Termín vedle termínu. V

JONAS KLIMAVIČIUS

Institut litevského jazyka

Dva pakūlniai

Při určování podoby poněkud kolísajícího obuvnického termínu – pakūlnis (jde také o termín z mechaniky) nebo pakūlnė – je třeba se nejprve dívat na údaje z živého jazyka, nikoli na „zákony“ tvoření slov, protože těmto údajům věnují pozornost sami odborníci na slovotvorbu – nestanovují takové železné zákony, jimiž se někdy směle ohání nějaký obuvnický specialista či dokonce jazykovědec, který slovotvorná díla řádně neprostudoval. Dále je třeba přihlédnout k normovací tradici (či jejím peripetiím) a k systému.

1. Údaje živého jazyka. Při posuzování uvedených kolísajících útvarů je třeba především vědět, že jejich základní slovo, které ostatně není jednoznačné, má – vedle podoby spisovné normy kulnas – několik variant – kūlnas, kulnis, kulnė: ¹kūlnas 1. „zadní část chodidla“ Léipalingis, Krókialaukis, Daugai, Pagiriai (okres Kėdainiai), Pociūnėliai, Šakýna, Panevėžys, Vabalninkas, Šimónys, Anykščiai, Dūsetos, Raseiniai, M. Valančius [a ¹kulnis 1. Vilkaviškis, Griškabūdis, Švėkšna, Šilalė, Šatės, Bible J. Bretkūnase, slovníky P. Ruigyse a F. Kuršaitise (jako prus. kulnis), kulnė v pohádkách J. Murky (z okolí Šimonių), Tautosakos darbai 6, 1939, 87 – Pilviškiai, ačkoli mně, pocházejícímu z okolí Pilviškiů, není známa (jako lotyš. řídce kulne, častěji kulna]), 3. „ohnutí nohou zvířete [tj. nohy. – J. K.] (zpravidla zadních nohou) [tj. zadní nohy. – J. K.]“ Pelesà, Kápčiamiestis, Álovė, Vidiškiai, Ramýgala (a také ¹kulnis 2. Serėdžius, svatební písně A. Jušky), 5. „zvýšená část boty u zadní části podešve“ Léipalingis, Kruopiai (a také ¹kulnis 3. Salantai, M. Valančius, kulnė 2. Tvyrai) LKŽ VI 1962. I ostatní tělesné významy ¹kulno – 1. „koleno“ Liškiava, Veisiejai, 4. „kotník“ Dūsetos (a také kulnėlis 1. Sasnavà, Daukšiai, Varėna, Nočia, Dievėniškės, Lazūnai, Sudeikiai), stejně jako 6. „zadní část chodidla“

226 Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. V

(ačkoli je doložena pouze v písemných pramenech, bezpochyby pochází z živého jazyka) LKŽ VI 1962 také jasně ukazuje tentýž kořen slov kul̃nas / kul̃nis / kul̃nė a kul̃šnis / kul̃štymas / kul̃štinas || kulkšnis, -iẽs / kùlkšnis / kulkšnỹs / kùlkšnas / kulkš- na || kulkštìs / kulkštė / kùlkštymas / kùlkštimas / kùlkštinas / kul̃kština / kùlkštinė / kul̃kštenas / kul̃kštena / kulkšteninkas || klùkštymas / klukšti-mas, stejně jako kulšis / kulšìs / kulšė / kulša / kul̃šas LKŽ VI 1962; a ze stejného kořene se slabičným sonantem *k_l– pocházejí také kelis, -io / kelỹs / kėlias || ¹kelėnas / kalėna / kelėnas / keliena / kelienis LKŽ V 1959, ²klubas 1. „místo, kde se stehenní kost spojuje s křížovou kostí“; 2. „horní část pánevních kostí“ (srov. ¹kulnis 3. „vyčnívající část pánve“ Daugėlìškis), ¹klùmbas „stehenní kost“ Seredžius, ¹klùpas „<...> kost zvířecího boku, kyčel“ Plókščiai, klùpštis 1. „koleno, kloub“ západní Dzúkové, Ródūnia, Armõniškės, Šãlos, Šiauliai / klùpstas Marcinkónys, Druskininkai / klupstùkas Armõniškės, klùpsnis „konec palce až po první kloub“ Upýna (LKŽ VI 1962).

Pakuolnė 1. „místo podél pat“ a výklad významu – podél pat – i věty v ilustracích – Když odcházel, ještě po něm hodil kámen do p a k u l n è s Ériškiai. Až se někdy zatoulám do pakulnės, tak se tu nezdržuj! Kairiãi (LKŽ IX 1973) zřejmě ukazují na pomnožné podstatné jméno pakul̃nės. Jinde se ovšem vyskytuje i jiná forma pãkulnė skloňovaná podle čísla – 3. „malé lyžiny, na něž se při přepravě klád pokládá tenčí konec, sáňky, malé saně, vozíky“ Šãtės (: ¹kulnis 1. Šãtės). Existuje samozřejmě také ³pakul̃nis 3. „místo pod nohama zvířete [tj. nohou. – J. K.] v ohbí (zpravidla zadních nohou) [tj. zadních. – J. K.]“: Dítě hodilo ovečce kámen do pakulnis a zlomilo jí nohu Linkuvà.

2. Normování a terminologizace. Úvahu o odstraňování synonym pro patu nohy kulno ve spisovném jazyce je třeba začít slovem péntis / pentìs / pén- té 3. „pata“ západní Dzúkové, Aziérkai, Žirmūnai, Armõniškės, Nemenčinė, slovník K. Sirvyda (1642), Kintai, Várduva (Žemaičių Kalvarija) LKŽ IX 1973. DŽ 1954 a 1972 uvádějí pentis 3. jako hovorové kulnis, zatímco DŽ 1993 jako nářeční kulnas, ačkoli nářeční frazeologie – ant penčių stovėti (doslova „stát na patách“, spěchat, neustále pobízet), pentis laižyti (lichotit) – byla ponechána. SinŽ 1961 neuvádí ani kulno, ani penties, zatímco SinŽ 1980 uvádí kulnas 1. (zadní část chodidla) – pentis, tedy bez jakéhokoli hodnocení či normování (pravda, ve spisovném jazyce existuje pentelė „železný plátek, na němž se naklepává kosa“, pentinas (jezdecká i kohoutí ostruha), pa- pentis 3. „část kosy u násady“ (ačkoli 1. „krajíc chleba“ a 2. „prkno od okraje hráze“ jsou v DŽ 1993 výrazně nářeční). Velká nesystémovost je

Terminologija | 2008 | 15 2 2 7

užpentis „užkulnis“ DŽ 1954, 1. „pėdos užpakalinė dalis ties kuln i m i“; 2. „apavo dalis ties kuln i m i“ (net su iliustracija!) DŽ 1972, 1. „užkulnis“; 2. „apavo dalis ties kulnu“ DŽ 1993, taip pat SinŽ 1980 užkulnis (kuln i e s ar bato užpakalinė dalis) – užpentis [be pažymos tarm., net su iliustracija], atapentis tarm.

Normování variant slova „patní kost“ se opozdilo pouze kvůli pozdnímu rozvoji normativní lexikografie, bylo však důsledné – kulnis viz kulnas DŽ 1954, 1972, 1993. Ještě dlouho se však ve výkladech významu slov objevuje také kulnis. Dodejme, že ze všech variant – kulnas / kulnis / kulnė – utvořených sloves – kulnuoti, kulnoti / kulniuoti, kulnioti, kulnyti / kulnėti se v obecné litevštině jakoby samovolně prosadil derivát varianty kulnis, sloveso kulniuoti, LKŽ VI 1962, DŽ 1954, 1972, 1993. Příslovce pakulniui „na paty, podle pat“ DŽ 1993 se vejde do oblasti kulnies (LKŽ IX 1973 je vykládá rovněž jako „na paty, podle pat“), avšak taková příslovce (s koncovkou -iui) se tvoří stejně od všech kmenů (pavėjui, pamečiui; pakeliui; pažodžiui, pasluoksniui; panakčiui; padieniui, pabangiui; paeiliui, paraidžiui, pasroviui; pamėnesiui, paskiemeniui, pavandeniui).

Kulnas DŽ 1954 znamená pouze „zadní část chodidla“, zatímco DŽ 1972 a 1993 již rozlišují kulnas 2. „vyvýšenou část boty u zadní části podešve“.

Rozšíření významu slov kulno / kulnies / kulnės označujících patu chodidla nastalo, když Litevec začal nosit boty (částečně možná i lýkové střevíce, kožené střevíce či dřeváky). Už LKŽ I₁ 1941 uvádí z Grūžů boty na vysokém podpatku. Nešlo to však příliš snadno – překáželo množství cizích slov od sousedních Germánů a Slovanů (kteří přinesli i výpůjčky batas, šliurė, klumpė a řadu dalších cizích slov – čebatas, čeverykas, kamašas, bašmakas, brandavykas, pantaplis / kantaplis, tuplis, lakierka, …): āpzacas (něm. Absatz) K 1883 (v hesle pakulnis) a K I 1870 23 (LKŽ I₁ 1941) apčācas (bělorus. обуяс, pol. obcas) Tvėrai (LKŽ I₁ 1941) a apcōcas Stāklškės (LKŽ I₁ 1941; nezaznamenáno ani v Sugińčiai), kūrka (pol. korek) Valkiniņkai, Veiveriai, Skriaudžiai, Lekėčiai, písně A. Jušky (LKŽ VI 1962), kablūkas (rus. каблук) Kūpiškis, Dusetos (LKŽ V 1959). Tento rusismus turkického, arabského původu se v žargonu rozmáhá a bezostyšně se šíří, např.: malými automobily „Swart“ nebo „kabluky“ Vd 2009 10 26.

V terminologii se ve snaze o větší distinktivnost objevuje kulniūkas (srov. vaizdas↔vaizdelis, dantis↔dantukas aj.), který mimochodem není zaznamenán ani v akademické, ani v normativní lexikografii, ale v hovorovém jazyce je poměrně živý.

Skutečného rozlišení a přesnosti se však v terminologii obuvi dosahuje díky patní

2 2 8 Jonas Klimavičius │ Terminas prie termino. V

mikrosystému – vnější opatek, okolí paty a podpatěnka¹. Tvrzení jakéhosi obuvníka (v diskusi), že pro ně žádný systém neexistuje, je přinejmenším bezcenné. Této přesnosti však nebylo dosaženo hned ani zcela snadno. Základem jsou slova živého jazyka, avšak užkulnis (nikoli části chodidla – 1, 2) je v něm víceznačné – také 4. „pata obuvi“: Celá podešev je ještě neporušená, jen opatek se prodřel Upýna (také Pikeliai v okrese Mažeikiai), 6. „pata ponožky“ Kretingà, Kuliai, nejrozšířenější však – jak u západních Aukštaitů, tak u Žemaitů, dokonce v Kápčiamiestis a Pãjstriu – je 3. „zadní část obuvi kolem paty, <...>“: Opatek se roztrhl – <...> Barstýčiai, a také 5. „tuhá kůže, vložka vkládaná do opatku boty“: Opatek nohu odřel; <...> Miėžiškiai (LKŽ XVII 1996). I normativní slovník uvádí jako první význam slova užkulnis 1. „zadní část paty“ DŽ 1954 a 1972 (1. „zadní část patní kosti“ DŽ 1993), teprve pak 2. „zadní část boty kolem paty“ a 3. „silnější [DŽ 1993 – tuhá] kůže vkládaná do zadní části boty“ DŽ 1954 a 1972. Užkulnis je ve skutečnosti část za patou, zatímco větší část kolem paty, zahrnující i její boky, byla později pojmenována novotvarem apkulnis LTE I 1976 517, VLE II 2002 326 (mimochodem, ruské rozlišení je neostré: задник – užkulnis, заднinka – apkul̃nis PolŽ 1984). Na zasedání terminologické podkomise VLKK dne 4. března 2009 A. Ratautas oznámil, že byla přijata moje dřívější připomínka k podobě tohoto novotvaru – nikoli apkul̃nis, nýbrž apýkulnis (srov. apyakis, apyausis, apýburnis,

¹ V této mikrosoustavě se po nějakou dobu vyskytoval také patní díl. Slovo patní díl je v LKŽ I₁ 1941 vyloženo synonymně jako „zadní díl“ a uvádí se pouze z litevsko-lotyšsko-polského-ruského slovníku M. Miežinise: patní díl – viz zadní díl – pata. pieto. n̦ama, n̦amka M 1894. V LKŽ I₂ 1968 je patní díl s poněkud nejasným významem „kůže nebo guma připevněná na patu boty“ doložen rovněž větou z ne zrovna nejjasnějšího předválečného textu: Odnímatelný patní díl se připevňuje k hlavní části paty cvočky [srov. spučiukas 1. „vtlačovací knoflík, patentka“: Patní díl se připevňuje dvěma patentkami (sovětský tisk)] LKŽ XIII 1984. O něco později se patní díl terminologizoval s jasným významem jako náhrada cizího slova nabóika (rus. набойка) „podražení paty obuvi; patní díl“ Liškiavà, Viduklė, varianta nabóikė Marijámpolė (LKŽ VIII 1970): набойка – 2. (u boty) patní díl TechnŽ 1949, PolŽ 1959. Ve slovníku spisovného jazyka patní díl znamená „kůži nebo gumu připevněnou na patu“ DŽ 1954 a 1972. V DŽ 1993 je patní díl („připevněný na patu<...>“) už zastaralý předmět: již DŽ 1972 uvádí ¹pakalà, ale ještě ve významu 2. „železný plíšek přibíjený pod patu boty“ [a také LKŽ IX 1973 ¹pakalà 2. „podkova“ Daugėliškis || „železný plíšek přibíjený pod patu boty“ (sovětský tisk)]. Od té doby odborníci důsledně používají jen pakala AvalM 1972 213, LTE I 1976 517, PolŽ 1984 (nabóuka 1. kůže), AvalMt 1986 120, VLE II 2002 326. Také v DŽ 1993 už ¹pakalà neznamená onen „železný plíšek“, nýbrž 2. „gumu, proužek kůže přibíjený pod patu boty“: Pakala není kalkem ruského slova набойка – v takovém případě by šlo o antmuša(s) nebo antkala [antkala K. Sirvyda „kovadlina“ (Punktay sakimu, II 74) je v LKŽ I₁ 1941, I₂ 1968 a Palionis 2004 kalkem polského nakowalnia]. Pakala není ani kovadlina – není třeba ji prostě přibít, nýbrž ji zespodu na podpatek přibít: pakalti 2. „přibít zespodu“: přibít podkovu DŽ 1972, srov. také pasiegti „připevnit zespodu“ a pasagà 1. „železo přibíjené na koňská kopyta<...>“ (a podkovy 1), pasagas 2. „dřevo přibíjené pod sanici saní“, dále mušti 6. „přibíjet, táhnout, šít“: dům obíjejí prkny a podbijí „železo přibíjené pod sanici saní“ DŽ 1972 (shora nebo zvenčí – ap-). Pakala je terminologizovaný význam ¹pakalà 2. „podkova“ Daugėliškis (1. „klín“ ve východní horní litevštině, také ¹pakalas 1. Ežvilkas, slovník A. Jušky, srov. ¹pakalas 2. „určitý klínek k připevnění kosy k násadě“ v západní horní litevštině, jižní žemaitštině) LKŽ IX 1973. K této mikrosoustavě nepatří hapaxový potenciální výraz z jediného zdroje priekulnis „část nohy u paty“ LRKŽ III 1957 (LKŽ X 1976).

Terminologija │ 2008 │ 15 2 2 9

kolem krku, nad kopytem, nad nosem, nad čenichem; nad lícní kostí, nad hřívou, nad řitním otvorem, nad věncem; u jezera, u bažiny; v okolí, na předměstí, na usedlosti; u okna, u zámku, u stolu).

Pakulnis od paty / paty se již rozlišuje ve slovnících G. H. F. Nessel-manna a F. Kuršaita: kulnis, nės – die Ferse, die Hacke am Fuß, pakulnis, -nės – der Absatz am Schuh, užkulnis, nės – das Hackleder am Schuh N 1851; Absatz: A. am Schuh, Stiefel – kūrpės, sopāgo kulnis; pakulnis; jetzt gew.[öhnlich] āpzatsas K I 1970, kulnis, -iės – die Hacke, Ferse; pakulnis, -iės – der Absatz am Schuh; sonst āpzatsas, pakulnis, -io – die Partie des Fusses unter der Ferse (oder Hacke), der Absatz von Schuhen, Stiefeln, ùžkulnis, -io – das Hackleder K 1883. E. Kuršaitis tedy v roce 1870 ještě uvádí synonyma – bota kulnis a pakulnis, zatímco v roce 1883 kulnis vztahuje pouze k noze, ale označuje i část kulnis – pakulnis, -io, ačkoli tento výraz připisuje i botě; zde navíc uvádí také synonymum – bota pakulnis, -iės.

Po pusšimčio metų išdygsta pakulnė: каблук – kūrka, pakulnė, kulnis RLŽ 1932. Gana greitai randasi dar vienas variantas – pakulnỹs: Iš kurpalio apa-čios priklijuojamas <…> gumos padas ir pakulnys LEnc IX 1940 882. Veikiai P. Skardžius visus grąžina prie gyvosios kalbos formos pakul̃nis, nors tai ir ne avalynės terminas, o paprastosios kalbos žodis – „užkulnis“ Linkuvà (Skardžius 1943: 450) – LKŽ IX 1973 tai yra ³pakulnis 3. „vieta po gyvulio kojų (ppr. užpakalinių) [t. y. kojos (ppr. užpakalinės). – J. K.] sulenkimu“: Vaikas leido akmenį avelei į pakul̃nį ir išmušė koją Linkuvà. Dar po dešimtme-čio lietuvių–vokiečių kalbų Lietuvių rašomosios kalbos žodynas (Heidelber-gas) keistai dvejina – kojos ir kojinės pakulnis, o bato pakulnė: pakul̃nis, -io 1. Stelle an der Ferse (z. B. Fersenteil des Strumpfes), 2. = pakul̃nė, o pakul̃nė -ės – Absatz (am Schuh), Hacken LRKŽ II 1951.

V živém jazyce má pata také jeden vzácný význam z vesnické techniky – 7. „pomocný kouřovod peci na chleba; rukáv“ Pakruojis (LKŽ VI 1962). Vyskytuje se i ve vědecké technice, ale v jiném významu: jama – 1. malý kūlnas: vagónu, běgio, atraminis,... PolŽ 1984 a podšjatnik – pakulnys, opěrná podpěra svislé hřídele (stroj.) TechnŽ 1949, pakulnis, axiální ložisko (stroj.) PolŽ 1959, stroj. pakulnis (a kladivová pentis – bojok 1) PolŽ 1984. Zde jde o stejný termín z jiné oblasti: kabluk – od. pakul̃nis: klínový, jednodílný, sestavovaný PolŽ 1984.

První normativní slovník spisovné litevštiny, který vyšel s velkým zpožděním a vycházel pouze z lístkového katalogu akademického LKŽ a z jeho prvních dvou svazků (A–B a C–F), bohužel údaje živého jazyka dobře nezachytil,

2 3 0

Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. V

tento terminologický systém nerespektoval – zaváděl dvojice: pakūlnis – techn. „zadní opěra svislého hřídele nebo osy“, pakūlnė – „místo u pat; zadní část paty“: Hodil klacek do oblasti paty DŽ 1954 (v živém jazyce je jen buď do pakulnis, nebo do pa-kulnes), pakūlnis 2. techn., zatímco 1. viz pakulnė, která má dva významy: 1. „místo u pat“, 2. „zvýšení boty pod patou“ DŽ 1972. Teprve DŽ 1993 uvádí již botovou pakulnis a již „pod patou“, zatímco podle živého jazyka uvádí pakūlnės v množném čísle ve významu „místo u pat“.

Kalbos praktikos patarimai sekė DŽ 1972, nors atsargiau, – dvejino: pakulnis – g e r i a u pakulnė; vart. spec. „veleno ar ašies atrama“ KPP 1976 ir 1985. Pabrėžtina, kad terminologų rengtuose taisymuose TT 1992 nėra – žiūrėta specialistų termininės vartosenos: pakulnis AvalM 1972 209, 212, 216, 220, 222, 223, AvalMt 1986 119–121, LTE I 1976, VLE II 2002 (avaldynės straipsnyje). Deja, pasitaiko dar ir dvejinimo, net apversto: pa-kulnis – каблук, pakulnė – подн’ятник. Net nežinia ką sakyti, kai šito imasi etimologas: pakulnė, pakūlnė „obcas“ SEJL 2007.

3. Tendence při volbě kmenů předponových odvozenin. Vycházíme-li z normy spisovného jazyka kulnas, spojujeme odvozeniny s předponami už-, apy-, pa- se základovým slovem kulnas, třebaže základem mohl být i variantní tvar kulnis. Varianta odvozeniny užkulnė z míst Kvėdarna a Tirkšliai (LKŽ XVII 1996) je tak vzácná, že se ve spisovném jazyce hned ustálilo užkulnis a nebylo pochyb. Novotvar apy-kulnis / apkulnis má týž kmen. „Odvozeniny s předponou pa- mají buď kmen ia (častěji s přízvučnou koncovkou nominativu jednotného čísla -ys, méně často s nepřízvučnou koncovkou -is), nebo (téměř stejně často) kmen ė“ (LKG 1965 § 743 2). Odborník na slovotvorbu Vincas Urbutis tedy nezačíná kmenem ė, nýbrž jím končí (ačkoli mezi nimi zmiňuje i odvozeninu pakulnė, patrně převzatou z DŽ 1954). Tvar pakulnis (: kulnas) podporuje mnoho podobných slov – patėvis (: tė-vas), paberžis (: beržas), paąžuolis (: ąžuolas), pavainikis (: vainikas), pakaušis (: kaušas), pakomitetis (: komitetas), paryt ys (: rytas), pagalys (: galas), pakraš-tys (: kraštas), pakarklynys (: karklynas), pažastis (: žastas). Žádné železné pravidlo neexistuje: „volba kmenů do značné míry závisí na tvaru základového slova“ (LKG I 1965 § 743 2), případně „výběr nejvíce ovlivňuje tendence odlišovat odvozeniny s předponou pa- od základových podstatných jmen podle rodu“ (DLKG 1994 § 455). Nevybírají však jazykovědci; vybírá si sám živý jazyk. Někdy jsou možné dvě podoby – pavakarė / pavakarys (ačkoli jen parytys). Někdy se kmen vůbec nemění: pakoja (: koja) u soustruhu, kolovrátku, stolu, židle či vozu – tak lze významově snadno odlišit jiné odvozeniny pakojis / pakojys.

Terminologija | 2008 | 15 231

„místo pod nohama nebo u nohou“ DŽ 1993. Takový je i novotvar padalyvis (: dalyvis). Musíme tedy mít stále na paměti slavnou maximu Juoza Balčikonise: Tváří v tvář faktům musí i zákony zmlknout (Balčikonis 1978: 384). A nesmíme zapomínat ani na terminologický systém – užkulnis, pakulnis, apykulnis.

ZÁVĚRY

Normování variant základového slova kulnas i odvozeniny pakulnis, stejně jako utváření celé terminologické mikrosoustavy – kulnas, užkulnis, apykulnis, pakulnis (po určitou dobu také antkulnis; nyní pakala) a její úprava probíhaly opožděně, pomalu a nekoordinovaně – v různých obdobích a někdy jazykově neobratně, bez ohledu na systémovost. Velmi vzácná nářeční varianta užkulnė (užívaná částí Žemaitů) se do systému nedostala ani jen okrajově. Několik desetiletí se užívala – až do současnosti – nesprávná varianta novotvaru apykulnis, totiž apkulnis. Strojírenský termín pakulnis se důsledně užívá bez variant. Obuvnický termín pakulnis se téměř důsledně užíval v obuvnických příručkách a terminologických slovnících, jen v obecných slovnících se dlouho opakovaně objevoval také tvar pakulnė. Slovotvorba nemá přísná pravidla pro zakončení kmenů odvozenin, existují pouze tendence; proto je třeba řídit se údaji živého jazyka a v terminologii také systémovostí.

LITERATURA A PRAMENY

ArchŽ 2004: Kitkauskienė L., Kitkauskas N. Anglų–lietuvių kalbų aiškinamasis architektūros žodynas, Vilnius.

AvalM 1972: Majauskienė N., Ratautas A., Staškevičius A. Avalynės medžiagos. Red. A. Gailienė, Vilnius.

AvalMt 1986: Krasnovas B. Avalynės medžiagotyra. Vert. V. Durasevičienė, red. D. Baratinskienė, Vilnius.

Balčikonis J. 1978: Rinktiniai raštai 1, Vilnius.

DLKG 1994: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius.

DŽ 1954: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius.

DŽ 1972: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius.

DŽ 1993: Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius.

GelŽŽ 1992: Geležinkelininko žodynėlis. Sudarė N. Juškaitė ir St. Keinys, Vilnius.

GelŽTrŽ 1997: Rusų–lietuvių kalbų geležinkelių transporto žodynas. Sudarė N. Juškaitė ir St. Keinys, Vilnius.

K I 1870: Deutsch-littauisches Wörterbuch 1 von Friedrich Kurschat, Halle.

K 1883: Littauisch-deutsches Wörterbuch von Friedrich Kurschat, Halle a. S.

KPP 1976: Kalbos praktikos patarimai. Sudarė A. Pupkis, Vilnius.

KPP 1985: Kalbos praktikos patarimai. II pat. ir pap. leid., sudarė A. Pupkis, Vilnius.

LEnc IX 1940: Lietuviškoji enciklopedija 9, Kaunas.

LKG I 1965: Lietuvių kalbos gramatika 1, Vilnius.

LKŽ I₁ 1941: Lietuvių kalbos žodynas 1, Kaunas.

LKŽ I₂ 1968: Lietuvių kalbos žodynas 1, Vilnius.

LKŽ V 1959: Lietuvių kalbos žodynas 5, Vilnius.

LKŽ VI 1962: Lietuvių kalbos žodynas 6, Vilnius.

LKŽ VIII 1970: Lietuvių kalbos žodynas 8, Vilnius.

LKŽ IX 1973: Lietuvių kalbos žodynas 9, Vilnius.

LKŽ X 1976: Lietuvių kalbos žodynas 10, Vilnius.

232 Jonas Klimavičius | Terminas prie termino. V

LKŽ XIII 1984: Lietuvių kalbos žodynas 13, Vilnius.

LKŽ XVII 1996: Lietuvių kalbos žodynas 17, Vilnius.

LRKŽ II 1951: Lietuvių rašomosios kalbos žodynas 2. Sudarė M. Niedermann’as, A. Senn’as, A. Salys, Heidelberg.

LRKŽ III 1957: Lietuvių rašomosios kalbos žodynas 3. Sudarė A. Senn’as ir A. Salys, Heidelberg.

LTE I 1976: Lietuviškoji tarybinė enciklopedija 1, Vilnius.

M 1894: Miežinis M. Lietuviszkai-latviszkai-lenkiskai-rusiszkas žodynas, Tilžėje.

N 1851: Wörterbuch der littauischen Sprache von G. H. F. Nesselmann, Königsberg.

Palionis J. 2004: XVI–XVII a. lietuviškų raštų atrankinis žodynas, Vilnius.

PolŽ 1959: Rusų–lietuvių kalbų politechninis žodynas. Red. kol. p-kas A. Novodvorskis, Vilnius.

PolŽ 1984: Rusų–lietuvių kalbų politechnikos žodynas. Sudarė G. Daugėla, spec. red. J. Stanaitis, Vilnius.

PrekŽ 1996: Pričinauskas J. Rusų–lietuvių kalbų prekių žodynas, Vilnius.

RLŽ 1932: Baronas J. Rusų lietuvių žodynas, Kaunas.

SEJL 2007: Smoczyński W. Słownik etymologiczny języka litewskiego, Vilnius.

SinŽ 1961: Lyberis A. Lietuvių kalbos sinonimų žodynas, Kaunas.

SinŽ 1980: Lyberis A. Sinonimų žodynas, Vilnius.

Skardžius P. 1943: Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius.

StatŽ 2002: Statybos terminų žodynas. Moksl. red. A. Kudzys, Vilnius.

TechnŽ 1949: Novodvorskis A. Trumpas rusiškai-lietuviškas techninis žodynas, Kaunas.

TT 1992: Terminologijos taisymai. Parengė K. Gaivenis, A. Kaulakienė, St. Keinys, J. Klimavičius, Vilnius.

Vd: Veidas (časopis).

VLE II 2002: Visuotinė lietuvių enciklopedija 2, Vilnius.

Obdrženo 2008-12-23

Jonas Klimavičius Institut litevského jazyka P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E-mail: [email protected]

Terminologija | 2008 | 15 2 3 3