LINAS KONTRIMAS

Vilniaus universitetas

GENOMIKA, PAMĚŤ, JAZYK, LIDSKÁ A UMĚLÁ INTELIGENCE. JAK TO VŠECHNO SOUVISÍ?

Genomika, paměť, jazyk, lidská a umělá inteligence. Jak to všechno souvisí?

ANOTACE

Informace shromažďujeme nejen pěti smysly. Lidská DNA přenáší nepředstavitelně velké množství informací. Vědci se chystají spočítat lidské geny. Nyní, když se pouštíme do vytváření umělé inteligence, stojí za to klást si otázky, jak se informace o člověku zapisují do genů, zda lze takové informace dekódovat například pomocí kombinovaných metod lingvistiky a dalších věd, kolik procent našich podvědomých archivů tvoří informace obsažené v DNA a zda podléhají verbálnímu kódování a dekódování. Hledání odpovědí na tyto otázky by nás vedlo k interdisciplinárnímu přístupu, v němž by genetici, lingvisté a vědci z oblasti technologií mohli rozšiřovat hranice lidského sebepoznání.

KLÍČOVÁ SLOVA: genomika, paměť, shromažďování a kódování informací, poznávání.

ANOTACE

Informace neshromažďujeme pouze pěti smysly. Lidská DNA nese obrovské množství informací. Vědci se chystají spočítat lidské geny. Vzhledem k současnému úsilí o vytvoření umělé inteligence stojí za to položit si otázky, jak se informace o člověku zapisují do genů, zda lze takové informace dekódovat například kombinací metod lingvistiky a dalších věd, jaké procento našich podvědomých archivů tvoří informace uložené v DNA a zda se podřizují verbálnímu kódování a dekódování. Hledání odpovědí na tyto otázky by nás vedlo k interdisciplinaritě, v jejímž rámci by genetici, lingvisté a vědci z oblasti technologií mohli rozšiřovat hranice lidského sebepoznání.

KLÍČOVÁ SLOVA: genomika, paměť, shromažďování a kódování informací, poznávání.

Straipsniai / Articles

279

LINAS KONTRIMAS

ZROD OTÁZEK

Osvobození vědění a jeho dostupnost vytvářejí paradoxně dvojí situaci: všudypřítomné poznávání umožňuje hromadit fakta, jejich množství však snižuje počet lidí schopných či ochotných tato fakta propojovat a zobecňovat. Profesionalita a specializace se stávají nebezpečnými, protože mohou z člověka učinit odborníka na úzkou oblast, který bude muset soupeřit s pamětí počítače. A prohraje.

Takový scénář je nebezpečný i proto, že lidská a prvotní zvědavost, touha poznávat, zjišťovat a chápat už není důležitá per se, ale pouze tehdy, když to vše vede k technologickému využití.

Moudrost se tak může stát pouhým slovním pojmem, neboť sama o sobě je ve věcném světě definovaném kritérii užitečnosti zbytečná, protože je jen stavem, nikoli technologickým průlomem.

A přece.

Bylo by nesmírně zajímavé zjistit, jaký obsah, kromě zjevně poetického, zakódovali naši předkové do určitých vět, přísloví a pověstí. Současní genetici by například mohli výrazy „pokrevní bratři“ a „pokrevní pouto“ interpretovat zcela jinak.

A co znamená předávat vědění krví, z generace na generaci? Genetici by opět jasně řekli: veškerá informace o člověku je v DNA, takže toto rčení vlastně nepředstavuje žádnou komplikaci...

A přece.

Bylo by zajímavé zjistit, zda lze zapsaný lidský genom číst zcela jinak. A co kdyby jej společně s genetiky četli i současní jazykovědci a historici?

Věda je vždy součástí něčeho širšího. Už jen to, že vědecký, citlivý a hladový pohled vede hlouběji k poznání podstaty, ji přibližuje mystice. Mystici jsou také zvědavými poutníky mezi touto a onou stranou světa.

Indičtí mystici například v některých oblastech duchovního poznání výrazně předběhli dobu západního vědění. Po tisíciletí rozvíjejí systém, v němž má své místo, nikoli však místo nejdůležitější, paměť.

Podle indických mystiků není tato paměť pouze tím, čemu jsme zvyklí říkat paměť – schopností mozku zapamatovat si věci spojené s našimi zkušenostmi. Indičtí mystici, jogíni, tvrdí, že naše paměť je pamětí hmotného i duchovního těla a uchovává veškeré informace od samého stvoření světa.

Zní to podivně, ale znovu: vědec s otevřeným srdcem by v takovém výroku už dokázal vyčíst něco víc, totiž například to, že moje DNA může vést ke kořenům rodokmenu.

Může, ale vede tam? Ne nutně, protože cíl vědy, její přísnost, ba i suchopárnost často brání propojování různých myšlenek.

280

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Genom, paměť, jazyk, skutečná a umělá inteligence. Jak to všechno souvisí?

Na druhou stranu věda, která je svou podstatou tvůrčí oblastí, vždy zůstane místem, kde najdou prostor i nové, dosud nevysvětlené věci, a zároveň se zde budou snoubit myšlenky, které se zpočátku zdánlivě nijak neslučují.

VYTYČENÍ HYPOTÉZ

Člověk je složitý systém. Propojení a protiklad tělesného a duchovního světa byly a ještě dlouho zůstanou světem nadějí a zklamání umělců, vědců i prostě zvědavých lidí.

Člověk si odjakživa uvědomoval, že je třeba zaznamenávat, shromažďovat a předávat své zkušenosti a objevy dalším generacím. Znaky, symboly, vyprávění, písmo, obrazy, hudba – všechny prostředky zachycují kousek viditelné i neviditelné reality, znehybňují ji způsoby, které jsou jim vlastní, a předávají ji ostatním, předávají ji budoucnosti. Zakódují ji v naději, že ji ostatní dokážou dekódovat.

Lidská mysl sice s obtížemi a ne úplně, ale dokáže dekódovat systémy předávání vědění, které kdysi sama vytvořila: například v 19. století byly rozluštěny hieroglyfy starověkého Egypta a klínové písmo používané v Mezopotámii.

20. století umožnilo otevřít další, mnohem složitější knihu – knihu genů. Genetika a také genomika rychle pronikají přes chemické vzorce naší informace až k samotné podstatě lidské biologie.

Začalo se počítat, kolik má člověk genů a jaké jsou jejich kombinace. Mapa lidských genů umožňuje sestavit i jinou než pouze geografickou cestu homo sapiens. Stejně tak i to, co si na tuto cestu bere s sebou: informace kódovaná v genech, charakteristická pro daný druh, se předává z generace na generaci. Dědičnost, vliv prostředí – to vše se zapisuje do genů. Ty odpovídají nejen za informace, ale také za jejich uplatnění a funkce. Například lidský gen FOXP2 odpovídá za funkce spojené s řečí.

Genetika nám tedy umožňuje znovu poznat sami sebe. V dnešní době nás technologie, zejména pak vývoj umělé inteligence, nutí znovu se obrátit k vlastní podstatě a klást si (společně) tyto otázky, na něž hledáme odpovědi:

Jak shromažďujeme informace o sobě na úrovni genů? Jak jsou tyto informace zakódovány? Jak je dekódujeme? Jak jsou vyjádřeny slovy? Týkají se veškeré informace na úrovni genů „pouze“ hmoty, nebo se v nich skrývají také poznatky o celé genetice homo sapiens? Jak se genetická informace proměňuje v paměť přístupnou k užívání? Podílí se jazyk (v širším smyslu) na kódování takových informací, nebo pouze na jejich shromažďování a předávání? Existují slovní kódy, které mohou pomoci „odemknout a uzamknout“ genetickou informaci? Jak vůbec jazyk souvisí s kódy genetické informace? Lze, a pokud ano, jak by bylo možné prostřednictvím jazykových kódů programovat informace na genetické úrovni? Lze vůbec hovořit nejen o genetice těla, ale také o nemateriální, řekněme genetice duše (srov. řecké psyche a celé

Įžvalgos / Insights

281

LINAS KONTRIMAS

(gr. neuronální pasuli)? Nebo když mluvíme například o genu Litevce, Němce, Číňana atd., můžeme hovořit nejen o biologické informaci a o tom, jak lze takovou informaci kódovat a předávat?

Všechny tyto otázky budou působit podivně, pokud se byť jen na okamžik zamyslíme nad svou vlastní přirozeností a její záhadností. Byli jsme stvořeni, nebo jsme výsledkem evoluce? Kdo a kdy nám „nainstaloval“ program svědomí?

Je tedy možné znovu číst informaci genů (genu) interdisciplinárním přístupem a hledat v ní kódy, které by se podřizovaly nejen biochemickému, ale i verbálnímu kódování či dekódování?

Je tu ještě mnoho otázek, jejichž přítomnost činí život zajímavým a smysluplným. Proto má hypotéza zní takto:

V lidském genomu existují zakódované informace, které souvisejí nejen s fyzickými vlastnostmi, jejich pamětí a předáváním, ale také s duchovními vlastnostmi člověka, jejich pamětí a předáváním; fenomén jazyka by měl tyto dvě oblasti propojovat a umožňovat kódování a dekódování nashromážděných informací, jejich převod z genetické paměti do psychologické a verbální; možná existuje i cesta zpět.

VÝZVY A ÚSKALÍ

Již v samotné hypotéze se skrývá několik obtížných dílčích témat. Tyto obtíže pro mě nejsou signálem, že by samotná hypotéza byla nemožná. Naopak – jsou to jen výrazné podněty, které umožňují spojovat různé části v celek.

Jedna z obtíží souvisí s vymezením pojmů. Fyzické vlastnosti člověka můžeme víceméně vyjmenovat a popsat, duchovní vlastnosti se však takovému úkonu nepodřizují tak snadno. Zde nabývá velkého významu oblast názorů a pohledů. Znamená to, že takové vymezení duchovních vlastností není možné? Nemyslím si. O jejich existenci pochybují jen jednotlivci a jazyk je schopen vymezit to, co existuje.

Další obtíží je paměť. Genetickou paměť bychom mohli poněkud zjednodušeně přirovnat ke knihovně, v níž se shromažďují poznatky o nás, homo sapiens. Tyto poznatky jsou informace zaznamenané v určitém chemickém prostředí.

Neurovědci, kteří zkoumají lidský mozek, označují oblasti odpovědné za paměť, například lobus temporalis.

Tvrdí se, že paměť ukládáme prostřednictvím smyslů. Ale je tomu skutečně tak? Může naši paměť doplňovat informace z genetické vrstvy? Tuším, že může a že ji doplňuje. Proto je zcela smysluplná otázka – jak?

Vždyť procesy, které v nás probíhají, se mohou stát srozumitelnými, a tedy převoditelnými do slov.

82

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Genom, paměť, jazyk, skutečná a umělá inteligence. Jak to všechno souvisí?

Pokud tedy informace existuje, pokud existují místa, kde se zpřístupňuje a sdílí, musí existovat i způsoby, jak tuto cestu vysledovat, a možná ji také zopakovat.

PRAVDĚPODOBNOSTNÍ PŘEDPOKLADY

Dopadlo to jako u každého normálního humanitního vědce: ačkoli mi přírodní vědy šly, z různých důvodů jsem se jim ve škole přestal věnovat, úcta k této oblasti poznání mi však zůstala a stále rostla.

Ještě více ji posiloval filozofický postoj, že člověka nelze rozdělovat a jeho poznání musí být co nejvíce propojené. Nemluvím o specifických výzkumných oblastech. Mluvím o pojítku, které spojuje veškeré poznání a vytváří je každý hlubší vědecký poznatek. Vytváří je, ale nemusí ho umět popsat, převyprávět ani zpřístupnit většině lidí.

Mnohokrát jsem se sám sebe ptal, zda lze na otázky, které vyvstávají v testu podpory této hypotézy, odpovědět za pomoci vědců zabývajících se jazykem, genetikou a neurovědami, psychologů a počítačových vědců. Zkusme však po této kapitole probudit zvědavost a představivost:

Genetika může doplnit poznatky jiných věd zkoumajících původ.

Informace přenášená geny, uspořádaná, propojená vlákny a porovnaná s genetickými informacemi jiných populací, umožňuje vyvozovat závěry o původu populace.

„V lidské DNA předávané z generace na generaci se skrývají informace o historii našich předků. Proto současné studie genetické rozmanitosti dnešních populací pomáhají odhalovat i ty aspekty dějin lidstva, o nichž existuje jen velmi málo antropologických a archeologických údajů nebo jsou k dispozici pouze hypotézy,“ píše Vidus Kučinskas.

Metoda čtení genů spočívá v pečlivém seskupování a zkoumání kvantitativních informací. Poté čteme i další informace: například o dědičné chorobě, přičemž základem zůstává totéž – zákonitosti genomové informace.

V dubnu 2003 bylo oznámeno, že sekvenování lidského genomu bylo dokončeno. Říká se, že máme přibližně 3500 genů. Ale: „dnes již víme, že jen malá část genomu tvoří funkčně důležité jednotky – geny. Zbývající část DNA se označuje jako nekódující. Je však pravděpodobné, že toto tvrzení je pravdivé jen zčásti.“

Jaké informace se přenášejí v těchto částech? Lze je zkoumat biochemickými metodami. Co kdybychom se však na znalosti zakódované v DNA podívali z jiných úhlů, z perspektivy jiných vědních oborů a také z praktické oblasti, například z hlediska informačních technologií a hledání v oblasti umělé inteligence? Otevřel by multidisciplinární přístup další šifru pro čtení DNA?

Myšlenky po přečtení knihy V. Kučinskas Genomo įvairovė: lietuviai Europoje, 2004

Įžvalgos / Insights

283

LINAS KONTRIMAS

V. Kūčinskas při zkoumání genomu využil jeden z humanitních oborů – dějiny. Jeho výzkum otevírá nový prostor pro objasnění litevského původu. Do oblasti dějin vstoupil vědec soustavným pokračováním svého genetického výzkumu. Otázka, kterou položil: „Jaký je genom Litevce?“, přinesla působivé výsledky. Vědec se vydal ze známého pole (genom) do mlhavého (etnogeneze). Zdá se, že možná je i opačná cesta.

Víme, že se člověk rodí s vrozenou schopností naučit se jazyk. V konkrétním jazykovém prostředí člověk přebírá také gramatiku konkrétního jazyka a získává jazykový cit. Už víme, že byl popsán gen odpovědný za jazyk.

Víme, že člověk má i další vrozené vlastnosti: nepřátelství, city, „zralost“, hodnoty (přijímá je, nebo odmítá – to je jiná věc; důležité je, že má dán kód, který mu umožňuje je chápat, třídit a „archivovat“). A co když se takové informace, obrazně řečeno, také předávají krví?

Klást takovou otázku je velmi složité. Jako bychom se snažili obsáhnout neobsáhnutelné, spojit nespojitelné... Jenže intuice říká, že právě teď je ten správný čas to udělat, když máme tolik poznatků o okolním světě i o sobě. A těchto poznatků stále přibývá, přestože se ve výzkumu lidské přirozenosti stále točíme v kruhu.

A ještě:

Ačkoli je každý z nás jedinečný, obecná hodnocení ukazují, že rozdíly mezi lidmi na úrovni DNA činí v průměru jen 0,1 procenta. Sekvence DNA je tedy z 99,9 procenta totožná. Genom lze přirovnat ke knize, protože i on je souborem písmen A, T, G a C (tedy nukleotidů) – abecedou. Rozdíly mezi genomovými knihami jednotlivých lidí jsou ve srovnání s jiným genomem velmi malé, říká V. Kūčinskas.

Stejně tak jsou lidé utvořeni ze stejných souborů instinktů, slov, pocitů a prožitků, jen mírně odlišně namíchaných. Všichni jsme utvořeni ze stejné hlíny. Jen jedna nepatrná částice z nás dělá jedinečné bytosti (představte si dokonalé zařízení, ale bez zdroje energie. Co a kde je ta částice, ten zdroj, který toto zařízení uvede do chodu a činí je neopakovatelným?)

Schopnost myslet je také dána všem. Řetězec myšlení je jasný: prožitek – fáze pojmenování stavů – pojmenování (vyjádření) – prožitek... Zdá se mi, že právě tady je mezera. Při myšlení pracujeme nejen s informacemi získanými pěti smysly. Také „saháme“ k informacím uloženým v těle, řekněme ke geneticky zakódovaným informacím předávaným z generace na generaci. Jak? Kde?

Existují také určité kódy historické paměti a moudrosti a jejich systémy. Je možné, že se předávají budoucím generacím podobně jako informace v genech. Je možné, že kódy historické zkušenosti (v širším smyslu) jsou také zapsány v genech. Část těchto informací, část těchto kódů lidé dědí svou přirozeností,

284

Acta Linguistica Lithuanica LXXIX

Genomika, atmintis, kalba, tikras ir dirbtinis intelektas. Kaip visas susiję?

říkáme – chápe intuitivně, bez vlastní individuální zkušenosti. Část se učí dekódovat celý život. „K rekonstrukci lidské evoluce jsou zapotřebí historické i statistické výzkumy. Abychom lidskou evoluci pochopili, jsou neméně důležité fyzická a sociální antropologie, archeologie, demografie a lingvistika,“ uvádí V. Kučinskas.

ZAČÁTEK CESTY

V roce 2017 jsem se o svou hypotézu podělil se dvěma mimořádně váženými vědci – akademičkou, prof. Grasildou Blažiene, známou Pruskou a badatelkou jazyka, a prof. Vaidu Kučinskasem, proslulým genetikem, širší veřejnosti známým také jako badatel litevského genomu.

Jsem akademikům vděčný za to, že si vyslechli mé úvahy a řekli, že tyto myšlenky stojí za důkladný a hluboký výzkum.

Hypotéza, která se rozvětvuje do několika výzkumných objektů, vyžaduje zapojení většího interdisciplinárního týmu. Je velkou radostí, že se oba akademici rozhodli k tomuto výzkumu přispět a vést příslušné týmy vědců.

Dnes hledáme možnosti realizace projektu i jeho financování. Ve srovnání s možnými výsledky a přínosem pro mnoho vědních oborů i praktický svět nejsou potřebné prostředky vysoké, jsou však nezbytné.

Kromě intelektuálních zdrojů potřebujeme také laboratoř a materiály pro genetický výzkum. Žádosti byly podány. Čekáme.

Cesta je tedy, i když pod nohama vidíme pevnou půdu a po boku máme velmi zkušené a vážené přátele, přece jen zahalena čistým oparem.

Přijato 22. listopadu 2018.

LINAS KONTRIMAS

Vilniaus universitetas

Saulėtekio 9, LT-1022 Vilnius

[email protected]

Įžvalgos / Insights

285