ACTA LINGUISTICA LITHUANICA

XLIX (2003), 61 – 62

Etymologie litevského ir „a“ a yra „je“

WITOLD MAŃCZAK

Cracovie

Ve slovanských jazycích mohou zájmena jako polské to, rus. èto, ukr. ce zastupovat sponu. V několika slovanských jazycích jsou spojky s významem „a“ odvozeny od pronominálního kmene t-: ukr. ta, rus. da < ta, bělorus. dy < da < ta. Tvrdí se, že podobnost mezi litevskými yra a ir není náhodná, nýbrž že odpovídá slovanskému užití pronominálních tvarů jak v pozici spony, tak jako zdroje spojek.

S. v. aŕ‘ob „nebo“, Fraenkel ve svém slovníku uvádí: „lit. ir ‚a, také‘, prus. ir ‚také‘, lot. ir ‚a‘ (nyní vytlačeno přejatým slovem un), ‚také, dokonce‘ [...] Ferner s tím souvisí řec. ἄρα, ἄρ, ἄρα ‚neboť, tedy, vždyť, také právě, právě‘.“ S. v. esmi tentýž autor píše mimo jiné: „O lit. 3. Praes. yra, lot. ir(a), které byly původně subst. ve významu ‚existence, skutečnost, věc‘, viz J. Schmidt [...], Gauthiot [...], Verf. [...] Gauthiot odkazuje na arm. ir ‚věc, záležitost, čin, skutečnost‘. Stang (1966: 414–416) se domnívá

„... že yrà pochází ze starého adverbia nebo staré interjekce typu aurè. Lit. aurè („hle“) se jistě právem spojuje se sl. ovъ [...] Nyberg [...] spojuje aurè s av. avara (zde), středoírán. avar (zde, tam). Tak jako aure-, anre- z *ava, ana-, mohlo by yrà patřit k pronominálnímu kmeni i-. Je mi však jasné, že toto vysvětlení je spojeno s jistými obtížemi... Domnívám se tedy, že *īrá mohlo předtím, než získalo doložený význam, fungovat jako interjekce, jako dnes aurè, anrèkui [...] Člověk si však může představit i jinou možnost. Zdá se mi možné, že yrà, anre- byla původně adverbia ve významu „zde“, „tam“ [...] V takovém případě bychom měli sklon ztotožnit r v yrà, aurè, anre- s r v lit. kuī, visùr atd., lot. kūr..., avest. avara, skt. tárhi (tehdy) [...], gót. her [...]“

Selon Palmaitis (1984: 132), ‘as for Baltic *īrā, it... seems to be loaned to Indo-European from Kartvelian Svan-like *(H-)ī-r-a, r being Common Kartvelian root “to be”, i- – versional formant, a – vocalization of the bare-stem ending [...] So originally *Hīra had no futural sense and was borrowed in “Baltic” Indo-European and Armenian as a masdar.’

Enfin Smoczyński (1989: 8) mentionne ‘yrà “jest”, dial. yra, 2 pl. yŕot(és): stot. girragh (= jirag), fot. dial. ira “jest”; jest to chyba spetryfikowana forma 3 os. praes. *i-n-ra “powstaje, pojawia się” [...], od pierwiastka *ēr- < ie. *erH- “poruszyć się; wstać, powstać”.

Nyní bychom chtěli upozornit na to, že ve slovanských jazycích existuje spojka ta „a“, o níž Vasmer ve svém etymologickém slovníku ruštiny píše následující:

62 |

WITOLD MAŃCZAK

„ta spoj. ‚a, jakož i, dále‘, také taže totéž, staré; ukr. ta, starorus. ta, taže ‚že, xai‘, starobulh. ta ‚xai‘ (Supr.), bulh. ta ‚a, a tak, tedy‘ [...], skr. tā – tā ‚jak – tak‘, tā ‚přece‘, slovin. tā ‚ano, přece‘. V každém případě příbuzné se zájmenem *to [...]“

Více informací o této spojce lze nalézt ve slovníku, který je společným dílem českých lingvistů a jmenuje se Etymologický slovník slovanských jazyků. Slova gramatická a zájmena, sv. II (Praha, 1980, s. 631):

“je patrně svým původem primární interjekce, podobně jako její znělá var. da (která má mj. taky význam ‘a’, v ukr. se v tomto význ. setkávají obě podoby). Přitom jistě patří k pronominálnímu základu t-, ale bylo by na pováženou vidět v něm snad ustrnulý pád, např. abl. (srov. stind. tāt ‘a proto’, homer. τω ‘pak’) – zrovna tak jako v etymologicky souřadých útvarech to, tě, ti a te, resp. ve znělých var. da / do, de, di, dy. – Spíš se nabízí shoda s het. ta ‘und’ [...]; het. ta se liší od sl. ta jen krátkou kvantitou, (je-li ovšem sl. ta prastaré a tedy < *tō / *tā).”

Podrobněji viz také Mańczak (2003).

Kromě toho je zajímavé, že polsky lze říci nejen mój sąsiad jest marynarzem „můj soused je námořník“, ale také mój sąsiad to marynarz „můj soused, to je námořník“. Mezi pol. mój sąsiad to marynarz a fr. mon voisin c’est un marin je však rozdíl, který spočívá v tom, že v polské větě je spona vypuštěna. Jinými slovy, v polštině lze sponu jest „je“ nahradit zájmenem to „to“.

Stejná možnost existuje i v jiných slovanských jazycích, srov. rus. Ivan – èto soldat „Ivan je voják“, bělorus. praca – hèta kÿnica bahaccja „práce je zdrojem bohatství“, ukr. Kyjiv – ce stolcyja Ukrajiny „Kyjev je hlavním městem Ukrajiny“. Dodejme, že ukr. ce lze vysvětlit kontaminací dvou zájmen: to a se.

Je tedy zřejmé, že v některých slovanských jazycích se tentýž kořen vyskytuje ve spojce s významem „a“ (srov. ukr. chlib ta voda „chléb a voda“, rus. sosna da (< ta) osina „borovice a osika“, bělorus. dzeń dy (<da < ta) noč „den a noc“) i v zájmenu, které může zastupovat sponu (srov. výše uvedené příklady).

Za těchto okolností se nám zdá, že nelze vyloučit, že podobnost mezi lit. ir „a“ a yra „je“, zdaleka ne náhodná, je obdobná podobnosti mezi rus. sosna da osina a Ivan – èto soldat. Koneckonců mezi baltskými a slovanskými jazyky existuje nesmírné množství podobností.

RÉFÉRENCES

MAŃCZAK, W. 2003: Etymologia rosyjskiego ta ‘i’. Slavia Orientalis 52, 111–113.

PALMAITIS, L. 1984: Indo-European Masdar as the 3rd Person and yrà in Baltic. Baltistica 20, 126–135.

SMOCZYŃSKI, W. 1989: Studia balto-słowiańskie 1, Wrocław etc.: Ossolineum.

STANG, Chr. S. 1966: Vergleichende Grammatik der Baltischen Sprachen. Oslo etc.: Universitetsforlaget.

Witold Mańczak Zakątek 13/59, 30-076 Kraków, Pologne [email protected]

Gauta 2003 11 24