PRANAS KNIŪKŠTA

Institut litevského jazyka

KĄ SEKA SEKANTIS?

Příběh příčestí následující je dlouhý a rozporný; připomenout si jej podnítil článek Dainia Razauskase „K otázce následujícího“. V něm je přehledně zachycena, dá se říci, celá historie oprav tohoto příčestí a zaznívá také řada nových myšlenek. Mnohé autorovy úvahy stojí za pozornost, jsou tu však sporné věci, které je třeba objasnit. Tím spíše je třeba reagovat na výtky adresované lingvistům.

Hlavním tématem článku je příčestí následující. Začíná se pochybnostmi o významech, v nichž je příčestí doporučováno či nedoporučováno, dále se o nich diskutuje a v závěru se důrazně hájí jeho užívání ve významu „pozdější, následující po něčem“. Podobně se zkoumá i sloveso následovat. Zde také začneme své úvahy právě jím.

Sloveso následovat lze skutečně srovnávat se slovesem jít, neměli bychom však mezi nimi klást rovnítko a bez rozmyslu jedno nahrazovat druhým. Vztahy mezi jejich významy jsou spletité a složité.

Jako první (základní) význam slovesa následovat se uvádí „jít, ubírat se za někým“ (DŽ 1993 ir DŽ 2000 684), „jít, ubírat se v závěsu, v patách“ (LKŽ XII 338); nejlépe jej ilustrují tyto slovníkové příklady: Prašom sekti paskui mane; Šuo seka žmogų (DŽ); Užteks man pamoti vienu pirštu, paliks ją ir seks paskui mane; O kaip jis ėjo nuog kalno, sekė jį daug žmonių (LKŽ). Sloveso následovat zde neznamená pouhé následování někoho v prostoru, ale také jakousi závislost na tom, kdo jde vpředu, podřízení se jeho vůli či přidružení se k němu. Ten, kdo je vpředu, toho, kdo jde za ním, vede, přesněji řečeno – vede s sebou. Uveďme příklad: kachna, která jde v čele kachňat, vede s sebou kachňata, kachňata jdoucí za ní ji následují a kachňata jdou jedno za druhým, ale jedno druhé nenásledují.

Podobně dvojznačných je ještě několik významů tohoto slovesa, například „jít po stopách a pátrat, snažit se zjistit, kterým směrem kdo šel“: Pes sleduje stopy zajíce (LKŽ XII 339); „pozorovat pohybující se předmět“: Děti ztichly a očima sledovaly veverku (tamtéž). I zde je nebo byl pohybující se „konatel“ a po něm další

236

KALBOS KULTŪRA | 81

následuje. Druhý význam zde zastíní pohyb, jsou důležitější a vyzdvihují se jako samostatné významy tohoto slovesa. Lze říci, že sloveso sekti je ospravedlněno vedle pohybu i vedlejšími významy, které jsou mu vlastní nebo se od něj vzdálily.

U prvního významu slovesa sekti však LKŽ uvádí také příklady, v nichž je následování někoho vyjádřeno bez dalšího významu závislosti, anebo je tento význam velmi nejasný: Liška následovala býka až na dvůr; Potom kola následoval bílý pejsek (LKŽ XII 338).

Jiné jsou příklady z LKŽ s přeneseným významem slovesa sekti: Neštěstí [...] následují jedno po druhém; Bídu následuje bída (LKŽ XII 338). Zde vůbec nejde o prostorové následování, nýbrž o události, které jdou jedna po druhé v čase. Lze vytušit i příčinnou souvislost mezi jevy, které nastávají jeden po druhém – neštěstí a trápení spolu mohou souviset a jedno může vyvolat druhé. Tento vedlejší význam zde sloveso sekti ospravedlňuje. Takto nahlíženo může být ospravedlněn i jeho význam „vyplývat, vycházet najevo“: Z toho vyplynul závěr... Zde však zatím nejde tolik o význam slovesa jako o jeho schopnost vyjadřovat následování v čase.

Je třeba souhlasit s D. Razauskem, že základní význam slovesa sekti „jít za někým“ lze v prostoru snadno přenést do času, protože sloveso eiti může znamenat i plynutí času. Logická je i jeho řečnická otázka: „Jestliže však může bídu následovat bída a neštěstí neštěstí, proč by radost nemohla následovat radost, štěstí štěstí a vůbec každý (neutrální) příběh jiný podobný příběh, či prostě jedna chvíle druhou sekti? A tedy i jeden sjezd druhý, jedna schůze druhou, (právě vydané) číslo novin (předchozí) číslo novin atd. sekti?“ A dále: „Na základě čeho se jedny příklady odlišují od jiných analogických a považují se za nesprávné?“ (viz tamtéž, s. 230).

Rozdíl lze spatřovat v tom, že některé příklady mohou zároveň vyjadřovat časové následování i příčinnou souvislost (mohou spolu souviset – trápení a neštěstí, radosti a štěstí); jiné vyjadřují pouze pozdější věc či jev, aniž by mezi nimi byla příčinná souvislost – takovými jsou například několik čísel novin a neutrální události. U prvních se sloveso sekti hodí, u druhých se používá uměle. Prosté následování či vznik něčeho bez vedlejších významů nebo souvislostí vyjadřuje živý jazyk slovesem eiti nebo jeho synonymy: jedno číslo novin vychází po druhém, autobus jede za autobusem, den následuje po dni, měsíc po měsíci, rok po roce. Také budoucnost přichází po minulosti (a přítomnosti). V živém jazyce se neříká den následuje den, tím méně nesprávné vyjádření budoucnost následuje minulost.

P. KNIŪKŠTA. Ką seka sekantis?

237

Úvahy o dvojím pohybu – v prostoru i v čase – nic nedokazují ani nemění. Ať už autobusy projíždějí kolem člověka stojícího u silnice, nebo při jízdě autobusem kolem nás ubíhají sloupy podél cesty, v každém případě jdou jeden po druhém. Nezáleží na tom, zda metafyzicky řečeno procházíme časem (uplynulé roky), nebo časové jednotky ubíhají kolem nás (minulé roky), stále mluvíme o plynutí, nikoli o následování. Zde jsou verše z překladu Rilkeho básně:...zdálo se nám, že plynou roky, ale ve skutečnosti jsme plynuli jen my (Rilkė 1975: 133). Nelze říci – ne roky nás následovaly, ale my jsme následovali roky.

Když se mluví o dvojím pohybu a následování, významy těchto činností (pohybu a následování) se zásadně liší – člověk objekty či události sleduje zvenčí – jak kolem projíždějí autobusy či míjejí sloupy podél cesty, jak dny jdou po sobě nebo roky následují jeden za druhým; pozorované věci či události jdou jedna po druhé. Následování něčeho nesmíme směšovat s tím, že zvenčí pozorujeme věci, které jdou po sobě. Stejně tak bychom neměli stavět pozorovatele do jedné řady se sledovanými objekty a vyvozovat z toho závěry o slovese sekti a událostech, které jedna druhou následují.

Nemluvě o slovese sekti pro vyjádření časového následování, jazyk se nespokojuje ani se slovesem eiti; mohou je zastoupit výraznější a názornější synonyma. Například roky po roce plynou, dny po dnech běží nebo letí, mraky po mracích plynou nebo plují. A v Maironisově básni „Na hradě Trakai“ (MairRR I 65) je vlna žene vlnu mnohem názornější než vlna jde za vlnou a zcela chudé by bylo vyjádření – vlna následuje vlnu. Anebo sloka z básně „Večer na jezeře čtyř kantonů“:

Kolik vzpomínek, příhod, Kdysi živých, Jedna za druhou se rozbřeskla a zazářila Za hranicí! (MairRR I 129)

Lze z toho vyvodit, že vzpomínky následovaly vzpomínky nebo příhody příhody? Lze, ale co by to přineslo a co dokázalo? Uměle vytvořená vyjádření se slovesem sekti nelze považovat za rozhodující argumenty, jimiž bychom mohli ospravedlnit příčestí sekantis.

Příčestí sekantis je samozřejmě utvořeno od slovesa sekti, ale ne každý jeho výskyt lze s tímto slovesem srovnávat nebo z něj vyvozovat. Význam příčestí určují neméně i další okolnosti.

Nejdůležitější je rozlišovat dva významy příčestí sekantis, přesněji řečeno dva způsoby jeho užití. V některých případech toto příčestí označuje věc, která se nachází nebo následuje po něčem, co již bylo řečeno nebo je jinak zřejmé: následující den

238

KALBOS KULTŪRA | 81

na následuje po předchozím dni, následující autobus jede po autobusu předchozím. V jiných případech se s předcházejícími věcmi nespojuje, pouze se tak zdůrazňuje to, co se říká dále: To ukazuje následující (tj. dále uvedená) tabulka (předtím žádná jiná tabulka nebyla); Složení komise je následující (o komisi s jiným složením se nemluví).

Lingvisté tyto významy jasně rozlišují a hodnotí je rozdílně. J. Jablonskis začal tento přechodník opravovat; zmiňuje oba tyto významy a oba opravuje – první zájmenem jiný, druhý zájmeny tento, takový, právě ten. Například „následující sobotu“ opravil na „jinou sobotu“ (JablR IV 107; J.JablRR II 108), zatímco „léčit prasata následujícím způsobem“ bylo opraveno na „léčit tímto způsobem“ (JablR V 159, 161; J.JablRR II 448, 450). Později, když psal poznámky ke Kamantauskasovu Slovníčku jazykových nesprávností, cituje tento slovníček, v němž jsou uvedeny obě ty opravy, ale sám říká, že „pro vlastní potřebu“ je zvyklý užívat první význam ve smyslu „další v pořadí nyní“ (jiný je uvedeno v závorce, patrně proto, že vznikla pochybnost, zda může stačit) (JablR V 202).

Druhý význam považují za chybu všichni lingvisté a shodně jej opravují. V publikaci Jazyková kultura byl opraven opakovaně. Oba tyto významy zmiňují v článcích otištěných v Jazykové kultuře Klementina Vosylyte (KK 35 50) a Kazys Ulvydas (KK 51 6), hodnotí je tam však rozdílně – první je uznáván (následující číslo novin, následující zastávka), opravuje se pouze druhý: Následující tabulka ukazuje (= tato); Pořadí prací je následující (= takové). Zdůrazňovací význam tohoto přechodníku se považuje za nepochybnou chybu.

V jiném, dříve napsaném článku K. Ulvydas ukázal, že přechodník se zdůrazňovacím významem následující se užívá dokonce i jako podstatné jméno (bez určovaného slova), nebo se z něj tvoří příslovce následovně, užité se zdůrazňovacím významem: „To ukazuje následující“, opravuje se na: „To ukazuje toto; Práce jsou rozděleny následovně“, opravuje se na: „Práce jsou rozděleny takto“ (KK 23 26). Jde o závažné chyby, které ukazují, kam může vést slepé užívání tohoto přechodníku podle vzorů z jiných jazyků (v tomto případě z ruštiny).

Aniž bychom popírali první význam, opravuje se přechodník následující užitý ve zdůrazňovacím významu v příručce Rady pro jazykovou praxi: „Ve Vilniusu jsou nyní otevřeny následující (= tyto) výstavy; Léčit lze následujícím (= tímto, takovýmto, takovým) způsobem“ (KPP 256–257). Na stejném místě se opravuje i substantivní užití tohoto přechodníku a příslovce od něj odvozené: „V odpovědi na váš dopis vám sděluji následující (= sděluji vám toto); Finanční prostředky byly vynaloženy následovně (= takto)“. Takové chyby s přechodníkem následující a příslovcem následovně byly zařazeny do seznamu závažných jazykových chyb schváleného jazykovou komisí

P. KNIŪKŠTA. Ką seka sekantis?

239

jazykových chyb (KKN 145). O zdůrazňovacím významu přechodníku následující by neměly vznikat žádné pochybnosti – takové užití je neobhajitelné. Diskutovat lze pouze o užívání přechodníku následující ve významu „nacházející se bezprostředně za něčím, následující bezprostředně po něčem“. Právě o tom se diskutuje, případně, i když se nediskutuje, existují různé názory. Někteří takto užívaný přechodník považují za chybu, jiní takové užití uznávají a hájí, další o něm mlčí.

Tento přechodník v takovém užití opravoval kromě J. Jablonského také jeden z vlivnějších jazykovědců, Juozas Balčikonis. Nejprve je třeba zmínit, že v roce 1935 v Mateřském jazyce opravil „následující týden“ na „další týden“ (J.BalčRR I 145) a kvůli tomu diskutoval s Edvardem Viskantou, který hájil výrazy „následující den“ a „následující týden“ s odůvodněním, že to vyžaduje „přesnost jazyka“ (tamtéž, 155–156). Podobně jako E. Viskanta o tomto přechodníku v roce 1939 psali tvůrci a redaktoři Jazykového poradce Leonardas Dambrauskas, Antanas Salys a Pranas Skardžius (jen oni psali nikoli následující, nýbrž následujíc, následující); podle jejich slov jej „nelze nahradit zájmenem jiný“, protože „jiný den může být i jiný než ten, který následuje bezprostředně po dni, o němž je řeč“ (KP 111). Později, v roce 1959, když psal poznámky k opravám J. Jablonského, podobnou myšlenku zopakoval Jonas Palionis (J.JablRR II 522–523). J. Balčikonis však setrval na svém názoru a tento přechodník opravoval i nadále (J.BalčRR I 225, 288).

Neshody mezi lingvisty veřejnost samozřejmě zneklidňují, nejvíce ji však mate, že normativní příručky hodnotí takové užití tohoto přechodníku rozdílně: Jazykový poradce (1939) a první dvě vydání DŽ (1954, 1972) je uznávají, zatímco od třetího vydání DŽ (1993) se opravuje na zájmeno jiný.

Všichni, kdo tento přechodník hájí, uvádějí stejný důvod – že zájmeno jiný nemusí stačit k jeho nahrazení, protože zájmeno může označovat něco, co nenásleduje bezprostředně po něčem. Žádný z lingvistů se nezmiňuje o tom, že by se přechodník užíval podle odpovídajícího slovesa následovat; takový význam přechodníku se od slovesa neodvozuje. Zde tento význam přechodníku neurčuje sloveso, nýbrž naopak – význam slovesa se odvozuje od přechodníku. Výrazy následující autobus, následující den jsou potřebnější a přijatelnější než jede autobus, jde den.

Když to všechno shrneme a zhodnotíme, musíme uznat, že přechodník následující ve významu „následující bezprostředně po něčem“ by neměl být považován za jazykovou chybu. Není však ani přirozenou, tradiční formou litevštiny. Do litevštiny se dostal vlivem jiných jazyků a poprvé se objevil ve starých písemných památkách. Jak píše Jazykový poradce, takové užití „ovlivnilo praxi nikoli lidového, nýbrž psaného jazyka“ (KP 111). Mimochodem, jak vyplývá z příkladů v LKŽ, ve starých písemných památkách se vyskytují i zcela nevhodná užití tohoto přechodníku, když se užívá-

240

KALBOS KULTŪRA | 81

k výkladu: A Pán jim pomáhal a potvrzoval slovo následujícími zázraky (LKŽ XII 318).

Živý jazyk toto příčestí neužíval ani k označení toho, co následuje po něčem, ani tím spíše k označení něčeho zdůrazňovaného. LKŽ neuvádí jediný příklad takového příčestí zaznamenaný v nářečích. Téměř žádné nenajdeme ani v lidové slovesnosti. V živém jazyce i v pohádkách se v tomto významu běžně užívá zájmeno jiný. Pozdější vydání DŽ uvádějí význam tohoto zájmena „následující po něčem“ s příkladem Vystoupíte na další zastávce? (1993, 2000 308). LKŽ rovněž uvádí příklady tohoto významu: Půjdeš příští rok (do školy)?; Cit neplač, nenaříkej, mladá panno, na podzim tě přivedu zpátky (LKŽ V 902).

Krásné příklady tohoto zájmena najdeme v pohádkách bratří Grimmů přeložených J. Balčikonisem Brolių Grimų pasakose, kde je lze chápat jedině ve významu „nejbližší, první v pořadí“: Přišel druhého dne človíček a začal hádat jeho jméno (Pasakos 1966: 278); Voják souhlasil a celý další den pracoval ze všech sil (tamtéž, 302); Příštího rána král vyslal lidi hledat stopu... (tamtéž, 305).

Podobné věty jsou v pohádkách připravených Salomėjou Nėrisovou k vydání: Druhý den Jonukas chodil, jako by se přejedl durmanu (S.NėrR III 190); Další noc hlídal jiný sluha (tamtéž, 226). V těchto pohádkách se to, co následuje bezprostředně po něčem, vyjadřuje i jinak, po příčestí sekantis však není ani stopy. Když se vyjmenovává více věcí, označují se číslovkami druhý, třetí: Druhý den zůstává kopáč vařit oběd; třetí den zůstává v kuchyni už kovář (tamtéž, 218). Stejný význam má výraz následujícího dne: Následujícího dne <...> čeledín vzal růženec, vyšel na cestu a čeká (tamtéž, 269).

Je zajímavé a výmluvné, že v administrativním textu – občanském zákoníku – najdeme nikoli následující, nýbrž následujícího dne: Lhůta začíná následujícího dne od nula hodin nula minut (čl. 118).

Pro tento účel existují i jiné způsoby vyjádření. Jedním z nich je další, kterým slovníky vysvětlují odpovídající význam zájmena jiný (příchozí se k tomuto účelu nehodí, protože označovaná věc už mohla přijít a odejít). Mohlo by se užít i následující, ale patrně by se lépe hodilo nejbližší: vystoupím na nejbližší zastávce, lhůta začíná nejbližší den.

Příčestí sekantis není tak nezbytné, jak tvrdí jeho horliví obhájci, a zájmeno jiný není natolik nejasné, aby bránilo dorozumění. Ve většině případů je zřejmé (vyplývá to z kontextu), že zájmeno označuje věc, která následuje bezprostředně po jiné stejné nebo podobné věci. Takové jsou všechny výše uvedené případy: vystoupím na další zastávce, druhý den chodil, další noc hlídal. Následující reika-

P. KNIŪKŠTA. Ką seka sekantis?

241

... je vhodnější snad jen tehdy, když za sebou následuje několik vyjmenovávaných věcí, například když je několik lidí postupně někam zváno. Jindy není toto příčestí nutné, i když se nepovažuje za chybu. Lze připustit, že výraz zda vystoupíte na následující zastávce není jazykovou chybou. Není však vůbec na škodu zeptat se: Vystoupíte na další zastávce? A následující zastávka nebyla z dopravních hlášení vyřazena; nikdy se tam příliš nerozšířila. Jednoduše byla zvolena počeštěnější varianta, vhodnější pro jazyk – další zastávka.

Že se následující bezdůvodně strká, kam se dá, dobře ukazují příklady opravené J. Balčikonisem. Umělé výrazy s tímto příčestím nahrazoval odpovídajícími výrazy živého jazyka se zájmenem jiný a těmto náhradám nelze vytknout žádnou nejasnost ani dvojznačnost: Na jaře následujícího (= jiného) roku byl štírovník pohnojen (J.BalčRR I 307); (včela) slezla dolů k následujícímu (= jinému) květu (tamtéž, 288); hned následující (= jiný) den mělo dvacet mužů <...> nastoupit na panství (tamtéž, 292). Náhradní výrazy jsou zde nejen obvyklejší, ale i jasnější než opravované formulace: jaro, kdy byl štírovník (taková luční tráva) pohnojen, nemusí být jakékoli jiné, nýbrž nejbližší předchozí; včela přelezla z jednoho květu na jiný, tj. na první následující květ. Ve druhém příkladu je nevhodný nejen výraz následující květ, nelogické je také slezla dolů – slézt lze pouze dolů. Stejně nelogické a neopodstatněné je i následující s částicí ještě: ještě následující den – ještě následující neznamená ten, který jde bezprostředně po jiném. Zde se hodí právě volnější význam výrazu ještě jiný den.

Užívání příčestí sekantis ve významu „následující bezprostředně po něčem“ nelze posuzovat odděleně od otázek, které vyvstávají v konkrétních případech: k čemu je toto příčestí potřebné, co přináší a jak se hodí do kontextu a stylu. Jeho horliví obhájci mají sklon na tyto otázky zapomínat; všechno jim připadá velmi jednoduché a domnívají se, že tomu jazykovědci nerozumějí nebo se vykrucují. Na druhou stranu se pozdější vydání DŽ nejspíš nezachovala správně. Lepší řešení našly Kalbos praktikos patarimai: opravuje se tu chyba tohoto příčestí, kterou všichni uznávají, připomíná se jeho tradiční užívání, zatímco sporný význam se diplomaticky pomíjí – nepokoušejí se jej opravovat ani šířit.

Lze si přát, aby příručka s doporučeními odpovídala na všechny otázky, ale nelze to požadovat od seznamu Hrubých jazykových chyb schváleného Státní komisí pro litevský jazyk. Jsou v něm uvedeny pouze závažné chyby související s tímto příčestím; co mezi ně nepatří, to tam není a ani být nemá. Stanovisko Jazykové komise by mělo být vyjádřeno v brožurce Kalbos patarimų věnované významům slov.

242

KALBOS KULTŪRA | 81

LITERATURA A PRAMENY

J.BalčRR I – J. Balčikonis. Vybrané spisy 1, Vilnius: Mokslas, 1978.

DŽ – Slovník současné litevštiny, Vilnius: Státní nakladatelství politické a odborné literatury, 1954; 3. opravené a doplněné vydání, Vilnius: Nakladatelství vědy a encyklopedií, 1993; 4. vydání, Vilnius: Ústav nakladatelství vědy a encyklopedií, 2000.

JablR IV, V – Jablonského spisy 4, 5, Kaunas: Ministerstvo školství, 1935, 1936.

J.JablRR II – J. Jablonskis. Vybrané spisy 2, Vilnius: Státní nakladatelství politické a odborné literatury, 1959.

KKN – Kalbos komisijos nutarimai 1977–1998. 3 pataisytas ir papildytas leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1998.

KKP – Rady k jazykové praxi. Sestavil Aldonas Pupkis. 2. opravené a doplněné vydání, Vilnius: Mokslas, 1985.

KP – Jazykový rádce. Připravil L. Dambrauskas, redigovali A. Salys a Pr. Skardžius. Kaunas: Společnost litevského jazyka, 1939.

LKŽ V – Slovník litevského jazyka 5, Vilnius: Státní nakladatelství politické a odborné literatury, 1959.

LKŽ XII – Slovník litevského jazyka 12, Vilnius: Mokslas, 1981.

MairRR I – Maironis. Vybrané spisy 1, Vilnius: Státní nakladatelství krásné literatury, 1956.

S.NėR III – Salomėja Nėris. Spisy 3, Vilnius: Státní nakladatelství krásné literatury, 1957.

Pasakos – Brolių Grimų pasakos. Vertė J. Balčikonis. Vilnius: Vaga, 1966.

R i l k ė R. M. 1975: Poezie, Vilnius: Vaga.

U l v y d a s K. 1972: Netaisyklinga gerų žodžių vartosena. – Kalbos kultūra 23, 12–30.

U l v y d a s K. 1986: Penkiasdešimt „Kalbos kultūros“ sąsiuvinių. – Kalbos kultūra 51, 3–6.

V o s y l y t ė K. 1978: Významy slovesa sekti. – Jazyková kultura 35, 48–50.

Přijato 2008 09 01

P. KNIŪKŠTA. Ką seka sekantis?

243

CO NÁSLEDUJE PO NÁSLEDUJÍCÍM

Shrnutí

Příčestí sekantis (angl. „následující“) vyvolalo a stále vyvolává rozsáhlé diskuse. V souvislosti se slovesem sėka (sėkti) je třeba vyřešit celou řadu otázek.

Sloveso sekti je oboustranné: znamená jít za někým nebo něčím a závisí na tom, kdo nebo co jde před ním či tím. Je tedy možné někoho nebo něco následovat (sekti) v prostoru nebo čase, např.: Šuo seka paskui žmogų (dosl. „Pes jde za člověkem“); Nelaimės sekė viena kitą (viena po kitos) (dosl. „Neštěstí následovalo jedno_NomSg druhé_AccSg / jedno po druhém“). Následování jednoho po druhém bez vztahu závislosti či příčinnosti vyjadřuje sloveso eiti (angl. „jít“) nebo jiné sloveso stejného významu, např.: dienos eina (slenka) po dienų (dosl. „Dny jdou/plynou po dnech“), autobusas eina (važiuoja) po autobuso (dosl. „Autobus jede za autobusem“ <jeden po druhém>).

Příčestí sekantis není plně slučitelné s normativním užitím základního slovesa sekti. Příčestí se může vztahovat také k někomu nebo něčemu, co následuje po něčem jiném, aniž by šlo o příčinný vztah, jako v těchto příkladech: sekanti diena (angl. „následující den“), sekantis autobusas (angl. „následující autobus“). Vyskytují se také případy, kdy nejde o odkaz na předchozí události, nýbrž o zaměření na další vývoj, např.: Darbu tvarka sekanti (angl. „Pořadí prací je následující“). Takové užití je zjevně odchylné a jednohlasně se opravuje. O prvních dvou příkladech (sekanti diena a sekantis autobusas) se však vedou spory: někteří lingvisté nahrazují příčestí zájmenem kitas (autobusas) (angl. „jiný autobus“), jiní mají sklon dané užití obhajovat, protože neimplikuje příčinnost; zájmeno kitas se totiž může vztahovat stejně dobře na bezprostředně následující položku jako na kteroukoli další položku v řadě. Tradiční úzus příčestí sekantis v takových výpovědích nikdy nepřijal; nelze je užít ve formálním jazykovém projevu. Nemělo by se však považovat ani za hrubou a nespornou chybu.

PRANAS KNIŪKŠTA

Institut litevského jazyka

ul. P. Vileišia 5, LT-10308 Vilnius

244

KALBOS KULTŪRA | 81