Acta Linguistica Lithuanica

LIX (2008), 51 – 55

Etymologie litevského vienas „jeden“

WITOLD MAŃCZAK

Cracovie

Fraenkel odvozuje litevské vienas z IE *oinos a předpokládá, že částice ve- způsobila změnu *oi v ei >, tedy nikoli v ai, zatímco Smoczyński uvádí jako výchozí podobu IE *h₁oi-no-, aniž vysvětluje přechod *oi > v ie. Autor této studie odvozuje litevské vienas z IE *oinos a nepravidelnou změnu způsobenou frekvencí užívání uvádí jako vysvětlení reflexu ie. Na podporu tohoto názoru cituje slovanská, románská a germánská data, která dokládají nepravidelné zkrácení číslovky „jeden“ v těchto jazycích.

Ve Fraenkelově etymologickém slovníku čteme toto:

„viénas […] pruské eins ‚jeden […]‘. Pruská podoba se přesně shoduje s řeckým οἰνή ‚jednička na kostce‘, latinským ūnus (*oinos), staroirským óin, staroseverským éin, gótským ains, starohornoněmeckým ein […]; *oi se tedy stejně jako jinde v baltských jazycích pravidelně změnilo v ai.“

Protože litevské a lotyšské ie vychází z *ei, nikoli z *ai nebo *oi […], zachovaly litevské vienas a lotyšské viēns, stojící v protikladu k pruskému ains, ie z *ei. Předpokládané *ei se vyskytuje ve tvarech jako vičvėnelis […] ‚zcela sám‘ (Tilsit) […]

Počáteční v- nelze s jistotou objasnit; pravděpodobně se před indoevropskou číslovku pro ‚jeden‘ *oinos připojila částice ve-; mohla způsobit přehlásku vokálu kořene […]

Baltské číslovky pro ‚jeden‘ se považují za příbuzné se slovanským *inъ ‚jiný‘ a ‚jeden‘ (ve složeninách […]); přesná vokalická shoda však není jasná. Vasmer […] dále předpokládá praslovanskou příbuznost slovanského inъ s litevským inas, které pokládá za ablautovou podobu indoevropské číslovky *oinos. Také Trautmann […] považuje inas za ablautovou podobu pruského ains.

Autor se naproti tomu odděluje litevské inas […] od indoevropské číslovky ‚jeden‘ a vykládá je jako n-derivát indoevropského zájmenného kmene *i-.

Výklady, které podává Berneker […] heslo inъ a […] heslo edbnъ, jsou zastaralé, neboť stále vychází z rekonstruované podoby *bnъ, dnes rozpoznané jako nesprávná rekonstrukce […]

Būga […] zvažuje možnost, že pruské wilenikis ‚valach, kůň, který

51

WITOLD MAŃCZAK

v kroku nebo mírném tempu [...] vzniklo z *winenikis a obsahovalo stejné předsunuté v jako litevské vienas [...]. Kdyby to byla pravda, tu a tam bychom také ve staropruském jazyce pro uvedenou příbuznou skupinu slov nalezli formu začínající na v. Ale snad je wilenikis porušeným tvarem ailenikis nebo eilenikis [...].”

Ve Smoczyńského etymologickém slovníku však nacházíme jiný názor:

„vienas [...] S nejasným v- a neočekávanou intonací namísto litevsko-staropruského *jēnas < prabalt. *aj-na < indoevrop. *h₁oi-no. Srov. starolat. oinom, lat. ūnus ‚jeden‘, řec. οἰνῆ f. „jediná tečka na hrací kostce“, staroir. oen „jeden“, góts. ains, rovněž staropr. ains ‚jeden‘, akuz. sg. ainan „jednoho“, které plní funkci neurčitého členu, je výpůjčkou z něm. ein, einen, nikoli reflexem prabalt. *ajna-. — Ve slovanských jazycích není stopy po *janu „jeden“ < praslov. *eńu < praslovan. *aj-na-. Stsl. inŭ „jiný, jeden“ [...], rus. inój „jiný, ne tento“, čes. jiný „jiný“, staropol. iny „ne tentýž [...]“, zřídka „jeden, jediný“ [...] nelze odvozovat z indoevrop. *h₁ei-no-, protože pro stupeň e *h₁ei- neexistuje srovnávací opora. Pravděpodobnější je rekonstrukce formace se slabým stupněm *jĭnŭ < indoevrop. *h₁i-no-. Lze také uvažovat o metatezi *h₁i-no- v *ih₁-no-, odkud praslov. *inŭ.“

Protože neznáme žádný jazyk, v němž by člen měl cizí původ, domníváme se, že staropruské ains je domácího původu. Podle našeho názoru pocházejí litevské vienas a staroslověnské inъ z indoevrop. *oịnos, jehož *oị- by se v litevštině mělo pravidelně vyvinout v ai- a ve staroslověnštině v *ě- > *ja-, zatímco ie- v litevštině a i- ve staroslověnštině lze vysvětlit tím, čemu říkáme nepravidelný hláskový vývoj způsobený frekvencí. Již mnoho let tvrdíme, že podobu slov ve všech jazycích ovlivňují tři hlavní faktory: nejen pravidelný hláskový vývoj a analogický vývoj, ale také nepravidelný hláskový vývoj způsobený frekvencí užívání. Velmi často užívaná slovní spojení, slova a morfémy podléhají nepravidelným redukcím, například turi būti > turbūt, broterėlis > brolis, (vaika)-mus > (vaika)-ms. Nepravidelnému hláskovému vývoji způsobenému frekvencí jsme věnovali tři monografie (Mańczak 1969, 1977 a 1987) a také řadu článků.

Mezi argumenty, které uvádíme na podporu svého pojetí, je jeden takový: existuje-li pro daný jazyk a období frekvenční slovník, lze jej využít, protože naprostá většina

52

Étymologie du lituanien vienas ‘un’

slov podléhajících nepravidelnému hláskovému vývoji způsobenému frekvencí patří mezi nejčastěji užívaná slova. Analýza frekvenčního slovníku litevštiny (Grumadienė a Žilinskienė 1997) nám umožnila zjistit, že z hlediska statistiky jsou litevská slova, která prošla nepravidelnými redukcemi, rozložena takto (Mańczak 2001):

1^er tisíc 79

2^e tisíc 26

3^e tisíc 13

4^e tisíc 9

5^e tisíc 7

6^e tisíc 6

Je třeba také zdůraznit, že ve všech jazycích je slovo s významem ‚1‘ velmi frekventované. Například podle frekvenčního slovníku Lewického et alii (1971) zaujímá polská číslovka jeden ‚1‘ 39^e. místo.

Kromě toho je třeba upozornit na skutečnost, že vedle nepravidelného hláskového vývoje způsobeného frekvencí existuje ještě jiný nepravidelný vývoj, spočívající v hláskových změnách, jež jsou již dlouho známy pod názvy asimilace, disimilace či metateze, dále v hyperkorektních nebo expresivních formách. Veškerý tento vývoj se vyznačuje tím, že k němu dochází v různých jazycích u nejrůznějších slov. Chercher < cercher vykazuje asimilaci, faible < flebilem disimilaci, troubler < *turbulare metatezi, zatímco s ve slově besicles je hyperkorektní a h ve slově herse má údajně expresivní původ. Bylo by však obtížné najít v jiném indoevropském jazyce slovo s významem ‚slabý‘ s disimilací, slovo s významem ‚rušit‘ s metatezí nebo slovo s významem ‚brány‘ s hláskou expresivního původu. Stručně řečeno, mezi nepravidelnostmi označovanými jako asimilace, disimilace, metateze atd. neexistuje žádná paralela. Naproti tomu nepravidelný hláskový vývoj způsobený frekvencí probíhá v různých jazycích víceméně paralelně, protože navzdory rozdílům mezi jazykovými společenstvími jsou nejfrekventovanější slova všude víceméně stejná. Například sloveso s významem ‚mluvit‘ vykazuje v mnoha jazycích nepravidelné redukce, srov. fr. parler, it. parlare < lat. parabolare, podoby slovesa narrare, které se v sardinštině změnilo na nárrere (nau, nas, nat,

53

WITOLD MAŃCZAK

atd.), lat. ajo < *agio (oproti pravidelnému adagium), angl. says, said (oproti pravidelnému lays, laid, kde diftong přetrval), rus. nář. gyt < gryt < govorit, staropol. pry < prawi atd.

Je však zajímavé poznamenat, že číslovka ‚1‘, která se užívá velmi často, vykazuje v mnoha jazycích nepravidelné redukce. Litevské vienas a staroslověnské jedinъ (které nakonec pocházejí z ie. *oinos) by měly mít *ai namísto ie, respektive *ē namísto i. V těchto případech jde o snížení stupně otevřenosti samohlásky (a > o > u nebo a > e > i), které je charakteristické pro nepravidelný hláskový vývoj způsobený frekvencí. Všechny moderní slovanské jazyky vykazují další redukce, jak dokládá srovnání číslovky ‚1‘ a přídavného jména s významem ‚jediný‘ v těchto jazycích:

‚jeden‘ ‚jediný‘ Dolnolužická srbština jaden, jana jadny (dříve jadyny) Běloruština adzin, adna adziny Bulharština edin, edna edinstven Hornolužická srbština jedym, jena jedynki Makedonština eden, edna edinstven Polabština jadān, janū (střední rod) jidainē Polština jeden, jedna jedyny Ruština odin, odna edinyj Srbochorvatština jedan, jedna jedini Slovenština jeden, jedna jediný Slovinština eden, ena edin Čeština jeden, jedna jediný Ukrajinština odym, odna jedynyj

Je tedy patrné, že v moderních slovanských jazycích má číslovka ‚1‘ různé nepravidelné redukce oproti přídavnému jménu ‚jediný‘ (které se užívá méně často než číslovka). Polské femininum jedna (oproti jedyny) se vyznačuje zánikem y, slovinské femininum ena (oproti edin) vykazuje zánik di atd. Podrobnosti viz Mańczak (1977a).

Latinský akuzativ singuláru unum se pravidelně vyvinul v uno v portugalštině, španělštině a italštině, zatímco port. um a šp., it. un jsou redukované formy. Ani rumunská forma o < unam není pravidelná.

V angličtině bylo one zkráceno na an > a a a se vyslovuje nejen [ei], ale také [ə]. V němčině je eins redukovanou formou oproti přídavnému jménu feines.

54

Étymologie du lituanien vienas ‘un’

Nakonec nesmíme zapomenout, že v litevštině jsou vien (< vėna) a išvien (< iš vieno) zkrácenými formami.

Ve světle všech těchto skutečností není pochyb o tom, že litevské vienas < *oįnos prošlo nepravidelným hláskovým vývojem způsobeným frekvencí.

RÉFÉRENCES

Fraenkel, E. 1955–1965: Litauisches etymologisches Wörterbuch (unter Mitarbeit von A. Slupski, fortgeführt von E. Hofmann und E. Tangl). I–II. Heidelberg: Carl Winter, Göttingen: Vandenhoeck u. Ruprecht.

Grumadienė, L., V. Žilinskiene 1997: Dažninis dabartinės rašomosios lietuvių kalbos žodynas. Vilnius: Mokslo aidai.

Lewicki, A., W. Małowski, J. Sambor, J. Woronczak 1971: Słownictwo współczesnej publicystyki polskiej. Listy frekwencyjne. Warszawa: PAN.

Mańczak, W. 1969: Le développement phonétique des langues romanes et la fréquence. Kraków: Uniwersytet Jagielloński.

Mańczak, W. 1977: Słowiańska fonetyka historyczna a frekwencja. Kraków: Uniwersytet Jagielloński.

Mańczak, W. 1977a: Rozwój *jedinъ w językach słowiańskich. Prace Filologiczne 27, 309–320.

Mańczak, W. 1987: Frequenzbedingter unregelmässiger Lautwandel in den germanischen Sprachen. Wrocław: Ossolineum.

Mańczak, W. 2001: Coup d’œil sur le dictionnaire de fréquence du lituanien. Munera linguistica et philologica M. Hasiuk dedicata. Poznań: Katedra Skandynawistyki i Bałtologii, 47–53.

Smoczyński, W. 2007: Słownik etymologiczny języka litewskiego. Wilno: Uniwersytet Wileński.

Witold Mańczak

Zakątek 13/59

PL-30-076 Kraków, Pologne

55