Acta Linguistica Lithuanica

LXI (2009), 41 – 59

Statické lokální pády u Bretkeho a v dalších starolitevských textech 16. a 17. století^*

GINA KAVALIŪNAITĖ

Lietuvių kalbos institutas

Článek se zabývá statickými lokály v litevských textech 16. a 17. století (Daukša, Chylinski, Bretkūnas). Ukazuje se, že rozložení inessivu a adessivu je určováno hierarchií živosti: jména s vyšším stupněm živosti se vyskytují pouze v adessivu, neživá jména pouze v inessivu. Komplementární distribuci těchto dvou pádů názorně dokládají takové nesourodé jmenné fráze jako žmogup atgimditame (DP). Bretkūnasův jazyk se v tomto ohledu patrně liší od jazyka jeho současníků: jako jediný užívá inessivní zájmena 1. osoby jednotného čísla, například manyje (vedle adessivu manipi). Váhá mezi tvary musui a musip(i), jusui a jusip(i), savęie a savip(i) a opravy jsou časté. Vedle pravidelného inessivu jame užívá také tvar jamije (snad podle tavyje, savyje?). Zde se navrhuje, že takové inessivy jako manyje, Dievije (místo Dievipi) atd. vytvořil Bretkūnas ad hoc a že živý jazyk měl pouze adessivy. Zdá se, že totéž platí pro inessiv 3. osoby jamije, užívaný jako životný protějšek tvaru jame.

1. STATICKÉ LOKÁLNÍ PÁDY VE STAROLITEVŠTINĚ: STAV VÝZKUMU

Otázce užívání statických lokálních pádů (inessivu a adessivu) v litevštině a údajnému zaměňování těchto pádů byla v odborné literatuře věnována již značná pozornost. Na prv-

^* Tento článek je rozšířenou a revidovanou verzí práce, která byla v roce 2003 oceněna v mezinárodní soutěži fóra PRO BALTICA za nejlepší výzkum Bretkeho díla. Protože od původně zamýšleného vydání soutěžních příspěvků bylo zjevně upuštěno, rozhodla se autorka text využít jiným způsobem.

41

GINA KAVALIŪNAITĖ

ním místě je třeba zmínit článek Laigonaitė o užívání lokálních pádů v litevských jazykových enklávách mimo Litvu (1957:27). Za hlavní příčinu zaměňování obou pádů označuje hláskově podmíněné zkrácení postpozice. Laigonaitė uvádí příklady nejen ze současných nářečí, ale také ze starolitevských písemných památek (žmonėse bediewiūḟemp ir neystikimūḟemp DP 44_52–53). Palionis ve své knize Lietuvių literatūrinė kalba XVI–XXVII amžiuje (1967: 120) píše, že adessiv a inessiv byly od počátku úzce propojeny jak významově, tak syntakticky, a uvádí příklady směšování obou pádů, například: žmōgųp atgimdāmē DP 255₃₅, kókfai ne wienamę žmōgųp ne bū DP 477₁₈. Rosinas (1995: 65) uvádí z novolitevských nářečí příklady synonymního užívání inessivu a adessivu a opakuje přitom také příklad Laigonaitė z Daukšovy Postily. Za pravděpodobnou příčinu zániku adessivu jako samostatného pádu označuje rovněž hláskově podmíněné zkrácení koncovky. Ve své nejnovější knize Rosinas (2001: 140–143) podrobně pojednává o neutralizaci protikladu mezi inessivem a adessivem. Dokládá, že k neutralizaci muselo nejprve docházet v určitých přesně vymezených kontextech, a to u statických sloves, jako jsou būti, gyventi, rasti. Podle Rosinase (2001: 142) si adessiv zachoval svůj charakteristický význam pouze tam, kde se popisuje dění v lidském vědomí; za příčinu neutralizace protikladu mezi inessivem a adessivem je opět označováno splynutí tvarů inessivu a adessivu v důsledku zkrácení postpozice. Gelumbeckaitė uvádí z Bretkeho Bible příklady užití obou lokálních pádů i nahrazení inessivu adessivem a opatrně vyslovuje domněnku, že příčinu nahrazení inessivu adessivem u sloves označujících dění v lidském vědomí lze hledat v tom, že adessiv může na rozdíl od inessivu nabývat významu Adessivus sympathethicus nebo Adessivus possessivus (Gelumbeckaitė 1997: 189–190). Maskuliūnas (2000: 205–206) uvádí z Daukšovy Postill a Szyrwidových Punktai sakimu řadu dokladů, v nichž se inessiv i adessiv vyskytují se stejným posesivním významem. Uvedení badatelé se domnívají, že funkční rozdíl mezi inessivem a adessivem v samotném jazykovém systému zanikl.

42

Die statischen Lokalkasus bei Bretke und in anderen altlitauischen Texten

Anders äußert sich zu dieser Frage Range (1995: 99–101). Letzterer kommt aufgrund einer Untersuchung zur Verwendung des Inessivs und des Adessivs bei Bretke zum Schluss, die Ursache der Vertauschung dieser Kasus sei im Einfluss der Übersetzungsvorlagen zu suchen. Zusätzliche Beispiele für die Neutralisierung des Gegensatzes zwischen Inessiv und Adessiv führt er aus Moswids Schriften sowie aus Daukšas Postille an. In ihrer Doktorarbeit pflichtet Gelumbeckaitė (1999: 241) dem von Range geäußerten Gedanken bei, die deutsche Konstruktion mit bey dürfte zum Ersatz des Inessivs durch den Adessiv beigetragen haben. Nach den Forschungsergebnissen von Eglė Žilinskaitė (2007: 408–409) dürften zur Verwendung des Adessivs in Daukšas Postille die in der polnischen Vorlage auftretenden Konstruktionen u + Gen. und przed + Instr. beigetragen haben: Diese stehen bei den Übersetzungsvorlagen solcher Verba wie pulti, stotis usw. sowohl zur Bezeichnung der Ortsruhe in der Nähe eines Gegenstandes sowie für Angabe der Richtung nach einem Gegenstand hin. Solche Fälle, wo von einem und demselben Wort sowohl Inessiv wie auch Adessiv gebildet werden, sind ganz vereinzelt:

degs anóie úgnìie ant’ ámžiu be gâfo DP 607; ßìldes’ úgnìp [Petras] DP 158; pats Christùs perfónoie fawóie / krikßtìtu 357₃₆; ne geyde pakàiaus perfônayp nórint didžiaufèip’ 42₁₂ (srov. Žilinskaitė 2007: 419).

2. O VZÁJEMNÉM VZTAHU STATICKÝCH LOKÁLNÍCH KASŮ

Zkoumání užívání adessivu v Chylinského překladu Nového zákona prokázalo, že překladovým předlohám nelze přisuzovat žádný význam při volbě lokálního kasu (Kavaliūnaitė 2001: 93–111). Pro volbu adessivu, respektive inessivu, jsou rozhodující nikoli předložky užité v předloze, nýbrž kategoriální rysy jmenných frází. Užívání adessivu souvisí s živostí, zatímco užívání inessivu s neživostí. Živost přitom nelze chápat referenčně, nýbrž ve smyslu Silversteinovy hierarchie živosti. Určité slovní třídy jsou samy o sobě označeny jako živé, respektive neživé. Podle očekávání jsou osobní zájmena 1. a 2. osoby označena jako živá, protože se

43

GINA KAVALIŪNAITĖ

za normálních okolností vždy vztahují k lidem. Zájmena 3. osoby však stojí výše než podstatná jména a mezi nimi stojí vlastní jména výše než jména obecná atd. Jestliže je nějaké gramatické pravidlo, například pravidlo pádového značení, citlivé na živost, budou do jeho působnosti patřit především ty kategorie, které jsou v hierarchii živosti zařazeny výše. Schematické znázornění Silversteinovy hierarchie živosti zde citujeme podle Andersona (1985: 183):

Schéma 1. Silversteinova hierarchie živosti

Užívání adessivu u Chylinského poměrně přesně odráží tuto hierarchii živosti. Nejčastější jsou adessivy osobních zájmen 1. a 2. osoby a zájmena zvratného (206×). Následují vlastní jména (177×), ukazovací zájmena, osobní zájmena 3. osoby a vztažná zájmena (113×). Nejméně časté jsou adessivy osobních obecných jmen (8×) a adjektiv (3×). Od neživých animátů ani od inanimátů se adessivy netvoří. Je třeba přitom mít na paměti, že slova vztahující se ke křesťanskému Bohu a jeho osobám dievas, tévas und sūnus byla zde zařazena k vlastním jménům, což lze vzhledem ke specifické povaze textu patrně obhájit.

Nezávislost volby pádu na předložce užité v předloze dokládají například následující příklady:

Diewiep nes wifi dayktey ira padabni ChNT (want alle dingen zijn mogelick by Godt StB) Mk 10,27;

44

Die statischen Lokalkasus bei Bretke und in anderen altlitauischen Texten

ó (to) slovo bylo Diewiep ChNT (a to Slovo bylo by Godt StB) Jn 1,1;

A můj duch se zaradoval diewiep Jzganitojep můj ChNT (a můj duch se zaradoval v Godt / můj Spasitel StB) Lk 1,47;

Také (je to tak) ten, kdo [...] není bohatý Diewiep ChNT (Běda [tomu,] kdo [...] není bohatý in Gode StB) Lk 12,21.

Jak in Godt, tak i by Godt se vyjadřuje adessivem, zřejmě proto, že v Chylinského jazykovém systému neexistoval srovnatelný protiklad. Kdyby pro animata existoval inessiv, bylo by nasnadě použít tento pád jako protějšek nizozemské předložky in, protože u inanimat se vyskytuje odpovídající vztah „nizoz. in = litev. inessiv“. Najdeme jej například na následujícím místě:

Byla slyšena v Ramoy ChNT (V Rama bylo slyšet in Rama StB) Mt 2,18.

Že lze protiklad mezi nizozemským in a by in v Chylinského jazykovém systému v zásadě vyjádřit, lze snadno zjistit u inanimat. Nevyjadřuje se sice odpovídajícím protikladem „inessiv: adessiv“, nýbrž by se v případě inanimat překládá předložkami, většinou pas:

Petr [...] se zahříval pas ugni ChNT (a Petr [...] se [...] zahříval by het vyer StB) Mk 14,54.

Než přejdeme k pojednání o zvláštnostech užívání adessivu u Bretkeho¹, stručně nejprve představíme nejdůležitější způsoby užívání adessivu u Bretkeho a dalších autorů (Chylinského, Daukši). Adessiv označuje:

1) lokalizaci v duchovním prostoru člověka, často chápaném jako oblast božského působení:

Zachovávej skrze svatou vůli, která žije mufjmp ChNT (uchovávej [...] skrze Ducha Svatého, který in ons přebývá StB) 2 Tim 1,14;

¹ Wilent užívá inessiv v zásadě podobně jako Bretke, jeho jazykové užití však v tomto článku nebude bráno v úvahu.

45

Gina Kavaliūnaitė

Čisté srdce mi rač manīp stvořit, milý Pane DP 534¹¹ (Čisté srdce rač ve mně stvořit, milý Pane Wuj 580^47–48); Větší <víra> byla v té nemocné ženě DP 369¹⁴ (Veliká <víra> byla v té nemocné ženě Wuj 381³¹); Nelekejte se / my v srdci myslíme / že máme Abrahama za otce BP II 240¹⁵²; Kdyby se totiž ty skutky, které se u tebe staly, staly v Sodomě BNT (Neboť kdyby se ty skutky staly v Sodomě, které se u tebe staly LB; Quia si in Sodomis factae fuissent virtutes quae factae sunt in te V) Mt 11,23.

2) předmět nebo oblast lidských myšlenek, případně emocí:

Mějte víru v Bohu ChNT (Mějte víru v Boha StB) Mk 11,22; a můj duch se zaradoval / v Bohu, mém spasiteli DP 471^12–13 (I zaradoval se duch můj / v Bohu, svém spasiteli Wuj 502⁸); Neboť takto věčně přebývat u Boha v životě a spáse BP I 268¹⁸; neboť u Boha není žádné slovo nemožné BNT (Neboť u Boha není nic nemožného LB; quia non erit impossibile apud Deum omne verbum V) Lk 1,37.

3) lokalizace v blízkosti osoby nebo v jejím okolí:

Kurſey buvo Storaſteyp Serguſiep Powilep žmogump įßmintingamp ChNT (Welche was by den Stadthouder Sergius Paulus / eenen verstandigen man StB) Apd 13,7; taӡiau rádo tatái húkiie ſawamé ir ſunų ſawąmp DP 355²⁹ (prӡedfié naydował to w domu ſwoim / y w ſynie ſwoim Wuj 367^17–18); Ne gerai darai jog brolio moteri ſawip laikai BP I 29⁶; nes radai malane Diewip BNT (du haft gnade bey Gott funden LB; invenisti enim gratiam apud Deum V) Lk 1,30.

4) lokalizace mezi několika předměty, mezi skupinou osob:

² Při shromažďování materiálu byl využit elektronicky zhotovený konkordant k Bretkeho Postile, který vznikl v Institutu litevského jazyka ve Vilniusu.

46

Die statischen Lokalkasus bei Bretke und in anderen altlitauischen Texten

Tak jsem k vám mluvil, když jsem byl juſimp ChNT (Dēle dingen hebbe ick tot u gesproken / by u blijvende StB) Jn 14,25; neměl iūſemp místo DP 41₂ (nie miał v nich mieśćá Wuj 40₃₁); A Ježíš prospíval v moudrosti, věku a milosti u Boha a Szmonijamp BP I 162₁₁; kdyby se takové skutky staly v Tyru a Sidonu, jako se iuſip staly BNT (weren solche Thatten zu Tyro vnd zu Sidon geschehen, als bey euch geschehen find LB; quia si in Tyro et Sidone factae essent virtutes quae factae sunt in vobis V) Mt 11,21.

5) lokalizace uvnitř předmětu:

uzfodyno Winniczią [...] ir ikafe jeyp profa-wina ⇒ ſpauftuwa ChNT (wijngaert planted[e] [...] ende groeſ eenen wijnperſback daer in StB) Mt 21,33; Ir prānaſiep. Biſo Wielſpatis iźgēlbeſſiu iūs Wielſpatiē Dievē ių DP 257 (Y v Proroká; Mowi Pan /żbawię ich w Panu Bogu ich Wuj 265₂₈).

Zdá se, že tento význam není doložen ani v BP, ani v BNT.

6) lokalizace v blízkosti předmětu. U Chylinského není adessiv v tomto významu doložen. Několik příkladů se však vyskytuje v DP a BP:

palikig afierą ſawą attōriųp DP 296₉ (ofiáruiß dar twoy do ottaržá Wuj 304₂₂); nekורios moteriſchkes muſiſchkiu / kuros ankſti buwa Grabiepi BP II 17₁₆.

Nach Angabe von Eglė Žilinskaitė (2007:408) machen solche Adessive 6,43% sämtlicher Belege des Adessivs aus. Nach Angabe von Gelumbeckaitė (1997: 191–192) ist diese Verwendungsweise des Adessivs auch im BNT nicht belegt.

V ChNT vyjadřuje inessiv lokalizaci ve vztahu k neživému předmětu. Inessivy animátů, které by vyjadřovaly děj v lidském vědomí, nejsou doloženy. Pokud se inessiv tvoří od animátů, jde o plurálové formy a významem je lokalizace uprostřed skupiny lidí. Jedná se

47

GINA KAVALIŪNAITĖ

zde o význam, který sám o sobě není spojen s živostí. V plurálu se adessivy pravidelně tvoří pouze od těch slovních druhů, které jsou v hierarchii živosti hodnoceny nejvýše, tj. od zájmen 1. a 2. osoby; jinak se většinou používají inessivy. Srovnejme například:

Jeden Bůh a Otec všech, který je nade všemi, skrze všechny a juſjmp wiſoje ChNT (Een Godt ende Vader van alle / die daer is boven alle/ ēn door alle / ende in u alle StB) Ef 4,6.

V tomto příkladu se v rámci téže jmenné skupiny nachází adessiv vedle inessivu. Mezi nimi zjevně není rozdíl ve významu pádu, pouze v označování živosti.

Také u Daukši a v Bretkeho Postille je užívání adessivu spojeno s živostí. Adessivy inanimátů jsou mimořádně vzácné, např. attoriųp DP 296₉ a grabiepi BP II 17₁₆. Rosinas k tomu píše: „ve větách se slovesy būti, gyventi a dalšími se užívá pouze adessiv participiálních zájmen a zvratného zájmena, zatímco u rodových zájmen a jmen se vedle adessivu často užívá i inessiv“ (2001: 141).

Rosinas dále upozorňuje, že „podparadigma osobních participiálních zájmen a zvratného zájmena (tedy právě těch, která jsou v hierarchii živosti hodnocena nejvýše — G. K.) nemá v Daukšových textech inessiv; místo něj se užívá adessiv, jímž se nejčastěji vyjadřuje vnitřní stav“ (2001: 140). To přesně odpovídá tomu, co bylo zjištěno o jazykovém systému Chylinského. Podle Rosinasových údajů nejsou inessivy osobních zájmen 1. a 2. osoby doloženy nejen u Daukši, ale ani v Pietkiewiczově katechismu a u Szyrwida (Rosinas 1995: 17–20; 2001: 140). Pouze u Bretkeho a Wilenta se takové inessivy vyskytují. Tato pozoruhodná zvláštnost jazyka těchto autorů si proto zaslouží samostatné zkoumání.

3. INESIV INANIMNÍCH SUBSTANTIV U BRETKEHO

Nejprve je třeba konstatovat, že také u Bretkeho existuje spojení adessivu s živostí. Pro kategorie, které jsou v hierarchii živosti hodnoceny nejvýše, totiž pro zájmena 1.

48

Die statischen Lokalkasus bei Bretke und in anderen altlitauischen Texten

a 2. osoby a zvratné zájmeno, používá Bretke pravidelně adessiv:

Nefa iei Sodomoia thie Darbai butu nuſsidawę, kurie tawip nuſsidawę BNT (Denn so zu Sodoma die thatten geschehen weren, die bey dyr geschehen sind LB; Quia si in Sodomis factae fuissent virtutes quae factae sunt in te V) Mt 11,23; Ir netur ßaknų ſawimp BNT (vnd haben keine wurtzel in jhen LB; et non habent radicem in se) Mk 4,17; Dwafe Wieſchpaties ira manip BP II 47₂₆; Ir IEſus daukſinoli iſchmintije / ſenatweie ir maloneie Diewiep ir S₃moniſamp BP I 162₁₁.

Rozdělení adessivu a inessivu jasně vystupuje v následujících příkladech. Ve všech případech jde o Písmo svaté nebo jeho části; tam však, kde je kniha označena jménem autora, stojí adessiv, jinak se používá inessiv:

Schwentamip Ianip trecziame puguldime BP I 420₂₀; Ponas IEſus Kriſtus wadinna Pharifeuſchus Raſſabin̄ikais / Schwentamip Ianip deſchim tame paguldime BP II 61₂; neſa ghi Schwentame raſchte liudima dūſt BP II 88₂₋₃; tada Ponas Diewas Schwentame ßodie / koſnam pamokſla dūſt BP II 279₁₄.

Protože se rozdělení adessivu a inessivu řídí kategoriálními vlastnostmi substantiva, takže některá substantiva běžně tvoří pouze adessiv, jiná naopak pouze inessiv, jsou oba pády v komplementární distribuci. Nelze je tedy považovat za zcela samostatné pády, nýbrž pouze za varianty jednoho a téhož lokálního pádu (srov. Smoczyński 2001: 215).

Osobní zájmena jsou však u Bretkeho traktována jinak než u Daukši a Chylinského. Nacházíme zde inessivy osobních zájmen 1. a 2. osoby a označení osob vyjadřující děj v lidském vědomí nebo ve vnitřním bytí člověka.

paſinfite, kaip eſch mano Tiewieie → Tiew + pi eſmi, ir jus manyie → manipi ir eſch iuſuie → iuſuie/iuſuia → iuſpi BNT (werdet jr erkennen, das ich in meinem Vater bin, vnd jr in mir, vnd ich in

49

GINA KAVALIŪNAITĖ

vás LB; cognoscetis quia ego sum in Patre meo et vos in me et ego in vobis V) Jn 14,20;

ir ſunus tawa kuris → kurie taweie ira BNT (et filios qui in te sunt V; a tvé děti s tebou LB Lk 19,43) Lk 19,44;

Satanas [...] ſaweie pats ne ſudera BNT (Satan [...] je sám se sebou v rozporu LB; Satanas consurrexit in semetipsum V) Mk 3,26;

Er ne dege ſchirdis muſu muſui BNT (nonne cor nostrum ardens erat in nobis V; Nehořelo snad naše srdce v nás LB) Lk 24,32;

Pharifeuſchas ſtowedams / teipo pats ſawije meldefi BP II 353₃; tada permanik ir ßinnok ſchitai ſchtiefos Schwenta Dwaſe tawije darancze BP II 125₂₀.

Je však třeba mít na paměti, že takové inessivy Bretke sám nezřídka opravoval na adessivy:

kaip anis taipo ſawÿa dumoio → anus taipo ſawipi dumoiencзius BNT (že takto uvažovali u sebe samých LB; quia sic cogitarent intra se V) Mk 2,8;

dumaia ſawei → ſawip BNT (et cogitabat intra se V; a přemýšlel sám u sebe LB) Lk 12,17;

bilaia ſawÿe → ſawÿp BNT (autem dixit intra se V; řekl si sám u sebe LB) Lk 18,4.

Taková místa, kde je inessiv nahrazen adessivem, svědčí o Bretkeho nejistotě ohledně vhodnosti inessivu v těchto kontextech. Range (1995: 99–101) vysvětluje takové kolísání vlivem předlohy. Je skutečně velmi pravděpodobné, že německá konstrukce s in a dativem mohla vytvořit předpoklady pro takové užití inessivu, ačkoli používání podobných konstrukcí v předlohách nemělo na volbu lokálních pádů u Chylinského znatelný vliv. Podobně německá konstrukce s bey mohla Bretkeho přinejmenším v jednotlivých případech přimět k tomu, aby nahradil inessiv adessivem (BNT Lk 12,17; Lk 18,4 atd.).

Vliv předloh přesto nemohl být jediným důvodem takových změn. V BNT existuje několik příkladů, kdy je inessiv nahrazen adessivem, aniž by předloha mohla použití adessivu podpořit:

50

Die statischen Lokalkasus bei Bretke und in anderen altlitauischen Texten

jas, který tawýe → tawipi je BNT (lumen quod in te est V; das licht in dir [...] fey LB) Lk 11,35; Tiewieie → Tiew+pi, jak jsem ve svém Otci, a vy manye → manipi a já iufuje → iufuje/iufuią → iufpi BNT (werdet jr erkennen, das ich in meinem Vater bin, vnd jr in mir, vnd ich in euch LB; cognoscetis quia ego sum in Patre meo et vos in me et ego in vobis V) Jn 14,20.

Luther i Vulgáta mají na těchto místech konstrukce s in. Opravy tedy v těchto případech nemohl způsobit žádný jiný důvod než jazykový cit překladatele. Stejný dojem získáme při bližším prozkoumání míst, kde jsou alespoň v německém textu místo in použity jiné předložky:

o věcech, které muſui → muſip se mezi námi udály BNT (quae in nobis conpletae sunt rerum V; von den Geschichten, so vnter vns ergangen sind LB) Lk 1,1;

zázraky, které iufui → iufip se staly u vás BNT (virtutes quae in vobis factae sunt V; Thaten, [...] die bey euch geschehen find LB) Lk 10,13;

mluvil jsem k vám, když jsem iufump → iufipi byl u vás BNT (haec locutus sum vobis apud vos manens V; Solchs hab ich zu euch geredt, weil ich bey euch gewesen bin LB) Jn14,25.

V německém textu se v některých případech vyskytuje bey, existují však i jiné ekvivalenty. Důvod opravy muſui → muſip musel být jiný; o příčinách bude ještě řeč níže.

Dále je třeba vzít v úvahu následující. Abychom mohli věrohodně tvrdit, že důvod nahrazení inessivu adessivem je třeba hledat ve vlivu německé předlohy, museli bychom prokázat, že v Bretkeho překladu vůbec existuje pravidelná korespondence mezi litevským adessivem a německou předložkou bey. V takovém případě bychom obdobnou ekvivalenci očekávali také u inanimát. Zjišťujeme však, že spojení předložky bey s inanimáty u Bretkeho neodpovídají adessivy, nýbrž předložková spojení:

a hřál se bey dem liecht LB (ir ſchildies a pas ſwākę BNT; et calefaciebat se ad ignem V) Mk 14,54;

51

GINA KAVALIŪNAITĖ

stál však u kříže LB (ſtoweio prieg Krijsaus BNT; Stabant autem iuxta crucem V) Jn 19,25; ještě křtil v Enonu, blízko u Salimu LB (krikſchtya Enone, arti Salim → Salem BNT; baptizans in Aenon iuxta Salim V) Jn 3,23; u keře LB (pas erſchkieczius → kruma → pas krumus BNT) Lk 20,37; blízko u pouště LB (arti puſchchczos BNT; iuxta desertum) Jn 11,54.

Mimochodem je třeba poznamenat, že ani spojení u s animáty nejsou vždy vyjádřena adessivy. Následuje příklad s nepersonálním animátem:

a byl u zvířat LB (buwo su Sverimis BNT; Eratque cum bestiis V) Mk 1,13.

Bretke se zřejmě často nechával vést jazykovým citem a někdy musel uvažovat, která forma by byla v daném případě správnější. Na druhou stranu se zřejmě snažil zachovávat některá rozlišení předloh v oblasti užívání předložek, protože byla důležitá pro správné pochopení příslušných textových míst. Rozdíl mezi v Bohu (in Deo) a u Boha (apud Deum) se Bretkemu sotva mohl jevit jako jev podmíněný čistě syntakticky či stylisticky, bez teologických implikací. Protože se taková spojení v textu vyskytují poměrně často, cítil se navíc povinen postupovat zde co nejdůsledněji a všude tam, kde v latinském nebo německém textu stálo in, používat stejnou formu, totiž inessiv. V případě animátu, jako je tėvas, existoval v živém lidovém jazyce patrně pouze adessiv tėviep, jehož běžný význam byl „u otce“ („v otcově domě“). Význam „v otci“ byl lidovému jazyku patrně cizí, neboť taková metaforická užití se mohla objevovat vlastně jen v náboženských kontextech. Při překladu spojení in Patre, in dem Vater mohl vytvořit buď inessiv, který v lidovém jazyce neexistoval, anebo použít skutečně existující adessiv, avšak za cenu ztráty možnosti rozlišovat mezi významy „v otci“ a „u otce“.

Srovnatelný důvod pro užití adessivu namísto

52

Die statischen Lokalkasus bei Bretke und in anderen altlitauischen Texten

inessivu pod vlivem (německé) předlohy sotva mohl existovat. Zaprvé se, jak bylo uvedeno výše, nezdá, že by mezi adessivem a některou německou předložkou existovala pravidelná korespondence. Zadruhé je nahrazení inessivu adessivem u animátů vlastně nahrazením formy odůvodněné litevským jazykovým systémem formou zavedenou pod cizím vlivem.

Jak bylo uvedeno výše, zájmena 3. osoby jsou v hierarchii živosti zařazována poněkud níže než zájmena 1. a 2. osoby. Souvisí to s tím, že mohou odkazovat jak k živým, tak k neživým entitám. Přesto jsou zájmena jako celek v hierarchii živosti výše než substantiva. Toto poměrně vysoké zařazení zájmen 3. osoby někdy vede k tomu, že se jejich adessivy vztahují k neživým entitám. Gramatický rys živosti se totiž neřídí referencí, nýbrž obecným zařazením dané kategorie v hierarchii živosti. Zvlášť zřetelně se to projevuje u Chylinskise, který na několika místech používá maskulinní formu jampi ve vztahu k neživému:

Ir → O kad kokian Mieſtan aba kieman ateyſite → ieyſit, Kłauſkites kas tęn → jampi ira wertas → wertu ChNT (Ende in wat fſadt ofte vlecke ghy fult inkomen / onderloeckt wie daer in weerdigh is StB) Mt 10,11.

Pro Bretkeho se toto rozšířené užívání adessivu zájmen 3. osoby nezdá být charakteristické. Naproti tomu užívání adessivu pro živé je dobře doloženo:

nóg ſcho Kriſtaus niekur neatſtokem / net iampi ſtipra wiera ikki ſmerties ſawa ifſilaikikem BP I 124₁₃; Tu eſſi Sunus Diewo giwoio. Iampi giwena pilnjbe Deiwiftes kunifchkai BP II 88₆.

Pro neživé se naproti tomu Bretke zřejmě používal pouze inessiv:

kaip ner newieno iawo / kurſlai teip nūdem cźiltai uſſauktu / kaip iame nebutu kukaliu BP I 211₂₁.

Srovnání Bretkeho a Chylinskise ostatně ztěžuje skutečnost, že Bretke často používá příslovce tę tam, kde se u Chylinskise ve vztahu k neživému vyskytuje lokální pád osobního zájmena (například Mt 10, 11, Mt 21, 33 atd.).

53

GINA KAVALIŪNAITĖ

Tam, kde jde o živé bytosti, lze u Bretkeho pozorovat pozoruhodné kolísání. Na několika místech nacházíme inessiv, který Bretke později sám opravil na adessiv:

ne wienas bilas ſmerczia ne randu iame → elch newienas prziafties ſmerczio ne randu iampi BNT (nullam causam mortis invenio in eo V; Ich finde keine vſach des todes an jm LB) Lk 23,22; Kurſai walga mana Kuną ir gieria mana Kraughį, paſsiliektis manyè → manipi, ir elch iame → iamimp BNT (Qui manducat meam carnem et bibit meum sanguinem in me manet et ego in illo V; Wer mein Fleiſch iſſet, vnd trincket mein Blut, der bleibt in mir, vnd ich in jm LB) Jn 6,56.

Je třeba si také povšimnout pozoruhodné skutečnosti, že inessiv pro živé bytosti má dvě různé podoby: iame a iamije. První se zřejmě vztahuje k neživým, druhá k živým bytostem. Srovnejme s výše uvedeným místem BP I 211²¹:

Nu eſti ſunus zmogaus perſchwiefſtas / ir Diewas iamije ira perſchwiefſtas BP I 363¹⁵; lei Diewas apſchwiefſtas eſt iama, tada Diewas ghi teipaieg perſchwieceg iama pacziama BNT (Iſt Gott verkleret in jm, ſo wird in Gott auch verkleren in jm ſelbs LB; si Deus clarificatus est in eo et Deus clarificabit eum in semet ipso V) Jn 13,32.

Je sice pravda, že iame se v Lk 23,22 vztahuje k Ježíšovi, sotva však jde o pouhou náhodu, že Bretke právě tuto podobu škrtl a nahradil adessivem iampi. Také podoba iamije byla občas škrtnuta a nahrazena adessivem:

není v něm žádná nepravost → iamp BNT (a není v něm žádná nespravedlnost an jm LB; et iniustitia in illo non est V) Jn 7,18.

Podoba iamije se vyskytuje na různých místech, a nemůže tedy jít o pouhou písařskou chybu. U jiných starolitevských autorů se tato podoba zřejmě nedokládá. Rosinas (1995) ji nezmiňuje. Nabízí se otázka, zda nejde o Bretkeho novotvar. Lze se snad domnívat, že osobní zájmeno 3. osoby mužského rodu v Bretkeho jazykovém systému (stejně jako v Chylinského jazykovém systému) nemělo inessiv pro živé bytosti.

54

Die statischen Lokalkasus bei Bretke und in anderen altlitauischen Texten

Protože se Bretke snažil vyjádřit předložku in užívanou v jazycích předloh (latině, němčině), činil tak pomocí inessivu a chybějící tvary doplňoval na základě produktivních vzorů. Iamije bylo patrně utvořeno analogicky k maneie, tawie, ſaweie. I u této podoby pozorujeme určitou nejistotu, neboť inessiv bývá často opravován na adessiv. Bretke možná vnímal iame jako tvar označený pro neživost. To mohlo být důvodem, proč jej buď nahradil adessivem, nebo podle vzoru maneie, tawie vytvořil vedlejší podobu pro živé bytosti. Ani ta jej však zřejmě zcela neuspokojila, neboť i ona bývá někdy opravena na adessiv.

Vedle záhadné podoby iamije, které si literatura nevšímala, je třeba zmínit ještě další inessivní tvary doložené u Bretkeho, které však ostatní starolitevští autoři neznali. Jde o tvary 2. osoby množného čísla muſui(e), iuſui(e) (k těmto tvarům srov. Rosinas 1971: 147–152):

Er neſinnat […] iog dwafe Diewo iuſuie giwen BP II 370₁₈; Er neſinot / iog kunas iuſu Baßnicze eſti Dwafīos iuſuie giwenanc̄ios BP II 370₂₂.

I zde lze předpokládat, že jde o tvary, které Bretke vytvořil uměle, neboť u jiných autorů jsou doložena pouze adessiva. Zdá se, že ani podoby muſui(e), iuſui(e) Bretkeho neuspokojovaly, protože je na různých místech nahradil adessivy:

tų daiktų, kurie muſui → muſip nulsidawe BNT (ordinare narrationem quae in nobis completae sunt rerum V; von den Geſchichten, ſo vnter vns ergangen sind LB) Lk 1,1; magnbes kurias iuſui → iuſip daritas ira BNT (factae fuissent virtutes quae in vobis factae sunt V; Thaten, […] die bey euch geschehen sind LB) Lk 10,13.

4. ZÁVĚRY

Pokud jde o užívání statických lokálních pádů (inessivu a adessivu), mezi jazykem Bretkeho a jazykem ostatních starolitevských autorů není zásadní rozdíl. Rozložení těchto

55

GINA KAVALIŪNAITĖ

pádů se neřídí pádovou sémantikou, nýbrž kategoriálními rysy jmenných skupin, přičemž užívání adessivu odráží vysoké postavení v hierarchii živosti. Na rozdíl od ostatních starolitevských autorů užívá Bretke inessivy osobních zájmen 1. a 2. osoby i zájmena zvratného; tyto formy se jinde někdy vůbec nevyskytují. Užívá také jinak nedoložené tvary 3. osoby sg. mask. pro animata (iamije vedle iame). Pravděpodobně jde o napodobení konstrukcí s latinským a německým in používaných v předlohách. Četné případy, kdy byly tyto inessivy opraveny na adessivy, však svědčí o Bretkeho nejistotě ohledně správnosti těchto forem. V jeho jazykovém systému se pravděpodobně vyskytovaly pouze adessivy. Bretkeho jazykový systém se zde pravděpodobně nelišil od systému ostatních starolitevských autorů, jako byli Chylinski, Daukša aj.; zvláštnosti užívání inessivu v jeho textech odrážejí především specifika jeho překladatelské techniky, nikoli jeho jazyka.

ZVLÁŠTNÍ ZNAKY

→ oprava v rukopisu

⇒ synonymum doplněné nad řádkem

„…“ začátek nebo konec opravy v rukopisu

<…> emendace vydavatelů (Kudzinowski a Otrębski 1958)

[…] vypuštění v rukopisu

[…] vynechané místo v textu

[TOT] vysvětlující doplněné slovo v Statenbijbel

+ nečitelná litera v rukopisu

56

Die statischen Lokalkasus bei Bretke und in anderen altlitauischen Texten

SEZNAM PRAMENŮ

BNT — NAVIAS TESTAMENTAS. Ing Lietuwifchką Liefźuwi perraftchitas. per Ianą Bretkuną Labguwos Plebona. 1580. Citováno podle: NAVIAS TESTAMENTAS. Ing Lietuwifchką Liefźuwi perraftchitas. per Iana Bretkuną Labguwos Plebona. 1580. NOVÝ ZÁKON přeložený do litevštiny Johannem Bretkem, farářem v Labiau, 1580: Faksimile rukopisu, svazky 7 a 8, Labiau i. Pr. 1580. Vydali J. D. Range a Fr. Scholz. 1991. Paderborn – Mnichov – Vídeň – Curych.

BP — POSTILLA tatai eſti Trumpas ir Praſtas Iſchguldimas Euangeliu [...] Per Ianą Bretkną Lietuvos Plebona Karaliaucziuie Prufſu. Iſſpaulta Karaliaucziuie Iurgio Oftenbergero. Maėta Pono 1591.

ChNT — Czesław Kudzinowski, Jan Otrębski, Biblia litewska Chylińskiego. Nowy Testament. 2, Tekst, Poznań: Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1958.

DP — Poſtilla CATHOLICKA Tái eſt: Iſguldimas Ewangeliu kiekwienos Nedelos ir Świętes per wiſſús metus. Per Kúniģą MIKALOIV DAVKSZ[A] Kanoniķą Médniku / iſ lękiſko pergúldita. Su walá ir dalaīdimu wīreuſiuiu. W Wilniui / Drukárnioi Akademios SOCIETATIS IESV. A.D. 1599.

LB — D. Martin Luthers Werke. Kritische Gesamtausgabe (Výmarské vydání). Německá bible, 6. svazek. 1968: Hermann Böhlauſ Nachfolger – Weimar Akademische Druck- u. Verlagsanstalt – Graz.

StB — Biblia, Dat Is De gantſche H. Schrifture, vervattende alle de Canonijcke Boecken des Ouden en des Nieuwen Testaments. Door laſt der Hoogh-Mog: Heren Staten Generael van de Vereenighde Nederlanden [...] Uyt de Oorſpronkelijke talen in onſe Nederlandſche tale getrouwelijk over-geſet [...] ende Door gemeene ordre der Nederlandſche Kercken verbetert van Druckfauten en Miſſtellingen die in den Eersten Druck gevonden worden. T’Amsteldam, Gedruckt bij de Weduwe wijlen Paulus Aertſz van Raveſteijn [...] Anno 1657.

V — Die Vulgata, zitiert nach: Roger Gryson, ed., 1994: Biblia Sacra Vulgata. Stuttgart: Deutsche Bibelgesellschaft.

WuJ — Poſtilla Catholicka Mnieyſza. To ieſt: Krotkie Kaźánia / álbo wykłady wietých Ewngieliy [...] Przeź D. IAKVBA WVYKA 3 Węgrowcá / Theologá Societatis IESV. [...] W KRAKOWIE W Drukárniey Andrzeía Piotrkowcźyká / Roku Páńſkiego 1590.

57

GINA KAVALIŪNAITĖ

LITERATURA

Anderson, S. R. 1985: Inflectional morphology. In: T. Shopen, ed., Language Typology and Syntactic Description 3. Grammatical categories and the lexicon. Cambridge etc.: Cambridge University Press, 151–201.

Gelumbeckaitė, J. 1997: Postpoziciniai vietininkai J. Bretkūno „Evangelijos pagal Luką“ vertime. Baltistica 32.2, 179–202.

Gelumbeckaitė, J. 1999: Linksnių ir prielinksnių konstrukcijų vartosena Jono Bretkūno „Evangelijos pagal Luką“ vertime. Daktaro disertacijos rankraštis.

Kavaliaūnaitė, G. 2001. Adesyvas Chylinskio Naujojo Testamento vertime. Acta Linguistica Lithuanica 45, 93–111.

Kudzinowski, Cz. 1997: Indeks–słownik do „Daukšos Postilė“ 1–2. Poznań: Wydawnictwo Naukowe Uniwersytetu im. Adama Mickiewicza.

Laigonaitė, A. 1957: Pašalio vietininkai dabartinėje kalboje. In: Ch. Lemchenas, Hrsg., Kai kurie lietuvių kalbos gramatikos klausimai. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 21–39.

Maskuliūnas, B. 2000: Dėl vieno posesyvumo raiškos atvejo senuosiuose raštuose. Baltistica 34.2, 199–208.

Palionis, J. 1967: Lietuvių literatūrinė kalba XVI–XVII a. Vilnius: Mintis.

Range, J.-D. 1992: Kommentierte Edition des Bandes 7 der altlitauischen Bibelübersetzung (Evangelien und Apostelgeschichte) von Joh. Bretke, Labiau 1580. Habilitationsschrift, vorgelegt dem Fachbereich 13 Romanistik–Slavistik der Westfälischen Wilhelmsuniversität Münster.

Range, J.-D. 1995: Allativ und Adessiv in altlitauischen Texten des 16. Jahrhunderts. Linguistica Baltica 4, 96–102.

Rosinas, A. 1971: Dėl asmeninių įvardžių formų (mūs)-uje ir (mūs)-yje kilmės. Baltistica 7.2, 174–152.

Rosinas, A. 1995: Baltų kalbų įvardžiai: morfologijos raida, Vilnius: Vilniaus universitetas.

Rosinas, A. 2001: Mikalojaus Daukšos tekstų įvardžių semantinė ir morfologinė struktūra. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

58

Die statischen Lokalkasus bei Bretke und in anderen alitauischen Texten

SILVERSTEIN, M. 1976: Hierarchy of features and ergativity. In: R. M. W. DIXON, ed., Grammatical categories in Australian languages. Canberra: Humanities Press, 112–171.

SMOCZYŃSKI, W. 2001: Przypadki lokalne języków bałtyckich. In: Ders., Język litewski w perspektywie porównawczej. Kraków: Wydawnictwo Uniwersytetu Jagiellońskiego, 214–216.

ŽILINSKAITĖ, E. 2007: Adesyvas Mikalojaus Daukšos Postilėje. Baltistica 57.3, 407–422.

Gina Kavaliūnaitė

Institut litevského jazyka

P. Vileišio 5, LT-10308 Vilnius

[email protected]

59