Go to originalLocalized version was produced by AI. It may contain inaccuracies.
Preparing document pages…
Page 1
ROLANDAS KREGŽDYS
Institut litevského jazyka
Výzkumné zaměření: srovnávací gramatika baltských a dalších indoevropských jazyků, etymologie.
MORFOLOGICKÝ VÝVOJ VÝCHODOBALTICKÉHO FYTONYMA AVIETĖ (RUBUS) A PROBLEMATIKA ETYMOLOGICKÝCH SOUVISLOSTÍ
Východobaltické názvy maliníku (Rubus): morfologická analýza, vyhledání etymologických souvislostí fytonyma
ANOTACE
Článek analyzuje tvoření fytonyma avietė (Rubus) východobaltických jazyků a kriticky hodnotí etymologii litevského avietė 2, dial. avietė 3b, avietė 1, avietė 2, avietė 3a a lotyšského avene, založenou na spojení lexémů se zoonymní konotací.
Vedle podrobného popisu strukturální distribuce morfologických variant lotyšských názvů pro malinu jsou uvedeny původové výklady litevských nářečních aš(v)óklė, ašóklis, ašóklė, vašóklis, vaišóklis, vaišókšlis, vaišúoklis; litevského (nář.) vaivóras, nář. vąvóras, vavóras, lotyšského (nář.) vài̯vari(2), vaivāri, vai̯vāriņi, vàivàriņi, vaivariņas a lotyšského nářečního syntagmatu àitu uôgas.
ANOTACE
Článek se zabývá zvláštnostmi tvoření a vývoje východobaltských názvů fytonyma Rubus. Vzhledem k současné zoonymické argumentaci původu fytonyma je kriticky hodnoceno novější etymologické vysvětlení litevského aviẽtė 2, nář. avietė 3b, avéte 1, avietė 2, avietė 3a, lotyšského avene.
Kromě slovotvorné analýzy lexémů mnohotvárného lotyšského fytonyma Rubus je předložen také etymologický výzkum zdánlivých morfologických či sémantických ekvivalentů litevských nářečních aš(v)óklė, ašóklis, ašóklė, vašóklis, vaišóklis, vaišókšlis, vaišúoklis a lotyšského nářečního àitu uôgas.
Litevské aviētė 2, nář. avietē 3b, avētė 1, avētė 2, avētė 3a (s ie > ē monoftongizací v žemaitské nářeční oblasti [viz Zinkevičius 1966: 86])¹ „keřovitá rostlina se sladkými bobulemi (Rubus); její bobule“ (LKŽe), která se řadí k pozdním dědictvím východobaltského prajazyka (srov. Zinkevičius 1984: 336, 1987: 152), vykládá Ernst Fraenkel (LEW 28) na základě dřívějších baltistických prací (srov. Būga II 20; ME I 232) pomocí litevského nářečního aš(v)óklė „rybíz“, které předpokládá zoonymní sémantickou konotaci a je podobné z hlediska tvoření (tj. jde o odvozeninu) (← subst. litev. ašva „klisna; větší klisna; větší chovná klisna“ [LKŽe]); fytonymum tedy odvozuje od subst. litev. avis 4 „zvíře chované pro vlnu, maso (jinde i mléko) atd.“ (DLKŽ⁵), zatímco lotyšské (nář.) avene, -es „malina, -y; malinový keř s plody“ odvozuje od subst. lotyš. avs „ovce“ (ME I 232). Takový etymologický vývoj těchto fytonymů postulují i nejnovější práce o původu litevských slov (LEŽ 38; ALEW).
Uvedený výklad původu litevského aviētė, avietē a lotyšského avene, -es lze zřejmě přičíst lidové etymologii (srov. lotyšské nářeční àitu uôgas „maliny, resp. ovčí bobule“² Valka [LVDA 74]); vedl ke vzniku kvazietymologických výkladů, srov.: 1) úvahu Václava Macheka (1961: 346) o souvislostech mezi tímto fytonymem a chlupatým zvířetem – ovcí, založenou na údajné podobnosti povrchu zralé maliny s prameny vlny tohoto zvířete (viz také LEŽDB); 2) výklad Wojciecha Smoczyńského (LEŽ 38), podle něhož bobule malin připomínají jehňátka; 3) motivaci Konstantina Karulise (LEV I: 93), který se zřejmě opíral o totožné tvrzení germanistů o německém Himbeere „malina“ (viz dále), spojení s jelenovitým savcem „daněk“ (srov. Hermodsson 1990: 79); zoonymní konotaci této rostliny rekonstruuje a dokládá ji jako referent tím, že listy maliníku jsou oblíbenou potravou ovcí.
Na vzniku hypotézy o zoonymním původu slova se zřejmě podílela německá kompozita typu tatpuruṣa se stejným sémantickým vyjádřením, avšak s odlišným slovotvorným modelem³, kompo-
1 Někteří badatelé se pokoušejí spojovat litevské nářeční aš(v)óklė s litevským ašvōnės 1 (m.), ašvōnēys 3ᵇ „pracovní kůň“ (LKŽe) (podrobněji viz Wodtko, Irslinger, Schneider 2008: 233).
2 Jde tedy o pseudoetymologické spojení, které předpokládá homonyma lotyšské nářeční aviētenes „maliny“ Bilska (LVDA 74) ↔ lotyšské avutiņa, avutiņa „ovečka“ (ME I 232); srov. také lotyšské nářeční avetene „malina“ Mazsalaca ↔ lotyšské nářeční avetēna „ovečka“ Rucava (EH I: 190).
3 Jde tedy nikoli o odvozeniny, ale o složeniny; srov. morfologický alternant fytonyma litev. ašvōklė „rybíz“, který uvádí Kazimieras Būga (RR II 20): německé Bocksbeere „černý rybíz (Ribes nigrum)“, resp. „kozí bobule“. Někteří vysvětlují jeho etymologii odoronymní motivací (například Richard Loewe [1913: 131] tvrdí, že páchnoucí zápach keře černého rybízu připomíná kozí pach), jiní ji vykládají jako pozdní obměnu starých strukturních prvků způsobenou lidovou etymologií (podrobněji viz Prokosch 1916: 292–293).
64
Acta Linguistica Lithuanica LXIX
Page 3
Morfologický vývoj východobaltského fytonyma avietė (rubus) a problematika etymologických souvislostí
zitas v. Himbeere ‘danielí bobule, resp. malina (Rubus idaeus)’ < v. Hinde ‘daniel (Cercus dama); danielí samice’ + v. Beere ‘bobule’ (Frisch 1741: 454; Kluge 2002: 412), jejíž motivace4 souvisí s parohy tohoto zvířete (Loewe 1913: 131, 161).
Je třeba litovat, že badatelé, kteří zkoumali strukturu fytonymických kompozitů se zoonymními konotacemi, nevěnovali pozornost poměrně důležitému p e j o r a t i v n í m u s e m a n t i c k é m u o d s t í n u typickému pro litevské dialekty, jestliže jedna z jejich složek odráží označení zvířete: litev. dial. kačuoġe 1 ‘(bot.) ostružiník skalní, katuogė (Rubus saxatilis); jeho bobule’ ↔ subst. litev. katė 4, kātė 2 ‘(zool.) domácí zvíře z čeledi kočkovitých (Felis domestica)’ / litev. dial. šūnuogė 1 ‘(bot.) katuogė (Rubus saxatilis); bobule katuogė’ ↔ subst. litev. šuo, šuva 4 ‘(zool.) zvíře chované k ochraně domu, k lovu aj.’ (LKŽe) a další (více příkladů viz Gritėnienė 2006: 133) – bobule této rostliny se nesbírají a nepoužívají jako potravina, neboť jsou kyselé a mají tvrdé pecky (Gritėnienė 2006: 134). Je třeba zdůraznit, že bez zoonymní složky není takový význam pro pojednávané fytonymum příznačný, resp. reflektuje se virtuální referent „malina“, srov. lotyš. dial. aveņuogas2, avēņuogas2 ‘maliny’, užívané ve Vidzeme, Kuronsku a Zemgalsku, a lotyš. dial. avesenuogas ‘tamtéž’, zaznamenané v Naukšēni (LVDA 73 [viz dále]). Takové vysvětlení je tedy kontradiktorní z hlediska sémantického vyjádření uvedených východobaltských fytonym, které reflektují virtuální denotát „bobule“, bez pejorativní konotace.
Morfologický status údajného pracovního protějšku (resp. odvozeniny) litev. avietė, avietė, dosud sémanticky nemotivovaného litev. dial. aš(v)óklė ‘rybíz’, je patrně zcela jiný, než jak se dosud pokoušeli vysvětlovat (srov. Blažek 2010: 14), tedy vychází ze strukturálních vlastností referentu, nikoli ze zoonymní motivace. Lze opatrně předpokládat, že litev. dial. ašóklis 1 ‘(bot.) vašoklis, rybíz (keř a bobule) (Ribes rubrum)’ (LKŽe) / litev. dial. ašóklė5 1 ‘tamtéž’ ↔ litev. dial. ašvóklis 1 ‘tamtéž’ / litev. ašóklė 2 ‘tamtéž’ a litev. dial. ašvóklė ‘tamtéž’ (s ojedinělým epentetickým, resp. neetymologickým druhým -š-) pochází na rozdíl od domněnky Kazimierase Būgy (RR II 20) (viz výše) z litev. vašóklis 1 ‘(bot.) rybíz s červenými, nažloutlými či černými bobulemi (Ribes); bobule tohoto ovocného keře; červený rybíz (Ribes rubrum); bobule tohoto ovocného keře’ (LKŽe) < subst. litev. vãžas 4 ‘hák (obvykle na tyči, drátu či řetězu) k zavěšení kotle při vaření na ohništi nebo v komíně; tyč s hákem u rumpálu studny k zavěšení vědra; konzola, železný hák; vidlicovitá tyč, dřevěný hák na kroucení okovů a provazů; rampouch aj.’ (LKŽe), reflektující referent ‘tyč / bidlo s hákem ↔ to, co visí svěšené jako…’
4 Je podložena faktografickým materiálem typickým pro lidovou etymologii (podrobněji viz Hermodsson 1990: 82–83).
5 Su pradžios v- afereze dėl lyties *vašvoklis (su antriniu -v-) [plg. Zinkevičius 1966: 199] ↔ *(v-)ašvoklisanalogiško proceso – šios lyties v- nykimas dėsningas dėl dviejų v...v (plg. Endzelīns 1961: 7; ME IV 654–655) ir dialektinių ypatumų bei pirmojo sando pamatinio žodžio pradžios v- kitimo tendencijų (plg. Zinkevičius 1966: 177–178) – morfologinio išlyginimo.
Straipsniai / Articles
65
Page 4
ROLANDAS KREGŽDYS
bidlo; tyč / bidlo, na něž je něco zavěšeno’ + (sekundární) suff. litev. -öklių- (k němu viz Skardžius I 198). Toto fytonymum by tedy bylo možné zařadit mezi asociativa; jeho sémantická konotace je motivována podobou rybízových hroznů, které visí dolů z větví keře jako tyče či proutky obalené bobulemi.
Vedle kořene vaš- se v litevských nářečích užívají odvozeniny se stejně etymologickým kořenem vaiš- (← litev. dial. vaišas 4 ‘prostě hák nebo nástroj s hákem’ [LKŽe]), srov. litev. dial. vaišōklis 1 ‘červený rybíz (Ribes rubrum); bobule tohoto ovocného keře’ / litev. dial. vaišvuokliai ‘tamtéž’ ↔ litev. dial. vaišōkšlis 1 ‘tamtéž’ // litev. dial. vaišvōklis 1 ‘červený rybíz (Ribes rubrum); bobule tohoto ovocného keře’ ↔ litev. dial. vaišvōkšlis 1 ‘tamtéž’ (LKŽe), které dokládají pracovní skupinu hypernormalismů tohoto fytonyma (o nich podrobněji viz Vitkauskas 1994: 107nn.; Urbutis 1998: 55, 2009: 146, 241; Kabašinskaitė 1998: 50).
Podoba fytonyma s kořenným -ą- (resp. tautosylabickým *an, srov. litev. dial. vanšas ‘vašas’ [LEW 1207]) patrně zanikla v důsledku množství fonetických variant hypernormalismů (v některých žemaitských nářečích také v důsledku změny ą > ǭ, ū – kvůli ní zaniklo i v- na počátku slova [viz Zinkevičius 1966: 178; LEW ibd.]), která vedla k sémantické neutralizaci původního pracovního základu a časem mohla implikovat lidově etymologické spojení se slovesem litev. vešėti, vėša (vėši, -ėja), -ėjo ‘dobře růst, prospívat aj.’ ~ subst. litev. dial. veša 4 ‘bujnost, dobrý růst’ (↔ subst. litev. vašà 4 ‘bujení, prospívání, růst aj.’ [LKŽe]) (srov. Kabašinskaitė 1998: 32), tedy e vznik pracovního prvku slovesné (a jmenné) řady mohl vést k eliminaci -ą- (< an) (srov. Urbutis 1981: 102), srov. subst. litev. dial. ešōklė 2 (obvykle mn. č.) ‘(bot.) vašoklis, rybíz (keř a bobule) (Ribes rubrum)’ (LKŽe).
1. STRUKTURÁLNÍ ŠÍŘENÍ MORFOLOGICKÝCH VARIANT LOTYŠSKÝCH NÁZVŮ PRO MALINU
Původ litevského avietė, avietė (dial. avėtė, avėtė, avietė) nelze vykládat nezávisle na lotyšských dialektálních kontaminantech reflektujících kořen aiv-6, srov. lot. dial. aiviėkstenes ve Vecpiebalze (LVDA 72; viz také ME I 14) ← (*aiv-iet-es „maliny“, srov. lot. dial. aviētes aj. [viz dále]) *aiv- + přípona -iet- (viz Endzelīns 1951: 389) v důsledku kontaminace s: 1. lot. (dial.) av-enes „maliny“ (s lot. příponou -enes [viz Endzelīns
6Zastánci zoonymické motivace by ji zřejmě rádi odvozovali od lot. àita „ovce“ (ME I 14), avšak podoba s dentálním koncovým prvkem kořene -t- není doložena.
66
Acta Linguistica Lithuanica LXIX
Page 5
Morfologický vývoj východobalktského fytonyma avietė (rubus) a problematika etymologických souvislostí
1951: 298]) a těchto dvou kontaminantů 1a. lot. dial. aviētenes (aviētenes, aviētenes, aviētenes2 [LVDA 74]); 2. lot. dial. aviškes „tamtéž“ (~ lot. dial. aviškas [LVDA 74]) s lot. příponou -išk-ē- (< -iškiō- [srov. Endzelīns 1951: 365–368] a lot. dial. aviškas [LVDA ibd.] -šk- > -šk- [viz Endzelīns 1951: 186, 367; k jednomu výkladu etiologie této změny viz Rudzīte 1993: 338]), 2a. lot. dial. avīkšas „tamtéž“ (← lot. dial. av-ie-kšas [LVDA 73], resp. -ie- > -ī- [podrobněji viz Endzelīns 1951: 137–138; Rudzīte 1993: 243]), reflektující metatezi strukturních prvků -šk- > -kš- [srov. Endzelīns 1951: 234; viz typ I.2.1.; viz také ME III 524–525 (s. v. riksis)]), tj. lze rozlišit 3 hlavní derivační modely fytonyma „malina“ ve spisovné lotyštině a jejích dialektech, pro něž jsou charakteristické zejména fonomorfologické změny a kořeny lot. av- / aiv- (viz také schéma):
I. odvozeniny s lot. příponou -iet, srov. tvary na ē (fem.): aviētes, aviētes, aviētes2, avietes2 / avītes (se změnou -ī- < -ie- [viz typ I.1.2.]) (LVDA 74); tvar na įō (masc.) (subst.) lot. (dial.) avieši (ME I 232; LVDA 74) (< lot. *avietīs [viz typ I.2.1.1.] ~ lit. dial. avietỹs3 [subst. masc.] „keřovitá rostlina se sladkými bobulemi (Rubus); její bobule“ [LKŽe]) > ē / iā tvar (fem.) lot. dial. aviečas2, aviečes v Zemgale (LVDA 73) s -tj- > -č- (viz Rudzīte 1993: 288) a jeho varianty (kontaminanty):
I.1. lot. přípona -iet- + lot. přípona -ene, srov. lot. dial. aviētenes, avietenes, aviētenes2, avietenes / avitenes se změnou -ie- > -ī- > -ī- (LVDA 74; viz typ I.1.2.);
I.2.1. lot. přípona -iet- + metatezní (v důsledku absorpce -ti- [viz typ I.2.]) -kš- (< -šk- [viz výše]), srov. lot. dial. àiviēkšas2, àiviēkšas2 / aviēkšas, aviēkšas, aviēkšas2, aviēkšas, aviēkšas2, aviēkšes, aviēkšes2, aviēkši, aviēkši2 / lot. dial. avēkša, avēkšas [ME I 232; LVDA 73] se změnou -e- < ie- [viz typ I.1.1.]) / lot. dial. àivīkšas2, avīkšas, avīkšas (LVDA 74) se změnou -ī- < -ie- (srov. typ I.1.2.);
I.2.1.1. s zaniklým -k-, srov. lot. dial. aviēšas, aviēšas2 / aviēši, aviēši2, avīši2 [< se změnou -ī- < -ie- (viz typ I.1.2.)] [LVDA 73, 74] ← aviē-k-šas, aviē-k-šas2 / aviē-k-ši, aviē-k-ši2 [viz typy I.2.1., I.2.2.1.; srov. Endzelīns 1951: 224–226, 230 a násl.; Rudzīte 1993: 338, 354]; Jānis Endzelīnas (1951: 389) však lot. avieši (masc.) spojoval s lit. aviečiai (pl. masc.), tj. předpokládal prabaltské *aveitjō- „malina“ (masc.), ačkoli zmíněné
Straipsniai / Articles
67
Page 6
ROLANDAS KREGŽDYS
Formy s –k- a bez něj se užívají vedle sebe, srov. lot. dial. aviēkši Malta ↔ aviēši Kaunata (LVDA 73, 74); lze proto předpokládat existenci 2 homofonů: lot. aviēši, doloženého také ve starých písemných pramenech (srov. Aweeschi Madbeern XVI 325 [Fennell 1989: 10]), se sekundárním suff. lot. –ietiō-, a dialektového útvaru s absorbovaným –k-, resp. lot. dial. avie(k)ši (viz typ I.2.1.);
I.2.1.2. se střídáním strukturních prvků –kš- > –ž- (k němu podrobněji viz Endzelīns 1951: 251), srov. lot. dial. aviēžas (LVDA 74) ← aviē-kš-as (viz typ I.2.1.);
I.2.1.3. s epentetickým, resp. neetymologickým –r-, srov. lot. dial. aviērkšas, aviīrkšas (se střídáním –ī- < –ī- < –ie- [viz typ I.2.1.]) (LVDA 73, 74);
I.2.2. suff. lot. –iet- (> –īt- [s transpozicí –t- a –k- a/nebo absorpcí –t-]) + suff. lot. –iskō- + suff. lot. –ene (k trojčlennému členění afixu viz také Ambrazas 1993: 184), tj. lot. dial. āiviekštenes, àiviekštenes, àiviekštenes², àiviekštenes², àiviekštenes² / aviēkstenes, aviēkstenes, aviēkstenes, aviēkstenes², aviēkstenes / avīks-tenes, avīks tenes² // àivēkstines², àivēkstines² / aviēkstines, aviēkstines, aviēkstines² / avēkšēnes, avīkšines (LVDA 72, 73, 74) se suff. –ine < –ene (viz Endzelīns 1951: 300; viz typ II.1.) a se střídáním –ie- > –ī- / –ie- > –e- a –šk- > –šk- (proto také š < s [srov. Rudzīte 1993: 291]) ← lot. dial. aviētenes aj. / avītenes (viz typy I.1., I.1.2.), vzniklé kontaminací s lexémy typu I.2.1.;
I.2.2.1. se strukturním prvkem –šḳ- (< –stj- [podrobněji viz Endzelīns 1951: 178–179; Rudzīte 1993: 286, 308]), srov. lot. dial. aviēkškenes (LVDA 73) ← lot. dial. aviēkstenes (viz typ I.2.2.) s –kšk- podle analogie s lot. dial. (gen. pl.)? *aviek-šku (srov. Rudzīte 1993: 309) ← lot. dial. aviēkstes, aviēkstes, aviēkstes, aviēkstes² (viz typ I.2.2.4.c.);
I.2.2.3. s absorpcí strukturních prvků –k-, –t- a se střídáním kořenového –e- < –ie- (viz typ I.1.1.), případně bez něj, srov. lot. dial. avēsenes, avēsenes, avēsenes², avēsenes / avīēsenes, aviēsenes, aviēsenes², aviēsenes, aviēsenes² / aviēsenes, aviēsenes², avisenes (se střídáním –ī- < –ī- < –ie-) (ME I: 232; LVDA 73, 74) ← lot. dial. av-ie-k-s-t-enes (viz typ I.2.2.);
I.2.2.4. s absorpcí strukturního prvku –ne-: a) útvarů typu I.2.2.3., srov. lot. dial. aviēses, aviēses², aviēses² ← lot. dial. avies-en-es (viz typ I.2.2.3.); b) útvarů typu I.2.2.1., srov. lot. dial. avēkšḳes (LVDA 73) se –e- < –ie- (viz typ I.1.1.) ← lot. dial. aviēkšḳe-ne-s (viz typ I.2.2.1.); c) útvarů typu I.2.2., srov. lot. dial. àiviēkstes², àiviēkstes², àivīkstes² / aviēkstes, aviēkstes, aviēkstes, aviēkstes² (LVDA 72, 73) ← lot. dial. àiviēkst-en-es, àiviēkst-en-es² / aviēkst-en-es, aviēkst-en-es, aviēkst-en-es, aviēkst-en-es² (viz typ I.2.2.);
I.2.2.5. s absorpcí strukturního prvku –e-: a) útvarů typu I.2.2.3., srov. lot. dial. aviesnes² ← lot. dial. avies-e-nes (viz typ I.2.2.3.); b) útvarů typu I.2.2., srov. lot. dial. aviēkšnes (Apv) ↔ lot. dial. avekšenes (viz typ I.2.2.);
68
Acta Linguistica Lithuanica LXIX
Page 7
Rytų baltų fitonimo avietė (rubus) morfologinė raida ir etimologinių sąsajų problematika
S C H E M A. Rozšíření změn slovotvorných prvků a fonotaktických řetězců lotyšského fytonyma „avietė“
I.2.2.6. s regresivní disimilací strukturního prvku -t- > -n-, srov. lot. aviesnenes, avieksnenes (Lange 1773: 44; LVDA 74) ← lot. dial. aviès-t-enes2 ← lot. dial. avieks-t-enes (viz také typ I.2.2.2);
II. deriváty s lot. suff. -ene, srov. lot. (dial.) s kmenem ē avenes (fem.), aveņi (masc.) (LVDA 73) a jejich kontaminované varianty se suff. -iet- (viz výše):
II.1. se střídáním suff. -ene > -ine, srov. lot. dial. avines (LVDA 74; viz typ I.2.2);
III. deriváty se suff. -iškē (k lot. suff. -iškō-, -iški̇̄ō- [< *-iškjō-] viz také Ambrazas 2000: 183), srov. lot. dial. aviškas (s -šk- < -šḳ- [ME I 232]), aviškes, aviškas (LVDA 74); domnívat se, že tyto tvary by mohly být odvozeny z lot. dial. aviėškas, aviėškas, aviėškas2 / aviėški (viz typ I.2) a předpokládat sled: av-ī-škas ← *av-ī-škas ← *av-ie-škas (viz typy I.1.2, I.2.2), zřejmě nelze vzhledem k příkladům typu III.1:
III.2.1. s epentetickým -k-, srov. lot. dial. aûkškenes (LVDA 73) ← lot. dial. aûškenes (jde o neobvyklou změnu, neboť pro vysokolettská nářečí je typická tendence k zániku prvního nebo druhého -k- ve sledu -kšk- [viz Rudzīte 1993: 336]);
III.2.2. s metatezí -šk- (< -šk- [viz výše]) > -kš-, srov. lot. dial. aûkškenes (LVDA 73) ← lot. dial. aû-šk-enes (viz typ III.2);
III.2.3. s absorpcí -k-, srov. lot. dial. aušenes (ME I 230) ← lot. dial. aû-k-šenes (viz typ III.2.1).
Domnívat se, že označení fytonyma „avietė“ s kořenem aiv- v lotyšských nářečích jsou inovacemi, resp. že je lze chápat jako reflexy epentetického (neetymologického) -i- (srov. litev. dial. mé-i-linkas 1 ‘mlynář’ ↔ litev. mėlninkas [–nykas] 1 [< blr. мельник ‘t. p.’] ‘t. p.’ aj. [LKŽe]; topon. litev. dial. A-i-riógala ↔ topon. litev. Ariógala ‘název městečka v okrese Raseiniai’ [Būga III 333; Zinkevičius 1966: 136; Kabašinskaitė 1998: 33–34]), není možné nejen kvůli pozičnímu omezení uvedeného fonetického jevu (-i- se v litevských, stejně jako lotyšských nářečních slovech vkládá mezi samohlásku a nosovou nebo likvidní souhlásku [viz Zinkevičius ibid.; Endzelīns 1951: 152–153]), ale také kvůli velmi omezenému zeměpisnému rozšíření. V lotyšských nářečích jsou tvary s kořenem aiv- doloženy v mnoha nářečích Vidzeme a Latgale. (viz LVDA 72–73). O jejich historickém původu tedy patrně není třeba pochybovat.
Endzelīnas (1961: 7), mėgindamas nustatyti toponimų ir hidronimų la. aivieks-ta vs. Sāviena, àiviekste² vs., up. Meirāni, eivieksts up. Līvāni (pastarojo ei- < ai- resp. /ai/ su palataliniu elementu į [apie tokį kitimą plačiau žr. DI III1 534; Rudzīte 1993: 241]) kilmę, rekonstruoja prolytę *vai-viekst- ir abejodamas jos pirminę formą nurodo la. viēksta ‘gili upės vieta’ (ME IV 654–655). Tokiu spėjimu, žinoma, galima būtų tikėti be išlygų, jei juo būtų įvardijami tik hidronimai, bet tik toponimas (resp. be vandenvardinio alternanto) la. aivieksta vs. Sāviena gali reflektuoti ir la. dial. àiviekstes2 ‘avietės’ Vīpe (šias šnektas skiria tik Mednių tarminis plotas). Vadinasi, minėtų latvių vandenvardžių denotatas gali būti *‘avietėmis apaugusi, užžėlusi vieta’ (jos dažnai veši upių šlaituose), plg. lie. Avietinė mėš. / b., Avietinė grv., Avietynė mėš. / b. ir kt., kildinamus iš lie. avietė, avietė (LVŽ I 242–243). Jei toks spėjimas teisingas, Endzelīno rekonstruota lytis *vai-viekst- suponuotų pradžios v- aferėzę (apie šį fenomeną plačiau žr. Vanagas 1981: 379).
70
Acta Linguistica Lithuanica LXIX
Page 9
Rytų baltų fitonimo avietė (rubus) morfologinė raida ir etimologinių sąsajų problematika
2. ETYMOLOGICKÝ VÝVOJ VÝCHODOBALTSKÉHO FYTONYMA RUBUS
Na základě argumentů uvedených v úvodu a v oddílu 1 lze opatrně předpokládat, že litevské avietė, avietė̃, lotyšské nář. avietes aj. (viz výše) nesouvisejí se s e m a n t i c k y d i f e r e n c o v a n ý m z o o n y m e m litevským avis, lotyšským avs, nýbrž s f y t o n y m y litevským vaivóras 1 ‚(bot.) vlochyně (Vaccinium uliginasum); její bobule; borůvka (Vaccinium myrtillus); šicha černá (Empatr um nigrum); brutnák lékařský (Borrago officinalis)‘ / vaivóras 1 ‚(bot.) vlochyně (Vaccinium uliginasum); její bobule‘ (LKŽe); lotyšskými vàivari², vaîvari², vaīvariņi, vàivariņi, vaivariņas aj. ‚rojovník (Ledum)‘ (ME IV 444–445), odvozenými od téhož kořene (v)aiv- / (v)av- pomocí sufixu litevského -ora- (podrobněji o něm viz Skardžius I 307; srov. LEŽ 714) a sufixu lotyšského -ar- (o něm viz Endzelīns 1951: 339).
Je pravda, že dosud zmíněné fytonymy se tradičně řadí k reduplikačním útvarům (Būga II 323; Skardžius I 24; Endzelīns 1951: 265; Buivydienė 2006: 333), jejichž tvoření se dokládá etymologickou souvislostí s litevskými výrazy vaivórykštis 1, vaivorykštis 1 ‚pestrobarevný pás ve tvaru oblouku, vznikající lomem slunečních paprsků v dešťových kapkách, duhový pás‘ aj. (LKŽe), odvozenými buď od baltských nář. *vār- / *ver- ‚světle modrý, modrý‘, nebo od indoevropského slovesného tvaru zcela jiné konotace (viz dále), srov. litevské voverykštis 1 ‚duha‘ (LKŽe; Būga II 323; Skardžius I 373, 404).
Rekonstrukci tvarů *vār- / *ver- oprávněně kritizoval Endzelīns (DI III¹ 495–496; viz také LEŽDB) s tím, že změnu samohlásek ā ↔ e lze jen obtížně doložit. Původ názvů výše zmíněných litevských ‚vlochyní (Vaccinium uliginosum), resp. rojovníků‘ v lotyštině proto odvozuje od údajně společné funkční vlastnosti těchto rostlin, resp. od vyvolávání závratí, tj. předpokládá reduplikant lotyšský *vavar- a srovnává jej s českým uráv orati ‚potácet se, kolébat se‘ < z indoevropského *u̯er- ‚otáčet, ohýbat‘ (viz také DI III¹ 494–496; LEW 1185; LEV II 486; Laumane 2005: 236). Toto vysvětlení je však bohužel rovněž pochybné, neboť funkční konotace vlochyně není dána její vlastností omamovat (resp. způsobovat vrávorání po jejím přejedení), nýbrž barevnými vlastnostmi jejích bobulí, srov. Muno ranka lig tiek mėlena kaip tik vaivóras Varn; Mėlynos akys kaip vaivorai linksmai blizgėjo Žem (LKŽe; viz heslo vaivóras). Označení ‚opojnice‘ je založeno právě na stejné asociaci – ‚modrá bobule‘, protože opilci mají oteklý, namodralý obličej, srov. Pamėlen uo(ja) (girtuokliai) kaip vaivórai i miršta Rdn (LKŽe; viz heslo vaivóras). Kvůli této asociativní konotaci a také proto, že vlochyně a rojovníky rostou na stejných místech, se zřejmě změnil i význam lotyšských vàivari², vaîvari² ‚rojovník‘ (← *‚vlochyně / opojnice‘), srov. Vaivóru daug užvalg yk, būsi kaip girtas KIp ← Nu vaivórų vien nepasigersi, kad gailių nebūs arti Trg; Vaivórai yra aptraukti (apsukti) su gailiais Rsn (LKŽe; viz heslo vaivóras).
Ve skutečnosti je Būgův pokus (RR II 322) spojit litevské vaivóras s litevským vaivorykštis zřejmě zcela správný. Autor hypotézy však poté, co pronikavě vyvrátil adj. litevské
Straipsniai / Articles
71
Page 10
ROLANDAS KREGŽDYS
vaĩvas, -à 4 ‚světlý‘, přísl. litevské vaivai ‚světlým způsobem‘ jako historický tvar, resp. předpokládal jeho status umělého slova, nevzal v úvahu možnou asociativní funkci zkráceniny7 (vytvořené podle t v o ř e n í h y p o k o r i s t i k8 [viz také pozn. 7]), tj. existenci adjektiva litevského *vaivorykštis, -ė předpokládané zkráceniny *vaivas ve významu *‚barevný; takový jako duha‘, srov. substantivum litevské vovorākis, -ė 2 (smob.) ‚člověk s modrýma očima‘ NdŽ, N, [K], KŽ (LKŽe).
Takový předpoklad lze učinit na základě nedostatku příbuzných slov v jiných indoevropských jazycích k baltským nář. *vār- / *ver- ‚světle modrý, modrý‘, rekonstruovaným Būgou (ibid.), a dosud málo pravděpodobné etymologie litevských vaivorykštis / vaivórykštė, založené na expresivní onomatopoji (podrobněji o ní viz Bopp 2009: 676, 730; Gamkrelidze, Ivanov I 224, II: 800; viz také IEW 759; PEŽ III 194), etiologicky spojované s vyjadřováním plurálu v indoevropském prajazyce (Gamkrelidze, Ivanov I 265), na rozdíl od empirické onomatopoje („vizuální onomatopoje“ [Gamkrelidze, Ivanov I 224, 225; viz také Masica 1991: 78]), založené na napodobování zvuků a pohybů, tedy na reduplikaci9. Jak již bylo zmíněno (viz výše), Būga (RR II 323), který vyslovil hypotézu o reduplikačním modelu, a Endzelīns (ME IV 484; DI III¹ 494–496), jenž s ním souhlasil, uvádějí substantivum litevské voverýkštis 1 (m.) ‚pestrobarevný pás ve tvaru oblouku, vznikající lomem slunečních paprsků v dešťových kapkách, duhový pás‘ K. Būg, LV IV 483, FrnW, NdŽ, KŽ, LKA I 181 (Krtv), které je třeba nejprve srovnat se substantivem litevským vоверýkštė 1 (ž.) LKA I 181 (Skd, Žd, Akm, Vgr, Lk), Ms, Brs, vóverykštė 1 ‚tamtéž‘ LKA I 181 (Krn), Sut, PnmŽ (LKŽe). Kromě těchto lexémů uvádí Būga (ibid.) jako jeden z nepochybných ilustrativních příkladů partitivní reduplikace také substantivum litevské vuovóras 1 (m.) ‚vlochyně (Vaccinium uliginasum); její bobule‘ K. Būg, LV IV 512, FrnW, NdŽ, KŽ, N (Rg), [K], Mit II 135 (Prk) (LKŽe). Takovému výkladu by bylo možné věřit, kdyby jeho autoři vysvětlili původ reduplikantu vai- podle své hypotézy i strukturní vlastnosti substantiv litevských vovārykštė 1 (ž.) ‚duhový pás‘ LKA I 181 (Bt), voverýkštė 1 (ž.) LKA I 181 (Skd, Žd, Akm, Vgr, Lk), Ms, Brs, vóverykštė 1 ‚tamtéž‘ LKA I 181 (Krn), Sut, PnmŽ a varvórykštė 1 (ž.) ‚tamtéž‘ K. Būg (Btrm), NdŽ, KŽ (LKŽe).
7 Srov. substantivum litevské kiaũliabudė 1 ‚ryzec obecný (Lactarius trivialis); ryzec odporný (Lactarius turpis); holubinka černající (Russula adusta)‘ (LKŽe) ↔ substantivum litevské kiaũlė 2 ‚bílá houba podobná holubince, jen větší a silnější; kiauliabudė‘ (LKŽe; ZtŽ 289; ZŠT II: 213); substantivum litevské meškāgrybis 1 (m.) ‚taková houba‘ ↔ substantivum litevské meškā 4 (ž.) ‚taková méněcenná hnědá houba‘; substantivum litevské tramāžolė 1 (ž.) ‚(bot.) vytrvalá léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých (Glechoma)‘ ↔ substantivum litevské trāmas 4 (m.) ‚tamtéž‘; substantivum litevské treĩniažolė 1 (ž.) ‚(bot.) ostřice z čeledi šáchorovitých rostoucí na vlhkých místech (Carex panicea)‘ ↔ substantivum litevské treinys 4 (m.), treĩnis 2 ‚tamtéž‘; substantivum litevské vilkalapis 1 (m.) ‚lopuch; jeho květ‘ ↔ substantivum litevské vìlkas 4 (m.) ‚(bot.) lopuchový úbor (Arctium)‘ (LKŽe) a mnoho dalších.
8 Apie juos žr. Kuryłowicz 1987: 213tt.; Szpyra-Kozłowska 2000: 59tt.
9 Viz také Brugmann 1895: 10–24; Gamkrelidze, Ivanov I 21, 23, 37, 87, 189–191, 260, II 441, 453, 459, 622; Beekes II 967; IEW 1166; PEŽ IV 234.
72
Acta Linguistica Lithuanica LXIX
Page 11
Rytų baltų fitonimo avietė (rubus) morfologinė raida ir etimologinių sąsajų problematika
Lze opatrně předpokládat, že formy označené uvedenými badateli za původní podoby jsou ve skutečnosti pozdějšími přetvořeními, která vznikla působením asimilačních procesů nářečních hláskových změn, tj.: 1) subst. lit. vovó̄ras Rg ← lit. vaivóras (s -ai- > *-a- > -o- v důsledku monoftongizace diftongů [včetně ai], charakteristické pro nářečí Ragainė [podrobněji viz Zinkevičius 1966: 91, 2006: 187; Grinaveckis 1973: 221; dále viz Kregždys 2012: 39, 41–42]); 2) subst. lit. vovėrykštė / vóverykštė (s -e- < -a- v důsledku regresivní asimilace nebo vokální sinharmonie) ← vovārykštė (s -a- < -ai-, resp. monoftongizací diftongu v důsledku vokální sinharmonie [srov. lit. dial. v-ei-vor-ý-kšt-ė (o této podobě viz níže)], navozené strukturní alternací) ← *vovairykštė (s metatezí -ai- a -o-) ← vaivórykštė; 3) subst. lit. varvórykštė ← vaivórykštė (asimilační záměna frikativního /ž/ a sonanty r). Lze tedy usoudit, že počáteční slabika původní podoby označující bobuli modré barvy a duhový pás reflektuje diftong, nikoli monoftong.
Navzdory dobře známé skutečnosti, že struktura reduplikovaných částí slova často kolísá (podrobněji viz Bopp 2009: 657, 672), by zřejmě bylo chybné předpokládat, že reduplikant složitější (v tomto případě třímorové) struktury implikuje běžnou (v tomto případě dvómorovou) slabiku kořene, neboť podle Franze Boppa (2009: 672) je pro baltské a slovanské jazyky charakteristická triviální reduplikovaná slabika (jejíž předpoklad vyplývá z etiologických principů tohoto typu práce [Bopp 2009: 674, 684, 716, 756, 767, 775; Kuryłowicz 1964: 70–71; Masica 1991: 79–80; Mallory, Adams 2006: 65]), nikoli slabika rozšířená o inovační prvky (nebo reflektující fonologické změny).
Būgovo (RR III: 323) navržené (následují je Pranas Skardžius [RR I 373], Fraenkelis [LEW 1185] a Smoczyńskis [LEŽ 714]) morfologické členění těchto podob na vaivór- a suff. lit. -ykštis je ze sémantického hlediska stěží pravděpodobné, neboť duhovník na obloze nikdo nevidí, resp. referentem není lit. vaivóras ‘brusnice (Vaccinium uliginasum)’, jak se pokouší vysvětlit Būga (tamt.). Proto původ slov. lit. vaivórykštė 1, vaivorykštė 1 ‘pestrobarevný pás ve tvaru oblouku, vznikající lomem slunečních paprsků v dešťových kapkách, duhový pás; zářící kruh kolem slunce či měsíce; neposečený pruh při sečení trávy’ (LKŽe), resp. lot. varavīksna, var(a)-vīksne, varavīksna aj. ‘duha aj.’ (ME IV 483–484), zůstává dosud nevysvětlený.
Lze opatrně předpokládat, že lit. dial. veivorykštė ‘tamtéž’, zaznamenané v oblasti severožemaitských kretingských nářečí, Endriejavas (s -ei- < -ie- [viz Zinkevičius 1966: 84]), odráží nejarchaičtější strukturu kořene *vaiv-, tj. na rozdíl od převládajícího názoru, že jde o denominativní či deverbativní derivát se suff. -ykštė (viz výše), lit. *viev- (> lit. dial. veiv-) zřejmě implikuje tatpuruṣa kompozitum lit. *viev-a-riš-ka- (-i̯ō-) / *veiv-a-riška- (-i̯ō-) (→ *vaiv-a-riška- [-i̯ō-] ‘barevnost / jas oblohy’ s regresivní změnou strukturních prvků -ei-…-a-…-a- > -ai-…-a-…-a- a s asimilačním působením dvou zadopatrových souhlásek v…r na závěrové d-, tj.
Straipsniai / Articles
73
Page 12
ROLANDAS KREGŽDYS
d-…-v-…-r- → v-…-v-…-r-) ← lit. *diev-a-rišk- ‘barevnost, jas oblohy’ < balt. *deivas ‘nebe; bůh’ (> lit. dievas 4 ‘[myt.] jedna z nejvyšších bytostí, která má moc nad člověkem a přírodou’ aj. [LKŽe] / lot. diēvs ‘nebe; bůh’ [ME I 485–486; dále viz PEŽ I 192; Anttila 1969: 120] + subst. lit. ryškis 2 ‘jas, světlost’ ↔ adj. lit. ryškùs, -ì 4 ‘velmi zřetelný, výrazný, dobře postřehnutelný; mající barvu přitahující pozornost, zářivý aj.’ [LKŽe]) s epentetickým -t- v důsledku kontaminace s lit. rýkš-t-ė 1 ‘odrážející se pruh’, srov. syntagmata: lit. dangaũs rýkštė ‘duha’, Diēvo rýkštė ‘tamtéž’ Pn (LKŽe), lot. dieva rīkste ‘tamtéž’ (Laumane 2005: 239; dále viz Непокупный 1976: 65).
Lot. varavīksna, var(a)vīksne, varavīksna aj. ‘duha aj.’, jejichž tvoření bylo pro Būgu (RR II 323) zcela nejasné, odvozuje Karulis (LEV II 486), opíraje se o Endzelīnsův odhad založený na Būgově hypotéze (Būga II 323; ME IV 484; DI III¹ 494–496), od reduplikantu *vavar- ‘? zkroucení, zakřivení’ + lot. riksna ‘pás’ (→? riksna ‘duha’ [ME III 525] ← lot. driksna, driksna ‘tamtéž’ [ME I 499, 500; dále viz Laumane 2005: 248] ~ lit. dial. drignė 2, drignė 4 ‘světlý kruh kolem měsíce či slunce; duhový pás, duha’ [LKŽe] – asociativní výraz odvozovaný od indoevropského slovesa *der- ‘trhat’ [ME I 500; LEV I 230]), zřejmě odrážejí tentýž kořen *vaiv-a- + subst. lot. rīksna ‘pás’ → lot. *vaiv-a-rīksna ‘nebeský pás’ → lot. *vai-r-a-v-ī-ksna ‘tamtéž’ (s metatezí v…r > r…v [ME ibid.]) → lot. *va-r-a-vīksna ‘tamtéž’ → lot. va-r-avīksna / va-r-avīksna ‘tamtéž’ (se sekundárním r̄, vyvolaným lidovou etymologickou asociací s lot. varš ‘měď’ [ME IV 484; DI III¹ 494; LEV II 486; Laumane 2005: 235–236]).
Rekonstrukci zkráceného adj. východobalt. *vaiv- / *vav- ‘modrý, červený’ (viz níže) lze zdůvodnit také původem lit. dial. vaivōras ‘borůvka’, jehož -a-, resp. -an- (srov. lit. wanvoras ‘tamtéž’ [Būga II 323]) může představovat zkrácenou podobu *vanu-, kterou předpokládá lit. v-an-garykštė 1 ‘duha’ / v-an-garykštis ‘tamtéž’ (LKŽe); vznikla kontaminací (resp. lidovou etymologií) s lit. vingis 1 ‘změna směru ve tvaru oblouku, zatáčka, ohyb; křivá čára, zakřivení aj.’ (LKŽe) a regresivní alternací -in-…-a- > -an-…-a-.
Lit. vaivōras by tedy bylo možné chápat nikoli jako původní derivační základ lit. vaivorykštis / vaivorykštė (viz Būga tamtéž), nýbrž naopak – vzhledem k denotátu referentu „duha“, tedy „mnohobarevný oblouk, jehož vnější strana je červená a vnitřní fialová (mezi nimi jsou další barvy spektra)“¹⁰ (LTE XII 10; dále viz LE XXXII 508), je namístě předpokládat retrográdní posloupnost: vaiv-(o)-(rykštis, -ė) ‘takový jako duha, resp. červené či fialové barvy’ → vaiv-oras ‘tamtéž’ aj.
10 Srov. podoby s koloristickou konotací: lot. dial. varuotne ‘duha’ (ME IV 484) ↔ sloveso lot. varuot ‘zářit barvami’ (EH II 759; Laumane 2005: 247), lot. dial. raudava ‘tamtéž’ (ME III 482) ↔ adj. lot. rauds ‘(tmavě) červený; světle hnědý’ (ME III 483; Laumane tamtéž).
74
Acta Linguistica Lithuanica LXIX
Page 13
Rytų baltų fitonimo avietė (rubus) morfologinė raida ir etimologinių sąsajų problematika
Ke zkrácenému základu *vaiv- se v litevštině a lotyštině připojovaly různé afixy (viz výše), čímž vznikla pojednávaná fytonyma. V důsledku lidové etymologie a asimilačních procesů (viz také Buivydienė 2006: 334tt.) vznikly rovněž různé fonetické varianty tohoto základu: vaiv- / vanv- / varu- / vav-.
3. SHRNUTÍ
Na základě argumentů uvedených v oddílech 1 a 2 lze opatrně předpokládat, že litevské avietė, avietė̃, respektive lotyšské nář. aviētes, pochází ze zkrácených adjektiv východobatštiny *(v)vaiv- / *(v)vav- „takové barvy jako duha, respektive červené / modré“ + sufixu východobatštiny -eitē (s posesivní konotací [viz Skardžius I 360], ačkoli Endzelīnas [1951: 389] jej interpretuje jako deminutivní), přičemž došlo k aferezi počátečního v- (srov. zánik prvního v- před -ie- v toponymu litev. Viēvis ↔ Jewie [viz Vanagas 1981: 379]). Je-li tento výklad původu litevského avietė, avietė̃, respektive lotyšského nář. aviētes správný, referent těchto lexémů, „červeně zbarvená bobule“, je de origine sémanticky odlišný od sémantického rozsahu zoonym litev. avis, lotyš. avs.
4. ZÁVĚRY
1. U lotyšského spisovného jazyka a jeho dialektů lze rozlišit 3 hlavní slovotvorné modely fytonyma „malina“, pro něž jsou zvláště charakteristické fonomorfologické změny a kořeny lotyš. av- / aiv-: a) odvozeniny se sufixem lotyš. -iet- (-iet- / nář. -īt- + a1. -ene, a2. nář. -išk-, a3. -iskō- + -ene); b) odvozeniny se sufixem lotyš. -ene; c) odvozeniny se sufixem -iškē (+ lotyš. -ene).
2. Litev. avietė, avietė̃, lotyš. nář. aviētes a další výrazy jsou z hlediska svého původu spojeny s fytonymy litev. vaivóras „vlochyně (Vaccinium uliginasum); její bobule; borůvka (Vaccinium myrtillus); šicha černá (Empatr um nigrum); brutnák lékařský (Borrago officinalis)“ / litev. vavóras 1 „vlochyně (Vaccinium uliginasum); její bobule“; lotyš. vàivari⁽²⁾, vaivāri², vaivārini, vàivariņi, vaivariņas a další výrazy „rojovníky (Ledum)“ odrážejí odvozeniny ze zkrácených adjektiv východobaltštiny *(v)aiv- / *(v)av- „*barevný; podobný duze → modrý, červený“ + sufixu východobaltštiny -eitē // sufixu litevštiny -ora- / -ar.
3. Lotyš. vàivari⁽²⁾, vaivāri², vaivārini, vàivariņi, vaivariņas a další výrazy „rojovníky (Ledum)“ se vyznačují změnou sémémů „rojovníky“ ← *„borůvka / vlochyně“, kterou způsobilo stejné vegetační stanoviště těchto rostlin.
4. Zkrácená adjektiva východobaltštiny *(v)aiv- / *(v)av- „takové barvy jako duha, respektive červené / modré“ předpokládají litevské vaivorykštis / vaivorykštė „vícebarevný lan-
Straipsniai / Articles
75
Page 14
ROLANDAS KREGŽDYS
která má vnější stranu červenou a vnitřní fialovou (mezi nimi jsou další barvy spektra)’, lotyš. vaɾaūksna, vaɾ(a)ūksne, varavūksna atd. ‘duha atd.’.
5. Referent fytonymů litev. aviētē, avietē, resp. lotyš. dial. avietes, „červeně zbarvená bobule“, je de origine odlišný od sémantického extenzionálu zoonym litev. avīs, lotyš. avs.
LITERATŪRA
ALEW – Altlitauisches etymologisches Wörterbuch. Projektleitung: Prof. Dr. Wolfgang Hock, Mitarbeiter: Dr. Rainer Fecht, PD Dr. Anna Helene Feulner, PD Dr. Eugen Hill, PD Dr. Christiane Schiller, PD Dr. Dagmar S. Wodtko, Fördereinrichtung: DFG, 2007–2013 (http://www2.hu-berlin.de/indogermanistik/alew.php).
Apv – Latvijas Universitātes Latviešu valodas institūta apvidvārdu kartotēka.
Beekes I–II – B e e k e s R o b e r t. Etymological Dictionary of Greek 1–2. Leiden & Boston: Brill, 2010.
Breidaks I–II – B r e i d a k s A n t o n s. Darbu izlase 1–2. Rīga: LU Latviešu valodas institūts, 2007.
Būga I–III – B ū g a K a z i m i e r a s. Rinktiniai raštai 1–3, sud. Zigmas Zinkevičius. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1958–1961.
DI I–IV(1–2) – Jānis Endzelīns. Darbu izlase 1–4(1–2). Rīga: Zinātne, 1971–1982.
DLKŽ5 – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, elektroninis variantas, vyr. redaktorius Stasys Keinys. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
EH I–II – E n d z e l ī n s J ā n i s, H a u z e n b e r g a E d ī t e. Papildinājumi un labojumi K. Mūlenbacha Latviešu valodas vārdnīcai 1–2. Rīgā: Kultūras fonds, 1934–1938 (sj. 1), 1938–1946 (sj. 2).
Gamkrelidze, Ivanov I–II – G a m k r e l i d z e T h o m a s V., I v a n o v V j a č e s l a v V. Indo-European and the Indo-Europeans. A Reconstruction and Historical Analysis of a Proto-Language and a Proto-Culture 1–2. Berlin & New York: Mouton de Gruyter, 1995.
IEW – P o k o r n y J u l i u s. Indogermanisches etymologisches Wörterbuch 1–2. Bern und München: A. Francke AG-Verlag, 1959–1969.
LE I–XXXVII – Lietuvių enciklopedija 1–37. Bostonas: Lietuvių enciklopedijos leidykla, 1953–1985.
LEV I–II – K a r u l i s K o n s t a n t ī n s. Latviešu etimoloģijas vārdnīca 1–2. Rīga: Avots, 1992.
LEW – F r a e n k e l E r n s t. Litauisches etymologisches Wörterbuch 1–2. Heidelberg: Van-denhoeck & Ruprecht, 1962–1965.
76
Acta Linguistica Lithuanica LXIX
Page 15
Rytų baltų fitonimo avietė (rubus) morfologinė raida ir etimologinių sąsajų problematika
LEŽDB – Lietuvių kalbos etimologinio žodyno duomenų bazė. Vilniaus universitetas: Baltistikos katedra. Prieiga internete: http://etimologija.baltnexus.lt/
LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas, antrasis elektroninis leidimas, red. kolegija: Gertrūda Naktinienė ir kt. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2013. Prieiga internete: www.lkz.lt.
LVDA – Bušmane Brigita, Laumane Benita, Stafecka Anna. Latviešu valodas dialektu atlants. Leksika. Darba zin. vad. B. Laumane. Rīga: Zinātne, 1999.
LVŽ I... – Lietuvių vietovardžių žodynas 1 (A–B). Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008...
ME I–IV – K. Mūlenbacha Latviešu valodas vārdnīca 1–4, red. Jānis Endzelīns. Rīga: Izglītības ministerija (sj. 1); Kultūras fonds (sj. 2–4), 1923–1932.
PEŽ I–IV – Mažiulis Vytautas. Prūsų kalbos etimologijos žodynas 1–4. Vilnius: Mokslas (t. 1), Mokslo ir enciklopedijų leidykla (t. 2, 3), Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas (t. 4), 1988–1997.
Skardžius I–VII – Skardžius Pranas. Rinktiniai raštai 1–7, par. Albertas Rosinas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1996–2013.
ZŠT I–II – Zietelos šnektos tekstai 1–2, sud. Aloyzas Vidugiris, Danguolė Mikulėnienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005–2010.
Ambrazas Saulius 1993: Daiktavardžių darybos raida. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.
Ambrazas Saulius 2000: Daiktavardžių darybos raida II. Lietuvių kalbos vardažodiniai vediniai. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.
Anttila Raimo 1969: Proto-Indo-European Schwebeablaut. Berkeley and Los Angeles: University of California Press.
Blažek Václav 2010: On ‘horse’ in Slavic. – Proceedings of the 21st Annual UCLA Indo-European Conference: Los Angeles, October 30th and 31st, 2009, red. S. W. Jamison, H. C. Melchert, B. Vine. Bremen: Hempen, 13–25.
Bopp Franz 2009: A Comparative Grammar of the Sanscrit, Zend, Greek, Latin, Lithuanian, Gothic, German and Sclavonic Languages (vol. 2), ed. by H. S. Wilson. Cambridge & Tokyo: Cambridge University Press.
Brugmann Karl 1895: A comparative Grammar of the Indo-Germanic Languages (vol. 4, Morphology; part 3 [verbs]). London: Kegan Paul, Trench, Trübner & Co. Ltd.
Straipsniai / Articles
77
Page 16
ROLANDAS KREGŽDYS
Buivy dienė Rūta 2006: Dėl keleto ret esnių liaudinių vaivorykštės pavadinimų. – Baltistica 41(2), 333–337.
Endzelīns Jānis 1951: Latviešu valodas gramatika. Rīga: Latvijas valsts izdevniecība.
Endzelīns Jānis 1961: Latvijas PSR vietvārdi. I daļa. 2 sējums (K–Ō). Rīga: Latvijas PSR zinātņu akadēmijas izdevniecība.
Fennell Trevor Garth 1989: A Latvian-German Revision of G. Mancelius’ «Phraseologia Lettica» (1638). Melbourne: Latvian Tertiary Committee.
Frisch J. L. 1741: Teutsch-Lateinisches Wörter-Buch Darinnen Nicht nur die ursprünglichen, nebst denen davon hergeleiteten und zusammengesetzten allgemein gebräuchlichen Wörter; Sondern auch die bey den meisten Künsten und Handwerken, bey Berg- und Saltzwerken, Fischereyen, Jagd-, Forst- und Hauß-Wesen, u.a.m. gewöhnliche teutsche Benennungen befindlich... Mit allem Fleiß viel Jahr über zusammengetragen... Nebst einem Register der Lateinischen Wörter. Berlin: Georg Olms Verlag.
Grinaveckis Vladas 1973: Žemaičių tarmių istorija. Vilnius: Mintis.
Gritėnienė Aurelia 2006: Aug alų pavadinimų motyvacija šiaurės panevėžiškių patarmėje. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Hermodsson Lars 1990: Pflanzennamen und verschollenes Wortgut. Zur Deutung von Himbeere, Hirschbeere, Hindläufte, Hindlaub. – Studia Neophilologica 62(1). Stockholm: Routledge, 79–84.
Kabašinskaitė Birutė 1998: Lietuvių kalbos liaudies etimologija ir artimi reiškiniai. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.
Kluge Friedrich 2002: Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache. 24 Aufl. Bearb. von Elmar Seebold. Berlin & New York: Walter de Gruyter.
Kregždys Rolandas 2012: Baltų mitologemų etimologijos žodynas I: Kristburgo sutartis. Vilnius: Lietuvos kultūros tyrimų institutas.
Kuryłowicz Jerzy 1964: The inflectional Categories of Indo-European. Heidelberg: Carl Winter & Universitätsverlag.
Kuryłowicz Jerzy 1987: O niektórych właściwościach imion skróconych. – Studia językoznawcze. Warszawa: PWN, 213–218.
Lange 1773: Lettisch-Deutscher Theil des vollständigen Lettischen Lexici, darinnen nicht nur sämtliche Stammwörter dieser Sprache samt ihren Abstämlingen, sondern auch die seltene, nur in gewißen Gegenden gebräuchliche Wörter, zum Nachschlagen, angezeigt werden. Schloß Ober// Pahlen.
Laumane Benita 2005: Smalki līja zelta lietus. Dabas parādību nosaukumi latviešu valodā 1. Liepāja: Liepājas Pedagoģijas akadēmija.
78
Acta Linguistica Lithuanica LXIX
Page 17
Rytų baltų fitonimo avietė (rubus) morfologinė raida ir etimologinių sąsajų problematika
L o e w e R i c h a r d 1913: Germanische Pflanzennamen. Etymologische Untersuchungen über Hirschbeere, Hindebeere, Rehbockbeere und ihre Verwandten (Germanische Bibliothek, herausgegeben von W. Streitberg, II 6). Heidelberg: Winter.
M a c h e k V á c l a v 1961: Zum Wortschatz des Litauischen. Teil 2. – Zeitschrift für slavische Philologie 29(2), 345–356.
M a l l o r y J a m e s P., A d a m s D o u g l a s Q. 2006: The Oxford Introduction to Proto-Indo-European and the Proto-Indo-European World. Oxford & New York: Oxford University Press.
M a s i c a C o l i n P. 1991: The Indo-Aryan Languages. Cambridge & Sydney: Cambridge University Press.
P r o k o s c h E d u a r d 1916: [Review] Heinrich Marzell, Die Tiere in deutschen Pflanzennamen, Ein botanischer Beitrag zum deutschen Sprachschatze by Heinrich Marzell; Richard Loewe. Germanische Pflanzennamen. Etymologische Untersuchungen über Hirschbeere, Hindebeere, Rehbockbeere und ihreVerwandten. II 6 by Richard Loewe; W. Streitberg. – The Journal of English and Germanic Philology 15(2), 289–293.
R u d z ī t e M a r t a 1993: Latviešu valodas vēsturiskā fonētika. Rīga: Zvaigzne.
S z p y r a - K o z ł o w s k a J o l a n t a 2000: Słowotwórstwo bez morfemów czyli o morfologii prozodycznej i formach uciętych. – Bulletin de la société polonaise de linguistique, fasc. LVI. Kraków: Instytut Języka Polskiego PAN, 59–78.
U r b u t i s V i n c a s 1981: Baltų etimologijos etiudai. Vilnius: Mokslas.
U r b u t i s V i n c a s 1998: Lie. pāšinas ir (trm.) pašaiža – bendrasakniai sinonimai. – Baltistica 33(1), 49–57.
U r b u t i s V i n c a s 2009: Baltų etimologijos etiudai 2. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.
V a n a g a s A l e k s a n d r a s 1981: Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas. Vilnius: Mokslas.
V i t k a u s k a s V y t a u t a s 1994: Senųjų an (> ą), en (> ę), in (> į), un (> ų) variantai tam tikrų žodžių šaknyse ir formose. – Lietuvių kalbotyros klausimai 34, 107–111.
W o d t k o D a g m a r S., I r s l i n g e r B r i t t a, S c h n e i d e r C a r o l i n 2008: Nomina im Indogermanischen Lexikon. Heidelberg: Universitätsverlag Winter.
Z i n k e v i č i u s Z i g m a s 1966: Lietuvių dialektologija. Vilnius: Mintis.
Z i n k e v i č i u s Z i g m a s 1984: Lietuvių kalbos kilmė. Lietuvių kalbos istorija 1. Vilnius: Mokslas.
Z i n k e v i č i u s Z i g m a s 1987: Iki pirmųjų raštų. Lietuvių kalbos istorija 2. Vilnius: Mokslas.
Непокупный Анатолий Павлович 1976: Балто-севернославянские языковые связи. Киев: Наукова думка.
Straipsniai / Articles
79
Page 18
ROLANDAS KREGŽDYS
East Baltic names of the raspberry (Rubus): morphological analysis, retrieval of the etymological links of the phytonym
SUMMARY
The article deals with derivation and development peculiarities of the East Baltic names of the phytonym Rubus. Etymological analysis of the apparent morphological or semantic equivalents, for example, Lith. dial. aš(v)óklė ‘currant’, Latv. dial. aitu uōgas ‘raspberries resp. berries of the sheep’, is also presented.
Due to the analysis suggested here the following conclusions are proposed:
1. 3 prime derivational models of the roots Latv. av- / aiv- meaning raspberry with outstanding multitude of structural variation are to be distinguished: a) derivatives with the suffix -iet- (–iet- / dial. –īt– + a1. –ene, a2. dial. –išk–, a3. –iskō- + –ene); b) derivatives with the suff. –ene; c) derivatives with the suff. –iškē (+ –ene).
2. Lith. aviētė, avietė, Latv. dial. aviētes et al., etymologically related to Lith. vaivóras ‘blueberry (Vaccinium uliginasum); whortleberry (Vaccinium myrtillus); heathberry (Empatrum nigrum); borage (Borrago officinalis)’ / Lith. vavóras 1 ‘blueberry (Vaccinium uliginasum)’; la. vāivari(2), vāivari², vāivariņi, vàivariņi, vaivariņas et al. ‘Labrador tea (Ledum)’, presuppose derivational model of the clipping type, i.e. adj. EastBalt. *(v)aiv- / *(v)av- ‘colourful; iridescent → blue, red’ + suff. EastBalt. –eitē // suff. Lith. –ora- / suff. Latv. –ar.
3. Semantic innovation resp. alternation of the semantemes ‘Labrador tea’ ← *‘blueberry / whortleberry’ of the Latv. vāivari(2), vāivari², vāivariņi, vàivariņi, vaivariņas et al. ‘Labrador tea (Ledum)’ is determined by the growing localization of the plants.
4. Roots of the clipping type of adj. EastBalt. *(v)aiv- / *(v)av- ‘iridescent resp. blue / red’ are to be derived from subst. Lith. vaivorýkštis / vaivórykštė ‘polychrome arc colored in red from the outside and violet from inside (with the other dyes of the spectrum between them)’, Latv. vaŗavīksna, vaŗ(a)vīksne, varavīksna et al. ‘rainbow et al.’.
5. Referent “berry of the red colour” of the plant names Lith. aviētė, avietė, Latv. dial. aviētes has nothing in common with the semantic extensional of the zoonyms Lith. avis ‘sheep’, Latv. avs ‘ditto’, which is different de origine.
