DALIA PAKALNIŠKIENĖ

Univerzita v Klaipėdě

Oblasti vědeckého výzkumu: baltistika, geolingvistika, dějiny slovesa.

Daiva Aliūkaitė, Danguolė Mikulėnienė, Agnė Čepaitienė, Laura Geržotaitė

JAZYKOVÁ VARIABILITA A JEJÍ HODNOCENÍ Z POHLEDU PERCEPTIVNÍ DIALEKTOLOGIE: PŘEDSTAVY O VARIANTÁCH A MÍSTECH

KOLEKTIVNÍ MONOGRAFIE

Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 2017, 326 p. ISBN 978-609-459-913-2

Recenzovaná monografie je mimořádnou událostí v litevské filologii. Inovativní kvantitativní a kvalitativní výzkum variability litevštiny, založený na hodnocení běžných členů jazykového společenství, přináší nové údaje pro inventarizaci, interpretaci, vývoj a perspektivy jazykové variability.

Do očí nejprve bije široký výběr lingvistické literatury – autorky vycházejí z nejvýznamnějších prací o jazykové variabilitě a perceptivní dialektologii a kriticky využívají teoretická východiska i praxi předních lingvistických škol.

Jak napovídá číslování, monografii tvoří šest částí různého rozsahu. Pátá část má pouhých šest stran a šestá obsahuje závěry, takže by patrně bylo vhodnější tyto kapitoly spojit a předložit je jako společný závěr. Vždyť pátá kapitola „Hodnota dimenzí představ a postojů ve výzkumech jazykové variability“ jasně shrnuje výsledky výzkumu.

V první kapitole nazvané „Úvod“ je představena koncepce jazykové variability a vyčleněny dvě nejdůležitější podoby jejího projevu

Straipsniai / Articles

259

DALIA PAKALNIŠKIENĖ

kategorií – představ variantů a míst. Čtyřčlenný kolektiv vědců si stanovil ambiciózní cíl: „prozkoumat geolingvistickou kompetenci běžných členů jazykové komunity, kterou autoři monografie chápou jako znalosti a schopnosti rozpoznávat jazykovou variabilitu a spojovat ji s různými typy areálů: 1) geografickými (tj. proměnnými teritoriality); 2) sociálními (tj. sociálními proměnnými); 3) kulturními (tj. kulturními proměnnými / kulturními dimenzemi“ (s. 20). Na první pohled „efemérní“ záměr lze spolehlivě měřit prostřednictvím pečlivých kroků – byly formulovány úkoly, které zajišťují úspěšný výzkum: připravit metodiku výzkumu, stanovit kritéria výběru respondentů i výzkumné lokality v regionech a s využitím vytvořeného modelu výzkumu geolingvistické kompetence výzkum provést.

Monografie se do tohoto tématu pouští důkladně, neboť v letech 2014–2016 byl na Kaunaské fakultě Vilniuské univerzity za finanční podpory Státní komise pro litevský jazyk realizován projekt Bendrinės lietuvių kalbos vieta mentaliniame lietuvių kalbos žemėlapyje (vedoucí prof. dr. Daiva Aliūkaitė). Byly tedy získány rozmanité zkušenosti a poučení z vlastních úspěchů i chyb.

Výzkumný vzorek je rozsáhlý – tvoří jej více než 1 400 mladých lidí. Bylo rozhodnuto zkoumat verbalizované a vizualizované jazykové postoje poměrně homogenní skupiny – gymnazistů a žáků ve věku 15–19 let –, jinými slovy geolingvistickou kompetenci, v deseti lokalitách Litvy, které nejlépe reprezentují jak tradiční litevská nářečí, tak nejnovější nářeční útvary 21. století: severní žemaitštinu zastupovaly geolekty Kretingy, Plungė a Mažeikiai, východní aukštaitštinu geolekty Biržai a Panevėžys, západní aukštaitštinu geolekt Vilkaviškis a jižní aukštaitštinu geolekt Varėna. Nejobtížněji interpretovatelné přechodové geolekty, které bylo třeba zkoumat, byly geolekty Šiauliai, Kupiškis a Ukmergė.

Rozsáhlá druhá kapitola monografie „Jazyková variabilita z hlediska percepční dialektologie“ přináší kritickou retrospektivu vývoje od venkovské k městské dialektologii a od tradiční přes dynamickou až k percepční dialektologii, stejně jako vývoje paradigmatu orientovaného na mluvčího, které umožnilo vytvořit inovativní metodologii výzkumu. Percepční výzkumy jsou chronologicky rozděleny na období před knihou Denise R. Prestona Perceptual Dialectology (Preston 1989) a po jejím vydání; jejími východisky se řídí značná část současné lingvistiky. Spolu s metodologií je představena také kvalifikovaně přeložená či adaptovaná terminologie s ekvivalenty v dalších jazycích. Lze předpokládat, že se přirozeně vžije, převezmou ji další litevští badatelé a bude snadno „převoditelná“ do mezinárodního kontextu.

Výzkum tvořivě vychází z pětisložkového modelu percepčního výzkumu Denise R. Prestona, který zahrnuje několik úkolů: zakreslení mapy variantů, hodnocení správnosti a atraktivity variantů, určení odlišnosti variantů, rozpoznávání nářečí a konceptuální hodnocení (Preston 199). Podstata a význam těchto úkolů jsou podrobně vysvětleny. Pro zkoumání jazykové variability v Litvě

260

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Daiva Aliūkaitė, Danguolė Mikulėnienė, Agnė Čepaitienė, Laura Geržotaitė Jazyková variabilita a její hodnocení z hlediska percepční dialektologie: představy o variantách a místech

badatelky vytvořily komplexní model dotazníku, v němž se vizualizuje i verbalizuje geolingvistická kompetence respondentů.

Třetí a čtvrtá kapitola monografie se věnují kvalitativní a kvantitativní interpretaci získaných dat.

Ve třetí kapitole „Subjektivní modely jazykové variability v litevštině: konceptualizace nářeční řeči a mapování mentálních představ o jazykové variabilitě“ se rozvíjí diskurz o představách regionální jazykové variability v litevštině. Nejprve je popsán sociolingvistický portrét mluvčího nářečí, který se vynořil z dotazníků. Podle zásad Fumia Inoueho hodnotících slov (Inoue 1999) a techniky klíčových slov Petera Garretta, Angie Williamsové a Betsy Evansové (Garrett, Williams, Evans 2005) byla sestavena síť klíčových slov. Údaje z dotazníků ukázaly, že hlavní rysy mluvčího nářečí jsou spojovány s krajem a místem bydliště, věkem, úctou k minulosti, jazyku apod. Zřetelná souvislost s představou NORMa (Chambers, Trudgill 2004) odhaluje postoje respondentů, podle nichž je nářeční řeč znakem světa, který pominul či pomíjí. Jak je však v monografii podrobně ukázáno verbálně a zejména vizuálně, míra této konceptualizace se v jednotlivých lokalitách liší.

Analýza mentálních map a jejich komentářů odhalila představovanou dialektální krajinu a ukázala prototypické nářeční zóny. Na mapách uspořádaných počítačovým programem Gabmap (Nerbonne a kol. 2011) je patrná konceptualizace jazykového domova různých nářečí a lokalit, představy o nářečních zónách i popisy jazykových rysů, které svědčí o poměrně dobré geolingvistické kompetenci. Bylo by zajímavé porovnat mapy míry nářečnosti v jednotlivých lokalitách – ukázal by se vliv jazykového domova na postoje respondentů. Podrobněji by bylo vhodné okomentovat také mapy rozdílů (obr. 70). Smysluplné by bylo nejen vysvětlit linie v mapách, tedy co znázorňuje tmavší či světlejší linie spojující lokality, ale i uvést úvahy o tom, proč se v představách respondentů utvářejí právě takové nářeční areály. Z příkladů zakreslených map je patrné, že značnou část z nich respondenti komentují – vyjmenovávají nářeční rysy vyznačené v té či oné oblasti (správné, srozumitelné, hezké či ošklivé apod.). Analýza těchto rysů by výzkum prototypických nářečních zón výrazně obohatila.

Mapy ukázaly několik způsobů klasifikace nářečí – převládala binární (žemaité / aukštaité) a čtyřčlenná (žemaité / aukštaité / suvalkové / dzúkové) klasifikace, zaznamenány však byly i jiné. Bylo zjištěno, že mladí respondenti mají sklon přecházet ke čtyřčlenné klasifikaci; jako příčiny tohoto posunu se uvádějí vliv klasifikace etnografických regionů, nerovnoměrná rozloha území žemaitů a aukštaitů a další historické okolnosti.

Recenzijos / Reviews

261

DALIA PAKALNIŠKIENĖ

Ve 4. kapitole „Subjektivní modely variabilnosti litevského jazyka: konceptualizace spisovného jazyka a mapování mentálních představ o jazykové variabilnosti“ je na geolingvistickém základě konstruován sociolingvistický portrét mluvčího spisovným jazykem – cílem je ukázat rozdíly mezi elitní a lidovou konceptualizací spisovného jazyka. Pomocí stejné techniky klíčových slov a asociátů byly určeny tři nejvýznamnější rysy portrétu mluvčího spisovným jazykem – vzdělání, městská identita a správný jazyk (posledně jmenovaný méně často). Dalším důležitým prvkem, který ukazuje odlišnou elitní a lidovou konceptualizaci spisovného jazyka, je modernost, která upevňuje stereotypní opozici „nářečí = varianta minulosti, nejstarší generace / spisovný jazyk = varianta současnosti, mladé generace“ (s. 192). Jde o výrazný postoj elitní skupiny, zatímco mladí Žemaité spisovný jazyk s moderností neztotožňují – spojují ji s vitalitou žemaitského nářečí. Mezi představami mladých příslušníků elitní a lidové skupiny o spisovném jazyce nebyly zjištěny příliš velké rozdíly. Výzkumnice zaznamenaly, že Žemaité hodnotí člověka mluvícího spisovným jazykem jako cizího.

Mapy zakreslené do obrázků ukázaly představy o lokalizaci spisovného jazyka. Zóny spisovného jazyka se obvykle spojují s centry – velkoměsty, regionálními centry, nebo dokonce s jazykovou příbuzností. Se spisovným jazykem se nejčastěji spojuje západní část Litvy, méně často její centrální či východní část. Podle výzkumných údajů mladí lidé ze všech lokalit nejčastěji ztotožňují zónu spisovného jazyka s Vilniusem a Kaunasem, méně často s Klaipėdou. Zajímavým závěrem výzkumnic je, že nejprototypičtější zóny spisovného jazyka jsou lokalizovány v místech, která jsou nejméně ztotožňována s nářečními zónami.

V krátké 5. kapitole „Význam dimenzí představ a postojů ve výzkumu jazykové variabilnosti“ se konstatuje, že s ohledem na vzorek zkoumaných osob a shromážděná data je výzkum jazykových postojů v Litvě reprezentativní. Jak jsem již zmínil, všechny zde uvedené myšlenky by se přirozeně mohly začlenit do závěrů, které soustavně představují představy běžných uživatelů jazyka o spisovném jazyce a nářečích i jejich hlavní rysy. Ukázalo se, že nejdůležitějšími znaky spisovného jazyka jsou vzdělání a lokalizace (velkoměsta – Vilnius, Kaunas, Klaipėda). Mentální mapy ukázaly, že nejprototypičtější nářeční zóny jsou lokalizovány v nových nářečních útvarech – v geolektech Plungė, Kretinga a Mažeikiai (v žemaitské oblasti), Biržai a Varėna (v aukštaitské oblasti) – i v regionálních centrech: Telšiai, Šiauliai, Panevėžys a Alytus, a v dalších městech, jako jsou Rietavas a Skuodas. Výsledky výzkumu ukazují, že mladí lidé z litevských gymnázií a středních škol mají dostatečnou geolingvistickou kompetenci. Toto hodnocení se opírá především o mapy zakreslené do obrázků, které ukazují, že příslušníci jazykového společenství mladé generace dokážou intuitivně rozlišovat silně, středně a slabě nářeční zóny.

62

Acta Linguistica Lithuanica LXXVII

Daiva Aliūkaitė, Danguolė Mikulėnienė, Agnė Čepaitienė, Laura Geržotaitė Jazyková variabilita a její hodnocení z pohledu perceptivní dialektologie: představy o variantách a místech

Spolehlivost a objektivitu výzkumu zvyšují moderní kvantitativní a statistické metody. Pomocí metod dialektometrie byl vytvořen počítačový program Gabmap, který kvalitativně i kvantitativně shrnul mapy prototypických oblastí užívání nářečí a spisovného jazyka v kontrolních lokalitách; statistickými metodami byly vytvořeny hodnotové mapy odrážející rozdíly všech lokalit vyznačených z hlediska nářečnosti, mapy sítí znázorňující míru nářečnosti, mapy shluků a dendrogramy – monografie vizualizuje celých 174 obrázků!

Kromě všech dalších kladů je třeba ocenit věcnou i formální jednotnost a soudržnost monografie, jichž nebylo pro talentované vědkyně snadné dosáhnout. Naopak, výzkumnice různých generací spojily své zkušenosti a kompetence do jednotné, bohaté tkáně. Moderní, kvalitní a precizní výzkum – další základní kámen v budově litevské geolingvistiky, který přirozeně vstupuje do světového lingvistického prostoru.

LITERATŪRA

Chambers Jack K., Trudgill Peter 2004: Dialectology. Second Edition. Cambridge: Cambridge University Press.

Garrett Peter, Williams Angie, Evans Betsy 2005: Accessing Social Meanings: Values of Keywords, Values in Keywords. – Acta Linguistica Hafniensia: International Journal of Linguistics 37(1), 37–54.

Inoue Fumio 1999: Classification of Dialects by Image: English and Japanese. – Handbook of Perceptual Dialectology 1, eds. Dennis R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 147–160.

Nerbonne John, Colen Rinke, Gooskens Charlotte, Kleiweg Peter, Leinonen Therese 2011: Gabmap – A Web Application for Dialectology. – Dialectologia Special Issue II.

Preston Dennis R. 1989: Perceptual Dialectology: Nonlinguists’ Views of Areal Linguistics. Dordrecht: Foris.

Preston Dennis R. 1999: Handbook of Perceptual Dialectology 1, eds. Dennis R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company.

Įteikta 2018 m. birželio 30 d.

DALIA PAKALNIŠKIENĖ

Klaipėdos universitetas

Salomėjos Nėries g. 5, LT-9227 Klaipėda

[email protected]

Recenzijos / Reviews

263