BUDeme NA NĚ VZPOMÍNAT

Prof. J. Dagys

(1906.X.11 — 1993.I.31)

Loni ve věku 86 let zemřel významný botanik, habilitovaný doktor, profesor a korespondent Akademie věd Jonas Dagys. Předmět jeho výzkumu byl velmi široký: fyziologie a morfologie rostlin, látky podporující růst kvasinek, fytoncidy, ekologie rostlin na pobřeží Baltu, dějiny litevské botaniky, ronění rostlin, vliv vitaminů a mikroprvků na aktivitu enzymů, obsah chlorofylu a intenzitu fotosyntézy v listech rostlin. J. Dagys — žák profesorů K. Regelise a L. Vailionise — napsal významné vědecké práce z biologie, mnoho pracoval na přípravě odborníků v botanice, kromě toho napsal vysokoškolské učebnice a populární knížky, napsal řadu recenzí a redigoval „Litevský botanický slovník“ (1938, díl 1), „Slovník botanických termínů“ (1965), „Flóru Litevské SSR“ (1959—1980, 6 sv.) a další publikace. Přínos J. Dagye pro litevskou vědu jako vědce a pedagoga je důležitý nejen pro botaniku, ale i pro terminologii. Profesor věnoval mimořádnou pozornost litevské botanické terminologii. Dlouhá léta byl členem Komise pro botanický slovník (před válkou), později jejím předsedou a členem Terminologické rady při prezidiu Akademie věd. O jeho snaze zdokonalovat odborný jazyk svědčí nejen botanické terminologické slovníky, které redigoval, ale také články, recenze učebnic a dopisy. Na počest profesora uvádíme několik úryvků o botanické terminologii z jeho článků (jazykově neupravováno).

J.G.

Psát vědecké práce bez terminologie je nemožné, a až do Pabrėžy se nikdo nestaral o botanické termíny v litevštině. Stížnost J. Pabrėžy v „Taisliuj“ ([2], s. 9) je tedy zcela pochopitelná: „Ale ach, jak obtížné je vydat takové dítě v takovém jazyce, v němž se nikdo ze Žemaitů dosud ani neodvážil pomyslet na psaní o této věci!“ <...> „Taislius auguminis“ není určen širokým vrstvám společnosti a „žemaitští sedláci“ by této knize nerozuměli ani dnes, natož poddaní z oněch dob. Jde o odborné, čistě vědecké dílo, nikoli o popularizační publikaci; mohlo sloužit jako učebnice na vysoké škole.

71

Druhá část úvodu má název „O soustavě a botanických termínech“. V první kapitole je uvedena Linného soustava rostlin, poněkud doplněná podle K. Sprengela. Pro taxonomické jednotky se používají tyto termíny: gauja (classis), rėda (ordo), veislė (genus), skirtis (species) a atmaina (varietas). Dnes se nazývají jinak: třída, řád, rod, druh a varietas. Veislė znamená v litevštině něco zcela jiného — jde o odrůdu vyšlechtěnou člověkem. Skirtis by mohl být vhodný termín pro označení druhu, protože v obchodě má slovo rūšis jiný význam.

J. Pabrėžos gyvenimas ir darbai// Jurgis Pabrėža (1771--1849). V., 1972. P. 15--16.

Některé názorné termíny navržené Pabrėžou se v botanickém slovníku zachovaly dodnes, např.: pažiedis (bracteae), purka (stigma), rinkinys (annulus), terlytėlė (cyphella), ankštara (siliqua), ankštarėlė (silicula), aukšlys (utriculus) a další. Vyučující katedry botaniky Kaunaské univerzity až přibližně do roku 1930 nazývali podle Pabrėžy i hlavní části květu motelėmis (piesteles) a vyrukais (kuokelius), avšak kvůli antropomorfismu těchto termínů se od nich později upustilo. V Pabrėžových spisech je i více takových antropomorfismů, např. liežtuvis (ligula), strajus (anthera).

Ten pat. P. 18.

Obecně je v díle faráře Fedoravičiuse velké množství nových názvů rostlin, mají však spíše historickou hodnotu a jsou názorným příkladem dobových pokusů doložit chybějící slova ve vědecké literatuře. Takto na ně nahlíží redakce Slovníku litevského jazyka; stejně k nim přistoupil i redaktor Litevského botanického slovníku, který vychází letos, když do něj z Fedoravičiusova rukopisu zařadil pouze názvy rodů jako synonyma. Nevydařené polonismy nebyly zařazeny vůbec. V oné době, kdy byla litevská literatura tak chudá a jazyk zamořený barbarismy, je však třeba Fedoravičiusovo názvosloví rostlin považovat za dílo, které si vyžádalo mnoho pečlivé práce a bylo poměrně dobře provedeno. Je zvláštní, že farář Fedoravičius, přestože se znal s farářem A. Pabrėžou a dokonce od něj získal herbářový materiál, nepřevzal nic z Pabrėžovy nomenklatury a terminologie. Pokud se některé názvy shodují, je to pouze proto, že se rozšířily po celé Litvě nebo byly převzaty od K. G. Hagena, jehož díla využívali oba autoři

72

díla „Preussens Pflanzen“. Ačkoli jsou jména obou autorů co do podoby podobná, neboť obě byla vytvořena podle Linného systému, v názvosloví A. Pabrėži je méně cizích slov.

Kn. Juozapas Fedoravičius — florista z kraje Ilūkste a Zarasai: (1776—1860) // Gamta. 1938. Nr. 3. S. 181.

Při shrnutí vědecké práce prof. Vailionise a jeho zásluh bych chtěl ještě zdůraznit, že byl typickým litevským vědcem a šiřitelem litevské kultury. Již jsem zmínil, že při výběru témat práce pro něj měla litevskost rozhodující význam. Stejně tak se profesor i co do formy snažil být a zůstat vzorným Litevcem. Své práce publikoval pouze v litevských vědeckých časopisech, a proto zůstaly v mezinárodním tisku téměř nepovšimnuty. Je pravda, že patřil ke dvěma západoevropským botanickým společnostem: Société Botanique de France a Deutsche Botanische Gesellschaft; toto členství však bylo zcela pasivní, neboť se profesor neúčastnil ani členských shromáždění těchto společností, ani nepsal do časopisů, které vydávaly.

Aktuální otázky litevských botaniků mu však vždy ležely na srdci. Profesor se především s velkým nasazením věnoval vytvoření a sjednocení vhodné litevské botanické nomenklatury a terminologie. Z iniciativy prof. Vailionise byla v roce 1926 za tímto účelem zorganizována Komise pro litevský botanický slovník, ačkoli iniciativa podle samotného profesora vzešla od dr. K. Griniuse. Bez úsilí prof. Vailionise by se práce Komise nerozrostla do takového rozsahu a nepostupovala tak rychle, jak tomu ve skutečnosti bylo. Prof. Vailionis vložil do tvorby Botanického slovníku celou svou duši: sám sbíral materiál, zval spolupracovníky, ze svých prostředků hradil náklady spojené se sběrem materiálu, pověřil mě, svého asistenta, redakční prací, ale i sám byl kdykoli upřímným rádcem při redigování. A nakonec toto obrovské dílo korunoval vydáním I. dílu Litevského botanického slovníku na vlastní náklady. Je pravda, že tím na sebe a svou rodinu uvalil těžký dluh. Tímto dílem však prof. Vailionis zvěčnil své jméno v dějinách litevské botaniky, neboť tato práce, která zahrnuje nejen nomenklaturu, ale také geografické a ekologické rozšíření rostlin, jejich význam a využití v zemědělství, lékařství či k jiným účelům, bude sloužit ještě nejméně několika generacím litevských přírodovědců. Tento slovník

73

Při jeho přípravě byl prof. Vailionis velmi vynalézavým tvůrcem nových slov tam, kde chyběla rostlinná jména převzatá z živého jazyka. Zatímco ostatní členové slovníkové komise často dávali přednost tomu ponechat rostlinám, které v lidovém jazyce neměly jméno, latinské názvy a pouze k nim připojit litevskou koncovku, prof. Vailionis s tímto posledním řešením souhlasil jen v krajní nouzi, když se nepodařilo vymyslet nic vhodného. Prof. Vailionis tak našemu slovníku daroval mnoho zdařilých rostlinných názvů, například marazolė (Tunica prolifera), puikūnas (Mimulus guttatus), šiaudenis (Anthericum ramosum) aj. Také v terminologii anatomie rostlin tvrdošíjně hájil některé litevské termíny, například akelė, a odmítal používat celę, obvyklé u jiných biologů. Je velká škoda, že se už nebude moci podílet na přípravě II. dílu tohoto slovníku (termínů z anatomie, morfologie a fyziologie rostlin) – zde by jeho tvůrčí schopnosti našly ještě širší uplatnění.

Liudas Vailionis (1886–1939) // Gamta. 1939. Nr.3. S. 194–195.

Při výkladu o mikroorganismech, které pro žáka představují zcela nový svět, jsou nezbytné podrobnější popisy a obrázky. <...> Mimochodem, Volvox a Ulothrix jsou na obrázcích obráceny a prohozeny. Pro tyto mikroorganismy bylo třeba vymyslet i litevská jména nebo se poradit se staršími kolegy, případně alespoň uvést litevský přepis: jak má žák I. třídy vyslovit slovo Vaucheria?

A. Jakučionis. Učebnice přírodopisu pro I. reformovanou třídu. K., 1936. 110 s. – Rec.: J. Dagys: [Bez názvu] // Gamta. 1937. Nr. 2. S. 121.

Připravila Jolanta GAIVENYTĖ

Prof. L. Mulevičius a dějiny terminologie

Na jaře roku 1993, těsně před Velikonocemi, zemřel významný litevský historik – prof. habil. dr. L. Mulevičius. Do Hádu odešel ctihodný a velmi čestný člověk, kde, slovy básníka A. Žukauskase, „už nic nezačne a nic neskončí“…

74