This is a machine-generated translation of the original document and may contain errors, omissions, or changes in meaning. Do not rely on this translation for quotations, citations, or authoritative references. Please consult and cite the original document.
Preparing document pages…
Page 1
VILIJA RAGAIŠIENĖ
Institut litevského jazyka
ORCID id: orcid.org/0000-0002-5026-4667
Oblasti vědeckého výzkumu: akcentologie, dialektologie, etnolingvistika, lexikografie.
DOI: doi.org/10.35321/all89-09
AKCENTUAČNÍ TENDENCE LOKATIVNÍCH PÁDŮ V JIŽNÍCH AUKŠTAITSKÝCH NÁŘEČÍCH
Akcentuační tendence lokativních pádů v jižních aukštaitských podnářečích
ANOTACE
Na základě písemných pramenů z druhé poloviny XX. století až počátku XXI. století jsou v jižním aukštaitském nářečí zkoumány akcentuační tendence forem lokativních pádů skloňovaných slov – singulárového a plurálového inesivu a ilyativu. Cílem článku je synchronně popsat akcentuační rysy lokativních pádů, objasnit příčiny akcentuačního kolísání a určit areálové rozšíření forem s akcentuačními variantami v témže podnářečí. Výzkum ukázal, že akcentuaci lokativů užívaných v jižním aukštaitském nářečí ovlivňují akcentuační analogie, sémantika, sklon k akcentuační variantnosti a oxytonéze. Ukázalo se, že lokativní formy s dvojí akcentuací jsou častěji zaznamenávány v jihozápadních a jižních podnářečích.
KLÍČOVÁ SLOVA: jižní aukštaitské nářečí, lokativ, ilyativ, inesiv, akcentuační varianta.
ANNOTATION
Studie se zabývá akcentuačními vzorci v lokativních pádech — v singulárovém a plurálovém inesivu a ilyativu — v jižním aukštaitském nářečí. Vychází z písemných pramenů od druhé poloviny 20th. století do počátku 21st. století. Cílem článku je popsat akcentuační rysy lokativních pádů ze synchronního hlediska, vysvětlit důvody akcentuačního kolísání a zmapovat areálové rozšíření akcentovaných variant v témže podnářečí. Zjištění ukazují, že akcentuaci lokativů v
190
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX
Page 2
Vietininkų kirčiavimo polinkiai pietų aukštaičių šnektose
jižních aukštaitských nářečích ovlivňují akcentuační analogie, sémantika a sklon k akcentuační variantnosti a oxytonéze. Zajímavé je, že lokativní formy vykazující dvojí přízvukový vzorec jsou častější v jihozápadních a jižních podnářečích.
KLÍČOVÁ SLOVA: jižní aukštaitské podnářečí, lokativ, inesiv, ilyativ, akcentuační varianta.
ÚVOD
O užívání lokativních pádů skloňovaných slov v jižních aukštaitských podnářečích bylo ve vědecké literatuře pojednáno značně podrobně. Dialektologové poměrně důkladně analyzovali sémantiku inesivu (vnitřního statického lokativu) a ilyativu (vnitřního direktivního lokativu), příčiny neutralizace významů, gramatické morfémy forem a jejich rozšíření v rámci nářečí (Zinkevičius 1966: 201; 1980: 196–197; 2006: 145–146; LKA III, 48 žml.; Rosinas 1995: 74; Tuomienė 2010: 79–80; Karaciejūtė 2013: 50–51; Leskauskaitė 2016: 242; 2022: 28–32; 77–78; Kardelytė-Grinevičienė 2022: 61–69 a další). Akcentuační tendence lokativních pádů byly dosud zkoumány nejméně. Při popisu akcentuačního systému jižních Aukštaitů byla věnována pozornost pouze akcentuačním variantám forem těchto pádů¹ a vzácnějším případům užití (AukT 31; Ragaišienė 2010: 14, 129; srov. také LKA III 55)².
Cíl, metody, novost a aktuálnost výzkumu. Cílem výzkumu je synchronně popsat rysy akcentuace lokativních pádů v jižním aukštaitském nářečí a pojednat o jejich akcentuačních tendencích. Úkoly výzkumu: 1) sestavit soupis forem lokativních pádů skloňovaných slov nalezených ve zkoumaných pramenech; 2) určit areály rozšíření různě akcentovaných forem; 3) objasnit možné příčiny existence akcentuačních variant. Výzkum byl proveden na základě deskriptivní metody a metody vnitřní rekonstrukce. Metodou vnitřní rekonstrukce byly určeny starší akcentuační varianty a objasněny možné předpoklady existence nářečních paralel.
Provedený výzkum je nový a aktuální. Článek na základě materiálu shromážděného z celé oblasti jižních Aukštaitů po dobu více než 60 let poprvé
¹ V lingvistické literatuře se různě akcentovaná slova a jejich formy označují jako akcentuační varianty (Kardelytė 1975: 11; Zinkevičius 1979: 91 a další), akcentuační varianty (Stundžia 1995: 22), akcentuační paralely (Pakerys 1994: 7) nebo akcentuační paralely (Mikulėnienė, Pakerys, Stundžia 2007: 8). Autorka ve svých pracích dodržuje tradici užívat termíny akcentuační (akcentuační) varianta a akcentuační (akcentuační) paralela jako synonyma (Ragaišienė 2010; srov. také Stundžia 2009: 66).
² Žaneta Markevičienė během vědeckých diskusí upozornila, že při určování akcentuačního typu slova nelze vycházet pouze z forem lokativních pádů, protože jejich akcentuace se může lišit od forem jiných pádů, tj. ne vždy ukazovat akcentuační paradigma.
Straipsniai / Articles
191
Page 3
VIL IJA RAGA IŠIENĖ
jsou popsány akcentuační tendence lokativních pádů skloňovaných slov a uvedena mapa rozšíření forem s akcentuačními variantami v témže podnářečí. Tato studie by měla být především aktuální pro badatele zabývající se akcentuačními tendencemi nářečí a proměnami akcentuačních jevů. Lze očekávat, že bude mít i praktický přínos pro sestavovatele nářečních slovníků – dialektology a lexikografy.
Prameny a zkoumaný materiál. Článek analyzuje údaje shromážděné z písemných pramenů z druhé poloviny XX. století až počátku XXI. století a z osobní kartotéky. Základem materiálu jsou údaje z popisů jazykových rysů podnářečí tohoto nářečí vypracovaných v 6.–7. desetiletí XX. století, z podrobných nářečních slovníků (kartotéky dvousvazkového Slovníku jižních jižních aukštaitských podnářečí, Slovníku druskininkajského nářečí a připravovaného Slovníku litevských podnářečí v Polsku) a ze souborů nářečních textů (publikací Texty podnářečí z oblasti Kuciūnai, Texty marcinkonyského podnářečí, Texty seirijského podnářečí, Texty z okolí Leipalingisu, Texty z okolí Švendubrė, Texty litevských nářečí 1. Balatna (Varanavas), Texty ramaškonského podnářečí a Texty litevských podnářečí v Polsku). Do výzkumu byly zahrnuty doklady jižních aukštaitských nářečních textů publikované v antologii Litevská nářečí, antologii litevských nářečí a v první části publikace Žanety Markevičienė Texty aukštaitských nářečí. Dále se vychází z údajů zjištěných v Litevském slovníku, v pracích dialektologů a v osobní kartotéce⁴. Materiál pochází z celé oblasti nářečí, nejvíce však z jihozápadní části. Na základě shrnutí shromážděných údajů lze konstatovat, že jich je k výzkumu akcentuačních tendencí lokativních pádů v jižním aukštaitském nářečí dostatek. Písemné prameny ostatně dobře odrážejí akcentuační rysy nářečí.
Ve zkoumaných pramenech bylo u 585 skloňovaných slov nalezeno přibližně 3300 forem lokativních pádů (viz tabulku)⁵. Přibližně u poloviny slov byly tyto formy zaznamenány několikrát nebo mnohokrát, u pětiny slov pouze jednou či dvakrát, srov. krāutuvė (1), krāutuvėj Dbč (PPŽ I 522), BltT 29, SrjT 170, LLŠT 104, ŠĮk (LLŠŽ K), Rdm, Vs, krāutuvėn DrskŽ 167, Dnv, Kb, Knv (PPŽ I 522), Nmn, Lzd (AukT 184, 196), KčT 165, 168, RamT 135, LpT 166, Dg, Al (LKŽ K), Bd, Rdm, Krkš, krāutuvėsa Mrc (PPŽ I 522), KčT 42, Spg (AukT 205), Krkš, krāutuvėse LpT 114, Šlvn, Vs / krāutuvėsa ŠĮk (LLŠŽ K)⁶, abiesa Lš (AukT 224), atóstogosa Lš (AukT 220),
³ Rukopisy jsou uloženy v Nářečním archivu Centra geolingvistiky Institutu litevského jazyka.
⁴ Do výzkumu byly z vědeckých prací zahrnuty doklady zapsané autory nebo získané ze zvukových nahrávek.
⁵ Do tohoto počtu nejsou zahrnuty často užívané adverbializované instrumentálové formy laukān / laukā̃, ōran / orañ, šōnan / šonañ a další. Nezahrnuty byly ani některé v pramenech nalezené adverbializované alativní formy namōpi, namiepi, rudenióp a další.
⁶ Formy lokativních pádů často užívaných slov mohou být v podnářečí doloženy více než jednou.
192
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX
Page 4
Vietininkų kirčiavimo polinkiai pietų aukštaičių šnektose
brudynañ „v nečistotě, v blátě“ KčT 362, kiškoi „v koštěti“ Rdm a další.⁷ Přibližně dvě třetiny zaznamenaných dokladů užití tvoří lokativy substantiv. Poměrně často se formy těchto pádů užívají také u zájmen kitas, -à, kokis, -ìa / kókis, -ia, tas, -à, tokis, -ìa / tókis, -ia, číslovek pirmas, -à, antras, -à.
V jižních aukštaitských podnářečích se tendence v užívání forem lokativních pádů liší (viz tabulku, srov. Leskauskaitė 2022: 23–24). Nejvíce bylo nalezeno singulárových ilyativních forem substantiv označujících neživé objekty k vyjádření směru a místa (podrobněji viz tamtéž, 28–29). Více než třetinu materiálu tvoří singulárové a plurálové formy inesivu. Plurálový ilyativ se v jižních aukštaitských podnářečích užívá poměrně zřídka (viz tabulku). Základem zkoumaného materiálu jsou formy lokativních pádů skloňovaných slov produktivních kmenů a, ia₂, ā a ē.
TABULKA. Frekvence forem lokativních pádů skloňovaných slov
Zaznamenaný materiál potvrzuje areálové rozdíly v rozšíření forem lokativních pádů v nářečí zjištěné dialektology (podrobněji viz Leskauskaitė 2022: 28–30). V celé oblasti převládají singulárové ilyativní formy, zatímco vedle nich užívané inesivní formy jsou rozšířeny nerovnoměrně: v jihozápadních podnářečích tvoří čtvrtinu, v jižním areálu přibližně šestinu dokladů. Plurálové ilyativní formy se v jihozápadní části oblasti, dalo by se říci, již neužívají; jen jednotlivé doklady byly nalezeny
⁷ Při popisu akcentuace není transkripce relevantní, proto jsou příklady uváděny grafémami spisovné litevštiny (tím se předchází opakovanému uvádění téhož slova a jeho forem v různých transkripcích). Intonace forem lokativních pádů jsou uvedeny bez korekcí.
Straipsniai / Articles
193
Page 5
VILIJA RAGAĮŠIENĖ
v jižním areálu; o něco lépe se tento plurál zachoval v severních a východních podnářečích (srov. tamtéž, 29).
POVAHA AKCENTUACE FOREM LOKATIVNÍCH PÁDŮ
V oblasti jižních Aukštaitů jsou lokativní pády více než poloviny skloňovaných slov akcentovány podle téhož akcentuačního modelu jako formy ostatních pádů – v kmeni nebo v koncovce, např.: kilpa (1), kilpoj Kb (PPŽ I 494), Krkš, kilpon Kb, Knv (PPŽ I 494), Rdm, Lzd, Vs, kilpose Pns, Pvl (LLŠŽ K); miškas (4), miškė Knv, Dbč, Pvč (PPŽ I 662), Brč, Nmn, Lš (LKT 370, 382), Dsm (AukT 168), LpT 99, Ožk, Pns (LLŠŽ K), Bd, Rdm, Vs, Krkš, miškarn Knv, Pnč, Kpn, Zrv, Mrc, Dbč, Mst, Knvl, Kb, Mrd (PPŽ I 662–663), Br, Auk, Brč, Prl, Vs, Jvš, Lpl (LKT 361–388), Dsm (AukT 168), SrjT 189, ŠvT 145, Bd, Rdm, Lzd, Vs, Šlvn, Kpč, miškuosa Lš (LKŽė), Dbč, Kb, Kpn, Zrv (PPŽ I 663), KčT 195, ŠvT 90, Pns (PPŠŽ K), miškūose Kb, Knv, Pvč (PPŽ I 663), KčT 330, miškuosà Mrc (PPŽ I 663), miškuosè RamT 239, miškúos Lš (AukT 217), miškúosna Mrc (LKŽė), Rud (PPŽ I 663) a další.⁸ Baritony si nejčastěji zachovávají kmenový přízvuk, např.: krūmas (1), krūmė Prl (LKŽ K), krūman Vžn (LKT 378), Vs, Kpč, krūmuosa Pvč, Knvl, Mrc (PPŽ I 528), KčT 349, RamT 117, krūmuose Eg, Pns, Šlk (LLŠŽ K), Rdm, Lzd, krūmuosna Rud (PPŽ I 528), RamT 166; rankà (2), raňkoi Mrc (PPŽ II 319), SrjT 123, Agr, Pns (LLŠŽ K), Mtl, raňkon Drsk, Lp, Mrk (LKŽė), Mrg, Dbn (PPŽ II 318), Kb (LKT 390), Lš (AukT 215), Agr (LLŠŽ K), Vlk, Trak (LKŽ K), Vs, Krkš, raňkosa Rdm, Spg, raňkose Krv, Pns (PPŠŽ K), raňkosna Ktv (LKT 359), Vvs (Leskauskaitė 2022: 29) a další; oxytony mají přízvuk v koncovce, např.: akìs (4), akiñ Škl (LKT 389), Rdm, akýsa Mrc, Kš, Pvč, Kb, Dbč, Drž, Mrg (PPŽ I 7), Lš (AukT 216), ŠvT 80, MrcT 46, Eg, Ožk (LLŠŽ K), akýse Pnč (AukT 207), akysà Pnč (PPŽ I 7), BltT 61, akýsnа Pnr (LKT 360); galvà (3), galvój SrjT 205, Krv, Šlk, Pvl, Pns, Ožk, Žv (LLŠŽ K), Bd, Lzd, Vs, galvón DrskŽ 92, ŠvT 149, Pns, Eg (LLŠŽ K), Krkš, Mtl, Rdm, galvósa Krkš; kañpas (4), kampè Rud (PPŽ I 450), Rdm, kampañ DrskŽ 135, Mst, Dbč, Mrd, Rud, Mnč (PPŽ I 450), Pns, Šlk, Ožk (LLŠŽ K), Kpč, Vs, Lp, kampúosa DrskŽ 135, Mrc (PPŽ I 450) a další (srov. LKA III 54).
Akcentuace forem lokativních pádů zbývajících slov (nejčastěji substantiv) kolísá. Přibližně třetina z nich je akcentována dvojím způsobem stejně jako formy ostatních pádů, např.: balà (2), bãloj Ožk, Šlk (LLŠŽ K), Bd, Lzd, bãlon Knv (PPŽ I
⁸ Při určování akcentuačních paradigmat slov se vycházelo pouze z údajů jižního aukštaitského nářečí.
194
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX
Page 6
Vietininkų kirčiavimo polinkiai pietų aukštaičių šnektose
U části slov kolísá pouze akcentuace forem lokativních pádů (akcentuační paralely jiných pádů nebyly zaznamenány). Často nejsou dvojím způsobem akcentovány všechny lokativní formy, nýbrž pouze některá z nich (singulárový nebo plurálový inesiv a/nebo singulárový ilyativ), srov. také kamarā (4) „sklad“, kamarōj KčT 78, RamT 130, Vng (LKT 374), Agr (LLŠŽ K), Al, Pr1 (LKŽ K), Rdm, Vs, kamarōn Rud, Mst (PPŽ I 448), Šlk (LLŠŽ K), KčT 167, LpT 85, 164, Dg, Mrk, Trak (LKŽ K), Krkš, Kpč / kamarōn LpT 164, Pns (LLŠŽ K), kamarōsa Mrc (PPŽ I 448), pienas (1), pienė Bd, Rdm (LKŽ K), pienan Kš, Mrc (PPŽ II 214), SrjT 114, Ilg (TA), Mtl, Kpč, Prl / pienan Vs (LKT 381), Čvn (TA), Krkš. Analogicky se akcentují také lokativní formy slov s akcentuačními paralelami, např.: pūodas (1/3), pūode Ožk, Pns (LLŠŽ K), KčT 177, SrjT 116, pūodan DrskŽ 469, Knv, Mrg, Kš, Mst (PPŽ II 301), Spg (AukT 204), Agr (LLŠŽ K), Rdm, Kpč / pūodan DrskŽ 287, Mtl, pūoduosa Žr (PPŽ II 302), KčT 223, Agr (LLŠŽ K), pūduosna DrskŽ 287 a další. V mnoha případech jsou u těchto pádů rozšířenější formy základní akcentuační varianty, např.: virtuvė (2), virtuvėj RamT 106t, Pns (LLŠŽ K), Rdm, virtuvėn DrskŽ 25, Mrc (PPŽ II 770), KčT 259, LpT 133, Pr1, Trak (LKŽ K), Rdm, virtuvėse Ožk, Pns (LLŠŽ K) / virtuvė (1), virtuvėj Ožk (LLŠŽ K), virtuvėn Kb, Knv, Dbn, Mrd, Rud (PPŽ II 770), ŠvT 103, virtuvėsa Rdm. Například u starých baritonů kaktā (2/4) a kuprā (2/4) se ustálil kořenový přízvuk, srov. kāktoj Rdm, Knv (LKT 369, 383), Ožk (LLŠŽ K), kākton DrskŽ 132, Knv, Grb, Kpn, Mrc (PPŽ I 441), Sem, Trak, Dsm, Srj (LKA III 54–55), Mcl, Lpl, Kpč, Dgr, Vvs, Auk (TA), Sn, Šlk (LLŠŽ K), Mtl, Srj, Vrn / kaktōn Sem, Trak, Dsm, Srj (LKA III 54–55). Kūproi LLŠT 202, kūpron Kč, Vlk (TA), Rdm, Krkš, Vs, Kpč / kuprōn B1tT 81⁹. Je třeba upozornit, že popsané akcentuační tendence lokativních pádů jsou typické jak pro dvojslabičná, tak pro víceslabičná skloňovaná slova.
⁹ K zařazení těchto substantiv do baritonního akcentuačního paradigmatu viz Būga 1961: 73, 710; Zinkevičius 1975: 19; Ragaišienė 2010: 30 a tam uvedenou literaturu.
Straipsniai / Articles
195
Page 7
VILIJA RAGAIŠIENĖ
Akcentuační tendence singulárových forem inesivu. Ve zkoumaných pramenech bylo těchto forem nalezeno poměrně málo (přibližně 20% dokladů užití, viz tabulku)¹⁰. Inesivní formy s dvojí akcentuací – v kmeni a v koncovce – se zaznamenávají poměrně zřídka, např.: pradžia (4), pradžioj / pradžioje LpT 139, Rdm, Bd / pradžioj Vs. Nejčastěji akcentuačně kolísají u slov s akcentuačními paralelami, např.: skyrius (2), skyriuj Bd, Vs / skyrius (4), skyriuj Ožk (LLŠŽ K), sodžius (4), sodžiui Pls (LKŽe), Šlk (LLŠŽ K) / sodžius (2), sodžiui RamT 195, valščius (2), valščiui / valščius (4), valščiui Ožk (LLŠŽ K)¹¹.
Odlišné akcentuační tendence jsou typické pro inesivní formy druhé a/nebo čtvrté akcentuační třídy kmene a, jejichž jedna z variant je akcentována v kořeni, např.: kiėmas (4/2), kiemė Rud (PPŽ I 492), Lzd (AukT 198), Dgr (TA), Pns (LLŠŽ K), Krkš / °kiėme¹² Trak (LKŽ K), Pns (LLŠŽ K), Bd, miestąs (2), miestė Žr (PPŽ II 652), LLŠT 149, Ožk, Pns, Sn (LLŠŽ K) / °miėste DrskŽ 39, Pns (LLŠŽ K), Vs, sõdas (2/4), sodė SrjT 132, Agr, Pns (LLŠŽ K) / osõde Kny (PPŽ II 421), Žln (AukT 171), Šlk (LLŠŽ K), Rdm, Lzd (Ragaišienė 2010: 209), šiėnas (4), šiẽnė Bd / °šiėne Mcl (TA), atšlàimas (4) „dvůr“, atšlãmė Al (LKŽ K) / °atšlàime RamT 143, malū́nas (2/4), malūnė Rud (PPŽ I 610), Pns (LLŠŽ K) / °malū́ne Prl (LKŽ K), bliūdas (2) „mísa“, bliūdė Agr, Ožk, Šlk (LLŠŽ K), Kpč, Krkš / °bliūde LLŠT 135, viėdras (2) „vědro“, viẽdrė Mtl, Krkš / °viẽdre Onš (LKŽ K). V lingvistické literatuře je kmenový přízvuk singulárového lokativu těchto substantiv (stejně jako instrumentálu a plurálového akuzativu) především spojován s morfonologickým vyrovnáním akcentuačního paradigmatu, tj. s formováním modelu dvou akcentuačních typů – kmenového a koncovkového (podrobněji viz Mikulėnienė 1996–1997: 60–61; Tuomienė 2005: 65–69; Urbanavičienė 2005: 106–107). Dvojí přízvuk pojednávaných forem nemusí být podmíněn pouze tendencí vyrovnávat paradigma skloňovaných slov podle vzoru slovanských jazyků. Z uvedených údajů vyplývá, že kmenově akcentované formy se nezapisují pouze v periferních podnářečích. Dvojí akcentuace inesivních forem může být, byť nepřímo, spojena také s akcentuací singulárových ilyativních forem (oba lokativy se užívají jak k vyjádření směru, tak místa), srov. bliūdas (2), °bliūde / bliūdė a bliūdan / bliūdãn. Shoda místa přízvuku a sémantického prostředí může být jednou z příčin vedoucích k ústupu inesivu z užívání.
¹⁰ Například v autobiografických vyprávěních bylo zaznamenáno jen několik forem dvojslabičných kmenových substantiv často užívaných pro označení neživých objektů, např.: ämžiui Mtl, pěčiui SrjT 140, Agr (LLŠŽ K), Krkš a další. Častěji se užívají singulárové ilyativní formy vyjadřující směr a místo.
¹¹ Jejich akcentuační kolísání je podmíněno týmiž faktory jako u forem ostatních pádů (podrobněji viz Ragaišienė 2010).
¹² Znakem ° se označuje „neparadigmatická“ forma.
196
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX
Page 8
Vietininkų kirčiavimo polinkiai pietų aukštaičių šnektose
Akcentuaci inesivu pojednávaných slov ovlivňuje také převládající kmenový přízvuk forem ostatních singulárových pádů, srov. šienas, šieno, šieną, šienu, šiene. Potvrzují to i akcentuační tendence tohoto pádu u derivátů přípon –(i)ukas, –(i)ukė, –utė a –tuvė druhé akcentuační třídy. V oblasti jižních Aukštaitů inesivní formy, lze říci, zobecnily kmenový přízvuk, např.: kvajynukė „v borovém hájku“ Šlk (LLŠŽ K), namukė Trak (LKŽ K), smėliukė Mtl, vežimukė Lzd, Mtl, kamarukė(i)e Al (LKŽ K), dežutė(i)e Dg (LKŽ K), Mtl, parduotuvė(i)e Rdm a další, srov. ilyativní formy s přízvukem v příponě kvajynūkan, namūkan, vežimūkan, kamarūkėn, dežūtėn, parduotūvėn¹³. Na severních okrajích oblasti jižních Aukštaitů a v podnářečích Litevců v Polsku může akcentuaci lokativu derivátů s příponou –ukas, byť nepřímo, ovlivňovat formy s gramatickou morfémou –y přejaté z kmene ia₂, srov. kambarūky (a kambarūki), vežimūky (a vežimūki) Pns (srov. Leskauskaitė 2022: 78). K ustálení kmenového přízvuku inesivu pojednávaných substantiv kmene ē přispělo rozšíření zkrácených (jednohláskových) forem, srov. rankūtė (2), rankutėję / rankutėje → rankūtej Rdm.
V jihozápadní části oblasti byly nalezeny zřídka užívané „neparadigmatické“ inesivní formy produktivních kmenů ā a ē, např.: liepa, liepōj, karūnā, karūnōj, kālvė, kalvėj, klūmpė, klumpėj, vaistinė, vaistinėj, durpinėj, daržinėj, bačkà, bačkōj, bačkon, liepa, liepōj, liepōj, liepon, liepōn, Liepōj peri kokie mažì paukštukai, Mūs liepōj bitės sėdi, medų ima Bd, karūnā (2), karūnōj Vng, kālvė (1), kalvėj KčT 87, klūmpė (1), klumpėj Mtl, vaistinė (1), vaistinėj Krkš. Jejich vznik byl nejprve vysvětlován sklonem k akcentuační variantnosti a oxytonézi typickým pro tato podnářečí. V některých případech může být paralelní přízvuk rovněž podmíněn akcentuační analogií téhož derivačního typu, srov. durpinėj, daržinėj, nebo zobecněn podle převládajícího akcentuačního modelu singulárových ilyativních forem, srov. bačkà (4) „sud“, bačkōj LLŠT 143, Šlk (LLŠŽ K), Rdm / bačkōj SrjT 113, bačkon Mrc, Rud (PPŽ I 91), KčT 166, RamT 235, SrjT 227tt / bačkon Mrc (PPŽ I 91), liepa (1), liepōj / liepōj Bd, liepon / liepōn Pvč (PPŽ I 578), Bd. Je třeba poznamenat, že kolísání přízvuku uvedených inesivních forem nelze přímo spojovat s neutralizací významů – užívají se k vyjádření místa, srov. Liepōj peri kokie mažì paukštukai Bd a Mūs liepōj bitės sėdi, medų ima Bd.
Z dostupného materiálu vyplývají dvě skutečnosti. Za prvé, u slov s dvojí akcentuací jsou ve většině případů rozšířenější inesivní formy základní akcentuační varianty, např.: kokìs, –ià, kokiãm, kokiōj, kokìs, –ia, kokiám, kokiōj, pìrkia, pìrkioj, pìrkioj (2/4), pìrkioj Mrc (PPŽ II 226), Dsm (AukT 166), RamT 129tt, Onš, Mrk (LKŽ K), Prl / pìrkioj RamT 157, Vlk (LKŽ K). Za druhé, formy tohoto pádu u slov s cirkumflexním kmenem mají tendenci být akcentovány ustáleně, tj. zobecnit kmenový přízvuk podle baritonního akcentuačního modelu.
¹³ V oblasti jižních Aukštaitů se u přípon –(i)ukė, –utė a –tuvė všeobecně užívají zkrácené formy singulárového inesivu. Dvouhláskové formy tohoto pádu se jako paralelní zaznamenávají poměrně zřídka.
Straipsniai / Articles
197
Page 9
VILIJA RAGAIS̆IENĖ
Akcentační tendence tvarů jednotného čísla ilativu. V jihovýchodních aukštaitských nářečích se zvláště často užívají zkrácené tvary jednotného čísla ilativu k vyjádření směru a místa (tvoří asi 58% případů užití, viz tabulku). Přibližně třetina slov má v tomto pádě tvarové akcentační varianty. Více než polovina z nich se akcentuje dvojím způsobem stejně jako tvary jiných pádů, např.: dūrpìnė (1), dūrpinen Žv (LLŠŽ K), Rdm, Lzd, Mtl / durpinė (3ᵃ), durpìnen Sn, Pns (LLŠŽ K)¹⁴, raištas (2/4), raištan Rud (PPŽ II 314), raudõnas, -ą (3), raudonãn Rdm, Lzd, Kpč, Vs, raudonõn Kpč / raudónas, -a (1), raudónan Kb (TA), Vs, Rdm, raudonõn Trak (TA). Přízvuk tvarů slov produktivních kmenů a, ia¹, ā a ē více kolísá. Sekundárních ilativních tvarů podstatných jmen neproduktivních kmenů i, iu a u bylo nalezeno málo. Nejčastěji mají tendenci akcentovat se podle paradigmatu hlavní (často starší) varianty. Například ilativ baritonu tur̃gus (2) / turgùs (4) se akcentuje pouze v kořeni (nalezeno 46 případů užití)¹⁵. U dvouslabičných podstatných jmen kmene iu jsou v nářečí rozšířenější koncovkově akcentované tvary spiečiùs / spiẽčius a sodžiùs / sõdžius spiečiūñ a sodžiūñ (53 případů z 68). Dvojí přízvuk u ilativních tvarů slov bez akcentačních variant lze především vysvětlit analogií, tj. spojit s modelem stálého a koncovkového akcentování upevněným v jihovýchodních aukštaitských nářečích, např.: rãtas (2), rãtai, ratãn Prl (LKŽ K), Mtl / ratai, ratañ ŠvT 91¹⁶, lãngas (3), langañ DrskŽ 48, Grb, Rud, Mrc, Kš (PPŽ I 556), Pvl (LLŠŽ K), Rdm, Lzd, Mtl / lãngan Kpč, Krkš, trobà (3), trobõn DrskŽ 419, Kb, Mrc, Mst (PPŽ II 629), Ndz, Lš (AukT 187, 218), SrjT 235, Dg, Nmn (LKŽ K) / trõbon Spg (AukT 204tt), kibiras (3ᵇ), kìbiran Srj, Trak (LKŽ K) / kìbiran SrjT 211¹⁷ a další. Z dostupného materiálu vyplývá, že kromě analogie mohou akcentaci uvedených tvarů ovlivňovat i jiné faktory. Sekundární varianty navíc mohly vzniknout v různé době. Koncovkově akcentovaný tvar podstatného jména žẽmėžemėñ Drsk, Rtn (LKŽė), srov. žemės Rtn, Kb, Mrk Drsk (LKŽė), Rtn (AukT 230), Pls (TA), může být zděděn ze staršího období (podrobněji viz Rinkevičius 2009: 90; Ragaišienė 2010: 90 a tam uvedenou literaturu). Koncovkový přízvuk ilativu baritonů miẽstas a mõkslas patrně způsobil tendenci akcentovat na koncovce nově do nářečí proniklá slova, srov. miestãn Dbč, Drž, Rud, Mrc, Mst, Žr (PPŽ I 652), SrjT 146tt / miestañ Knv (PPŽ I 652), Pnč (AukT 212), Bd, Kpč, mõkslan Vs / mõkslañ DrskŽ 214, Kb (LKT 391), Nmn,
¹⁴ Srov. tvar jednotného čísla akcentovaný na koncovce durpinė̃ Švn (AukT 193).
¹⁵ Podrobněji o kolísání akcentačních paradigmat slova turgus viz Ragaišienė 2010: 107 a tam uvedenou literaturu.
¹⁶ V oblasti jihovýchodních Aukštaitů nebyly nalezeny koncovkově akcentované tvary jiných pádů množného čísla tohoto podstatného jména.
¹⁷ Kořenový přízvuk může podporovat akcentace často užívaných tvarů výpůjčky viėdrasviėdran.
198
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX
Page 10
Vietininkų kirčiavimo polinkiai pietų aukštaičių šnektose
Vlk (LKŽ K), Rdm (Skardžius 1935: 18; Senkus 1960: 214; Ragaišienė 2010: 29, 57 aj.). Koncovkový nebo kořenový přízvuk může souviset také s disimilací, s analogií přízvuku souběžně užívaných ilativních tvarů apod. Při setkání přízvučných slabik ilativních tvarů dvou nebo více skloňovaných slov se přízvuky mohou rozdělit, např.: Eis̆im pažiūrėt karvės – ji gerä̃n pienan Vs (LKŽe); Nepilk [kruopų] tokiān šaltan pienan Krkš. V některých případech může akcentaci ilativu ovlivňovat i několik činitelů, srov. Jis išleido abudu sūnu aukštan mokslan Rdm. Kolísání akcentace ilativních tvarů může souviset i se sémantikou. Nelze vyloučit, že při neutralizaci významů tohoto pádu mohly být tvary vyjadřující místo a směr v nářečích po určitou dobu rozlišovány přízvukem, srov. šedi vežiman Kb (PPŽ II 747), Rdm, Mtl / į(si)deda (krauna, kelia, susėda) vežiman Švn (LKŽe), Knvl (PPŽ II 747), Sem (AukT 166), RamT 27518. Dvojí akcentace ilativních tvarů může svědčit o dřívějším akcentačním a sémantickém protikladu, srov. Nešė vežiman [Šiaudus] ir dėjo ir Sudedam būlio vežiman DrskŽ 454; Pasikinkom arklį vežiman Mst a Pakinko arklį vežiman Mrc, Parsiveža akmenų vežiman Dbč a Šalta vežiman [Sėdėti] Pnč (PPŽ II 747)19. To, že sémantika může ovlivňovat akcentaci probíraného pádu, ukazuje akcentace derivátů se sufixem –ynas. Historicky jsou podstatná jména s tímto sufixem konkretizovanými kolektivními názvy (Skardžius 1943: 192, 266–267; Ambrazas 2000: 54). Bylo zjištěno, že model pohyblivé akcentace spojovaný s kolektivním plurálem ovlivňuje i akcentaci tvarů jednotného čísla ilativu, srov. beržynas, beržynai: beržynai → beržynan (Ragaišienė 2010: 128–129). V oblasti jihovýchodních Aukštaitů má ilativ bez ohledu na akcentaci tvarů množného čísla nejčastěji tendenci akcentovat se na koncovce, např.: dirgelȳnai, dirgelynan Rdm, riesutynai, riesutynan Dbč (LKT 387), samanynai, samanynan Pns (LKŽ K), Rdm, skujynai, skujynan Kb (PPŽ II 409) a další (51 tvarů ze 64 je akcentováno na koncovce). Ukazuje to i akcentace tvarů tohoto pádu u slov, která nově pronikla do nářečí, srov. skudurynas (1), skudurynai, skudurynan Kb / skudurynan Aš (PPŽ I 409). Kořenový přízvuk ilativu může souviset i s tendencí nahrazovat jej předložkovými konstrukcemi s předložkami in, an + akuzativ (srov. Leskauskaitė 2022: 29). Na akcentaci ilativních tvarů vyjadřujících směr může mít vliv akcentace akuzativních tvarů, např.: sueina trōbon / į trobą, kamaron / į kamarą, plg. dar pila kibiran / į kibirą, pabeldė langan / į langą. Neutralizace významů ilativu, tendence nahrazovat jej předložkovými konstrukcemi a analogie akcentace jiných pádů mohou vytvářet předpoklady pro vznik jednotlivých sekundárních tvarů nesouvisejících s akcentačním paradigmatem slova, srov. dūgnas (4), dūgnan Pnš (LKA III 55), gurklys (3), gurklin Spg, krāštas (4), krāštan Mri (LKA III 55),
18 Akcentační tendence přídavných jmen se sufixem –inis, –ė ukazují, že kolísání akcentace může být podmíněno diferenciací významů (Ragaišienė 2012: 119).
19 V oblasti jihovýchodních Aukštaitů se podstatné jméno vežimas akcentuje pouze podle druhého akcentačního paradigmatu.
Straipsniai / Articles
199
Page 11
VILIJA RAGAİŠIENĖ
pãdas (2), padañ SrjT 167, Mtl a aj. Na druhé straně to může vést i k zachování starších akcentačních tvarů. Například baritonní dvùras s konstantním přízvukem dvãrai, dvãrų jsou doloženy pouze v jednotlivých nářečích, zatímco ilativní tvary s přízvukem v kořeni byly nalezeny na celém území nářečí, srov. dãran Vrn (LKT 91), Ppr, Smn, Alv, Dg, Ndz, Vrnv, Nč (LKA III 54), Trak, Vlk (LKŽ K), MrcT 208, Lzd, Kč.
V zkoumaných nářečích bylo zaznamenáno více jednotlivých případů koncovkové akcentace, např.: jaunimas (2), jauniman / jaunimãn Mrp (LKA III 54), kaštonas (2), kaštónan Nmn, kiaušinis (2), kiaušinín KčT 314²⁰, miestas (2), miestan DrskŽ 16, Knv (PPŽ I 652), pirkià (2), pirkión Zrv (PPŽ II 226)²¹, ver̃pstis, –io (2), verpstiñ Vs a aj. Ke generalizaci přízvuku na koncovce mají zvláštní sklon výpůjčky ze slovanských jazyků, např.: blėkė (2) ‘plech’, blėkėn Mst, klùmokas (1) ‘svazek, břemeno’, klumokañ Mrc (AukT 229), paduãlas (2) ‘sklep’, paduvalañ ŠvT 144, skarvadà (2) ‘pánev’, skarvadõn RamT 97tt, slòjikas (1) ‘zavařovací sklenice’, slojikañ LLŠT 256, stõdas (2) ‘stádo’, stodañ ŠvT 127, šliùbas (2) ‘církevní svatební obřad’, šliubañ Ožk (PPŠŽ K), Ndz (LKŽ K) a aj. Vznik koncovkově akcentovaných tvarů je především třeba spojovat s tendencí k akcentační variabilitě a oxytonezi, typickou v nářečích jihovýchodních Aukštaitů pro slova s cirkumflexním kmenem (Ragaišienė 2010: 38). Některé z nich mohou ukazovat na starší deklinační, respektive akcentační paradigma slova, např.: klõnis, –io (1), klonìn (srov. klonis, –iẽs) Bd. Alespoň část popsaných ilativních tvarů patrně vznikla nedávno a svědčí o pokračujícím jazykovém procesu, např.: svìrtis, –ies (1), svìrtiñ KrkS²².
Nelze vyloučit možnost, že na vývoj akcentace probíraného pádu mohly mít vliv i tvary s dvojvokálovými a zkrácenými (jednovokálovými) gramatickými morfémy, které v nářečích po určitou dobu konkurovaly, srov. miškañ: miškanà (Leskauskaitė 2022: 31; srov. Rosinas 2005: 224). V zkoumaných pramenech byly nalezeny pouze jednotlivé nezkrácené ilativní tvary, např.: laškona ‘do postele (na lůžko)’ Prl (TA), pirkìona Kb (LKT 390) a aj.²³ Proto tuto hypotézu nelze kvůli nedostatku materiálu podrobněji projednat. Akcentaci ilativních tvarů mohou, byť nepřímo, ovlivňovat i probíhající adverbializační procesy. V aukštaitských nářečích mohou být pádové a adverbializované tvary rozlišovány přízvukem, srov. laũkas (4), laukañ a laukañ (LKA III 55).
Akcentační tendence tvarů množného čísla inessivu. V oblasti jihovýchodních Aukštaitů jsou u skloňovaných slov rozšířeny tvary s –sa / –se jakožto variantní
²⁰ Srov. souběžně užívaný tvar genitivu množného čísla kiaušinių KčT 314.
²¹ V jižních nářečích jihovýchodních Aukštaitů je toto podstatné jméno akcentačně podle druhého paradigmatu.
²² Paradigma stálého akcentování derivátu se sufixem –tis svìrtis, který zachoval akutovaný kořen základového slovesa svìrti, je starší nebo dávno vzniklá (srov. Pakerys 1994: 103).
²³ O užívání nezkrácených ilativních tvarů v oblasti jihovýchodních Aukštaitů viz LKA III 54; Leskauskaitė 2022: 31, poznámka 21–a.
200
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX
Page 12
Vietininkų kirčiavimo polinkiai pietų aukštaičių šnektose
užívají se také morfologicky zkrácené tvary. Inessiv množného čísla se stejně jako probírané lokativy jednotného čísla nyní užívá k vyjádření místa a směru (Leskauskaitė 2022: 28, 80nn.; srov. LKA III 72–73, mapa 67–70; Zinkevičius 2006: 145–146). Tvary inessivu množného čísla skloňovaných slov tvoří asi 18% případů užití (viz tabulku). Více než třetina zkoumaných slov má v tomto pádě akcentační varianty. Například inessiv přídavných jmen se sufixem –inis, –ė, akcentovaných podle prvního a druhého paradigmatu, se rovněž akcentuje v kořeni a v sufixu, např.: pakulinis, –ė (2), pakuliniuosa (maišuosa) Vlk, Prl (TA), Lzd, Rdm, Spg / pãkulinis, –ė (1), pãkuliniuosa (maišuosa) Vs (TA), Trak (LKŽ K) a aj. Poněkud odlišné akcentační tendence jsou typické pro slova s variantami stálého a pohyblivého akcentování. Nejčastěji se tvary inessivu, stejně jako jiné pády množného čísla, akcentují dvojím způsobem – v kmeni a na koncovce, např.: geltõnas, –a (1), geltõnuose Nmn, Lš (LKŽ K), geltõnosa Krkš / geltónas, –à (3), geltonúosa Bd, geltonóse Dg, Rtn (LKŽ K), kálnas (3/1), kalnúosa Ožk (LLŠŽ K), Mtl, Vs (LKŽ K), Krkš, kalnuosà Rdm / kalnúosa KčT 206, Drsk (LKŽ K), kálnuose Krv (LLŠŽ K), rẽzgines (3ᵇ/1), rezginésa ŠvT 144, Mtl, Lzd, rezginėse Rdm / rẽzginėse Vlk (LKŽ K) a aj. S tímto modelem souvisí i vznik jednotlivých koncovkově (méně často kořenově) akcentovaných tvarů, např.: dokùmentas (1), dokùmentiuose LpT 138, liūnas (1), liūnuosa KčT 349, viẽdras (2), viedruosė RamT 130, dróbė (1), drobėsa Vng, pūslė (4), pūslesa Spg. Přízvuk kmene může být zobecněn i podle místa přízvuku často užívaných tvarů nominativu a akuzativu, srov. šẽrmenys (3ᵇ), šermenìs, šẽrmenyse KčT 93, 94. Tuto hypotézu podporují i akcentační tendence podstatného jména kapinės v jihozápadních nářečích, srov. kãpinės (3ᵇ), kãpinės, kãpinėse / kãpinėsa Rdm, Bd, Vng, Lzd, Mtl, Spg²⁴.
V oblasti jihovýchodních Aukštaitů nejsou tvary inessivu slov s akcentačními variantami vždy akcentovány dvojím způsobem. U části podstatných jmen produktivních kmenů a a ia₂ byly nalezeny pouze tvary svědčící o akcentačním paradigmatu hlavní varianty, např.: miežis (2), miežiuosa Knv (PPŽ I 653), Kpč, Trak (LKŽ K), Bd, Rdm, Mtl / miežys (4), pūodas (1/3), pūduosa DrskŽ 287, KčT 223, Šlvn, Kpč, Auk, Trak (TA), pūduose KčT 120, Rdm, Bd, stõvai (2) ‘tkalcovský stav’, stõvuosa Kpč, Švnd (TA), Rdm, stõvuose Nmn (LKŽe), Rtn (TA), stõvuos Mtl / stõvai (1) / stõvai (4) a aj.²⁵ Tvary probíraného pádu derivátů se sufixem –ynas, které mají souběžné varianty stálého akcentování, se nejčastěji akcentují na koncovce, např.: alksnynas (3/1), alksnynúosa Trak, Vrn (LKŽ K), Krkš, kvajūnas (3/1), kvajynúose
²⁴ V nářečích jihovýchodních Aukštaitů má toto podstatné jméno varianty třetího, prvního a druhého akcentačního paradigmatu (Ragaišienė 2012: 121).
²⁵ O rozšíření akcentačních variant těchto podstatných jmen v oblasti nářečí viz Ragaišienė 2010: 208, 210, 219.
Straipsniai / Articles
201
Page 13
VILija RAGAiŠIENĖ
LLŠT 130, kvájynuõsa Drsk, Vs (LKŽ K), Ožk, Šlk (LLŠŽ K) a aj. (z 43 případů 38). Vynořuje se otázka, zda ve všech případech vzniklo sekundární paradigma, nebo zda kolísá pouze akcentace jednotlivých pádů. Zvláště v případech, kdy je souběžná varianta doložena pouze jedním pramenem, např.: kiẽmas (4) DrskŽ 151, Dbč, Rud (PPŽ I 493), Ožk, Pns, Šlk (LLŠŽ K), Al, Dg, Trak, Auk (LKŽ K), Vrn, Kč, Vs (TA), Rdm, Mtl / kiemas (2) DrskŽ 151. Je pravděpodobné, že po zániku modelu dvou plurálů – prostého a kolektivního – mohly být u jednoho z členů dvojím způsobem akcentovány pouze tvary některých pádů, například nominativu, genitivu nebo jiného pádu, např.: kir̃vis, kir̃viais a kirviaĩs Sel (TA), peĩlis, peiliaĩ / peiliaĩ Vng, Rtn (TA). Na druhé straně se v oblasti jihovýchodních Aukštaitů nejčastěji užívá nominativ, nejméně často dativ a inessiv (Leskauskaitė 2022: 24). V tomto případě nelze vyvozovat zobecňující závěry, protože inessivní tvary souběžných variant mohou být v jednotlivých nářečích užívány zřídka.
Rozmanitost slov s pohyblivým akcentem, místo přízvuku a (nebo) intonace tvarů akcentovaných na koncovce, např.: laũkas (4), laukúosa Kš, Zrv (PPŽ I 562), Rdm / laukúose SriT 186nn., LLŠT 204, Vng / ląukuõsà Mtl / laukuõsė Mrc, Pnč (PPŽ I 562), RamT 126nn. / laukuõs LLŠT 128. Souběžně užívané inessivní tvary přídavných jmen, zájmen nebo číslovek s pohyblivou akcentací se akcentují podle téhož modelu jako podstatná jména, srov. baltuõsa mar̃škinuosa Gdl (LKT 368), šitúosa miškúosa KčT 330, kitúosa sodžiúosa Mrg (TA), tokiõse balõse Rdm a aj. V nářečích jihovýchodních Aukštaitů se častěji vyskytují tvary akcentované na předposlední slabice (diachronicky na koncovce akuzativu množného čísla) (asi 64%).26 Na tyto akcentační tendence má vliv místo přízvuku kratších tvarů jiných pádů množného čísla akcentovaných na koncovce, srov. namaĩ, namų̃, namùs, namaĩs, namuõsa / namuõse, namuõs. V lingvistické literatuře se přízvuk tvarů s –sė (postpozice *-én) vysvětluje analogií akcentace starobylých lokativů s –su, srov. giesmèsù / giesmèsė (Zinkevičius 1980: 196–197, 212; srov. Kazlauskas 1968: 97). Nelze vyloučit možnost, že tvary s –se / –sa akcentované na poslední slabice mohou mít jak historické předpoklady existence, tak mohly nově vzniknout pod vlivem spisovného jazyka. Tím spíše, že v oblasti jihovýchodních Aukštaitů se nejčastěji užívají jako souběžné. Na druhé straně mohou tyto tvary souviset i s oxytonezí typickou pro zkoumaná nářečí, srov. tvary zaznamenané v nářečí Ramaškonių kaimuõsė, laukuõsė, akmenyõsė, namuõsė, kiemuõsė a aj. RamT 100, 126, 159, 220, 232nn. V zkoumaných pramenech byla u většiny zkrácených inessivních tvarů akcentovaných na koncovce uvedena cirkumflexní intonace, srov. laukuõs. S akutovou intonací byly nalezeny pouze jednotlivé případy, srov. miškúos. Dvojí intonace těchto tvarů může být zděděna ze staršího období (srov.
26 O vývoji tvarů inessivu množného čísla podrobněji viz Morkūnas 1964: 107–146; Kazlauskas 1968: 160–163; Zinkevičius 1980: 196–197.
202
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX
Page 14
Vietininkų kirčiavimo polinkiai pietų aukštaičių šnektose
Zinkevičius 1996: 120). V lingvistické literatuře se cirkumflex vysvětluje posunem přízvuku z koncovky, srov. laukuosa / laukuose → laukuos (Zinkevičius 1980: 197). Akut se spojuje se zachováním místa přízvuku a intonace akuzativu množného čísla, srov. miškuosa / miškuose → miškuos.
Akcentační tendence tvarů instrumentálu množného čísla. Kvůli nedostatku materiálu není možné podrobněji projednat akcentační tendence tohoto pádu. Tvary instrumentálu tvoří pouze 4% případů užití (viz tabulku). Akcentace těchto tvarů se neliší od akcentace jiných pádů slova, např.: laũkas (4), laukúosna Sem (LKT 361), Dnv (PPŽ I 563), šónas (1), šónuosna Vrn (LKŽė), Mtl. Pokud má slovo akcentační varianty, tvary instrumentálu množného čísla se akcentují podle akcentačního paradigmatu hlavní varianty, např.: klúonas (1/3), klúonuosna Al (LKT 367), Rdm, Drsk, Rtn (LKŽ K) / kluonúosna Pls (LKŽ K).
Rozšíření akcentačních variant lokativů v nářečí. V nářečí jihovýchodních Aukštaitů se lokativy skloňovaných slov nejčastěji akcentují podle paradigmatu hlavní varianty. Souběžné tvary se zapisují zřídka, u většiny slov jsou doloženy pouze v jednotlivých nářečích. Lokativy se tedy stejně jako jiné pády v nářečích neakcentují nahodile, nýbrž podle jednoho z akcentačních paradigmat. Nejlépe to patrně potvrzují akcentační tendence často zapisovaných tvarů instrumentálu jednotného čísla. Poměrně málo bylo nalezeno tvarů tohoto pádu akcentovaných dvojím způsobem v témže nářečí, např.: dvãran / dvarañ, kãkton / kaktõn, kokian / kõkian Trak (596)27, Pls (IX), dvãran / dvarañ, pir̃kion / pirkió n Dg (646), klúonan / kluonãñ, pir̃kion / pirkió n, raudõnon / raudonõn Gdl (650), dvãran / dvarañ, kiaušinín / kiaušinín Kč (683) a aj.
Tvary instrumentálu jednotného čísla s dvojí akcentací byly zapsány ve většině nářečí jihovýchodních Aukštaitů (viz obrázek). Statisticky více probíraných případů bylo nalezeno v jihozápadní a jižní části oblasti (asi 60% případů). Zkoumaný materiál však neukazuje na souvislou oblast, v níž je variabilita jako jev ve srovnání se sousedními nářečími nejintenzivnější. Za centrum akcentační variability skloňovaných slov považujeme oblast, v níž se akcentace tvarů instrumentálu neliší od sousedních nářečí (viz obrázek)28. V nářečích Rudaminy, Seirijai, Leipalingisu, Kapčiamiestisu aj., která náležejí k oblasti největší akcentační variability, bylo rovněž nalezeno pouze několik dvojím způsobem akcentovaných tvarů instrumentálu jednotlivých slov, např.: kãiman / kaimãn, raudõnan / raudonãn, skỹriun / skyriũn, tokian / tókian Rdm (655), kalnãn / kãlnan, kãkton / kaktõn, kibiran / kibìran, sodžiūn / sõdžiun Srj (674), kamarõn / kamãron, kalnãn / kãlnan Lp (686), daiktan /
27 Uvádí se zkratka názvu sídla a Lietuvių kalbos atlaso číslo bodu.
28 Centrum největší akcentační variability bylo stanoveno na základě analýzy rozsáhlých údajů zapsaných v nářečích jihovýchodních Aukštaitů a východních vilniškých Aukštaitů, viz Ragaišienė 2010: 139, obrázek 7.
Straipsniai / Articles
203
Page 15
VILIJA RAGAIŠIENĖ
dáiktan, piėšton / piestõn, šitõn / šitòn Kpč (693) a aj. Zde se častěji než jinde objevují vzácné akcentační varianty, které nejsou doloženy v jiných nářečích, např.: stodan ŠvT 127, slojikãnt LLŠT 256, tróbõn Spg (AukT 204) a aj. Analogické tendence rozšíření dvojím způsobem akcentovaných tvarů v témže nářečí jsou typické i pro tvary inessivu jednotného a množného čísla.
OBR. Rozšíření akcentačních variant tvarů ilativu jednotného čísla skloňovaných slov nalezených v témže nářečí
Dostupný materiál ukazuje poněkud odlišné tendence rozšíření sekundárních tvarů jednotného čísla inessivu a ilativu a (nebo) množného čísla inessivu. V jihozápadní a jižní části oblasti se častěji zapisují varianty oxytónního akcentování, ve východní a severní části tvary baritónního akcentování.
204
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX
Page 16
Vietininkų kirčiavimo polinkiai pietų aukštaičių šnektose
ZÁVĚRY
Na základě analýzy akcentace lokativů skloňovaných slov nalezených v pramenech nářečí jihovýchodních Aukštaitů z druhé poloviny XX. století až počátku XXI. století lze formulovat tyto závěry:
1. V nářečích jihovýchodních Aukštaitů se lokativy více než poloviny skloňovaných slov akcentují podle jediného akcentačního paradigmatu: baritony v kmeni, oxytony na koncovce. U lokativních tvarů zbývajících slov akcentace kolísá. Přibližně třetina z nich se akcentuje dvojím způsobem stejně jako tvary jiných pádů. U části slov kolísá pouze akcentace lokativů (akcentační varianty tvarů jiných pádů nebyly zapsány). V nářečích jihovýchodních Aukštaitů se často dvojím způsobem akcentují nikoli všechny lokativy, nýbrž tvary pouze některého z nich (inessiv nebo ilativ jednotného čísla a (nebo) inessiv množného čísla). Nejvíce kolísá akcentace tvarů ilativu jednotného čísla podstatných jmen produktivních kmenů.
2. Akcentaci lokativních tvarů skloňovaných slov neurčuje jediná příčina, nýbrž celý komplex příčin: 1) analogie místa přízvuku jiných pádů a (nebo) akcentace slovotvorného typu; 2) sémantika (lokativní tvary se nyní užívají k vyjádření místa a směru); 3) akcentační tendence skloňovaných slov v nářečí jihovýchodních Aukštaitů (akcentační variabilita a oxytoneze). Akcentaci tvarů ilativu jednotného čísla může ovlivňovat tendence nahrazovat je předložkovými konstrukcemi s předložkami in, an + akuzativ, dřívější konkurence tvarů s dvojvokálovými a zkrácenými (jednovokálovými) gramatickými morfémy aj.
3. Dvojím způsobem akcentované lokativní tvary skloňovaných slov jsou rozšířeny na celém území nářečí jihovýchodních Aukštaitů. Více těchto tvarů bylo nalezeno v jihozápadní a jižní části oblasti. Dostupný materiál však neukazuje na souvislou oblast, v níž je variabilita jako jev ve srovnání se sousedními nářečími nejintenzivnější. V jihozápadní oblasti jihovýchodních Aukštaitů, považované za centrum akcentační variability skloňovaných slov, se akcentace lokativních tvarů neliší od sousedních nářečí.
LITERATURA A PRAMENY
Ambrazas Saulius 2010: Daiktavardžių darybos raida 2. Lietuvių kalbos vardžodieniai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.
Karaciejūtė Vitalija 2013: Varenos šnektos daiktavardžių fleksinės klasės ir jų hierarchija: daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Kardelytė Jadvyga 1975: Gervėčių tarmė (fonetika ir morfologija), Vilnius: Mintis.
Kardelytė-Grinevičienė Daiva 2022: Konkurenční užívání lokativních konstrukcí ve východolitevských vilniškých a jiholitovských nářečích: příčiny a tendence. – Lietuvių kalba 17, 61–69. Dostupné online: https://www.zurnalai.vu.lt/lietuviu-kalba/article/view/31440.
Kazlauskas Jonas 1968: Historická gramatika litevského jazyka (akcentuace, podstatné jméno, sloveso), Vilnius: Mintis.
KčT – Leskauskaitė Asta. Texty nářečí z okolí Kučiūnai, Vilnius: Litevský jazykový institut, 2006.
Leskauskaitė Asta 2016: Morfologické struktury podstatného jména, zájmena a slovesa. – Proměny litevských nářečí na počátku XXI. století: nářečí litevských Poláků, autoři D. Mikulėnienė, A. Leskauskaitė, V. Ragaišienė, L. Geržotaitė, N. Birgelienė, Vilnius: Litevský jazykový institut, 205–275.
LKA III – Atlas litevského jazyka 3: Morfologie, odpovědný redaktor K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 1977.
LKT – Litevská nářečí: čítanka, sestavili E. Grinaveckienė, A. Jonaitytė, K. Morkūnas, B. Vanagienė, A. Vidugiris, Vilnius: Mintis, 1970.
LKTCH – Čítanka litevských nářečí, sestavili R. Bacevičiūtė, A. Ivanauskienė, A. Leskauskaitė, E. Trumpa, Vilnius: Litevský jazykový institut, 2004.
LKŽe – Slovník litevského jazyka 1–20 (1941–2002), redakční kolektiv G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, hlavní redaktorka G. Naktinienė, elektronická verze, Vilnius: Litevský jazykový institut, 2008 (aktualizovaná verze, 2018). Dostupné online: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas/.
Ragaišienė Vilija 2010: Akcentuační varianty skloňovaných slov v nářečích jižních Aukštaiťanů a východních Aukštaiťanů vilniškých: doktorská disertace, Vilnius: Litevský jazykový institut.
Ragaišienė Vilija 2012: Akcentuační tendence podstatných jmen s příponami –(t)inis, –(t)inė v nářečích jižních Aukštaiťanů a východních Aukštaiťanů vilniškých. – Člověk a slovo 14(1), 116–123.
RamT – Tuomienė Nijolė. Texty nářečí z Ramaškonis, Vilnius: Litevský jazykový institut, 2008.
Rinkevičius Vytautas 2009: Akcentuační systém pruštiny: doktorská disertace, Vilnius: Vilniuská univerzita.
Rosinas Albertas 1995: Zájmena baltských jazyků: vývoj morfologie, Vilnius: nakladatelství Vilniuské univerzity.
Senkus Juozas 1960: Rysy skloňování podstatných jmen v nářečích Kapsuků a Zanavyků. – Práce Akademie věd Litevské SSR, řada A, 2(9), 157–171.
Skardžius Pranas 1935: Daukšova akcentologie, Kaunas: publikace Fakulty humanitních věd V.D.U.
Skardžius Pranas 1943: Tvoření slov v litevštině, Vilnius.
SrjT – Texty nářečí ze Seirijai, sestavila A. Leskauskaitė, Vilnius: Litevský jazykový institut, 2016.
Straipsniai / Articles
207
Page 19
V I L I J A R A G A I Š I E N Ė
S t u n d ž i a B o n i f a c a s 1995: Akcentuační systém spisovné litevštiny, Vilnius: Vilniuská univerzita.
S t u n d ž i a B o n i f a c a s 2009: Akcentologie spisovné litevštiny, Vilnius: nakladatelství Vilniuské univerzity.
ŠvT – Texty z okolí Švendubrė, sestavila A. Leskauskaitė, Vilnius: Litevský jazykový institut, 2020.
TA – Rukopisné prameny archivu nářečí, Vilnius: Litevský jazykový institut.
T u o m i e n ė N i j o l ė 2005: Morfologická změna podstatných jmen v nářečí Ramaškonių: sociolingvistický výzkum: doktorská disertace, Vilnius: Litevský jazykový institut.
T u o m i e n ė N i j o l ė 2010: Podstatné jméno v nářečí Ramaškonių: sociolingvistický výzkum, Vilnius: Litevský jazykový institut.
U r b a n a v i č i e n ė J o l i t a 2005: Fonologický systém nářečí Svirkai (východní Aukštaiťané vilnišké skupiny): vokalismus a prozodie: doktorská disertace, Vilnius: Litevský jazykový institut.
Z i n k e v i č i u s Z i g m a s 1966: Dialektologie litevského jazyka, Vilnius: Mintis.
Z i n k e v i č i u s Z i g m a s 1975: Z dějin litevské akcentologie. Akcentuace katechismu z roku 1605, Vilnius: Nakladatelské oddělení Vilniuské univerzity V. Kapsukase.
Z i n k e v i č i u s Z i g m a s 1979: Retrakce přízvuku a akcentuační paradigmata. – Jazykověda 30(1), 90–93.
Z i n k e v i č i u s Z i g m a s 1980: Historická gramatika litevského jazyka 1, Vilnius: Mokslas.
Z i n k e v i č i u s Z i g m a s 1996: Dějiny litevského jazyka, Vilnius: Nakladatelství věd a encyklopedií.
Z i n k e v i č i u s Z i g m a s 2006: Původ litevských nářečí, Vilnius: Litevský jazykový institut.
ZKRATKY MÍSTNÍCH NÁZVŮ
Agr – Agurkiai, Polsko Al – Alytus Alv – Ālovė, okres Alytus Auk – Aukštadvaris, okres Trakai Bd – Būdvietis, okres Lazdijai Blt – Balatną, Bělorusko Brč – Barčiai, okres Lazdijai Br – Barčiai, okres Trakai Čvn – Čivónys, okres Lazdijai.
Dbč – Dubičiai, okres Varėna. Dbn – Dubininkas, okres Varėna. Dg – Daugai Dgr – Daugirdiškės, okres Trakai. Dnv – Dainava, okres Varėna. Drsk – Druskininkai Drž – Darželiai, okres Varėna. Dsm – Dūsmenys, okres Trakai. Dvč – Dvarčėnai, Polsko
208
Acta Linguistica Lithuanica LXXXIX
Page 20
Vietininkų kirčiavimo polinkiai pietų aukštaičių šnektose
Eg – Eglinė, Polsko Gdl – Gudeliai, okres Šalčininkai. Grb – Grybaulia, okres Varėna. Ilg – Ilgininkai, okres Alytus. Jvš – Jovašiai, obec Druskininkai. Kč – Kuciūnai, okres Lazdijai. Kb – Kabeliai, okres Varėna. Knv – Kaniava, okres Varėna. Knvl – Kaniavėlė, okres Varėna. Kpč – Kаpčiamiestis, okres Lazdijai. Kpn – Kapiniškiai, okres Varėna. Krkš – Krikštōnys, okres Lazdijai. Krv – Kreivėnai, Polsko. Kš – Kašėtos, okres Varėna. Ktv – Kietaviškės, obec Elektrėnai. Lp – Leipalingis, obec Druskininkai. Lpl – Lipliūnai, obec Druskininkai. Lš – Liškiava, okres Varėna. Lzd – Lazdijai. Mcl – Maceliai, okres Varėna. Mlk – Málkava, Bělorusko. Mnč – Mánčiagirė, Bělorusko. Mrc – Marcinkōnys, okres Varėna. Mrd – Mardasavas, okres Varėna. Mrg – Márgionys, okres Varėna. Mrk – Merkinė, okres Varėna. Mrp – Marijámpolis, okres Vilnius. Mst – Musteika, okres Varėna. Mtl – Meteliai, okres Lazdijai. Ndz – Nedzingė, okres Varėna. Nmn – Nemunaitis, okres Alytus. Onš – Onuškis, okres Trakai. Ožk – Ožkiniai, Polsko. Plkn – Paluknys, okres Trakai.
Pls – Pelėsą, Bělorusko Pnč – Panočiai, okres Varėna. Pnr – Paneriai, okres Elektrėnai. Pns – Pūnskas, Polsko. Prl – Perloja, okres Varėna. Pvč – Puvōčiai, okres Varėna. Pvl – Pievėliai, Polsko. Ram – Ramaškōnys, Bělorusko. Rdm – Rudaminà, okres Lazdijai. Rod – Rōdūnia, Bělorusko. Rtn – Rątnyčia, okres Varėna. Rud – Rudnià, okres Varėna. Sel – Seiliūnai, okres Lazdijai. Sem – Semeliškės, okres Trakai. Sn – Seinai, Polsko. Spg – Sapiegìškiai, okres Lazdijai. Srj – Seirijai, okres Lazdijai. Škl – Šklėriai, okres Varėna. Šlčn – Šalčininkai Šlk – Šlynakiemis, Polsko. Šlvn – Šlavanțai, okres Lazdijai. Švn – Šventėžeris, okres Lazdijai. Švnd – Švendūbrė, obec Druskininkai. Trak – Trakai Vlk – Valkininkai, okres Varėna. Vng – Vingrėnai, okres Lazdijai. Vrn – Varėna Vs – Veisiejai, okres Lazdijai. Vvs – Vievis, okres Elektrėnai. Zrv – Zervynos, okres Varėna. Žln – Žilinai, okres Varėna. Žr – Žiūrai, okres Varėna. Žv – Žvikėliai, Polsko
Straipsniai / Articles
209
Page 21
VILIJA RAGAIS̆IENĖ
Akcentuační tendence lokativních pádů v jiholitovských aukštaitských nářečích
SHRNUTÍ
Po analýze údajů se ukázalo, že více než polovina skloňovaných slov v jiholitovských aukštaitských nářečích se řídí jednotným akcentuačním vzorcem: barytonická slova mají přízvuk na kmeni, zatímco oxytonická slova na koncovce. Akcentuace lokativních tvarů zbývajících slov však vykazuje variabilitu. Přibližně třetina těchto slov má dvojí akcentuační vzorce, podobně jako jiné flektivní tvary. U některých slov se akcentace liší pouze v lokativních pádech, bez obdobných variant v jiných pádech. V jiholitovských aukštaitských nářečích je navíc běžné, že singulárový nebo plurálový ilativ (případně oba) vykazuje dvojí akcentuační vzorce. Mezi produktivními kmenovými podstatnými jmény vykazuje akcentace singulárových ilativních tvarů v rámci tohoto paradigmatu největší rozmanitost.
Akcentace lokativních tvarů skloňovaných slov není řízena jedinou příčinou, nýbrž komplexem faktorů: 1) analogií místa přízvuku v jiných pádech a/nebo akcentuační analogií slovotvorného typu; 2) sémantikou (lokativní tvary se nyní užívají k označení místa a směru); 3) akcentuačními tendencemi (akcentuační variabilitou a oxytonézou) skloňovaných slov v jiholitovském aukštaitském nářečí. Akcentaci singulárových ilativních tvarů může ovlivňovat několik faktorů, včetně tendence nahrazovat je předložkovými konstrukcemi s in, an + akuzativem, dřívější konkurence mezi tvary s dvojsamohláskovými a zkrácenými (jednosamohláskovými) gramatickými morfémy atd.
Lokativní tvary skloňovaných slov s dvojími akcentuačními vzorci jsou v oblasti jižních Aukštaiťanů rozšířeny pozoruhodně široce. Tyto tvary byly převážně zaznamenány častěji v jihozápadních a jižních územích, kde představují přibližně 60% případů. Dostupný materiál však jednoznačně neurčuje oblast, v níž je variabilita jako jev nejintenzivnější ve srovnání se sousedními nářečími. V jihozápadní oblasti jižních Aukštaiťanů, často považované za centrum akcentuační variability skloňovaných slov, se akcentace lokativních tvarů výrazně neliší od sousedních nářečí.
