SONATA VAIČIAKAUSKIENĖ

Litevská univerzita pedagogických věd

Směry vědeckého výzkumu: synchronní a diachronní morfologie, tvoření slov.

DEKLINACE ČÍSLOVEK V ZIWATO¹ Z ROKU 1759 A JEJICH VÝVOJ

Deklinace číslovek v ZIWATAS z roku 1759 a jejich vývoj

A N O T A C E

Článek analyzuje skloňování číslovek a jejich vývoj v písemné památce nejlepšího nářečí severní žemaitštiny, kretingišského, z 18. století – z roku 1759 Ziwato. Cílem výzkumu je analyzovat a předložit synchronní popis skloňování číslovek v nářečí Ziwato a porovnat paradigmata skloňování číslovek v současném severozápadním žemaitském kretingišském nářečí² a v analyzovaném nářečí. Metody vnitřní rekonstrukce a komparativní metody umožnily rekonstruovat systém skloňování číslovek v nářečí ŠVŽK v 18. století.

A N N O T A C E

Článek analyzuje deklinaci číslovek a jejich vývoj v nejvýznamnější písemné památce severožemaitského kretingišského podnářečí z 18. století, Ziwatu z roku 1759, Ziwatas. Cílem výzkumu je analyzovat a podat synchronní popis deklinace

¹ ZIWATAS PONA YR DIEWA MUSU JEZUSA CHRISTUSA. Metų̨ Pona 1759. Dabartine bendrine kalba knygos pavadinimas reikštų Mūsų Viešpaties ir Dievo Jėzaus Kristaus gyvenimas. Mokslo darbuose ji vadinama tiesiog Ziwatu.

² Dále se v textu toto nářečí zkracuje jako ŠVŽK.

Z Á K L A D N Í S L O V A: číslovka, nářečí Ziwato, severní Žemaité z Kretingy, deklinace, koncovka.

K L Í Č O V Á S L O V A: číslovka, podnářečí Ziwatas, severožemaitské nářečí Kretingy, deklinace, koncovka.

154

Acta Linguistica Lithuanica LXX

1759 metų Ziwato skaitvardžių linksniavimas ir jų raida

číslovky v subdialektu Ziwatas; porovnat deklinační paradigmata číslovky v současném severozápadním žemaitském kretingišském subdialektu a v analyzovaném subdialektu. Vnitřní rekonstrukce a srovnávací metoda umožnily rekonstruovat deklinační systém číslovky v severozápadním žemaitském kretingišském subdialektu 18.^th století.

ÚVOD

Badatelé historické morfologie a dialektologie³ považují Ziwatą z roku 1759 za nejlepší památku severního žemaitského kretingišského subdialektu 18. století. V tomto díle je fonologický systém, gramatická a morfologická struktura severozápadního žemaitského kretingišského subdialektu jasně a důsledně zachycena pravopisem tehdejší, patrně polské, jazykové tradice⁴.

Fonologický a morfologický systém subdialektu Ziwato byl poměrně podrobně prozkoumán⁵ (podrobněji viz Girdenis, Girdenienė 1997: 19–44; viz také poznámku 3). Důkladně byl prozkoumán a popsán také systém skloňování jmen v této písemné památce⁶ (viz Vaičiakauskytė 2002b). Morfologie subdialektu Ziwato je archaická, proto její důsledná analýza odhaluje vývoj a tendence změn morfologie jmen v severozápadním žemaitském kretingišském subdialektu. Srovnání jmenných paradigmat subdialektu Ziwato se severozápadním žemaitským kretingišským subdialektem ukazuje rysy změn jmen v analyzovaném subdialektu i směšování kmenů.

³ Že Ziwatas byl napsán v pobřežním žemaitském subdialektu okolí Kretingy, viz podrobněji Girdenis 2000a: 237–257; Girdenis, Girdenienė 1997: 11–19; Girdenis, Skirmantas 1998: vii–xiv; Vaičiakauskytė 2002b: 4–7. Textu Ziwato využil Vladas Grinaveckis při výkladu vzniku rozdílů mezi afrikátami v žemaitských dialektech (1973: 292, 365 a jinde). Zigmas Zinkevičius zařadil Ziwatą mezi texty „napsané výhradně žemaitsky“, když pojednával o postupném prosazování žemaitštiny v litevském písemném jazyce 18. století, a uvedl nejdůležitější fonologické a morfologické rysy této písemné památky (1966: 217–218 a jinde; 1980: 196 a jinde). Žemaitskými jazykovými rysy knihy se zabýval Giedrius Subačius (1998: 38, 44–58); určil rysy, které Žemaitům činily největší a nejmenší potíže při rozpoznávání, a zdůraznil pravopisné novinky tehdejšího Ziwato. Jonas Palionis (1979: 114–115; 1995: 122) při analýze jazyka náboženských textů 18. století zdůraznil, že v Ziwate se projevuje výrazná tendence opouštět některé tvary pobřežního žemaitského dialektu a přibližovat jazyk aukštaitštině. Autor uvedl nejčastěji užívané aukštaitské rysy v textu, jejichž užívání patrně ovlivnila tehdejší pravopisná tradice aukštaitských textů.

⁴ Apie Ziwato grafiką ir rašybą jau ne kartą rašyta (plačiau žr. Girdenis 2000a: 233–257; 2000b: 183–190; 2001: 292–326; Girdenis, Girdenienė 1997: 11–44; Girdenis, Skirmantas 1998: vii–xiv; Vaičiakauskytė 2001: 119–133; 2002a: 223–236; 2002b: 4–7), todėl šiame straipsnyje apie tai nesikartojama.

⁵ Jau Kazimieras Būga (1958: 561–578) analizuodamas fonetinius balsių pakitimus lietuvių tarmėse dažnai rėmėsi Ziwate fiksuotomis formomis. Albertas Rosinas (1995: 25 ir kt.) rekonstruodamas baltų kalbų įvardžių kait ymo paradigmas pasinaudojo Ziwate paliudytomis participinių įvardžių formomis.

⁶ O systému a vývoji skloňování podstatných jmen v Ziwato viz také Vaičiakauskytė 2001; 2002a; Vaičia-kauskienė 2005; 2013; o skloňování a vývoji zájmen viz Vaičiakauskienė 2004a; 2004b.

Straipsniai / Articles

155

SONATA VAIČIAKAUSKIENĖ

Cílem této studie je analyzovat a podat synchronní popis skloňování číslovek v subdialektu Ziwato a porovnat deklinační paradigmata číslovek v severozápadním žemaitském kretingišském subdialektu a v analyzovaném subdialektu. Článek se zaměřuje na vývoj změn jmen, pojednává o původu koncovek a pokouší se vysvětlit příčiny a motivaci těchto změn. Vnitřní rekonstrukce a srovnávací metoda umožnily rekonstruovat deklinační systém číslovek v severozápadním žemaitském kretingišském subdialektu 18. století.

V textu Ziwato se užívají základní číslovky základní a řadové. Byly nalezeny věty s násobnými číslovkami a také po jedné větě s hromadnou a zlomkovou číslovkou. Nejprve budou pojednána paradigmata skloňování základních číslovek, poté paradigmata skloňování číslovek řadových. Toto pořadí se při uvádění číslovek obvykle dodržuje i v mluvnicích (srov. DLKG 239–244).

ZÁKLADNÍ ČÍSLOVKY

V analyzovaném textu se nejčastěji užívají základní číslovky, které se jen málo liší od forem užívaných v kretingiském nářečí. Nejprve se budeme věnovat právě jim.

Základní číslovky

1. V analyzovaném textu se vyskytuje wynas 31₂₃, wynt s 40₁₁, wyina 13₂₂. Uvedené číslovky mohou plnit také funkci zájmen (srov. LKG 693); potvrzuje to i užívání číslovek v analyzovaném textu, např.: Tada wyiny kalbėję, jog ira czernakrižniks, ne užlaykus Zokana židu 179_6–8. Pádové koncovky těchto číslovek se jak v Ziwate, tak i v současném kretingiském nářečí shodují s paradigmaty adjektiv kmenů o (f. ā) (podrobněji viz Vaičiakauskytė 2002b: 69–75; srov. také Aleksandravičius 1967: 237), proto jsou v článku probírány pouze ty rysy těchto paradigmat, které jsou důležité pro vývoj uvedených číslovek. V nářečí Ziwato je paradigma jednotného čísla uvedených číslovek zachováno velmi dobře.

Jednotné číslo

Množné číslo

N. wynt s 40₁₁, wync 109₁₁, wyinas 31₂₃ ~ vên(t)s

N. wyiny 48₂₇ ~ vėinė

G. wyina 14₂₀ ~ vėina

G. –

D. wyinam 200₂₆ ~ vėinâm

D. –

A. wyina 70₁₀ ~ vėina

A. wyinus 121₂₁ ~ vėinùs

I. wyinu 86₂₀ ~ vėinò

I. –

Vt. wyinamy 319₈ ~ vėinarnè

Vt. –

Š. –

Š. –

156

Acta Linguistica Lithuanica LXX

1759 metų Ziwato skaitvardžių linksniavimas ir jų raida

Jednotné číslo

V. wyina₂₂ 13₂₂ ~ vęinà

K. wyinos 24₂₂ ~ vę́iniuos

N. wyina 94₄ ~ vę́inâ⁷ / vęinâ

G. wyina 114₁ ~ vęina

Įn. wyinu 56₁ ~ vęinò

Vt. wyino 59₅, wyinoy 66₁₁, wyinoj 69₈ ~ vęinũo

Š. wyina 177₁₄ ~ vęinà

1. Koncovky nominativu jednotného čísla jsou -as, -a, např.: Yr teyp milawſis Pona Jezufas Karalus wyſa ſwieta, wyinas yſzeje, nes dabar Mokityniu neturjeje 53₁₇–₁₉; Tu Maria wyina yſź gymynes źmoniu, kurę mes figurowojom, yr apſakjem 289₂₁–₂₃.

V porovnávaném nářečí vypadla v koncovce nominativu jednotného čísla mužského rodu samohláska a, proto se užívá tvar s -s, zatímco u ženského rodu -a (vę̇ns ~ vienas, vę̇inà ~ vienà). V Ziwate převládá aukštaitský tvar nominativu mužského rodu s koncovkou -as. Tvary se žemaitskou koncovkou se v analyzovaném textu vyskytují pouze asi třikrát, např.: [...] kada Motinas apſykabyna, nes netoly nu wyns antra buwa [...] 20₂₇–₂₈; Giwena tyn kieles dynas, anyi waykiele ſzwęty Jezufas yr Jonas loſkaway ant wynts antra weyziedamy, yr źierta wodamy 40₉–₁₁; [...] jus ne źynote, muſyi wyn c źmogus numyrty už wyſa ſwieta, ne kaypo turietum wyſas ſwietas prapulty 109₁₁–₁₂.

V nominativním tvaru probírané číslovky mužského rodu vypadla koncová samohláska, když se v kmeni ještě zachovalo ė, tj. *vę̇nas; autentickými nářečními podobami jsou tedy wyns, wyn c a wynts.

2. Koncovka akuzativních tvarů číslovek jednotného čísla mužského i ženského rodu je -a, např.: O anyi pakiely akis fawa nieka neregjeje, tyktay wyina Jezula Chriſtuſa 89₁₇–₁₈; Pyrmu wyina rąka ſugroby, yr ne afzryję wyny prymuſie, jog až gilas y ąntrapufy Kriziąws yſzeje 223₂₅–₂₆.

V porovnávacím nářečí je také tvar akuzativu singuláru zkrácen na -a (vę̇inâ ~ viéną) z *-an̄⁸.

3. Koncovka instrumentálu singuláru je -u = [ọ]⁹, např.: Tynay priſz anà wyinu kielu kławpynieje, yr abłudnay ij ſweykyna kalbiedamy 205₂₆–₂₇; Pyrmu dydy pakara Jezula milawſe: Kurſay ju wyinu Motryſzky gylus dayktus apey yſzganima kalbieje [...] 78₁₃–₁₅.

V porovnávacím nářečí má koncovka tvarů instrumentálu singuláru podobu -o, kterou zaznamenává Ziuwatas (vę̇inò ~ viénu, viéna). U probíraného číslovkového akuzativu singuláru

7 Je třeba upozornit na to, že v analyzovaném textu se ženský tvar užívá s monoftongem (podrobněji o těchto tvarech viz Vaičiakauskytė 2002b: 17).

8 Plačiau dėl šios galūnės kilmės žr. Vaičiakauskytė 2002b: 15, 36.

9 Zde i dále jsou v textu v hranatých závorkách podle grafiky a pravopisu Ziwato uváděny fonetické koncovky nářečí v transliteraci, které se neshodují s pravopisem textu.

Straipsniai / Articles

157

SONATA VAIČIAKAUSKIENĖ

flexe tvarů je –a, zatímco u instrumentálu – –o. Je tomu tak proto, že v severní žemaitské nářeční oblasti se dlouhé nepřízvučné cirkumflexní koncovky zkracovaly dříve než akutové (srov. Girdenis 2001: 174; viz také Vaičiakauskytė 2002b: 37).

4. Koncovka mužského tvaru lokálu singuláru je –amy = [amę], zatímco u ženského rodu – –o, –oy a –oj, např.: Zwyczajus griekiey norint w yin a m y, kurflay ant fugriešiyima prymufyje 319_8–9; Tropyios w y i n o dyno fubatos, kada buwa Baźničioy, ftojos yr skayte knigas Izaiošiaws Praraka 59_5–7; Ateje dynoy w y i n o y Jezulas milawlis tamy Miefty Kafarnawy y namus S. Petra 66_11–12; Razkaźniamfis yr milawlis Ponas Jezufas, prašitas buwa w y i n o j dynoj ant pietu pry Symona rawputoje, o tafey buwa Lycemerniku 69_7–9.

Koncovky tvarů lokálu singuláru v nářečí ŠVŽK jsou –amę a –uo (vė́inà–mė ~ vienamè, vė́inūo ~ vienol[jè]). Je třeba upozornit na to, že grafické varianty koncovky ženského tvaru lokálu singuláru číslovky se v textu shodují s tvary podstatného jména, tj. koncovky obou jmen se shodují (srov. uvedené příklady ženského rodu).

5. Koncovka mužského tvaru nominativu plurálu číslovek je –y = [e], např.: Tada w y i n y kalbieje, jog ira czernakriźniks, ne užłaykus Zokana židu 179_6–8.

V textu Ziwato se mužský tvar probírané číslovky v nominativu plurálu (ženský tvar není doložen) shoduje s podobou užívanou v nářečí ŠVŽK (vė́inę ~ vienì). Tato číslovková koncovka je zájmenného původu¹⁰.

6. Mužské tvary akuzativu plurálu (ženské nejsou doloženy) mají koncovku –us, např.: Kelfes Enoks yr Eliošius Prarakay, kurie w y i n u s wieroy patwirtins, kiy tus y wiera afabliway židus wers 309_17–19.

Koncovku –us mají v akuzativu plurálu i dnešní obyvatelé Kretingy (vė́inʹūs ~ vienus). Koncovka –us ve flexi probíraného číslovkového pádu byla převzata z u-kmene¹¹.

2.Ziwato v nářečí jsou kromě právě pojednaných číslovek dobře zachována také paradigmata číslovek dva 39₄, dvě 331₂₂. Vyskytují se pouze chybějící tvary lokálu a vokativu (viz paradigma).

V. du 39₄ ~ dò V. dwy 331₂₂ ~ dvè K. dwyju 42₇ ~ dvėǰū K. dwyiu 106₂ ~ dvėǰū N. dum 266₁₀ ~ dòm N. dwym 61₅ ~ dvēm G. du 3₁ ~ dò G. dwy 20₈ ~ dvè Įn. dum 209₇ ~ dòm Įn. dwym 205₁₆ ~ dvēm Vt. – Vt. – Š. – Š. –

10 Plačiau apie šios galūnės kilmę ir raidą žr. Aleksandravičius 1967: 222; dar plg. Zinkevičius 1966: 271, žemėl. nr. 22; 309–310.

11 Plačiau dėl šios galūnės kilmės ir raidos žr. Vaičiakauskytė 2002b: 19.

158

Acta Linguistica Lithuanica LXX

1759 metų Ziwato skaitvardžių linksniavimas ir jų raida

1. Koncovky nominativu a akuzativu jsou -u = [ọ], -y = [ẹ], např.: Akyjlmyrknju du Aniohu ftojos, yr kà anims ifakie Ponas Jezufas yfz prowije 57^12–13; Kada Daržėlie meldžiaws yfztekejie yfz munas Krawje lafzu afztunioleka tukftančiu d u šimtu d w y d e š i m - t y yr pækiy 331^21–22.

V oblasti kretingišských nářečí se užívají stejné tvary, jaké zaznamenává Ziwatas (dọ̃ ~ dù, dvẹ̃ ~ dùi). Koncovka nominativu a akuzativu maskulina -ọ se zkrátila (pravděpodobně v důsledku proklize) z *-ō, zatímco koncovka feminina -ẹ z *-ę¹².

2. Genitivní koncovka -u, např.: Aynofius prakieyktafis yfzwidys Jezufa, d w y j u dayktu jo klawfe 174^3–4.

V srovnávacím nářečí se genitivní tvar shoduje s tvarem doloženým v analyzovaném textu (dvẹjū̃ ~ dvijū̃). Je pravda, že v některých nářečních lokalitách (Kretinga, Budria) se v koncovce zachovalo archaické -n nebo -m: dvẹjūn¹³ (srov. Aleksandravičius 1967: 238).

3. Tvary dativu a instrumentálu se užívají s flexemi -um = [ọm], -ym = [ẹm], např.: Ponas Jezufas pafyrode d u m Mokityniurn Eytantyms y Ermaus 266¹⁰, Jog qnfay dabrawalnay diel yfzganima Swieta norjeje numyrty, o d u m dayktum dydefney aną apkalbieje [...]; Dyinu arba d w y m pyrmejney, diet pryfygatawoima ant węfeles 61^4–6; [...] Jpawzdamy jem ant Galwos Szwe, tos fu d w y m kartym [...] 205^15–16.

V kretingišském nářečí se dativní a instrumentální tvary neliší od tvarů doložených v Ziwate (dọm ~ dùm, dvẹm ~ dùim). Dativ a instrumentál feminin se liší pouze intonací a s ní souvisejícím posunutým přízvukem (srov. paradigma; viz také Vaičiakauskytė 2002b: 39; Aleksandravičius 1963: 105). Dnešní nářeční tvary dum, dvim jsou žemaitský novotvar, vytvořený z nominativu singuláru a formantu -m, tj. dọ + -m, dvẹ + -m (srov. Aleksandravičius 1967: 239; Girdenis 1962: 215; Kazlauskas 1968: 128).

3. Paradigma základní číslovky tris 50₁ je rovněž neúplná: v Ziwate se nevyskytly lokálové ani vokativní tvary této číslovky.

V. tris 50₁ ~ trĩs

G. tryju 14₂₂ ~ trẹjū

D. trims 156₂₆ ~ trĩms

A. tris 20₁₄ ~ trìs

I. trymis 115₁₄ ~ trèmìs

L. –

V. –

¹² Dar dėl lyčių du ir dvi kilmės žr. Zinkevičius 1981: 57–58.

¹³Pravděpodobně se i v době Ziwato přízvučná genitivní koncovka jmenných tvarů vyslovovala s nosovou samohláskou (podrobněji viz Vaičiakauskytė 2002b: 18); viz také Aleksandravičius 1963: 102.

Straipsniai / Articles

159

SONATA VAIČIAKAUSKIENĖ

1. Koncovka nominativu je -is, např.: Weyżiek ćion źmagau, t r i s cuday 50₁. V porovnávaném nářečí končí nominativní forma pojednávané číslovky koncovkou –īs (trīs ~ trȳs). Nominativní flexe této číslovky je odvozena od i-kmene (podrobněji viz Vaičiakauskytė 2002b: 51–52; srov. také Būga 1958: 566).

2. Koncovka genitivu je -u, např.: Mokikes źmagau nu tos Pagonkas t r y ju dayktu 85₁₆–₁₇.

V oblasti kretingiškiai se genitivní forma této číslovky shoduje s formou v Ziwato (trėjū ~ trijų). V některých nářečních bodech se v genitivu zachovalo -n nebo -m (stejně jako u jiných jmen): trėjūn (srov. Aleksandravičius 1967: 238).

3. Tvary dativu, akuzativu a instrumentálu převzaly koncovky i-kmene: -ims, -is a -mis, např.: [...] potam pradieje fu dydziu fmutku t r i m s Mokitynems kalbiety [...] 156₂₆–₂₇; Apey tą, ką Jezus milawfis nu Dwilekas metu dare, yr fprowojos pakol deje t r i s defimtis 51₁–₂; Hey, Hey, Hey, Wach, kurfay griawni Baźńićiy Diewa, o t r y m i s dynomis ię pabudawoj 229₁₈–₂₀.

V oblasti ŠVŽK se dativ a akuzativ shodují s formami v analyzovaném textu (trīms ~ trìms, trīs ~ trīs, trę̀mìs ~ trimìs¹⁴). V současném nářečí kretingiškiai se však často vyskytují také zkrácené tvary instrumentálu.

4. Paradigmata číslovek od 4 do 9 jsou rovněž neúplná:

N. šiésy 19₃ ~ šešė N. kietures 37₂₂ ~ kė̇torės G. pi̇ekiu 102₈ ~ pęńkū G. kieturiu 208₂₇–₂₀₉₁ ~ kė̇turū̃ D. – D. – A. kieturis 303₈, kieturius 55₆ ~ kė̇toris A. kietures 55₁ ~ kė̇tores I. šiésies 126₃, siésieys 322₂₄ ~ šešės I. kieturiomis 311₁₉ ~ kė̇turū̃mìs L. – L. – V. – V. –

1. Koncovky nominativu číslovek mužského rodu jsou -y = [ę], -i, zatímco u ženského rodu je koncovka -es, např.: To paznoćiyma znokay f e p t i n y 325₁₁; Znokay to ira aſztuni 318₂₇–₃₁₉₁; Kada jaw k i e t u r e s deśimtis dienu yſz eje po pagimdima Sunaws Diewa [...] 37₂₂–₂₃.

V nářečí ŠVŽK mají nominativní formy pojednávaných číslovek koncovky -ę a -ęs (šęšę ~ šeši, šę́šęs ~ šešios). Je třeba upozornit, že ve číslovce aſztuni 319₁ není samohláska i v nominativní koncovce rozšířena (viz uvedený příklad). Jde nejspíše o náhodnou tiskovou chybu nebo výsledek sporadického vlivu východolitevštiny.

2. Koncovka genitivu je -’u, např.: Jezufas milawfis Pylotuy nieka ne atlākie, o tay diel k i e t u r i u pryčinu 208₂₇–₂₀₉₁.

Genitiv číslovek v nářečí kretingiškiai se shoduje s doloženou formou v analyzovaném textu (šęšū, ~ šešių).

14 Įnagininko forma šiaurės žemaičių gali būti ir trīms (plg. Girdenis 1996: 25).

160

Acta Linguistica Lithuanica LXX

1759 metų Ziwato skaitvardžių linksniavimas ir jų raida

3. Koncovky akuzativních tvarů: -is, -’us a -es, např.: Apey kieturis dayktus paskučiavus: Apey fmerti, apey fuda, apey Pekla, yr apey amžyna garby 303_8–10; Uwōzok čionay kieturius duchawnus darbus, kuryi padeda, tay ira, ipatingas giwenymas, Madlitwa, poftyniks, yr kuna karoims 55_6–8; Potam kada kietures dešimtis dienu yr naktu yžeje, trofka qnlay, kurflay wyfa fwieta penieje yr žiwuje 55_18–20.

V kretingišském nářečí (šėšis ~ šėšis, šėšės ~ šėšias) mají číslovky mužského rodu koncovku souhláskového kmene -is, která podle Zigmase Zinkevičiuse (1981: 59) svědčí o stopě starobylého souhláskového kmene r. V severních žemaitských nářečích se dnes místo tvaru akuzativu množného čísla keturis říká také keturius (Girdenis 1996: 51, 56). V kretingišském území jsou takové tvary dokonce častější. Číslovky tuto flexi převzaly, samozřejmě, z paradigmatu adjektiv (srov. žalius, gražius). Jednou byl takový akuzativní tvar užit i v analyzovaném textu (viz druhý uvedený příklad).

4. Instrumentál má tyto koncovky: -eys, -es = [e˙s], -’omis, např.: Regi dabar wyfa kuna muna fweyka, ale Petnic̄io yszwijfi, fu šiešiomis tukftančiomis, šiešies šimtas, šiešiomis dešimtymis, yr šiešiomis ronomis pry ftulpa fu ronita, yr dawgiesne 126_2–5; Afakims? Siešieys fpaabays 322₂₄.

V ŠVŽK nářečí jsou instrumentálové tvary (šėšės ~ šėšiais, šėšioms ~ šėšiom(i)s). V Ziwate se střídavě užívá instrumentálový tvar číslovek mužského rodu se žemaitskou monoftongizovanou koncovkou -es a aukštaitský tvar (srov. uvedené příklady; podrobněji viz Vaičiakauskytė 2002b: 17). Instrumentálový tvar číslovek ženského rodu (stejně jako podstatných a přídavných jmen) se v Ziwate všeobecně užívá ještě v nezkrácené podobě (podrobněji viz Vaičiakauskytė 2002b: 44, 74).

5. Tvary číslovky Ziwate dešimtis 225₁ se nejčastěji užívají ve významu množného čísla. Tvar jednotného čísla se vyskytl pouze jednou. Pojednávaná číslovka se skloňuje jako podstatná jména kmene i (srov. Vaičiakauskytė 2002a: 223–236; viz také Vaičiakauskytė 2002b: 50–62), proto se zde v tomto článku toto téma neopakuje. Zmíníme pouze ty skutečnosti, které jsou relevantní pro vývoj skloňování této číslovky. Její paradigma vypadá takto:

N. dešimtis 225₁ ~ dèšimtis

G. defimtiu 95₁₆, dešimtu 51₅ ~ dèšimtũ / dèšimtũn¹⁵

D. –

A. dešimti 133₇, dešimtis 37₂₂ ~ dèšimt’i, dèšimtis

I. dešimtymis 126₄ ~ dèšimtėmis

Vt. –

Š. –

¹⁵ V některých nářečních lokalitách se v genitivu (stejně jako u jiných jmenných slov) zachovalo -n nebo -m (srov. Aleksandravičius 1967: 238; viz také poznámku 13).

Straipsniai / Articles

161

SONATA VAIČIAKAUSKIENĖ

1. V oblasti Kretingy se používají tvary genitivu plurálu (stejně jako u jiných jmenných tříd) s koncovkou -u (dešimtū ~ dešimčių). Genitivní tvar dešimtu, který se vyskytuje v analyzovaném textu, 51₅, tj. skutečnost, že koncová samohláska následuje po tvrdé souhlásce, „prozrazuje“, že tato číslovka mívala souhláskový kmen (viz také Vaičiakauskytė 2002b: 57).

2. Číslovky od 1 do 9 se číslovkou dešimtis 225₁ lze psát jako jedno slovo, obvykle se však píší jako samostatné tvary, srov. trisdešimtis 295₁₆ a tris dešimtis 133₆. Analyzovaný text ukazuje, že v polovině 18. století obyvatelé Kretingy užívali nezkrácené tvary číslovek označujících desítky. Číslovky v jazyce (srov. Girdenis 1962: 215) plní jakousi funkci etikety, takže jejich fonematické složení, zejména konec slova, je zjednodušené. Toto zjednodušení však v kretingském nářečí patrně proběhlo až po polovině 18. století.

3. V porovnávaném nářečí se instrumentálový tvar různí – může mít koncovky: -ęms a -ęmis (dešimtèm(i)s¹⁶ ~ dešimtim(i)s), protože severní Žemaité nejlépe zachovali plné tvary instrumentálu plurálu; zvláště to platí o podstatných jménech s kmenem i (Zinkevičius 1966: 233; viz také Vaičiakauskytė 2002b: 59). Ve Ziwate se tvary instrumentálu plurálu číslovky dešimtis užívají v nezkrácené podobě.

6. Paradigma číslovek od 11 do 19 je v analyzovaném textu neúplná – nevyskytují se lokálové ani vokativní tvary. Tyto číslovky jsou složená slova. Jejich první složku tvoří určité tvary číslovek, druhou pak prvek -leka¹⁷. Staré písemné památky ukazují, že odpovídající řadové číslovky byly ještě v 16.–17. století slovními spojeními, kdežto základní číslovky už měly v 16.–17. století dnešní spojené tvary (Zinkevičius 1981: 60). Ziwatas takové tvary nezaznamenává.

V. dwileka 81₁₀ ~ dvîleka

K. dwilekas 152₁₄ ~ dvîlekas

N. dwilekay 46₁₆ ~ dvîlekâ

G. dwileka 152₁₄ ~ dvîleka

Įn. dwileku 143₄ ~ dvîlekǫ

Lok. –

Vok. –

1. Nominativní a akuzativní tvary probíraných číslovek končí koncovkou -a, např.: Yr furinka kaypo butum dwileka pintyniu, truputiu kuriu lyka kur walgius 81_10–11; Mufu milawjis Ponas Jezujas, turiedamas metu dwileka, norieje uzlaykity pryfakimus Tiewa fawa 46_22–23.

¹⁶Na konci slova má sekundární krátký diftong místo očekávaného cirkumflexu často střední přízvuk (Girdenis 1996: 25).

¹⁷ Dėl šio dėmens kilmės žr. Zinkevičius 1981: 61–63.

162

Acta Linguistica Lithuanica LXX

1759 metų Ziwato skaitvardžių linksniavimas ir jų raida

V kretingišské nářeční podobě se nominativní forma shoduje také s akuzativem (dvîlek̃a ~ dvýleka). Dokládá to i zkoumaný text: v zásadě se užívají pouze nominativ a akuzativ¹⁸. Po zániku středního rodu v litevštině byla koncovka –a časem patrně pokládána za koncovku nominativu singuláru ā-kmenových substantiv (*–ā), nebo akuzativu (*–añ) (srov. LKG 1965: 620). Poté se utvořily také singulárové formy ā-kmenů v ostatních pádech. Údaje ze severožemaitských nářečí a jejich analýza (Girdenis 1996: 214, 252) ukazují, že samohláska a v koncovce nominativu a akuzativu probíraných číslovek se nejčastěji vyslovuje silně redukovaně, nebo se nevyslovuje vůbec. Soudě podle pravopisu, v nářeční podobě Ziwato se v koncovce nominativu a akuzativu ještě vyslovovala.

Jak ukazují analyzované příklady uvedené v textu, samohláska –lek– ve druhém členu číslovek 11–19 byla ještě otevřená. Jak známo, Žemaité mají místo e v nepřízvučné pozici uprostřed slova u některých morfémů ė (srov. Zinkevičius 1966: 58; viz také Vaičiakauskytė 2002b: 53), proto se výslovnost v severní žemaitštině různí: vyslovuje se e i ė. Častější jsou varianty s ė, v mluvě mladých lidí jsou patrně jediné (Girdenis 1996: 117). Analýza Ziwato tedy podporuje názor, že archaičtější variantou je –lek– (srov. také Girdenis 1996: 252).

2. Genitivní koncovka je –as, např.: O Tamofius wyinas, yłz dwilekas kurſay wadynas Newierniku, ne buwa ſu jeys, kad ateje Jezufas 271_5–7.

V nářeční podobě ŠVŽK se genitivní forma shoduje s doloženou podobou Ziwate (dvîlekas ~ dvýlikos). Žemaitská koncovka –as byla patrně zavedena analogicky podle nominativu a akuzativu z paradigmatu ā-kmenových substantiv (podrobněji viz Vaičiakauskytė 2002b: 37).

3. Dativní forma má koncovku –ay = [ɑː], např.: O nuto čiefa nerądama, apey darbus Jezufa milauſe, iki pat dwilekay metu 46_15–16.

V dativní formě probíraných číslovek v porovnávaném nářečí (stejně jako u ā-kmenových substantiv) se vyskytuje žemaitská koncovka –a, v níž došlo ke splynutí dvojhlásky (dvîlekâ ~ dvýlikai) (podrobněji viz Vaičiauskytė 2002b: 36). Koncovku –ay užívanou v Ziwate je samozřejmě třeba hodnotit jako výsledek vlivu aukštaitštiny¹⁹.

4. Instrumentální forma končí koncovkou –u = [ɔ], např.: Ateje ſu dwileku Apaſztalu y Jeruzalu, idant tynay ſu anays, kaypo ſu ſawa milemays pyrmesney wećieriotum, ne kaypo ſu ieys parſyſtotum 143_3–6.

V nářeční podobě ŠVŽK se instrumentální forma neliší od podoby doložené v analyzovaném textu (dvîlekò ~ dvýlika).

¹⁸ Pouze jediná číslovka dwileka 81₁₀ se kromě uvedených pádů užívá také ve formách genitivu, dativu a instrumentálu (viz paradigma), protože tato číslovka je spojována s posvátností, např.: ſu dwileku Apaſztalu 143_4–5 atd. Výjimku představuje forma pſakiſlekas 25₁, užitá jednou.

¹⁹ Plačiau apie tai žr. Vaičiauskytė 2002b: 17.

Straipsniai / Articles

163

SONATA VAIČIAKAUSKIENĖ

7. V analyzovaném textu se nevyskytly tvary nominativu číslovky 100 (např.: šimta 64₁₂) a užívají se pouze tvary plurálu. Tato číslovka se skloňuje jako substantiva kmene o, o nichž pojednala Vaičiakauskytė (2002b: 12–27), proto se zde v článku téma neopakuje. V komparativním nářečí se užívají takové tvary této číslovky, jaké jsou doloženy v analyzovaném textu. Paradigma analyzované číslovky je tedy následující:

N. –

G. šimtu₈ ~ šimtų / šimtų

D. –

A. šimtus₁₆ ~ šimtùs

I. šimtas₃ ~ šimtãs

L. –

V. –

8. Ze všech základních číslovek vyjadřujících počet užívaných v Žiwate zbývá pojednat o číslovce tukfątąnte 332₁₃. Jak ukazuje zkoumaný text, tato číslovka v kretingštině již v polovině XVIII. století přešla ze starého kmene i ke kmeni ē²⁰, pouze tvar instrumentálu plurálu má koncovku kmene iā (viz paradigma), kterou by bylo nejspíše třeba hodnotit jako autorovu hyperkorekci. Skloňování této číslovky se shoduje se skloňováním substantiv kmene ē (srov. Vaičiakauskienė 2013: 62–65), proto se v práci probírají ty pády paradigmatu, které jsou relevantní pro vývoj skloňování dané číslovky.

Jednotné číslo

Množné číslo

N. tukfątąnte₁₃ ~ túkstônte

V. tukfątąntes₁₅ ~ túkstôntes

G. tukfúntes₁₁ ~ túkstôntes

G. tukfątanciú₈₀ ~ túkstôņũ

D. –

N. –

G. tukfątṇy₁₅ ~ túkstôṇt^e

G. tukfąntes₁₀ ~ túkstôntes

I. –

I. tukfąntančiomis₁₂₆ ~ túkstôņčùomis

M. –

M. –

Š. –

Š. –

1. Koncovka tvaru jednotného čísla nominativu -e, např.: Gałwo nu Erſzkiesiu²¹ koruny (které čtyřikrát desetkrát víc darů obdržely, tehdy s nimi zacházel) bylo do jam vykopáno tisícovku 332_11–13

²⁰ Aleksandravičiaus (1967: 241) teigimu, šis skaitvardis dažniausiai linksniuojamas kaip i kamienis daiktavardis ir tik retkarčiais pasakomas su ē kamieno galūnėmis. Veikiausiai aptariamas skaitvardis yra visuotinai perėmęs ē kamieno fleksiją dabartinėje kretingiškių patarmėje. Tai liudytų ir analizuojamas tekstas.

²¹ Pravděpodobně jde o tiskovou chybu, neboť podle grafiky a pravopisu textu (viz Vaičiakauskytė 2002b: 6) by se toto slovo mělo psát Erſzkieziu.

164

Acta Linguistica Lithuanica LXX

1759 metų Ziwato skaitvardžių linksniavimas ir jų raida

V oblasti Kretinga má tato číslovka, jak již bylo uvedeno, koncovku kmene ē -ę (tūkstōntę ~ tūkstantė). Ziwatas zachycuje nezuženou samohlásku e²². Nedávné zúžení samohlásky dokládá také široké e, které mají ostatní Žemaité; podrobněji viz Girdenis 2000a: 232–236; Vaičiakauskytė 2002b: 49; srov. také Aleksandravičius 1963: 111; Būga 1958: 560.

2. Instrumentál plurálu má, jak již bylo uvedeno, koncovku kmene iā –’omis, např.: Regi dabar wÿsa kuna muna śweyka, ale Petnicio yszwiji, Ju śiešiomis tu kʃftančio-mis […] 126_2–3.

Koncovka instrumentálu plurálu v kretingišském nářečí je v kmeni ē: –iems (tūkstōntiems ~ tūkstantėm(i)s). Jak ukazuje uvedený příklad, instrumentálová forma probírané číslovky v nářečí Ziwato ještě nebyla zkrácena, zatímco koncovku kmene iā –’omis je, jak již bylo uvedeno, třeba hodnotit jako případ hyperkorekce.

Násobné číslovky

V nářečí Ziwato se násobné číslovky běžně užívají s pomnožnými (případně i párovými) podstatnými jmény. Nejčastěji se užívá akuzativní forma těchto číslovek. Kromě uvedené formy se vyskytly také věty s nominativem a genitivem. Skloňování těchto číslovek se shoduje se skloňováním adjektiv kmene o (srov. Vaičiakauskytė 2002b: 72–73). Podařilo se tedy sestavit následující paradigma násobných číslovek:

N. trejy 225₁ ~ trėjė²³

G. septineriu 52₂₁ ~ sèptìnėrū

D. –

A. trejus 217₃ ~ trėjùs

I. –

L. –

V. –

Souhrnné číslovky

V analyzovaném textu byla jednou užita akuzativní forma souhrnné číslovky piękieta 81₂, konkrétně: Ira ćionay wyinas waykielis, kurfay tur piękieta dunas bakanelu yr dwy źuwy [...] 81_1–3. Jinak jsou tyto číslovky pro Žemaity zcela netypické. Je třeba zmínit, že severní Žemaité je dnes užívají pouze v ustáleném spojení púors trẽits (srov. Aleksandravičius 1967: 243; viz také Girdenis 1996: 22).

²² Plačiau apie šios galūnės raidą žr. Vaičiakauskytė 2002b: 46; Vaičiakauskienė 2013: 62. Nesusiaurėjusi balsį e Ziwatas fiksuoja ir šio skaitvardžio daugiskaitos vardininko ir galininko formose, pvz.: Diel tyrionyfzka ſuronyima Gałwos karunu, yfzekieje krawje łafzu tris t u kʃt ą n t e s […] 332₁₄–₁₅; Kada par piękes t u kʃt a n t e s metu yr daugiaws mizerna gymyne zmonia karota buwa ant prapulties 1_10–12.

²³ Severní Žemaité často říkají nikoli metâ, nýbrž mèts, takže místo obvyklých výrazů trėjė metâ, trėjùs mèts se vyskytují i taková spojení jako například trīs metâ, trīs mèts (srov. Girdenis 1996: 69).

Straipsniai / Articles

165

SONATA VAIČIAKAUSKIENĖ

Zlomkové číslovky

V Ziwate byla jednou užita také zlomková číslovka puskietwyrtas 309₂₂. Jak ukazuje užitá forma, genitiv má v analyzovaném textu žemaitskou koncovku –as, např.: [...] yr gulieley kunay anu p a r p u s k i e t w y r t a s dienos Jeruzaluy regiemay, ku-ryi anus užmufz tiesijes 309_21–23.

ŘADOVÉ ČÍSLOVKY

1. V textu Ziwato se poměrně hojně užívají řadové číslovky. Nejčastější jsou číslovky od 1 do 10. Je třeba upozornit na to, že v nářečí Ziwato se tehdy užívaly také řadové číslovky Sekmas 288₁₉ ‚sedmý‘ a afzmus 288₂₅ ‚osmý‘. V porovnávaném nářečí se tyto číslovky, dá se říci, již neužívají – zřídka je fakultativně používají starší lidé. Vyskytne se také tu a tam některá složená řadová číslovka, například kieturiolektay 37₁₅, piɛkiolektamy 298₂. Ještě je třeba zmínit, že se užívají pouze tvary řadových číslovek v jednotném čísle. Výjimkou je jednou použitý tvar genitivu množného čísla mužského rodu antru 312₂₃. Řadové číslovky se skloňují a přízvukují jako přídavná jména kmene o (f. ā) (srov. Vaičiakauskytė 2002b: 68–95). Zde se probírají ty pády paradigmatu uvedených číslovek, které jsou relevantní pro vývoj skloňování.

Mužský rod Ženský rod N. ąntras 160₁₀, pęnkts 310₁₆ ~ õntros, pęnkts N. ąntra 209₅ ~ õntrà G. antra 20₂₈ ~ õntra G. àntros 4₂₂ ~ õntrùos D. antram 147₇ ~ õntrâm D. àntray 20₁₂ ~ õntrā; / ontrâ: A. àntra 136₂₄ ~ õntra A. àntra 224₉ ~ õntra I. pyrmu 196₁₆ ~ pẽrmò I. – V. àntramy 295₁₂ ~ õntràmè V. antroy 258₂ ~ õntrũo Ž. – Ž. –

1. Koncovky nominativu číslovek mužského rodu jsou –as, –s, –us = [ɔs], zatímco ženského rodu – –a, např.: Apaſztalu qn t r a s apłakimas 160₁₀; Pęnkts znoks 310₁₆; Sekmus znoks 312₁₇; Antra karuna wadinta ira Panelu, o ta Paneliems ira duta, apey kures gieda Bažnicia Szwęta 294_14–16; Aſzmus Chors prieme ę, Cherubynay, garbindamy jos Wiera [...] 288_25–26.

V porovnávaném nářečí jsou tvary nominativu jednotného čísla stejné jako ty doložené v Ziwate (õntrˢə ~ àntras, pęnkts ~ pẽnktas, õntrā ~ antrà). Jak ukazují příklady z analyzovaného textu, nominativní tvary řadových číslovek mužského rodu na –as jsou aukštaitské. Nejlépe to dokládá užívání tvarů na –us = [ɔs] (podrobněji viz Vaičiakauskytė 2002b: 13; srov. také Girdenis, Girdenienė 1997: 22).

166

Acta Linguistica Lithuanica LXX

1759 metų Ziwato skaitvardžių linksniavimas ir jų raida

2. Koncovky forem genitivu singuláru jsou –a a –os, zatímco genitiv plurálu má –u, např.: Givena tyn kielės dynas, anyi waykiele fzwaty Jezusas yr Jonas loskaway ant wyn̄ts a n t r a weyzīedamy, yr zīertawodamy 40_9–11; [...] ylz a n t r o s fzalyis fiedieje Motina ano kaypo fzul̄yne wyfokios milašyr̄dites 136–137_26–1; Kada ant kal̄na Aliwu fiefes Majeftoty fawa, terp Aniolu, fufyrinkufes regies wyfas gymynes, yr atlacis wyinus nu a n t r u [...] 312_21–23.

V oblasti kretingiského nářečí se tvary mužského rodu řadových číslovek shodují s formami Ziwato, zatímco genitiv číslovek ženského rodu se v severní žemaitštině obvykle přízvukuje nikoli na koncovce, ale na kmeni (õntrᵃs ~ añtros) (Girdenis 1996: 145). Ziwate pojednávaný tvar s –os ukazuje, že tato forma se v nářečí dříve přízvukovala na koncovce (viz uvedené paradigma; srov. také Vaičiakauskytė 2002b: 36).

3. Koncovky dativních tvarů jsou –am a –ay = [aˑ], např.: Jey tada afz numazgojaw koies jufu, Ponas Mokitojes: yr jus kalty efte wyinas a n t r a m kojes mazgoty 147_5–7; [...] yr teyp dydes linkfmybes paſakoie wyina ą n t r a y [...] 20_11–12.

V ŠVŽK se dativní tvar číslovek mužského rodu shoduje s podobou v nářečí Ziwato, zatímco číslovky ženského rodu mají monoftongizovanou koncovku –a (ontrâm ~ antrám, õntrâˑ / ontrâˑ ~ añtrai). Ziwate je zapsána aukštaitská koncovka –ay (podrobněji viz Vaičiakauskytė 2002b: 17). Je třeba upozornit, že v analyzovaném textu se jednou vyskytuje dativní forma ženského rodu singuláru s monoftongem trete 8₄ ~ tretê ‚třetí‘.

4. Koncovka lokativních tvarů řadových číslovek mužského rodu je –amy = [amę], zatímco tvary ženského rodu jsou označeny grafickými variantami –o, –oy, –oj, např.: Pęnkta karuna ira žiwata, apey kurę parašie Jonas fzwętas Apokalipfiu (kures wadȳnama knigas taiemničiu Diewa) ą n t r a m y k apytuly 295_10–12; A n t r o y dynoj, tay ira, Subatoj, eje Biskupay židu pry Pylota, kalbiedamy [...] 258_1–2; Kada ateje dyn̄a Szwętes weliku, kurioy dynoj mufyie užmufzty ant wakara awyneli, tay ira k i e t w y r t o dešimtoj dynoj Mienelys pyrmoie (tay ira) Marčiawa: o p ę k t o dešimto dynoj, praſydieje Szwęte weliku [...] 138_4–7.

V kretingiském nářečí prošly tyto tvary morfologickým zkrácením (õntrám ~ antram[è], õntrũo ~ antro[jè]), zatímco v ostatních místech srovnávaného nářečí se užívají nezkrácené podoby. Lokativní tvar řadových číslovek mužského rodu, stejně jako u jiných jmenných slov (podrobněji viz Vaičiakauskytė 2002b: 15–16), ještě nebyl zkrácen.

2. V analyzovaném textu se užívají tvary vyššího a nejvyššího stupně číslovky pirmas, pirma²⁴. Uvádíme několik zajímavějších vět s tvary vyššího a nejvyššího stupně, např.: O milawfis Jezusas anims tare: Užtyj̄a užtyj̄a ſakaw jums, jog p y r m e s n i s ne kaypo Abrahamas buwa 102_10–11; Tą p y r m i a w ſi znoka yr cuda Padare Ponas Jezusas yr itykeje i ang Mokityney jo 62_7–9.

²⁴ Podrobněji o tvarech stupňování přídavných jmen viz (DLKG 245; viz také Paulauskienė 1994: 245–246 aj.).

Straipsniai / Articles

167

SONATA VAIČIAKAUSKIENĖ

3. Všechny řadové číslovky mohou mít pronominální tvary (srov. DLKG: 245). Ziwate se rovněž užívají pronominální řadové číslovky²⁵. Uvádíme několik zajímavějších vět s pronominálními řadovými číslovkami z analyzovaného textu, např.: Pa-layminty ira ubagay dwåsioy (tay ira pyrmyi žodey) nes anu ira Karalifte Dangaws 63_19–21; [...] garby tu, kuri ira po Diewa pyrmoj, ant amžiu amžinuju 292_9–10; [...] kur buwa paskutyne wečiere, giwena, iki dėsìmtofes dyinos, tay ira, iki Sekminiu 276_12–14; Jezus milawfis tuo cieflu pry Motinas žiwaty giwena iki dewintoje mienefys 24_7–8.

ZÁVĚRY

Po analýze číslovek v nářečí Ziwato a jejich srovnání s nářečím ŠVŽK lze vyvodit následující obecné závěry.

1. Jak ukazuje zkoumaný text, v polovině 18. století měla číslovka dešimtis v kretingiském nářečí ještě nezkrácenou podobu, a proto se i tvary desítek užívaly všeobecně v nezkrácené podobě.

2. Genitivní plurálový tvar číslovky dešimtys dešimtu 51₅ vedle tvaru defimtiu 95₁₆ ukazuje, že tato číslovka měla dříve souhláskový kmen.

3. Samohláska druhé složky složených číslovek -lek- ještě nebyla zúžena. Analýza Ziwa-to ukazuje, že archaičtější variantou je -lek-. V současném severožemaitském kretingiském nářečí se fakultativně užívají tvary s -lek- i s -lęk-; častější jsou podoby se zúženou koncovou samohláskou.

4. Již v nářečí Ziwato přešla číslovka tūkstantis ze starého kmene i ke kmeni ē.

5. V polovině 18. století kretingiské nářečí ještě užívalo řadové číslovky sek­mus 288₁₉ „sedmý“ a afzmus 288₂₅ „osmý“. V současnosti tyto číslovky v porovnávaném nářečí vymizely.

LITERATŪRA

A l e k s a n d r a v i č i u s J u o z a s 1963: Kretingos tarmės daiktavardžio kait ybos ypatybės ir galūnių raida. – Kalbotyra 9, 101–117.

A l e k s a n d r a v i č i u s J u o z a s 1967: Kretingos tarmė. Daktaro disertacija. Vilniaus universitetas.

B ū g a K a z i m i e r a s 1958: Rinktiniai raštai 1. Vilnius: Valstybinė polit. ir moksl. lit. leidykla.

DLKG – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, vyr. red. Vytautas Ambrazas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras, 2006.

²⁵ Kelintinių skaitvardžių įvardžiuotinės formos sutampa su atitinkamų būdvardžių formomis (plg. Vaičiakauskytė 2002b: 90–95).

168

Acta Linguistica Lithuanica LXX

1759 metų Ziwato skaitvardžių linksniavimas ir jų raida

Girdenis Aleksas 1962: Tirkšlių tarmės morfologija ir žodžių darba (rankraštis).

Girdenis Aleksas 1996: Taip šneka tirkšliškiai. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Girdenis Aleksas 2000a: Kalbotyros darbai 1. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Girdenis Aleksas 2000b: Kalbotyros darbai 2. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Girdenis Aleksas 2001: Kalbotyros darbai 3. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Girdenis Aleksas, Girdenienė Danutė 1997: 1759 metų Ziwato indeksas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Girdenis Aleksas, Skirmantas Petras 1998: 1759 metų Ziwatas. (Faksimilinis leidinys). Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Grinaveckis Vladas 1973: Žemaičių tarmių istorija. Vilnius: Mintis.

Kazlauskas Jonas 1968: Lietuvių kalbos istorinė gramatika. Vilnius: Mintis.

LKG – Lietuvių kalbos gramatika 1. Fonetika ir morfologija, ats. red. Kazys Ulvydas. Vilnius: Mintis, 1965.

Palionis Jonas 1979: Lietuvių literatūrinės kalbos istorija. Vilnius: Mokslas.

Palionis Jonas 1995: Lietuvių rašomosios kalbos istorija. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Paulaukienė Aldona 1994: Lietuvių kalbos morfologija. Paskaitos lituanistams. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Rosinas Albertas 1995: Baltų kalbų įvardžiai: morfologijos raida. Vilnius: Vilniaus universitetas.

Subačius Giedrius 1998: Žemaičių bendrinės kalbos idėjos: XIX amžiaus pradžia. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Vaičiakauskytė Sonata 2001: 1759 metų Ziwato o, io, iio kamienų daiktavardžiai ir jų raida. – Kalbotyra 50(1), 119–133.

Vaičiakauskytė Sonata 2002a: 1759 metų Ziwato i ir priebal­s inio kamieno daiktavardžiai ir jų raida. – Baltistica 36(2), 223–236.

Vaičiakauskytė Sonata 2002b: 1759 metų Ziwato vardažodžio linksniavimo sistema. Dak­taro disertacija. Vilniaus pedagoginis universitetas.

Vaičiakauskienė Sonata 2004a: 1759 metų Ziwato gimininiai įvardžiai ir jų raida. – Kalbotyra 53, 81–91.

Vaičiakauskienė Sonata 2004b: 1759 metų Ziwato negimininiai įvardžiai ir jų raida. – Baltistica 39(2), 279–287.

Vaičiakauskienė Sonata 2005: 1759 metų „Ziwato“ u ir iu kamieno daiktavardžiai ir jų raida. – Acta Linguistica Lithuanica 53, 91–99.

Straipsniai / Articles

169

SONATA VAIČIAKAUSKIENĖ

Vaičiakauskienė Sonata 2013: 1759 metų Ziwato moteriškojo linksniavimo daiktavardžiai ir jų raida. – Acta Linguistica Lithuanica 68, 51–70.

Zinkevičius Zigmas 1966: Lietuvių dialektologija. Vilnius: Mintis.

Zinkevičius Zigmas 1980: Lietuvių kalbos istorinė gramatika 1. Vilnius: Mokslas.

Zinkevičius Zigmas 1981: Lietuvių kalbos istorinė gramatika 2. Vilnius: Mokslas.

Declension of Numerals in the 1759 ZIWATAS and Their Development

SUMMARY

The article analyses the declension of numerals in the best 18^th century monument of writing of the North Samogitian sub-dialect of Kretinga, the 1759 Ziwatas, and their development. The goal of research is to analyse and provide a synchronic description of declension of the numeral of the sub-dialect of the Ziwatas; to compare the declension paradigms of the numeral in contemporary Northwest Samogitian sub-dialect of Kretinga and the sub-dialect under analysis. The paper focuses on the development of the nominal; it discusses the origin of endings and tries to explain the reasons and motives of change. Internal reconstruction and comparative methods enabled the reconstruction of the declension system of the numeral of the 18^th century North Samogitian sub-dialect of Kretinga.

The analysis of numerals in the sub-dialect of the Ziwatas and their comparison with contemporary North Samogitian sub-dialect of Kretinga revealed that in the mid-18^th century the sub-dialect of Kretinga still featured an un-shortened form of the numeral dešimtis (ten); therefore, the forms of tens are universally used un-shortened. What is more, the plural genitive form of the numeral dešimtys, dešimtų 51₅ next to dešimčių 95₁₆, shows that the numeral used to have a consonantal stem.

The study of numerals in the sub-dialect under analysis shows that the vowel of the second component -lek- in compound numerals was still not narrowed. The analysis of the Ziwatas validates the idea that -lek- is a more archaic variant. Contemporary North Samogitian sub-dialect of Kretinga uses the forms with -lek- and -lęk- optionally; more common forms are those with a narrowed vowel of the ending.

The study leads to the conclusion that in the sub-dialect of the Ziwatas the numeral tūkstantis (thousand) had already shifted from the old i stem to ē stem.

Įteikta 2014 m. balandžio 16 d.

SONATA VAIČIAKAUSKIENĖ

Lietuvos edukologijos universitetas

Taraso Ševčenkos g. 31, LT-03111 Vilnius, Lietuva

[email protected]

170

Acta Linguistica Lithuanica LXX