 74–84 s literaturou). Dokládají to následující místa překladu:

Lk 1,56 ChNT A Marya zůstala s ní

StB Konec Maria zůstala u ní

GdB A zůstala s ní Marya

Lk 1,52³ BraB A tak s ní nezůstala Marya

Ef 4,8 ChNT že vystoupil <nahoru → nahoru>

StB Když vystoupil do výše

GdB Vstoupiv do výše

BraB Když vstoupil na horu

Tyto rozdíly však ještě neznamenají, že Chylinskis při překládání nepoužíval BraB, protože na takových místech se ChNT nejčastěji shoduje nejen s GdB, ale také se StB. Tím spíše nelze tuto možnost vyloučit, neboť jsou místa, kde se ChNT přibližuje k BraB a vzdaluje se od GdB:

Hbr 9,6 ChNT A ty věci tak byly připraveny

GdB A to když tak připravili

BraB Když tedy ty věci tak byly uspořádány

Z uvedených důvodů byl ChNT srovnáván s oběma biblickými překlady.

LATINSKÝ PRAMEN. Přesvědčivé argumenty pro to, že se mohlo vycházet z Vulgaty (dále jen V), nebyly nalezeny. Naopak při srovnání textu se nacházejí odchylky od V: v Mt 6,13 modlitba „Otče náš“ ve Vulgatě nemá doxologii, zatímco v Chylinského překladu ji obsahuje; Mk 1,43 ChNT Ir <liepė jam toyc eyl → atprowijo ghi toyc> nog saweg, V statim eiecit illum; místy se neshoduje číslování biblických veršů v ChNT a V. Bernfried Schlerath (2000: 279–289) upozornil na dvě poznámky na konci rukopisu. 411/218

² První číslo označuje stránku v transliterovaném vydání rukopisu (Kudzinowski, Otrębski 1958), druhé pak v rukopisu Chylinského Nového zákona.

³ ChNT Lk 1,56 odpovídá BraB Lk 1,52.

108 |

GINA KAVALIŪNAITĖ

na stránce je odkaz na biblický verš Jn 5,13. Příslušné místo ve StB je zde přeloženo do litevštiny a vedle něj je uvedena také latinská varianta: „Joh. 5.13. hebbeik u ghechrewen ralzau jumuc. Ergo qdo eft tot u. ad voc. jumup.“ Ve Vulgátě je na tomto místě Haec scripsi vobis. Zápis ad vos tedy vznikl bez ohledu na Vulgátu. Na straně 411/218 je vedle zápisu v hebrejštině uveden jeho překlad do litevštiny a latiny. Je zřejmé, že v tomto případě se k Vulgátě nepřihlíželo – Chylinskis zapsal participium sedens, zatímco ve Vulgátě je na tomto místě konstrukce qui sedet.

Není však pochyb o tom, že text Vulgáty byl Chylinskému, jakožto vzdělanému člověku své doby, dobře znám, a je třeba počítat s možností, že mnohé její úryvky překladatel nejspíše uměl zpaměti, a proto mohla ovlivnit překlad. Z tohoto důvodu budou všechna místa citovaná v článku srovnávána také s Vulgátou.

ŘECKÝ PRAMEN. Užívání či neužívání řeckého NT (dále jen G) se prokazuje velmi obtížně: hlavní pramen Chylinského biblického překladu – Statenbijbel – je natolik blízký jazykům originálů, že někteří badatelé NT ve StB dokonce označují jeho jazykovou strukturu za více řeckou než nizozemskou (Bruin 1993: 273–274). Je velmi obtížné najít taková místa, která by se odchylovala od StB a dalších možných pramenů překladu ChNT a shodovala se pouze s G. Ve vzácných případech, kdy se StB od G odchyluje, se Chylinskis řídí StB, a nikoli G, srov.:

Mk 9,7 ChNT bahag teypag atajo iþ dangau → debeliec StB ende eene ſtemme quam uyt de wolcke GDB á prżybedł głos z obłoku BrAB á pochodził głos z obłoku Mk 9,6⁴ V et venit vox de nube G καὶ ἐγένετο φωνὴ ἐκ τῆς νεφέλης

Řeckému lexikálnímu prvku ἐγένετο odpovídá ve StB obvykle geschieden, zatímco v ChNT se nejčastěji překládá jako stotis a nezřídka se opravuje na nusiduoti. V Mk 9,7 je ἐγένετο ve StB přeloženo jako quamen; Chylinskis se v tomto případě řídí StB, a nikoli G.

V rukopisu ChNT navíc není nic zapsáno řecky, ačkoli nizozemských, polských a latinských zápisů je poměrně mnoho. Argumentem pro užívání řeckého pramene by mohlo být samotné Chylinského tvrzení, že ovládal „východní jazyky“ (tedy i řečtinu) a že to je zárukou kvality překladu (Lukšaitė 1971: 93). Není však známo, nakolik lze v tomto případě překladatelovu výpověď věřit. Přesto budou dále v článku ze stejných důvodů jako latinské uváděny také řecké příklady citovaných míst.

ZÁPISY NA ZAČÁTKU A KONCI RUKOPISU A JEJICH VÝZNAM PRO VÝZKUM PŘEKLADU

Na prvních a posledních stranách jsou zápisy v litevštině, latině, polštině, nizozemštině a hebrejštině. Nevznikly ve stejnou dobu a jsou poněkud neuspořádané. Část z nich – Bibl-

⁴ Verš Mk 9,7 v ChNT odpovídá ve Vulgátě Mk 9,6.

CHYLINSKIO NT VERTIMAS IR ŠALTINIAI

109

jeho citace, mezi nimiž se však nachází také latinský nedatovaný list neznámé osoby, vyzývající k podpoře Chylinského úsilí překládat Bibli do litevštiny (3/2v), seznam výdajů na tisk Bible, napsaný polsky (413/219), i záznamy odrážející události z Chylinského osobního života, např.: „Błogosław Panie w małżeńskim stanie“ (424/225)⁵, „Pan Bog nadzieję moją“ (424 /225). Některé z uvedených záznamů odkazují k textu Starého, nikoli Nového zákona: „Ecl. 5. v 13. moejelich belficheyt bingi rupetis“ (416/220v). Na začátku rukopisu překladatel vlastní rukou uvedl, kdy překlad začal: „translacie zaczęłem w imieniu Panfkim d. 22 8bris 1657. w Oxforcie ftylo veteri“ (3/2v). Některé záznamy pomáhají objasnit, z jakých důvodů Chylinskis opravoval překlad Nového zákona; lze z nich leccos usuzovat o vzniku překladu:

„NB. loco stojos ubique ponendum nusidawę hoc enim est Lithuanicum“ 423/224v („NB. stojos všude opravit na nusidavė, protože tak je to litevsky“);

„faska. matone. N.B. ponendum ubique“ 423/224v („taška. matone. N.B. všude doplnit“);

„ta fostą non tas Softas NB 424/225“ („ta sostą, ne tas sostas“);

„Cephas per K an per C“ 423/224v („Cephas s K, nebo s C“);

„Pokutuje. gaylos už griekus. NB. ubique emendandum {...} Pakutawokite“ 424/225 („pokutuje gaylos už griekus. NB. všude je třeba opravit {...} Pakutawokite“);

„ubi est sulimilet. pone paligaylet. hoc n’est Lithuanicum.“ 424/225 („tam, kde je sulimilet, dej paligaylet: takto to není litevsky“);

„mielaßbyrdingas. pone sulimilstąs. NB“. 424 /225 („mielaßbyrdingas. dej sulimilstąs. NB“).

Jak vidíme, tyto záznamy jsou alespoň zčásti pokyny k opravě textu (srov. emendandum „má se opravit“).

Záznamy týkající se užívání a oprav postpozičních lokálů jsou významné pro zkoumání vlivu předložkových konstrukcí originálu na užívání postpozičních lokálů v hlavním textu a v opravách:

„jump. ad eos jop. ad eum“ 411/218;

„Joh.5.13. hebbeik u geschaffen rafzau jumuo. Ergo qdo est tot u. ad voo. jusump“ 411/218

(„tedy tehdy, když je tot u, ad vos, [je třeba přeložit jusump]“);

„muspi w nas. musimp u nas“ 424/225.

Samostatně je třeba zvážit otázku, co lze ze záznamů usuzovat o modelech oprav

⁵ Z toho vyplývá, že Chylinskis redigoval překlad i po svatbě. Chylinskis si vzal dceru Jona Andria Jurského (Johannes Andreae Jurſki), který odešel z Litvy. Svatba se konala v Královci, když se Chylinskis vracel po návštěvě Litvy, kde se ve dnech 20.–24. srpna 1661 zúčastnil sjezdu litevských reformovaných v Kėdainiai. Právě na tomto sjezdu byli Teodor Skrodski a Jonas Božimovskis pověřeni, aby Chylinského překlad zkontrolovali, a začaly Chylinského veřejné spory s některými litevskými reformovanými (Lukšaitė 1971: 92–99).

110 | GINA KAVALIŪNAITĖ

a o významu jednotlivých pramenů při redigování rukopisu. Snaha důsledně spojovat příslušná místa s nizozemským pramenem je doložena takovými poznámkami⁶.

„Segge (akau Sprekie kalbu“ 417/221; „hier aer⁷, to. hier in tame“ 415/220 ([ol.] hier aen [přeložit] to, [ol.] hier in [přeložit] tame); *, „werkiert. Act. 2. 41. nelabag“ 411/218; *, „Luc. 9. v. 45 verfton. ifzmanit. begrepen suprast. potius inverfo ordine ut ex loco patet Luc. 10. v. 21.“ 411/218 („spíše obráceně, jak vyplývá z Luc 10.v. 21“); *, „Gal. 6.v. 8. wertragen tingiet. veſlappen nuſtot NB“ 411/218; „barhertigh. Rom. 9.16. fuſimiſtſag“ 423/224v; „met innerlijcke ontferminghe beweeght zynde. Luc. 10.33. paſigaylėję“ 423/224v.

Není pochyb o tom, že nizozemsky zapsaná slova odpovídají slovům nizozemského pramene, s nimiž se Chylinskis snažil spojit ustálené litevské ekvivalenty. Potvrzují autoritu StB a skutečnost, že Chylinskis překládal z ní.

Zcela odlišný je status latinských slov. Latina se užívá jako metajazyk:

„sekat louku. růžiti se, pandiculari růžaus. pandiculor“ 423/224v; „shoda. concordia“ 423/224v.

To ještě více potvrzují případy, kdy jsou v zápisech vedle lexikálních jednotek určených k užití na konkrétních místech uvedeny latinské ekvivalenty, které se liší od příslušných míst Vulgaty. Z toho plyne, že Chylinskis latinské poznámky nespojoval s Vulgatou:

*, „Joh.5.13. hebbeik u gefchrewen rafzau jumuo. Ergo qdo eſt tot u. ad voo. juſump“ 411/218 („tedy tehdy, když je tot u, ad vos, [je třeba přeložit] jusump“); *, „ſedens. participium prov. 20 v. 8“ 411/218.

Polské zápisy spojované s litevskými ekvivalenty nelze vykládat jednoznačně: polštinu lze rovněž chápat jako metajazyk. Tam, kde jsou v zápisech litevská slova uvedena s polskými ekvivalenty, nejsou odkazy na konkrétní místa NT. Proto je nejpravděpodobnější, že při překladu z nizozemštiny Chylinskis nejprve vymyslel polskou variantu a poté ji převedl do litevštiny:

„styrbarkey. deſki zrobione na kȢtałt drabini.“ 420/222v („styrbarkey. prkna sestavená do tvaru žebříku“); „grȝmot gaudimay. zabawimai tyſkania ſię“ 423/224v.

⁶ Apie žvaigždute pažymėtus įrašus yra rašęs Bernfriedas Schlerathas (2000: 279–290).

⁷ V rukopisu je na tomto místě napsáno hier aen. Vydavatelé chybně rozšifrovali nizozemské slovo.

CHYLINKIO NT VERTIMAS IR ŠALTINIAI

111

Dokonce i tam, kde je vedle polského zápisu s litevským ekvivalentem odkaz na text NT, se necituje polský zdroj, nýbrž litevský překlad samotného Chylinského:

„kryfłe. zbło NB emendens [sic!] ut eft Luc. 6 41.“ 423/224v („kryfłe. zbło NB opraveno podle Lk 6,41“).

PŘÍPRAVNÉ PRÁCE

Před zahájením tohoto výzkumu byly provedeny přípravné práce. Především byly vytvořeny počítačové verze Chylinského NT a hlavních překladových zdrojů. Základem litevské verze byl transliterovaný text rukopisu vydaný Otębským a Kudzinowským. Byl naskenován⁸ a změny v textu ve srovnání s fotokopií rukopisu⁹ byly popsány zvláštním systémem značek tak, aby bylo možné používat počítačový program „Quest Edition“¹⁰. Texty NT Gdaňské Bible a Statenbijbel byly pořízeny počítačově¹¹. Pomocí počítačového programu „Quest Edition“ byla vybrána, seskupena a porovnána s texty NT v jiných jazycích upravená místa textu.

TYPOLOGIE OPRAV

V rukopisu NT je celkem 5708 oprav, z toho 1493 změn slovosledu. Vynikají dva hlavní typy oprav: 1) opravy, u nichž nelze prokázat vliv pramenů nebo se takový vliv zdá nepravděpodobný, a 2) opravy, na něž mohly mít vliv překladové zdroje.

V obou skupinách jsou morfologické, lexikální i syntaktické změny. Mezi některými tvary, zejména mezi těmi, jejichž dvojí podoby se v tehdejším jazyce užívaly, dochází často ke změnám „oběma směry“. Například se často zkracuje koncovka množného čísla dativu, ale vyskytují se i případy, kdy se krátká koncovka prodlužuje. Totéž lze říci o většině ostatních typů oprav.

Opravy textu nezávislé na originálech jsou pravopisné (někdy <ą>, <ę> se mění na <an>, <en>; vypouští se měkkostní znaménko apod.), morfologické (někdy se mění pádové tvary podstatných jmen; zkracuje se archaická koncovka množného čísla jmenných

⁸ Skenovací program „Recognita Select 2.0“ pro Chylinského NT upravila Audronė Stanislovaitienė. Text naskenovaly pracovnice Nakladatelské skupiny Ústavu litevského jazyka Edita Bagaslaukaitė, Neda Marcinkienė a Danguolė Pukienė z prostředků Státní komise pro litevský jazyk při Seimasu Litevské republiky v rámci „Programu užívání a rozvoje státního jazyka Litevské republiky na léta 1996–2005“; korektury přečetla Jolanta Pakalknyskytė.

⁹ Kudzinowski (1984). Deja, fotokopija yra labai prastos kokybės ir ja ne visada galima pasikliauti.

¹⁰ Počítačový program „Quest Edition“, určený ke studiu hebrejských textů Starého zákona, upravil podle návrhů autorky pro Chylinského rukopis vědecký pracovník Teologické fakulty Univerzity v Greifswaldu dr. Wolf Dieter Syring.

¹¹ Text NT GbB z prostředků Státní komise pro litevský jazyk při Seimasu Litevské republiky v rámci „Programu užívání a rozvoje státního jazyka Litevské republiky na léta 1996–2005“ sestavila Živilė Matijošienė, korektury přečetla Birutė Mikalonienė. Počítačovou verzi NT StB připravila autorka tohoto článku, s korekturami pomohla Marija Senkuvienė.

112 |

GINA KAVALIŪNAITĖ

koncovka dativu množného čísla -mus; dlouhé zájmenné tvary s -jen se nahrazují běžnými tvary; mění se rod některých slov, která mají v současném jazyce pouze mužské tvary; zkracují se koncovky slovesných tvarů první a druhé osoby množného čísla; vypouští se formant kondicionálu -b- atd.), syntaxe (opravují se některé pády a předložkové vazby; někdy se mění postavení enklitického zájmena m(i), t(i) a zvratného zájmena s(i); zvratné zájmeno s(i) použité podruhé v témže slově se někdy vypouští, vkládá se, vypouští se nebo se mění na postpozitivní tázací částici -gu; nepřízvučné slovo bez samostatného významu se přesouvá na druhé místo atd.) a lexika (prazutieo → prapultieo; βykβtoleyο ⇒ godulingejo; βwitplojα → wamzdzioja; tykiejomeə → dukle=lj/omeə atd.). Tyto opravy odrážejí vnitřní rysy litevského jazyka a nesouvisejí s významovými rozdíly, takže vliv jiných jazyků se a priori jeví jako nepravděpodobný. Proto se jimi tento článek nebude podrobněji zabývat.

Určení míry vlivu překladových pramenů na některé typy oprav (nahrazování vedlejších vět participiálními nebo substantivními konstrukcemi a naopak, většina oprav postpozitivních lokálů, změny slovosledu atd.) vyžaduje zvláštní analýzu. Rozsah jednoho článku neumožňuje probrat tolik údajů, proto se tento článek zabývá pouze nejvýraznějšími skupinami oprav, u nichž lze nepochybně prokázat, že byly podmíněny překladovými prameny.

OPRAVY PODMÍNĚNÉ ORIGINÁLY

OPRAVY TVARŮ DRUHÉ OSOBY SLOVES V JEDNOTNÉM A MNOŽNÉM ČÍSLE V OZNAČOVACÍM A PODMIŇOVACÍM ZPŮSOBU.

V hlavní vrstvě ChNT se tvary druhé osoby jednotného čísla často opravují na množné číslo a naopak – tvary množného čísla se opravují na jednotné. K tomuto směšování mohlo v Chylinského překladu dojít proto, že se staré zájmeno druhé osoby jednotného čísla du v nizozemštině 17. století používalo již velmi zřídka (Korne, Rinkel 1987: 37) a ve StB se nevyskytuje vůbec. Jeho místo zaujalo staré zájmeno druhé osoby množného čísla ghy, které se již od středověku užívalo jako zdvořilostní forma a později se zobecnilo i pro jednotné číslo (Toorn et al. 1997: 309–311). Tím se tvary druhé osoby jednotného a množného čísla sloves shodovaly. V Chylinského překladu se skutečně střídají slovesné tvary druhé osoby jednotného a množného čísla (12x), srov.:

Mt 6,16 ChNT Když se takto postíte → postíte se StB Ende wanneer ghy valt GDb A Gdy pośćicie BrAB A Gdy pośćicie V Cum autem ieiunatis G ὅταν δὲ νηστεύητε

Podobně byly změněny Mt 6,1; Mt 6,7; Mt 6,16; Mk 6,10; Lk 8,5; Lk 23,40; Rom 4,7; ApD 16,36; ApR 18,4 atd. Na takových místech se opravy obvykle shodují se všemi možnými překladovými prameny, proto nelze určit, podle kterého z nich byly chyby opraveny.

CHYLINSKIO NT VERTIMAS IR ŠALTINIAI | 113

Toto směšování tvarů je důležitým argumentem svědčícím o tom, že Chylinského Bible byla překládána ze StB.

SMĚŠOVÁNÍ SLOVESNÝCH TVARŮ JEDNOTNÉHO A MNOŽNÉHO ČÍSLA V ROZKAZOVACÍM ZPŮSOBU.

V ChNT jsou rovněž nedůsledně rozlišovány tvary druhé osoby jednotného a množného čísla rozkazovacího způsobu. Toto zaměňování mohlo být podníceno zvláštním vyjadřováním rozkazovacího způsobu v nizozemštině 16.–17. století. Tehdy se užívaly dva tvary imperativu – jeden se shodoval se kmenem a druhý tvořil kmen + t. Postupně se prosadilo gramatiků doporučení užívat tvary bez -t při oslovení jedné osoby a tvary s -t pro množné číslo a zdvořilé oslovení. V jazyce StB se však tato tradice ještě neustálila. K vyjádření jednotného čísla rozkazovacího způsobu se v jazyce 17. století užívaly oba tvary, zatímco pro množné číslo pouze tvar s formantem -t (Korne, Rinkel 1987: 43). Číslo rozkazovacího způsobu bylo možné určit pouze z kontextu. Chylinskis tedy v rozkazovacím způsobu často nemohl určit tvar čísla, což vedlo k chybám v hlavním textu, které byly opraveny na základě dalších překladových pramenů:

Mt 6,1 ChNT Střez se → Střezte se, abyste almužny své → své nedávali → nedávali před lidmi StB HEbt acht / dat ghy uwe aelmoeffe niet en doet voor de menſchen GdB STrzęśćie się ábyście jáłmużny wáßey nie czynili przed ludźmi BrAB STrzęśćie się / ábyście jáłmużny wáßey nie czynili przed ludźmi V Attendite ne iustitiam vestram faciatis coram hominibus G προσέχετε τὴν δικαιοσύνην ὑμῶν μὴ ποιεῖν ἔμπροσθεν τῶν ἀνθρώπων Lk 10,28 ChNT čiňte → čiň to, ó blázne StB Doet dat / ende ghy fult leven GdB to czyń / á będźieβ żył BrAB toż czyń á będźieβ żył V hoc fac et vives G τοῦτο ποίει καὶ ζήσῃ

Podobně byly provedeny změny v Mk 4,39 aj. Chyby tohoto typu v hlavním textu znovu potvrzují, že Chylinskis překládal ze StB. Opravy se shodují se všemi dalšími prameny.

OPRAVY TRANSGRESIVŮ.

V Chylinského NT se zvláště často užívají transgresivy. Jejich hojné užívání odlišuje překlad také od jiných starých litevských písemností. Mezi možnými příčinami tak častého užívání transgresivů byl v literatuře uváděn vliv polštiny (srov. Ambrazas 1962: 46). Vytautas Ambrazas rovněž upozornil na to, že Chylinskis místy spojoval transgresivní konstrukce s nominativem i tehdy, když tomu neodpovídala příslušná místa polského textu (Ambrazas 1962: 122). Téměř všude, kde Chylinskis píše transgresiv, najdeme ve StB participium, které se v nizozemštině neskloňuje (poněkud se skloňuje pouze v atributivním postavení). Tak časté užívání participií není pro nizozemštinu charakteristické, překladatelé StB se však v souladu s usnesením dordrechtské synody z roku 1618 co nejvěrněji drželi jazyků originálů (řečtiny a hebrejštiny).

114 | Gina Kavaliūnaitė

ir gana tiksliai perteikė jų dalyvines konstrukcijas (Heinsius 1977: 149–151). Šias dalyvines konstrukcijas Chylinskis labai dažnai vertė padalyviais arba dalyvinėmis konstrukcijomis.

Překladatel na mnoha místech nahrazoval transgresivy odpovídajícími participiím ve StB jinými slovesnými tvary. V rukopisu ChNT je celkem 77 náhrad transgresivů. Časté užívání transgresivů mohl podporovat nizozemský překladový pramen, v němž se skloňovaná a nesklonná participia neliší syntaktickým postavením. Z řeckého, latinského a nizozemského překladového pramene se pouze v posledně jmenovaném užívají nesklonná participia, která se v Chylinského překladu odrážejí jako transgresivy.

Polský překladový pramen mohl ovlivnit nahrazování transgresivů participii a poloparticipii. Při srovnání s polskými předlohami se ukazují následující tendence v nahrazování transgresivů:

1) Odpovídá-li transgresivu, který je v litevském textu spojen s nominativem podmětu, v polském prameni nesklonné participium, Chylinskis transgresiv nejčastěji nahrazoval poloparticipiem:

Mt 9,27 ChNT dujen akhujų → du aku ejo palfuky ghi βaukіant → βaukdamі ir kalbant → kalbedami StB dva slepí ho následovali / volajíce a říkajíce GdB βli zá nim dwá ślepi / wołając y mówiąc BraB βli zá nim dwá niewidomi / wołając y mówiąc V secuti sunt eum duo caeci clamantes et dicentes G ἠκολούθησαν αὐτῷ δύο τυφλοὶ κράζοντες καὶ λέγοντες

Transgresiv kalbant se nahrazuje poloparticipiem v Mt 2,2. 2,13. 2,20¹². 3,14. 5,2. 8,25. 8,27. 8,29. 8,31. 9,14. 9,18. 9,30. 9,33. 10,5. 10,7. 12,10. 12,38. 13,3. 13,24. 13,31. 13,36. 14,15. 14,26. 14,33. 15,22. 15,23. 15,25. 21,23; Mk 2,12. 11,9 aj. Na těchto místech je v nizozemském originálu vždy participium seggende, zatímco v polském nesklonné participium mowiąc (s výjimkou Mt 13,3, kde má GdB finitní tvar rzekł, a Mt 21,23, kde BraB užívá finitní tvar y mówili). Ve V těmto místům odpovídá participium dicens, dicentes. V G jsou to participia λέγων, λέγοντες.

2) Odpovídá-li nizozemskému participiu přeloženému do litevštiny v polském textu skloňovaný tvar participia, Chylinskis nahrazuje transgresiv participiem: kalbant → kalbąs, GdB mowiący, BraB mowiący, V dicere, G λέγουσα Mt 3,17; kalbant → kalbatą, GdB mowiącego, BraB mowiącego, V dicentem, G λέγοντος Mt 12,17; kalbant → kalbąty, GdB mowiącego, BraB mowiącego, V dicentem, G λέγοντος Mt 13,35; betayšant → betayšancius, StB vermakende, GdB oprawiających, BraB gdy oprawiali, V reficientes, G καταρτίζοντας Mt 4,21; befganančiu → befiganans, StB weydende, GdB páłacych się, BraB páłacá, V pascens, G βοσκομένη Mt 8,30; beledint → ledinčiu, StB sittende, GdB siedzący, BraB siedzący, V sedentes, G καθήμενοι Mt 20,30. Ve StB těmto místům odpovídá participium, v polských pramenech skloňované participium (s výjimkou Mt 4,21, kde má BraB vedlejší větu gdy oprawiali śieci /woie), ve V a G participiální tvary.

12 V ChNT Mt 2,20 odpovídá BraB Mt 2,19.

114

CHYLINSKIO NT VERTIMAS IR ŠALTINIAI

115

Dalším jevem, který mohl podpořit užívání polovětných přechodníků, je nizozemský originál accusativus cum infinitivo. V nizozemštině se tato konstrukce užívá u sloves vyjadřujících vnímání jako protějšek řeckého (a latinského) accusativus cum participio. Nizozemský originál s infinitivem jako neohebným tvarem nejspíše vedl k častému užívání polovětného přechodníku v Chylinského překladu, neboť v polštině 17. století se nesklonné participium (charakteristické pro starou polštinu) v konstrukci accusativus cum participio již neužívalo (Klemensiewicz e. a. 1955: 431–432). Při opravách podle polského textu bývá polovětný přechodník často nahrazen participiem, pokud se v něm vyskytuje skloňované participium:

Mt 3,16 ChNT a spatřil Ducha Świętego sestupující → sestupujícího, jako holubici, a vystupující → vystupujícího a Jawes → jo

StB a viděl Ducha Božího sestupovat / jako holubici / a přicházet na něj

GdB a viděl Ducha Božího sestupujícího a přicházejícího na něj

BRAB a viděl Ducha Božího sestupujícího jako holubici a přicházejícího na něj

V a spatřil Ducha Božího sestupujícího jako holubici a přicházejícího na něj

G a spatřil Ducha Božího sestupujícího jako holubici a přicházejícího na něj

Mt 3,7 ChNT A išvydęs daug farizejų ir saducejų přicházet → přicházející[ch] ke křtu

StB Když pak viděl, jak mnozí z farizeů a saduceů přicházejí k jeho křtu

GdB A když spatřil mnoho z farizeů a saduceů přicházejících ke svému křtu

BRAB A když viděl mnoho z farizeů a saduceů přicházejících ke svému křtu

V Když pak viděl, že mnoho farizeů a saduceů přichází k jeho křtu

G Když pak spatřil mnoho z farizeů a saduceů, kteří přicházeli k jeho křtu

V uvedených příkladech odpovídá ve StB accusativus cum infinitivo – [agh den Geeft Godts neder dalen ende [...] komen bei siende vele van de Pharizeen ende Sadduceen [...] komen – v Chylinského překladu konstrukcím spatřil Ducha Święta sestupujícího [...] vystupujícího a išvydęs daug farizejų ir saducejų přicházet. V polských pramenech odpovídají polovětnému přechodníku v ChNT skloňovaná participia sestupujícího a přicházejícího, jakož i přicházejících. Podle nich Chylinskis nahradil polovětné přechodníky v hlavní vrstvě participii sestupujícího, vystupujícího a přicházející[ch]. Ve Vulgátě a řeckém NT jsou na odpovídajících místech užita participia.

V Matoušově evangeliu se polovětné přechodníky důsledně nahrazují podle uvedených principů. Pouze jednou byl polovětný přechodník použit místo určitého slovesného tvaru-

116 |

GINA KAVALIŪNAITĖ

…, avšak překladatel si své chyby zřejmě všiml a opravil ji: uzzengiant → uzzengie, StB is geklommen, GdB wflapi, BrAB wflapi, V ascendit, G ἀνέβη Mt 5,1.

V evangeliu podle Marka se však objevují i opačné změny: zynodama → zynant, StB wetende, GdB wiedząc, BrAB wiedząc, V sciens, G εἰδώς; Mk 5,33; kalbedamo → kalbant, StB legg ende, GdB mówiąc, BrAB mówiąc, V dicens, G λέγων Mk 15,36; stejně tak se i v accusativus cum participio konstrukcích v dalším textu participium mění na polopříčestí:

Mk 13,26 ChNT A tada išvios Sunu žmogaus ateynanti → ateynant debesile StB Ende als dan fullen ſy den Sone des menſchen ſien / komende in de wolcken GdB A tedy ujrzą Syná człowieczego przychodzącego w obłokách BrAB A tedyć ujrzą Syná człowieczego przychodzącego ná obłocéch V Et tunc videbunt Filium hominis venientem in nubibus G καὶ τότε ὄψονται τὸν υἱὸν τοῦ ἀνθρώπου ἐρχόμενον ἐν νεφέλαις

Již od MkE se překladatel pokoušel obnovovat polopříčestné tvary; jejich počet výrazně narůstá i v neopravovaných místech ke konci rukopisu. Oprav polopříčestí je nejvíce v evangeliu podle Matouše (55×), zatímco ve zbývajících knihách NT (kde se nejčastěji participium mění na polopříčestí) je takových oprav mnohem méně: jedna nebo dvě v každé knize NT (celkem 22×). Lze tedy vyvodit, že změny polopříčestí na participia a přechodníky byly ovlivněny polským pramenem: ve všech uvedených případech oprav polopříčestí na participia a přechodníky (s výjimkou Mt 3,17) odpovídá v latinském textu participium; vliv Vulgáty na opravy v tomto případě nelze pozorovat, neboť participia ve Vulgátě by nedokázala vysvětlit, proč se na jednom místě polopříčestí mění na participium a na jiném na přechodník; změny polopříčestí na přechodníky nebo participia se důsledně shodují pouze s polskými originály; GdB a BrAB se v těchto místech téměř vždy shodují, takže nelze říci, podle kterého z těchto překladů byly opravy provedeny. Na druhou stranu je v litevštině užívání polopříčestí spojených s podmětem v nominativu nesprávné a překladatele mohlo k nahrazování polopříčestí přechodníky vést jazykové cítění. Opačné změny, kdy se polopříčestné tvary začaly znovu obnovovat, již na překladových pramenech nezávisí. Ani častější užívání polopříčestí v dalším textu není podmíněno originály. Tato nejednotnost spíše svědčí o tom, že překladatel váhal a nedokázal se rozhodnout, které tvary – participiální, přechodníkové, nebo polopříčestné – jsou správnější a vhodnější. ZMĚNY POSTPOZITIVNÍCH LOKÁLŮ. V rukopisu ChNT se nachází 174 oprav postpozitivních lokálů. Po provedení prvotní analýzy vztahu postpozitivních lokálů užitých v hlavním textu k překladovým pramenům a po srovnání jejích výsledků se vztahem změn postpozitivních lokálů k originálům se dospělo k závěru, že překladové prameny většinu oprav postpozitivních lokálů neovlivnily. Některé jednotlivé opravy jsou však přesto závislé na konstrukcích v originálech. Obvykle se na takových místech hlavní vrstva shoduje s polskými prameny, zatímco oprava se StB.

CHYLINSKIO NT VERTIMAS IR ŠALTINIAI

117

Podle nizozemského pramene byl adesiv nahrazen předložkovou konstrukcí:

2Kor 13,3 ChNT Kadagi ießkote žymeo Chriſtuſo kurſey kalba manimpi, kurſey juſlimp ira ne filipna, bet gauho ⇒ silingu <ira> juſlimp → terp julu StB Dewijle ghy foeckt een proeve Chriſti die in my ſpreekt/ welcke in u niet fwack en is / maer krachtigh is onder u GdB Ponieważ chcećie doświadczyć tego ktory we mnie mowi / CHryſtuś; ktory ku wam nie ieſt ſłaby / ále mocny ieſt w was BrAB Gdyź łukacie doświadćienia Kryſtuśá ktory we mnie mowi / kktóryć przeciwko wam nie ieſth krewki / ále w was ieſt moźny V quoniam experimentum quaeritis eius, qui in me loquitur, Christi, qui in vos non infirmatur sed potens est in vobis G ὃς εἰς ὑμᾶς οὐκ ἀσθενεῖ ἀλλὰ δυνατεῖ ἐν ὑμῖν

Adesivy použité v hlavním textu manimpi a juſlimp (2×) odpovídají v GdB výrazům we mnie, ku wam a w was, v BrAB výrazům we mnie, przeciwko wam a w was, ve V in me, in vos, in vobis. Jde o typické ekvivalenty adesivu v překladových pramenech. Adesivy ChNT odpovídají také konstrukcím StB in my a in u, avšak konstrukce onder u odpovídající druhému juſlimp se obvykle adesivem nepřekládá; Chylinskis to zohlednil a nahradil ji výrazem terp julu. Typickými ekvivalenty alativu v originálech jsou nizozemské konstrukce tot + Dat., aen + Acc. a polské do + Gen., ku + Dat. V uvedeném příkladu byl alativ nahrazen infinitivem vlivem StB:

Jok 1,19 ChNT koznąć t’eſt greytao ktauſimop → ktauſit, neweykuo kalbolp → kalbet neweykuo ruſtibelp StB een yegelijk menſche zy raſch om te hooren / traegh om te ſprecken / traegh tot toom GdB niech będźie každy cźłowiek prętki ku ſłuchániu / ále nierychły ku mowieniu y nierychły ku gniewowi BrAB niech wſzelki cźłowiek będźie predki ku ſłuchániu / á nierychły ku mowieniu y leniwy ku gniewowi V Sit autem omnis homo velox ad audiendum, tardus autem ad loquendum et tardus ad iram G ταχὺς εἰς τὸ ἀκοῦσαι, βραδὺς εἰς τὸ λαλῆσαι, βραδὺς εἰς ὀργήν

Alativy hlavního textu ktauſimop, kalbolp a ruſtibelp odpovídají v polských pramenech konstrukcím ku + Dat, ve Vulgátě ad + Abl, ve StB v prvních dvou případech om + INF, ve třetím případě pak konstrukci tot + DAT, která obvykle odpovídá alativu. S ohledem na nizozemský text Chylinskis nahradil alativ infinitivem tam, kde odpovídá konstrukci om + INF, zatímco alativ ruſtibelp, který odpovídá výrazu tot toorn, ponechal beze změny. To, že se alativ mění na infinitiv právě vlivem StB, je patrné z toho, že v jediném případě, kdy má StB předložkovou konstrukci se substantivem, Chylinskis ponechal alativ ruſtibelp beze změny.

118 | GINA KAVALIŪNAITĖ

V uvedených příkladech nahrazování postpozicionálních lokálů v 2Kor 13,3 a Jak 1,19 byly adesiiv a aliativ, které v hlavním textu odpovídají polským pramenům, nahrazeny podle StB tehdy, když jsou v nizozemském prameni užity neobvyklé ekvivalenty adesiivu a aliativu. Lze uvést i další příklady, v nichž je vliv originálů na nahrazování postpozicionálních lokálů zřejmý, ty však tvoří pouze malou část všech oprav tohoto typu. Příčinu většiny nahrazení postpozicionálních lokálů bude možné určit teprve po důkladném prozkoumání jejich užívání v hlavním textu, vztahu k originálům a porovnání s tendencemi oprav. Zatím pouze konstatujeme, že na těch upravených místech, kde se hlavní vrstva překladu odchyluje od StB a shoduje se s polskými prameny, bylo opraveno podle StB.

ZMĚNY SPOJEK NA ZAČÁTKU VĚTY.

Abychom určili příčiny častého střídání spojek, je třeba porovnat spojky užívané v hlavním textu s originály. V mnoha případech se spojky v ChNT shodují se všemi možnými překladovými prameny:

ChNT GdB BrAB StB V G Mt 2,11 A Y Y Ende et καί Mt 6,13 A/ale Y/ale Ende/maer et/sed καί/ἀλλά Mt 3,14 Ale Ale Ale Doch autem δέ

Častější jsou však případy, kdy se spojky užívané Chylinským shodují s jedním nebo několika, nikoli však se všemi možnými překladovými prameny:

ChNT GdB BrAB StB V G Mt 1, 3-16 Ó A 3 Ende autem δέ Mt 3,1 O A A Ende autem δέ Mt 3,2 A A Y Ende et [καί] Mt 3,10 O A A Ende enim δέ Mt 2,22 Ale LecƷ Ale Maer autem δέ

Všimněme si, že spojky užívané v ChNT se důsledně neshodují s žádným z možných originálů. Kvůli této rozkolísanosti můžeme spojky užívané v ChNT podmíněně považovat za příklady volného překladu.

Na začátku věty se obzvláště často mění slučovací spojky: a → ale (59x), ale → a (18x), ale → avšak (8x), avšak → ale (2x), ale → a (3x), a → ale (2x). Místo slučovací spojky a se užívá srovnávací-protikladná spojka, zatímco v ChNT často plní nejen protikladnou, ale i slučovací funkci; ale vždy vyjadřuje pouze protiklad.

ChNT ale v nizozemském prameni poměrně důsledně odpovídá maer a doch. Spojkám a a ale užívaným v ChNT odpovídá ve StB nejčastěji spojka ende, která vyjadřuje jak slučovací, tak protikladný vztah:

ChNT GdB BrAB StB V G Mt 3,9 A A A Ende et καί Mt 4,21 Ale A Thedy Ende Et καί

CHYLINSKIO NT VERTIMAS IR ŠALTINIAI

119

Mt 3,15 Ale A A Maer autem δέ Mt 4,4 Ale A Ale Doch – δέ

Nizozemský originál tedy nemohl podnítit změny typu ir → o a o → ir. Při porovnání spojek užívaných Chylinskim s Vulgátou a řeckým NT se nepodařilo odhalit žádné pravidelnosti: jak Chylinského ir, tak o, tak bet ve Vulgátě a řeckém NT odpovídají střídavě výrazům et, autem, enim, sed nebo at a καί, δέ nebo ἀλλά:

ChNT GdB BrAB StB V G Mt 6,20 Ale Ale Ale Maer autem δέ Lk 6,1 A Y – ende autem δέ ApD 10,11 A Y – Thedy et καί Mt 3,16 O A A Maer autem δέ

Změny typu ir → o a o → ir mohl podnítit nanejvýš polský překladový pramen: v polském textu se užívá slučovací spojka y a slučovací-protivná spojka a. Protiklad v polštině vyjadřuje spojka ale. Srovnání s GdB a BrAB však rovněž nepomohlo vyřešit otázku střídání spojek: v překladu jsou místa, kde střídání spojek mohl podnítit GdB:

ChNT GdB BrAB StB V G ApD 3,25 A → Ale A – Ende Et καί ApD 8,17 a → ale á y ende et δέ

Na druhé straně lze uvést přinejmenším stejně mnoho příkladů, kdy se text základní vrstvy nebo změna odchyluje od GdB a přibližuje se k BrAB:

ChNT GdB BrAB StB V G Mt 8,31 Ale → A – A Ende autem δέ ApD 27,21 a → ale – a ende – –

Někdy nelze vliv překladového pramene na výběr té či oné spojky v ChNT vůbec vysvětlit:

ChNT GdB BrAB StB V G Mt 4,3 Ale Y Y Ende et καί

Skutečnost, že se v nizozemském textu spojka ende užívá jak pro spojení, tak pro vyjádření protikladu, a že se užívání těchto spojek v dalších překladových pramenech různí, mohla překladatele přimět k tak častým změnám spojek na začátku věty. Překladatel se důsledně nedržel žádného jediného překladového pramene a vhodnou spojku vybíral podle kontextu.

ZMĚNY POSESIVNÍCH ZÁJMEN. Posesivní zájmeno savo užíval Chylinskis v základní vrstvě, odchyluje se přitom od originálů, nezřídka v reflexivním významu pro všechny osoby-

120 |

GINA KAVALIŪNAITĖ

…ním, jak je v litevštině obvyklé. Změny textu však ukazují, že si překladatel nebyl svou volbou jistý a své měnil na mé, tvé, vaše, jeho, jejich (20×):

Lk 16,6 ChNT vezmi zápis ławo → tawo StB Neemt uw’ hant schrift GdB Weźmi zapis twoj BrAB Weźmi tablice twe V Accipe cautionem tuam G δέξαι σου τὰ γράμματα

Většina změn tohoto typu se nachází v evangeliích podle Matouše a Lukáše. Litevština podobně jako polština používá pro všechny tři osoby zvláštní zvratné přivlastňovací tvary zájmen (v litevštině jde o posesivní genitiv zvratného zájmena, v polštině o skloňované přivlastňovací zájmeno). Ve třetí osobě je nutné rozlišovat zvratné zájmeno od nezvratného, v první a druhé osobě se však ve starých textech vlivem jiných jazyků často užívají i tvary shodné s nezvratnými zájmeny. Stejné důvody mohly Chylinského vést k tomu, že v takových případech užíval mé, tvé, naše, vaše.

Nizozemština zvláštní zvratná přivlastňovací zájmena nemá: nejen v první a druhé, ale ani ve třetí osobě se nerozlišují zvratné a nezvratné tvary. Tam, kde tedy Chylinskis místo zvratných tvarů užívá nezvratné tvary jeho, její, jejich, mohl mít vliv pouze nizozemský, nikoli polský pramen (několik takových změn způsobených nizozemským pramenem se nachází v Mt 3,16, Mt 13,43 a Řím 3,25):

Řím 3,25 ChNT a parodyma tey[ibeç ławo ⇒ io ⇒ ławo per atłayd yma grieku StB tot een betooninge van zijne rechtveerdigheyt / door de vergevinge der sonden GdB ku okazániu [prawiedliwości twojej / przez odpußczenie przed tym popełnionych grzechow BrAB ku okazániu [prawiedliwości twojej / dla odpußczenia grzechow przeszłych V ad ostensionem iustitiae suae, cum praetermisset praecedentia delicta G εἰς ἔνδειξιν τῆς δικαιοσύνης αὐτοῦ διὰ τὴν πάρεσιν τῶν προγεγονότων ἁμαρτημάτων

Méně často se mé, tvé, jeho, vaše, užívané v hlavním textu pod vlivem pramenů, měnilo na své (8×):

Ef 5,25 ChNT Wirey mėkite moterią jufu → [awo StB Ghy mannen / hebt uwe ey gene vrouwen lief GdB MEżowie miłujcie żony wábe BrAB Wy mę żowie miłujcie żony wábe V Viri, diligite uxores (v některých rukopisech + vestras)

CHYLINSKIO NT VERTIMAS IR ŠALTINIAI

| 121

G οἱ ἄνδρες, ἀγαπᾶτε τὰς γυναῖκας (kai kuriuose rankraščiuose + ὑμῶν)

Překladatel vedený vnitřními zákonitostmi litevštiny užíval přivlastňovací zájmeno savo ve zvratném významu pro všechny osoby, avšak překladové prameny jej v takové pozici nutily užívat tvary mano, tavo, jo, jūsų. To je hlavní příčinou tak častých změn zájmen.

LEXIKÁLNÍ ZMĚNY. Lexikální změny můžeme podle pramenů hlavní vrstvy a oprav rozdělit do několika skupin: hlavní text se shoduje se StB, opraveno podle polského pramene; hlavní text se shoduje s polskými prameny, opraveno podle StB; hlavní text je volným překladem, oprava se shoduje se všemi možnými originály.

1. To, že Chylinskis při redigování rukopisu používal polský pramen, dokládá řada lexikálních změn. Lexikum hlavního textu bylo voleno podle StB, zatímco opravy byly prováděny podle polských originálů. Svědčí o tom následující místa:

Mk 15,16 ChNT O żałnieręy nuwede ghi Dwarian, tatey ira městská radnice → Rotußyn StB Ende de krijgh[knechten leydden hem binnen in de żale / welck is het soudní budova GdB Lecż żołnierze wprowadźili go do dworu / to iełt do Ratußa BraB Y wwiodbÿ go żołnierze do dwora / to iełt do ratuβa V Milites autem duxerunt eum intro in atrium, quod est prætorium G οἱ δὲ στρατιῶται ἀπήγαγον αὐτὸν ἔσω τῆς αὐλῆς ὅ ἐστιν πραιτώριον

Výraz Suda namofna v hlavním textu odpovídá výrazu rechthuys ve StB, zatímco změna přibližuje překlad k GdB a BraB. Lexikální jednotky ve V a G se v tomto případě od Chylinského překladu liší.

V následujících příkladech byl rukopis redigován podle polského pramene:

Lk 10,31 ChNT odešel kolem → obešel StB gingh hy tegen over [hem] voorby GdB pominął BraB Minął go V Praeterivit G ἀντιπαρῆλθεν Lk 10,32 ChNT [ale odešel kolem → a obešel StB ende gingh tegen over [hem] voorby GdB pominął BraB Minął V Pertransiit G ἀντιπαρῆλθεν

122 |

GINA KAVALIŪNAITĖ

Hlavní vrstva ChNT minula odpovídá spíše StB a G, zatímco změna a aple-kia odpovídají GdB a BrAB. Ve Vulgatě má toto místo dva různé ekvivalenty: praetervit ir pertransiit.

V Mt 12,46 a 2Kor 1,15 se hlavní vrstva Chylinského překladu shoduje se StB, V a G, zatímco změna odpovídá polským pramenům:

Mt 12,46 ChNT ƒtoweją ore jebkodami → noredami [ų jo kalbet → kalbet ƒu jo StB ƒtonden buyten / loeckende hem te spreken GdB Itali przed domem / chcąc z nim mówić BrAB ƒthali ná dworze chcąc z nim mówić BB V stabant foris quaerentes loqui ei G αὐτοῦ εἰστήκεισαν ἔξω ζητοῦντες αὐτῷ λαλῆσαι 2Kor 1,15 ChNT idand turetumbite antrą łoska ⇒ gieradeift{…} na okraji: NB StB op dat ghy een tweede genade foudt hebben GdB ábyśćie wtore dobrodźiejftwo odebrali BrAB ábyśćie wtore dobrodźiejftwo mieli V ut secundam gratiam haberetis G ἵνα δευτέραν χάριν σχῆτε

2Kor 1,15 łoska je běžným lexikálním ekvivalentem ol. genade (G χάρις, V gratia). V polských pramenech tomuto slovu obvykle odpovídá łaska. S ohledem na slovo dobrodźiejftwo užité na tomto místě v polských pramenech zapsal Chylinskis do svého rukopisu ještě slovo geradeift{e}, přeložené z polštiny po morfémech.

2. Míst, na nichž by se hlavní text překladu ChNT lišil od StB a přibližoval se polským originálům, je poměrně málo. Vliv polského pramene je v hlavním textu nejvýraznější při volbě lexikálně-sémantických ekvivalentů:

Mt 14,6 ChNT Ale když apiwaykβczynejo → apiwaykβczyneta buwo diena giminės → gimimo Heroda StB Maer als de dagh van Herodis geboorte gehouden wiert GdB GDy tedy obchodzono dzień národzenia Herodowego BrAB GDy tedy obchodzono dzień národzenia Herodowego V Die autem natalis Herodis G γενεσίοις δὲ γενομένοις τοῦ Ἡρῴδου

ChNT apiwaykβczynejo je kalkem z polského pramene a liší se od V a G. Podle StB byla podoba tohoto slova upřesněna.

Mt 5,42 ChNT Dej však tomu, kdo tě praβo → meldzia (co) žádá StB Geeft den genen die [yet] van u bidt GdB Temu co cię prosi / daj BrAB Themu ktory cię prosi / day V Qui petit a te, da ei G τῷ αἰτοῦντί σε δός

CHYLINSKIO NT VERTIMAS IR ŠALTINIAI

123

Význam slova zvoleného podle polského pramene v Mt 5,42 byl upřesněn s ohledem na StB. Podobné úpravy jsou v Mt 3,17; Mt 17,5; Mt 23,3; Mk 2,19 aj.

3. Volně zvolené lexikálně-sémantické ekvivalenty v hlavním textu a jejich úpravy odhalují jeden příznačný rys Chylinského překladatelské techniky: autor při překládání často volil slova širšího významu, při redakci je však upřesňoval podle překladových pramenů. Tento rys Chylinského překladu velmi dobře ilustrují změny u slova kraštas, které má v originálech několik různých ekvivalentů:

Mt 21,42 ChNT stal se hlavou úhelní ⇒ nárožní

StB tento se stal hlavou úhelního kamene

GdB tento se stal hlavou nárožní

BrAB tento se stal nárožní hlavou

V hic factus est in caput úhlu

G tento se stal hlavou úhlu

1Pt 2,7 ChNT ho koutní hlavou krabto → hlava ⇒ úhlovým kamenem

StB se stal hlavou nároží

GdB se stal úhelným kamenem

BrAB se pak stal přednějším v úhelném kameni

V tento se stal hlavou úhlu

G tento se stal hlavou úhlu

Lk 16,24 ChNT aby si smočil krabta → prut → konec prstu ve vodě

StB aby smočil uyterlte svého prstu ve vodě

GdB aby smočil konec svého prstu ve vodě

BrAB aby smočil konec svého prstu ve vodě

V aby smočil konec svého prstu ve vodě

G aby namočil špičku svého prstu do vody

Mt 9,20 ChNT dotkla se lemy ⇒ Squer⟨n⟩as jeho roucha

StB dotkla se cípem lemu jeho oděvu

GdB dotkla se podolku jeho roucha

BrAB Dotkla se lemu jeho oděvu

V dotkla se třásně jeho oděvu

G dotkla se třásně jeho oděvu

ApD 5,16 ChNT Z okolních ležících ⇒ žijících lemů → polí

StB z okolních obcí

GdB z okolních měst

BrAB –¹³

V sousedních městech

G okolních měst

Sk 27,12 ChNT A že krabtaσ ⇒ portaσ bylo nevlídné zimovat → zimovat

StB A protože přístav byl nevhodný k přezimování

¹³ Exempláře Brestské bible uchovávané v knihovně IMA jsou defektní, bez titulních stran, chybí v nich některé listy, zejména na začátku a na konci knihy. Proto nemůžeme uvést některé ukázky z Brestské bible.

124 |

Gina Kavaliūnaitė

GdB A gdy nie było portu połobnego ku šimowaniu BrAB Y gdyž niebyło portu lubnego ku šimowaniu V A protože přístav nebyl vhodný k přezimování G ἀνευθέτου δὲ τοῦ λιμένος ὑπάρχοντος πρὸς παραχειμασίαν

Jednomu slovu hlavního textu ChNT kraštas odpovídá ve StB pět lexikálních jednotek s různými významy: hoeck, uyterste, zoom, stadt ir haven. Také v polských pramenech a ve V a G jsou na příslušných místech ekvivalenty s různými významy, jejichž významy adekvátně odpovídají významům slov použitých ve StB a jsou užší než význam slova kraštas v Chylinského překladu. Opravy kraβto ⇒ kiertes; kraβto → kaβo ⇒ kaμπiniu; kraβtą → wirβu → gatą; kraβta ⇒ Squemas; kraβtu → βaliu; kraβtaσ ⇒ portao odpovídají všem možným originálům a zpřesňují význam lexikální jednotky volně přeloženého hlavního textu.

V Brestské bibli odpovídají opraveným místům v ChNT v Mt 21,42 a 1Pt 2,7 kraβto ⇒ kiertes a <kraβto → kaβo> ⇒ kaμπiniu dvě různé konstrukce v wegtą a w wegtu; tento rozdíl se v Chylinského rukopisu neodráží. V ostatních pramenech se příslušná místa shodují se změnami v ChNT.

V jiných příkladech odpovídají opraveným místům Chylinského v originálech slova s velmi podobnými významy, takže nelze určit, podle kterého z možných pramenů byl překlad redigován.

Podobně se slova obecnějšího významu překládají a při redakci se upřesňují slova moteris, dangus a další:

Sk 6,1 ChNT moter{...} → naβleσ jejich bylo → budawo apayłfoo StB hare weduwen [...] verfuymt wierden GdB byhy źániedbywáne [...] wdowy ich BrAB byby gár{...} wdowy ich V eo quod neglegerentur [...] viduae eorum G παρεθεωροῦντο [...] χῆραι αὐτῶν

1Tim 5,14 ChNT Chci tedy, aby mladé moterig → (naβleσ) se provdaly StB Ick wil dan dat de jonge [weduwen] houwelicken GdB Chçę tedy áby młodβe βły zá mąż BrAB Chçę tedy áby młodβe βły zá mąż V Volo ergo iuniores nubere G Βούλομαι οὖν νεωτέρας γαμεῖν

Mk 9,7 ChNT hlas ihned přišel z dangauσ → debeleσ StB ende eene stemme quam uyt de wolcke GdB á przββedł głos z obłoku BrAB á pochodził głos z obłoku Mk 9,6¹⁴ V et venit vox de nube G καὶ ἐγένετο φωνὴ ἐκ τῆς νεφέλης

¹⁴ Vulgata uvádí pro ChNT Mk 9,7 Mk 9,6.

CHYLINSKIO NT VERTIMAS IR ŠALTINIAI | 125

Podobně jako v předchozích příkladech byly v hlavním textu obecnější výrazy moterys „ženy“ a dangus „nebe“ při redakci konkretizovány a opraveny na našlės „vdovy“ a debesīs „v oblacích“. Oprava v 1Tim 5,14 moterys → (našlės) vznikla pod vlivem StB, neboť v ostatních možných pramenech nemá našlės žádný protějšek. Na základě čeho byla provedena oprava įb dangau → debelieg, je těžké říci, protože protějšky v pramenech se shodují.

Takových lexikálních změn, kdy se význam lexikálních jednotek originálu při překladu zobecňuje a při redakci konkretizuje podle překladových pramenů, je poměrně mnoho.

Z dalších lexikálních oprav stojí za zmínku změny sakyti „říci“ a kalbėti „mluvit“. Na konci rukopisu je poznámka, která tato slova spojuje s protějšky ve StB: „Jegge fakau [prekie kalbu“ (417/221). To znamená, že bylo rozhodnuto překládat StB leggen jako sakyti „říci“ a [preken – kalbėti „mluvit“.

Opravy v rukopisu toto rozhodnutí důsledně neodrážejí: leggen se spojuje s sakyti a [preken s kalbėti (kalbėjo → palakie – gefeght hadde Jn 2,22; kalbėjo – gefproken Jn 2,22; kalbu ⇒ fakau – legge Mt 18,19; kalbekite → kalbekit → fakį/ki/t – fegget Mt 10,27; kalba → fako – feggen Rom 3,8); místy se však od principu zapsaného na konci rukopisu odchylují: kalba ⇒ (fako) – [preekt 1Kor 14,2; kalbėjo → tare – feyden ApD 14,11; Kalbėjo → Tare – feyde Mt 26,31.

V hlavním textu se tato slovesa často překládají podle uvedeného principu: fakau – fegge GAL 3,17; obdobně Mt 10,27; ApD 11,4; ApD 5,36; GAL 5,16; kalba – [preekt 1Kor 14,2 aj. Někdy však StB leggen a [preken v ChNT odpovídají jiná slovesa: tare – feyde ApD 25,10; palakie → fakie – [prekende ApD 10,27; kalbame – feggen Rom 3,8; kalbetumbime – dat wy leggen Rom 3,8; (kalbedamo:) – [[leggen-de] ApD 16,36.

Na základě této nedůslednosti v hlavním textu a opravách lze předpokládat, že uvedená poznámka na konci rukopisu byla zapsána až poté, co byl překlad dokončen. Z mnoha znaků (podtržení, poznámek označených N.B., často ponechaných alespoň dvou překladových variant téhož místa aj.) vidíme, že rukopis nebyl dokončen ani zredigován. Nedůsledné opravy ukazují, že se překladatel dlouho nemohl rozhodnout, jak jednotlivá slova přeložit. (Některé opravy navíc mohou být takzvanými okamžitými korekturami, které lze v jistém smyslu pokládat za součást hlavního textu.) Konečné rozhodnutí si zaznamenal na konec textu a lze se domnívat, že při další redakci nebo přepisu hodlal k této poznámce přihlédnout.

ZÁVĚRY

1. PROCES PŘEKLADU A REDAKCE. Nerovnoměrné rozmístění oprav v textu ukazuje, že Chylinskis se po dokončení překladu NT pustil podle určitých kritérií do redakce svého překladu (upravoval pravopis, zkracoval koncovky dativu plurálu, opravoval polovětné konstrukce aj.), tato práce však zůstala nedokončena: téměř celé Evangelium podle Matouše bylo důsledně revidováno, polovina Skutků apoštolů poměrně pečlivě a ostatní knihy NT byly opraveny jen zběžně. Na konci rukopisu je poznamenáno, co by se mělo v překladu upravit, avšak příslušná místa v textu byla opravena nedůsledně. Překladatel zřejmě zamýšlel rukopis přepsat, nebo jej alespoň ještě jednou projít a opravit podle zaznamenaných poznámek.

126 |

GINA KAVALIŪNAITĖ

Některé typy změn jsou nekonzistentní: existují formy či konstrukce, které jsou na začátku překladu důsledně nahrazovány jinými, později však už nikoli, nebo jsou dokonce obnovovány (jde o většinu oprav nezávislých na překladových pramenech – opravy přechodníků, změny přivlastňovacího zájmena savo na mano, tavo atd.). Většina takových „zpětných oprav“ nezávisí na překladových pramenech; svědčí o určité překladatelově nerozhodnosti a neschopnosti rozhodnout se, kterou formu či konstrukci použít. Jednou z příčin této nerozhodnosti mohlo být to, že v době, kdy překládal a redigoval Nový zákon, žil Chylinskis již mnoho let v cizím prostředí¹⁵ a nebyl v kontaktu s živou litevštinou, takže není divu, že si nebyl jistý litevskými slovy a konstrukcemi, které používal. Napětí patrné v překladu i opravách navíc mohlo být zčásti podmíněno kritickou reakcí litevských reformovaných na jeho překlad a neustálými konflikty s Janem Krzystofem Kraiṅskim, delegátem litevských kalvinistů v Anglii.

Skutečnost, že některé lexikální jednotky originálu byly přeloženy ekvivalenty širšího významu a při redakci pak zpřesněny a konkretizovány, umožňuje usuzovat, že Chylinskis při překládání Nového zákona spěchal.

2. PRAMENY ZÁKLADNÍ VRSTVY. To, že základní vrstva byla přeložena ze StB, dokládají navíc (vedle toho, co již bylo dříve zjištěno) překladové rysy, které lze vysvětlit pouze strukturou nizozemštiny (nerozlišování druhé osoby jednotného a množného čísla v indikativu i imperativu, zvláště časté užívání přechodníků atd.).

Shody základní vrstvy s polskými originály jsou většinou lexikální. Při posuzování vlivu polského pramene na Chylinského překlad je význam shod lexikálních jednotek podmíněně menší než shod syntaktických, protože se v nich může jednoduše odrážet polská slovní zásoba překladatele, který polsky uměl dobře (možná dokonce lépe než litevsky?). Shody ve slovní zásobě proto ještě nejsou dostatečným důkazem, že se při překládání používalo polského pramene. Vliv polského originálu se výrazněji projevuje tam, kde postpoziční lokály základní vrstvy odpovídají polským pramenům a liší se od StB.

Spojky, které Chylinskis užívá na začátku věty, důsledně neodpovídají žádnému z možných překladových pramenů. Neshoda spojek v různých pramenech mohla překladatele přimět k tomu, aby je často střídal. Kromě toho mohla mít na změny typu ir → o a o → ir vliv i překladatelova dobrá znalost polštiny (nikoli nutně konkrétní polský pramen).

3. PRAMENY REDAKCE. Při redakci rukopisu pomohl polský originál Chylinskému správně interpretovat formálně nedostatečně rozlišené (participia) a dvojznačné formy StB (indikativ a imperativ druhé osoby). Srovnání ukazuje, že v těchto případech se opravy řídily polským pramenem.

Při redigování překladu se Chylinskis opíral především o StB. Ekvivalenty lexikálních jednotek originálu s obecnějším významem byly při redakci často zpřesňovány a konkretizovány a-

¹⁵ Od roku 1654 byl Chylinskis studentem teologie na Franeker Academy (Album Studiosorum 1968: 162). Z přípisků v rukopisu víme, že překlad Nového zákona zahájil 22. října 1657, a máme důvod se domnívat, že na konci roku 1661 svůj rukopis ještě víceméně opravoval.

CHYLINSKIO NT VERTIMAS IR ŠALTINIAI | 127

při pohledu na prameny. Většina oprav se shoduje se všemi překladovými prameny, v některých případech je však patrné, že byly provedeny na základě StB. O významu StB při redigování překladu svědčí nizozemské zápisy s litevskými ekvivalenty a odkazy na konkrétní místa v NT na konci rukopisu, jakož i zápisy odrážející překladatelovu snahu propojit konkrétní místa překladu s nizozemským textem („Legge ſakau įprekie kalbu“ 417/221). Nejsou zde žádné zápisy, které by ukazovaly na podobný význam polského pramene. Pro litevštinu je obvyklý reflexivní význam vyjádřen přivlastňovacím zájmenem savo. Chylinskis je měnil na mano, tavo, jo. Ke změně na mano, tavo mohly vést také polské originály, avšak změny typu savo → jo mohly vzniknout pouze vlivem nizozemského originálu.

4. ROLE ZÁPISŮ NA ZAČÁTKU A NA KONCI RUKOPISU.

Tyto zápisy znovu potvrzují, že Chylinskis překládal ze StB a že tato Bible pro něj byla nejdůležitější autoritou. Zápisy, které by odrážely text Vulgáty, chybějí. Latina se zde používá jako metajazyk. Ne vždy je snadné rozlišit, kdy polské zápisy odrážejí pramen překladu či redakce a kdy se polština používá jako metajazyk. Zápisy, které by bylo možné nepochybně spojit s polským pramenem překladu či redakce, prakticky neexistují.

Zápis „N.T. ex versione et editione Brestensi editum in 4º Aº 1593. Vilnae.“ ještě nemusí znamenat, že Chylinskis při překládání používal právě Bibli z Brestu. Je zcela pravděpodobné, že si překladatel poznamenal, že kromě polských překladů Bible, které měl k dispozici nebo dobře znal, existuje také tento. Statenbijbel, jejíž význam pro Chylinského překlad je nepochybný, není v rukopisu nikde přímo zmíněna.

KONVENČNÍ ZNAČKY

[...] – lacuna

žmog[us] – rozvedená zkratka

→ – změněno na

⇒ – synonymum

{...} – nečitelné

∠ přeškrtnuto⟩ – škrtnuto

┌ – začátek opraveného slovosledu

ZKRATKY

BRAB – Biblia święta, Tho iest, Księgi Stárego y Nowego Zakonu, właśnie z Żydowskiego, Greckiego, y Łáćińskiego, nowo ná Polski iezyk z pilnością y wiernie wyłożone, [Brześć], 1563.

ChNT – transliteruotas Chylinskio NT vertimo leidimas: Kudzinowski, Otrebski 1958.

G – řecký Nový zákon. Citováno z: NESTLE-ALAND, Novum Testamentum Graece. Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 1995.

GbB – Biblia święta, Tho iest, Księgi Stárego y Nowego Przymierza z Żydowskiego y Greckiego Języka ná Polski pilnie i wiernie przetłumáczone [...], [Dantzig], 1632.

StB – Biblia, Dat Is De gantſche H. Schrifture, vervattende alle de Canonijcke Boecken des Ouden en des Nieuwen Testaments. Door laſt der Hoogſt-Mog: Heren Staten Generael van de Vereenighde Nederlanden [...] Uyt de Oorspronckelijcke talen in onſe Nederlạdtſche tale getrouwelijck over-geſet [...] ende Door gemeene ordre der Nederlandſche Kercken verbeterd van Druckfauten en Misſtellingen die in den Eersten Druck gevonden worden. T’Amsterdam, Gedruckt bij de Weduwe wijlen Paulus Aertſz van Ravesteijn [...] Anno 1657.

V – Vulgáta. Citováno z: NESTLE-ALAND, Novum Testamentum Graece et Latine, Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft, 1994.

128 |

GINA KAVALIŪNAITĖ

LITERATŪRA

Album Studiorosum 1968: Album Studiorosum Academiae Franekerensis (1585–1811, 1816–1844) Naamlijst der studenten 1, Franeker.

AMBRAZAS, V. 1962: Absoliutinis naudininkas XVI–XVII a. lietuvių kalbos paminkluose. Lietuvių kalbotyros klausimai 5, 3–146.

BRUIN, C.C. de 1993: De Statenbijbel en zijn voorgangers. Nederlandse bijbelvertalingen vanaf de Reformatie tot 1673. Bewerkt door dr. F.G.M. Broeyer, Haarlem: Nederlands Bijbelgenootschap, Brussel: Belgisch Bijbelgenootschap.

HEINSIUS, J. 1977: De taal van den Statenbijbel. De Statenvertaling 1637–1937, Amsterdam: Ton Bolland, 145–180.

KAVALIŪNAITĖ, G. 1997: Istoriografinis Samuelio Boguslavo Chylinskio Biblijos vertimo kontekstas ir vertimo šaltinio problema. Lituanistica 3 (31), 74–84.

KLEMENSIEWICZ, Z., LEHR-SPLAWIŃSKI, T., URBAŃCZYK, S. 1955: Gramatyka historyczna języka polskiego, Warszawa: Państwowe wydawnictwo naukowe.

KORNE, de A., RINKEL, T. 1987: Cursus zestiende- en zeventiende-eeuws Nederlands, Groningen: Wolters-Noordhoff.

KUDZINOWSKI, Cz. 1964: Biblia litewska Chylińskiego. Nowy Testament. 3, Indeks, Poznań: Państwowe Wydawnictwo Naukowe.

KUDZINOWSKI, Cz. 1984: Biblia litewska Chylińskiego. Nowy Testament. 1, Fotokopie, Poznań: Wydawnictwo Naukowe UAM.

KUDZINOWSKI, Cz., OTRĘBSKI, J. 1958: Biblia litewska Chylińskiego. Nowy Testament. 2, Tekst, Poznań: Zakład Narodowy im. Ossolińskich.

LUKŠAITĖ, I. 1971: Lietuviškos S.B. Chilinskio biblijos spausdinimo aplinkybės. Lietuvos TSR Mokslų akademijos darbai, A serija, 1(35), 87–109.

SCHLERATH, B. 2000: Chylinskis Übersetzung des Neuen Testaments: Überlegungen zu seiner Vorlage. Range, J.-D., Hrsg., Aspekte baltischer Forschung, Essen: Verlag Die Blaue Eule, 279–290.

TOORN, M. C. van den, PIJNENBURG, W. J. J., LEUVENSTEIJN, J. A. van, HORST, J. M. van der, eds. 1997: Geschiedenis van de Nederlandse taal, Amsterdam: Amsterdam University Press.

ZAWADZKA, I., KOLBUSZEWSKI, St. F. 1959: Podstawa przekładu „Biblii” Chylińskiego. Sprawozdanie PTPN za II półr., 3, 158–159.

Gina Kavaliūnaitė Lietuvių kalbos institutas Antakalnio g. 6, 2055 Vilnius, Lietuva [email protected]

Gauta 2001 02 17