Angelė KAULAKIENĖ

„AUŠRA“ MÁ 110 LET

Počátky litevského národního obrození sahají do první poloviny 19. století. Již tehdy si litevský venkov uvědomoval své etnické zvláštnosti, což se projevovalo silným poutem k vlastnímu jazyku a kultuře. Velkou školou politického uvědomění národa byly události let 1857–1864: debaty o blížící se pozemkové reformě, reforma z let 1861–1864 a povstání z let 1863–1864¹. Zuřící reakce po povstání a zákaz litevského tisku, který neměl v dějinách obdoby², zasadily litevské kultuře, a zejména písemnictví, ránu. Když reakce potlačila možnosti rozvoje litevské duchovní kultury, národ stál na okraji propasti. Zahraniční filologové proto jezdili do Litvy sbírat pozůstatky umírajícího jazyka a folkloru.

Plamínky národního obrození však stále doutnaly³. Ruský tisk se tedy v roce 1882 hluboce mýlil, když tvrdil, že „litevské noviny jsou nyní nemožné“⁴. Projekt vydávání vlastních novin mladými litevskými světskými intelektuály dozrával několik let⁵. Není proto divu, že neuplynul ani rok od uvedeného prohlášení ruského tisku a v březnu 1883 vyšlo první měsíční nelegální litevské periodikum určené pro Velkou Litvu (nazývané novinami), „Aušra“, tištěné latinkou.

Většinu článků do prvního čísla zaslal doktor J. Basanavičius, který je na titulní straně tohoto čísla uveden jako vydavatel. Již v tomto čísle jsou však také články připravené a redigované J. Mikšasem. Jinými slovy, „Aušru“ připravovalo a vydávalo několik redaktorů. Články, které obdrželi nebo sami napsali, vybírali do jednotlivých čísel „Aušry“, odpovídali na dopisy redakci, zveřejňované v rubrikách „Gromatnyčia“ a „Gromatų skardinė“, dohlíželi na tisk a prováděli korektury textů celého čísla. Takových „Auš

¹ Dainauskas J. Auszra ir jos gadynė// Lietuvių tautos praeitis. 1983. T.7. P. 649.

² Merkys V. Nelegalioji lietuvių spauda kapitalizmo laikotarpiu (ligi 1904 m.). V., 1978. P. 3–274.

³ Vėbra R. „Aušros“ idėjinės orientacijos// „Aušra“ ir lietuvių visuomeninis judėjimas 19 a. pabaigoje. V., 1988. P. 44.

⁴ Голос. 1882. Но.134. С. I.

⁵ Dainauskas J. Min. veik. P. 647–677.

52

Redaktory „Aušry“ byli čtyři — J. Mikšas, J. Šliūpas, M. Jankus, J. Andziulaitis. J. Basanavičius posílal „Aušře“ články, redigoval čísla 1–7⁶ a byl její duší.

„Aušra“ se dočkala širokého uznání litevské i jiných národních veřejností. Svědčí o tom i skutečnost, že noviny „Kraj“, vycházející v polštině v Petrohradě, uveřejnily v letech 1883–1887 celkem 29 korespondencí a článků, v nichž byli čtenáři informováni o vydání „Aušry“, nově vyšlých číslech, obsahu článků atd.⁷

V prvních letech „Aušry“ měla pouze 69 předplatitelů, z nichž 64 žilo v Ruském impériu. Když J. Šliūpas přijel redigovat časopis, počátkem roku 1884 měl 240 předplatitelů. Po jeho odchodu z redakce a nástupu J. Mikše jich znovu zůstalo jen asi 70. J. Šliūpas totiž udržoval úzké vztahy s litevskými intelektuály z Moskvy, Petrohradu a Žmuďska, zatímco možnosti J. Mikše, obyvatele Malé Litvy, byly mnohem menší⁸. Ačkoli sám J. Mikšas v dopise J. Basanavičiovi psal, že měl 175 předplatitelů, někteří z nich však byli dlužníky⁹. Šíření „Aušry“ se výrazně zrychlilo, když vznikly první organizace pro distribuci světského tisku¹⁰. Jakmile se „Aušra“ rozšířila po celé Litvě, měly myšlenky národního obrození zveřejňované na jejích stránkách velký vliv na společnost. Proto lze „Aušru“ zcela oprávněně nazvat manifestem životaschopnosti litevského národa, jak uvádí R. Vėbra¹¹. Co se tedy v tomto manifestu psalo?

„Náš časopis, který vychází jen jednou měsíčně, ať obsáhne to pole, které leží ladem <...>. Stručně řečeno, náš časopis bude jen ‚světský‘ a podle našich prostředků a sil přinese zprávy pouze z veškeré vědy. Když budeme tyto zprávy předávat svým čtenářům, budeme se především snažit šířit mezi bratry zprávy o minulých záležitostech našeho rodu (národa) a také o našich záležitostech jako Litevců v této době <...>. Celý náš rod (národ) by měl pamatovat a poznat minulou dobu, kterou prožil na této litevské zemi, a všechny šťastné i nešťastné události, jež tak či onak učinily náš rod takovým, jaký jej dnes vidíme, a uvrhly jej do bídy, v níž žijeme <...>.“

⁶ Varpas. 1903. Nr. 3. P. 25.

⁷ Vėbra R. Min. veik. P. 45.

⁸ Merkys V. Lietuvos valstiečiai ir spauda 19 a. pabaigoje — 20 a. pradžioje. V., 1982. P. 91.

⁹ Basanavičius J. Iš „Aušros“ gyvenimo// Vienybė lietuvninkų. 1903. Nr. 51. P. 606.

¹⁰ Merkys V. Lietuvos valstiečiai... P. 90–96.

¹¹ Vėbra R. Min. veik. P. 45.

53

Dále, když hovoříme o práci „Auszry“, musíme zmínit také to, že nezapomeneme shromažďovat a popisovat všelijaké litevské památky a pozůstatky starověku (co zůstalo), z nichž lze poznat život, povahu, práci a starověkou víru našich předků. Proto sběratelé písní, pohádek atd. najdou v našich novinách místo pro svou práci podle hodnoty a důležitosti památek.

Když vyprávíme o dávné minulosti, nevynecháme příležitost pohovořit se čtenáři o potřebách našeho národa v této době. Užitečná poučení a vědomosti, ať už z přírodovědy či přírodních věd, hospodaření (agronomie), lékařství a podobně, vždy najdou místo v naší „Auszře“ (1883, 1)¹².

Ačkoli se redaktoři a autoři „Aušry“ měnili, zásady J. Basanavičiuse předložené v „Předmluvě“ byly dodržovány i později. Není pochyb, že nejvíce článků bylo otištěno o otázkách historie, kultury a vzdělávání. Několik článků se věnuje také jazykovým záležitostem. Většina z nich se zabývá litevskými příjmeními, jmény a místními názvy v Litvě („Daukantova přezdívka“ (1885, 2–3), „Litevská příjmení“ (1885, 9), „Jména litevských knížat“ (1885, 7—8), „Jméno panovníků starověké Litvy“ (1885, 6), „Pravá jména některých míst v Litvě“ (1884, 10—11)); několik dalších pojednává o etymologii („Počátky litevského jazyka“ (1885, 4—5), „Německé a latinské jméno Němců“ (1885, 10—11)), lexiku („O užívání některých slov“ (1885, 6), „Několik litevských slov“ (1885, 7—8), „Kultitrypiti“ (1886, 2)) a pravopisu („Litevský pravopis“ (1884, 1—2—3)).

Když se tedy ve „Varpu“ připomínalo dvacáté výročí „Aušry“, zcela oprávněně se psalo, že „Aušra“ „musela prošlapávat cestu nejen pravopisu, ale i jazyku. Ačkoli vyšlo několik litevských knih (Valančiauskasových a Daukantových) v dobré litevštině, bylo obtížné je získat a ostatní je vůbec neznali. Proto < > chyběla slova k vyjádření myšlenek a bylo třeba je vytvořit“¹³.

Autoři popularizačních vědeckých článků se potýkali zejména se zjevným nedostatkem odborných termínů. Snažili se co nejjednodušeji a nejsrozumitelněji pojednat o tématech z toho či onoho vědního oboru, vysvětlit přejaté termíny a nabídnout k nim litevské ekvivalenty. Takto A. Krishčiukaitis pojednává o

¹² V závorkách jsou uvedeny ročník a číslo „Aušry“. Zde i jinde je text reprodukován v původní podobě. Pravopis a interpunkce nebyly upraveny.

¹³ Ss. Musu rašyba ir kalba (1883–1903) Varpas. 1903. Nr. 3. P. 60.

54

aritmetika, istoriją, geografiją straipsnyje „Matematiszkas žemės aprašzimas“ (1884, 5–6). „Daug ira mokslu ir kožnas iš jų apie ką-nor, mokina. Taip ira aritmetika; ji mokina skaitlių; istorija jau suvis kitoks mokslas: joje randame, kaip kitą syk gyveno tokia ar kitokia giminė, kokie buvo joje nesutikimai, kokias ir išz kokios priežasties kėlė kares (vainas); „<>“.

Existuje také věda o zemi; tato věda se nazývá geografie; popisuje zemi, jak vypadá, kde a jací lidé žijí a čím se zabývají. Geografie je cizí slovo; litevsky se tomu říká — popis země.“

Vytvořit nebo zvolit vhodný termín však není tak jednoduché. O obtížích při tvorbě termínů se zmiňuje jeden z jazykových článků „Aušry“ (1885, 6). „Náš jazyk se teprve nedávno začal přizpůsobovat vědám, a proto některá litevská slova ještě nejsou zcela vhodná a správně užívaná; často se také setkáváme s případy, kdy je v samotném jazyce obtížné najít nějaké slovo pro nejabstraktnější pojmy, a proto je třeba vymyslet nové, ale taková práce není příliš snadná: nezřídka se člověk splete a někdy „ukuje“ slovo, které není příliš zvučné ani elegantní „<>“.“

Autoři a redaktoři, kteří měli lepší jazykový cit a pevnější vztah k mateřskému jazyku a znali lingvistické práce své doby, však vytvářeli vydařené termíny, například angla-rūkšte, dirbtuvė, įstatas „zákon“, juodmena „černý předmět“, mokslavyris „vědec“, pervirzis „přebytek“, pobūdis „charakter“, prieplidis¹⁴ a tak dále.

Ve zmíněném článku je uveden také jeden ze zdrojů vzniku terminologie. „Zdá se mi, že by nebylo od věci a bylo by užitečné, kdyby čtenáři zveřejňovali v Auszře dobrá a potřebná slova, která nově objevili mezi lidmi, a připojili k nim své poznámky“. Tento zdroj později podrobněji rozebral náš teoretik terminologie prof. St. Šalkau-skis¹⁵.

„Aušra“ tedy nebyla jen zakladatelkou nové etapy vývoje současné litevštiny, literární neboli spisovné,¹⁶ ale také rozvíjela terminologii různých vědních oborů, jejíž počátky lze nalézt už v „Keleivyje“.

¹⁴ Srov. Dainauskas J. Cit. dílo. S. 717–718.

¹⁵ Šalkauskis S. Spisy. V., 1991. T.2. S. 24–31.

¹⁶ Palionis J. O úloze „Aušry“ v dějinách litevského spisovného jazyka// „Aušra“ a litevské společenské hnutí na konci 19. století. V., 1988. S. 189.

55