ROBERTAS STUNŽINAS

Litevský jazykový institut

TERMINOLOGICKÉ PROBLÉMY POBALTSKÝCH NÁRODŮ A EVROPSKÁ UNIE

Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 2005, 172 p.

Jde o sborník článků, který Litevský jazykový institut oficiálně představil na knižním veletrhu v roce 2006. Sborník vychází z příspěvků přednesených na mezinárodním terminologickém semináři konaném v roce 2004 Terminologické problémy a úkoly Estonska, Lotyšska a Litvy v Evropské unii. Publikace je mezinárodní – redakční kolegium i autoři článků jsou litevští a zahraniční vědci – a více anglická než litevská: tři články jsou v litevštině (s anglickými resumé) a sedm v angličtině (s litevskými resumé). Publikace je určena „jak těm, kdo se zabývají praktickou terminologickou činností, tak všem, kdo se zajímají o terminologii“ (s. 8).

Tematika sborníku je různorodá. Nejvíce se píše o terminologické činnosti mezinárodních organizací a různých zemí (Litvy, Lotyšska, Estonska, Maďarska a Ruska), rozebírají se některé teoretické otázky a představují se novinky v terminologii.

Uspořádání článků ve sborníku podle abecedy autorů není příliš praktické. Sborník začíná nekontroverzním přehledovým článkem A. Aukso-riūtė Terminologická činnost v Litevském jazykovém institutu (s. 11–20). Shrnuje se v něm, že rozsah terminologické činnosti v Litevském jazykovém institutu se značně rozšířil. Dříve se terminologové Institutu věnovali převážně praktické činnosti, v poslední době se však více rozvíjí vědecká a teoretická práce (s. 17). Nejrozsáhlejším přehledovým článkem sborníku je anglicky psaný přehled dějin litevské terminologie a jejího současného stavu od St. Keinio (s. 48–67). Probírají se všechna období dějin litevské terminologie – od prvních písemných textů 16. století (jde jakoby o odpověď na názor, že počátky litevské terminologie spadají do 20. století) až do 20. století. V současné litevské

Terminologija | 2006 | 13

213

terminologii vznikají potíže při překladu a přejímání termínů („poevropšťování“ podle angličtiny), při nezodpovědném sestavování vícejazyčných terminologických slovníků, při překladu textů z humanitních a společenských věd, zákonů a technických norem i v důsledku rozšířené litevsko-anglické dvojjazyčnosti (s. 61–65).

Situaci lotyšské terminologie po vstupu do Evropské unie a její perspektivy přibližuje anglicky psaný článek Valentiny Skujiniové (s. 154–159, s lotyšským a litevským resumé). V Lotyšsku se terminologické činnosti věnují dvě instituce – Terminologická komise Lotyšské akademie věd a Centrum překladů a terminologie (s. 154). Potíže v terminologické činnosti vyplývají z neshod mezi odborníky a z jejich nedostatečné teoretické i praktické přípravy. Kvůli časové tísni se termíny přejímají z angličtiny; terminologickou činnost ztěžuje synonymie ve stávajících slovnících a neaktualizované nástroje terminologické práce – terminologické databáze. Lotyšskou terminologickou činnost čekají zásadní změny; projektem modernizace terminologické práce, který vyhlásila Státní jazyková komise, se má najít úspěšnější model terminologické činnosti (s. 157).

S obtížemi při překladu termínů v Bruselu, Lucemburku a Estonsku seznamuje článek H. Tama (s. 160–167). Potíže s terminologickou činností v Estonském centru právního jazyka vyplývají z nedostatečného financování (během dvou let se počet zaměstnanců snížil téměř devětkrát) a z odlišných stanovisek samotného Centra a ministerstva spravedlnosti (s. 164).

Složitou terminologickou situaci v Maďarsku popisuje článek J. Pustaje Tvorba termínů ve střední Evropě s ohledem na terminologii EU (s. 100–107). V Maďarsku zajišťují překlad dokumentů Evropské unie a tvorbu termínů instituce, které nejsou terminologické (s. 102); terminologická činnost je poměrně spontánní a souvisí především s překladem (s. 105). Autor článku zdůrazňuje význam promyšlené jazykové politiky a budování terminologických institucí (s. 105). Je však třeba říci, že porovnávání malých skupin termínů z jednoho zdroje (s. 103–105) z hlediska původu a stavby v zásadě dosud neodráží jazykovou politiku různých zemí.

O různých problémech terminologické práce ve standardizačních institucích pojednávají články N. Dudlauskienė a Ch. Galinského. Článek N. Dudlauskienė Standardizace litevských technických termínů (s. 21–34) přináší přehled činnosti Litevského normalizačního úřadu a pojmenovává nejpalčivější a nejaktuálnější problémy terminologické práce: „<...> V červenci 2004 přijala Technická komise LST usnesení, že evropské terminologické normy budou převzaty a schváleny jako litevské terminologické normy

214 Robertas Stunžinas

prostřednictvím oznámení. Důsledkem takového rozhodnutí je, že již bylo vydáno 44 litevských terminologických norem bez litevských termínů, čímž se do fondu litevských technických termínů zařazují pouze termíny z cizích jazyků“ (s. 28). K dalším obtížím při činnosti Litevského normalizačního úřadu patří nedostatečné financování činnosti LST TK 37 a nemožnost zajistit účast zástupců této instituce na činnosti ISO/TC 37 (s. 29). Je zde však uveden i konkrétní návrh řešení stávajících problémů – všechny instituce zabývající se terminologií by měly společně projednat připravovaný Program standardizace, užívání, rozvoje a šíření státního jazyka a roční plány prováděcích opatření souvisejících s terminologickou činností, které se na základě tohoto programu sestavují (s. 30).

O činnosti ISO/TK 37 a jeho podvýborů, nově formulovaných úkolech a politice všeobecné sémantické harmonizace pojednává článek Ch. Galinského ISO/TC 37 ir semantinis suderinimas (s. 34). Sémantická harmonizace musí vycházet z jednotné metodologie a musí se provádět nejen v celosvětovém měřítku, ale také s ohledem na různé společnosti a aplikační programy (s. 42). Terminologie a další jazykové zdroje hrají důležitou úlohu a jsou nejen součástí všech druhů textového obsahu, ale také prostředkem indexace a vyhledávání (s. 45).

Problémy terminologické teorie rozebírají články ruských a lotyšských terminologů. V článku V. Leičika a S. Šelova Rusų terminologija: padėtis ir perspektyvos (s. 68–88) jsou stručně pojmenovány rysy a problémy ruské terminologické teorie: podstata termínu, jazyková struktura termínu, povaha terminologických systémů, vývoj terminologie a terminologických systémů, termín a text aj. Autoři článku při výkladu podstaty termínu zdůrazňují, že tomuto problému se věnovaly již první publikace D. Lotesa a K. Drezeny. Polemiku terminologů shrnuje tvrzení, že základem termínu je jazyková jednotka převzatá z obecného jazyka a nejdůležitějším rysem termínu je jeho schopnost označovat a pojmenovávat určitý pojem v systému pojmů (s. 70). V kapitole Kalbinė termino sandara (s. 72–74) se zdůrazňuje, že jedním z hlavních cílů lingvistického výzkumu v Rusku je problematika variantních (dimorfních) termínů a hranic terminologické variace (s. 73). V kapitole Terminologija kaip mokslas (s. 79–80) se řeší otázka, zda lze terminologii považovat za lingvistickou disciplínu. Odpověď na tuto otázku je formulována v těchto tvrzeních: 1) terminologická věda zkoumá nejen termíny jako určité lexikální jednotky, ale také terminologické systémy, které v podstatě nejsou lingvistickou kategorií; 2) v terminologii se nejčastěji řeší

Terminologija | 2006 | 13 215

nejazykové teoretické otázky; 3) metody terminologické práce jsou různorodé a přesahují rámec lingvistické kompetence. Dochází se k závěru, že terminologie je složitá věda zahrnující mnoho oborů; cituje se tvrzení R. Kobrina, že „v terminologické vědě se rozvíjejí metody základních věd: lingvistiky, filozofie, vědy o poznání; formální, dialektické a matematické logiky; teorie klasifikace a sémiotiky“ (s. 79). Na konci článku je uveden rozsáhlý seznam nejvýznamnějších terminologických prací ruských vědců.

Článek S. Šelova Terminai, terminiškumas ir terminų apibrėžtys (septyni žingsniai į terminologijos teoriją) (s. 122–153) shrnuje formou otázek a odpovědí autorovy praktické i teoretické výzkumy. Problematiku definic se v litevské terminologii podrobněji zabýval K. Gaivenis (viz Gaivenis 2004: 85–117). S. Šelov po vymezení podstaty termínu a termínovosti (s. 123) předkládá pojetí definice termínu (definition) a výkladu (exposition) (s. 124). Podle ruského vědce je terminologická definice v širším smyslu vysvětlením pojmového obsahu definovaného termínu (s. 127). Při výkladu typů definic termínů terminolog předkládá vlastní klasifikaci: klasifikační, výčtové, operační, kontextové, nespecifické a obecné definice (s. 133). Při řešení otázky, zda je definice nezbytná, S. Šelov zdůrazňuje, že některé termíny jsou plně motivované, a definice proto nepotřebují (s. 133). V kapitole o pojmové struktuře terminologie (s. 138–148) se probírá problematika klasifikační hierarchie pojmů. Tabulky (s. 143–148) uvádějí příklady úrovní pojmů v terminologiích tepelného zpracování a komunikace.

Problematiku užívání metafor v terminologii informačních a komunikačních technologií přibližuje článek lotyšských terminologů D. Reiznieces, J. Silia, I. Ilzinie a J. Borzova (s. 108–121). Autoři představují krajní postoje k metaforám a zdůrazňují dvě hlavní funkce metaforických termínů – kognitivní a estetickou. V článku jsou formulována dvě pravidla, jimiž se řídí užívání metaforických termínů: 1) pokud je to možné, anglické metafory a expresivní prvky mají být nahrazovány lotyšskými ekvivalenty; 2) má být zachována rovnováha mezi kognitivní a estetickou funkcí lotyšských termínů. Tato pravidla však nejsou výlučná; je třeba dodržovat také obecné zásady terminologické práce v oblasti informačních a komunikačních technologií.

Vznik a vývoj nástroje terminologické práce Lietuvių kalbos termynyno představuje článek S. Meškauskienė (s. 89–99). V roce 2002 K. Gaivenis

216 Robertas Stunžinas |

uvedl, že litevská terminologická banka se již několik let připravuje v Ústavu matematiky a informatiky, „při vytváření hlavní databáze terminologické banky se parametrizuje terminologická gramatika, sémantika a pragmatika. Vyhledávání termínů by probíhalo podle normativního termínu, jeho synonym, definic a ekvivalentů v jiných jazycích <...>“ (Gaivenis 2002: 84). Výsledkem několikaleté práce je „238 tisíc termínů převzatých ze čtyřiadvaceti terminologických slovníků různých oborů (fyziky, matematiky, botaniky, chemie, sociologie, geologie atd.)“ (s. 90).

Lze tedy shrnout, že ve sborníku Pabaltijo tautų terminologijos problemos ir Europos Sąjunga mohou užitečné informace najít nejen odborníci zabývající se praktickou terminologickou prací, ale také teoretickou terminologií. Materiál sborníku je velmi rozmanitý – věnuje se terminologickým problémům různých jazyků a politickým úkolům po vstupu do Evropské unie. Stručně, ale poměrně jasně jsou probrány také zásadní otázky terminologické teorie a užívání termínů.

LITERATŪRA

Gaivenis K. 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys. Vilnius.

Gaivenis K. 2004: Sudėtinių terminų pateikimas ir aiškinimas terminų žodynuose. – Terminologijos istorijos ir dabarties problemos, Vilnius, p. 85–117.

Gauta 2006-12-04

Robertas Stunžinas Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected]

Terminologija | 2006 | 13

217