Pastabos

Vesnice obyvatel Uteny se nejmenuje Narkūnai, nýbrž Norkūnai

Ves ležící 3 km jihozápadně od Uteny, u potoka Utenaitė, je v příručce správního a územního členění uváděna jako Narkūnai⁵. Tato ves (a její název) je poměrně široce známá především díky dvěma proslulým hradištím, z nichž jedno se nazývá Velké, neboli hrad Utenise, a druhé Malé, neboli Utenisův hrob⁶. Místní obyvatelé vyslovují název této vsi jako na.rkúnai – s polodlouhým a v první slabice⁷, proto je třeba považovat zápis Narkūnai ve spisovném jazyce za chybný a nářeční výslovnost transponovat na Norkūnai. (Kdyby v první slabice bylo krátké [a], slyšeli bychom je jako poněkud redukované [ʌ], nyní však slyšíme zřetelné [a], což mnohé mate – zdá se, že lze psát „tak, jak to zní“, a proto se mohou zmýlit i jazykovědci, jejichž rodné nářečí je jiné. Je důležité si uvědomit, že polodlouhé samohlásky utenišského nářečí nelze ve spisovném pravopisu nijak zapsat přímo, bez transpozice, protože utenišské nářečí má samohlásky trojí délky, zatímco spisovný jazyk pouze dvojí.)

Vladas Žulys

Tako g. 1–7, LT–53356 Akademija

Kauno r., Lietuva

O vztahu příjmení Žiulys a Žulys

Ve slovníku litevských příjmení není příjmení Žiulys vykládáno; pouze se odkazuje na příjmení Žulys⁸. Zřejmě se předpokládalo, že Žiulys je druhotné, pozdější příjmení, zatímco Žulys je původní (vztah by byl podobný jako například mezi výpůjčkami žūponas a žiūponas). Fakta z utenišského nářečí, která znám, mě vedou k tomu, abych tento vztah vysvětloval jinak.

Většina utenišských Žiuliů a Žiuliů žila před druhou světovou válkou poměrně kom-

Lietuvos TSR administracinio-teritorinio suskirstymo žinynas 1. Vilnius: Mintis, 1974, 320.

Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 8. Vilnius: Mokslas, 1981, 92 (str. Narkūnų piliakalniai).

Takto vyslovovala název i moje matka Rožė Cibaitė-Žulienė, pocházející z nepříliš vzdálené vesnice Vosgėliai.

Lietuvių pavardžių žodynas L–Ž. Vilnius: Mokslas, 1989, 1340 (Žiulys), 1348 (Žulys).

159

Pastabos

prakticky u cesty z Uteny do Kuktiškės. V Šabaldauskasích, Kovynė, Pakėnech (2 rodiny), Kymėnech (4 rodiny), Dirvoniškyje (mé rodiště), Antakalnyje a Artmoniškyje (nikoli Artmaniškyje, jak se často píše, protože samohláska a v nepřízvučné slabice -ma- je polodlouhá, a odpovídá tedy dlouhému o ve spisovném jazyce)⁹. Všichni se jmenovali a místní lidé jim říkali jen Žiuliai, ačkoli v dokumentech byli mnozí zapsáni jako Žuliai. Jen lidé odjinud, například učitelé, jim podle psané podoby říkali Žuliai.

Nejednomu z těch Žiulů (nebo Žulů) se doneslo, že pocházejí od Francouze, ale možná jen naše rodina si o tom uchovala více vědomostí. Podle vyprávění mého otce Antanase Žulise přivezl toho Francouze odkudsi pán z malého panství ve Šnieriškės a Francouz tam pracoval jako kočí. Do Šnieriškės se musel dostat ještě před napoleonskou érou, protože když Napoleonova armáda táhla na východ, jeho syn Steponas už byl několik let staré dítě.

Potomci onoho Francouze se zpočátku nazývali Žiulijonai, což znamená, že jeho francouzské příjmení bylo Julian (jméno si můj otec nepamatoval¹⁰). Z toho je patrné, že uteniské příjmení Žiulys nijak nesouvisí s příjmením Žulys svým původem, neboť je zkráceninou jména Žiulijonas. Domnívám se, že se Žiuliai proměnili v Žuliai z prostého důvodu: matriky se v 19. století vedly v polštině a ruštině, které nemají měkkou slabiku žiu-, a proto se zapisovalo žu-. Přísně vzato jsou tedy jinak litevské příjmení Žulys a příjmení uteniských Žiulys homonymy různého původu. Tento případ ukazuje, že čistě jazykový výklad původu příjmení může být někdy velmi riskantní záležitostí.

Vladac Žulys

Tako g. 1–7, LT–53356 Akademija Kauno r., Lietuva

⁹ Roku 1853 žil také v Paraudė, Šlaitinės a Pauosbė, srov. G. Šnurova, Utenos seniūnija: Bilakiemis. Pakėnai. Vaikutėnai. Utena, 2005, 27.

¹⁰ V otcově paměti se však zachoval celý následný rodokmen rodiny po mužské linii: jeho otec (můj dědeček) se také jmenoval Antanas (narodil se, tuším, roku 1867), jeho otcem byl Edvardas a Edvardas byl synem již zmíněného Steponase. (Někdy žertem říkám, že jsem pošesté generace politevštěný Francouz.)

160