DAIVA ALIŪKAITĖ

Kaunská humanitní fakulta Vilniuské univerzity

ERIKA MERKYTĖ-ŠVARCIENĖ

Kaunská humanitní fakulta Vilniuské univerzity

REGIONY SPISOVNÉHO JAZYKA Z POHLEDU MLADÝCH ČLENŮ LITEVSKÉ JAZYKOVÉ KOMUNITY: KOMPETENCE A PŘEDSTAVY

KLÍČOVÁ SLOVA: spisovný jazyk, regiony spisovného jazyka, běžný člen jazykové komunity, kompetence ve spisovném jazyce, představa o spisovném jazyce, perceptivní dialektologie.

ÚVODNÍ POZNÁMKY

Lze tvrdit, že místní označení je při hovoření o uživateli spisovného jazyka (bk) průvodním znakem¹. Při obvyklém popisu představitele bk se uvádí soustava faktorů zahrnující vzdělání uživatele a jeho sociokulturní zkušenosti. Koneckonců i určité povolání či činnost uživatele může být jasným vodítkem k tomu, že jde o představitele bk². Tak či onak se místní označení mezi významné faktory neřadí³.

Je třeba poznamenat, že při hovoru o bk nelze zcela ignorovat opozici města a venkova, neboť toto rozlišení obvykle často souvisí s již zmíněným vzdělá-

¹Tento postřeh by se samozřejmě nehodil při hovoru o standardních jazycích těch zemí (v našem případě bk), jejichž základem je jazyk hlavního města.

²Bk se obvykle spojuje se zástupci profesí spojených s veřejným projevem, tj. televizí, rozhlasem apod., ačkoli i tyto oblasti, jak ukazují nejnovější sociolingvistické výzkumy, se vyznačují rozmanitějšími formami vyjadřování, především proto, že roli televizních a rozhlasových moderátorů zastávají nejen lidé s cíleným (tj. v dané oblasti zaměřeným) vzděláním (více viz Tamaševičius 2012).

³Samozřejmě, vezmeme-li v úvahu vrstvy nářečních zkušeností uživatelů a nářeční základ bk, lze a priori předpokládat, že představitelé některých regionů Litvy mohou být lepšími představiteli bk než představitelé jiných regionů, avšak bez konkrétních údajů jde pouze o úvahy. Na rozdíl od uživatelů regionálních dialektů jazyk představitelů bk neprozrazuje jejich původ ani místo bydliště. Je třeba uznat, že jde o optimistický scénář. Přesněji řečeno, jazyk představitelů bk by neměl prozrazovat jejich původ ani místo bydliště.

D. ALIŪKAITĖ, E. MERKYTĖ-ŠVARCIENĖ. Bendrinės kalbos regionai jaunųjų lietuvių kalbos bendruomenės narių požiūriu: kompetencija ir vaizdiniai

155

vzdělání (a také sociální a kulturní zkušenosti), který často rozhodujícím způsobem ovlivňuje utváření jazykových dovedností uživatele spisovné litevštiny (bk), především proto, že oblast vzdělávání a priori souvisí se spisovnou litevštinou. Z objektivních důvodů (srov. rozvinutá infrastruktura, sídla vzdělávacích institucí, rozmanitost pracovního trhu apod.) jsou města nepochybně centry přitažlivými pro vzdělané členy jazykové komunity, takže pokus spojovat představitele spisovné litevštiny především s městem může být do jisté míry oprávněný. Kromě toho tradiční dialektologie rozlišuje město a venkov, přičemž představitelé dialektů jsou hledáni především na vesnicích (srov. kritérium NORM⁴), ačkoli představitele spisovné litevštiny je třeba hledat i ve městech. Bylo by ovšem nepřesné jednoznačně považovat vzdělaného člena jazykové komunity za pravděpodobnějšího představitele spisovné litevštiny a člověka s nízkým vzděláním za pravděpodobného představitele jiných variet, nejčastěji nářečních kódů či polonářečních kódů. Takový pohled výrazně zjednodušuje pojetí jazykové variability. Předmět výzkumu tohoto článku na druhou stranu nevyžaduje, abychom zvažovali přesné shody mezi sociolingvistickým profilem určitého uživatele a jeho jazykovým kódem. S ohledem na velmi odlišnou historii vzniku a vývoje spisovných jazyků v různých zemích a na tradice jejich užívání jsou i teoretické modely šíření jazykových variet ve společnosti, které často předkládají geolingvisté či sociolingvisté (srov. schéma lichoběžníku či trojúhelníku Petera Trudgilla znázorňující systém překážek mezi regionálními akcenty a sociálními kódy, viz Trudgill 1983: 41), přesné jen zčásti, tj. jsou vhodné k zobecnění situace jazykové variability v konkrétní zemi, kde je sociální struktura společnosti velmi zřetelná, modely jazykového vzdělávání používané v dané společnosti jsou dobře známy apod. Z uvedeného tedy vyplývá, že badatelé, např. sociolingvisté, geolingvisté, představitelé jazykové kodifikace apod., mohou ověřit místní zařazení v sociolingvistickém profilu typického (nebo přesněji – stereotypního!) uživatele spisovné litevštiny pouze výzkumem konkrétní jazykové komunity (možná přesněji – jedné generace jazykové komunity).

Teoretici, kteří věnují značnou pozornost pojmu standardního jazyka (v našem případě spisovné litevštiny), vyjadřují pochybnosti o tom, zda vůbec existuje jeho mluvená podoba (viz Hilton 2010: 58–69; o teoretických diskusích týkajících se spisovné litevštiny viz také Aliūkaitė 2009a: 164–168). Například podle Debory Cameronové mýtus standardního jazyka (tj. spisovné litevštiny) uskutečňuje v zásadě pouze psaní (cit. podle Jafte 2000: 500). Těmito postřehy by se bylo možné podrobněji zabývat při dostatku takového přesného-

⁴ Akronym NORM shrnuje tento sociolingvistický profil představitele dialektu: nonmobile, older, rural male = usedlý, starší muž z venkova [zvýraznění naše – D. A. a E. M.- Š.] (viz Chambers, Trudgill 1998: 29).

156

KALBOS KULTŪRA | 85

l, po zvolení určité teoretické perspektivy a shromáždění údajů. Cílem tohoto článku je zamyslet se nad tím, proč se spisovná litevština z pohledu běžných členů jazykové komunity stává lokalizovaným kódem, tj. varietou, která je spojována s nějakým konkrétním městem, regionem či jinou oblastí.

TRADICE VÝZKUMU PERCEPTIVNÍ DIALEKTOLOGIE JAKO MOŽNOST ZKOUMÁNÍ PŘEDSTAV O SPISOVNÉ LITEVŠTINĚ

Paradigma perceptivní dialektologie (angl. perceptual dialectology) (o přístupech perceptivní dialektologie viz více Preston 1988: 373–395; 1989; 1999: xxiii–xl; Long 1999: 198–226; Inoue 1999: 147; Diercks 2002: 51–70; Evans 2002a: 95–97⁵; viz také Aliūkaitė 2006: 88–89; 2007: 52–61), která legitimizovala pohled běžného člena jazykové komunity⁶ především v dialektologickém výzkumu, v zásadě umožnila vznik takzvané perspektivy jazykového citu (něm. Sprachgefühl)⁷ také ve výzkumech, které nesouvisejí pouze s nářečním diskurzem. Výzkumný problém – regiony spisovné litevštiny očima mladých členů litevské jazykové komunity – se tedy zkoumá prostřednictvím představ běžných členů jazykové komunity o variantách spisovné litevštiny. Téměř objektivním projekčním obrazem těchto představ, který se stává předmětem analýzy tohoto článku, jsou jazykové postoje uživatelů a hodnotitelů k podnětným textům z hlediska správnosti, srozumitelnosti, podobnosti spisovné litevštině, přitažlivosti a samozřejmě,

⁵ Je třeba poznamenat, že zde jsou uvedeny pouze kanonické práce představitelů paradigmatu perceptivní dialektologie, v nichž se metodologie z různých hledisek vytváří, zpřesňuje a doplňuje. Více o výzkumu perceptivní dialektologie ve světě viz HPD1 1999; HPD2 2002; PD 2010.

⁶ Termínem běžný člen jazykové komunity se v článku označují ti členové jazykové komunity, kteří nemají odborné jazykovědné znalosti. Letos představitelé perceptivní dialektologie a lidové lingvistiky (angl. folk linguistics) na 19. sociolingvistickém sympoziu konaném v Berlíně v jedné ze závěrečných diskusí akce „Folk linguistics and society: Discussion“ diskutovali o tom, jaký zkoumaný člověk splňuje kritérium neprofesionálního člena jazykové komunity. Ke společnému názoru však nedospěli. Dichotomie profesionální vs neprofesionální se v každém případě vztahuje k předmětu výzkumu. Ani v tomto případě není zcela správné tvrdit, že účastníci výzkumu nemají odborné znalosti. Žáci ve školách získávají znalosti o spisovné litevštině, učí se ji (v hodinách litevského jazyka) a dokonce i instrumentální jazyk učitelů jednotlivých předmětů je často spisovná litevština, nebo se alespoň usiluje o to, aby jí byl. Na druhou stranu právě takový „stupeň odbornosti“ zkoumaných osob dodává výzkumu na zajímavosti – má škola významný vliv na jazykový dojem běžného člena jazykové komunity?

⁷ Více o rozlišení „jazykového citu“ a „jazykové reality“ (něm. Sprachwirklichkeit), které formuloval H. Būld v roce 1939, viz Goeman 1999: 136.

D. ALIŪKAITĖ, E. MERKYTĖ-ŠVARCIENĖ. Bendrinės kalbos regionai jaunųjų lietuvių kalbos bendruomenės narių požiūriu: kompetencija ir vaizdiniai

157

lokalizace textových stimulů v takzvaných mentálních mapách (angl. mental map)⁸.

Úkoly zaměřené na správnost, srozumitelnost, podobnost se spisovným jazykem, přitažlivost textových stimulů a mentální mapu představují tradiční součást práce badatelů v oblasti perceptivní dialektologie. Výzkumem se zjišťují nářeční kódy, které jsou podle členů jazykového společenství nejsprávnější, nejpřitažlivější apod. Z úkolu s mentální mapou, v němž mají respondenti lokalizovat slyšené nářeční texty-stimuly na mapě, se zjišťuje představa uživatelů o nářečním kontinuu (a jeho prostorovém rozložení). Stejně tak zařazení textových stimulů ve spisovném jazyce do výzkumu perceptivní dialektologie umožňuje badateli posoudit postoje a přesvědčení běžného člena jazykového společenství ohledně spisovného jazyka, jakož i význam místa v sociolingvistickém profilu mluvčího spisovného jazyka, tj. určit, zda si běžný člen jazykového společenství spojuje mluvčího spisovného jazyka s nějakým regionem. Lze tvrdit, že stanovením parametrů místa spisovného jazyka v představách běžných členů jazykového společenství se do určité míry zjišťuje také jejich perceptivní kompetence ve spisovném jazyce. Tento segment sociolingvistické kompetence je důležitý jednak pro upřesňování zásad rozvoje mateřského jazyka, jednak má obecný význam pro kulturní vzdělávání, jehož nedílnou součástí je (mělo by být!) také vzdělávání o nářečích. Do určité míry navíc systém představ o spisovném jazyce odhaluje i kompetenci uživatelů v oblasti nářečí, tj. výzkum zjišťuje, zda lze nářeční kód odlišit od nenářečního. Tyto poznatky jsou důležité pro geolingvisty, sociolingvisty i odborníky na jazykovou kodifikaci.

Je třeba poznamenat, že při přípravě výzkumného nástroje pro výzkum, o němž pojednává tento článek, bylo rozhodnuto zařadit do výzkumu perceptivní dialektologie textové stimuly ve spisovném jazyce, a to na základě určité výzkumné tradice a zkušeností. Výsledky výzkumu „Vnímání a hodnocení nářeční řeči“ z let 2004–2006, získané u jednoho z hodnocených nářečních textových stimulů, v němž byly realizovány pouze takzvané doprovodné rysy východoaukštaitského nářečí z oblasti Anykščiai, umožnily zaznamenat nepřesnou představu běžných členů jazykového společenství o spisovném jazyce. Dokonce 40,63% všech respon-

⁸ Greta Willio Dierckso (2002) pasiūlyto mentalinio žemėlapio termino perceptyviosios dialektologijos tyrėjų darbuose vartojamas ir pažintinio, kognityviojo žemėlapio (angl. cognitive map) terminas (pvz., Clopper 2004: 6). Be to, kad kartais tyrėjai panašia reikšme pavartoja ir okazinius terminus (labai tikėtina, kad pačių susikurtus, be aiškios tradicijos), pavyzdžiui, kognityvusis peizažas (angl. cognitive landscape) ir mentalinis peizažas (angl. mental landscape) (žr. Wales 1999, paskaitos medžiaga). Daugiau apie mentalinio žemėlapio užduotis perceptyviosios dialektologijos tyrėjų darbuose žr. Aliūkaitė 2007: 174–182; Aliūkaitė 2009b: 164–179).

158

KALBOS KULTŪRA | 85

dentek a 31,92% všech respondentů⁹ uvedlo, že zmíněný nářeční text se neliší od spisovného jazyka (více o tomto výzkumu viz Aliūkaitė 2009a: 160–187). Podobné údaje byly získány také při výzkumu nářečních postojů v roce 2008 (viz Aliūkaitė, Merkytė 2009: 259–274)¹⁰. Zaznamenaná nepřesná představa o spisovném jazyce podnítila pokračování výzkumu s cílem objasnit i další aspekty, které se spisovným jazykem souvisejí. I v tomto případě je tedy základem úvah o problému lokalizace spisovného jazyka soubor dat z komplexního výzkumu perceptivní dialektologie, zaměřeného především na zkoumání vnímání a hodnocení nářeční řeči (tk). Výzkum probíhal v listopadu 2009, prosinci 2010 a lednu 2011. V rámci výzkumu perceptivní dialektologie se zjišťovaly apriorní postoje k hodnocení nářeční řeči, rysy sociolingvistického profilu tvůrce diskurzu nářeční řeči, vnímání a hodnocení konkrétních nářečních textových stimulů podle kritérií srozumitelnosti, správnosti, estetiky a podobnosti se spisovným jazykem; z údajů získaných pomocí úkolu s mentální mapou se zkoumala orientace běžných členů jazykového společenství v nářečním kontinuu. Mezi 13 textových stimulů předložených respondentům k hodnocení byly vloženy také 3 textové stimuly ve spisovném jazyce. Tyto 3 textové stimuly nepochybně odpovídají normám spisovného jazyka (na úrovni výslovnosti a dalších rovin), protože byly sestaveny z nahrávek na kompaktním disku přiloženém ke knížce Lietuvių kalbos bendrinės tarties (2004). Nahrávky na disku byly určeny k výuce správné výslovnosti novinářů, herců, pedagogů a právníků¹¹. Z hlediska rozmanitosti jazykových prostředků jsou všechny 3 textové stimuly ve spisovném jazyce rovnocenné – jde o bohaté a obrazné úryvky v uměleckém stylu. Mluvčí prvního textového stimulu je žena, druhého a třetího muž.

Respondenti hodnotili jak nářeční textové stimuly, tak textové stimuly ve spisovném jazyce podle kritérií správnosti, přitažlivosti, srozumitelnosti a podobnosti se spisovným jazykem.

⁹ Výzkumný soubor tvořilo 548 respondentů ve věku 13–17 let. Výzkumu se zúčastnili žáci základní školy Dukstynos v Ukmergė, střední školy Šilo v Ukmergė, katolické školy „Ąžuolo“ v Kaunasu, 6. střední školy v Marijampolė, střední školy v Pivašiūnai v okrese Alytus, střední školy Bartuvos v okrese Skuodas, střední školy v Kartena v okrese Kretinga a střední školy v Pandėlys v okrese Rokiškis.

¹⁰ Výzkumu se zúčastnilo 46 žáků střední školy Milikonių v Kaunasu (s realizací výzkumu pomohly učitelky Audronė Babajan a Violeta Sventkauskienė) a 40 žáků střední školy Vinco Grybo v Lukšiai (s realizací výzkumu pomohla učitelka Aldona Urbaitienė).

¹¹ Nářeční textové stimuly byly vybrány tak, aby představovaly celou nářeční rozmanitost Litvy. 6 textových stimulů patří k aukštaitskému nářečí (tj. k západním aukštaitům kauniškiai (2 texty), západním aukštaitům šiauliškiai, jižním aukštaitům, východním aukštaitům panevėžiškiai a východním aukštaitům širvintiškiai), zatímco 4 patří k žemaitskému nářečí (tj. k západním žemaitům, jižním žemaitům raseiniškiai, severním žemaitům kretingiškiai a jižním žemaitům varniškiai). 9 nářečních textových stimulů bylo převzato z LKTCH (2004) a textový stimul západních aukštaitů kauniškiai (okres Šakiai) z LT (2005). Analýze jejich vnímání a hodnocení je v tomto článku věnována pozornost pouze v rozsahu nezbytném k jasnějšímu pojednání o zkoumaném problému.

D. ALIŪKAITĖ, E. MERKYTĖ-ŠVARCIENĖ. Bendrinės kalbos regionai jaunųjų lietuvių kalbos bendruomenės narių požiūriu: kompetencija ir vaizdiniai

159

Je třeba poznamenat, že při hodnocení textového podnětu bk se kritérium podobnosti s bk může z pohledu výzkumníka jevit jako nadbytečné a odporující logice, při tvorbě výzkumného nástroje je však taková strategie pro běžného člena jazykové komunity odůvodněná. Cílem výzkumu je objasnit nikoli hodnotu bk jako abstraktního systému, nýbrž představu o bk v povědomí běžného člena jazykové komunity; právě takový úkol (tj. kritérium podobnosti s bk) tedy umožňuje zjistit, zda představa o bk, kterou má běžný člen jazykové komunity, odpovídá realizaci bk, či nikoli. K vyjádření hodnocení navíc zkoumaným osobám sloužila hodnoticí škála sémantického diferenciálu, která umožnila zaznamenat, nakolik hodnocený textový podnět odpovídá bk (viz obr. 1).

OBR. 1. Hodnoticí škála sémantického diferenciálu¹²

Pro pojednání o výzkumném problému tohoto článku je nejdůležitější úloha mentální mapy v rámci výzkumu percepční dialektologie.

V úloze mentální mapy byli zkoumaní požádáni, aby označili a zapsali místo, odkud podle jejich názoru pocházejí mluvčí. Úloha obsahuje mapu s vyznačenými hranicemi a správními centry obcí; zohledňuje se přitom, že zkoumaní jsou představiteli mladé generace a mohou mít nedostatečné znalosti zeměpisu. Takový předpoklad vyslovuje i tvůrce principů percepční dialektologie Dennis R. Preston (1989).

Článek pojednává o údajích z výzkumu uskutečněného ve městech Kaunas, Klaipėda, Panevėžys, Šiauliai, Telšiai a Alytus¹³. Anonymní šetření skupiny respondentů v každém městě trvalo 30–40 minut. Celkový výzkumný vzorek tvořilo 276 respondentů. Věk respondentů byl 14–18 let.

¹² Ve výzkumech lze používat také jiné škály, například pětibodové, šestibodové či devítibodové (více viz Al-Hindawe 1996: [1–9]).

¹³ Pojednávaný výzkum se neuskutečnil pouze ve výše uvedených městech. Celkem bylo shromážděno více než 500 dotazníků z celé Litvy (např. ze Šakiai, Kalvarije, Karteny, Kretingy, Varniů, Radviliškisu, Ramygalu, Varėny aj.), v článku však bylo rozhodnuto analyzovat pouze údaje od respondentů ze šesti měst s geolingvisticky odlišným jazykovým prostředím, neboť v ostatních výzkumných lokalitách byly vzorky respondentů velmi nevyrovnané (od několika do několika desítek osob). Mluvit o tendencích, dokud nebylo shromážděno dostatečné a rovnoměrně zastoupené množství údajů, by tedy nebylo objektivní.

Dotazníky z uskutečněného výzkumu jsou uloženy na katedře litevské filologie Kaunaské humanitní fakulty Vilniuské univerzity.

160

KALBOS KULTŪRA | 85

ROZPOZNÁVÁNÍ A LOKALIZACE SPISOVNÉHO JAZYKA: KOMPETENCE A PŘEDSTAVY

Je třeba poznamenat, že se výzkumu účastnili respondenti z různých jazykových prostředí (viz tabulka 1).

TABULKA 1. Účastníci výzkumu

Jazykové prostředí

Město

Počet respondentů

Západní aukštaitští z Kaunasu¹⁴

Kaunas

35

Západní aukštaitští ze Šiauliai

Šiauliai

40

Východní aukštaitští z Panevėžys

Panevėžys

53

Jižní aukštaitští

Alytus

46

Západní žemaité z Klaipėdy

Klaipėda

56

Severní žemaičtí z Telšiů

Telšiai

46

Ačkoli je ve 21. století velmi rozvinutý (a přiznejme, že oprávněně) diskurz o nivelizaci nářečí, jejich míšení a sbližování se spisovným jazykem, nejnovější geolingvistické výzkumy v Litvě ukazují, že nářeční kód není ochoten přenechat všechny domény¹⁵. Na úrovni vědomých postojů lze dokonce hovořit o obnově nářečí. Je samozřejmě třeba uznat, že často je namístě nehovořit o tradičním nářečí, tj. o jasné, diskrétní mluvní variantě spojované s určitým areálem, nýbrž o určitém kontinuu kódů mezi spisovným jazykem a nářečím, tj. o regiolektu. Regiolekt označuje útvar vztahů mezi spisovným jazykem a nářečím, jejich sbližování a nivelizace (směr: nářečí → spisovný jazyk) (více o regio-

¹⁴ V dalším textu článku se používají následující kódové zkratky skupin: VAK – účastníci výzkumu ze střední školy Milikoniai v Kaunasu (s provedením výzkumu pomohla učitelka litevského jazyka Audronė Babajan), VAŠ – z gymnázia Lieporiai v Šiauliai (pomohla vedoucí oddělení společenských věd, litevského jazyka, technologického, uměleckého a tělesného vzdělávání Reda Šteimantienė), RAp – účastníci výzkumu ze střední školy „Aušros“ v Panevėžysu (pomohla zástupkyně ředitele Daina Jasiūnaitė), PA – z gymnázia Adolfa Ramanauska-Vanaga v Alytusu (pomohla zástupkyně ředitele Rita Baubonienė), VŽk – z gymnázia „Ąžuolyno“ v Klaipėdě (pomohla zástupkyně ředitele Vida Rudokienė), ŠŽt – účastníci výzkumu ze střední školy „Džiugo“ v Telšiai (pomohla zástupkyně ředitele Janina Šalkauskytė).

¹⁵ Viz webové stránky projektu „Současný geolingvistický výzkum v Litvě: optimalizace sítě lokalit a interaktivní šíření nářečních informací“ (kód projektu č. VP1-3.1-ŠMM-07-K-01-028, vedoucí prof. Danguolė Mikulėnienė) www.tarmes.lt, kde jsou uvedeny údaje z nejnovějšího výzkumu nářečí, tj. krátké úryvky rozhovorů a monologů z celé Litvy. Zveřejněné materiály ukazují, že nářečně příznakový jazykový projev je charakteristický pro příslušníky různých generací.

D. ALIŪKAITĖ, E. MERKYTĖ-ŠVARCIENĖ. Bendrinės kalbos regionai jaunųjų lietuvių kalbos bendruomenės narių požiūriu: kompetencija ir vaizdiniai

161

OBR. 2 Úloha s mentální mapou

lektą žr. Hoppenbrouwers 1982: 186–196). Olandų tyrėjo Kornelijaus Antonijaus Johannes[o] Hoppenbrouwerso pasiūlytas regiolekto terminas kai kurių autorių (plg. Bellmann 1998: 23–34) dažnai pasirenkamas ir kelių panašėjančių tarmių dariniui įvardyti.

Při sestavování výzkumného vzorku se vycházelo především z toho, že účastníci výzkumu mají pocházet z odlišného jazykového prostředí; to je důležité při analýze získaných výzkumných údajů. Vzhledem k míšení a sbližování různých jazykových projevů, tj. k regiolektu, je sice rozdělení účastníků na mluvčí z nářečního prostředí západních aukštaitských Kaunasanů, Šiauličanů atd. spíše podmíněné a poněkud příliš přísné. Přesto je správné říci, že účastníci pocházejí z odlišného jazykového prostředí. Není pochyb o tom, že postoje účastníků z různých skupin k nářečnímu kódu a spisovnému jazyku, stejně jako systém představ o nářečích a spisovném jazyce, závisí na místě jejich bydliště, které nese stopu specifického jazykového projevu (nářečí, regiolektu apod. – to už není tak důležité). Je třeba dodat, že ani ve velkoměstě se neztrácí možnost slyšet čistě nářeční nebo určitým způsobem nářečně příznakový projev, případně mít alespoň představy o nářečním projevu¹⁶. To samozřejmě souvisí s poměrně pozdní migrací do měst, a tedy i s poměrně krátkou městskou trad-

¹⁶ Údaje realizátorů projektu „Města a jazyky“ ukazují, že obyvatelé všech hlavních velkoměst (Vilniusu, Kaunasu, Klaipėdy) tvrdí, že dokážou nářečí poměrně dobře rozlišovat (viz Kliukienė 2010: 95, 99).

162

KALBOS KULTŪRA | 85

…ence. Na druhou stranu je zde důležitá také hustota takzvaných sociálních sítí (angl. social network)¹⁷ s příbuznými či známými v různorodém nářečním prostředí, která určuje přinejmenším percepční schopnosti rozlišovat různé způsoby vyjadřování, a může tedy ovlivňovat nejen takzvanou nářeční kompetenci, ale i kompetenci ve spisovném jazyce.

Při podrobnějším rozboru hodnocení tří textových stimulů ve spisovném jazyce, které byly v dotazníku kódovány písmeny F, I a M (viz obrázek 2, na němž jsou uvedeny úryvky dotazníků s vypracovaným úkolem mentální mapy¹⁸), je třeba nejprve říci, že výzkumná data umožňují oprávněně hovořit o nepřesné představě členů mladé generace jazykového společenství o spisovném jazyce.

Tvrdit kategoricky, že kompetence vnímání spisovného jazyka je omezená, by nebylo zcela přesné ani správné, protože respondenti hodnotí všechny tři textové stimuly ve spisovném jazyce podle kritérií správnosti a podobnosti se spisovným jazykem velmi vysokými známkami (na sedmibodové škále sémantického diferenciálu), a jasně je tedy odlišují od ostatních deseti hodnocených textových stimulů v nářečí (viz tabulka 2 a obr. 3)¹⁹.

TABULKA 2. Hodnocení správnosti a podobnosti textových stimulů ve spisovném jazyce se spisovným jazykem (v bodech)

Kritérium

Textové stimuly ve spisovném jazyce

Skupina respondentů

F

I

M

RAp

Správnost

6,0

5,3

5,8

Podobnost se spisovným jazykem

5,9

5,2

5,9

PA

Správnost

6,5

6,2

6,1

Podobnost se spisovným jazykem

6,5

6,3

6,3

VAš

Správnost

6,4

6,2

6,2

Podobnost se spisovným jazykem

6,3

6,1

6,0

¹⁷ Apie socialinių tinklų sampratą daugiau žr. Milroy, Milroy 1992.

¹⁸ Všímáme si, že textové stimuly ve spisovném jazyce jsou spojovány s velkými městy. Tento sklon patří k nejčastějším mezi respondenty všech skupin, viz dále v článku.

¹⁹ Již bylo zmíněno, že údaje z hodnocení textů-stimulů tk nejsou v tomto článku analyzovány – to je předmětem jiných článků. Abychom umožnili srovnání, stručně uvedeme, že nejvyšší průměrné hodnocení správnosti textu-stimulu západní aukštaitštiny kaunaského nářečí, který všichni účastníci ze všech skupin hodnotili nejvyššími známkami, činí 5,5 bodu a nejvyšší průměrné hodnocení podobnosti s bk je 5,8 (takto hodnotí účastníci skupiny VŽk); hodnocení správnosti a podobnosti s bk u ostatních 9 textů-stimulů jsou mnohem nižší, srov. podobnost textu-stimulu jižní aukštaitštiny s bk je hodnocena 4,1 bodu a správnost 3,7 bodu (takto hodnotí účastníci skupiny RAp); podobnost textu-stimulu severní žemaitštiny kretingišského nářečí s bk je hodnocena 3,2 bodu a správnost 3 body (takto hodnotí účastníci skupiny PA) atd.

D. ALIŪKAITĖ, E. MERKYTĖ-ŠVARCIENĖ. Bendrinės kalbos regionai

jaunųjų lietuvių kalbos bendruomenės narių požiūriu: kompetencija ir vaizdiniai

163

Skupina účastníků | Kritérium | Texty-stimuly bk | F | I | M | ŠŽt | Správnost | 6,2 | 5,6 | 6,0 | Podobnost s bk | 5,6 | 5,9 | 5,7 | VŽk | Správnost | 6,6 | 6,4 | 6,5 | Podobnost s bk | 6,6 | 6,5 | 6,4 | VAk | Správnost | 6,3 | 6,1 | 6,3 | Podobnost s bk | 6,4 | 6,0 | 6,2

To v zásadě podporuje závěr, že účastníci je skutečně nepovažují za nářeční texty. Je třeba poznamenat, že účastníci nebyli příliš aktivní při zdůvodňování svých hodnocení, ať už byla jakákoli, avšak jejich argumenty, byť vzácné, tuto myšlenku podporují, například: KaunM69²⁰ – mluvila správně, všechna slova vyslovovala velmi zřetelně; PanvžV159 – naprosto správně; ŠiaulV201 – skutečný litevský jazyk; ŠiaulV202 – mluvila správně a vyslovovala slova; AlytV238 – protože všechno je správně, protože je to zde spisovný jazyk; AlytM270 – naprosto správně; KlaipV448 – téměř správně; KlaipM495 – stejná jako spisovný jazyk.

Údaje v diagramu týkající se správnosti a podobnosti s bk ukazují, že texty-stimuly bk byly rozpoznány jako bk. Při hodnocení představ účastníků o bk lze tedy hovořit o různých stupních nepřesnosti.

Hodnocení podobnosti textů-stimulů s bk umožňují tvrdit, že lze pochybovat o schopnosti vnímat bk jen u velmi malé části účastníků. Například účastnice AlytM264 hodnotí v dotazníku podobnost textu-stimulu I s bk pouze 3 body a textu-stimulu M 2 body; účastník TelšV391 hodnotí podobnost textu-stimulu F s bk 3 body a textu-stimulu M 2 body; účastník KlaipV458 hodnotí podobnost textu-stimulu I s bk pouze 2 body atd. Souhrnně lze říci, že text-stimul F má tendenci hodnotit jako nepodobný bk pouze 11,7% všech účastníků; text-stimul I pouze 14,9% a text-stimul M pouze 13,7%. Hodnocení správnosti v zásadě odpovídají hodnocení podobnosti, srov. F

²⁰ V článku se používají zkrácené kódy účastníků: Kaun – účastník ze střední školy Milikonių v Kaunasu, Šiaul – účastník z gymnázia Lieporių v Šiauliai, Panvž – účastník ze střední školy „Aušros“ v Panevėžys, Alyt – účastník z gymnázia Adolfa Ramanauska-Vanaga v Alytusu, Klaip – účastník z gymnázia „Ąžuolyno“ v Klaipėdě, Telš – účastník ze střední školy „Džiugo“ v Telšiai. Písmeno M označuje účastnici, V účastníka; číslo označuje číslo dotazníku. Jazyk komentářů a odpovědí nebyl upravován.

164

KALBOS KULTŪRA | 85

OBR. 3. Hodnocení správnosti a podobnosti textů-stimulů bk s bk (v bodech)

text-stimul považuje za nesprávný pouze 10,8% účastníků; text-stimul I považuje za nesprávný pouze 14,4% a text-stimul M pouze 13% účastníků.

Údaje z úlohy mentální mapy umožňují mnohem přesněji hovořit o nepřesnosti představ mladých členů jazykového společenství o bk. Přestože hodnocení většiny účastníků podle známek správnosti a podobnosti s bk svědčilo o tom, že účastníci bk rozpoznali, přesně ji, tj. že dané texty jsou bk, označila pouze malá část účastníků (viz obr. 4). Účastníci, kteří takto odpověděli, texty na mentální mapě vůbec neoznačili.

Z údajů výzkumu tedy vyplývá, že místo výskytu bk je nepodstatné pouze z vědeckého hlediska; v taxonomii členů jazykového společenství se tento kód spojuje s určitými místy. Místní označení není stereotypně jednoznačné ani přesné, přesto se však projevují určité tendence.

Dodejme, že účastníci z různých jazykových prostředí mají různou tendenci spojovat bk s nějakým místem (viz obr. 3). Údaje výzkumu ukazují, že nejpřesnější představu o bk mají účastníci skupiny PA. Více než polovina všech účastníků skupiny PA (tj. 54,4%) texty-stimuly bk na mentální mapě vůbec neoznačila. Je třeba zdůraznit, že účastníci takto odlišili všechny tři texty-stimuly bk.

Ostatní údaje účastníků z jazykového prostředí PA nejsou příliš reprezentativní ani významné. Důležitá je samotná tendence umísťovat texty-stimuly bk lokalizovat, avšak

D. ALIŪKAITĖ, E. MERKYTĖ-ŠVARCIENĖ. Bendrinės kalbos regionai165jaunųjų lietuvių kalbos bendruomenės narių požiūriu: kompetencija ir vaizdiniai

4 OBR. Přesné označení obecné litevštiny mladými respondenty

Nelze tvrdit, že by se obecná litevština důsledně spojovala s tím či oním litevským městem. Textové stimuly v obecné litevštině lokalizovalo do toho či onoho města pouze 2–7% respondentů (tj. 1–3 mladí lidé) (srov. ve Vilniusu – 4,3% (textové stimuly F a I); 6,5% (M); v Kaunasu – 6,5% (F); v Trakai – 2,2% (F, I a M); v Marijampolė – 2,2% (I) atd.).

Důležitý je ještě jeden aspekt alytuských respondentů – pouze respondentka AlytM266 lokalizovala textový stimul obecné litevštiny (tj. textový stimul I) do Alytusu. Tyto výsledky ukazují, že respondenti z PA mají téměř přesnou představu o kódu svého jazykového domova (angl. linguistic homeland²¹). Přesněji řečeno, mladí Alytušané odlišují kód svého jazykového domova od kódu obecné litevštiny. Tyto údaje jsou pro geolingvistiku informativní. Z výsledků tohoto vnímání obecné litevštiny vyplývá, že v Alytusu fungují nářeční kódy různého stupně výraznosti (nářečí, regiolekt apod.) a důležité je, že jejich výraznost postačuje běžným členům jazykové komunity k odlišení vlastního nářečně příznakového kódu od uživatelů obecné litevštiny. Mimochodem, respondenti skupiny PA textový stimul jihovýchodoaukštaitského nářečí-

²¹ Dėl termino kalbinė gimtinė (angl. linguistic homeland) žr. Diercks 2002: 51.

166

KALBOS KULTŪRA | 85

ní (v tomto výzkumu šlo o A, tedy první hodnocený nářeční textový stimul) rozpoznali a lokalizovali poměrně přesně. Celých 65,2% respondentů lokalizovalo tento textový stimul do oblasti jihovýchodoaukštaitského nářečí (nejčastěji do okolí Varėny, Lazdijai a Alytusu).

Z obrázku 4 je patrné, že další skupinou, jejíž respondenti téměř rozpoznávali textové stimuly v obecné litevštině, jsou respondenti z města Klaipėda. Mluvčí textového stimulu F považovalo za uživatele obecné litevštiny 17,9% respondentů; že mluvčí textových stimulů I a M hovoří obecnou litevštinou, uvedlo 16,1% respondentů. Mimochodem, jedna respondentka (KlaipM472) při hodnocení textového stimulu M dokonce překvapeně komentuje – obecná litevština (zase?), je tedy pravděpodobné, že někteří respondenti, kteří si nebyli zcela jisti, mohli také hádat.

Posuzujeme-li pouze úlohu mentální mapy, údaje o respondentech skupiny VŽk skutečně nejsou významné a zdálo by se, že není důvod hovořit o přesnosti představy o obecné litevštině. Kompetence ve vnímání textových stimulů v obecné litevštině, tj. hodnocení podobnosti těchto textových stimulů s obecnou litevštinou a jejich správnosti (viz tabulka 2 a obr. 2), však jasně ukazuje, že představa mladých Klaipėďanů o obecné litevštině se jí téměř blíží (malá odchylka na sedmibodové škále), takže ji zkresluje pouze místní příznak.

Již v této skupině respondentů se rýsují dva stereotypní znaky sociolingvistického profilu uživatele obecné litevštiny: 1) uživatel obecné litevštiny je častěji spojován s velkými městy (Vilniusem či Kaunasem) než s jinými městy; 2) uživatel obecné litevštiny může být uživatelem kódu jazykového domova respondenta. Tyto tendence tedy ukazují, že kód obecné litevštiny má pro respondenty určité konotace výjimečnosti.

První textový stimul obecné litevštiny ve výzkumu (F) lokalizoval do svého rodného města Klaipėdy největší podíl respondentů, totiž celých 23,2%. Nelze samozřejmě vyloučit, že kód jazykového domova respondentů skutečně odpovídá obecné litevštině, kterou během výzkumu slyšeli a hodnotili, takovou úvahu by však bylo třeba podložit údaji z empirického pozorování. Že je tento způsob vyjadřování typický pro obyvatele Vilniusu, se domnívalo 17,9% respondentů; textový stimul obecné litevštiny přiřadilo Kaunasu 16,1% respondentů skupiny VŽk. Ostatní označení na mentální mapě nevykazují žádný trend – tento text byl po jednom či dvou případech přiřazen Alytusu, Raseiniai, Šiauliai aj. Celkem bylo zmíněno 11 míst v Litvě.

Druhý textový stimul obecné litevštiny (I) byl nejčastěji lokalizován do Vilniusu – domnívalo se tak celých 41,1% respondentů skupiny VŽk. Druhý textový stimul obecné litevštiny přiřadilo Klaipėdě 7,1% respondentů, Kaunasu pak 3,6% respondentů. Ani Klaipėda, ani Kaunas však v tomto případě mezi městy nijak nevynikají. Při úvahách o tom, odkud by mohl pocházet mluvčí textového stimulu I, zmínili respondenti celkem 14 míst v Litvě.

D. ALIŪKAITĖ, E. MERKYTĖ-ŠVARCIENĖ. Bendrinės kalbos regionai jaunųjų lietuvių kalbos bendruomenės narių požiūriu: kompetencija ir vaizdiniai

167

Třetí textový stimul spisovné litevštiny byl lokalizován ještě méně jednotně. Celkem bylo zmíněno 22 měst, např. textový stimul M lokalizovalo v Kaunasu 10,7% respondentů skupiny VŽk; ve Vilniusu 8,9%; v Panevėžysu 5,4%; v Kėdainiai 5,4% atd. Lze se domnívat, že tato nejednotnost souvisí zčásti i s pozicí textového stimulu v průběhu výzkumu. Tento textový stimul poslouchali respondenti jako poslední. Uvedený faktor nelze ignorovat, na druhou stranu bychom ho neměli ani přeceňovat, protože podle jiných kritérií, srov. správnost, podobnost se spisovnou litevštinou a atraktivitu, byl tento textový stimul hodnocen poměrně jednotně; tento závěr podporují také otevřené komentáře.

Lze tedy shrnout, že vnímání spisovné litevštiny respondenty z města Klaipėda je spíše přesné než nepřesné, avšak stereotypní spojování spisovné litevštiny s určitými městy značně zkresluje její celkovou představu ze sociolingvistického hlediska. Je třeba hned poznamenat, že model představy o spisovné litevštině u skupiny VŽk je v zásadě typický i pro ostatní zkoumané skupiny.

Při shrnutí údajů z výzkumu oblastí RAp, VAš, VAk a ŠŽt lze konstatovat, že respondenti obecně nemají sklon tvrdit, že mluvčí textových stimulů I, F a M hovoří spisovnou litevštinou; těch, kteří si to myslí, je jen velmi malá část respondentů (viz obr. 3). Textové stimuly F a M označuje za spisovnou litevštinu 7,6% respondentů z jazykového prostředí RAp, textový stimul I tak hodnotí 3,8% respondentů této skupiny. Z respondentů z jazykového prostředí VAš označuje textový stimul F za spisovnou litevštinu 5%, zatímco textové stimuly I a M tak hodnotí jen 2,5% respondentů. Respondenti z jazykového prostředí ŠŽt mají sklon považovat za spisovnou litevštinu textové stimuly F a M v 4,3% případů, textový stimul I tak hodnotí 2,2%. Ještě přísnější jsou hodnotitelé spisovné litevštiny z jazykového prostředí VAk: projev textového stimulu F přesvědčil jen 5,7% respondentů a textové stimuly I a M nikdo za spisovnou litevštinu nepovažoval.

Všimněme si, že respondenti, kteří obvykle tvrdí, že poslouchaný textový stimul je ve spisovné litevštině, hodnotí jeho podobnost se spisovnou litevštinou maximálně, tj. na škále sémantického diferenciálu mu přisuzují 7 bodů; například respondentka PanvžM92 přidělila při hodnocení podobnosti textu se spisovnou litevštinou 7 bodů textovému stimulu F; ŠiaulV219 přidělila 7 bodů textovým stimulům F a I; KaunM58 přidělila 7 bodů textovému stimulu F; TelšM405 přidělila po 7 bodech všem třem textovým stimulům spisovné litevštiny použitým ve výzkumu atd.

U všech sledovaných skupin (RAp, VAš, VAk a ŠŽt) bylo tedy otevřené rozpoznání spisovné litevštiny zaznamenáno jen několikrát (tj. pouze 1–3 respondenti v každé skupině uvedli, že poslouchají spisovnou litevštinu, a nespojovali textový stimul s konkrétním místem v Litvě). V těchto případech lze hovořit pouze o poměrně dobré kompetenci v porozumění spisovné litevštině, kterou dokládají hodnocení podobnosti se spisovnou litevštinou a správnosti

168

KALBOS KULTŪRA | 85

(viz tab. 2 a obr. 2). Údaje získané v úloze s mentální mapou u těchto skupin ještě více potvrzují, že si mladí členové jazykové komunity vytvořili nepřesnou představu o spisovné litevštině.

Lze tvrdit, že představa o spisovné litevštině ve skupinách RAp, VAš, VAk a ŠŽt odpovídá představě skupiny VŽk, neboť mají sklon spojovat spisovnou litevštinu s hlavními litevskými velkoměsty; v některých skupinách je tento sklon dokonce výraznější (viz obr. 4).

Textový stimul F přiřazuje k Vilniusu 39,6% respondentů skupiny RAp, 32,6% respondentů skupiny ŠŽt, 22,5% skupiny VAš a 14,3% skupiny VAk. K městu Kaunas tento textový stimul lokalizuje dokonce 57,5% zástupců skupiny VAš; 34,3% mladých obyvatel Kaunasu je rovněž přesvědčeno, že textový stimul F pochází z jejich jazykového prostředí, stejně jako 17,4% členů skupiny ŠŽt; 13,2% respondentů RAp lokalizuje první text spisovné litevštiny v Kaunasu.

Při hodnocení druhého a třetího textového stimulu spisovné litevštiny už respondenti nejsou tak jednotní, velkoměsto však z jazykového sociolingvistického portrétu uživatele spisovné litevštiny nevymizí. Ačkoli rozčleněné údaje nejsou všechny stejně významné (viz obr. 5), lze konstatovat hlavní tendenci mladých členů jazykové komunity – spojovat spisovnou litevštinu s Vilniusem a Kaunasem častěji než s jinými litevskými městy.

RAp VAš F I M F I M Vilnius 39,6 17,0 15,1 22,5 25,0 15,0 Kaunas 13,2 18,9 15,1 57,5 15,0 5,0 VAk ŠŽt Vilnius 14,3 28,6 5,7 32,6 21,7 17,4 Kaunas 34,3 17,1 20,0 17,4 21,7 8,7

OBR. 5. Tendence přiřazovat spisovnou litevštinu k velkoměstům

Je důležité poznamenat, že ani ve skupinách RAp, VAš, ani ŠŽt se neprojevil sklon spojovat textové stimuly spisovné litevštiny s rodným jazykovým prostředím.

Ve skupině RAp lokalizovali textový stimul F v Panevėžysu pouze dva respondenti (PanvžV100 ir PanvžV101); textový stimul I pouze jeden respondent (PanvžV99); textový stimul M rovněž pouze jeden respondent (PanvžV84). Z VAš přiřadila třetí textový stimul spisovné litevštiny (M) k kal- pouze jedna respondentka (ŠiaulM213).

D. ALIŪKAITĖ, E. MERKYTĖ-ŠVARCIENĖ. Bendrinės kalbos regionai

jaunųjų lietuvių kalbos bendruomenės narių požiūriu: kompetencija ir vaizdiniai

169

rodnému městu, tj. Šiauliai. Samozřejmě šlo o velmi očekávaný a předvídatelný výsledek, že žádný z respondentů ze skupiny ŠŽt kód bk nespojil se svou jazykovou domovinou. Dodejme, že takové údaje jsou důležité také z geolingvistického hlediska. Je tedy patrné, že výrazná nářeční vrstva zpřesňuje kompetenci v bk.

Jiné poznatky o jazykové domovině podněcují hodnocení textových stimulů bk respondenty z města Kaunas (VAk). Lze hovořit o autostereotypním postoji mladých obyvatel Kaunasu – v Kaunasu se mluví nejspisovněji, tedy mluví se bk. Litevský charakter města Kaunas není zpochybňován, což potvrzují i nejnovější sociolingvistické údaje (srov. Ramonienė 2011); v tomto ohledu se zdá zcela oprávněné, že jsou textové stimuly bk přiřazovány městu Kaunas. Výzkumníci poznamenávají (srov. Milroy 2001: 539), že běžní členové jazykového společenství často ztotožňují spisovný jazyk (v daném výzkumu bk) s národním jazykem. Lze se domnívat, že i v tomto případě se abstraktní jazykové koncepty, tj. bk a národní jazyk, slévají. Část respondentů přiřazuje textové stimuly hodnocené jako nejspisovnější a nejpodobnější bk (jak ukazují příslušná hodnocení) k nejlitevštějšímu městu Litvy. Samozřejmě nelze vyloučit ani již zmíněný faktor jazykové domoviny. Je logické a pravidelné, že respondenti spojují nejlépe hodnocený text se svým bydlištěm. To platí zvláště tehdy, když se hodnotitelé cítí jazykově bezpečně a jejich kód má otevřenou prestiž. Lze se domnívat, že právě takový model spojení bk s vlastním domácím kódem může být typický pro některé mladé obyvatele Kaunasu.

Pokud jde o skupinu respondentů VAk, je třeba zmínit, že byl zaznamenán ještě jeden sklon. Část respondentů z města Kaunas měla tendenci lokalizovat textové stimuly bk co nejblíže ke Kaunasu, například: v Kėdainiai (textový stimul F – 17,1%, textový stimul I – 5,7%), v Kaišiadorys (textový stimul I – 8,6%, textový stimul M – 5,7%). Tyto údaje mohl zčásti ovlivnit již zmíněný faktor jazykové domoviny – mohlo se uvažovat podle modelu: tak se mluví, když už ne v bezprostředním okolí, tak určitě někde poblíž.

Údaje některých skupin respondentů obecně vybízejí k úvahám o zónách bk v blízkosti velkých měst. Výzkum ukazuje, že do zóny bk spadají Kaišiadorys, Kėdainiai, Vilkaviškis, Šakiai a Trakai.

Pouze respondenti skupiny PA nepřiřadili textové stimuly bk k Kaišiadorys. V Kėdainiai alespoň jednou lokalizovali alespoň jeden z textů bk respondenti všech skupin (již bylo zmíněno, že mezi respondenty skupiny VAk byl zaznamenán dokonce i takový sklon). Také ve Vilkaviškis a Šakiai se v každé skupině našli respondenti, kteří těmto městům přiřadili alespoň jeden z textů bk.

170

KALBOS KULTŪRA | 85

Lze se domnívat, že respondenti často označují Trakai za zónu bk a nerozlišují je od Vilniusu. Jinak nelze vysvětlit, proč jsou Trakai na mentální mapě poměrně významnou zónou; srov.: 27,5% respondentů skupiny VAš lokalizuje v tomto městě textový stimul I a 10% textový stimul M; 10,9% respondentů ŠŽt přiřazuje Trakai také textový stimul M; textový stimul M lokalizuje v Trakai rovněž 5,7% respondentů skupiny RAp.

Je třeba poznamenat, že překvapuje, že mezi stereotypními městy bk se neobjevuje Marijampolė²². Textové stimuly bk byly tomuto městu přiřazeny jen několikrát: textový stimul F lokalizovali po jednom respondentovi ze skupin VAš a ŠŽt; textový stimul I přiřadil po jednom respondentovi ze skupin PA, VAk a VAš; jeden respondent skupiny VŽk přiřadil Marijampolė textový stimul M. Tyto údaje umožňují domnívat se, že to tak zcela může být. Je možné, že Marijampolė má pro běžné členy jazykového společenství větší geolingvistickou hodnotu, tj. že je více spojována s nářeční mluvou než s bk. Na druhou stranu je také pravděpodobné, že právě nepřesná představa o bk z hlediska jazykového projevu je natolik vzdálená skutečné bk, že kódy objektivně bližší bk již běžní členové jazykového společenství nepovažují za podobné bk. To by nepochybně svědčilo o mimořádně slabé kompetenci běžných členů jazykového společenství v bk. Samozřejmě by nebylo správné činit přísné zobecňující závěry, máme-li k dispozici pouze údaje o postojích. Respondenti nebyli dotazováni, kde se mluví nejspisovněji, kde se mluví bk, kde se mluví nejpodobněji bk apod. Nelze si tedy být jisti, že kdyby byly položeny jiné otázky a zadány jiné úlohy zaměřené na porozumění textům, byla by Marijampolė hodnocena stejně jako označené město spojované nikoli s bk, ale s tk.

Lze říci, že respondenti v úloze s mentální mapou označili celkem 41 míst (měst či městeček) (ve 3. tabulce je uvedeno, kolik různých měst bylo v každém případě zmíněno). Některá města (místa) již začínají nabývat prototypické hodnoty města (místa) bk (k hodnocení Vilniusu tímto způsobem viz Čičirkaitė, Vaicekauskienė 2011: 57–76). To samozřejmě,

²² Srov.: připomeňme subjektivní hodnocení jazyka, které Laima Grumadienė zkoumala v roce 1980 sociolingvistickými metodami. Údaje získané výzkumnicí ukazovaly, že tehdy převládaly jiné postoje. Výzkumu se tehdy zúčastnilo 45 žáků vyšších tříd z vilniuských škol. 44% dotázaných uvedlo, že obyvatelé města Vilnius mluví normativním jazykem. Téměř stejně velká část žáků uvedla, že literárním jazykem (tj. bk) se mluví v Suvalkiji a Kapsuku (dnešní Marijampolė) (po 42%); odpovědi, podle nichž se za normativní považuje jazyk obyvatel Kaunasu, tvořily 31%, a jazyk východní Aukštaitije 24%. Když byli žáci v dotazníku požádáni, aby odpověděli, zda se literárnímu jazyku více podobá řeč obyvatel Vilniusu, nebo obyvatel Suvalkije, 56% dotázaných uvedlo obyvatele Suvalkije, 27% obyvatele Vilniusu a zbývající na otázku neodpověděli. Když měli porovnat řeč obyvatel Marijampolė a Kaunasu, 49% žáků hodnotilo výše řeč obyvatel Marijampolė, zatímco 22% řeč obyvatel Kaunasu (více viz Grumadienė 1980: 91–93).

D. ALIŪKAITĖ, E. MERKYTĖ-ŠVARCIENĖ. Bendrinės kalbos regionai 171 jaunųjų lietuvių kalbos bendruomenės narių požiūriu: kompetencija ir vaizdiniai

jde o záležitosti na úrovni postojů a přesvědčení. Sociolingvistické pojetí bk, které vymezuje spisovný jazyk v systému variant, není pro zkoumané osoby jasné. Na druhou stranu by údaje o jazykové skutečnosti (něm. Sprachwirklichkeit) (o rozlišení mezi jazykovou skutečností a jazykovým citem u H. Būilda viz více Goeman 1999: 136) zajistily pouze systematické výzkumy pozorování jazykových kódů a byly by základem pro hovoření o přesné či nepřesné představě bk, to jsou však již cíle jiných výzkumů.

TABULKA 3. Počet měst a městeček uvedených na mentální mapě

Skupina zkoumaných osobPočet zmíněných měst a městečekF text-stimulusI text-stimulusM text-stimulusRap 16 16 20PA 9 10 8Vaš 7 13 17ŠŽt 14 12 16VŽk 11 14 22Vak 11 15 15

ZÁVĚRY A PŘEDPOKLADY

V odpovědi na výzkumnou otázku – proč se z pohledu běžných členů jazykového společenství bk stává lokalizovaným kódem – je třeba zmínit dva nejdůležitější aspekty. Údaje z percepčního výzkumu byly hodnoceny jako diagnostické. Na jedné straně se ukazuje lidová taxonomie per se, na druhé straně se tak hmatatelně odhalují praktické směry činnosti jazykových badatelů, které je třeba rozvíjet, zpřesňují se zásady jazykového vzdělávání apod.

Dobrá kompetence mladých členů jazykového společenství v chápání bk vede k poznatku, že bk nepochybně funguje v oblasti vzdělávání; na druhou stranu z úkolu s mentální mapou vyplývá, že tento kód není jasně konceptualizován, tj. v procesu jazykového vzdělávání není řádně odlišován od regionálních, sociálních variant apod. Výsledky výzkumu zřetelně ukazují, že pojetí bk předkládané v paradigmatech normativní lingvistiky a sociolingvistiky je zkoumaným osobám málo známé a bk se v jejich vědomí stává lokalizovaným kódem, takže téměř spadá do systému regionálních variant. Samozřejmě je zásadně chybné tvrdit, že bk je členem systému regionálních variant.

172

KALBOS KULTŪRA | 85

Takové paradoxní schéma chápání bk však mezi uživateli funguje a lze se domnívat, že může mít dokonce vliv na jazykový vkus a jazykové preference uživatelů.

Rýsující se sklon spojovat bk s Vilniusem a Kaunasem ukazuje, že příslušníci jazykového společenství mladé generace mají nejasné představy o centrech sociokulturní přitažlivosti a jazykových ideálech. Takovéto lokalizování bk lze vysvětlit specifickým komplexem hlavního města a velkoměsta obecně. U běžného hodnotitele řeči je to samozřejmě velmi zákonité a přirozené. Velkoměsto je společenskou aspirací, a stává se tedy i jazykovou aspirací. Proto je kód bk z pohledu běžného hodnotitele spíše kódem velkoměsta než některého jiného města. Je velmi pravděpodobné, že konkurenční vztahy se projevují právě mezi Vilniusem a Kaunasem: Vilnius je dán zmíněným postavením hlavního města, Kaunas představou nejlitevštějšího města. Představitelé percepční dialektologie v různých zemích²³ získávají podobné údaje, tj. místa s kladnými kulturními a sociálními konotacemi obvykle dostávají kladná hodnocení také na mentálních mapách jazykových variant, které si vytvářejí hodnotitelé. Totéž platí obecně i pro představu jazykového domova na mentálních mapách (v případě tohoto výzkumu lze v souvislosti s bk zmínit pouze Klaipėdu a Kaunas). Přesvědčení a představy běžných členů jazykového společenství tedy v žádném případě nelze podceňovat.

Nepřesnou představu běžného člena jazykového společenství nelze považovat za nesprávnou. Je jen třeba velmi jasně rozlišovat mezi pohledem badatele a uživatele. Z pohledu badatele by bylo nesprávné tvrdit, že bk je lokalizovaný kód, protože badatel vychází z vědecké definice bk, obecně z údajů o jeho konceptualizaci. Z pohledu uživatele, tj. běžného člena jazykového společenství, je správné tvrdit, že bk je lokalizovaný kód, protože uživatel se opírá o pevně zakořeněné²⁴ či velmi pomíjivé stereotypy, postoje, jazykový vkus apod., tedy o veličiny, na něž nelze obecně uplatňovat kritérium správnosti, neboť v takovém případě by byl běžný člen jazykového společenství okamžitě přesunut na úroveň odborníků. Smíchaly by se tak dvě soustavy vědění, profesionální a laická, což se již týká kognitivních záležitostí, které je nutné respektovat. Není pochyb o tom, že nepřesné představy běžných členů jazykového společenství o bk představují samostatný a poměrně důležitý předmět výzkumu.

²³ Pavyzdžiui, tirti prancūzų kalbos variantai Kanadoje Kvebeke (žr. Evans 2002b: 83–86), Turkijos dialektai (žr. Demirci, Kleiner 1999: 263—282), olandų bk ir tarmės Olandijoje (žr. Bezooijen 2002: 13–30) ir kt.

²⁴ Je třeba uznat, že některá tvrzení mají dokonce reálný základ – srov. Kaunas je nejlitevštější město, kde jinde by tedy mohli být uživatelé bk.

D. ALIŪKAITĖ, E. MERKYTĖ-ŠVARCIENĖ. Bendrinės kalbos regionai

173

jaunųjų lietuvių kalbos bendruomenės narių požiūriu: kompetencija ir vaizdiniai

LITERATŪRA

Ali-Hindawe J. 1996: Considerations when Constructing a Semantic Differential Scale. – La Trobe Papers in Linguistics 9, [1–9].

Aliūkaitė D. 2006: Perceptyvinės dialektologijos tyrimai: dialekto vaizdinys. – Valoda dažādu kultūru kontekstā. Zinātnisko rakstu krājums 16, Daugavpils: Saule, 87–95.

Aliūkaitė D. 2007: Tarminis kalbėjimas ir bendrinė kalba: objektyviųjų ir subjektyviųjų skirtumų kultūrinė vertė. Daktaro disertacija, Vilniaus universitetas.

Aliūkaitė D. 2009a: Bendrinės kalbos vaizdiniai: kvazistandarto problema. – Respectus Philologicus 16 (21), 160–187.

Aliūkaitė D. 2009b: Perceptyviniai dialektų tyrimai: mentalinis žemėlapis. – Respectus Philologicus 15 (20), 164–179.

Aliūkaitė D., Merkytė E. 2009: Sociolingvistinis tarminių kodų taisyklingumo tyrimas. – Kalbos kultūra 82, 259–274.

Bellmann G. 1998: Between Base Dialect and Standard Language. – Folia Linguistica XXXII 1–2, 23–34.

Chambers J. K., Trudgill P. 1998: Dialectology. Second Edition. Cambridge: Cambridge University Press.

Clopper C. G. 2004: Linguistic Experience and the Perceptual Classification of Dialect Variation. Dissertation, Stanford.

Čičirkaitė R., Vaicekauskienė L. 2011: Vilniaus klausimas bendrinės lietuvių kalbos sampratose: metalingvistinių vilniečių komentarų tyrimas. – Darbai ir dienos 56, 57–76.

Demirci M., Kleiner B. 1999: The Perception of Turkish Dialects. – Handbook of Perceptual Dialectology 1. Ed. by D. R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 263–282.

Diercks W. 2002: Mental Maps. Linguistic-Geographic Concepts. – Handbook of Perceptual Dialectology 2. Ed. by D. Long, D. R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 51–70.

Evans B. 2002a: An Acoustic and Perceptual Analysis of Imitation. – Handbook of Perceptual Dialectology 2. Ed. by D. Long, D. R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 95–112.

Evans B. 2002b: Attitudes of Montreal Students towards Varieties of French. – Handbook of Perceptual Dialectology 2. Ed. by D. Long, D. R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 71–93.

Goeman A. C. M. 1999: Dialects and the Subjective Judgments of Speakers: Remarks and Controversial Methods. – Handbook of Perceptual Dialectology 1. Ed. by D. R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 135–146.

174

KALBOS KULTŪRA | 85

Grumadienė L. 1980: Subjektyvycis kalbos vertinimas. – Kalbos kultūra 39, 91–93.

Hilton N. H. 2010: Regional Dialect Levelling and Language Standards: Changes in the Hønefoss Dialect. PhD thesis, University of York.

Hoppenbrouwers C. A. J. 1982: Language change: A Study of Phonemic and Analogical Change with Particular Reference to S.E. Dutch Dialects, Meppel: Knips Repro.

HPD1 1999: Handbook of Perceptual Dialectology 1. Ed. by D. R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company.

HPD2 2002: Handbook of Perceptual Dialectology 2. Ed. by D. Long, D. R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company.

Inoue F. 1999: Classification of Dialects by Image: English and Japanese. – Handbook of Perceptual Dialectology 1. Ed. by D. R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 147–160.

Jafte A. 2000: Introduction: Non-standard Orthography and Non-standard Speech. – Journal of Sociolinguistics 4/4, 497–513.

Kliukienė R. 2010: Tarmės mieste: mokėjimas, vartojimas ir kalbinės nuostatos. – Miestai ir kalbos, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 91–105.

LKTCH 2004: Lietuvių kalbos tarmių chrestomatija (su kompaktine plokštele). Sudarytojai R. Bacevičiūtė, A. Ivanauskienė, A. Leskauskaitė, E. Trumpa. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.

Long D. 1999: Mapping Nonlinguists’ Evaluations of Japanese Language Variation. – Handbook of Perceptual Dialectology 1. Ed. by D. R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 198–226.

LT 2005: Lietuvių tarmės, 2 dalis. Sudarytojai R. Bacevičiūtė, K. Juškevičius, A. Leskauskaitė, K. Morkūnas, D. Mikulėnienė, E. Ožeraitis, L. Telksnys, D. Vaišnienė, A. Vidugiris ir kt. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, Matematikos ir informatikos institutas.

Milroy J. 2001: Languages Ideologies and the Consequences of Standardization. – Journal of Sociolinguistics 5/4, 530–555.

Milroy L., Milroy J. 1992: Social Network and Social Class: Toward an Integrated Sociolinguistic Model. – Language in Society 21, 1–26.

Pakerys A., Pupkis A. 2004: Lietuvių kalbos bendrinė tartis (su kompaktine plokštele), Vilnius: Gimtasis žodis.

PD 2010: Perceptual Dialectology: Neue Wege der Dialektologie. Ed. by Ch. A. Anders, M. Hundt, A. Lasch. Berlin, New York: De Gruyter.

Preston D. R. 1988: Methods in the Study of Dialect Perceptions. – Methods in Dialectology. Ed. by A. R. Thomas. Clevedon: Multilingual Matters, 373—395.

D. ALIŪKAITĖ, E. MERKYTĖ-ŠVARCIENĖ. Bendrinės kalbos regionai jaunųjų lietuvių kalbos bendruomenės narių požiūriu: kompetencija ir vaizdiniai

175

Preston D. R. 1989: Perceptual Dialectology: Nonlinguists’ Views of Areal Linguistics, Dordrecht: Foris.

Preston D. R. 1999: Introduction. — Handbook of Perceptual Dialectology 1. Ed. by D. R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, xxiii–xl.

Ramonienė M. 2011: Kalbų vartojimas darbe didžiuosiuose Lietuvos miestuose. – Lietuvių kalba 5, [1–15].

Tamaševičius G. 2012: Žiniasklaidos lyderių lingvistinė kompetencija visuomenės transformacijų kontekste. Daktaro disertacija, Vytauto Didžiojo universitetas. Lietuvių kalbos institutas.

Trudgill P. 1983: Sociolinguistics: an Introduction to Language and Society. London: Penguin Books.

Van Bezooijen R. 2002: Aesthetic Evaluation of Dutch. – Handbook of Perceptual Dialectology 2. Ed. by D. Long, D. R. Preston. Amsterdam, Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 13–30.

Wales K. 1999: North and South: A Linguistic Divide? – Inaugural Lecture, June 10.

Gauta 2012 11 05

REGIONS OF THE STANDARD LANGUAGE FROM THE POINT OF VIEW OF YOUNG MEMBERS OF THE LITHUANIAN LANGUAGE COMMUNITY: COMPETENCE AND IMAGES

Summary

System of factors which is referred to when modelling a representative of a standard language includes education as well as social and cultural experience of a user. User’s profession or activity could also become a clear reference to the potential representative of the standard language speakers. From a theoretical perspective location mark is not one of the important factors, though theoretical models not always precisely correspond to the system of user’s attitudes and beliefs.

The aim of this article is to discuss why the standard language becomes a localized code in the point of view of the young members of the language community. The researched problem – regions of the standard language from the point of view of the young members of the Lithuanian language community – is being discussed researching the images of the standard language variants prevalent in this group of users. Linguistic attitudes of the language users and estimators towards correctness, intelligibility, similitude to the standard language and appeal of text-

176

KALBOS KULTŪRA | 85

stimuli and localization of text-stimuli in so-called mental maps provide more or less an objective projection of these images.

The investigation of the standard language localization issue is based on a part of the data collected during a complex research of perceptual dialectology carried out in November 2009, December 2010 and January 2011.

A task of mental map of perceptual dialectology is the most important for the research of this issue. The research was carried out in schools and gymnasiums of Kaunas, Klaipėda, Panevėžys, Šiauliai, Telšiai and Alytus. A total sample of the research included 276 respondents at the age of 14–18.

The research data shows that the standard language is unlocalized only in scientific perspective. In the taxonomy of the members of the language community this code is associated with particular places. The place marker is not stereotypically unambiguous and accurate, but certain trends can be established.

Two clear markers of the sociolinguistic portrait of the standard language user can be brought out: more frequently the standard language user is associated with major cities of Lithuania (Vilnius or Kaunas) rather than other towns and the standard language user can be the user of the respondent’s linguistic homeland code.

Data from some of researched groups suggests an idea about the standard language zones near the cities or major towns. The research shows that Kaišiadorys, Kėdainiai, Vilkaviškis, Šakiai and Trakai could be included into such zones.

During the task of mental mapping the participants of the research marked 41 places (large or small towns) in total. Some of these places start gaining the value of prototypic standard language place. This is the matter of attitudes and views and the respondents are not aware of the sociolinguistic concept of standard language. Only systemic research of the code observation would ensure “linguistic reality” of the data and become the basis for talking about the precise image of the standard language.

KEYWORDS: standard language, regions of the standard language, ordinary member of the language community, standard language competence, standard language image, perceptual dialectology.

DAIVA ALIŪKAITĖ

Vilniaus universiteto Kauno humanitarinis fakultetas

Muitinės g. 8, LT-44280 Kaunas

[email protected]

ERIKA MERKYTĖ-ŠVARCIENĖ

Vilniaus universiteto Kauno humanitarinis fakultetas

Muitinės g. 8, LT-44280 Kaunas

[email protected]

D. ALIŪKAITĖ, E. MERKYTĖ-ŠVARCIENĖ. Bendrinės kalbos regionai jaunųjų lietuvių kalbos bendruomenės narių požiūriu: kompetencija ir vaizdiniai

177