doi.org/10.35321/term27-12

Vědecký seminář „Terminologie: otázky vědy a praxe“

RAMUNĖ VASKELAITĖ

Institut litevského jazyka

Podzimní vědecký seminář pořádaný v Institutu litevského jazyka (dále jen „Institut“), který zve litevské terminology (jak vědce, tak zástupce terminologické praxe), ale i tvůrce a uživatele termínů, aby zhodnotili významné události a práci v oblasti terminologie a zabývali se aktuálními terminologickými problémy, se již stal tradicí, a tak se konal i letos v říjnu (16. října), tentokrát však netradičním způsobem – s využitím nástroje pro pořádání seminářů a konferencí na dálku Google Meet. Ukázal se jako opravdu praktický – semináře se bez jakýchkoli potíží účastnilo, naslouchalo přednášejícím a diskutovalo více než šedesát účastníků se zájmem o terminologickou vědu, její vývoj a terminologickou praxi i tvorbu termínů.

Nejdůležitější letošní událostí pro terminologii je bezpochyby třicáté výročí obnovení nezávislosti státu. Ve svém příspěvku „Terminologie před 30 lety a dnes“ se na tuto událost podíval z perspektivy terminologa starší vědecký pracovník Institutu Alvydas Umbrasas. Nejprve upozornil na to, že rok obnovení litevského státu je zároveň rokem znovuzrození samostatného Institutu (do roku 1990 působil jako společná vědecká instituce s Institutem litevské literatury). Pro terminologii rozvíjenou v Institutu znamená obnovení státu také vznik samostatného útvaru zaměřeného výhradně na terminologii (v roce 1991 bylo zřízeno Terminologické oddělení) a zrod zcela nového periodika – dosud vycházejícího Terminologijos. Pro terminology znamenal začátek tohoto období záplavu prakticky zaměřené práce, která litevský jazyk zavalila poté, co se po poměrně dlouhém období dvojjazyčnosti stal státním jazykem a oblasti jeho užívání se výrazně rozšířily. Jak tedy z příspěvku vyplynulo, vznik samostatného útvaru a nového časopisu vytvořil více příležitostí k rozvoji terminologie jako vědy, zpočátku však patrně více kapacit vyžadovala terminologie jako správa termínů: bylo třeba připravovat terminologické normy, provádět expertizy a pracovat na připravovaných terminologických slovnících, přičemž bylo zároveň třeba litovat,

282

Ramunė Vaskelaitė

Mokslinis seminaras „Terminologija: mokslo ir praktikos klausimai“

že podmínky pro jejich vydávání jsou špatné, tedy že připravené slovníky nikdo nechce vydávat a že vycházejí i slovníky, na jejichž přípravu terminology nedohlíželi. Plánovalo se také vytvořit terminologickou databázi (banku) pokrývající patrně všechny oblasti užívání terminologie; v roce 2003 byl dokončen Lietuvių kalbos terminynas. Když přednášející shrnul práci z počátečního období, uvedl, že během několika prvních let po obnovení nezávislosti vzniklo zázemí pro litevskou terminologickou vědu, byl dán podnět k terminologickému hodnocení terminologických slovníků a norem a byly položeny základy tvorby počítačových terminologických databází v Litvě.

Postupem času se podařilo rozdělit prakticky zaměřenou práci s dalšími institucemi (Litevským normalizačním úřadem, Státní komisí pro litevský jazyk, Institutem matematiky a informatiky) a, jak bylo zdůrazněno v příspěvku A. Umbrasa, byl téměř uskutečněn návrh, vznesený již při založení Terminologického oddělení v roce 1991, aby si terminologickou práci rozdělily čtyři státní instituce. Cílem tohoto příspěvku však bylo zhodnotit význam obnovení státu pouze pro terminologii rozvíjenou v Institutu, přičemž se soustředil hlavně na počátky tohoto obnovení. Během třiceti let obnoveného státu přibylo institucí, které rozvíjejí terminologii, například některé vysoké školy, a značně se rozšířily i formy jejího rozvoje. Z dalších dvou posterových příspěvků zástupců Institutu bylo patrné, že nedílnou součástí současné terminologické práce, ba přímo nezbytností, se stala účast na mezinárodních projektech. Ty umožňují začlenit litevské terminologické zdroje do širšího, evropského kontextu a zároveň získat přístup k terminologickým zdrojům jiných zemí. Ředitelka Institutu Albina Auksoriūtė představila projekt rozvoje Evropské jazykové sítě, v jehož rámci Institut jako národní centrum odborných znalostí spolu s dalšími 31 národními centry odborných znalostí pomáhá vytvářet cloudovou platformu poskytující přístup ke komerčním i nekomerčním jazykovým technologickým službám a datovým souborům ve všech evropských jazycích. Vedoucí Terminologického centra Institutu Asta Mitkevičienė seznámila účastníky s projektem rozvoje federativní sítě eTranslation TermBank, jehož cílem je spolu s dalšími 9 institucemi rozvíjet centrální síť strojového překladu (eTranslation) vytvořením jejích místních uzlů určených ke správě terminologie a sdílení jejích zdrojů.

Změnu forem terminologické práce ve srovnání s prvními lety obnoveného státu však zvlášť výrazně ukázal příspěvek profesorky Sigity Rackevičienė z Univerzity Mykolase Romerise „Dvojjazyčný auto-

Terminologija | 2020 | 27

283

automatické rozpoznávání termínů (DVITAS): koncepce a první práce“. Představen byl projekt skupiny zástupců dvou vysokých škol – Univerzity Mykolase Romerise a Univerzity Vytautase Velikého – (Sigita Rackevičienė, Liudmila Mockienė, Andrius Utka, Aivaras Rokas, Marius Laurinaitis a Agnė Bielinskienė), jehož výsledkem by měla být rovněž terminologická databáze, tentokrát však vytvořená pomocí nejmodernějších technologií – termíny by do databáze z paralelních a srovnávacích korpusů shromažďovaly speciálně natrénované neuronové sítě. Pro vytvoření této terminologické databáze byla zvolena oblast kybernetické bezpečnosti (podle přednášející kvůli její aktuálnosti, nestálenosti terminologie v této oblasti a potřebě takové databáze pro překladatele a specialisty na kybernetickou bezpečnost), avšak databáze vytvořená právě na základě termínů z této oblasti by mohla sloužit jako model pro tvorbu terminologických databází i v jiných oborech. Projekt tedy má představit určitou metodiku tvorby terminologických databází založenou na moderních technologiích. Jako současnou fázi projektu přednášející uvedla sestavování a anotování paralelních a srovnávacích korpusů; dalšími úkoly jsou vytvoření a trénování neuronových sítí.

Seminář umožnil měřit technologický skok v terminologické práci i v delším časovém období – za výchozí bod byl zvolen rok 1906, kdy byl vydán první slovník botanických termínů. Vedoucí vědecká pracovnice Terminologického centra a ředitelka Institutu Albina Auksoriūtė však nezkoumala proces přípravy ani metodiku tohoto slovníku, tj. díla Povila Matulionise Žolynas. Části II. Slovník litevských rostlin a rostlinný herbář, nýbrž názvy rodů rostlin a hub, které jsou v něm připisovány Laurynasi Ivinskisovi. Letos se totiž připomíná nejen sté výročí obnovení státnosti, ale také 210. výročí narození L. Ivinskise, jednoho z prvních tvůrců termínů přírodních věd. V příspěvku „Názvy rostlinných rodů Laurynase Ivinskise v Žolynas Povila Matulionise“ přednášející vyčlenila ze všech termínů připisovaných L. Ivinskisovi v tomto slovníku deriváty se sufixy a věnovala pozornost průhlednosti jejich tvoření a motivace; aby ověřila skutečné autorství těchto termínů, porovnávala je s termíny uvedenými ve vědeckém díle, které připravil L. Ivinskis, Prigimtūmenė (dochovaný rukopis), a zároveň tak odhalila obtíže při určování zdrojů starých termínů. Některé z termínů připisovaných L. Ivinskisovi v Prigimtūmenė nejsou, a proto se usuzovalo, že P. Matulionis měl při připisování termínů L. Ivinskisovi nejspíše k dispozici nějaký jiný, dnes již zaniklý rukopis L. Ivinskise.

284

Ramunė Vaskelaitė

Mokslinis seminaras „Terminologija: mokslo ir praktikos klausimai“

Obtíže při určování pramenů nezmiňovala Palmira Zemlevičiūtė, která si jako pramen pro výzkum termínů z přelomu 19. a 20. století zvolila texty z tohoto období a působí rovněž v Terminologickém centru Institutu. Na základě lékařských termínů používaných v knížkách a článcích o medicíně a zdraví z tohoto historického období však ve svém příspěvku „O víceznačných lékařských termínech z konce 19. a počátku 20. století“ otevřela jiný problém, aktuální i dnes, totiž otázku polysémie termínů. Za určité terminologické axioma se považuje tvrzení, že jeden termín má mít jeden význam, řada empirických výzkumů však ukazuje, že značná část termínů má nikoli jeden, nýbrž dva, tři nebo i více významů. To vybízí k důkladnějšímu zkoumání jak rozporu mezi axiomem a výzkumnými poznatky, tak příčin polysémie termínů. Prozkoumat je v jediném příspěvku na semináři samozřejmě není možné, příspěvek však ukázal, že přinejmenším mezi starými lékařskými termíny je víceznačných jen málo, přestože bylo prohlédnuto 98 populárněvědeckých publikací z daného období. Jako víceznačné přednášející uváděla především termíny se dvěma významy, ale i těch bylo málo (veidas, pilvas, pilvelis, nosis, drugys, vabalėlis aj.); mezi termíny se čtyřmi významy byl v terminologii, kterou přednášející zkoumala a která označuje počáteční etapu formování lékařské terminologie, nalezen pouze termín gydykla. Terminologie zkoumaného období a oboru tedy axiom jako by potvrzovala – při přechodu od slov živého jazyka k termínům polysémie ubývá.

Další problém mimořádně aktuální z hlediska terminologické vědy i praxe zkoumala v příspěvku „Synonymie termínů a terminologická správa“ vědecká pracovnice a vedoucí Terminologického centra Asta Mitkevičienė. Jak známo, vyhýbání se synonymii se rovněž řadí mezi principy terminologické správy, které bývají považovány za axiomatické – jeden pojem má být označován jedním termínem, tj. termín nemá mít synonyma. Empirických prací, v nichž by se nezmiňovaly synonymní termíny užívané v té či oné oblasti, je však málo. Ačkoli je synonymie termínů obvykle považována pouze za znak počáteční etapy vývoje terminologie, synonymní termíny se vyskytují i v oblastech, jejichž terminologie je z hlediska vývoje považována za pokročilou. Po přehledu normativního přístupu k synonymům, důvodů, proč se jim vyhýbat, a principů normalizace termínů se přednášející, která synonymii termínů zkoumala již v několika článcích, tentokrát zaměřila na synonyma s odlišnou motivací a ukázala, že jsou funkčně účelná, proto nelze striktně

Terminologija | 2020 | 27

285

tvrdit, že se má užívat pouze jedno z těchto synonym. Seminář tedy přinesl skutečně nové podněty k otázce synonymie a přinejmenším navrhl nahlížet na synonymii jako na mnohem složitější jev, než se obvykle soudí.

Kromě synonymie a polysémie je z hlediska terminologické vědy, a zejména praxe, stále aktuální také otázka přejímání termínů. Seminář se jí rovněž zabýval – příspěvek přednesla další zástupkyně Terminologického centra Institutu. Jeho vedoucí vědecká pracovnice Aušra Rimkutė, která se v poslední době věnuje zkoumání termínů z oblasti odívání a obuvi (článek Naujieji avalynės pavadinimai lze najít v minulém čísle časopisu Terminologijos), ve svém příspěvku „Několik myšlenek o termínech z oblasti odívání“ pojednala o několika termínech z oblasti odívání a obuvi přejatých z angličtiny (džegingsai, tregingsai, megingsai, kroksai, konversiukai), ale také o termínech tvořených prostředky vlastního jazyka (timpės, tamprés, aptemtukai, aptemptukės, tampdžinsiai, timpdžinsiai), jejichž příklady dokládají možnosti a zdroje litevštiny pro tvorbu termínů. Příklady badatelka čerpala z Lietuvių kalbos naujažodžių duomenyno, který sestavuje Institut a do něhož se zařazují výpůjčky, neologismy, slovní spojení, slova s novými významy a zkratky, které se v litevštině objevily od konce 20. století (http://naujazodziai.lki.lt). Na otázku, které z nových termínů – výpůjčky, nebo litevské výrazy – se spíše vžijí, autorka příspěvku uvedla, že zvláštní výzkum neprováděla (a skutečně by takový výzkum spadal spíše do působnosti badatelů obecné litevštiny a jazykových norem), poukázala však na oblast užívání: v jazyce mladých lidí jsou častější nelitevská pojmenování...

Na konkrétní termíny – intelekto sutrikimas, protinis atsilikimas, proto negalia, silpnaprotystė – se zaměřil také příspěvek „Terminologie označující poruchy intelektu a její vliv na sociální postoje“ badatelky Dalios Gedzevičienė, která působí v Litevském právním institutu. Podrobně v něm byly objasněny jak okolnosti vzniku těchto termínů, tak jejich významy a vztahy mezi nimi, jakož i obtíže, které při jejich užívání v praxi vznikají. Příspěvek však chtěl především upozornit na termíny jako na faktor formující sociální postoje. Podle přednášející se v důsledku sociálního vyloučení osob s mentálním postižením trvajícího několik desetiletí v povědomí společnosti ustálila jejich izolace jako běžný způsob jednání s člověkem se zdravotním postižením, což je patrně hlavní důvod, proč se v současnosti setkáváme s obtížemi při snaze omezit vyloučení osob s mentálním postižením (zejména při snaze začlenit děti se zdravotním postižením do běžných škol nebo vrátit lidi se zdravotním postižením do komunit,

286 Ramunė Vaskelaitė │ Mokslinis seminaras „Terminologija: mokslo ir praktikos klausimai“

například zřizováním malých domovů skupinového bydlení v centrech měst či městeček). Jak se ukázalo, největším problémem integrace není nedostatek finančních prostředků, nýbrž negativní, ba dokonce nepřátelský postoj společnosti vůči člověku se zdravotním postižením a stereotypní přesvědčení, že člověk se zdravotním postižením je „nebezpečný“ a má žít odděleně od komunity. Přednášející zmínila termíny jako jeden z faktorů utvářejících společenský postoj vůči určitému subjektu a s odkazem na schopnost termínů označovat nový pojem či jiný obsah vyslovila předpoklad, že změna termínu může také způsobit nebo urychlit změnu společenských postojů, postoje společnosti a dokonce i modelu chování vůči osobě, kterou termín pojmenovává. V příspěvku byla dále věnována pozornost metaforičnosti termínů a zaznělo, že ačkoli jsou metafory považovány za jeden ze způsobů tvoření termínů, tento způsob není ve všech oborech stejně přijatelný.

Při shrnutí vědeckého semináře je zřejmé, že i letos se podařilo obsáhnout jak nejvýznamnější události v terminologii, tak nejaktuálnější témata, stejně jako různé obory a jejich termíny. Široké je také časové období, které zkoumaná terminologie pokrývá: od historické terminologie, kterou vytvořil L. Ivinskis nebo lékaři v Litvě na přelomu XIX a XX století, až po nejnovější termíny, které již dnes vytvářejí jejich autoři: timpių, tamprių, aptemtukų, tampdžinsių, timpdžinsių, a po terminologické báze, úložiště a cloudu, které se budou v budoucnu stále více vytvářet pomocí inteligentních technologií. Tím se znovu potvrdilo, že tvorba termínů je nepřetržitý proces a že k jeho úspěšnému a cílevědomému průběhu je zapotřebí nepřetržitá péče o terminologii, důkladný terminologický výzkum a hledání nových metod.

Přijato 2020-10-22

Ramunė Vaskelaitė

Institut litevského jazyka

ul. P. Vileišia 5, LT-10308 Vilnius

E-mail [email protected]

Terminologija | 2020 | 27

287