JÜRGEN UDOLPH

Centrum pro výzkum jmen v Göttingenu

Akademie věd v Göttingenu

Vědecké výzkumné zaměření: historická lingvistika, hydronyma, místní jména, rodová jména.

DOI: doi.org/10.35321/a1183-16

Grasilda Blažienė & Laimutis Bilkis (eds.)

LITOVSKÁ MÍSTNÍ, TRAKTOVÁ A VODNÍ JMÉNA V EVROPSKÉM KONTEXTU (= EDICE SPOLEČNOSTI PRO BALTISTICKÁ STUDIA 2 (SGBS 2)

baar-Verlag Hamburg 2019, 352 stran. ISBN 978–3–935536–41–7

V nakladatelském oznámení se hned na začátku poukazuje na to, že místní, traktorová a vodní jména Litvy mají mnoho společného se jmény v jiných částech Evropy. To je zcela správné hodnocení, avšak rozhodující příspěvky K. Casemira, H. Kraheho, W. P. Schmida a J. Udolpha, kteří poukázali na podobnosti mezi Baltikem (nelze se omezovat pouze na Litvu nebo litevštinu) a Itálií, Jadranem, oblastí Mosely, severním Německem či Polskem, nejsou nikde zmíněny. Nesmí zůstat opomenuto, že zvláštní postavení baltštiny v evropské hydronymii umožňuje vytvořit model uspořádání indoevropských jazyků, který navrhl W. P. Schmid. Toto opomenutí je politováníhodné – příslušnou literaturu uvádím na konci recenze.

Recenze / Reviews

353

JÜRGEN UDOLPH

Editorům svazku, Grasildě Blažienė a Laimutisu Bilkisovi, kteří každý přispěli také vlastními příspěvky, byli nápomocni autoři Veronika Adamonytė, Harald Bichlmeier, Dalia Kačinaitė-Vrubliauskienė a Ilona Mickienė; největší podíl na svazku má bezpochyby Harald Bichlmeier, který přeložil do němčiny většinu litevských příspěvků a působil také jako vědecký redaktor.

Svazek obsahuje jednotlivě tyto příspěvky:

1. Předmluva Grasildy Blažienė a Laimutise Bilkise (s. 7–10), 2. Morfologická a sémantická analýza vodních jmen západní Jihozápadní Aukštaitije od Haralda Bichlmeiera (s. 13–84), 3. Původ a motivace helonym západní Jihozápadní Aukštaitije (s. 85–123), 4. Grasilda Blažienė, Původ a motivace litevských sídelních jmen v okrese Alytus (jihozápadní Aukštaitija / západní Dzūkija) (s. 127–183), 5. Dalia Kačinaitė-Vrubliauskienė, Původ a motivace oronym západní Jihozápadní Aukštaitije (s. 185–220), 6. Ilona Mickienė, Drymonyma západní Jihozápadní Aukštaitije: vznik a tvoření (s. 221–249), 7. Ilona Mickienė, Onyma regionu Jihozápadní Aukštaitija: přehled původu a tvoření názvů luk (s. 251–286), 8. Veronika Adamonytė, Původ a tvoření agronym spojených s lidskou činností obcí Kapčiamiestis a Veisiejai (s. 287–313).

Svazek uzavírají anglická resumé příspěvků (s. 315–321) a rejstřík jmen (s. 350), který čtenář svazku jistě s povděkem uvítá.

V předmluvě G. Blažienė a L. Bilkise je nastíněn výzkum litevské toponymie prováděný po několik desetiletí; jde o příspěvek, který osloví především zájemce mimo Baltikum. Je vymezen výzkumný obor a v krátké, avšak podle mého názoru důležité pasáži je uvedeno, že onomastické stopy vymřelého jazyka Jatvingů lze doložit až do současnosti. Důležitou pomůckou pro zkoumání toponymie Litvy je databáze místních jmen při Výzkumném centru pro baltské jazyky a jmenosloví Litvy ve Vilniusu. Jádrem svazku jsou výzkumy názvů tratí, hor, vod a místních jmen ve zkoumané oblasti. V předmluvě se právem poukazuje na to, že toponymie a hydronymie Litvy (lze doplnit: celého Baltiku) má pro celkový obraz především evropské hydronymie zvláštní význam (na což jsem již v úvodu poukázal uvedením několika jmen).

Ve svém příspěvku Morfologická a sémantická analýza vodních jmen západní Jihozápadní Aukštaitije H. Bichlmeier podrobně zkoumá přibližně 330 názvů potoků, řek a jezer, přičemž se právem opírá mimo jiné o výzkumy A. Vanagase. Zkoumaná oblast se nachází

354

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Grasilda Blažienė & Laimutis Bilkis (eds.).

Litevská místní, traktorová a vodní jména v evropském kontextu

v kontaktní zóně litevských, běloruských a polských nářečí. Navrhované interpretace jsou téměř vesměs bezproblémově přijatelné; ke sporným případům, jako jsou například následující, se nebudu blíže vyjadřovat:

1. k Atešys, jehož nápadná shoda s At(h)esis (> Etsch / Adige) je označena za „zdánlivou rovnost“ nebo za „paralelní útvar vzniklý nezávisle na sobě“ (s. 31), přičemž doložené baltské jméno řeky Atešė (v tomto svazku zmíněné na s. 148) je pominuto,

2. k takzvanému „fantomovému kořeni“ *en–/ *on– podle H. Bichlmeiera, neboť všechna vodní jména, která s ním mají být údajně spojována, leží na keltském území (srov. k tomu J. Udolph Inn < *Penios? (2020), s. 221–241),

3. ke skepsi vůči dosavadní etymologii Nėmunas, neboť při spojování s latinským nemus „(posvátný) háj“ by vedle sebe stály kmeny na –u– a –s–, ačkoli W. P. Schmid se tím podrobně zabýval v Onomastica Slavogermanica 23, s. 23.

4. k Alnà, neboť kořen *el–/ *ol– předpokládaný v zastaralém pravopisu údajně nelze doložit, „protože v žádném jednotlivém indoevropském jazyce prostě neexistuje jediný pokračovatel kořene této struktury“, přičemž se člověk ptá, odkud se tedy v Evropě bere těch 2–3 tucty vodních jmen obsahujících *el–/ *ol– (bez rozpoznatelné počáteční souhlásky), mezi nimi například toky jako Elbe, Aller, Wolga (W – je východoslovanská prothesis) atd.

Názvy bažin, slatin, vodních jam apod. („helonyma“) zkoumal L. Bilkis. Jejich původ bývá vzhledem k často poměrně průhlednému významu sporný jen zřídka. Stejně jako u velké části vodních jmen není podíl antroponymického původu příliš vysoký, více než ¾ má apelativní původ. Lze dodat, že u názvů tekoucích vod se tento poměr ještě výrazněji zvyšuje ve prospěch apelativního původu; o to více překvapuje, že se v poslední době i ve výzkumech vodních jmen Německa často předpokládá jako důvod pojmenování lidská činnost.

K Původu a motivaci litevských sídelních jmen v okrese Alytus se vyjádřila G. Blažienė. Autorka chápe „motivaci“ podle W. Wenzela jako „pohnutky, které vedly pojmenovatele k tomu, aby určité sídlo označil určitým jménem“ (s. 125). Materiál zpracovává zvlášť podle obcí a seniūnij; podařilo se přitom zjistit především deantroponymická, detoponymická a deapelativní tvoření. Našel jsem jen málo, co by stálo za doplnění, rád bych však u jako nejasného označeného a vícekrát zmiňovaného místního a vodního jména Seirà, Seirijai, Seirijis (s. 33, 53, 166), u něhož je právem odmítáno spojení s lotyšským seiris „neobratný člověk“, upozornil na přesvědčivý výčet četných odvozenin

Recenze / recenze

355

JŪRGEN UDOLPH

od indoevropského kořene *sei-/*soi-/*sōi-/*si-/*sī- „kapat, téci, být vlhký“ u A. Greuleho, Vorund frühgermanische Flußnamen am Oberrhein, 1973, s. 150–152, který převzal návrh J. Otrebského Beiträge zur Namenforschung 12 (1961), s. 264n.

Příspěvek D. Kačinitaitė-Vrubliauskienė k Původu a motivaci oronym západní Jihozápadní Aukštaitije zní následovně. Oronymy (= jména hor a kopců; k jinému pojetí viz s. 185n.) se obecně označují vyvýšeniny. Ve střední Evropě jsou velmi rozdílného stáří. Často jsou mladá, ale Alpen, Harz, Ifen dosahují zčásti značného stáří. V nížinaté zemi, jako je Litva, stačí několik metrů výšky, aby byla vyvýšenina v běžné řeči označována jako „hora“ nebo „kopec“. Existují jména apelativního, antroponymického a toponymického původu; mnohá oronyma jsou takzvaná primární tvoření, vytvořená bez dodatečného slovotvorného prostředku. Při výčtu jmen mě zaujal poměrně vysoký podíl hybridních názvů hor, které většinou obsahují slovo přejaté ze slovanského jazyka (s. 197–200).

O drymonymech (lesních jménech) západní Jihozápadní Aukštaitije a jejich vzniku a tvoření pojednává příspěvek I. Mickienė. Uvádí jej přehledem dosud předložených studií a vysvětlením zkoumané oblasti (okresy Alytus a Lazdijai). 336 zpracovaných drymonym je uspořádáno podle apelativního a antroponymického původu; u drymonym skládajících se ze syntagmat přitom upoutává vysoký podíl litevského miškas „les“. Nejvyšší podíl lesních jmen mají jména apelativního původu.

Podobně je strukturován příspěvek téže autorky I. Mickienė k onymům regionu Jihozápadní Aukštaitija, který nabízí přehled původu a tvoření názvů luk. Názvy luk tvoří velmi vysoký podíl jmen zkoumané oblasti, proto byla analýza omezena na několik vybraných obcí. Je třeba zdůraznit, že zvláštní studie věnované názvům luk dosud například v Německu téměř nebyly předloženy. Zde jsou většinou řazeny mezi „jména tratí“. Je však třeba mít na paměti, že stará místní jména nebyla zřídka původně názvy tratí, k nimž pak patří i názvy luk. Ve výčtu I. Mickienė se německý jmenoslovec občas setká také se jmény, která zná – většinou prostřednictvím slovanských ekvivalentů; zde uvedu například litevské lankà „velká rovná louka“ (Krumme Lanke v Berlíně). Ze shrnutí příspěvku vyplývá, že téměř polovina zpracovaných názvů luk obsahuje fyziografické termíny – jistě nepřekvapivý výsledek. V této souvislosti je třeba s politováním konstatovat, že v německém výzkumu místních jmen stále chybějí souhrnné

356

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIII

Grasilda Blažienė & Laimutis Bilkis (eds.).

Litevská místní, traktorová a vodní jména v evropském kontextu

a spolehlivé práce o geografické terminologii. Zcela jiný obraz se naskýtá, podíváme-li se například do slovanských zemí. Poslední příspěvek svazku napsala V. Adamonytė na základě svého výzkumu původu a tvoření agronym spojených s lidskou hospodářskou činností obcí Kapčiamiestis a Versiejai. Autorka agronymy rozumí názvy polí, orné půdy, úhorů, luk apod., které se v německé terminologii označují jako „jména tratí“. O něco přesněji se o několik řádků dále uvádí: „Předmětem tohoto příspěvku jsou pojmenování geografických objektů spojená se zemědělskou činností...“ (s. 288). Autorka převedla výsledky sběru těchto jmen, který probíhal v letech 1935–1937, téměř všechny do geoinformační databáze místních jmen, a s materiálem je proto výborně obeznámena. Problémy jí působilo jméno trati Amelýnas, u něhož právem uvádí spojení s litevským ãmelÿs. Dovolil bych si uvážit, zda je nelze spojit buď s příbuznými litevského ãmalas „jmelí“, nebo – méně pravděpodobně – zda nejde o předjednojazykové tvoření ke kořeni *om-, k němuž lze řadit Ohm, Amance, Ems a další; k nim je pak třeba počítat také Omulew, přítok Narewu (viz J. Udolph Namenkundliche Studien zum Germanenproblem (1994), Berlin–New York, s. 246–251). Jak se dalo očekávat, většina agronym má apelativní původ (s. 311).

Mé poznámky mohou poskytnout jen několik podnětů, snad však z nich vyplynulo, že zde vyšel zajímavý svazek o litevské toponymii. Obohacuje sice především výzkum litevského a baltského jmenného fondu, u některých jmen však přesahují souvislosti rámec Baltiku, a proto mají význam i pro badatele jiných regionů.

LITERATURA

Casemir Kirstin, Udolph Jürgen 2006: Význam baltštiny pro výzkum místních jmen v Dolním Sasku. – Baltȳ onomastikos tyrimai: Aleksandrui Vanagui atminti, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 114–136.

Krahe Hans 1957: Pravěké jazykové vztahy od baltských zemí u Baltského moře až po oblasti kolem severní části Jadranu. – Abhandlungen der geistesund sozialwissenschaftlichen Klasse der Akademie der Wissenschaften und der Literatur in Mainz. Ročník, č. 3 [V komisi u], Steiner, Wiesbaden, Mohuč: Verlag der Akademie der Wissenschaften und der Literatur.

Recenze / Reviews

357

JÜRGEN UDOLPH

Schmid Wolfgang P. 1994: Stará Evropa a germánština. – Linguisticae scientiae collectanea: vybrané spisy Wolfganga P. Schmida. U příležitosti jeho 65. narozenin, vyd. J. Becker, E. Eggers, J. Udolph, D. Weber, Berlin, New York: de Gruyter, 334–346.

Schmid Wolfgang P. 1994: Baltská vodní jména a pravěká Evropa. – Linguisticae scientiae collectanea: vybrané spisy Wolfganga P. Schmida. U příležitosti jeho 65. narozenin, vyd. J. Becker, E. Eggers, J. Udolph, D. Weber, Berlin, New York: de Gruyter, 175–192.

Schmid Wolfgang P. 1994: Řečtina a staroevropská hydronymie. – Linguisticae scientiae collectanea: vybrané spisy Wolfganga P. Schmida. U příležitosti jeho 65. narozenin, vyd. J. Becker, E. Eggers, J. Udolph, D. Weber, Berlin, New York: de Gruyter, 167–174.

Schmid Wolfgang P. 1994: Latina a teorie Staré Evropy. – Linguisticae scientiae collectanea: vybrané spisy Wolfganga P. Schmida. U příležitosti jeho 65. narozenin, vyd. J. Becker, E. Eggers, J. Udolph, D. Weber, Berlin, New York: de Gruyter, 175–192.

Schmid Wolfgang P. 1994: Indoevropské modely a východoevropské rané dějiny. – Linguisticae scientiae collectanea: vybrané spisy Wolfganga P. Schmida. U příležitosti jeho 65. narozenin, vyd. J. Becker, E. Eggers, J. Udolph, D. Weber, Berlin, New York: de Gruyter, 226–247.

Schmid Wolfgang P. 1988: K některým keltsko-baltským jmenným korespondencím. Festschrift pro Wernera Thomase k jeho 65. narozeninám, vyd. P. Kosta, Studia Indogermanica et Slavica, Mnichov: Otto Sagner, 49–56.

Udolph Jürgen 1999: Baltské prvky v Dolním Sasku? – Florilegium Linguisticum. Festschrift pro Wolfganga P. Schmida k jeho 70. narozeninám, vyd. J. Becker, E. Eggers, J. Udolph, D. Weber, Berlin, New York: Peter Lang, 493–508.

Udolph Jürgen 2011: „Baltské“ a „slovanské“ prvky v severoněmeckých místních jménech. – Interferenz-Onomastik. Namen in Grenzund Begegnungsräumen in Geschichte und Gegenwart, vyd. W. Haubrichs, H. Tiefenbach, Saarbrücké kolokvium Pracovní skupiny pro výzkum jmen 5.–7. října 2006 (= Publikace Komise pro sárskou zemskou historii a výzkum lidové kultury 43), Saarbrücken: Kommission für Saarländische Landesgeschichte und Volksforschung e.V., 313–331.

Udolph Jürgen 1990: Postavení vodních jmen Polska v rámci staroevropské hydronymie. Heidelberg: Carl Winter Universitätsverlag.

Udolph Jürgen 2017: Domovina a šíření indoevropských kmenů ve světle výzkumu jmen. – Acta Linguistica Lituanica 76, 173–249.

358

Acta Linguistica Lituanica LXXXIII

Grasilda Blažienė & Laimutis Bilkis (eds.). Litevská místní, traktorová a vodní jména v evropském kontextu

Udolph Jürgen 2020: Inn < *Penǫs? 100 let Verband für Ortsund Flurnamenforschung in Bayern e.V. – 80 let Wolf-Armina von Reitzensteina. Onomastické narozeninové miscellaneum, vyd. Rüdiger Harnisch. Blätter für oberdeutsche Namenforschung 57, 345–365.

Přijato 15. září 2020.

JÜRGEN UDOLPH Steinbreite 9, D-37124 Rosdorf, Německo [email protected]

Recenze / recenze

359