Eglė MAKARIŪNIENĖ

TVŮRCE FYZIKÁLNÍ TERMINOLOGIE I. KONČIUS

V roce 1996, kdy se široce připomínalo 110. výročí narození fyzika a vlastivědného badatele prof. Igna Končiuse, byl archivní materiál uložený v rukopisných odděleních Vilniuské univerzity, Litevské akademie věd a Národní knihovny M. Mažvydase znovu a důkladněji prostudován. Ve všech uvedených knihovnách jsou fondy prof. Ig. Končiuse.

Ig. Končius se narodil 31. července 1886 v odlehlé vesnici Purvaičiai, v kantaučské farnosti žarėnského okresu v Žemaitsku (dnes okres Plungė). Studoval na progymnáziu v Palanze a na gymnáziu v Liepāji. V roce 1913 absolvoval fakultu fyziky a matematiky Petrohradské univerzity a získal kvalifikaci fyzika. Vedle své hlavní odbornosti byl Ig. Končius aktivním vlastivědným badatelem a veřejným činitelem, zakladatelem a předsedou mnoha spolků. Jednou z oblastí jeho činnosti, úzce spjatou s kvalifikací fyzika, byla fyzikální terminologie a příprava slovníku fyzikálních termínů.¹

Na jeho rozhodnutí věnovat se vzdělání, na jeho zájem o veřejné dění a o aktuální záležitosti Litvy měl nepochybně vliv jeho otec Antanas Končius.

Byl to vzdělaný a zámožný hospodář, který v době zákazu tisku v okolí Kantaučů ukrýval a šířil litevské knihy. Byl také zakladatelem kostela v Žlibinai, jehož obnova byla zamýšlena na konci 19. století – kupoval materiál na stavbu kostela a najímal řemeslníky.²Knihovny aka-

¹ Končius I. Terminai fizikos reikalams // Lietuva, 1923, Nr. 108, 109, 125, 141, 149, 209, 218, 233, 234, 275, 277, 278, 285, 286; 1924, Nr. 3, 30; Švietimo darbas, 1924, Nr. 9, 10 ir 11; To paties. Dėlei lietuvių kalbos vidurinėse mokyklose // Lietuvos žinios, 1914 m. birželio 20 d., nr. 134. P. 1. Parašas: Jus; Kaulakienė A. Rankraštinio I. Končiaus fizikos vadovėlio kalba // Lituanistika. 1984. Nr. 3(19). P. 18–27; Tos pačios. Lietuvių fizikos terminografijos pradmenys // Lituanistika. 1993. Nr. 3(13). P. 32–43; Tos pačios. Profesorius Ignas Končius ne tik fizikas, bet ir terminologas // Fizikų žinios. 1996. Nr. 10. P. 16–18.

² Kviklys B. Mūsų Lietuva: Krašto vietovių istoriniai, geografiniai, etnografiniai bruožai. V.: Mintis, 1992. T. 4. P. 84.

63

vied Akademie věd (MABR) jsou tři zápisníky A. Končiuse.³ A. Končius byl gramotný člověk. Zápisníky byly psány litevsky v žemaitském nářečí, polsky a rusky v letech 1869–1900. Zachovalo se několik zápisů z let 1904 a 1905. Jsou v nich popsána meteorologická pozorování, recepty na léky, způsoby barvení a pozlacování „jak pozlatit žlutě“, poznámky o úrodě – „atols aug dydelej diel dydun lytun“. Uvedeny jsou příjmy a výdaje hospodářství. Zaznamenána jsou nejdůležitější rodinná data:

„Dne 23. února 1873 sňatek s Anastázií v Plungė v neděli.<....> Dne 25. ledna 1875 se narodila dcera.<....> Dne 29. července 1882 v 9 hodin večer, na svátek Petra, se narodil syn.<....> Dne 3. listopadu 1884 v 8 hodin ráno se narodil syn, pokřtěný Stanislavem. <....> Dne 31. července 1886 se narodil syn, pokřtěný Ignácem v Kontaučiai.“⁴

Poslední řádek zápisu uvádí datum narození a místo křtu budoucího prof. Igna Končiuse. Ignas byl nejmladším dítětem v rodině.

Na jednom lístku je sepsán překlad ruských slov do litevštiny⁵ (litevská slova jsou rovněž zapsána cyrilicí). Slova na lístku jsou očíslována. Je jich 20. Jde především o domácí potřeby a jídla. Ne všechna slova jsou přeložena přesně. Uvádíme seznam slov z tohoto lístku: „1. Вещи – дайктай. 2. Учебныя – дель моксла. 3. Доска – тоблице. 4. Игрушка – забава. 5. Мячикъ – пилка. 6. Пасуда – Инда. 7. Тарелка – торелка. 8. Чашка – блюделись. 9. Блюдо – блюдась. 10. Горшок – пуделись. 11. Котель – Катълась. 12. Кувшинъ – Узбонась.13. Кастрюля – Узбонась. 14. Самоваръ – Самаворась. 15. Кушанья – валтисъ. 16. Щи – копуста. 17. Каша – Каша. 18. Супъ – виралась. 19. Жаркое – каршть<имась>. 20. Кулебяка – кепенис судзюовесь“. Jedno slovo, jak vidíme, souvisí se vzděláváním – kvůli vzdělání.

³ MABR F. 12, B. 1683, B. 1684, B. 1685.

⁴ MABR F. 12, B. 1685, L. 5.

⁵ Tamže. L. 7.

64

Také kolem Končiusova příjmení se odehrál příběh. Ignův bratr Petr studoval v petrohradském kněžském semináři a byl nucen změnit Končius na Končevskij, aby odpovídalo jeho duchovnímu stavu a polskému vyznání. Protože nedokázal takovému přesvědčování odolat, vyhledal zastání u jazykovědce Kazimierase Jauniuse (1849–1908), který v té době (1898–1906) vyučoval řečtinu, latinu a hebrejštinu na Petrohradské duchovní akademii. Ten mu vysvětlil, že příjmení Končius pochází ze žemaitského rčení „Per končią savo“ a že je proto není třeba měnit; dobře odpovídá jeho budoucímu duchovnímu stavu. Bratr Petr se však knězem nikdy nestal.⁶

To je několik útržků z rukopisů a vyprávění o souvislostech rodiny prof. Ig. Končiuse s překládáním slov a jazykovědci.

¹ Z vyprávění syna Ig. Končiuse Algirda.

65