Předčasná smrt dr. Kirstin Casemirové otřásla onomastickou komunitou nejedné země, zvláště s ohledem na její nesmírnou produktivitu a nezměrnou badatelskou činnost v oblasti výzkumu německého toponymického bohatství. Dokázala být všude a se všemi badateli, kteří se zabývají toponomastikou svých zemí, přičemž největší pozornost věnovala samozřejmě toponymii své rodné země a Evropy vůbec. Těžce nemocná v nemocnici oslavila své 58. narozeniny. Byla maximalistkou, nepřekonatelné věci pro ni neexistovaly.
Předčasná smrt tvůrčího, inspirativního člověka plného nápadů otřásla nejen jejími kolegy, kteří pracují na pětadvacetiletém projektu „Místní jména mezi Rýnem a Labem“, jehož iniciátorem byla Akademie věd v Göttingenu v Dolním Sasku.
Německá akademie věd podporuje dlouhodobé projekty. Na jednom z nich, „Hydronymia Europea“, pracovala v letech 1995–2005 také autorka těchto řádků a napsala dvě monografie. Projekt vedl sám Wolfgang P. Schmid, který byl zvolen zahraničním členem Litevské akademie věd a čestným doktorem Vilniuské univerzity. K. Casemirovou s ním pojilo blízké a uctivé pouto. Její disertace byla napsána v rámci semináře historicko-srovnávací a obecné jazykovědy a obhájena pod vedením dlouholetého vedoucího katedry W. P. Schmida. Kirstin o něm hovořila s mimořádnou vřelostí a v úvodu své již vydané disertace Wolfenbüttelské okresní a salzgittenské místní názvy zdůraznila, že studovat u takového profesora bylo výsadou, které si velmi vážila, a vyzdvihla profesorovu
trpělivost a vstřícnost. K získání doktorského titulu byl v Německu zapotřebí také druhý recenzent, jímž se stal profesor Jürgen Udolph, který se nikdy neunavil, když bylo třeba diskutovat byť jen o jednom nejasného původu =oikonymu. Kirstin se stala profesorovou partnerkou v myšlení i spolupracovnicí. Mimochodem, její doktorská disertace vyšla jako samostatný svazek v roce 2003 v Bielefeldu, kde dokonce existuje i nakladatelství zaměřené na regionální historii. Takovými nakladatelstvími se pochlubit nemůžeme. Předčasná smrt vědkyně otřásla jejím nejbližším kolegou, spoluautorem, pomocníkem, talentovaným historikem – jejím manželem Uwem Ohainskim, který Kirstin provázel ve všech etapách života a na všech cestách, pracoval s ní na všech projektech, i námi všemi, kdo s ní byli v kontaktu. Místní jména se stala životem a bytostnou součástí vědkyně, protože vypovídala a tolik toho prozrazovala o Kirstinině rodné zemi, její historii, obyvatelích i rodném jazyce. Vědkyně vystoupila ve dnech 24.–26. října 2007 ve Vilniusu na druhé mezinárodní konferenci Alesandra Vanagase „Jméno v jazyce, historii a sebeuvědomění“. Tématem Kirstinina příspěvku bylo „Ortsname und Ortsnamengeber“ (česky „Místní jméno a jeho původce“), v němž zdůraznila význam spolehlivých informací o místních jménech. Měla jsem příležitost zúčastnit se také přípravných prací na knize Namen und Appellative der älteren Sprachschichten (česky Jména a apelativa starších jazykových vrstev), kterou Kirstin iniciovala jako autorka. V knize vydané v roce 2015 v Německu vyšel její článek „Altpreußische Toponyme als Gegenstand selbstständiger Untersuchungen“ (česky „Staropruská toponymie jako předmět samostatného výzkumu“). Kirstin měla skutečně silný smysl pro odpovědnost; s otevřeným srdcem vycházela mezi lidi, povzbuzovala a vybízela je, a sama přitom nesmírně mnoho pracovala.
Již během studií pracovala jako asistentka, poté byla pozvána, aby pracovala na Jacob’o Grimm’o ir Wilhelm’o Grimm’o vokiečių kalbos žodyną v Akademii věd v Göttingenu a odpovídala za novou verzi nejstarších částí slovníku. V roce 2007 začala pracovat na akademickém projektu „Místní jména mezi Rýnem a Labem – onomastika v evropském prostoru“ (německy „Ortsnamen zwischen Rhein und Elbe – Onomastik im europäischen Raum“); jejím pracovištěm byl nyní Münster (Vestfálsko). Stala se vedoucí a pracovala až do své smrti.
Spolu s kolegy vydala K. Casemir dvě řady Vestfálského místopisného slovníku (německy Westfälisches Ortsnamenbuch) a Dolnosaského místopisného slovníku (německy Niedersächsisches Ortsnamenbuch). Byla spoluautorkou několika svazků a psala nejen o otázkách dolnoněmecké onomastiky. Autorka těchto řádků byla pozvána do Münsteru, aby projekt odborně posoudila. Skvělí kolegové, lidé z akademie, práci nebránili, ale vše bylo třeba udělat včas. Kirstin byla členkou řady sdružení lingvistů, onomastiků a historiků a spolupracovala na vydávání časopisu „Beiträge zur Namenforschung“ (česky „Onomastické studie“). Je třeba zmínit, že v roce 2019 byla její práce oceněna prestižní cenou Henning Kaufmann.
Německá onomastika přišla o výjimečného člověka, který se nevěnoval módním jednodenním nápadům, nýbrž onomastice, která tu zůstane, i až tu nebudeme. Kirstin Casemir si našla čas i na studenty. Od roku 2002 pracovala na univerzitě v Göttingenu (německy Georg-August-Universität Zu Göttingen) a od roku 2007 studenty vyučovala, jak známo, onomastiku také na Vestfálské Vilémově univerzitě (německy Westfälische Wilhelms-Universität Münster). Její stopy jsou hluboké; není v nich hněv ani umíněné prosazování vlastní pravdy. Kirstin Casemir byla svobodným člověkem, který věděl, co je důležité pro ni i pro její zemi.
