PRANAS KNIŪKŠTA

Institut litevského jazyka

KAZIMIERAS GAIVENIS – TERMINOLOG S POETICKÝM ROZLETEM

Mohli jsme oslavit sedmdesáté páté výročí narození Kazimierase Gaivenise. Osud však rozhodl, že si připomínáme pouze výročí jeho narození. Kazimierase jsme ztratili před šesti lety, ale zůstala po něm jeho díla. A v paměti přátel a spolupracovníků zůstal i jeho světlý obraz.

Životní dráha Kazimierase Gaivenise byla prostá, ale hluboce smysluplná. Budoucí jazykovědec se narodil 18. ledna 1934 v poetickém kraji Tauragnai, v obci Stučiai v okrese Utena. Studoval na základní škole v Šeimatis, na progymnáziu v Tauragnai a na první střední škole v Uteně. Po jejím absolvování nastoupil roku 1954 na Vilniuskou univerzitu. Zde studoval litevský jazyk a literaturu. Když si měl zvolit specializaci, vybral si jazyk a pustil se do něj ze všech sil.

Jeho spolužáci si tohoto zaměření všimli už při přijímacích zkouškách. V roce, kdy jsme nastupovali na univerzitu, vyšel Slovník současného litevského jazyka. Rozšířily se zvěsti, že u zkoušky mohou klást i otázky z tohoto slovníku. Každý podle svých možností jsme se s ním snažili seznámit – ně-

362

KALBOS KULTŪRA | 82

kteří četli publicistickou recenzi, která vyšla v tisku, jiní si slovník opatřili a listovali v něm. Kazimieras jej studoval obzvlášť pilně; spolubydlící dokonce žertovali, že Gaivenis spí se slovníkem pod hlavou.

Kazimieras, kterému jsme tehdy říkali Kazys, patřil k nejlepším studentům ročníku. Přednášky navštěvoval svědomitě, úkoly do seminářů a cvičení plnil příkladně, ale s povinnými kurzy se nespokojil. Byl aktivním členem kroužku litevského jazyka, přednášel na studentských vědeckých konferencích a psal jazykové články do časopisu vydávaného jeho ročníkem.

Univerzitu absolvoval roku 1959 a byl přidělen do Institutu litevského jazyka a literatury, který se později stal Institutem litevského jazyka. Pracoval tam celý život – až do roku 2001 (v tom roce odešel do důchodu). Prošel zde cestu od staršího laboranta až po vedoucího oddělení terminologie. Vedle svých přímých povinností v institutu působil také v různých terminologických komisích a radách – byl odpovědným tajemníkem a odpovědným redaktorem Terminologické komise Institutu litevského jazyka a literatury a tajemníkem Terminologické rady při prezidiu Akademie věd.

Kazimieras Gaivenis se všude věnoval nikoli reprezentativní, ale konkrétní praktické práci na úpravě terminologie – konzultoval se správci terminologie v různých oborech, posuzoval a pomáhal zdokonalovat jimi vytvořené termíny, recenzoval připravované terminologické slovníky a normy a poskytoval další pomoc tvůrcům termínů i svým mladším kolegům. Pracoval pilně, trpělivě a tiše, nehonil se za poctami ani odměnou a nešetřil své zdraví.

K. Gaivenis se snažil spojovat úpravu terminologie s teoretickými zásadami terminologie a sám významně přispěl k jejich šíření a upevňování. V bibliografii jeho publikací je uvedeno více než čtyři sta příspěvků, z nichž mnohé se týkají terminologie. Svůj terminologický výzkum zahájil složenými termíny. První článek na toto téma, O uspořádání složek složených termínů, vyšel v Kultuře jazyka v roce 1963 (KK, č. 5). Po něm následovaly články o užívání genitivu ve složených termínech, o složených termínech s příslovečnými a participiálními složkami a o termínech tvořených dvěma nebo třemi složkami. Toto téma shrnul ve své disertaci Složené termíny v současné litevštině. Napsal ji, aniž nastoupil do aspirantury a aniž přerušil každodenní práci na úpravě terminologie; obhájil ji v roce 1969.

Když se důkladněji seznámil s teorií terminologie a získal více zkušeností, pustil se do širších terminologických témat, například: Obecné zásady tvorby a normování litevské terminologie: mezinárodní terminologické zásady

P. KNIŪKŠTA. Kazimieras Gaivenis – poetinio polėkio terminologas 363

uplatnění pro naši terminologii. Shrnul teorii terminologie Stasia Šalkauskise a principy, které uplatňoval.

K. Gaivenis však spíše inklinoval, přesněji řečeno cítil takovou povinnost, vysvětlovat užší otázky terminologie, které přímo souvisely s praxí. Psával o slaďování jazykových a logických, jazykových a mimojazykových principů terminologie, o standardizaci a determinaci termínů, jejich zkracování, případech antonymie v terminologii, obraznosti termínů a dalších vztazích mezi terminologií a běžným jazykem.

Nejvíce mu záleželo na praktické péči o terminologii a na konkrétních termínech z různých oborů. Tomu věnoval i mnohé své články a kratší příspěvky. Ve svých publikacích vysvětloval nové, potřebné, avšak dosud v jazyce neustálené termíny: pakuotė, taršalas, pluoštinys, suklys, kvietrugiai, laikmatis, didbutelis, veislynas, išradyba. Sám také vytvořil a navrhoval novotvary rupiniai, stikliūnas, šienainis. Šířil litevské ekvivalenty mezinárodních slov: yzopas – juozažolė, konvalija – pakalnutė, defektas – trūkumas.

Pro veřejnost byly zvláště užitečné články o jednotlivých terminologických podsystémech, např.: Kai kurie gyvulininkystės terminai; Kelios mintys apie muzikos terminus; Būtiniausi lietuviški karybos terminai. Často uváděl seznamy slov pod názvy: Uogų pavadinimai; Valgių pavadinimai; Žvaigždynų pavadinimai; Piniginių vienetų pavadinimai. Takových seznamů a souborů názvů bylo otištěno hned několik desítek.

Kazimieras Gaivenis se věnoval terminologii a péči o termíny celé čtyři desetiletí, věnoval tomu mnoho sil a úsilí. Zkušenosti, které nashromáždil, shrnul v knize Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys. vydané roku 2002.

Ve své přímé profesní činnosti se neomezoval a nespokojil se s ní, jeho zájmy a záliby byly širší. V jazykovědném tisku a periodikách hojně psal o jazyce vědeckých děl, trochu také o jazyce úředních písemností, kancelářském stylu a veřejných nápisech. Zajímal se o veřejné užívání jazyka, hovorový jazyk a jazyk poezie. Při různých příležitostech psal o místních jménech, zejména o názvech míst ve svém rodném kraji. O původu názvů jezera Tauragnas a městečka Taurāgnai a jejich přízvuku vysvětloval nejednou. Zapojoval se do diskusí o obecných otázkách jazykové kultury, recenzoval Kalbos praktikos patarimus i sborník článků o gramatice a stylistice určený učitelům.

K. Gaivenise však nejvíce přitahovala jazyková oblast úzce spjatá s terminologií – lexikologie. V jazykovědném tisku psal o slovnících synonym, přirovnání a

364 KALBOS KULTŪRA | 82

mezinárodních slov a veřejnosti představil jednotlivé svazky akademického Lietuvių kalbos žodyno i několik dvojjazyčných slovníků. S dalšími spolupracovníky připravil Mokyklinį lietuvių–rusų kalbų žodyną.

Jeho různé lexikální články. Někdy jsou běžná slova spojována s termíny, přesněji řečeno, ukazují se souvislosti termínů s běžnými slovy, jindy jsou zkoumána jako samostatné neutrální jevy spisovného jazyka. Nejzajímavější jsou úvahy o zvláštních významech slov a jejich stylistických odstínech – o užívání vsuvek a modálních slov, zdvořilostních výrazů, žargonismů a vulgarismů, archaismů, přenesených a básnických významech slov. Rozmanitost slov a jejich zvláštní užívání jsou barvitě pojednány v knížce Margas žodžių pasaulis. Je v ní tolik slovníkových rozmanitostí a zajímavostí, že knížka působí jako poutavá jazyková encyklopedie.

Články K. Gaivenise jsou přitažlivé také proto, že jazyk jejich autora je živý a hravý. Zvlášť dobře je to patrné z kratších článků otištěných v Lietuvos pionieriaus v rubrice „Jazykový stan“ i z jejich názvů. Například článek o pojmenování vojáků nazval Žygiuoja kareiviai, příspěvek o žertovných rčeních jedním takovým rčením – Šypsosi kaip geležėlę radęs, a s výkladem morfologických vlastností jazyka začíná už titulek s komparativem podstatného jména – Už tinginį tinginesnis. Dokonce i v jazykových publikacích vyšly články s výstižně hravými názvy: „Verslininko žodynas“ či žodžių sąvartynas? Z knihy „Kas yra kas“ se nic moc nestalo.

Nebyl lhostejný ani k samotné poezii. Ještě během studií na jednom společenském večírku ročníku Kazys nečekaně vstal a začal umělecky recitovat Širvy: Aš – beržas. / Lietuviškas beržas, / Išbridęs iš pievų nak­ties... Všichni si ho představovali jako suchara, plného jazykovědných znalostí, a tu ten suchar nejen přednesl báseň, ale také okomentoval Širvysovu poezii.

Dlouho se poezie ani nedotkl a teprve roku 1976 otiskl v časopise Kalbos kultūroje článek Dėl naujadarų vartojimo poezijoje (KK, sešit 31). Za epigraf zvolil verše Vacįa Reimeria Žodžiai talpūs – kaip indai. / Kaip indai – visai jie ir skamba... A celý článek je plný nejrůznějších zvuků básnických slov. Začíná citátem z básně Judity Vaičiūnaitė, v níž si pohrává s názvem rostliny veronika: Veronika žydi / <...> rasota veronika, / verk už mane. Dále pak Marcelijus Martinaitis, a s ním i Kazimieras Gaivenis, už pracují se jménem básnířky Judita: Švarkė isisegęs juditą, / dainuoja babekas žvaliai. Po pojednání o takových a podobných básnických okazionalismech připomíná slovy německého přísloví, že jsou „odsouzeny žít jen v písni“, a vybízí vnímat všechny jejich barvy a odstíny.

P. KNIŪKŠTA. Kazimieras Gaivenis – poetinio polėkio terminologas

365

V článcích na různá témata se objevují básnická slova či citáty zasazené do autorova kontextu. Slova z básní jsou uváděna jako působivé příklady a citované úryvky podpírají vykládané myšlenky. Takových příkladů a vsuvek je obzvlášť mnoho na stránkách Margo žodžių pasaulio. Po výkladu podstaty okazionálních novotvarů uvádí jako zajímavé příklady novotvary Justina Marcinkevičiuse apsi-lapsi-cinta, Albina Žukauskase medmedžiai a tūkstantvuakarykštė. Ūmedė, kterou představuje verši Antana Baranauskase: Zde růžové, modravé, šedé ūmedės sedí v řadě, / Veselé, krásně rostou, nic je netrápí. A slovo frazému audūsis srovnává s Maironisovým šlechticem Čičinskasem Čičinsko, jemuž říká aldadriku, a cituje celou sloku básně, v níž se vyskytuje.

Jak Kazimieras Gaivenis dokázal jazykové jevy rozebírat hravým stylem a spojovat je s poezií, ukazuje článek Názvy souhvězdí (KK, sešit 59). Připomíná se litevská legenda i legendy jiných národů o původu názvů souhvězdí a cituje se osmiveršová sloka Dionizase Pošky, v níž je vyjmenováno dvanáct souhvězdí známých starým Litevcům: Avins, Bulius, Dvynaičiai atd. Následuje citace lyrického Maironisova čtyřverší:

Jak krásné nebe! Mezi hvězdami se rýsuje Sedm ženců! Ještě výš, jasněji, Grigovy vozy převrácené Na cestě dlážděné blai̇ȯiai.

Článek začíná lyricky; jako jeho epigraf jsou zvoleny verše Vinco Mykolaitise-Putina: Pozvedl jsem tvář k hvězdné výši – / A jako kapka v moři jsem zmizel.

Lyrickým epigrafem začíná také článek o navrhovaných litevských názvech květin (KK, sešit 69). Cituje se Bernardas Brazdžionis: Co uvadne rychleji než všechny květiny? / Naše léta, naše léta. Poetický je zde nejen epigraf, poezií dýchají i navrhované názvy květin: ajerūnė, kardūotė, kopūstūnė, lapainis, margulė, pavasariukas, saulūkė, spurguotė, vieksvūnė. Tak přesně a krásně je do jediné kytice mohl poskládat jen terminolog, který měl básnický cit pro jazyk.

366

KALBOS KULTŪRA | 82