ILGA JANSONE

Ústav lotyšského jazyka, Lotyšská univerzita

Oblasti výzkumu: onomastika, sémantika, lexikologie, dialektologie.

SÉMANTIKA NÁZVŮ SÍDEL PODLE FAUNY (NÁZVŮ PTÁKŮ) VE VIDZEME: MATERIÁLY HISTORICKÉ (SOULS) REVIZE VE VIDZEMSKÉ GUBERNIJI Z ROKU 1826¹

Názvy usedlostí ve Vidzeme motivované ornitonymy (názvy ptáků): katastrální údaje vidzemské gubernie z roku 1826²

ANOTACE

V článku bylo analyzováno celkem 505 názvů usedlostí ve Vidzeme obsahujících název ptáka a uváděných v materiálech revize Vidzemské gubernie (souls) z roku 1826. Většina ornitolexémů užívaných v názvech usedlostí ve Vidzeme jsou obecně známá apelativa používaná v současné lotyštině, například balodis, bezdelīga, dzenis, kaija, strazds, vārna, vanags, žagata, cīrulis, zvirbulis, vālodze, lakstīgala. Celkový počet lotyšských lexémů v názvech usedlostí ve Vidzeme činí 43 jednotek a vztahují se k volně žijícím ptákům, zatímco tři lotyšské lexémy označují ptáky domácí; dále se zde vyskytuje obecný lexém putnis a lexém s vysokou mírou zobecnění – gailis spolu se složeninami pur(va)gailis, mež(a)gailis, ezergailis, rudz(u)gailis a sil(a)gailis. Názvy ptáků užívané pouze v určitých subdialektech, například pelēda, strads a strods, žīgurs a žēgurs se užívaly jen zřídka. To

¹ Článek vznikl v rámci projektu „Studium lotyšského jazyka v kontextu 21. století“ státem financovaného výzkumného programu „Letonica – dějiny, jazyky, kultura a hodnoty Lotyšska“.

² Příprava článku byla financována z prostředků projektu „Výzkum lotyšského jazyka v kontextu 21. století“ Národního programu vědeckého výzkumu Lotyšské republiky „Letonica – dějiny, jazyk, kultura a hodnoty Lotyšska“.

130

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Housenames of Fauna (Bird Names) Semantics in Vidzeme: Materials of Historical (Souls) Revisions in Vidzeme Guberniya 1826

Bylo zjištěno, že některá lexémata z moderních nářečí byla na počátku 19^th. století známější a používanější; například názvy usedlostí odvozené od názvů ptáků pelēda a stradzs. Přejímky z příbuzných a kontaktních jazyků se při pojmenovávání usedlostí ve Vidzeme používaly velmi zřídka; byly zjištěny pouze možné výpůjčky z litevštiny (antis „kachna“), němčiny (Ente „kachna“), estonštiny (kajakas „racek“, nářečně kikas (možná livonské kik) „kohout“, kuhk „kohout“, luik „labuť“) a ruštiny (утка „kachna“, курица „slepice“).

Apelativa odvozená od názvů ptáků, používaná při pojmenovávání usedlostí v lotyštině, mají většinou odvozovací etymologii spojenou buď s onomatopoickými slovesy, nebo s označeními zvuků vydávaných ptáky; většina těchto slov má v lotyštině a litevštině společný původ.

KLÍČOVÁ SLOVA: historické (duševní) revize, Vidzeme, názvy usedlostí, názvy ptáků.

ANOTACE

Článek analyzuje 505 názvů usedlostí zaznamenaných v katastru Vidzemské gubernie z roku 1826, které jsou utvořeny z ornitonym. Mnohé názvy ptáků, jež vedly k pojmenování usedlostí ve Vidzeme, se široce užívají jako apelativa nejen ve spisovné lotyštině, ale také v jejích nářečích. Výpůjčky z východobaltských či sousedních jazyků se při pojmenovávání usedlostí ve Vidzeme používají velmi zřídka.

Většina lotyšských názvů usedlostí, které odrážejí apelativa ornitonymního původu, má onomatopoický původ. Mnohá z těchto apelativ užívaných v lotyštině a litevštině mají společný původ.

KLÍČOVÁ SLOVA: katastr, Vidzeme, názvy usedlostí, názvy ptáků (ornitonyma).

V historické onomastice jsou důležité materiály historických (duševních) revizí, které obsahují toponyma i antroponyma. Materiály revizí z Vidzeme se dochovaly lépe a byly shromážděny přesněji, a proto článek přináší vhled do sémantiky názvů usedlostí odvozených od názvů živočichů (ptáků) z jedné oblasti Lotyšska – Vidzeme; podobnosti byly navíc zjištěny také v Kurzeme.

The first historical (souls) revision in Vidzeme Gubernya took place in 1782, and it was recognized as the fourth revision of Russian gubernyas. Subsequent revisions took place at either shorter or longer intervals: the fifth revision – in

Straipsniai / Articles

131

ILGA JANSONE

OBRÁZEK 1. Výňatek z materiálů historické revize Vidzemské gubernie z roku 1826 z aložského soukromého panství. (LVVA³ fond č. 199, inventář č. 1, spis č. 17, s. 8.)

Šestá revize proběhla v roce 1795, sedmá v roce 1811, osmá v roce 1816, devátá v roce 1834 a poslední v roce 1858.

V revizních dokumentech panství byli uvedeni obyvatelé soukromých a korunních panství i přidružených hospodářských objektů (polosamostatných panství, statků, hospod, mlýnů a dalších) a také pastoračních panství. Do roku 1816 byli zapisováni pouze muži a datum není pravděpodobně přesné. Od roku 1816 byly uváděny všechny osoby bez ohledu na pohlaví a věk. Revize z roku 1826 nebyla považována za samostatnou událost (je chápána jako opakování revize z roku 1816); měla však zásadní význam, neboť byli evidováni rolníci se svými příjmeními. Materiály historické revize tak poprvé zahrnovaly v celé Vidzemské gubernii jak názvy usedlostí, tak celá jména – křestní jména, příjmení a patronyma –, což umožnilo zjistit souvislost mezi názvy usedlostí a příjmeními.

Stálo by za to zpracovat přehled pravopisu v materiálech historické revize pluhů a jmen, protože jejich pravopis byl

³ Lotyšský státní historický archiv.

132

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Housenames of Fauna (Bird Names) Semantics in Vidzeme: Materials of Historical (Souls) Revisions in Vidzeme Guberniya 1826

ovlivněn nejen písařskými schopnostmi úředníků, ale také často nízkou úrovní jejich znalosti lotyštiny, jak dokládá množství paralelních podob, stejně jako zápis jednotlivých názvů v němčině. Německy se obvykle zapisovala například označení objektů – Gesinde, Hoflage, Buschwächter, Lande, Krug, Mühle, údaje popisující osobu – Wirtschaft, Sohn, Frau a v některých případech také popisná a určující označení názvů usedlostí – Alt, Neu.

Historické revize ve Vidzeme v 18^th. a 19^th. století proběhly na 686 panstvích; několik panství bylo během revizí v letech 1826 a 1834 sloučeno.

Počet názvů usedlostí uvedených v seznamech historické revize Vidzemské gubernie z roku 1826 dosahuje 14 500; započítány jsou i samostatné statky, které si zachovaly svůj původní název. Například v roce 1826 bylo na soukromém panství Vecbebri v kokneské farnosti šest usedlostí se stejným názvem Dferwan, zatímco na panství Piņku v piņkské farnosti byly zaznamenány čtyři usedlosti s názvem Dfilne a čtyři s názvem Dumpe.

Počet názvů usedlostí s faunovou sémantikou činí 1 065 jednotek, což představuje 7,34 procenta z celkového počtu názvů usedlostí ve Vidzeme, pokud je každá jednotka zaznamenaná při historické revizi Vidzeme považována za samostatný název usedlosti. Údaje byly získány také z panství, pro která se nedochovaly evidenční materiály z roku 1826, a pocházejí tedy z revizí z let 1816 a 1834.

Z uvedených 1 065 jednotek je 560, tedy 3,86 procenta, motivovaných názvů usedlostí obsahujících název zvířete (savce, plaza, obojživelníka aj.), zatímco 505, tedy 3,48 procenta, představuje motivované názvy usedlostí obsahující název ptáka.

O vzniku rolnických statků ve Vidzeme lze hovořit již od 15^th. století. Pravděpodobně tehdy vznikly první názvy usedlostí; poměrně spolehlivé informace jsou však k dispozici až z první poloviny 17^th. století. Počet rolnických statků vzrostl v 19^th. století v důsledku dělení rodin, při němž vznikaly nové samostatné statky, i v důsledku odkupování nájemních usedlostí. Pro kulturní prostředí je tedy typické vyzdvihování statků, které jsou úzce spjaty s přírodní krajinou. Blízký vztah Lotyšů k přírodě, jak se odráží v lotyšských lidových písních a víře, ale také ve volbě posvátných míst a obydlí, nemohl názvy usedlostí neovlivnit.

Ačkoli skupina názvů usedlostí s faunovou sémantikou není rozsáhlá, vypovídá o lotyšském způsobu života v době, kdy usedlosti dostávaly svá jména.

Při výběru názvu usedlosti majitelé obvykle neupřednostňovali konkrétní druh ptáka (například baltpieres zoss „husa běločelá“, meža zoss „husa polní“, īsknābja zoss „husa krátkozobá“); lexém odpovídající označení druhu užívanému v běžné lotyštině nebo v některém nářečí (často, ne však vždy, může odpovídat rodu či poddruhu) prakticky

Straipsniai / Articles

133

ILGA JANSONE

vždy užívané (v uvedeném příkladu zoss – „husa“), a také lexém označující druh, který odpovídá zobecněné představě o určitém ptáku, jenž obvykle hnízdí v blízkosti rolníkova domu, nebo lexémy těch ptáků, kteří jsou loveni jako zvěř. V některých případech se v názvech domů začali užívat ptáci vydávající výrazné zvuky. Lexém, který je zobecněným společným označením několika druhů ve spisovné lotyštině a/nebo nářečích, se v tomto článku bude nazývat ornitolexém (ornitolexémem uvedeného příkladu je zoss).

Ačkoli klasifikace ornitolexémů přináší obtíže spojené s určováním konkrétních druhů ptáků, totiž s jejich zařazením do určité čeledi, například ptáci sārtais strazds „drozd Swainsonův“, mājas strazds „špaček“, a raibais zemesstrazds „drozd zemní“ patří do čeledi drozdovitých, zatímco niedru strazds „rákosník“, melnais meža strazds „skorec lesní“, dziedātājstrazds „drozd zpěvný“, pelēkais strazds „drozd šedolící“, melnrīkles strazds „drozd černokrký“, apkakles strazds „drozd límcový“ a sila strazds „drozd lesní“ patří do čeledi muchálkovitých (Muscicapidae). Článek se řídí ornitologickou klasifikací podle řádů. Z 18 řádů ptáků (Latvijas daba 4, 203–207), které jsou zastoupeny v Lotyšsku, se při pojmenovávání domů užívají názvy ptáků náležejících ke 13 různým řádům.

Odlišně byly analyzovány motivované názvy domů obsahující názvy drůbeže, například vista „slepice“, cālis „kuře“, a také názvy domů se zobecněným názvem ptáka putns „pták“ a lexémem gailis „kohout“. Motivované názvy domů s ornitolexémem gailis „kohout“ tvoří samostatnou skupinu, protože tento lexém obsahuje mnoho složených názvů a může označovat různé čeledi ptáků v hovorovém a/nebo mysliveckém odborném názvosloví.

TOPONYMIZACE NÁZVŮ PTÁKŮ ŘÁDU PĚVCŮ

Ve výzkumu názvů domů ve Vidzeme byla upřednostněna jména ptáků řádu pěvců, která dohromady tvoří 147 jednotek neboli 29 procent všech motivovaných názvů domů obsahujících názvy ptáků. Při pojmenovávání domů s dvanácti názvy druhů ptáků tohoto řádu však byla nejčastěji zastoupena čeleď paridae, reprezentovaná lexémy jako zīle „sýkora“ a zīlite „sýkorka“.

Spisovný název zīle je nejrozšířenějším názvem ptáka užívaným v názvech domů; celkem se vyskytuje ve 32 názvech domů. Je třeba připustit, že lexém zīle má v lotyštině homonyma a je možné

134

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Housenames of Fauna (Bird Names) Semantics in Vidzeme: Materials of Historical (Souls) Revisions in Vidzeme Guberniya 1826

že při pojmenovávání domů bylo použito homonymum označující žalud – plod dubu.

Lexém názvu domu zīle se užívá v základní podobě (Sihl⁴, Siehle, Siele) i ve složených názvech (Jaun Sihl⁵, Wetz Sihl, Wezs Sihle, Kaln Sihle, Kalne Sihle, Leies Sihle, Leijes Sihle, Mefche Sihle, Siehle Alksne, Siehle Kaln Jahn, Siehle Purre Tanne, Siehle Wawur, Siele Gust, Siele Jahn, Siele Jatze, Siele Peter).

Apelativum zīle bylo zařazeno do prvních lotyšských slovníků ze 17.^th a 18.^th století⁶ (srov. Sihle ta, die Meifle Lange 1773: 296). Název sýkory je v lotyštině i litevštině stejný (srov. lit. zýlé nebo žýlė); ve staré pruštině se však liší (srov. prus. sineco Mažiulis IV 110–111), přičemž obdobné názvy existují ve slovanských jazycích (srov. např. čes. sinice, pol. sinica, ukr. сини́ця, staroslověn. синица). O etymologii tohoto názvu existují různé hypotézy⁷. Jānis Endzelīns spojuje původ zīle s názvem barvy zils – „modrý“ (ME IV 732). Tuto hypotézu podporuje Ernst Fraenkel (LEW 1309) a připouští ji také Max Vasmer, který uvedl, že původně název označoval konkrétní druh – zilzīlite (Parus caeruleus). Souvislost ornitolexému se zvuky ptáka, tedy jeho onomatopoický původ, zmiňují Ruský etymologický slovník M. Vasmera a Lotyšský etymologický slovník Konstantīnse Karulise (ЭСРЯ III 625, LEV II 559). K. Karulis uvádí možnou souvislost lexému zīle se slovesem zināt „vědět“; jeho pozorování vychází ze skutečnosti, že v lotyšském a litevském folkloru je zīle tradičně spojována s věštěním (LEV II 559). Nejpravděpodobnější ze všech hypotéz o lexému zīle je ta o jeho onomatopoickém původu.

⁴ Závorky označují ustálené pravopisné podoby ornitolexémů v revizních materiálech z celého Vidzemského gubernia.

⁵ Článek podrobně nerozebírá slovní tvary a složeniny, protože jejich druhé komponenty obvykle nesouvisejí s konkrétním názvem ptáka; tyto komponenty zpravidla rozlišují názvy domů.

⁶ Pro srovnání byly použity první slovníky lotyštiny Lettus s Phraseologia Lettica, které sestavil Georgius Mancelius, a lotyšsko-německý slovník vydaný Jakobem Langem, který žil ve Vidzeme. V některých případech se odkazovalo i na jiné slovníky ze 17. a 19. století.

⁷ K výkladu etymologií byly využity především slovníky baltských jazyků uvádějící etymologii (ME, LEV, LEW, Smoczyński 2007), některé etymologické slovníky jazykových kontaktů (EES, ЭСРЯ) a také několik souhrnných studií o etymologiích baltských a dalších indoevropských jazyků (Sabaliauskas 1990, Гамкрелидзе & Иванов 1984, Sehw̨ers 1953). Příležitostně se odkazovalo i na články jednotlivých autorů o etymologii konkrétního lexému.

Straipsniai / Articles

135

ILGA JANSONE

Pouze tři názvy usedlostí lze spojit s terminologickým označením reprezentativního druhu zīlīte.

Lexém zīlīte se v názvech usedlostí vyskytuje pouze v základní podobě (Sihliht, Sihlit).

Apelativum zīlīte bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyštiny ze 17.^th–18.^th století (srov. ein Meißchen/Sielite/Snedje Phras. Lettica 1638: 279), kde se objevuje spolu s názvem sniedze „sněžný pták“, jeho německé označení však odpovídá názvu zīlīte. Lexém zīlīte je zdrobnělinou lexému zīle, utvořenou tradiční zdrobňovací příponou -īte.

Druhé nejčastější ptačí názvy v názvech usedlostí ve Vidzeme patří ke skupině krkavcovitých; ptačí názvy jsou zastoupeny ornitolexémy karakuls „havran“, agate „straka“ a koraris „kavka“. Apelativum karakuls se pojí s 19 názvy usedlostí.

Lexém krauklis se v názvech usedlostí objevuje jak v základní podobě, obvykle v ženském rodě (Kraukle, Krauckle), tak v odvozených podobách (Kraukel, Krauklit, Krauklin) i ve slovních spojeních (Kraukle Krug, Krauckle Krug, Krauklu Krug, Krisch Kraukle jetzt Jaun Kraukle genannt, Wetz Kraukle jetzt Jahn Kraukle genannt).

Apelativum krauklis bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyštiny ze 17.^th–18.^th století (srov. Raab/Kraucklis Lettus 1638: 138; Rabe/Krauklis Phras. Lettica 1638: 279; Krauklis tas, eine Rabe Lange 1773: 156); je běžné v lotyštině i litevštině (srov. litev. krauklỹs „vrána“ a kriau-klys „havran“) a lze jej spojit se slovesy označujícími zvuky, lotyš. kraucināt, kraukāt, kṛaukt, litev. kraũkti „krächzen (krákat)“, napodobujícími ptačí zvuky (ME II 263, LEW 290, LEV I 420). Všechny uvedené prameny naznačují, že slovanské krukъ „havran“ má onomatopoický původ.

V názvech usedlostí ve Vidzeme se méně často objevuje ornitolexém žagata „straka“ (celkem 13 výskytů).

Lexém žagata se v názvech usedlostí objevuje v základní podobě (Sagat, Saggat, Schagat, Schaggat), v odvozených podobách (Schaggaten) i ve slovních spojeních (Kaln Schaggat, Lei Schaggat).

Apelativum žagata bylo zařazeno již do slovníků lotyštiny ze 17.^th a 18.^th století (srov. Specht/Schaggata Lettus 1638: 171; Efster/Hechfter/Schaggata Phras. Lettica 1638: 279; Schaggata ta, ein Hejfter Lange 1773: 272). J. Endzelīns považuje slovo žagata za výpůjčku z litevského žagata ME IV 786; K. Karulis připouští, že toto slovo vzniklo napodobením zvuku (LEV II 575).

Pouze jeden název usedlosti obsahuje ornitolexém kovārnis „kavka“.

Lexém kovārnis se vyskytuje pouze v podobě odpovídajícího apelativa (Kowahrn).

136

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Housenames of Fauna (Bird Names) Semantics in Vidzeme: Materials of Historical (Souls) Revisions in Vidzeme Guberniya 1826

Apelativum kovārnis bylo již zařazeno do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17.^th a 18.^th století (srov. Kohwahrs tas, eine Dohle Lange 1773: 155). Kořen slova odpovídá označení vārna pro slovo z řádu srostloprstých, čeledi krkavcovitých, a v některých jazykových skupinách (baltské, slovanské, tocharské jazyky) jde o nové fonetické utvoření s počáteční hláskou *_u- od prakořene *k^[h]or-n-, např. litev. várna, prus. warne⁸ (Гамкрелидзе, Иванов 1984(2): 540). K. Karulis uvádí, že apelativum kovārnis je složenina (LEV II 489), J. Endzelīns však pouze odkazuje na analogické tvary v jiných jazycích, např. malorus. káборон „Saatskrähe“, slovin. kāuran „Kolkrabe“ (ME II 350).

Třetí nejčastěji zastoupenou čeledí ptáků, jejíž zástupci se používají při pojmenovávání hospodářství, jsou špačkovití z řádu pěvců, zastoupení takovými ornitolexémy jako sturnidae strazds a strads/ strods. Apelativum strazds se vyskytuje ve 12 názvech hospodářství.

Lexém strazds se vyskytuje v názvech hospodářství jak v základní podobě – obvykle v ženském rodě (Strasde), v odvozených podobách (Strasdin), tak i ve slovních skupinách (Leel Strasd, Leel Strasde, Mas Strasda, Mas Strasde, Kalne Strasde, Leijes Strasde).

Apelativum strazds „drozd; špaček“ bylo již zařazeno do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17.^th a 18.^th století (srov. Droḥjel/Spreen/Strafda Phras. Lettica 1638: 280; Strafds tas, ein Krammetsvogel Lange 1773: 328). Jak uvádějí Vjačeslav Ivanov a Tamaz Gamkrelidze, název v několika starých indoevropských dialektech v Evropě vznikl zvukomalebně, například prus. tresde, litev. strāzdas, lotyš. strazds; pokud však lze řecké στρουθός „vrabec“ považovat za zvukomalebné, znamená to, že ve starých indoevropských dialektech Evropy by název strazds představoval sémantickou inovaci (Гамкрелидзе, Иванов 1984(2): 541; viz také ME III 1083, LEW 920).

Na východě Vidzeme a také v Latgale se vyskytuje méně než 9 názvů hospodářství souvisejících s nářečními lexémy strads a strods (viz ME III 1080).

Nářeční lexémy strads a strods se v názvech hospodářství vyskytují v základní podobě, obvykle v ženském rodě (Stradde, Strodde), v odvozených podobách (Stradding) a ve slovních skupinách (Isfand Stradde, Leies Strodde).

Apelativum strads vzniklo hláskovými změnami lexému strazds (ME III 1080).

⁸ K litevským a pruským podobám lze připojit lotyšské vārna a tato skutečnost nebyla ve studii Vjačeslava Ivanova a Tamaze Gamkrelidzeho zmíněna.

Straipsniai / Articles

137

ILGA JANSONE

V pojmenování názvů usedlostí se objevuje jen několik ptačích názvů z čeledi alaudidae a odpovídajícím ornitolexémem je cīrulis „skřivan“. Apelativum cīrulis se objevuje v 19 názvech usedlostí.

Lexém cīrulis se v názvech usedlostí objevuje jak v základní podobě (Zirul, Zihrul, Zierul, Zierull), tak ve slovních spojeních (Wezz Zihrul, Alt Zierul, Jaun Zihrul, Neu Zierul).

Apelativum cīr(v)ulis bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17.^th a 18.^th století (srov. Lerch/Zierwuls Lettus 1638: 116; ein Lerche/Zihruwlis Phras. Lettica 1638: 277; Zihrulis tas, eine Lerche Lange 1773: 402). O původu slova cīru-lis nepanuje obecná shoda, většina badatelů se však domnívá, že vzniklo zvukomalebně (ME I 291–292, LEW 70, LEV I 181). Má se za to, že litevské cȳrulis, cyrulỹs bylo přejato z lotyštiny nebo kuronštiny (ME I 291–292, LEW 70, Sabaliauskas 1990: 270). Ojārs Bušs ve své analýze kuronských a kvazikuronských slov ve spisovné lotyštině uvádí, že slovo cīrulis v lotyštině nelze považovat za kuronské (Bušs 2008 [1988]: 186), rozšíření tohoto ornitolexému v litevštině však dokládá prospekt Atlasu baltských jazyků (BVA 2009: 94–95).

Ptačí názvy z čeledi passeridae se při pojmenovávání názvů usedlostí používají více než desetkrát a zastupují je standardní ornitolexém zvirbulis a jeho nářeční varianta žīgurs. Apelativum zvirbulis „vrabec“ se objevuje při pojmenování tří usedlostí.

Lexém zvirbulis se v názvech usedlostí vyskytuje v základní podobě (Swirbul) a ve slovních spojeních (Kalne Swirbul, Leijes Swirbul).

Apelativum zvirbulis bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17.^th a 18.^th století (srov. Sperling/Swirrbuls Lettus 1638: 171; ein Sperling/Swirrbulis Phras. Lettica 1638: 280; Swirbulis tas, der Sperling Lange 1773: 339). Etymologie slova zvirbulis není jasná. Souvisí s litevským žvìrblis (ME IV 776–777, LEW 1328); jeho další vývoj byl však podrobně zkoumán. E. Fraenkel je spojuje se staroslověnským vrabii „vrabec“, českým vrabec, polským wróbel aj. (LEW 1328), J. Endzelīns poukazuje na možnou kontaminaci mezi slovy s kořenem virb- a slovy s počátečním zvukem ž-, tedy ž- (ME IV 777), zatímco Wojciech Smoczyński rekonstruuje společný kořen vyskytující se v baltských a slovanských jazycích *u̯arb-/*u̯irb- (Smoczyński 2007: 796).

Rozšířenější je nářeční podoba žīgurs (také žēgurs), která se objevuje v 11 názvech usedlostí.

Nářeční lexémy žīgurs a žēgurs se v názvech usedlostí objevují jak v základní podobě (Schigur, Schiggur, Sihgur), tak ve slovních spojeních (Kalne Schägur, Kalne Schiggur, Kalne Leies Schägur, Leijes Schiggur, Leies Leies Schägur, Kaup Schehgur,

138

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Housenames of Fauna (Bird Names) Semantics in Vidzeme: Materials of Historical (Souls) Revisions in Vidzeme Guberniya 1826

Pauker Schehgur). Do slovníku „Lotyšského jazyka“ Kārlise Mīlenbachse a J. Endzelīnse byly zařazeny lexémy žīg uri s ME IV 813 a žigurs ‚der Sperling‘, které souvisejí se staropruským výrazem singuris ‚Stieglitz‘, protože i vzniklo z in (ME IV 718). V lexikonu „Dialektologického atlasu lotyštiny“ se uvádí, že název žīgurs se používá především v severovýchodní části Vidzeme a na severu Latgale (LVDA 1999: 101–102; mapa 39^th); užití ornitolexémů v uvedených domovních názvech žīgurs/ žēgurs je však mnohem rozšířenější směrem na západ podél estonské hranice – šest domovních názvů s uvedenými lexémy se vyskytuje v soukromých usedlostech Ērģeme, Pedele a Veckārku ve farnosti Ērģeme a tato skutečnost může svědčit o tom, že se dnes v dané oblasti používají méně.

Názvy ptáků z čeledi muscicapidae se při pojmenovávání domovních názvů používají ještě méně často; zastupují je ornitolexémy jako kaukis ‚budníček‘ a lakstīgala ‚slavík‘. Apelativum kaukis se vyskytuje v názvech pěti domů.

Lexém kaukis se v domovních názvech objevuje v základní podobě (Kiauke, K̦jauke/ K̦jauke), v odvozených podobách (Kiaukul) i ve slovních spojeních (Kalna K̦jauke, Leijes K̦jauke).

Apelativum kaukis bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17^th. a 18^th. století (srov. Kaukis, die Grasmükke, ein Vogel Lange 1773: 146). Lotyšský název ptáka kaukis nemá jasný etymologický výklad. J. Endzelīns odkazuje na zvukomalebné sloveso kaukstēt¹) k̦au, k̦au hervorbringen, bellen, schreien (vydávat zvuky k̦au, k̦au, štěkat, křičet); 2) undeutliche Laute hervorbringen (vydávat nejasné zvuky)‘ (ME II 357) a považuje je za výpůjčku z litevštiny. Je možné, že apelativum kaukis má zvukomalebný původ.

V roce 1826 se apelativum lakstīgala vyskytuje pouze v jednom domovním názvu ve Vidzeme. Lexém lakstīgala se v domovním názvu objevuje pouze v základní podobě (Laxtigall).

Varianty apelativa lakstīgala byly zařazeny již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17^th. a 18^th. století (srov. Nachtigall/Lafdig hala Lettus 1638: 128; Nach tegall/ Lagſteghalls Phras. Lettica 1638: 280); lze je spojovat se společnou lexikální vrstvou baltských jazyků (viz ME II 416, LEW 337, Sabaliauskas 1990: 150), J. Endzelīns však píše o vlivu německého výrazu Nachtigall ‚lakstīgala‘.

Z čeledi emberizidae se v názvech domů objevuje pouze ornitolexém sniedze ‚sněhule‘, a to celkem šestkrát.

Lexém sniedze se v domovních názvech objevuje v základní podobě (Snedſe, Sneedſe) i ve slovních spojeních (Jaun Snedſe, Wetz Snedſe, Sneedſe Reipin).

Straipsniai / Articles

139

ILGA JANSONE

Apelativum sniedze bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17^th. a 18^th. století (srov. ein Meißchen/Sielite/Snedfje Phras. Lettica 1638: 279; Sneedfje ta, ein Schneevogel Lange 1773: 312). Ptačí název sniedze je sémanticky motivovaný a souvisí s lexémem sniegs. Jak ukázal J. Endzelīns, litevské snieginis ‘Dompfaffe (stehlík, hýl)’ (ME III 977) souvisí s lexémem sniegs (lit. sniegas).

Při pojmenovávání domů je čtyřikrát doložen ornitolexém čakste ‘ťuhýk’ z čeledi laniidae.

Lexém čakste se v názvech domů vyskytuje v základní podobě (Tschakfte, Tſchakfte, Tſchakste) i v odvozené podobě (Tschakften).

Apelativum čakste bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17^th. a 18^th. století (srov. Tſchakfte ta, ein Küchlein oder Vögelein ſo eben aus dem Schalen gebrochen Lange 1773: 357); lze jej spojovat se zvukovým slovesem čakstēt, které napodobuje zvuk vydávaný ptákem (ME I 401, LEV I 185).

Při pojmenovávání domů se užíval ornitolexém vālოდze ‘žluva’ z čeledi oriolidae; vyskytuje se třikrát.

Lexém vālოდze se v názvech domů objevuje pouze ve slovních spojeních (Jaun Wahlods, Wetz Wahlods, Mefch Wahlods).

Apelativum vālოდze bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17^th. a 18^th. století (srov. Rotkelchin/Wahlodſe Phras. Lettica 1638: 280; Wahlodſe ta, ein Meeramſel, andere nennen ihn Pfingſtvogel Lange 1773: 370). Na původ slova existují různé názory. Algirdas Sabaliauskas řadí toto slovo jak do společné indoevropské jazykové vrstvy (Sabaliauskas 1990: 37), tak pouze do společné slovní zásoby baltských jazyků (Sabaliauskas 1990: 153). J. Endzelīns spojuje lotyšské vālოდze spolu s lotyšským valuodze, středodolnoněmeckým witewal, maloruským ivola a polským wywilga ‘žluva’ s lotyšským valuoda a polským wołać ‘rufen (volat)’ (ME IV 501). Souvislost s polským wołać vysvětlují J. Endzelīns a E. Fraenkel s odkazem na hypotézu Kazimierase Būgy (srov. Būga 1908: 139; viz ME IV 501, LEW 1273) a slovo řadí do společné indoevropské slovní vrstvy spolu s avestánským vāra(n)gan- ‘Name eines Vogels (název ptáka)’ (viz např. LEW 1273). K. Karulis nabízí jako nejpravděpodobnější své vysvětlení, podle něhož je třeba lotyšské vālოდze spojovat s lotyšským přídavným jménem valgs ‘vlhký, mokrý’ (LEV II 479); toto vysvětlení sémantického původu založené na folklorních a mytologických tradicích však nemůže být použito pro všechny skupiny baltských, slovanských a germánských jazyků (žluva – přivolávač deště); v takovém případě by se jednalo o lotyšskou (v nejlepším případě baltskou) inovaci.

140

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Housenames of Fauna (Bird Names) Semantics in Vidzeme: Materials of Historical (Souls) Revisions in Vidzeme Guberniya 1826

Při pojmenovávání domů se objevuje ornitolexém žube ‘pěnkava’ z čeledi fringillidae; toto slovo je variantním označením standardního terminologického názvu žubīte.

Apelativum žube se v názvech domů vyskytuje třikrát.

Lexém žube se v názvech domů vyskytuje jak v základní podobě (Schubbe), tak ve slovních spojeních (K[alna]. Schubbe, L[e]as]. Schubbe).

Apelativum žube bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17^th. a 18^th. století (srov. Schubbe, ein Ortolan Vogel Lange 1773: 285). Jedním z prvních, kdo uvedli etymologii tohoto slova, byl K. Būga, který spojoval prus. schibe, lit. žībe, lot. žubi [na jaře!] (žube, žubyte, žubryte) se slovesy označujícími záblesky, mihotání, třpyt atd. (Būga 1908: 106); později tuto hypotézu přijali J. Endzelīns, E. Fraenkel a další autoři (ME IV 827; LEW 1314).

V pojmenovávání domů se dvakrát objevuje varianta bezlinga ornitolexému bezdelīga ‘vlaštovka’, náležející do čeledi hirundinidae.

Dialektální varianta bezlinga lexému bezdelīga se v názvech domů vyskytuje pouze ve slovním spojení (Kaln Beslinge, Leies Beslinge).

Apelativum bezdelīga bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17^th. a 18^th. století (srov. Schwalb/Beßdeligha Lettus 1638: 164; eine Schwalbe/Beßdeligha Phras. Lettica 1638: 280; Beßdelliga ta, eine Schwalbe Lange 1773: 56). Slovo užívané v lotyštině vzniklo hláskovými změnami z podoby *blezdelīga (viz ME I 282; LEW 49). Další etymologie lotyšského bezdelīga a litevského blezdinga nejsou jasné. W. Smoczyński se pokusil spojit lit. blezdinga se slovesem plezdėti ‘mávat křídly; vznášet se; třepotat se’, kde pl- > bl- (Smoczyński 2007: 64).

Při pojmenování domu byl pouze jednou použit standardní název ceplītis ‘střízlík’ z čeledi troglodytidae (lotyšský terminologický název – paceplītis).

Lexém ceplītis se v názvu domu vyskytuje v apelativní podobě (Zepplit), bez charakteristického prefixu pa- terminologického slova.

Apelativum ceplītis bylo již zahrnuto v prvních slovnících lotyšského jazyka ze 17.^th a 18.^th století (srov. Zeplihts tas, der Zaunkönig, ein Vogel Lange 1773: 400); jeho etymologie je nejistá. J. Endzelīns uvádí možnou souvislost se substantivem priekšceplis ‚ein Vorlauter (drzý člověk)‘ (ME I 373); takové vysvětlení je však velmi nepravděpodobné.

Straipsniai / Articles

141

ILGA JANSONE

TOPONYMIZACE NÁZVŮ PTÁKŮ PATŘÍCÍCH DO ŘÁDU BAHŇÁKŮ

Druhé nejčastější byly ve Vidzeme názvy ptáků patřících do řádu bahňáků; představují celkem 8,9 procenta neboli 45 jednotek všech motivovaných názvů usedlostí obsahujících ptačí jméno. Při pojmenovávání usedlostí byly navíc nejoblíbenější ptáci z čeledi scolopacidae ze tří čeledí příslušného řádu, zastoupení takovými ornitolexémy jako sloka ‚bekasina‘ a ķikuts ‚sluka‘. Apelativum ķikuts se objevuje v názvech 15 usedlostí ve Vidzeme.

Lexém ķikuts se v názvech usedlostí vyskytuje v základní podobě (Kikut, Kikkut, Kikkutt, Kikkutu, Kickut, Kķikud, Kķikķut) a ve slovních spojeních (Kalne Kikkut, Leijas Kikkut).

Apelativum ķikuts bylo již zahrnuto v prvních slovnících lotyšského jazyka ze 17.^th a 18.^th století (srov. Kķikuts, ein Kiwit Lange 1773: 149; Kķikuts, ein Mittelfchneppe Lange 1773: 149); různé pravopisné varianty však označují různé druhy ptáků. Lot. ķikuts, lit. tikūtis, est. tikutes jsou slova onomatopoického původu (ME II 379; viz také LEW 1093).

Apelativum sloka bývalo méně časté a vyskytuje se v deseti názvech usedlostí. Lexém sloka se v názvech usedlostí objevuje v základní podobě (Sloke, Slokas, Slokes, Slohke, Slocke, Slohkas), v odvozené podobě (Slohzin) i ve slovních spojeních (Leel Schlock, Mefche Schlock).

Apelativum sloka bylo již zahrnuto v prvních slovnících lotyšského jazyka ze 17.^th a 18.^th století (srov. Slohka⁹ Phras. Lettica 1638: 280; Slohka, eine Art kleiner Schnepfen Lange 1773: 309). A. Sabaliauskas spojuje lit. slánka, lot. slùoka a prus. slanke s rus. слука a pol. słąka (Sabaliauskas 1990: 119), její další etymologie však souvisí se slovesy pohybu slīnkti ‚plížit se‘ a slānkioti ‚plížit se kolem, bloudit, klouzat, plazit se‘ (plížit se, šplhat, krást se) (ME III 944, LEW 826), které K. Karulis (LEV II 230–231) spojuje s ide. *slenk- ‚kroutit, vinout; plížit se, lézt, svíjet se‘ (navíjet, šplhat vzhůru, plazit se vzhůru).

Druhá nejčastější skupina ornitolexémů — kaija ‚racek‘, kajaks ‚racek obecný‘, ķiris ‚racek chechtavý‘ — z čeledi laridae se ve Vidzeme objevuje v motivovaných názvech usedlostí. Apelativum kaija se vyskytuje v pojmenování sedmi usedlostí.

⁹ Název byl zapsán na konci následujícího řádku; obsah předchozího úplného řádku tomuto slovu neodpovídá.

142

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Housenames of Fauna (Bird Names) Semantics in Vidzeme: Materials of Historical (Souls) Revisions in Vidzeme Guberniya 1826

Lexém kaija se objevuje v názvech usedlostí v základní podobě (Kaije, Kaye), v odvozených podobách (Lehkaii), ve slovních spojeních (Kaye Krug, Saus Kaii) i ve složených podobách (Leijes Kaijhern).

Apelativum kaija již bylo zahrnuto do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17.^th a 18.^th století (srov. Kaija, eine große Waßermeeve Lange 1773: 141). O etymologii slova existují různé názory. Nelze vyloučit, že věrohodným vysvětlením je onomatopoický původ; diskutuje se však o tom, zda toto zvukomalebné slovo není výpůjčkou z finských jazyků oblasti Baltského moře (viz ME II 132, Thomsen 1890: 255–256, Zeps 1962: 118), anebo zda mohlo vzniknout paralelně (LEV I 367).

Apelativum kajaks se vyskytuje také v pojmenování sedmi názvů usedlostí. Lexém kajaks se v názvech usedlostí objevuje v základní podobě (Kaiag, Kajak, Kayack) a ve slovních spojeních (Jahn Kaijak, Jahn Kayak, Mickel Kayak, Peter Kayak).

Zdá se, že apelativum bylo zahrnuto do „Slovníku lotyšského jazyka“ K. Mülenbachse a J. Endzelīnse spolu s doplněným vysvětlením, totiž překladem, který je spojuje s konkrétním ptačím druhem „gemeine Raubmöve (lestris parasita)“ (ME II 136). Německé označení je rozšířeno v ornitologických publikacích 19.^th století, například ve vícesvazkové publikaci Lorenze Okena (Lorenz Oken; 1779–1851) „Allgemeine Naturgeschichte“. Kapitola Larus uvádí ptačí název „Die gemeine Raubmöve oder der Labbe (Larus parasiticus, crepidatus)“ (Oken 1837: 397–398); dnes je spojován s druhem Stercorarius parasiticus, jehož lotyšský odborný název je īsastes klijkaija, tedy „chaluha příživná“, která patří do čeledi chaluhovitých z řádu dlouhokřídlých. Podle onomastického slovníku však nelze zjistit, o jakém konkrétním druhu by mohlo jít, pokud jeho označení obsahuje takový lexém; v tomto případě je však vysvětlení prostší. Zohledníme-li rozšíření názvů usedlostí, čtyři z nich jsou doloženy ve farnosti Daugavgrīva, dva ve farnosti Rūjiena a jeden ve farnosti Matīši, tedy v místech s četnými výpůjčkami z finských jazyků oblasti Baltského moře. V pojmenování usedlostí se proto odkazuje spíše na obecnější název ptáků z čeledi rackovitých, kajaks, přejatý z estonského kajakas „racek“, než na konkrétní ptačí druh (viz ME II 136; Zeps 1962: 118). Je třeba dodat, že apelativum kajaks užité v názvech usedlostí v tomto případě nesouvisí s odborným názvem kajaks (Larus canus), který označuje pouze jeden konkrétní druh z čeledi rackovitých; jeho odbornými protějšky jsou německé Sturmmöwe (doslova „bouřkový racek“) a estonské kalakajakas (doslova „rybí racek“); anglicky se nazývá common gull.

Apelativum ķiris se používá pouze v jednom názvu usedlosti. Lexém se v názvu usedlosti objevuje ve slovním spojení Ķirre Sall.

Straipsniai / Articles

143

ILGA JANSONE

Apelativum ķīris již bylo zahrnuto do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17.^th a 18.^th století (srov. Kīhris tas, eine kleine Waßermeeve Lange 1773: 149). Toto slovo se považuje za výpůjčku z finských jazyků oblasti Baltského moře; neshoda se však týká jazyka, z něhož bylo převzato – buď z estonského kīr (ME II 389, Thomsen 1890: 261–262), nebo z livonštiny kīr (Zeps 1962: 139).

Nejméně rozšířeným ptačím názvem z čeledi charadriidae je ornitolexém ķīvīte „čejka“, uvedený v pěti místních názvech ve Vidzeme.

Lexém ķīvīte se vyskytuje v názvech usedlostí v základní podobě (Kiwit, Kiewit) a ve slovních spojeních (Leies Kiwit, Kaln Kiwit, Mefch Kiwit/ Mefch Kiewit).

Apelativum ķīvīte již bylo zahrnuto do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17.^th a 18.^th století (srov. Henffling/Kiwulis Phras. Lettica 1638: 278; Kihwite, der Kiwit Lange 1773: 149). Na etymologii slova nepanuje shoda. J. Endzelīns se domnívá, že lotyšské ķīvīte a estonské kīwit jsou výpůjčky z dolnoněmeckého kiwit (ME II 390), zatímco K. Karulis se domnívá, že slovo napodobující ptačí hlas mohlo vzniknout v lotyštině (LEV I 478).

TOPONYMIZACE NÁZVŮ PTÁKŮ Z ŘÁDU ŠPLHAVCŮ

Třetí nejoblíbenější volbu názvů usedlostí představují názvy z řádu šplhavců – celkem 38 jednotek, tedy 7,5 procenta všech názvů usedlostí s ptačí sémantikou. Ačkoli jde o jediné ptáky z čeledi picidae v řádu šplhavců, v názvech usedlostí se objevují ornitolexémy dzenis a dzilna „datel“. Apelativum dzenis se vyskytuje v názvech 30 usedlostí a je druhým nejoblíbenějším apelativem po apelativu zīle.

Lexém dzenis se v názvech usedlostí objevuje jak v základní podobě, častěji v ženském rodě (Dsenne, Dfenne, Dfēne, Dfeņņe, Dfennis), tak v odvozených podobách (Dfennith) a slovních skupinách (Jurmal Dfenne, Kalla Dfenne, Kaln Dfenne, Kaln Dfennes, Gruslehns Kalna Dfenne, Leies Dfenne, Leij Dfenne, Leijes Dfenne, Gruslehns Leijes Dfeņņe, Tirum Dfenne).

Apelativum dzenis bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17^th. a 18^th. století (srov. Specht/Dfennis Phras. Lettica 1638: 279; Dfennis tas, ein Bienenfpecht Lange 1773: 88); lotyšsky dzenis, litevsky genỹs, prusky genix, aytegenis mohou případně souviset se společnou lexikální vrstvou baltských jazyků (Sabaliauskas 1990: 149); tyto lexémy mohou souviset s lotyšským dzenêt, tedy dzīt, a litevským ginti (ME I 545, LEW 147, LEV I 248). Vladimir

144

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Housenames of Fauna (Bird Names) Semantics in Vidzeme: Materials of Historical (Souls) Revisions in Vidzeme Guberniya 1826

Toporov uvádí, že na základě pruského označení Aytegenis (strakapoud malý) lze pruské genis považovat za Nomen act. od baltského *gen- „bít“ (udeřit, zasáhnout) (Топоров Е–Н 205–206).

Apelativum dzilna se vyskytuje v názvech osmi usedlostí.

Lexém dzilna se v názvech usedlostí objevuje jak v základní podobě (Djfilne), tak v odvozených podobách (Djfilnan) a slovních skupinách (Jaun Djfilne, Wetz Djfilne, Mefche Djfilne, Tihrum Djfilne).

Apelativum dzilna bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17^th. a 18^th. století (srov. grün Specht/Djfillna Phras. Lettica 1638: 280; Djfilna ta, ein gelblicher Specht Lange 1773: 90); na jeho etymologii se názory různí. J. Endzelīns spojuje lotyšské dzilna s lotyšským dzèlts „gelb (žlutý)“ (ME I 550), E. Fraenkel zařazuje lotyšská slova dzilna, dzilnis a litevské gilnà pod heslo gélti „stechen, wehtun (physisch und psychisch) (probodnout, řezat, působit bolest (fyzickou i psychickou))“ (LEW 145–146). K. Karulis rovněž zmiňuje jejich souvislost s indoevropským *dhelbh- „kopat, vydlabávat“ (LEV I 253).

TOPONYMIZACE NÁZVŮ PTÁKŮ ŘÁDU COLUMBIFORMES

Ptačí názvy balodis „holub“ a ūbele „hrdlička“ z čeledi columbidae řádu Columbiformes se objevují v názvech usedlostí. Názvy usedlostí odvozené od ptačích názvů řádu Columbiformes tvoří 33 jednotek neboli 6,5 procenta objektů sémantické skupiny ptáků.

Ornitholexém balodis se objevuje v 19 názvech usedlostí; jde o šestý nejoblíbenější ornitholexém. Lexém balodis se v názvech usedlostí vyskytuje jak v základní podobě (Balod, Ballod, Ballohd, Ballohds, Ballosch), tak v odvozených podobách (Ballodan, Balloden, Ballodin) a ve slovních spojeních (Kallne Ballod, Leijes Ballod). Ustálená podoba Ballud je zjevně nářeční variantou lexému z farnosti Alūksne.

Apelativum balodis bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17.^th a 18.^th století (srov. taub/ ballohdis Lettus 1638: 181; Taube/Ballohdis Phras. Lettica 1638: 279; ballodis tas, die Taube Lange 1773: 49); lze je spojovat se společnou slovní zásobou baltských jazyků (srov. litevské balandis), přičemž společné označení v baltských jazycích vyjadřuje barvu (srov. lotyšské balts, litevské bālas, báltas) (viz ME I 259–260, LEW 31, Smoczyński 2007: 42). Ve 20.^th století se objevila snaha spojovat oba názvy v baltských jazycích s osetským bælon „domácí holub“, a tím rozšířit etymologickou souvislost z oblasti baltských jazyků na

Straipsniai / Articles

145

ILGA JANSONE

oblasti baltských a indoíránských jazyků (viz Гамкрелидзе, Иванов 1984 (2)I 602; Sabaliauskas 1990: 29; Karaliūnas I 77; ME I 259–260).

Apelativní označení holubů – dūja, které má v současnosti jistou konotaci, se vyskytuje v názvech deseti usedlostí.

Lexém dūja se v názvech usedlostí objevuje v základní podobě (Duije, Duijes) a ve slovních spojeních (Mesche Duije, Kalne Duije/ Kalne Duje, Leijes Duje). Vyskytují se také názvy usedlostí s lexémem tūja.

Všechny názvy usedlostí jsou buď slovními spojeními (Strupp Thujes, Garr Thujes, Jaun Thujes, Wetz Thujes, Tuhjas Melfup), nebo složenými útvary (Latwan Tuhjan, Andre Tuhjan), které se užívají pouze na soukromém panství Lēdmane ve farnosti Lielvārde, na soukromém panství Bučauska ve farnosti Cesvaine a také na zámku Alūksne.

Jiné označení holuba – dūve – bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka (srov. Duhwe, duhwiņa, eine zahme Taube Lange 1773: 93).

Zatímco názvy usedlostí s lexémem dūja lze jednoznačně zařadit do sémantické skupiny fauny, názvy usedlostí s paralelním lexémem tūja působí potíže. Pouze podle pravopisu lze tyto názvy usedlostí přiřadit k sémantické skupině flóry; v běžné mluvě se však častěji vyskytuje název dzīvībaskoks (latinsky Thuja occidentalis). Vezmeme-li navíc v úvahu název panství Tūja ve farnosti Liepupe, můžeme dojít k závěru, že název panství Tūja nemá sémantiku flóry, nýbrž fauny. Důvodem tohoto etymologického výkladu je německý název Taubenhof (německy Taube „holub“, Hof „panství“), který lze spojovat s názvem holuba – dūja; změna t: d mohla být ovlivněna německým Taube. Autoři díla „Baltisches historisches Ortslexikon“ (viz Ortslexikon II 637) uvádějí takovou etymologii. Německý název panství Tūja Kragenhof ve farnosti Alūksne odpověď neposkytuje, avšak jeho lotyšský název rovněž souvisí s názvem dūja: majiteli panství Tūja byli v letech 1631 až 1791 příslušníci rodu von Taub (viz Ortslexikon II 298).

Z etymologického hlediska je lexém dūja výpůjčkou z dolnoněmeckého dūve; lotyšské dūve se následkem zdrobněliny dūviņa > dūjiņa změnilo na dūja (ME I 524, Sehwers 1953: 178).

Ornitholexém ūbele se objevuje ve čtyřech názvech usedlostí, a to jak v základní podobě (Ubel, Uhbels/ Uhbel/ Uhbele), tak ve slovních spojeních (Ubel Krug, Uhbel Gesinde).

Apelativum ūbele bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17.^th a 18.^th století (srov. Turteltaube/Ubele Phras. Lettica 1638: 279; Uhbele ta, eine Turteltaube Lange 1773: 362). Jde o zvukomalebné slovo odvozené od slovesa označujícího zvuk ūbuôt (ME IV 403, LEV II 448).

146

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Housenames of Fauna (Bird Names) Semantics in Vidzeme: Materials of Historical (Souls) Revisions in Vidzeme Guberniya 1826

TOPONYMIZACE NÁZVŮ PTÁKŮ Z ŘÁDU SOKOLOTVARÝCH

Názvy ptáků z řádu sokolotvarých se při pojmenovávání vidzemských domovních jmen používaly aktivně; tvoří celkem 32 jednotek, tedy 6,3 procenta všech názvů ptáků v motivovaných domovních jménech. Nejčastější jsou názvy z čeledi accipitridae a byly použity dva názvy ptáků z této čeledi; jde o následující ornitolexémy: vanags ‚jestřáb‘ a ērglis ‚orel‘. Apelativum vanags se vyskytuje v pojmenování 30 domovních jmen a spolu s apelativem dzenis zaujímá druhé místo v četnosti užití ornitolexémů.

Lexém vanags se v domovních jménech vyskytuje jak v základní podobě (Wanag, Wannag, Wannags, Waņagge), tak v odvozených podobách (Wannadfen), ve složeninách (Pollowannag) i ve slovních spojeních (Kalne Vannag, Leies Vannag, Leijes Wannag, Purre Wannag, Ogelneck Wannag).

Apelativum vanags bylo zahrnuto již v prvních slovnících lotyštiny ze 17^th. a 18^th století (srov. Habich/Wannags Lettus 1638,82; ein Habicht/Wannags Phras. Lettica 1638, 277; Wannags tas, der Habicht Lange 1773, 377). A. Sabaliauskas řadí lotyšské vanags spolu s litevským vāndgas a pruským sperglavanagis ke společné lexikální vrstvě baltských jazyků (Sabaliauskas 1990: 152). Další etymologie slova není dostatečně jasná (možné etymologické varianty jsou probírány v LEW 1194 a LEV II 481–482; ME IV 468).

Pouze jedno domovní jméno obsahuje lexém ērglis, a to pouze v základní podobě ženského rodu (Ergle).

Apelativum ērglis bylo zahrnuto již v prvních slovnících lotyštiny ze 17^th. a 18^th století (srov. Adler/Ehrghle Lettus 1638, 18; ein Adler/Ehrglij Phras. Lettica 1638, 277; Ehrglis tas, der Adler Lange 1773, 110); ve všech baltských jazycích si zachovalo starý kořen *he/or-, z něhož vznikly lotyšské ērglis, litevská nářeční arēlis, erēlis a pruské arelie (=arelis) (Гамкрелидзе, Иванов 1984(2): 538; k pruskému arelie viz také Топоров А–Д 101–102).

Pouze jedno domovní jméno obsahuje ornitolexém pieķūns ‚sokol‘ v podobě odpovídající apelativu Peekun z čeledi falconidae.

Je možné, že apelativum pieķūns bylo poprvé zahrnuto do lotyšsko-německého slovníku Carla Christiana Ullmanna z roku 1872 (srov. peekuhns, ein großer Flake Ullmann 1872: 194). J. Endzelīns uvádí možný vztah lotyšského Piec-es ke gótskému figures ‚prsty‘ (finger) a afghan ‚uchopit, chytit, zmocnit se‘ (ME III 262).

Straipsniai / Articles

147

ILGA JANSONE

TOPONYMIZACE NÁZVŮ PTÁKŮ ŘÁDU HRABAVÝCH

Názvy ptáků řádu hrabavých se ve vícemských názvech usedlostí hojně používaly; celkem tvoří 30 jednotek neboli 5,9 procenta všech ptačích názvů v motivovaných názvech usedlostí. Nejoblíbenější byly dva názvy z čeledi tetraonidae, zastoupené v názvech usedlostí takovými ornitolexémy, jako jsou mednis „tetřev hlušec“, rubenis „tetřívek obecný“ a teteris „tetřívek“. Apelativum mednis se objevuje v pojmenování 11 usedlostí ve Vidzeme.

Lexém mednis se v názvech usedlostí vyskytuje v základní podobě, obvykle v ženském rodě (Medna, Medne), a také ve slovních skupinách (Medne Zenne, Muisches Kripan Mednes).

Apelativum mednis bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyštiny ze 17^th. a 18^th. století (srov. Meddens Mednis, ein Auerhahn Lange 1773: 187). Lotyšské mednis (se starší podobou medenis) pochází z *medinis, což odpovídá litevskému adj. medinis „dřevěný“ (ME II 590, LEV I 575–576).

Oba lexémy z čeledi tetrao tetrix se vyskytují v názvech usedlostí ve Vidzeme: apelativum rubenis bylo motivačním slovem v osmi názvech usedlostí, zatímco teteris v sedmi názvech usedlostí.

Lexém rubenis se v názvech usedlostí vyskytuje v základní podobě (Rubben, Rubbin) a ve slovních skupinách (Grosz Rubben, Klein Rubben, Mas Rubben, Rubben Ansch, Rubben Martz, Tupeſchan Rubben).

Apelativum rubenis bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyštiny ze 17^th. a 18^th. století (srov. Birchkhun/Tetteris/Rubbenis Lettus 1638: 35; Birckhan/Tetteris/ Rubbenis Phras. Lettica 1638: 279; Rubbens tas, ein Birkhuhn Lange 1773: 253). J. Endzelīns a E. Fraenkel zastávali opačné názory na lotyšské Rubenis: J. Endzelīns se domnívá, že název ptáka je odvozen od zvukového slovesa rubinât „vydávat pářící se zvuky“ (ME III 552), zatímco E. Fraenkel ukázal, že zvukové sloveso je odvozeno od substantiva v lotyštině rubenis (LEW 744). Při výkladu etymologie se častěji uplatňuje směr „zvukové sloveso“ → „název ptáka“.

Lexém teteris se v názvech usedlostí vyskytuje v základní podobě (Tetter), v odvozené podobě (Teterit) i ve slovních skupinách (Kaln Tetter, Leijes Tetter).

Apelativum teteris bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyštiny ze 17^th. a 18^th. století (srov. Birckhun/Tetteris/Rubbenis Lettus 1638: 35; Birckhan/Tetteris/Rubbenis Phras. Lettica 1638: 279; Tetteris tas, Birkhahn Lange 1773: 348). Onomatopoický reduplikovaný kořen *t^[h]et^[h](e)r je

148

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Housenames of Fauna (Bird Names) Semantics in Vidzeme: Materials of Historical (Souls) Revisions in Vidzeme Guberniya 1826

časté v názvech ptáků ve všech hlavních dialektových skupinách IDE, např. prus. tatarwis „samice tetřívka“, lit. teterà „tetřívek“, lot. teteris, avšak stáří názvu neumožňuje určit jeho původní význam ani konkrétní druhy ptáků, které lexémy s tímto kořenem označovaly (Гамкрелидзе, Иванов 1984(2): 540; viz také Būga 1908: 138, ME IV 169, Sabaliauskas 1990: 35, LEW 1084–1085).

Názvy ptáků z čeledi phasianidae se při pojmenovávání domů objevují méně často a jsou zastoupeny ornitolexémy irbe „koroptev“ a paipala „křepelka“. Domovní názvy s lexémem irbe byly započítány mezi názvy náležející k čeledi phasianidae, do níž patří laukirbe „koroptev polní, Perdix perdix“, nejběžnější druh koroptve, zatímco mežirbe „jeřábek lesní, Bonasia bonasia“ a baltirbe „bělokur horský, Lagopus lagopus“ podle posledních změn v klasifikaci náležejí do čeledi tetrao tetrix. Apelativum irbe se vyskytuje ve třech vidzemských domovních názvech.

Lexém irbe se v domovních názvech vyskytuje pouze v odvozených podobách (Irbīht, Irben). Apelativum irbe již bylo zahrnuto do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17^th. a 18^th. století (srov. Hafelhun/Irrbe Lettus 1638: 85; Rebhun/Irrbe Lettus 1638: 140; Hafelhun/Irrbe Phras. Lettica 1638: 278; Irrbe ta, ein Feldhuhn Lange 1773: 132). Na etymologii tohoto slova nepanuje shoda. Většina etymologů se domnívá, že lot. irbe a lit. jerubė (s variantami) jsou slova téhož kořene jako lot. rubenis (viz ME I 708–709, LEW 193–194); existuje však také pokus spojit lot. irbe s označením barvy (viz LEV I 344).

Lexém paipala se vyskytuje pouze v jednom domovním názvu, kde je uveden s jinou příponou – Paippul.

Apelativum paipala již bylo zahrnuto do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17^th. a 18^th. století (srov. Wachtel/Paipole Phras. Lettica 1638: 278; Paipala ta, eine Wachtel Lange 1773: 225). J. Endzelīns spojuje lot. paipala s lit. piépala, staroprus. penpalo a rus. непепель (ME III 34); E. Fraenkel odvozuje jeho další etymologii od kořene IDE *pel- „létat, třepetat se, plavat“; toto vysvětlení podporuje také K. Karulis (LEW 586, LEV II 10).

TOPONYMIZACE NÁZVŮ PTÁKŮ Z ŘÁDU CORACIIFORMES

Názvy ptáků z řádu coraciiformes rovněž přispěly k výběru domovních názvů – celkem 22 jednotek neboli 4,4 procenta všech domovních názvů s ptačí sémantikou. Názvy ptáků z čeledi coraciidae se používají pouze

Straipsniai / Articles

149

ILGA JANSONE

při pojmenovávání domů a jsou zastoupeny ornitolexémem vārna „vrána“.

Lexém vārna se v domovních názvech vyskytuje v základní podobě (Wahrna, Wahrne, Warne), v odvozených podobách (Warnen), ve složeninách (Wahrnakrug, Wahrneporesch) i ve slovních spojeních (Wahrne Krug, Warnes Krug, Wahrn Krug, Jaun Wahrne, Wezz Wahrne).

Apelativum vārna již bylo zahrnuto do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17^th. a 18^th. století (srov. Kräe/Wahrna Lettus 1638, 106; eine Kräe/Wahrna Phras. Lettica 1638, 279; Wahrns tas, eine Krähe Lange 1773, 371); v jedné jazykové skupině (baltské, slovanské a tocharské jazyky) jde o fonetickou inovaci s počáteční hláskou *u- z proto-kořene *k[h]or-n-, např. lit. vārna, prus. warne¹⁰ (Гамкрелидзе, Иванов 1984(2): 540). A. Sabaliauskas řadí lot. vārna, lit. vārnas, vārna, prus. warnis, warne ke společné lexikální vrstvě baltských a slovanských jazyků (Sabaliauskas 1990: 120).

TOPONYMIZACE NÁZVŮ PTÁKŮ ŘÁDU VRUBOZOBÍ

Někdy se při pojmenovávání usedlostí upřednostňovaly názvy ptáků řádu picidae – celkem 20 jednotek neboli 4 procenta všech názvů usedlostí s ptačí sémantikou. Z řádu picidae jsou z čeledi anatidae zastoupeni pouze ptáci označovaní ornitolexémy gulbis „labuť“, gaigala „morčák“, pīle „kachna“ a jejich převzaté obdoby v názvech usedlostí.

Apelativum gulbis se vyskytuje v deseti názvech usedlostí.

Lexém gulbis se vyskytuje v názvech usedlostí jak v základní podobě, obvykle v ženském rodě Gulbe, tak v odvozených podobách (Gulban, Gulbit) a složených podobách (Ans Gulben, Anz Gulben, Jahn Gulben, Marting Gulben).

Apelativum gulbis bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17^th. a 18^th. století (srov. Schwan/Ghullbis Lettus 1638, 164; ein Schwan/Ghullbis Phras. Lettica 1638, 279; Gulbis tas, ein Schwan Lange 1773, 126). A. Sabaliauskas řadí tento lexém do společné lexikální vrstvy baltských a slovanských jazyků a zároveň připouští, že Christian Stang jej vztahuje pouze k lexiku baltských jazyků (Sabaliauskas 1990: 117–118; o vztahu k podobám ve slovanských jazycích viz také ME I 676, LEW 175). Anatolij Nepokupnij však oblast rozšiřuje

¹⁰ K litevským a pruským jazykovým podobám lze připojit také lot. vārna, což ve své studii neuvádějí Vyacheslav Ivanov a Tamaz Gamkrelidze.

150

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Housenames of Fauna (Bird Names) Semantics in Vidzeme: Materials of Historical (Souls) Revisions in Vidzeme Guberniya 1826

užívání baltského gulbis a slovanského kъlpъ tím, že stanovuje korespondence v celé oblasti kolem Baltského moře (Непокupный 1966: 81–87).

Vedle lotyšského apelativa gulbis se v jednom názvu usedlosti možná objevuje také odpovídající estonský lexém luik „labuť“, a to v názvu usedlosti ve farnosti Gaujiena v základní podobě zakončené jednotným lotyšským koncovým -e (Luike). Podle estonských etymologů je luik základem estonského zvukomalebného slovesa luikama a finského luikata (EES 2012: 253).

V názvu jedné usedlosti se lexém pīle vyskytuje ve zdrobnělé podobě (Pilit). Jelikož v tomto názvu usedlosti není délka samohlásky vyznačena, nelze samozřejmě vyloučit hypotézu, že název usedlosti souvisí s apelativem pils; tato hypotéza je však nepravděpodobná.

Apelativum pīle bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17^th. a 18^th. století (srov. Antvogel/Piele Lettus 1638, 21; Ente/Piele Lettus 1638, 53; eine zahme Endte/Piele Phras. Lettica 1638, 277; Ente die, ta pihle Lange 1777: 207). Lot. pīle je zřejmě lexikální inovací, která nahradila starší lexém dochovaný v litevském a staropruském antis. Pīle je výsledkem onomatopoie (viz ME III 232, LEV II 48). Někteří autoři se domnívají, že toto slovo je kuronského původu, O. Büss to však vyvrátil (Büss 2008 [1988]: 186).

Zajímavou dvojici tvoří název usedlosti Ente ve farnosti Straupe a Ante ve farnosti Opekalns. Lexém Ente je poměrně jistou výpůjčkou z německého Ente „kachna“; s ohledem na vliv německých statkářů a pastorů se výpůjčka jeví jako zřejmá. Ante se však podobá litevskému antis „kachna“ a jeho zakončením je jednotné -e. Mohla se litevská výpůjčka objevit poblíž estonské hranice? Nedaleko místa se nachází Drusku or Korneta castle mound a slovník „Názvy míst Lotyšské SSR“ uvádí starý název usedlosti, který J. Endzelīns srovnává s názvem litevské vesnice Drùškiai a názvem kopce Drùska-kalnis (Lvv I (1) 230).

T. Gamkrelidze a V. Ivanov píší, že v době, kdy se již ustálily jednotlivé indoevropské dialekty, byly pīles (kachny) domestikovanou drůbeží; proto se indoevropské *anḤt^[h]- stalo označením divoké kachny a v několika jazycích (včetně staropruského antis „kachna“, litevského ántis „kachna“, starohornoněmeckého anut, německého Ente „kachna“, ruského утъ, утка, утва „kachna“) se zachoval vztah k proto-kořeni (Гамкрелидзе, Иванов 1984(2): 543).

Ruské утка, odpovídající lexému pīle, je při pojmenovávání usedlostí rozšířenější a objevuje se ve čtyřech názvech usedlostí uvedených v příslušné původní podobě (Utke, Uttke). Takové názvy usedlostí se vyskytují ve farnostech Salaca a Matīši, stejně jako ve farnostech Opekalns a Tirza. Pokud se posledně jmenované farnosti nacházejí poblíž ruské hranice a patří k hornolotyšské

Straipsniai / Articles

151

ILGA JANSONE

nářečí s velkým počtem výpůjček z ruštiny, zatímco farnosti Salaca a Matīši patří k livonskému nářečí Vidzeme a leží v blízkosti Estonska, takže do jejich jazyka nepronikla slovanská slova. Je možné, že se v místních názvech usedlostí objevilo další nedoložené lexéma.

Ornitolexém gaigala se objevuje v pojmenování dvou usedlostí, a to pouze v základní podobě (Gaigal).

Apelativum gaigala bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17^th. a 18^th. století (srov. Teucher/Ghaighalis Phras. Lettica 1638, 278; Gaigale ta, ein Fijchgeyer Lange 1773, 114). Lotyš. gaigala a litev. gāigalas, prus. gegalis souvisejí se slovesy označujícími zvuk, která vznikla z reduplikovaného zvukomalebného *ge–/*ghe–. Taková zvuková slovesa a jejich odvozená substantiva jsou dobře známa ve slovanských jazycích, např. staroslověn. glagolъ ‚slovo‘, glagolati ‚mluvit‘, rus. nář. gologolitь ‚klábosit‘ (ME I 583–584, LEW 128, LEV I 278, Топоров Е–Н 187–189).

TOPONYMIZACE PTAČÍCH NÁZVŮ ŘÁDU JEŘÁBŮ

Někdy byly pro názvy usedlostí vybírány ptačí názvy z řádu jeřábů – celkem 19 jednotek neboli 3,8 procenta všech názvů usedlostí s ptačí sémantikou. Při pojmenovávání usedlostí byly použity pouze názvy z čeledi gruidae řádu jeřábů, zastoupené ornitolexémem dzērve ‚jeřáb‘.

Lexém dzērve se v názvech usedlostí objevuje jak v základní podobě (Dserwe, Dſerwe, Dſehrwe), tak v odvozeninách (Dſerwit, Dſerwan, Dſerwen), ve slovních spojeních (Kalna Dſehrwe, Leies Dſehrwe, Leel Dſerwe, Mas Dſerwe, Masſ Dſerwe) i ve složených podobách (Jaun Dſerweneek Gesinde).

Apelativum dzērve bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17^th. a 18^th. století (srov. Kranich/Dſehrwe Lettus 1638, 106; (ein) Kranich/Dſehrwe Phras. Lettica 1638, 279, 280; Dſehrwe ta, ein Kranich Lange 1773, 87); ve všech baltských jazycích si zachovalo starý kořen *k’er-, z něhož jsou odvozeny lotyš. dzērve, litev. gérvė, prus. gerwe (Гамкрелидзе, Иванов 1984(2): 540; viz také LEW 137–138, ME I 548, LEV I 249, Топоров Е–Н 223–227).

152

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Housenames of Fauna (Bird Names) Semantics in Vidzeme: Materials of Historical (Souls) Revisions in Vidzeme Guberniya 1826

TOPONYMIZACE PTAČÍCH NÁZVŮ ŘÁDU SOV

V názvech usedlostí byly použity také ptačí názvy z čeledi strigidae řádu sov – celkem 15 jednotek neboli 3 procenta všech motivovaných názvů usedlostí obsahujících ptačí názvy, zastoupených ornitolexémy pūce ‚sova‘, pelēda ‚kalous ušatý‘ a apogs ‚sýček‘. Apelativum pūce se vyskytuje v šesti názvech usedlostí.

Lexém pūce se v názvech usedlostí objevuje pouze v základní podobě (Putze, Puhze, Puhtze).

Apelativum pūce bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17^th. a 18^th. století (srov. eine Eule/Uhpis/Puhza Phras. Lettica 1638, 280; Puhze ta, eine Eule Lange 1773, 242). J. Endzelins píše o onomatopoickém původu tohoto slova (ME III 444; viz také LEW 660, LEV II 83, LVDA 1999: 100–101).

Nářeční lexém pelēda se objevuje ve čtyřech názvech usedlostí ve farnostech Ērgeme (2), Limbaži a Suntaži. V lexikální části „Lotyšského nářečního atlasu“ je slovo pelēda rozšířené v Latgale a na východě Vidzeme a Zemgale (LVDA 1999: 100–101; mapa 38^th), avšak rozšíření uvedeného ornitolexému pelēda je mnohem širší a zahrnuje i severozápadní část Vidzeme.

Lexém pelēda se v názvech usedlostí objevuje v základní podobě (Pellad, Pellehdu) a ve slovních spojeních (Kalna Pellehd, Leies Pellehd).

Apelativum pelēda bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17^th. a 18^th. století (srov. Fledermaus/ Sickpfahrni/ Pell=ahd Phras. Lettica 1638, 280), označuje však název zvířete z čeledi netopýrovitých řádu letounů. Z etymologického hlediska se považuje za složeninu z lotyš. pele, litev. pelē a lotyš. ēst, litev. ēsti (ME III 196, LEW 566, LEV II 35). E. Fraenkel navíc píše, že vzniklo jako tabuové slovo (LEW 566).

Apelativum apogs se objevuje v pěti názvech usedlostí.

Lexém apogs se v názvech usedlostí objevuje v základní podobě (Appog, Appoga) i ve slovních spojeních (K[alna] Appog, L[ejas] Appog).

Apelativum apogs bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17.^th a 18.^th století (srov. Eule/Appohx Lettus 1638, 55; Kautz oder Eul/Appohx Lettus 1638, 100; Appohgs tas, eine Nachteüle Lange 1773, 23); je běžné v lotyštině i litevštině (srov. litev. apúokas „výr; sova“) a náleží ke společné lexikální vrstvě baltských jazyků (viz Sabaliauskas 1990, 148). Etymologie není dostatečně jasná. Kořen slova odpovídá zvukovým slovesům lotyš. ūkšuot, ūkšēt „vzdychat

Straipsniai / Articles

153

ILGA JANSONE

(vzdychat)“, litev. ú̂kauti „zavolat (zahoukat)“ (ME I 133, LEW 14), problém významu předpony ap-, o němž pojednával J. Endzelīns, však zůstává nevyřešen (ME I 133, LEV I 73). Navzdory nejistotám lze slovo apogs zařadit do skupiny slov zvukomalebného původu.

TOPONYMIZACE PTAČÍCH NÁZVŮ ŘÁDU CICONIIFORMES

Ptačí název z čeledi ardeidae dumpis „bukač“ se objevuje v pojmenováních domů; je zaznamenán devětkrát, což představuje 1,8 procenta všech názvů domů obsahujících ptačí názvy.

Lexém dumpis se v názvech domů vyskytuje jak v základní podobě, obvykle v ženském rodě (Dumpe), tak ve víceslovných spojeních (Dumpe Runtze).

Apelativum dumpis bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17.^th a 18.^th století (srov. Dumpis, ein Rohrdommel Lange 1773, 95). J. Endzelīns s odkazem na studii Johannse Sehwerse tvrdí, že lexém dumpis je výpůjčkou ze starohornoněmeckého raredump „bukač“ (ME I 515; viz také Sehwers 1953: 29); K. Karulis s odkazem na středodolnoněmecké raredump (v lotyštině chybí první část slova) se domnívá, že lotyš. dumpis „pták“ souvisí s lotyš. dumpis „vzpoura, povstání“, a proto dochází k závěru, že pták vydává hluk (LEV I 240).

TOPONYMIZACE PTAČÍCH NÁZVŮ ŘÁDU CUCULIFORMES

Ptačí název z čeledi cuculidae řádu cuculiformes dzeguze se užívá v pojmenováních domů; je zaznamenáno pětkrát a tvoří jedno procento všech označení ptáků v názvech domů.

Lexém dzeguze „kukačka“ se v názvech domů vyskytuje v základní podobě (Dsegus, Džegus, Dzeggūs) i ve víceslovných spojeních (Kaln Džegus, Leis Džegus).

Apelativum dzeguze bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17.^th a 18.^th století (srov. Guckuck/Djāggufe Lettus 1638, 81; der Kuckuck/Djāggufe Phras. Lettica 1638, 279; Djāggufe ta, der Gukkuk Lange 1773, 86). A. Sabaliauskas řadí litev. gegùžė a lotyš. dzeguze, stejně jako prus. geguse, ke společné lexikální vrstvě baltských a slovanských jazyků (Sabaliauskas 1990: 117). Také J. Endzelīns, E. Fraenkel a M. Vasmer poukazují na shodu baltských a slovanských podob; nicméně, oni

154

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Housenames of Fauna (Bird Names) Semantics in Vidzeme: Materials of Historical (Souls) Revisions in Vidzeme Guberniya 1826

dále nerozebírají vývoj (ME I 539–540, LEW 142–143, ЭСРЯ II 91–92). K. Karulis připouští, že toto slovo souvisí s napodobováním hlasu kukačky (LEV I 246). J. V. Toporov spojuje název dzeguze v baltských a slovanských jazycích s podobami v germánských jazycích, například se starohornoněmeckým gouh (Топоров E–H 189–191).

TOPONYMIZACE NÁZVŮ PTÁKŮ ŘÁDU POTÁPKOTVARNÍCH

Ptačí název podicipedidae z čeledi potápkovitých, patřící do řádu potápkotvarých, dūkuris se objevuje v označení názvů usedlostí; je doložen pouze třikrát a představuje 0,6 procenta názvů usedlostí s ptačí sémantikou.

Lexém dūkuris ‚potápka‘ se v názvech usedlostí vyskytuje pouze v základní podobě (Dukur, Dukk ur).

Varianta apelativa dūkuris byla zařazena již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17^th. a 18^th. století (srov. duḳḳeris, eine art Tauchenten Lange 1773, 94). J. Endzelīns uvádí zdrobnělinu dūkurītis ‚Zwergsteissfuss (podicipes fluviatilis)‘ v hesle ᵈdūkuris ‚der Taucher (potápěč)‘ ve slovníku a píše, že lotyšské dūkuris bylo převzato ze středoněmeckého dūker (ME I 526).

NÁZVY USEDLOSTÍ S OZNAČENÍMI PRO DRŮBEŽ

Některé názvy ptáků označujících drůbež byly použity při pojmenovávání usedlostí; tvoří 14 jednotek neboli 2,8 procenta všech názvů usedlostí s ptačí sémantikou¹¹.

Apelativum cālis ‚kuře‘ se vyskytuje v devíti vidzemských názvech usedlostí.

Lexém cālis se v názvech usedlostí vyskytuje jak v základní podobě (Zahle), tak v odvozených podobách (Zahlit, Zahlīht, Zahlīet) i ve slovních skupinách (Mefche Zalīt).

Apelativum cālis bylo zařazeno již do prvních slovníků lotyšského jazyka ze 17^th. a 18^th. století (srov. jungs Hennlein/Zahlietz Lettus 1638, 88; Küchlein/Zalifchi Phras. Lettica 1638, 281; Zahlis tas, ein Küchel Lange 1773: 396). J. Endzelīns původ tohoto slova neuvádí (ME I

¹¹ Samostatnou skupinu tvoří názvy usedlostí s ornitholexémem gailis (kohout). Pīle (kachna) nebylo započítáno jako domácí pták.

Straipsniai / Articles

155

ILGA JANSONE

367); K. Karulis se jej pokouší spojovat s ide. kořenem *kel- ‘volat, křičet, dělat hluk, znít’, který se v důsledku hláskové změny změnil v *kol-: kal- a v lotyštině v *k’āl- > cāl- (LEV I 159–160).

Tři názvy usedlostí souvisejí s apelativem vista ‘slepice’.

Lexém vista se v názvech usedlostí objevuje v odvozené podobě (Wiftul) a ve složených podobách (Jaun Wistuz, Wetz Wistuz).

Apelativum vista již bylo zahrnuto v prvních slovnících lotyšského jazyka ze 17.^th a 18.^th století (srov. Henn/Wiṭa Lettus 1638: 88; eine Henne/Wiſta Phras. Lettica 1638, 281; Wiſta ta, die [avotā – diz] Henne Lange 1773: 396).

O původu lexému vista nepanuje shoda. A. Sabaliauskas jej spojuje se společnou lexikální vrstvou baltských jazyků (Sabaliauskas 1990: 153). J. Endzelīns spojuje lotyšské vista ve významu ‘domácí pták’ nebo ‘ten, který přišel domů’ se staroindickým viś- ‘dům’ (ME IV 626; také LEW 1266). E. Fraenkel zmiňuje jeho spojitost s latinským avis ‘pták’; tuto hypotézu však nepovažuje za reálnou; konkrétně je nepravděpodobné, že by lotyšské vista a litevské vištà mohly souviset s litevským vimščióti (LEW 1266).

Jeden název usedlosti souvisí s ekvivalenty lexému vista v ruštině курица. Tento název usedlosti se vyskytuje ve farnosti Alūksne a užívá podobu odpovídající ruskému apelativu – Kuritz. Z etymologického hlediska je ruské кура, курица ‘slepice’ odvozeno od ruského кур ‘kohout’, které pochází ze zvukomalebného slovesa souvisejícího se zpěvem (ЭСРЯ II 422).

Apelativum související s jedním názvem usedlosti a vyskytující se ve slovním spojení Titer Krug je titars.

Lexém titars ‘krocan’ byl již zařazen do slovníků z 18.^th století (srov. Tihteris, Joll einen Kalkuhn vorſtellen Lange 1773: 396). Jeho původ není dostatečně jasný. J. Endzelīns se domnívá, že lotyšské tītars mohlo vzniknout reduplikací lotyšského teteris (ME IV 206).

NÁZVY DOMŮ S OBECNÝM OZNAČENÍM PUTNS (PTÁK) A JEHO ANALOGIEMI

Zobecněné označení putns se objevuje v 18 neboli 3,6 procentech všech ornitolexémů v motivovaných názvech domů. Lexém putns se v názvech domů vyskytuje jak v odvozených podobách (Putnen, Putnin, Puttnin, Puttnieng), ve složeninách (Areputne), ve slovních skupinách (Jaun Putne, Wez Putne), tak i v kombinovaných podobách (Kalne Puttnung, Leijes Puttnung, Putning Janne, Putning Andres Gesinde).

156

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Housenames of Fauna (Bird Names) Semantics in Vidzeme: Materials of Historical (Souls) Revisions in Vidzeme Guberniya 1826

Apelativum putns bylo zahrnuto již v prvních slovnících lotyšského jazyka ze 17.^th a 18.^th století (srov. Vogel/Puttnis Lettus 1638, 196; ein Vogel/Puttnis Phras. Lettica 1638, 277; putns, ein Vogel Lange 1773: 244). O původu tohoto slova nepanuje shoda. Většina etymologů je spojuje s indoevropským kořenem *pū- ‚malý, mládě‘ > baltským a slovanským *putā- ‚pták‘ > baltským *putnas > lotyšským putns (LEW 554, ME III 441–442, LEV II 94).

Tři názvy domů ve Vidzeme z farností Cesvaine a Palsmane by mohly být analogií lexému putns v estonštině lind ‚pták‘. Lexém lind se v názvech domů objevuje v odpovídajícím tvaru apelativa s připojenou koncovkou (Linde) a ve slovních skupinách (Linde Pawul, Jaun Linde). Je však pravděpodobnější, že názvy domů nepocházejí z apelativa se sémantikou fauny, nýbrž z apelativa se sémantikou flóry, totiž německého Linde ‚lípa‘.

NÁZVY DOMŮ S LEXÉMEM GAILIS (KOHOUT) A JEHO ANALOGIEMI

S lexémem gailis souvisí padesát pět názvů domů, což představuje 10,9 procenta všech názvů domů s ptačí sémantikou. Tyto názvy domů by mohly náležet k motivované onymické skupině drůbeže, avšak excerpované složeniny (v některých případech slovní skupiny) s lexémem gailis ukazují, že se vztahují nejen k drůbeži, ale také k několika druhům lesních ptáků.

Lexém gailis se vyskytuje ve 22 názvech domů, v nichž by motivační slovo mohlo souviset s domácím ptákem; tyto názvy domů mají podobu odpovídající apelativu – obvykle ženského rodu (Gaile), odvozené podoby (Gailit, Gailiht, Gailan, Geilit), složeniny (Marsgail, Gailematſch), slovní skupiny (Kalna Gailis, Lejas Gailis, Leel Gaile, Mas Gaile) a kombinované podoby (Gailit Krischan, Gailit Mickel).

Apelativum gailis bylo zahrnuto již v prvních slovnících lotyšského jazyka ze 17.^th a 18.^th století (srov. Hahn/Ghailis Lettus 1638, 83; ein Han/Ghailis Phras. Lettica 1638, 280; Gailis, der Hahn Lange 1773: 114).

Etymologicky lotyšské gailis a litevské gaidỹs souvisejí se zvukovým slovesem lotyšsky dziedāt, litevsky giedóti (ME I 584–585, LEW 150, LEV I 279)

Pět názvů domů ve Vidzeme může souviset s analogií estonského kukk ‚kohout‘ k lexému gailis. Tyto názvy domů mají podobu odpovídající apelativu s jednotnou koncovkou (Kuikke/Kukke) a objevují se ve slovních skupinách (K[alna] Kukke, Kalne Kukke, L[ejas] Kukke, Leies Kukke. Uvedené názvy domů se nacházejí ve farnostech Ērģeme, Rūjiena, Lēdurga a Turaidas, kde výpůjčky z estonštiny nejsou neobvyklé. Estonské kukk je v zásadě onomatopoické (EES 188).

Straipsniai / Articles

157

ILGA JANSONE

Finská výpůjčka se objevuje ve čtyřech domovních jménech – buď oblíbené kikas z estonských subdialektů, nebo livonské kik; její etymologie je obdobná jako u estonského kukk (EES 154). Tato domovní jména se vyskytují jak v podobě odpovídající apelativu s jednotnou koncovkou -e (Kikke), tak v odvozených podobách (Kikkan) i ve slovních spojeních (Kalne Kiks, Leijes Kiks). Odvozené domovní jméno Kikkan se nachází ve farnosti Alūksne, zatímco ostatní domovní jména ve farnostech Cēsis a Madliena. Je možné, že ve farnostech Cēsis a Madliena se v domovních jménech vyskytuje livonské kik, avšak ve farnosti Alūksne buď estonské kikas, nebo dokonce lexém s odlišnou sémantikou.

Samostatně bylo zkoumáno dvacet čtyři domovních jmen; jde o složeniny s lexémem gailis – pur(va)gailis, mež(a)gailis, ezergailis, rudz(u)gailis a sil(a)gailis – protože tyto složeniny jsou hovorovými označeními lesních ptáků nebo obsahují tabuový prvek: aby měl lovec při lovu úspěch, nesmělo se lovené zvíře, tedy pták, vyslovit.

Složenina pur(va)gailis (v jednotlivých případech také slovní spojení purva gailis) se objevuje v pojmenování 12 domovních jmen, kde se užívá v podobě odpovídající složenině (Purgael, Purgail, Purgaill, Purregail, Purrgail), i v podobě odpovídající slovnímu spojení (Puru gail). V některých případech byl ke složenině přidán další komponent (např. Purregail Pankoh, Mafs Purregail). Domovní jména se složeninou pur(va)gailis nemají konkrétní oblast výskytu; jsou rovnoměrně rozložena po celé Vidzeme.

Složenina pur(va)gailis jako název ptáka vzbuzuje zvláštní zájem. Podle informací poskytnutých lovci by mohlo jít o koroptev, zejména a nejspíše o bělokura.

Po analýze uvedené složeniny purgailis připouštějí Ojārs Bušs a Renāte Silina-Piņķe možnost, že slovo neoznačuje ptáka, nýbrž konkrétní rostlinu – rojovník bahenní (Ledum palustre) (Bušs, Silina-Piņķe 2012). Předpoklad založený na zkoumání jazykových materiálů z litevštiny a estonštiny se může zdát věrohodný; pokud však analyzujeme všechna domovní jména z počátku 19^th století ve Vidzeme, musíme dospět k závěru, že domovních jmen s lexémem gailis ve druhé části složeniny je příliš mnoho na to, aby šlo o náhodu; konkrétně gals → gailis.

Složenina mež(a)gailis se objevuje v pojmenování pěti domovních jmen v podobě odpovídající složenině (Mefchgail, Meschgail), ale také s přidanými dalšími komponenty, které tvoří kombinovaná slovní spojení (Kalne Mefchgail, Leies Mefchgail); ta rozlišují dvě podobná domovní jména.

Složenina mež(a)gailis zjevně označuje tetřeva, neboť slovní spojení meža gailis, zařazené do „Slovníku lotyšského jazyka“ K. Mülenbachse a J. Endzelīna, je vysvětleno takto: „tetřev s červeným hřebenem“

158

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Housenames of Fauna (Bird Names) Semantics in Vidzeme: Materials of Historical (Souls) Revisions in Vidzeme Guberniya 1826

(ME I 584–585). Dotazovaní lovci se shodli, že meža gaili je tetřev.

Složenina ezergailis se objevuje v pojmenování tří domovních jmen, a to jak v podobě odpovídající složenině (Esfergail, Efergail), tak v pravopisu odpovídajícímu slovnímu spojení (Esfer Gaile).

Složenina ezergailis nejspíše označuje bukače, neboť slovní spojení ežera gailis, zařazené do „Slovníku lotyšského jazyka“ K. Mülenbachse a J. Endzelīna, označuje bukače (ME I 584–585); tento výklad odpovídá vysvětlení lovců.

Složenina rudz(u)gailis se v pojmenování pouhých dvou domovních jmen objevuje jen spolu s lexémy liels „velký“ a mazs „malý“ (Leel Rudfgail, Mas Rudfgail). Obě tato domovní jména se vyskytují ve farnosti Ropaži. V současnosti existuje nepotvrzená informace, že lexém rudz(u)gailis by mohl označovat koroptev polní.

Složenina sil(a)gailis se rovněž objevuje v pojmenování dvou domovních jmen, a to pouze v podobě odpovídající složenině, bez ohledu na pravopis z 19.^th století (Sillegail). Tato domovní jména se vyskytují v různých venkovských statcích farnosti Trikāta. Možná jde o označení tetřívka.

ZÁVĚRY

V pojmenování domů je zastoupena široká škála ptačích názvů. Nejrozšířenější jsou gailis, zīle, dzenis, vanags (viz obrázek 2). Protože sedláci ve Vidzeme získali příjmení hromadně až v roce 1826, nemohla být základem názvů domů. Na jednotlivých panstvích, například na soukromých statcích Karva a Veclaicene v opokalské farnosti, bylo běžné, že název domu tvořil základ příjmení (obvykle příjmení správce domu). Porovnáme-li však ornitolexémy v názvech domů a v příjmeních (srov. Сталитмане 1981, Balodis 2008), lze mezi motivačními slovy zaznamenat podobnosti i rozdíly. Jednoznačně vedoucím označením v názvech domů i v příjmeních je částečně zobecněné pojmenování gailis, které označuje nejen drůbežího ptáka, ale také samce lesního ptáka. V názvech domů však oblíbená ptačí jména zīle, vārna, dzērve, ķikuts, žagata nepatří mezi nejčastější příjmení.

Oblíbená ptačí jména v příjmeních gulbis, mednis, putns a putniņš, rubenis, zvirbulis (obrázek 3) nepatří mezi nejrozšířenější ornitolexémy v názvech domů.

Straipsniai / Articles

159

ILGA JANSONE

OBRÁZEK 2. Nejoblíbenější ornitolexémy v názvech domů ve Vidzeme v roce 1826

Některá rozšířená a známá ptačí jména, například stārķis ‚čáp‘, zoss ‚husa‘, cielava ‚konipas‘ se v názvech domů nevyskytují.

Většina ornitolexémů používaných v názvech domů ve Vidzeme jsou také dobře známá apelativa současné lotyštiny, například balodis, bezdelīga, dzenis, kaija, strazds, vārna, vanags. V názvech domů ve Vidzeme bylo doloženo celkem 43 lexémů označujících volně žijící ptáky v lotyštině, tři lexémy označující drůbež, zobecněný lexém putns a lexém s vysokým stupněm zobecnění gailis. Apelativa užívaná pouze v nářečích jsou velmi vzácná, například pelēda, strads a strods, žīgurs a žēgurs. Bylo zjištěno, že některé lexémy z dnešních nářečí byly na počátku 19. století známé v širší oblasti; například názvy domů s ptačími jmény pelēda a strazds se vyskytují na statcích farnosti Ērgeme, a přitom „Nářeční atlas lotyštiny“ (LVDA 1999) neuvádí ani jedno z těchto apelativ v lexikální části pro Ērgeme či přilehlá nářečí; nezmiňuje je ani třísvazkový „Slovník nářečí Ērgeme“ (ĒIV 1977–1983). Některé názvy domů navíc obsahují lexém dūja, který má dnes konotativní význam.

160

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Housenames of Fauna (Bird Names) Semantics in Vidzeme: Materials of Historical (Souls) Revisions in Vidzeme Guberniya 1826

OBRÁZEK 3. Nejrozšířenější ornitolexémy v lotyšských příjmeních (diagram byl připraven na základě údajů z doktorské práce P. Balodise (Balodis 2012))

Výpůjčky z příbuzných a kontaktních jazyků v pojmenovávání domů ve Vidzeme jsou velmi vzácné. Je možné, že v korpusu 14 500 názvů domů některé zůstaly nepovšimnuty; dosud však byly doloženy pouze výpůjčky z litevštiny (antis ‚kachna‘), němčiny (Ente ‚kachna‘), estonštiny (kajakas ‚racek‘, nář. kikas (možná livonské kik) ‚kohout‘, kukk ‚kohout‘, luik ‚labuť‘) a ruštiny (утка ‚kachna‘, курица ‚slepice‘). Apelativa lotyštiny (dūja, dumpis) nebyla považována za výpůjčky, ale je pravděpodobné, že do lotyštiny přešla jako výpůjčky z němčiny.

Apelativa označující ptačí jména používaná při pojmenovávání domů jsou většinou slova odvozeného původu, která souvisejí se slovesy označujícími zvuky a/nebo s pojmenováními ptačích zvuků; většina z nich má v lotyštině i litevštině stejnou etymologii.

Analýza ptačích jmen v motivovaných názvech domů ve Vidzeme může přispět k poznání sémantiky uvedené lexiky na počátku

Straipsniai / Articles

161

ILGA JANSONE

19^th. století a také vhled do kritérií pro výběr konkrétních domovních jmen.

SOURCES

LVVA = foundation nr. 199, description nr. 1 – Historical (Souls) revision materials of Vidzeme Guberniya (Vidz̦emes gubern̦as dvēsel̦u revīziju materiāli) of the Latvian State Historical Archives.

ABBREVIATIONS AND REFERENCES

Balodis Pauls 2008: Latviešu personvārdu etimoloģiskās semantikas teorētiskais modelis un tā realizācija. Promocijas darbs. Rīga: Latvijas Universitāte.

Būga Kazimieras 1908: Aistiški studijai. Tyrinėjimai lygintinio prūsų, latvių ir lietuvių kalbōmokșlio srityje. I-oji dalis. Peterburgas: Imperatoriškosjos mokslų akademi-jos spaustuve.

Bušs Ojārs 2008 [1988]: Literārās valodas kursismi un kvazikursismi. – Bušs Ojārs. No ģermānismiem līdz superlatīvam. Rīga: LU Latviešu valodas institūts, 2008, 185.–191.

Bušs Ojārs, Siliņa-Piņķe Renāte 2012: Purgailis – putns, augs vai pārpratums? – Baltistica, VIII priedas. Vilnius: Vilniaus universitetas.

BVA 2009: Baltu valodu atlants. Prospekts. Rīga / Vilnius: Latvijas Universitate, Latviešu valodas institūts, Lietuvių kalbos institutas.

EES 2012: Eesti etümoloogia sõnaraamat. Koostanud ja toimetanud Iris Metsmägi, Meeli Sedrik, Sven-Erik Soosaar. Peatoimetaja Iris Metsmägi. Tallinn: Eesti Keele Sihtasutus.

ĒIV – Kagaine Elga. Ērģemes izloksnes vārdnīca. 1.–3. sēj. Rīga: Zinātne, 1977–1983.

Karaliūnas Simas I: Baltų praeitis istoriniuose šaltiniuose I. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2004.

Lange Jacob 1773: Lettſch-Deutſcher Theil des vollſtändigen Lettſchen Lexici, darinnen nicht nur sämtliche Stammwörter dieſer Sprache samt ihren Abſtämmlingen, ſondern auch die ſeltene, nur in gewißen Gegenden gebräuchliche Wörter, zum Nachſchlagen, angezeigt werden. Schloß Ober//Pahlen, 1773.

162

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Housenames of Fauna (Bird Names) Semantics in Vidzeme: Materials of Historical (Souls) Revisions in Vidzeme Guberniya 1826

Lange Jacob 1777: Vollſtändiges deutſchlettſches und lettſchdeutſches Lexicon, nach den Hauptdialecten in Lief= und Curland ausgefertigt von Jacob Lange. Mitau: J. Fr. Steffenhagen.

Latvijas daba: Latvijas daba. Enciklopēdija. 1. 4. sēj. Rīga: Latvijas enciklopēdija, 1994–1998.

Lettus 1638: LETTUS, Das iſt Wortbuch / Sampt angehegetem täglichem Gebrauch der Lettſchen Sprache; / Allen vnd jeden Außheimiſchen / die in Churland / Semgallen vnd Lettſchem Liefflande bleiben / vnd ſich redlich nehren wollen / zu Nutze verfertigt / Durch / Georgivm Mancelivm Semgall. der H. Schrifft Licentiatum &c. Erster Theil. Gedruckt vnnd verlegt zu Riga / durch Gerhard Schröder / Anno M. DC XXXVIII [1638].

LEV – Konstantīns Karulis. Latviešu etimoloģijas vārdnīca 1–2. Rīga: Avots, 1992.

LEW – Fraenkel Ernst. Litauisches etymologisches Wörterbuch 1–2. Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 1955–1962.

LVDA 1999: Brigita Bušmane, Benita Laumane, Anna Stafecka. Latviešu valodas dialektu atlants. Leksika. Darba zin. vad. B. Laumane. Rīga: Zinātne, 1999.

Lvv I – Endzelīns Jānis. Latvijas PSR vietvārdi 1(2). Rīga: Latvijas PSR Zinātņu akadēmijas izdevniecība, 1961.

Mažiulis Vytautas: Prūsų kalbos etimologijos žodynas 1. A–H. Vilnius: Mokslas, 1988; 2. I–K. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1993; 3. L–P. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1996; 4. R–Ž. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1997.

ME – Mülenbachs Kārlis. Latviešu valodas vārdnīca. Rediģējis, papildinājis, turpinājis J. Endzelīns. 1.–4. sēj., R., 1923.–1932.

Oken Lorenz 1837: Allgemeine Naturgeschichte für alle Stände, von Profeſſor Oken. Siebenten Bandes erſte Abtheilung. Stuttgart: Hoffmann’ſche Verlags=Buchhandlung.

Ortslexikon: Baltisches historisches Ortslexikon. II. Lettland. Hrsg. von Hans Feldmann und Heinz von zur Muhlen. Koln—Wien, 1990.

Phras. Lettica 1638: Phraseologia Lettica / Das ist: Täglicher Gebrauch der Lettischen Sprache. Verfertigt / durch Georgium Mancelium Semgallum / Der H. Schrifft Licentiatum &c. Ander Theil. Diesem ist beygefüget das Spruchbuch Salomonis. Zu Riga Gedruckt vnnd Verlegt durch Gerhard Schröder / 1638.

Sabaliauskas Algirdas 1990 – Sabaliauskas Algirdas. Lietuvių kalbos leksika. Vilnius: Mokslas, 1990.

Straipsniai / Articles

163

ILGA JANSONE

Sehwers Johannes 1953: Sprachlich-kulturhistorische Untersuchungen vornehmlich über den deutschen Einfluß im Lettischen. Berlin, 1953.

Smoczyński Wojciech 2007: Słownik etymologiczny języka litewskiego. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 2007.

Thomsen Vilhelm 1890: Beröringer mellem de finske og de baltiske (litauisk-lettiske) Sprog. En sproghistorisk Undersøgelse. København: Bianco Lunos Kgl. Hof-Bogtrykkeri.

Ulmann Carl Christian 1872: Lettisches Wörterbuch. Erster Theil. Lettisch-deutsches Wörterbuch von Bischof Dr. Carl Christian Ulmann. Riga: Verlag von H. Brutzer & Co.

Zeps Valdis 1962: Latvian and Finnic linguistic convergences. Indiana University.

Гамкрелидзе Тамаз В., Иванов Вячеслав В. 1984: Индоевропейский язык и индоевропейцы 1–2. Тбилиси: Издательство Тбилисского университета, 1984.

Непокупный Анатолий Павлович 1966: Лингво- и зоогеографические замечания к взаимосвязи балт. gulbis и слав. kъlpъ. – Baltistica 2(1). Vilnius: Mintis, 81–87.

Сталтмане Велта 1981: Латышская антропонимия. Фамилии. Москва: Наука.

Топоров Владимир Николаевич: Прусский язык. Словарь. A–L. Москва: Наука, 1975–1990.

ЭСЯ – Фасмер Макс. Этимологический словарь русского языка 1–4. Москва: Прогресс, 1964–1973.

Vidžemės sodybų pavadinimai, suponuoti ornitonimų (paukščių pavadinimų): 1826 m. Vidžemės gubernijos kadastro duomenys

SANTRAUKA

Straipsnyje aptariami 505 Vidžemės gubernijos (1826 m. kadastro duomenimis) sodybų pavadinimai, sudaryti iš ornitonimų. Daugelis paukščių pavadinimų, suponavusių Vidžemės sodybų įvardijimus, yra dažni bendrinės latvių kalbos apeliatyvai, pvz.: balodis, bezdelīga, dzenis, kaija, strazds, vārna, vanags, žagata, cīrulis, zvirbulis, vālodze, lakstīgala. Iš viso Vidžemės sodybų pavadinimus suponavusių ortonimų suskaičiuota 43, kurių dauguma – laukinių paukščių įvardijimai, 3 naminių paukščių vardai, hiperonimas putns, dažnas hiponimas gailis, pasitaikantis dūriniuose pur(va)gailis, mež(a)gailis, ezergailis, rudz(u)gailis

164

Acta Linguistica Lithuanica LXXIII

Housenames of Fauna (Bird Names) Semantics in Vidzeme: Materials of Historical (Souls) Revisions in Vidzeme Guberniya 1826

and sil(a)gailis. Kai kurie ornitonimai vartojami retai ir tik pavienėse šnektose, pvz.: pelēda, strads ir strods, žīgurs bei žēgurs. Nustatyta, kad kai kurie minėtų dialektizmų buvo kur kas plačiau vartojami XIX a. pradžioje, plg., pavyzdžiui, sodybų pavadinimus su ornitonimais pelēda ir strazds. Skoliniai iš rytų baltų ar kaimyninių kalbų Vidžemės sodybų pavadinimų daryboje vartojami labai retai, plg. lie. antis „Anas“, vo. Ente „t. p.“, es. kajakas „Larus“, es. dial. kikas „Gallus“ (galbūt ir lyv. kik „t. p.“), kukk „t. p.“, luik „Cycnus“, ru. умка „Анас“, курица „Gallina“.

Dauguma latvių sodybų pavadinimų, reflektuojančių apeliatyvinės kilmės ornitonimus, yra onomatopėjinės kilmės. Daugelis šių apeliatyvų, vartojamų latvių ir lietuvių kalbose, yra tos pačios kilmės.

Įteikta 2015 m. rugpjūčio 14 d.

ILGA JANSONE

LU Latviešu valodas institūts

Akadēmijas laukums 1, LV-1050 Rīga, Latvija

[email protected]

Straipsniai / Articles

165