doi.org/10.35321/term31-10

Mytonymické termíny v první psychiatrické učebnici meziválečné Litvy

Mytonymické termíny v první psychiatrické učebnici meziválečné Litvy

PALMIRA ZEMLEVIČIŪTĖ

Institut litevského jazyka

ORCID id: https://orcid.org/0000-0002-8679-3253

A N O T A C E

Článek z hlediska struktury zkoumá psychiatrické termíny utvořené ze jmen mytických bytostí, které se objevují v první litevské učebnici vydané v meziválečné Litvě, v učebnici významného litevského psychiatra Juoza Blažyse Úvod do psychiatrie (1935). Téměř všechny tyto termíny pocházejí z klasických jazyků (řečtiny a latiny) a byly z nich převzaty v hotové podobě prostřednictvím zprostředkujících jazyků a přizpůsobeny systému litevštiny. Při psaní učebnice vycházel J. Blažys z publikovaných prací kolegů a tyto termíny měl převzít právě z nich. Mitonyma řeckého a latinského původu, která jsou součástí psychiatrických termínů, jsou archaické univerzálie, jimž se ve všech jazycích rozumí jednoznačně. Proto jazyky přejímají psychiatrické termíny utvořené na jejich základě od jiných jazyků a tyto termíny tvoří důležitou součást mezinárodní eponymické psychiatrické terminologie.

V učebnici se nejčastěji vyskytují mitonymické termíny utvořené úplnou (přímou, afixální a kompozitní) apelativizací a jen velmi zřídka částečnou apelativizací. Nejcharakterističtější jsou kompozitní apelativa (např. kleptomanie) se složkou založenou na postpozitivním mitonymu. Mezi afixálními apelativy převažují sufixální apelativa s produktivní příponou -ismus (např. morfinismus); prefixální apelativa (např. amnézie) jsou netypická.

KLÍČOVÁ SLOVA: mitonymický termín, učebnice psychiatrie, eponymum, eponymický termín.

S H R N U T Í

Článek strukturálně rozebírá psychiatrické termíny utvořené z názvů mytologických bytostí, které se objevují v učebnici Įvadas į psichiatriją (Úvod do psychiatrie) z roku 1935 od Juozase Blažyse, známého litevského psychiatra; šlo o první učebnici psychiatrie vydanou v Litvě v období mezi dvěma světovými válkami.

204 Palmira Zemlevičiūtė Mitoniminiai terminai pirmajame tarpukario Lietuvos psichiatrijos vadovėlyje

Téměř všechny termíny pocházejí z klasických jazyků (řečtiny a latiny), případně jsou z nich bezprostředně přejaty prostřednictvím zprostředkujících jazyků a přizpůsobeny systému litevštiny. Při psaní učebnice se Blažys opíral o tištěné práce svých kolegů a termíny s největší pravděpodobností převzal z těchto zdrojů. Mytonyma řeckého a latinského původu, která se objevují ve složení psychiatrických termínů, jsou archaické univerzálie s jednoznačným významem ve všech jazycích; psychiatrické termíny z nich odvozené proto přecházejí z jednoho jazyka do druhého a tvoří důležitou součást mezinárodní eponymické psychiatrické terminologie.

V učebnici se nejčastěji vyskytují mytonymické termíny utvořené úplnou (přímou, afixální a kompozitní) a jen velmi zřídka částečnou apelativizací. Nejčastější jsou kompozitní apelativa (například kleptomanija (kleptomanie)), jejichž složka je založena na postpozitivním mytonymu. Mezi afixálními apelativy převažují sufixální apelativa s produktivním sufixem -izmas (například morfinizmas (morfinismus)), zatímco prefixální apelativa (například amnezija (amnézie)) jsou neobvyklá.

KLÍČOVÁ SLOVA: mytonymický termín, učebnice psychiatrie, eponymum, eponymický termín.

ÚVODNÍ POZNÁMKY

Jednou z typologických skupin eponymických termínů¹ jsou eponymické termíny utvořené z názvů mytických bytostí (bohů, bohyň, obrů aj.)² (takzvaných mytonym³).

1 Eponymickým termínem se rozumí termín odvozený od eponyma. Původně se jako eponyma označovala pouze vlastní jména. Tento význam eponyma přetrval až do 19.–20. století, později však začal slábnout a eponymum získalo nový význam. Dnes se jako eponyma označují také termíny – obecná podstatná jména označující konkrétní i abstraktní pojmy – a nomenklaturní jednotky, tedy názvy jedinečných pojmů (Leičik 2011: 135–138; Rāduly 2016: 362). Nový význam eponyma se tedy nejčastěji uplatňuje v současných empirických terminologických studiích (Bresch 2002: 155; Lalic-Krstin 2004: 64; Lončar, Ostroški Anić 2013: 37; Ferguson, Thomas 2014: 1; Majewska 2016: 94; Giménez-Roldán 2017: 15; Yermolenko 2018: 10; Guardiola i Pereira, Baños i Diez 2021: 12–13; Zhdan, Dvornyk, Avetikov, Bieliaieva 2021: 24 aj.). Eponymem se označuje jednoslovný termín odvozený od jména osoby (skutečné či smyšlené) nebo místního názvu (toponyma), případně víceslovný termín s onymickou složkou (Dirckx 2001: 15; Cappuzzo 2008: 1–2; Kruchenkova, Agafonova 2020: 99–100; Lysánets, Bieliaieva 2021: 1–2; Slabin 2023: 188). Domníváme se však, že termín eponymický termín, který vyjadřuje přímou souvislost s terminologií, je přesnější než eponymum, jež se především chápe jako vlastní jméno dávající název objektu, procesu apod. V terminologické literatuře se setkáváme nejen s rozmanitým užíváním termínů označujících termín odvozený od eponyma, ale i s nejednotným chápáním samotného pojmu (podrobněji viz Gaivenis, Keinys 1990: 59; Lerner, Kaptsan, Witztum 2001: 441; Duque-Parra, Llano-Idárraga, Duque-Parra 2006: 220; Leičik 2011: 138; Tatarinov 2006: 68, 235; Kvašytė 2005: 66; Kitkauskienė 2011: 48; Novinskaja 2013: 34; Gaivenis 2014[1994]: 217; Kakzanova 2017: 335; Mikelionienė 2017: 127–128; Rimkutė-Ganusauskienė 2023: 122; Vasiljeva, Titenko 2023: 17; Vaskelaitė 2023: 95, 101; Brdar, Brdar-Szabó 2024: 75).

2 Uvádí se, že většina jmen mytických bohů, božských a fantastických bytostí vstoupila do lékařské terminologie v době osvícenství – epochy kultu antiky (Karenberg 2012: 7).

3 Mytonymum (z řec. mythos „vyprávění“ + onyma „jméno“) je jméno bytosti neexistující ve skutečném světě (bohů, dobrých a zlých duchů, titánů, kentaurů aj.) (Jakaitienė 2009: 269).

Terminologija | 2024 | 31

205

termíny – mitonymické termíny⁴. Klasická mytologie byla bohatým a významným zdrojem moderní vědecké terminologie (Levitt 2014: 65; Xiaoli 2023: 118). Mnohé starověké řecké a římské mýty a legendy pronikly do oblastí, jako jsou politika, kultura, medicína aj., a jména jejich postav se stala základem termínů z mnoha vědních a technických oborů (Xiaoli 2023: 123). Termínů odvozených od mitonym je obzvláště mnoho v terminologii různých lékařských oborů (anatomie, psychiatrie, oftalmologie, farmakologie aj.), např.: Achillova šlacha (lat. tendo calcaneus – patní šlacha AV 2020; nejsilnější šlacha (Achillova) v celém těle ŽA 2005 155), Ammonův roh (pravý hipokampus, Ammonův roh, lat. hippocampus proprius, cornu ammonis AV 2020; viz také ŽA 2005: 319), atlas „první krční obratel. Má tvar prstence a spojuje se s lebkou zvláštním kloubem, který umožňuje předklánění hlavy“ (VLEe), lymfa⁵. Jak výstižně poznamenal německý historik medicíny Axel Karenberg, který psal o mytologických počátcích anatomických termínů, řečtí a římští bohové po staletí žili nejen v muzeích a knihovnách, ale také v jazyce anatomie. Autor takové termíny dokonce považuje za magické (Karenberg 2005: V; Karenberg 2012–2013: 7). Ačkoli podle některých badatelů byly mitonymické termíny vytvořeny za pomoci fantazie a neodrážejí skutečné objekty, které označují, přesto jsou uznávány pro řadu pozitivních vlastností. Tyto termíny jsou stručné (ve srovnání s nomenklaturními popisnými termíny), a splňují tak požadavek na krátkost termínů, zároveň odpovídají principu jazykové ekonomie. Právě díky této vlastnosti se hodí pro lékařskou terminologii. Jsou krátké (jednoslovné nebo dvouslovné), a proto se snadno pamatují. To je další jejich kladná vlastnost (Karenberg 2012–2013: 20–22). Mitonymické termíny jsou bezpochyby výrazné a názorné, ačkoli výraznost a názornost nepatří k nejdůležitějším vlastnostem odborného jazyka (Gaivenis 2002: 44). Na druhé straně se uvedené vlastnosti těchto termínů a jejich fantastická povaha časem vytrácejí a mitonymické termíny jsou již vnímány poměrně neutrálně. Například současný

⁴ O těchto termínech se již hodně psalo – největší pozornost byla věnována terminologii různých lékařských oborů (Karenberg 2005; Tritenko 2011: 3–21; Karenberg 2012–2013: 7–22; Levitt 2014: 65–80; Kucharz 2017: 29–42; Nažnean 2020: 1–5; Taneva 2022: 205–212; Turan 2023: 15–37; Vasiljeva, Tritenko 2023: 17–28; Xiaoli 2023: 118–123 aj.). Badatelé těmto termínům rozumějí a přistupují k nim podobně, ačkoli ustálený termín pro jejich označení neexistuje – jednotliví autoři používají různá synonyma, např.: termín mitologismus, termín mitonymum, mytologický termín, termín s mytologickou složkou, termín se složkami mitonymy (viz Vasiljeva, Tritenko 2023: 18). V tomto článku se používá termín mitonymický termín; volba je odůvodněna tím, že, jak již bylo uvedeno, takový termín je odvozen od mitonyma.

⁵ Termín lymfa (tekutina cirkulující v lidském těle) se odvozuje od nymf (řec. Nymphai), bohyň (Dceři Dia), které byly podle starých Řeků božstvy přírody a její životodárné síly (vodními duchy) (VLEe; podrobněji viz Karenberg 2012–2013: 10).

206

Palmira Zemlevičiūtė

Mitoniminiai terminai pirmajame tarpukario Lietuvos psichiatrijos vadovėlyje

uživatel terminologie téměř nevnímá mytologický kontext takových termínů, jako jsou anamnéza⁶, psychóza⁷, thanatologie⁸, venerologie⁹. Uznává se, že mitonymické termíny mají značný didaktický a intelektuální potenciál: při předávání odborných informací umožňují exkurzy do dějin literatury a umění, činí jazyk lékařské vědy zajímavým a pro studenty medicíny snadnějším ke studiu a kromě toho zvyšují všeobecnou kulturní úroveň (Karenberg 2012–2013: 22; Xiaoli 2023: 122).

Předmětem výzkumu tohoto článku jsou termíny užívané v psychiatrii, které jsou odvozeny od mitonym a byly ručně shromážděny z učebnice Úvod do psychiatrie, vydané v meziválečné Litvě v roce 1935. Jejím autorem je významný litevský psychiatr Juozas Blažys (1890–1939). Současníci uvádějí, že byl „významným vědcem a lékařem, jedním z našich nejlepších psychiatrů“, „jednou z nejvýznamnějších autorit v tomto oboru v Litvě“, „osvíceným člověkem, velkým humanistou“, „prvním psychiatrem v nezávislé Litvě“ (Römeris 1939: 409–410; Bendoravičius 1939: 417), a jeho učebnice byla hodnocena jako nikoli kompilativní, nýbrž samostatné dílo, napsané „precizně formulovanými a jasnými větami, krásným litevským jazykem“, které se rozsahem a obsahem odlišuje od úvodů do psychiatrie vydaných v jiných jazycích (Bendoravičius 1939: 420, 426). V učebnici není mnoho eponymických psychiatrických termínů souvisejících s mytologií; to je pochopitelné, neboť jak napovídá její název, jde pouze o úvod do psychiatrie, jehož cílem je, slovy samotného autora, „podat obecné poznatky o psychiatrii“, zatímco „rozbor jednotlivých duševních nemocí je úkolem klinické psychiatrie <...>“ (Blažys 1935: III).

Cílem je z hlediska struktury pojednat o mitonymických psychiatrických termínech v učebnici a určit, jakými způsoby apelativizace byly termíny vytvořeny a jaké jsou jejich strukturní rysy, zjistit, od kterých mitonym jsou psychiatrické termíny odvozeny a jaký je jejich vztah k označovanému vědeckému pojmu. K lingvistické analýze termínů se nejlépe hodí tradiční deskriptivně-analytická metoda, o niž se práce opírá především. Kromě ní se využívá metoda strukturní (slovotvorné) analýzy, která slouží ke zjištění, zda je termín

⁶ Podle jména starořecké Titánky Mnémosyné (řec. Mnēmosynē) – personifikace paměti (VLEe).

⁷ Podle jména starořecké bohyně Psyché (Psýché) – personifikace duše (VLEe).

⁸ Podle jména starořeckého boha Thanata – personifikace smrti (VLEe).

⁹ Podle jména starořímské bohyně Venuše – personifikace tělesných rozkoší. Přídavné jméno venereus v klinickém i každodenním lékařském jazyce znamenalo „související s tělesnou láskou“ nebo „sexuální“. V renesanci se toto přídavné jméno užívalo k označení pohlavně přenosné nemoci syfilis – morbus venereus, lues venerea (VLEe; Karenberg 2012–2013: 12).

Terminologija | 2024 | 31

207

Jde o odvozené slovo a o to, ke kterému způsobu tvoření patří. Srovnávací metoda se používá k tomu, aby se ukázalo, jaké protějšky mitonymických termínů z první učebnice psychiatrie se vyskytují v současné psychiatrické terminologii. V učebnici se vedle mitonymických termínů výhradně z oblasti psychiatrie, např.: manija, psichozė, objevují také obecné lékařské a klinicko-lékařské termíny odvozené od mitonym, např.: Achilo refleksas, leukopenija, venerinė liga. Při shromažďování materiálu se přihlíželo k tomu, zda jsou zahrnuty do nejnovějšího encyklopedického slovníku psychiatrických termínů (viz seznam pomocných zdrojů). Pokud byl mitonymický termín nalezený v učebnici zaznamenán v uvedeném slovníku (formálním záležitostem, jako je pravopis termínů apod., se zde pozornost nevěnovala), je takový termín považován za psychiatrický termín a za předmět tohoto výzkumu.

ZPŮSOBY APELATIVIZACE MITONYM, KTERÁ JSOU SOUČÁSTÍ PSYCHIATRICKÝCH TERMÍNŮ

Jak již bylo zmíněno, starověká řecká a římská mytologie výrazně ovlivnila nejen evropskou kulturu, literaturu a umění, ale také vědu a techniku. K mýtům se obracíme při tvorbě nových termínů. Psychiatrie je jedním z lékařských oborů, v němž se vyskytují termíny odvozené od jmen postav antických mýtů. Termíny vytvořené úplnou apelativizací. Proces, při němž se vlastní jméno využije k vytvoření nového termínu, se nazývá apelativizace¹⁰. Jak uvádí klasická osobnost lotyšské terminologie Valentina Skujiņa, během tohoto procesu se vlastní podstatné jméno prostřednictvím významového přenosu stává obecným podstatným jménem, takzvaným apelativem. Terminoložka vychází z širokého pojetí apelativizace a v procesu tvorby termínů rozlišuje úplnou apelativizaci, která může být přímá, afixální a kompozitní, a částečnou apelativizaci (viz obr. 1) (Skujiņa 2002: 99–100, srov. Xiaoli 2023: 118).

Obr. 1. Způsoby apelativizace mitonym

¹⁰ Dar vartojamas terminas deonimizacija (Superanskaja, Podolskaja, Vasiljeva 2005: 26).

208

Palmira Zemlevičiūtė

Mitoniminiai terminai pirmajame tarpukario Lietuvos psichiatrijos vadovėlyje

Termíny vytvořené přímou apelativizací. Přímá apelativizace se chápe jako převod vlastního jména do kategorie obecných jmen bez použití zvláštních prostředků slovotvorby. Mění se význam apelativa, tj. nově vzniklého termínu, a píše se s malým počátečním písmenem (Skujiņa 2002: 100). V tomto případě lze hovořit o sémantické derivaci. Termínů, které lze přiřadit k tomuto způsobu apelativizace, je ve zkoumané učebnici velmi málo – pouze manija 106¹¹, 135, 175, 210 a psychè 240 (viz obr. 2).

Obr. 2. Způsoby úplné apelativizace mitonym

V učebnici se termín manija používá ve významu „patologicky povznesená nálada“, avšak autorovými slovy „v dobách Pinela¹² a Esquirola¹³ se bludu říkalo mánija¹⁴“ 175. Ve TŽŽ, který vyšel o rok později (1936), je již manija zaznamenána v klinickém významu: „určitá duševní nemoc, projevující se tím, že člověk jako by byl ovládán jedinou myšlenkou či ideou, po ničem jiném netouží, o nic jiného neusiluje, nic jiného nehledá, nevidí, nebojí se ničeho jiného atd.“ TŽŽ 1936 594. V současné litevské psychiatrii se ¹⁵ manija chápe jako 1) „manický syndrom“ a 2) „chorobná impulzivní nebo neodolatelná touha, škodlivý návyk, chorobná záliba“ EPTŽ 2017 179. Jak je patrné, významy termínu manija užívaného v učebnici a současného termínu se liší. Ještě na konci 20. století se uvedený termín užíval také ve třetím významu, „bludné představy o vlastní velikosti“ TPTŽ 1996 52.

Termín manija pochází ze jména bohyně Manie (ř. Mania, Maniē, Maniai) ve starověké řecké mytologii, která zosobňovala šílenství (TGM; TŽŽ 2007: 680).

11 Zde a dále jsou v textu u termínů a/nebo jejich vysvětlení uvedeny stránky učebnice.

12 Philippe Pinel (1745–1826) – francouzský lékař, předchůdce psychiatrie (Wiki).

13 Jean-Étienne Dominique Esquirol (1772–1840) – francouzský psychiatr, žák Philippa Pinela (Wiki).

14 Zvýrazněno autorem učebnice.

15 Za publikaci reprezentující současnou litevskou psychiatrickou terminologii je považován Encyklopedický výkladový slovník psychiatrických termínů vydaný v roce 2017; k publikacím zastupujícím probíranou terminologii se řadí také Výkladový slovník psychologických termínů (2019), který obsahuje také psychiatrické termíny.

Terminologija | 2024 | 31

209

Psyché, použitá v učebnici ve větě „V lékařském potvrzení musí být uvedena alespoň stručná anamnéza a popsán tehdejší stav mysli (psyché)“ 240, je odvozena od jména postavy starověké řecké mytologie – bohyně duše Psyché (ř. Psykhê¹⁶) (podrobněji viz TGM; VLEe).

Jak uvádí Natalija Novinskaja, vlastní jméno, které se stalo termínem, se mění v obecné podstatné jméno, ztrácí svůj onymický pravopis a nabývá vlastností obecného podstatného jména – stává se produktivním prvkem při tvoření dalších podstatných jmen (Novinskaja 2004: 284–285). Tak je tomu například i v případě pojednávaného mytonyma – s prvkem psych- jsou utvořeny takové termíny použité v učebnici jako bradipsychie, psychiatrie, psychika, psychoneuróza, psychóza, psychopatie, psychopatologie, psychotechnika aj.

Termíny utvořené afixální apelativizací.

Afixální apelativizace se chápe jako přeměna vlastního jména v obecné prostřednictvím slovotvorných prostředků. Protože všechny termíny přiřazené k tomuto způsobu apelativizace (viz obr. 2) jsou mezinárodní slova, převzatá z klasických jazyků – řečtiny a latiny – přes zprostředkující jazyky, v tomto případě je J. Blažys pravděpodobně převzal z pramenů, o které se při psaní své učebnice ve větší či menší míře opíral, a foneticky i morfologicky je přizpůsobil litevštině; o jejich slovotvorbě tedy lze hovořit pouze formálně, neboť tyto termíny vznikly v klasických jazycích, které je zapůjčily, a do jiných jazyků, a z nich pak do litevštiny, se dostaly již v hotové podobě. Podle klasika litevské slovotvorné teorie Vince Urbutise zaujímají tyto přejímky, jež jsou útvary převzatými z jiných jazyků a jejichž hlavní oblastí užívání jsou věda a technika, v synchronní slovotvorbě zvláštní specifické postavení (Urbutis 2009: 292–293).

Zatímco přímá apelativa jsou tvořena sémantickou derivací, u afixálních apelativ lze hovořit o morfologické derivaci. Kategorický rys označované lexikální jednotky, tj. termínu, zde vyjadřují specializované afixální morfémy (Novinskaja 2013: 37). Termíny utvořené tímto způsobem se od přímých apelativ liší tím, že se zde mytonymum redukuje – při tvoření se uplatňuje pouze kořenový morfém. V takových případech vlastní jméno ztrácí samostatnost a přechází na úroveň termínového prvku (Tatarinov 2006: 235). Afixální apelativa jsou na rozdíl od přímých termíny odvozené předponami či příponami.

Apelativa odvozená příponami jsou v učebnici mnohem častější. Produktivitou vynikají apelativa tvořená příponou –izmas vyjadřující sklon

16 Pirminė šio žodžio reikšmė – „kvėpavimas“ AŽ 1998: 453.

210

Palmira Zemlevičiūtė

Mitoniminiai terminai pirmajame tarpukario Lietuvos psichiatrijos vadovėlyje

(viz Brunevičiūtė, Gudaitytė, Šarkauskienė 2003: 140). Jedním z nich je erotizmas 106 (ř. ērōs (gen. ērōtos) – „tělesná láska“ OED + lot. -izmas). V učebnici je tento termín použit při pojednání o různých „fyziogeni[ckých] činitel[ích] jako příčin[ách] duševních chorob“ 101: „<...> maniakální pacienti se vyznačují erotismem“ 106. Dnes se rozlišují dokonce čtyři významy slova erotizmo (APTŽ 2019 80), zatímco na konci 20. století šlo o „obecné označení různých sexuálních tužeb“ TPTŽ 1996 27. Kořenový morfém tohoto termínu se spojuje se jménem Erota, boha lásky v řecké mytologii (podrobněji viz VLEe; AŽ 1998 132).

V učebnici se eterizmas 88, 97 (ř. aithēr – horní vzduch; světlý, čistý vzduch; nebe OED + -izmas) označuje „[u]žívání éteru („anodynu“)“, které „je rozšířeno v Klaipédském kraji a ve Velké Litvě, na hranici s Klaipédským krajem. Éter vyvolává stav podobný opojení se zvýšenou náladou a sklonem k impulzivnímu jednání, na které si éteroman později nevzpomíná“ 97. Kořenový morfém termínu souvisí se jménem Éter, prvotního boha světla v řecké mytologii (ř. Aithēr) (podrobněji viz TGM; VLEe). Uvádí se, že jméno éter bylo na počátku 18. století dáno k označení těkavé chemické sloučeniny známé od 14. století, a to pro její lehkost a bezbarvost (OED).

Termín gigantizmas¹⁷ (ř. Gigas, mn. č. 2. p. Gigantes – zrozený ze země TGM; OED + -izmas) se v učebnici používá při psaní o degeneraci a jejích příčinách. Gigantismus je pokládán za fyzický znak degenerace – anomálii tělesné výšky 66–68. V současné psychiatrické terminologii jde o „klinický syndrom projevující se mimořádně vysokou postavou <...> nebo zvětšením některých částí těla či vnitřních orgánů“ EPTŽ 2017 101. Kořen termínu se spojuje s postavami obrů v řecké mytologii (podrobněji viz VLEe; AŽ 1998 159–160).

Hermafroditizmas¹⁸ (ř. hermaphroditos – osoba s tělesnými znaky obou pohlaví OED + -izmas) se v učebnici používá při pojednání o různých fyzických znacích degenerace. Hermafroditismus se řadí mezi anomálie pohlavních orgánů 66–68. Termín pochází ze jména Hermafrodita (ř. Hermaphroditos), mytické postavy starověkého Řecka, která měla mužské i ženské rysy (podrobněji viz VLEe; TGM).

V učebnici je termín lunatizmas 211 (lat. lunaticus – postižený měsícem < luna – měsíc OED + -izmas) použit při popisu duševně nemocných

17 Apie terminą yra rašęs Eugenius Józėfas Kurcharžas 2017: 35.

18 Apie terminą yra rašęs E. J. Kurcharžas 2017: 36.

Terminologija | 2024 | 31

211

schéma výzkumu, avšak pojem označený tímto termínem není blíže vysvětlen. V současné psychiatrii se definuje jako „forma stavu zastřeného vědomí, projevující se jako ambulantní automatismus. Nemocný se ve spánku náhle probudí, s otevřenýma očima chodí po místnosti, vykonává běžné úkony, může přemisťovat předměty, vyjít z bytu, vylézt na střechu apod.“ EPTŽ 2017 195. Kořenový morfém termínu souvisí se jménem Luny (lat. Luna), bohyně noci v římské mytologii (podrobněji viz AŽ 1998 302, 446; VLEe; TGM).

Termínem morfinizmas (fr. morphine nebo něm. Morphin¹⁹ – hlavní alkaloid opia, užívaný jako narkotický lék proti bolesti < řec. morphē OED + –izmas) je označena závislost, která se podle učebnice „zpravidla rozvíjí z užívání morfinu k odstranění bolesti“ 97. Kořen termínu souvisí se jménem Morfea (řec. Morpheus), boha spánku a snů v řecké mytologii (podrobněji viz VLEe; TGM).

V učebnici se termín narcisizmas²⁰ 142 (řec. Narkissos OED + –izmas) užívá při pojednání o pudových sklonech a jejich patologii, avšak pojem označený tímto termínem není blíže vysvětlen. Dnes se jím označuje „sexuální úchylka projevující se zamilovaností do sebe sama“ EPTŽ 2017 196. Kořenový morfém termínu pochází ze jména postavy starořecké mytologie Narkissa (řec. Narkissos), neboli Narcise, který se zamiloval do vlastního obrazu, jejž spatřil ve vodě pramene (podrobněji viz VLEe; srov. TGM).

Kromě výše uvedených odvozenin s příponou -izmas bylo nalezeno několik ojedinělých sufixálních apelativ s příponami -ija, -ozė, -ika.

V učebnici se fobija²¹ označuje jako „stav strachu vznikající spolu s vtíravými představami nebo pudovými sklony“ 179. Termín je odvozen od jména Foba (řec. Phobos), boha strachu a paniky v řecké mytologii (podrobněji viz TGM; Viki). Při strukturálním rozboru termínu lze vyčlenit příponu -ija (řec. -ia), která znamená „chorobný či nenormální, patologický stav“ (Morkevičienė 2018: 10, 79).

Termín hipnozė, který je v učebnici vysvětlen jako „stav podobný spánku se zúženým polem vědomí, vyvolaný různými prostředky

19 Název vymyslel německý lékárník Friedrich’as Sertürneris (1783–1840), který jej spojil se jménem Morfea, boha snů (OED).

20 Kai kuriuose šaltiniuose (pvz.: VLEe, AŽ 1998: 350) teigiama, kad šį terminą pirmą kartą 1910 m. pavartojęs austrų psichologas ir psichoanalitikas Sigmund’as Freud’as. Iš tiesų termino autorystė priklauso vokiečių psichiatrui ir kriminologui Paul’ui Adolfui Näcke’ui (1851–1913), pirmą kartą pavartojusiam narcisizmo terminą 1899 m. (APTŽ 2019 195). Apie terminą yra rašęs E. J. Kurcharžas 2017: 38.

21 Apie terminą yra rašiusi Tatjana Tritenko 2011: 17.

212 Palmira Zemlevičiūtė │ Mitoniminiai terminai pirmajame tarpkario Lietuvos psichiatrijos vadovėlyje

(fixací zraku na určitý předmět, opakovanými příkazy apod.)“ 225, přípona je dostatečně zřejmá – –ozė (řec. –osis) a znamená „poruchu, nemoc, chorobný či nenormální stav“ (Morkevičienė 2018: 10, 81, srov. Brunevičiūtė, Gudait, Šarkauskienė 2003: 144). Kořenový morfém termínu souvisí se jménem Hypna (řec. Hypnos), boha spánku (podrobněji viz VLee; AŽ 1998 193; TGM).

V učebnici se termín panika²² 80 (řec. panikon – související s Panem + –ika) užívá při popisu různých reakcí na psychická traumata. Jednou z takových reakcí je panika. V současné psychiatrii se tímto termínem označuje zmatek, silný strach, hrůza EPTŽ 2017 238. Kořen termínu pochází z mitonyma Pan (řec. Pan) – boha lesů a polí v řecké mytologii, který svým vzhledem v lidech vyvolával úlek a hrůzu (podrobněji viz OED; VLee; TGM).

Vyskytlo se několik psychiatrických termínů odvozených od mytonymů se složitější strukturou, které byly vytvořeny pomocí dvou různých druhů afixů. Jedním z nich je amnézie (a- – řecká předpona znamenající „nedostatek, nepřítomnost“ + –mnézie – paměť, viz Brunevičiūtė, Gudait, Šarkauskienė 2003: 146, 152, srov. Morkevičienė 2018: 80), který je v učebnici vysvětlován několika způsoby: „nedostatek nebo slabost paměti“ 153, „[v]yřazení z paměti vzpomínek týkajících se určitého vymezeného období, <...>. Někdy se názvem amnézie označuje také onen celkový výpadek paměti“ 154. Amnézii tedy lze zařadit mezi prefixální a sufixální apelativa, neboť kromě předpony a- je základní kmen termínu rozšířen sufixem –ie (viz LKG I 363). Základem tohoto odvozeného termínu je mytonym Mnémosyné (ř. Mnēmosynē) – v řecké mytologii personifikace paměti (TGM; VLee; Viki). O mytonym se opírají také kořenové morfémy termínů hypermnésie, hypomnézie, paramnézie, avšak zde jsou v pozici předpony takzvané mezinárodní prvky²³ hyper- „nad normou“, hypo- „pod normou“, para- „porušený“, ačkoli někteří badatelé je považují za předpony (viz Filipczak-Nowicka, Grech-Żmijewska 2010: 172–173).

K této skupince se připojuje termín autoerotizmas založený na mitonymu Erós – odvozenina s mezinárodním prvkem auto- a příponou –izmas. Termíny vzniklé kompozitní apelativizací. Kompozitní apelativizace se chápe jako užití vlastního jména pro jeden z nově utvořených

²² Apie terminą yra rašęs E. J. Kurcharžas 2017: 38.

²³ Podrobněji o užívání mezinárodních prvků při tvoření slov a termínů v litevštině viz Keinys 1979: 14–26; Kupčinskaitė 1997: 56–61; Inčiuraitė-Noreikienė 2015: 245–259; Rudaitienė 2001: 94–107; Simonait ytė-Rudaitienė 1998: 180–202; Aleksaitė 2021: 64–78 aj.

Terminologija | 2024 | 31

213

složek termínového složeného slova. V učebnici bylo nalezeno nejvíce termínů vytvořených tímto způsobem (viz obr. 2). Všechny jsou přejatými slovy – mezinárodními termíny, jejichž „cizí původ je jasně patrný“ (Urbutis 2009: 293). Ačkoli nebyly vytvořeny v litevštině, lze je morfologicky rozčlenit a tvoří samostatný subsystém slovotvorby (Keinys 2005 [1983]: 131; viz také Urbutis 2009: 293).

Obě složky pojednávaných kompozit jsou řeckého (nejčastěji) nebo latinského původu. Složky klasických jazyků jsou „výhodné tím, že význam odpovídající skupiny těchto složek je srozumitelný vědcům určitých oborů, kteří hovoří mnoha jinými jazyky“ (Rudaitienė 2001: 97).

V učebnici převažují kompozitní apelativa, jejichž druhou složku tvoří mitonymum Manija (podrobněji viz s. 4). Toto mitonymum se v učebnici používá k tvoření termínů, které obvykle označují různé chorobné (patologické, obsesivní) sklony. Některé z těchto termínů jsou dnes považovány za názvy duševních onemocnění, např.: kleptomanija, piromanija (APTŽ 2019 155, 227).

Termínem dipsomanija (gr. dips– žízeň + -mania – sklon Brunevičiūtė, Gudaitytė, Šarkauskienė 2003: 151, 152) je v učebnici označena „chorobná, pouze periodicky se opakující touha pít“ 96.

V učebnici je termín homicidomanija (stfr. homicide < lat. homicidium – vražda < homo – člověk OED + -mania) vymezen jako „obsesivní sklon zabíjet“ 179.

Kleptomanija (gr. kleptes – zloděj, podvodník < kleptein – krást, jednat tajně + -mania OED) se nazývá „[p]atologický sklon krást“ 178.

Termínem narkomanija 88 (gr. narko- < narkē – ztuhlost, zastření vědomí, spánek + -mania OED, EPTŽ 2017 197) je v učebnici označen pojem, který není vysvětlen. V současné psychiatrii je to obecné označení skupiny onemocnění projevujících se trvalou touhou užívat omamné, léčivé a toxické látky v důsledku vzniklé psychické a fyzické závislosti na nich EPTŽ 2017 197.

Další mánií – „obsesivní touha něco zapálit“ 179 – je termín piromanija (gr. pyr- – oheň + -mania Brunevičiūtė, Gudaitytė, Šarkauskienė 2003: 152–153).

Obsesivní sklon k sebevraždě se v učebnici nazývá suicidomanija 179 (lat. sui – sebe + lat. caedere – zabít + -mania OED; TPTŽ 1996 81).

Samostatně je třeba pojednat o dvojici kompozitních apelativ z učebnice, jejichž obě složky jsou spojeny s mitonymy. Jedním z nich je termín erotomanija (gr. erōs (gen. erōtos) – sexuální láska + -mania OED; EPTŽ 2017 88).

214

Palmira Zemlevičiūtė

Mitoniminiai terminai pirmajame tarpkario Lietuvos psichiatrijos vadovėlyje

Tak se označují psychózy s převahou sexuálních komplexů. V současné psychiatrii se tímto termínem označuje „chorobné zesílení sexuální touhy, často projevující se spolu se sexuálními úchylkami“ EPTŽ 2017 88. První složka termínu je spojena s mytonymem Erot (podrobněji viz s. 5), druhá s mytonymem Mánie (podrobněji viz s. 4).

Dalším kompozitním apelativem založeným na dvou mytonymech je eteromanija (řec. aetheromania < aithēr, aitheros – éter + mania – touha, vášeň EPTŽ 2017 89). V učebnici se tímto termínem označuje „[u]žívání éteru („anodynu“)“ 97. První složka uvedeného termínu pochází z mytonymu Éter (podrobněji viz s. 5), druhá z mytonymu Mánie (podrobněji viz s. 4).

Ke skupině kompozitních apelativ se dále řadí několik ojedinělých mytonymických termínů složených ze dvou základů, z nichž jeden souvisí s mytonymy.

Termínem agorafobija²⁴ (řec. agora – místo shromáždění svobodných lidí ve starověkém Řecku, hlavní městské náměstí + řec. phobos – strach VLEe) se v učebnici označuje strach z náměstí 179. Základem druhé složky termínu je mytonym Fobos (podrobněji viz s. 6).

V učebnici je termín echolalija (řec. ēkhō – ozvěna + lalia – mluvit, hovořit OED) vysvětlován jako porucha vedení nervových drah, při níž nemocný místo odpovědi na otázku opakuje všechna její slova nebo pouze poslední slovo 188. První složka termínu je spojena s mytonymem Echo. V řecké mytologii byla Echo (řec. Ekhō) nymfa, kterou Héra za nekonečné žvanění potrestala a proměnila v ozvěnu (TGM). Se stejným mytonymem souvisí také termín echopraksija „mechanické opakování pohybů, které provádějí lidé v okolí“ 188 (řec. ēkhō – ozvěna + řec. praxis – činnost OED).

Hebefrenija²⁵ 219 je v učebnici užita pouze v předložené klasifikaci duševních chorob německého psychiatra Emila Wilhelma Georga Magnuse Kraepelina (1856–1926). První složka kompozita pochází ze jména Hébé, bohyně věčného mládí v řecké mytologii. Uvádí se, že termín vytvořil v roce 1871 německý psychiatr Ewald Escker z řeckého hēbē „mládí“ + phrene „mysl“ s připojením koncovky abstraktního podstatného jména –ia (OED; VLEe).

Termín hipnolepsija (řec. hypnos – spánek + řec. lepsis – uchopení, záchvat TPTŽ 1996 36) je v učebnici vysvětlován jako zvláštní forma spánku

24 Apie terminą yra rašiusi T. Tritenko 2011: 17.

25 Apie terminą yra rašiusi T. Tritenko 2011: 16.

Terminologija | 2024 | 31

215

forma: náhle nastupující záchvaty spánku, které se někdy opakují i několikrát denně 201. První složka tohoto termínu je spojena s mytonymem Hypnos (podrobněji viz s. 6).

Mezi probíranými mytonymickými termíny se vymyká termín letargija 201 (řec. lēthargia < lēthē – zapomnění + argia – nečinnost EPTŽ 2017 163). Jeho první složku lze vykládat dvojím způsobem, tj. může souviset jak s antroponymem, tak s toponymem. V řecké mytologii se Lethe nazývala řeka tekoucí podsvětní říší Hádem i rovina, kterou tato řeka protékala. Toto jméno měla také bohyně této řeky – personifikace zapomnění (TGM; EB).

Termíny utvořené částečnou apelativizací. Tento typ apelativizace je charakteristický pro víceslovné termíny (viz obr. 1). Mytonym obvykle vystupuje jako vedlejší (tzv. onymický) člen termínu, zatímco obecné podstatné jméno je členem hlavním (tzv. apelativním). V. Skujiņa nazývá vlastní podstatné jméno (v našem případě mytonym) denotačním komponentem, neboť označuje podstatné rysy pojmu pojmenovaného termínem (Skujiņa 2002: 100). První člen konkretizuje význam druhého členu. Takové termíny si zachovávají onymickou motivaci, na rozdíl od některých jednoslovných termínů, jejichž onymický původ časem bledne (Tatarinov 2006: 235).

Takto je utvořen termín Edipův komplex²⁶, který se v učebnici vysvětluje jako psychický konflikt vyvolaný incestní touhou: „[m]ezi otcem a dospívajícími dcerami, mezi matkou a syny se často rozvíjejí vztahy zřetelně zabarvené zvláštními něžnými city, které, ačkoli se nekryjí se sexuálními city, od nich přesto nelze přísně oddělit. Když se syn žení, často se objevuje ostrý, byť zastíraný negativní vztah matky k nevěstě; když se dcera vdává, vztah otce k zeťovi. Takové vztahy mají povahu skutečné žárlivosti“ 146. První složkou termínu je jméno postavy starořeckých mýtů Oidipa (řec. Oidipus), který zabil svého otce a oženil se s matkou (podrobněji viz VLEe; AŽ 1998 361). Autorství termínu se připisuje S. Freudovi²⁷.

26 Apie terminą yra rašęs E. J. Kurcharžas 2017: 35.

27 Po otcově smrti prožil S. Freud trauma, které mu umožnilo hlouběji zkoumat vlastní psychiku. S. Freud prožíval nejen zármutek, ale i rozhořčení a dokonce nepřátelství vůči otci. Původ hněvu hledal ve své vlastní psychice a oporu pro své poznatky v literárních a mytických textech. S. Freud interpretoval zdroj svého hněvu prostřednictvím Sofoklovy tragédie Oidipas karalius. Univerzálnost jejího děje podle S. Freuda spočívá v touze každého chlapce spát s matkou a odstranit překážku (tj. otce), která uskutečnění této touhy brání. Tuto touhu S. Freud později nazval Edipovým komplexem (EB).

216

Palmira Zemlevičiūtė

Mitoniminiai terminai pirmajame tarpukario Lietuvos psichiatrijos vadovėlyje

ZÁVĚRY

V první litevské učebnici vydané v meziválečné Litvě, kterou napsal významný litevský psychiatr J. Blažys, se užívá jen málo mitonymických termínů Įvadas į psichiatriją. Všechny jsou to termíny pocházející z klasických jazyků, převzaté v hotové podobě z řečtiny a latiny prostřednictvím zprostředkujících jazyků a foneticky i morfologicky přizpůsobené gramatickému systému litevštiny. J. Blažys se při psaní své učebnice opíral o tištěné práce kolegů z oboru psychiatrie a tyto termíny měl převzít právě z uvedených prací. Pojednávaná mitonyma řeckého a latinského původu, která jsou součástí psychiatrických termínů, lze považovat za archaické univerzálie, jimž se ve všech jazycích rozumí jednoznačně. Proto jazyky přejímají psychiatrické termíny vytvořené na jejich základě jeden od druhého a tyto termíny tvoří významnou část mezinárodní eponymické psychiatrické terminologie.

Z hlediska struktury v učebnici převažují morfologické deriváty, sémantické deriváty jsou vzácné. Rozlišují se mitonymické termíny vzniklé úplnou a částečnou apelativizací.

Převažují tři typy úplných apelativ: přímé, afixální a kompozitní. Nejcharakterističtější jsou psychiatrické mitonymické termíny vytvořené kompozitní apelativizací. Jejich četnost lze vysvětlit schopností složenin kompaktněji pojmenovávat složitější pojmy.

Jedním z charakteristických strukturních rysů kompozitních apelativ je, že oba jejich komponenty jsou motivovány mitonymy. Některá z nich, např. Manija, se stala opakujícími se prvky, které se podílejí na kompozitním tvoření více psychiatrických termínů. Pokud jde o pozici mitonyma jako komponentu složeniny, může se mitonymum nacházet jak v antepozici (první komponent), tak v postpozici (druhý komponent). Častěji je mitonymum postpozitivním komponentem kompozita.

Mezi afixálními apelativy převažují sufixální apelativy s produktivní příponou -izmas, prefixální apelativy jsou netypické. Vyskytují se také afixální apelativy složitější struktury – deriváty tvořené předponou a příponou nebo mezinárodním prvkem a příponou.

Většina mitonym byla použita k vytvoření psychiatrických termínů označujících různé duševní poruchy člověka, s výjimkou několika mitonym, která jsou základem termínů označujících tělesné vady.

HLAVNÍ PRAMEN

[Blažys, Juozas]. Įvadas į psichiatriją / Docent J. Blažys, Kaunas: publikace Lékařské fakulty Univerzity Vytautase Velikého, 1935.

Terminologija | 2024 | 31

217

POMOCNÉ ZDROJE

APTŽ 2019: Albinas Bagdonas, Remigijus Bliumas. Aiškinamasis psichologijos terminų žodynas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos centras.

AV 2020: Anatomijos vardynas: [elektroninė knyga] / Rimvydas Stropus, Neringa Paužienė, Dainius H. Pauža, Janina Tutkuvienė, Eglė M. Jakimavičienė, Palmira Zemlevičiūtė, Kaunas: Lietuvos sveikatos mokslų universiteto Leidybos namai.

AŽ 1998: Antikos žodynas, Vilnius: Alma littera.

EB 2024: Encyclopædia Britannica. Prieiga internete: https://www.britannica.com/.

EPTŽ 2017: Valentinas Mačiulis, Jonas Šurkus, Aldona Lapytė. Enciklopedinis psichiatrijos terminų žodynas, Vilnius: Presvika.

OED 2001–2024: Online Etymology Dictionary. Prieiga internete: https://www.etymonline.com/.

TGM 2000–2019: Aaron J. Atsma. Theoi Greek Mythology, Netherlands & New Zealand. Prieiga internete: https://www.theoi.com/.

TPTŽ 1996: Trumpas psichiatrijos terminų žodynas / Aldona Lapytė, Jonas Šurkus; moksl. red. V. Mačiulis, Vilnius: Leidybos centras.

TŽŽ 1936: Tarptautinių žodžių žodynas. Sudarė K. Boruta, Per. Čepėnas, A. Sirutytė-Čepėnienė, Klaipėda: „Ryto“ B-vės sp.

TŽŽ 2007: Valerija Vaitkevičiūtė. Tarptautinių žodžių žodynas. Ketvirtas pataisytas ir papildytas leidimas, Vilnius: Žodynas.

VLEe – Všeobecná litevská encyklopedie. Dostupné online: https://www.vle.lt/.

Viki – Wikipedie. Svobodná encyklopedie. Dostupné online: https://lt.wikipedia.org/wiki/.

Wiki – Wikipedia. The Free Encyclopedia. Dostupné online: https://en.wikipedia.org/wiki.

ŽA 2005: Žmogaus anatomija: vadovėlis aukštųjų mokyklų studentams / Rimvydas Stropus, Kazys Algimantas Tamašauskas, Neringa Paužienė, Kaunas: Vitae Litera.

LITERATŪRA

Aleksaitė, Agnė 2021: Lietuvių kalbos naujadarų neoklasikinės darybos polinkiai: Lietuvių kalbos naujažodžių duomenyno atvejis. – Lituanistika 67 1(123), 64–78.

Bendrovičius, Vytautas 1939: A. a. prof. Juozas Blažys kaip psichiatras. – Medicina 6, 417–426.

Bresch, David 2002: Beyond Wernicke’s: A Lexicon of Eponyms in Psychiatry. – The Journal of neuropsychiatry and clinical neurosciences 14:2, 155–160.

Brdar, Mario, Brdar-Szabó, Rita 2024: When medical eponyms become false friends, and how to deal with them. – English for Specific Purposes 73, 75–94.

Brunevičiūtė, Raimonda, Gudaitytė, Dalija, Šarkauskienė, Laima 2003: Lingua Latina in Terminologica Medica: vadovėlis, Kaunas: Kauno medicinos universiteto Spaudos ir leidybos centro leidykla.

Cappuzzo, Barbara 2008: Eponyms or Descriptive Equivalent Terms? The Question of Scientific Accuracy in Medical Discourse. – Esercizi. Miscellanea del Dipartimento di Scienze Filologiche e Linguistiche (a cura di L. Auteri) 2, 25–35.

Dirckx, John H. 2001: The synthetic genitive in medical eponyms: Is it doomed to extinction? – Panace@ 2(5), 15–24.

Duque-Parra, Jorge Eduardo, Llano-Idárraga, J. Oskar, Duque-Parra Carlos Alberto 2006: Reflections on Eponyms in Neuroscience Terminology. – The Anatomical Record (Part B: New Anat.) 289B, 219–224.

Ferguson, Robert P., Thomas, Deborah 2014: Medical eponyms. – Journal of Community Hospital Internal Medicine Perspectives 4, 1–4.

Filipczak-Nowicka Sabina, Grech-Żmijewska Zofia 2010: Lingua latina ad usum medicinae studentium, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Gaivenis 2002: Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys, Vilnius: LKI leidykla.

Gaivenis, Kazimieras 2014 [1994]: – Tarptautinių terminologijos principų taikymas mūsų terminijai. – Kazimieras Gaivenis. Rinktiniai raštai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 214–220.

Gaivenis, Kazimieras, Keinys, Stasys 1990: Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa.

Giménez-Roldán, Santiago 2017: Spanish eponyms in clinical neurology. – Neurosciences and History 5(1), 1–19.

Guardiola i Pereirra, Elena, Josep Eladi Baños i Diez 2021: Catalan Physicians' Contributions to Medicine: A Historical View Through Eponyms, Barcelona.

218

Palmira Zemlevičiūtė

Mitoniminiai terminai pirmajame tarpukario Lietuvos psichiatrijos vadovėlyje

Inčiūraite-Noreikiene, Lina 2015: Lietuvių kalbos dūriniai su neoklasikiniais dėmenimis. – Baltistica L(2), 245–259.

Yermolenko, Serhiy 2018: Categorizing Ukrainian Eponyms From A Socio-Cultural Perspective. – Мова і суспільство 9, 5–13.

Jakaitienė, Evalda 2009: Leksikologija, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Kakzanova, Evgeniya 2017: Lexikographische Fixierung der juristischen und anderen fachspezifischen eponymischen Termini. – Annikki Liimatainen, Arja Nurmi, Marja Kivilehto, Leena Salmi, Anu Viljannmaa, Melissa Wallace (Eds.). Legal Translation and Court Interpreting: Ethical Values, Quality, Competence Training, Berlin: Frank & Timme, 335–355.

Karenberg, Axel 2005: Amor, Äskulap & Co. Klassische Mythologie in der Sprache der modernen Medizin, Stuttgart, New York: Schattauer Verlag.

Karenberg, Axel 2012–2013: The world of gods and the body of man: mythological origins of modern anatomical terms. – Anatomy 6-7, 7–22.

Keinys, Stasys 1979: Tarptautiniai elementai lietuvių terminologijoje. – Kalbos kultūra 37, 14–26.

Keinys Stasys 2005 [1983]: Lietuviškų sudurtinių terminų daryba. – Stasys Keinys. Dabartinė lietuvių terminologija, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 129–182.

Kitkauskienė, Laimutė 2011: Eponiminiai architektūros, meno ir statybos terminai lietuvių kalboje. – Santalka: Filologija, Edukologija 19(1), 48–58.

Kruchenkova, Tatyana, Agafonova, Olga 2020: Etymology of some eponymic medical terms. – The Youth of the 21st Century: Education, Science, Innovations. Proceedings of VII-th International Conference for Students, Postgraduates and Young Scientists Vitebsk, December 11th, 99–101.

Kucharz, Eugeniusz Józef 2017: Medical Eponyms of Mythological Origin. – Acta Neophilologica, XIX(2), 29–42.

Kupčinskaitė, Asta 1996: Nelietuviškų kalbos elementų (dėmenų) vartojimo polinkiai. – Kalbos kultūra 69, 56–61.

Kvašytė, Regina 2005: Mokomasis terminologijos žodynėlis, Šiauliai: VšĮ Šiaulių universiteto leidykla.

Lalić-Krstin, Gordana 2004: Eponyms in English. – Romanian Journal of English Studies 1, 64–69.

[Leičik, Vladimir 2011: Obsūždenije problem eponimiji v sovremenoj nauke. – Jazyk i pravo: aktualnyje problemy vzaimodejstvija. Materialy Meždunarodnoj naučno-praktičeskoj Internet-konferencii, Rostov-na-Donu: Rostovskoje knižnoje ozdatelstvo, 134–142] Лейчик, Владимир 2011: Обсуждение проблем эпонимии в современной науке. – Язык и право: актуальные проблемы взаимодействия. Материалы Международной научно-практической Интернет-конференции, Ростов-на-Дону: Ростовское книжное издательство, 134-142.

Lerner, Vladimir, Kapt san, Alexander, Witztum, Eliezer 2001: The Misidentification of Clerambault’s and Kandinsky-Clerambault’s Syndromes. – The Canadian Journal of Psychiatry 46(5), 441–443.

Levitt, Jesse 2014: The Adaptation of Names from Classical Mythology as Scientific Terminology. – Literary Onomastics Studies 9, 65–80.

Lysanets, Yuliia, Bieliaieva, Olena 2021: The use of eponyms in medical case reports: etymological, quantitative, and structural analysis. – Annals of “Dimitrie Cantemir” Christian University Linguistics, Literature And Methodology Of Teaching XX(2), 24–32.

LKG I 1965: Lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mintis.

Lončar, Maja, Ostroški Anić, Ana 2013: Eponymous medical terms as a source of terminological variation. – Languages for Special Purposes in a Multilingual, Transcultural World. Proceedings of the 19th European Symposium on Languages for Special Purposes, 8–10 July 2013, Vienna, Austria, Vienna: University of Vienna, 36–44.

Majewska, Ewa 2016: Eponyme in der deutschsprachigen medizinischen Fachpresse. – Names and Their Environment. Proceedings of the 25th International Congress of Onomastic Sciences Glasgow, 25–29 August 2014, Volume 4. Edited by Carole Hough, Daria Izdebska. Glasgow: University of Glasgow, 94–105.

Mikelionienė, Jurgita 2017: Tarptautinių terminų apeliatyvacijos aspektai. – Terminologija 24, 127–144.

Morkevičienė, Sigita 2018: Latin for Medical Students. Work-book &Appendices II, Kaunas: LSMU Leidybos namai.

Nažnean, Adrian 2020: Terminology Rooted In Mythology. – Acta Marisiensis. Philologia 2(1), 1–5.

[Novinskaja, Natalja 2004: Strukturno-grammatičeskaja charakteristika terminov-eponimov. – Vestnik AGTU 3, 284–290] Новинская, Наталья 2004: Структурно-грамматическая характеристика терминов-эпонимов. – Вестник АГТУ 3, 284–290.

Terminologija | 2024 | 31

219

[Novinskaya, Natalja 2013: Terminy-eponymy v jazyke nauki. – Vestnik RUDN, serija Russkij i inostrannyje jazyki i metodika ich prepodovanija 4, 34–38] Новинская, Наталья 2013: Термины-эпонимы в языке науки. – Вестник РУДН, серия Русский и иностранные языки и методика их преподавания 4, 34–38.

Ráduly, Zsuzsanna 2016: Az Eponimák Fonológiai És Morfológiai Adaptációja A Magyar, A Lengyel És A Horvát Nyelvben. – Studia Slavica Savariensia 1–2, 362–369.

Rimkutė-Ganusauskienė, Aušra 2023: Eponiminiai aprangos terminai Aiškinamajame aprangos terminų žodyne. – Terminologija 30, 122–141.

[Römeris, Mykolas]1939: V. D. Universiteto Rektoriaus prof. M. Römerio kalba laidojant a. a. prof. J. Blažy. – Medicina 6, 409–412.

Rudaitienė, Vida 2001: Žodžiai su nelietuviškos kilmės prepoziciniais elementais. – Lituanistika 2(46), 94–107.

Simonaitytė-Rudaitienė, Vida 1988: Lietuvių literatūrinės kalbos sudurtiniai daiktavardžiai su pirmaisiais tarptautiniais dėmenimis. – Lietuvių kalbotyros klausimai XXVII, 180–202.

Skujinia, Valentina 2002: Latviešu terminoloģijas izstrādes principi, Rīga: LVI.

Slabin, Uladzimir 2023: Should eponyms be kept? Emphatic yes. – Journal of Baltic Science Education 2, 188–191.

[Superanskaja, Aleksandra, Podolskaja, Natalija, Vasiljeva, Natalija 2005: Obščaja terminologija: Terminologičeskaja dejatelnost, Moskva: Editorial URSS] Суперанская, Александра, Подольская, Наталия, Васильева, Наталия 2005: Общая терминология: Терминологическая деятельность, Москва: Эдиториал УРСС.

[Taneva, Svetlana 2022: Eponymizacija literaturnych i mifologičeských personážej v anglijskom, russkom i bolgarskom medicinskom domene. – Zdorovje čeloveka, teorija ir metodika fizičeskoj kultury i sporta 28(4), 205–212] Танева, Светлана 2022: Эпонимизация литературных и мифологических персонажей в английском, русском и болгарском медицинском домене. – Здоровье человека, теория и методика физической культуры и спорта 28(4), 205–212.

[Tatarinov, Viktor 2006: Obščěe terminoveděnije: enciklopedičeskij slovar, Moskva: Moskovskij Licej] Татаринов, Виктор 2006: Общее терминоведение: энциклопедический словарь, Москва: Московский Лицей.

[Tritenko, Tatjana 2011: Mifologičeskije obrazy v jazyje kliničeskoj psichologiji. Avtoreferat dissertaciji na soisk anije učionoj stepeni kandidata filologičeskich nauk, Moskva] Тритенко, Татьяна 2011: Мифологические образы в языке клинической психологии. Автореферат диссертации на соискание ученой степени кандидата филологических наук, Москва.

Turan, Dirk 2023: Mythologie und medizinische Terminologie. Ein interdisziplinärer Arbeitsbereich. – Translation and Interdisciplinarity. Diverse Contacts, Relationships and Effects. Faruk Yücel, Mehmet Tahir Ön­cü (eds.), Berlin, 15–37.

[Vasiljeva, Natalija, Tritenko, Tatjana 2023: Terminy-mifoep onymy: problemy ponimanija i interpretacii. – Lingvistika i metodika prepodovanija inostrannych jazykov 2(19), 17–28] Васильева, Наталия, Тритенко, Татьяна 2023: Термины-мифоэпонимы: проблемы понимания и интерпретации. – Лингвистика и методика преподавания иностранных языков 2(19), 17–28.

Vaskelaitė, Ramunė 2023: Asmenvardinių makroekonomikos terminų variantiskumas. – Terminologija 30, 95–121.

Zhdan, Viacheslav, Dvornyk, Valentyn, Avetikov, Davyd, Bieliaieva, Olena 2021: The use of eponyms in the language of medicine: pro et contra. – Annals of “Dimitrie Cantemir” Christian University Linguistics, Literature and Methodology Of Teaching XX(2), 24–32.

Xiaoli, Hu 2023: Historic Impact of Ancient Greco-Roman Mythology on Medical Terminology. – Journal of Social Science Humanities and Literature 6(5), 118–123.

MYTHONYMIC TERMS IN LITHUANIA’S FIRST PSICHIATRY TEXTBOOK FROM THE INTER-WAR ERA

Summary

The article structurally dissects the psychiatry terms originating from mythonyms (the names of mythological creatures) that appear in the 1935 Įvadas į psichiatriją (Introduction to Psychiatry) by Juozas Blažys, the famous Lithuanian psychiatrist – the first

220

Palmira Zemlevičiūtė

Mitoniminiai terminai pirmajame tarpukario Lietuvos psichiatrijos vadovėlyje

psychiatry textbook to be published in Lithuania in the period between the two world wars, looking into the methods of appellativisation that were used to form said terms, as well as scrutinising the characteristics of their structure, the types of the underlying mythonyms and their connection with the scientific term that they were chosen to designate.

The terms in the textbook are words originating from the classical languages or readily borrowed from the Greek and the Latin languages or through intermediary languages, with appropriate morphological adaptations made for the grammar system of the Lithuanian language. The mythonyms of Greek and Latin origin that form part of psychiatry terms and are covered in the article are to be considered archaic universalities with unequivocal meaning across all languages. As a result, the psychiatry terms made with them travel from one language to the next, constituting an important part of the international eponymic terminology of psychiatry.

Structurally, the textbook is dominated by morphological derivatives, while semantic derivatives are scarce. Some mythonymic terms (such as morfinizmas (morphinism)) were found to have been composed through absolute appellativation, while others (such as Edipo kompleksas (Oedipus Complex) – through partial appellativisation.

The three predominant types of absolute appellatives are direct (such as manija (mania)), affixal (such as fobija (phobia), lunatizmas (sleepwalking)), and composite (such as dipsomanija (dipsomania), agorafobija (agoraphobia)) appellatives. The most typical mythonymic psychiatry terms are those made by way of composite appellativisation, and the most probable reason behind their prevalence might be the ability of composites to designate more complex terms more compactly.

One intrinsic quality of composite appellatives is that they have both components grounded on mythonyms. Some of them, such as manija, have become iterative elements in the composite formation of multiple psychiatry terms. As often as not, the mythonym is the post-positional component of the composite.

Among affixal appellatives, suffixal appellatives with the productive suffix -izmas (such as morfinizmas) prevail, while prefixal appellatives are uncommon. Some affixal appellatives have a more complex structure: these are derivatives made with a prefix and a suffix, an international element and a suffix.

Most of the psychiatry terms coined with mythonyms designate various mental disorders in human beings.

Gauta 2024-04-30

Palmira Zemlevičiūtė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius E. paštas [email protected]

Terminologija | 2024 | 31

221