EGLĖ KRIVICKAITĖ

Univerzita Vytautase Velikého

INETA DABAŠINSKIENĖ

Univerzita Vytautase Velikého

OSVOJOVÁNÍ FONOLOGIE LITEVŠTINY: EXPERIMENTÁLNÍ VÝZKUM OPAKOVÁNÍ NESMYSLNÝCH SLOV

KLÍČOVÁ SLOVA: osvojování fonologie, test opakování nesmyslných slov, slabičná struktura, teorie přirozené fonologie.

1. TENDENCE VE VÝVOJI FONOLOGIE DĚTSKÉ ŘEČI

V prvním roce života jsou vývoj řeči určují dva úzce související faktory: biologický (vývoj řečových orgánů) a kognitivně-lingvistický (vnímání a osvojování vlastností řeči slyšené v okolí) (Stoel-Gammon 2011: 2).

Srovnávací výzkumy osvojování jazyků ukazují, že děti různých národností do 6 měsíců žvatlají stejně: nejprve začínají vyslovovat závěrové hlásky (p, t, k, p, d, g), nosové souhlásky (m, n) a samohlásky (Velleman, Vihman 2007; Žukauskienė 2012). Uvádí se, že děti začínají tyto hlásky vyslovovat jako první nejen proto, že se snadno artikulují, ale také proto, že je ve svém okolí slýchají nejčastěji. Například artikulace v, z a d nebo frikativ je složitější a tyto hlásky se také používají méně často (Velleman, Vihman 2007: 26; Edwards, Beckman 2008: 124). O něco později se tyto jednotlivé hlásky začínají spojovat do zvukových sekvencí se slabičnou strukturou CV (souhláska-samohláska) (Velleman, Vihman 2007: 26) a několikrát opakované sekvence hlásek CV připomínají slova z řeči dospělých, např. mama, tete, baba, bamido apod. (Stoel-Gammon 2011: 8).

Od 6–7 měsíců dítě stále častěji vyslovuje hlásky svého mateřského jazyka: když neustále slyší řeč určenou dětem¹, začíná si osvojovat hlásky, které slyší ve svém okolí –

¹ Řeč určená dětem je jazykový registr, kterým dospělí komunikují s dětmi. Vyznačuje se zjednodušenou slovní zásobou, krátkými větami jednoduché stavby a četným užíváním podstatných jmen (zejména zdrobnělin) a sloves (Cameron-Faulkner a kol. 2003; Kamandu-lytė 2006a).

E. KRIVICKAITĖ, I. DABAŠINSKIENĖ. Lietuvių kalbos fonologijos įsisavinimas: netikrų žodžių kartojimo eksperimentinis tyrimas

237

sus, o kiti garsai išnyksta (Velleman, Vihman 2007: 26). Taip vyksta natūralus fonologijos įsisavinimas: vaikai, girdėdami aplinkos kalbą, pastebi dėsningumus ir pradeda jais remtis. Lyginamieji kalbų tyrimai atskleidė, kad, pvz., lūpiniai garsai, kurie yra būdingi prancūzų kalbai, dažniau girdimi 10 mėn. prancūzų vaikų čiauškėjimo laikotarpiu, nei švedų ar japonų kūdikių, kurių aplinkos kalboje šių garsų esama mažiau (Edwards, Beckman 2008: 123); švedų, estų ir bulgarų vaikai anksčiau išmoksta tarti v garsą nei anglakalbiai (Ingram 1988); l garsą prancūzų vaikai išmoksta tarti vėliau nei anglakalbiai (Chervrie-Muller, Lebreton 1973, cituojama iš Edwards, Beckman 2008: 3–4).

Vliv jazyka, který dítě slýchá v okolí, roste s rozšiřováním jeho slovní zásoby; postupně dokáže vyslovovat stále složitější a méně časté hlásky i jejich skupiny (Velleman, Vihman 2007; Kavitskaya a kol. 2011). Bylo zjištěno, že litevské děti kolem třetího roku již dokážou vyslovovat následující skupiny souhlásek ve slabice: bl, dž, gt, kd, kl, km, kn, ks, kš, kt, lč, lg, ln, lp, nd, ng, nt, sk, sl, sp, st, sv, šč, tg, zd, žd a skupiny souhlásek mezi slabikami: gs, gt, ks, kš, kt, lk, ls, lt, lv, ms, mt, nk, nt, ps, sk, sn, st, šd, šk, šm, šp, šs, št, tl, tn, tr, tv, ts, žd, žm, žs, žt. Nejobtížnější je naučit se vyslovovat skupiny souhlásek kl a sp ve slabikách a skupiny lv, nt, sk, st mezi slabikami (Kamandulytė 2006b: 85–88). O něco později, kolem čtvrtého až pátého roku, by děti již měly správně vyslovovat skupiny 2–3 souhlásek (i když mohou stále některou souhlásku vynechat) (Garšvienė, Ivoškuvienė 1993: 32–33). Slovní zásoba dětí se obohacuje a jejich řeč se přibližuje řeči dospělých: používají stále více a různorodějších odvozených slov, zdokonaluje se tvoření složených slov a přibývá adjektiv se sufixy (Garšvienė, Ivoškuvienė 1993: 37). Výsledky nestandardizovaného testu výslovnosti hlásek u litevských dětí ukazují, že jednotlivé hlásky vyslovuje správně pětina (78 procent) dětí předškolního věku; nejčastěji chybují při výslovnosti hlásek s, z, š, ž, c, dz, č, dž a r. Naučenou hlásku je ve slově obtížnější vyslovit než samostatně nebo ve slabice (Garšvienė, Juškienė 2008: 80), a proto děti při opakování slov dělají více chyb než při vyslovování jednotlivých hlásek. Nejčastěji nahrazují jednu hlásku jinou, např. asilas → atilat, ropė → vopė, pjūklas → priūklas; často také hlásky, zejména ty ve skupinách souhlásek, vynechávají, např. zebras → zebas, sviestas → siestas, herbas → hebas (Garšvienė, Juškienė 2008: 80–81). Děti předškolního věku tedy stále obtížně vyslovují hlásky litevštiny se složitou artikulací a méně časté hlásky.

Osvojování fonologie, tj. přirozenou lidskou schopnost vnímat zvukový systém, vyslovovat hlásky a jejich spojení, se pokouší vysvětlit teorie přirozené fo-

238

KALBOS KULTŪRA | 86

nologie². Snaží se objasnit obtíže, s nimiž se děti setkávají při osvojování fonologických vlastností. Bylo zjištěno, že děti snáze vnímají samohlásky s nízkým jazykovým zdvihem (a, e) než samohlásky s vysokým zdvihem (u, i); znělé závěrové hlásky se vyslovují obtížněji než neznělé. Každou hlásku nebo řadu hlásek lze klasifikovat podle obtížnosti jejich vnímání a výslovnosti. Přirozená fonologie je vysvětlována protikladem: snadno vyslovitelné vs. snadno vnímatelné (Dziubalska-Kołaczyk 2004).

Fonologické procesy jsou v každém jazyce specifické, tj. každý jazyk má své vlastní hlásky, skupiny hlásek, slabičné a slovní struktury (Dziubalska-Kołaczyk 2004), lidé však na jazykové obtíže reagují podobně. Aby dítě mohlo efektivně komunikovat, musí překonávat fyziologická omezení: například anglicky mluvící děti se musí naučit vyslovovat skupiny souhlásek a zvyknout si na ně, zatímco děti hovořící havajsky to nepotřebují, protože skupiny souhlásek pro tento jazyk nejsou typické.

Jak již bylo zmíněno, osvojování jazyka začíná nejčastěji používanými jazykovými vzorci: děti začínají nejprve používat hlásky a jejich spojení, které nejčastěji slýchají ve svém okolí. Srovnávací studie ukazují, že děti si nejprve osvojují slabiky se strukturou CV, nejčastěji redukují skupiny souhlásek a nevyslovují koncové souhlásky ve slabice (Fikkert 2000). Vědci sledují fonologické procesy probíhající v řeči dětí a nejčastěji zmiňují vzdálenou asimilaci a metatezi. Bylo zjištěno, že vzdálená asimilace se v řeči dětí vyskytuje až ve 32 procentech slov, která děti používají (Velleman, Vihman 2007: 33). Metateze je v dětské řeči rovněž častá – počáteční souhlásky slova si nejčastěji vyměňují místo s koncovými.

Předpokládá se, že k těmto procesům v řeči dětí dochází proto, že se děti při učení nových slov opírají o dosavadní zkušenosti s výslovností slov, která již znají. První slova vyslovují poměrně přesně (obvykle jde o prvních 10–20 slov s jednoduchou strukturou), pozdější slova však vyslovují méně správně. Taková fonologická regrese je pro ranou řeč typická, protože si děti vytvoří systém pravidelností ve výslovnosti prvních slov a opírají se o něj při osvojování dalších slov. Jinými slovy, děti si vybírají slova odpovídající vzorci, který znají již z období žvatlání (např. CVCV), a proto se u slov se složitější strukturou snaží najít způsoby, jak si usnadnit

² Teorie přirozené fonologie vznikla ve 20. století na základě studia fonetiky a fonologie. Jejím zakladatelem je David Stampe (1969, 1973). Přirozená fonologie se později rozvíjela pod vlivem prací z oblasti přirozené lingvistiky, zejména studií W. U. Dresslera (1985, 1994, Dressler a kol. 1987).

E. KRIVICKAITĖ, I. DABAŠINSKIENĖ. Lietuvių kalbos

fonologijos įsisavinimas: netikrų žodžių kartojimo eksperimentinis tyrimas

239

výslovnost, například přidávají samohlásku na konec slova nebo zjednodušují výslovnost koncových souhlásek (Velleman, Vihman 2007).

Vývoj fonologie trvá dlouho, proto mohou mít i děti předškolního nebo mladšího školního věku potíže s výslovností složitějších hlásek, skupin souhlásek či víceslabičných slov. V tomto procesu existují snazší i obtížnější případy, o nichž se pokusíme pojednat v dalších kapitolách.

2. TEST OPAKOVÁNÍ NESMYSLNÝCH SLOV

Mnoho užitečných informací o pozdním vývoji fonologie lze získat pomocí speciálních testů. Test opakování nesmyslných slov je úloha, při níž je vyšetřovaná osoba požádána, aby opakovala nesmyslná slova³. Zopakovat neobvyklou kombinaci hlásek, nesmyslné slovo, není jednoduché – vyžaduje to řadu kognitivně-lingvistických schopností: porozumění řeči, fonologickou paměť, artikulaci aj. (Rispens, Parigger 2010). Výzkumy ukazují, že děti s poruchou řeči mají zvlášť velké potíže přesně zopakovat nesmyslné slovo, které slyší poprvé (Marshall, van der Lely 2009: 40). Závěry výzkumů provedených v zahraničí se shodují: děti s poruchou řeči opakují nesmyslná slova statisticky významně hůře než jejich vrstevníci s normálním vývojem řeči (Gathercole 2006a, 2006b; Rispens, Prigger 2010). Například při testování dětí ve věku 8;3–10;11⁴ s normálním vývojem řeči a dětí s poruchou vývoje řeči pomocí testu opakování nesmyslných slov⁵ byl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi těmito dvěma skupinami, zejména při srovnání opakování nesmyslných slov delších než dvě slabiky (tří až pěti slabičných) (We ismer ir kt. 2011). Proto se uvádí, že test opakování nesmyslných slov lze použít jako diagnostický nástroj k odhalení možné poruchy vývoje řeči u mladších (4–5 let) i starších (11–12 let) dětí (Stokes, Klee 2009).

Kromě diagnostiky raného vývoje řeči jsou testy opakování nesmyslných slov důležité pro sledování vývoje slovní zásoby a dalších jazykových rovin. Schopnost dítěte v raném věku zopakovat nové, poprvé zaslechnuté víceslabičné slovo svědčí o připravenosti učit se nová slova a rozšiřovat si slovní zásobu.

³ Nesmyslná slova jsou fonologické řady hlásek, které odpovídají fonotaktickým pravidlům konkrétního jazyka, nemají však žádný význam ani nefungují jako žádný větný člen (Clark ir kt. 2012: 578).

⁴ Věk se zapisuje takto: 8;3 – osm let, tři měsíce.

⁵ Tato práce se zabývá specifickou poruchou řeči (angl. Specific Language Impairment – SLI). Podrobněji viz Ruzaitė, Dabašinskienė 2010.

240

KALBOS KULTŪRA | 86

(Gathercole 2006a): špatné zopakování slova, které dítě slyšelo poprvé, může poukazovat na potíže s učením nových slov nebo na poruchu vývoje řeči. Test opakování nesmyslných slov je spojován s osvojováním jazyka: uvádí se, že opakování nesmyslných slov začíná již v kojeneckém věku, kdy se děti teprve začínají učit první slova (Gathercole 2006a). Jinými slovy, každé slovo, které dítě kdysi slyšelo poprvé, mu znělo neobvykle a nově – stejně jako slova, která má zopakovat při testu opakování nesmyslných slov (Chiat, Roy 2007).

Mezi prvními představili výsledky testu opakování nesmyslných slov angličtí psychologové S. E. Gathercole a A. Baddaley (1989): longitudinální výzkum opakování nesmyslných slov odhalil korelaci mezi výsledky testu opakování nesmyslných slov a následným vývojem dětské slovní zásoby. Na začátku výzkumu byla změřena velikost slovní zásoby 70 čtyřletých dětí a byl proveden test opakování nesmyslných slov. Když byl výzkum po roce zopakován, zjistilo se, že výsledky čtyřletých dětí v opakování nesmyslných slov statisticky významně korelují s velikostí slovní zásoby těchto dětí v pěti letech: děti, které před rokem dosáhly v testu opakování nesmyslných slov lepších výsledků, měly rozsáhlejší slovní zásobu než ty, jejichž výsledky v testu byly horší (Baddeley ir kt. 1998: 160). Horší výsledky v testu nesmyslných slov upozorňují, že dítě může mít potíže s učením a zapamatováním nových slov.

Eksperimentinio tyrimo (Gathercole, Baddely 1990), analogiško netikrų žodžių kartojimo testui, rezultatai leido formuluoti dar vieną hipotezę apie vaiko žodyno raidą: kuo naujas žodis panašesnis į jau žinomą, tuo lengviau jį įsiminti. Šio tyrimo metu 5 m. amžiaus anglakalbių vaikų prašyta įsiminti įprastus vardus (Peter, Michael) ir neįprastus (Puemás, Meeton). Nustatyta koreliacija tarp šio testo ir netikrų žodžių kartojimo testo rezultatų: vaikai, kurių netikrų žodžių kartojimo testo rezultatai buvo prastesni, prasčiau įsiminė ir niekada negirdėtus vardus. Teigiama, kad netikrų žodžių pakartojimo tikslumas susijęs su fonologinės atminties gebėjimais: kuo naujas žodis panašesnis į jau žinomą ar kelia asociacijų su žinomu žodžiu, tuo lengviau jį išmokti (Gathercole, Baddely 1990).

Test opakování nesmyslných slov se ukázal jako vhodný také při zkoumání osvojování cizího jazyka: finské děti (9–10 let) absolvovaly před zahájením výuky angličtiny jako druhého cizího jazyka test opakování nesmyslných slov sestavený podle fonologických vlastností angličtiny. O dva roky později byla zjištěna velikost slovní zásoby týchž dětí v angličtině a odhalen silný vztah mezi výsledky testu opakování nesmyslných slov provedeného před dvěma lety a rozsahem anglické slovní zásoby, kterou si osvojily během následujících dvou let (Baddeley ir kt. 1998: 160).

E. KRIVICKAITĖ, I. DABAŠINSKIENĖ. Lietuvių kalbos

fonologijos įsisavinimas: netikrų žodžių kartojimo eksperimentinis tyrimas

241

2.1. Hlavní charakteristiky testu opakování pseudoslov

Srovnávací studie testů opakování pseudoslov vypracovaných na základě fonologie různých jazyků umožnily vymezit dvě hlavní charakteristiky struktury pseudoslov, které ovlivňují výsledky testu: 1) strukturu slabiky (souhláska–samohláska (CV) nebo skupina souhlásek–samohláska (CCV)); 2) délku slov (počet slabik ve slově) (Chiat, Roy 2007; Gutierrez-Clellen, Simon-Cereijido 2010). Navrhuje se, aby test pseudoslov obsahoval ty fonémy, které si děti osvojují nejdříve; v takovém případě by přesnost opakování neovlivňovala fyziologická neschopnost vyslovit danou hlásku (Dollagham, Campbell 1998).

Výsledky testů opakování pseudoslov v různých světových jazycích se shodují:

1) pseudoslova obsahující skupiny souhlásek se opakují obtížněji než slova bez těchto skupin (Santos ir kt. 2006; Marshall ir kt. 2009, Kapalkova ir kt. 2013; Kavitskaya ir kt. 2011);

2) přesněji se opakují skupiny souhlásek na začátku slova (Marshall ir kt. 2009: 42), protože to souvisí s hlasitější a důraznější výslovností první slabiky slova (Pegy, Mork 2010). Bylo také zjištěno, že děti začínají vyslovovat skupiny souhlásek nejprve na začátku slova (přibližně ve druhém až třetím roce života); v této pozici se skupiny souhlásek užívají častěji a jsou rozmanitější (McLeod ir kt. 2001);

3) nejpřesněji se opakují jednoslabičná a dvouslabičná pseudoslova, tj. přesnost opakování pseudoslov klesá s jejich délkou (Kavitskaya ir kt. 2011). Při opakování pseudoslov se dítě musí spoléhat na krátkodobou fonologickou paměť. K porozumění delším slovům a jejich opakování je zapotřebí více času; jejich fonologická reprezentace postupně mizí z krátkodobé paměti, a proto jsou výsledky opakování delších slov horší. Předpokládá se, že nedostatečná funkce krátkodobé fonologické paměti souvisí s pomalým osvojováním jednotlivých slov (Gathercole 2006a: 600–601).

Dalším důležitým faktorem ovlivňujícím přesnost opakování pseudoslov je věk probandů: čím je dítě starší, tím přesněji opakuje kratší (jedno- až dvouslabičná) i delší (tří- až pětislabičná) pseudoslova (Santos ir kt. 2006; Kavitskaya ir kt. 2011; Kapalkova ir kt. 2013). Starší děti znají více slov složených z různých kombinací hlásek, což znamená, že mají rozsáhlejší fonologické znalosti a dokážou přesněji zopakovat neznámá slova, která slyší poprvé (Munson ir kt. 2005: 1034).

242

KALBOS KULTŪRA | 86

2.2. Struktura testu opakování pseudoslov v litevštině

Litevská pseudoslova⁶ byla vytvořena s ohledem na charakteristiky struktury slov v litevštině: byly použity pouze takové hlásky a slabikové struktury, které jsou v litevských slovech možné a vyskytují se nejčastěji.

Litevské slovo se skládá v průměru ze 7 fonémů (nejčastěji přibližně z 5–8 fonémů) (Kazlauskienė 2010: 35–37), převažují slova o dvou až čtyřech slabikách (Karosienė, Girdenis 1990: 21). Nejčastější typy slabik v litevských slovech jsou CV, CVC, CCV, CCVC (Karosienė, Girdenis 1994; Kazlauskienė, Raškinis 2008: 26–27), slabika v litevštině se tedy nejčastěji skládá ze 2–3 hlásek (Karosienė, Girdenis 1994). Bylo zjištěno, že dvě třetiny slabik ve všech litevských slovech (přibližně 65%) jsou otevřené (CV, CCV, CCCV) (Girdenis, Karosienė 2010: 82); slabika nejčastěji začíná souhláskami k, l, s, t, p, n a končí samohláskami: o, a, i, e, u (Girdenis, Karosienė 2004: 220); vnitřní slabiky slov obsahují mnoho měkkých souhlásek a převažují přední samohlásky (Garšva, Girdenis 1996). Nejčastějšími hláskami ve slovech jsou i, a, e, o a s, k, t, m, n, r (Karosienė, Girdenis 1993; Kazlauskienė, Raškinis 2009). Litevský test opakování pseudoslov obsahuje pouze slova se skupinami dvou souhlásek, protože skupiny tří souhlásek jsou pro malé děti příliš obtížné na výslovnost. Nejčastější typy skupin dvou souhlásek v litevštině jsou: RT⁷ (42%) (nt, rt, nk, rb); ST (18%) (st, šk, št, sp); TR (13%) (kl, pr, tr, tv, gr, bl, tl, pl); SR (6%) (sm, sn, šv, sl, sv, šl) (Girdenis 1995: 107–111; Kazlauskienė 2007: 37–40). Na základě těchto hlavních charakteristik struktury litevských slov a dřívějších výzkumů osvojování fonologické struktury u litevských dětí (Kamandulytė 2006b; Garšvienė, Juškienė 2008) byla sestavena litevská pseudoslova (viz přílohu).

Litevská pseudoslova byla vytvořena tak, aby se nepodobala skutečným litevským slovům a nevyvolávala žádné asociace se známými slovy, zároveň však splňovala všechny charakteristiky struktury litevských slov: skupiny souhlásek v pseudoslovech jsou vytvořeny ze tří typů skupin dvou souhlásek: ST (39%), TR (33%) a SR (28%)⁸; délka slov se pohybuje

⁶ Lietuviškas netikrų žodžių pakartojimo testas (aut. Dabašinskienė, Krivickaitė 2013) kurtas dalyvaujant COST ISO804 Language Impairment in a Multilingual society: Linguistics Patterns and the Road to Assessment projekte (2011–2013 m.).

⁷ S – frikativa (s, z, š, ž, f, h, ch); T – závěrová souhláska (p, b, t, d, k, g); R – sonanta (l, m, n, r, v, j).

⁸ Skupiny souhlásek typu RT v testu opakování pseudoslovnejsou, protože tato skupina je možná pouze na hranici slabik.

E. KRIVICKAITĖ, I. DABAŠINSKIENĖ. Lietuvių kalbos

fonologijos įsisavinimas: netikrų žodžių kartojimo eksperimentinis tyrimas

243

od 2 do 4 slabik (od 4 do 9 fonémů), přičemž slabiky slov mají strukturu CV, CCV nebo CCVC (viz přílohu).

Litevský test opakování pseudoslov se skládá z 24 slov, která jsou rozdělena do tří skupin: 8 slov složených ze dvou slabik (4–6 fonémů), 8 ze tří slabik (6–7 fonémů) a 8 ze čtyř slabik (6–9 fonémů). V každé skupině jsou 2 slova bez souhláskových skupin a 6 slov se souhláskovými skupinami: u tří slov se souhlásková skupina nachází na začátku slova, u tří uprostřed slova. Všechny souhláskové skupiny jsou uvnitř slabiky, pouze ve dvou dvojslabičných slovech se nacházejí jak uvnitř slabiky, tak na rozhraní slabik (viz přílohu).

Autorky výzkumu chtěly ověřit, zda děti dokážou vyslovovat nejen pseudoslova, ale také litevská slova podobné struktury, proto ke každému pseudoslovu vybraly protějšek – litevské slovo (viz přílohu).

Protějšky byly vybírány s ohledem na:

1) délku slov: pseudoslova a skutečná slova mají stejný počet slabik, např. šve.la⁹ → sma.la (dvojslabičná), šku.li.nė → ska.re.lė (trojslabičná), ma.gvu.no.lė → re.kla.mė.lė (čtyřslabičná);

2) strukturu slabik (počet fonémů ve slabice) a souhláskové skupiny, např. ke.mu → do.ja (dvě fonémy v každé slabice); spa.de.ki → sta.tu.la (souhláskové skupiny v prvních slabikách).

K dalším aspektům (artikulačním vlastnostem souhlásek a samohlásek) se nepřihlíželo, protože se nepodařilo najít totožná slova, souhláskové skupiny se však zkoušeli zachovat artikulačně co nejpodobnější. Např. pr (exploziva bilabiální + aproximanta alveolární) bylo nahrazeno protějškem br (exploziva bilabiální + aproximanta alveolární): gap-rė → kobra; gu (exploziva velární + aproximanta labiodentální) bylo nahrazeno skupinou kl (exploziva velární + aproximanta alveolární): magvuno-lė → reklamelė; šk (frikativa alveolární + exploziva velární) bylo nahrazeno skupinou sk (frikativa dentální + exploziva velární): škulinė → skarelė; u několika slov se podařilo najít totožné souhláskové protějšky pseudoslov a skutečných slov: gitua → gatvė, klesta → klasta, sminto → smiltė (viz přílohu).

⁹ Slabiky jsou odděleny tečkami.

244

KALBOS KULTŪRA | 86

3. VÝZKUM OPAKOVÁNÍ LITEVSKÝCH NESMYSLNÝCH A SKUTEČNÝCH SLOV

Pro tuto pilotní studii byla vybrána testovací data od 25 dětí s normálním vývojem řeči¹⁰. Účastníci byli rozděleni do 5 věkových skupin po pěti dětech: 1) 4–5 let; 2) 5–6 let; 3) 6–7 let; 4) 7–8 let a 5) 8–9 let. Data byla shromážděna v mateřských a základních školách ve městě Kaunas. Každé dítě bylo testováno individuálně: nejprve byl proveden Test opakování nesmyslných slov¹¹ a poté Test opakování skutečných slov.

Cílem této studie bylo porovnat schopnost dětí různého věku opakovat nesmyslná a skutečná slova litevského jazyka. Byla stanovena hypotéza, že děti budou schopny opakovat skutečná litevská slova přesněji než nesmyslná, avšak všechna víceslabičná slova a slova se souhláskovými shluky by jim měla činit větší potíže.

Výsledky provedené studie umožnily formulovat předběžný závěr, který se shoduje s údaji z podobných studií v jiných zemích: děti obtížněji opakují nesmyslná, nikdy neslyšená slova než slova skutečná. Děti zopakovaly litevská nesmyslná slova s přesností přibližně 89%, zatímco skutečná slova s přesností 95%.

Studie ukázala, že dvojslabičná slova (skutečná i nesmyslná) se opakují se stejnou přesností (96%), při porovnání skutečných a nesmyslných slov delších než dvě slabiky však byly zjištěny rozdíly: skutečná tříslabičná slova děti opakují stejně přesně jako dvojslabičná (96%), zatímco při opakování skutečných čtyřslabičných slov jsou výsledky o něco horší¹² (93%) (viz obr. 2). Počet slabik má větší vliv na přesnost opakování nesmyslných slov: dvojslabičná nesmyslná slova byla zopakována s přesností 96%, tříslabičná s přesností 89% a čtyřslabičná s přesností 82% (viz obr. 1).

Porovnání výsledků obou testů ukazuje, že k chybám nejčastěji dochází při opakování skutečných a nesmyslných slov stejné struktury – těch, která obsahují souhláskové shluky, např. smala a švela; kobra a gaprė; žoliapjovė a gosaklūni a další; při opakování nesmyslných slov se však chybuje častěji (viz obr. 2).

¹⁰ Za děti s normálním vývojem řeči se považují děti, které nemají poruchy řeči a nenavštěvují logopeda.

¹¹ Struktura litevského testu opakování nesmyslných slov a jeho metodika provádění jsou podrobněji popsány v Krivickaitė 2013; Dabašinskienė, Krivickaitė 2013; Krivickaitė 2014.

¹² Ne všechny děti znaly významy skutečných slov. Například jeden informant uvedl, že nikdy neslyšel slovo raskila a neví, co toto slovo znamená; lze se domnívat, že právě z tohoto důvodu není přesnost opakování slova raskila vysoká. Je zřejmé, že mnoho dětí předškolního a mladšího školního věku nemusí znát některé méně frekventované slovo nebo slovo s abstraktnějším významem.

E. KRIVICKAITĖ, I. DABAŠINSKIENĖ. Lietuvių kalbos

fonologijos įsisavinimas: netikrų žodžių kartojimo eksperimentinis tyrimas

245

1 OBR. Výsledky testů opakování skutečných a nepravých slov podle počtu slabik ve slově

Z údajů uvedených na obr. 2 je patrné, že při opakování skutečných slov o třech a čtyřech slabikách obsahujících souhláskové skupiny se chybuje méně často než při opakování nepravých slov: čím delší je nepravé slovo se souhláskovou skupinou, tím nižší je přesnost opakování. Například skutečné tříslabičné slovo gyslotis bylo zopakováno s přesností 96%, nepravé slovo pasuapi s přesností 60%; skutečné čtyřslabičné slovo svajotoja bylo zopakováno s přesností 100%, nepravé slovo snaldina s přesností 76%. Výzkum ukazuje, že se častěji chybuje při opakování tříslabičných nepravých slov se souhláskovou skupinou uprostřed slova (přesnost opakování přibližně 78%), zatímco nepravá slova se skupinou na začátku byla zopakována s přesností přibližně 95%. Umístění souhláskové skupiny má na přesnost opakování čtyřslabičných nepravých slov malý vliv: slova se souhláskovou skupinou uprostřed byla zopakována s přesností přibližně 80% a slova se skupinou na začátku s přesností přibližně 84%. Umístění souhláskové skupiny není příliš důležité ani pro přesnost opakování skutečných slov; všechna slova se souhláskovými skupinami byla zopakována s podobnou přesností: tříslabičná slova se souhláskovou skupinou na začátku slova s přesností 96% a slova se skupinou uprostřed s přesností přibližně 95%; čtyřslabičná slova se souhláskovou skupinou na začátku byla zopakována s přesností přibližně 93%, slova se skupinou uprostřed s přesností přibližně 91%¹³ (viz obr. 2).

¹³ Výsledky pilotního testu Opakování nepravých slov v litevštině se shodují se závěry získanými v jiných zemích: souhláskové skupiny na začátku nepravého slova se opakují přesněji než skupiny uprostřed slova (Marshall, van der Lely 2009; Williams a kol. 2013). K potvrzení tohoto trendu by však bylo zapotřebí většího vzorku účastníků.

246

KALBOS KULTŪRA | 86

2 OBR. Přesnost opakování skutečných a nepravých slov

Výsledky opakování skutečných a nepravých slov bez souhláskových skupin jsou podobné, např. šalikas – 100%, širuta – 96%, šokoladas – 100%, žadevina – 96%.

Výsledky testů opakování skutečných a nepravých slov ukázaly, že všechny věkové skupiny zopakovaly skutečná slova přesněji než nepravá a největší rozdíl byl patrný ve skupině nejmladších účastníků (ve věku 4–5 let) (viz obr. 3): skutečná slova byla zopakována s přesností 81%, zatímco nepravá slova pouze s přesností 58%. Větší rozdíl mezi výsledky opakování skutečných a nepravých slov byl rovněž zaznamenán ve výsled-

E. KRIVICKAITĖ, I. DABAŠINSKIENĖ. Lietuvių kalbos

fonologijos įsisavinimas: netikrų žodžių kartojimo eksperimentinis tyrimas

247

3 OBR. Přesnost opakování skutečných a nepravých slov podle věkových skupin

cích dětí ve věku 7–8¹⁴ let (žáků první třídy). Výsledky testů zbývajících tří skupin účastníků (5–6 let, 6–7 let a 8–9 let) jsou podobné: skutečná slova se opakují přesněji, byť jen nepatrně (viz obr. 3). Všechny uvedené údaje jsou vyjádřeny procentuálním podílem, protože malý vzorek účastníků neumožňuje hovořit o statisticky významných rozdílech. Výsledky této pilotní studie proto hodnotíme jako možné tendence, které jsou pravděpodobné, neboť je potvrzují výzkumy raného jazykového vývoje v jiných zemích i v Litvě.

Nejen tendence ve výskytu, tj. kvantitativní charakteristiky, ale také způsoby artikulace známých a neznámých slov jsou důležitými faktory, které ukazují stav jazykového vývoje v různých věkových skupinách. Děti se při pokusech vyslovit slova složitější struktury snaží najít způsob, jak si výslovnost usnadnit. Při testech opakování nepravých a skutečných slov se projevilo několik typů zjednodušování slov, které jsou typické pro všechny věkové skupiny: náhrada hlásek (31% všech chyb¹⁵), asimilace souhlásek (8%), vynechávání hlásek (14%) a přidávání hlásek (8%).

¹⁴ Přesnost opakování skutečných i nepravých slov se ve starších věkových skupinách zlepšuje; výsledky u nepravých slov jsou horší pouze ve skupině dětí ve věku 7–8 let. Při testování nepravých slov v jiných zemích byl zjištěn statisticky významný rozdíl mezi předškoláky, žáky první a druhé třídy. Tento jev se označuje jako efekt nástupu do školy (Santos a kol. 2006: 375). Děti v první třídě zažívají mnoho novinek (nové prostředí, kamarádi, nový vzdělávací systém), a proto mohou být poněkud rozrušené, což může vést k horším výsledkům v testu opakování nepravých slov.

¹⁵ Shrnuté „chyby“ při opakování nepravých a skutečných slov. Za chybu se považuje nepřesně zopakované nepravé nebo skutečné slovo.

248

KALBOS KULTŪRA | 86

Nahrazování hlásek je jednou z nejčastějších chyb při opakování pseudoslov. Děti nahrazovaly souhlásku l, n, t, např.: lamuvį → lasmulį, lasmutį, lasmunį; pasvapi → paslapi. Často se také hláska p nahrazovala hláskou k nebo t, např.: maspulė → paskulė; plemuta → klemuta; nisparima → nistarima; spiratuša → starutuša. Tyto substituce byly typické pro všechny věkové skupiny kromě nejstarší (8–9 let). Při opakování skutečných slov byl zaznamenán pouze jeden případ záměny hlásek: žoliapjovė → žoliapjolė (ve věkové skupině 5–6 let).

V nejmladší skupině účastníků (4–5 let) bylo zaznamenáno několik případů vzdálené asimilace: žadevina → žalevina; nisparima → nismarima. Explozivy (d, p) jsou asimilovány následujícími sonorantami (m, l). Při opakování skutečných slov se také vyskytly případy vzdálené asimilace souhlásek ve věkové skupině 4–5 let: skanumėlis → skanulėlis, v podobě abiliūpinis byla hláska m asimilována předním alveolárním souhláskovým zvukem l.

Při opakování čtyřslabičných pseudoslov děti častěji chybovaly vynecháváním a častěji vynechávaly slabiku než jednotlivou hlásku, např.: magunolė → maguno, magulė, maguolė; sulerité → sulitė; snalidina → sladina. Chyby z vynechání se vyskytly u účastníků ve věku 4–5, 5–6 a 6–7 let. Při opakování skutečných dvojslabičných slov byly vynechány jednotlivé hlásky (kobra → koba, klasta → kasta), zatímco při opakování čtyřslabičných slov byly vynechány slabiky (žoliapjovė → žolia; skylamušis → skilamu). Skutečná slova zkracovaly děti ve věku 4–5 a 5–6 let.

Tato pilotní studie ukázala, že děti se nejčastěji pokoušejí zjednodušovat slova se složitější strukturou (nahrazují některé hlásky jinými nebo vynechávají určité hlásky či slabiky), avšak bylo zaznamenáno několik případů, kdy děti ve věku 4–5 let přidávají k souhlásce další souhlásku (vytvářejí dodatečnou souhláskovou skupinu), např.: pasvapi → pasvalpi; plemuta → plemouta; gatvė → gvatvė.

ZÁVĚRY

Výsledky pilotních testů opakování skutečných a pseudoslov v litevštině potvrzují výsledky zahraničních studií: nikdy neslyšená, neznámá slova je obtížnější si zapamatovat a zopakovat než skutečná slova. Největší rozdíl mezi opakováním skutečných a pseudoslov se projevil při opakování tří- a čtyřslabičných slov: výsledky opakování pseudoslov byly výrazně horší než u skutečných slov. K chybám nejčastěji docházelo při opakování skutečných a pseudoslov stejné struktury, avšak při opakování pseudoslov děti chybo-

E. KRIVICKAITĖ, I. DABAŠINSKIENĖ. Lietuvių kalbos

fonologijos įsisavinimas: netikrų žodžių kartojimo eksperimentinis tyrimas

249

valy častěji. Bylo zjištěno, že pseudoslova obsahující souhláskové skupiny (zejména uprostřed slova) se opakují obtížněji než slova bez souhláskových skupin. Děti se pokoušejí zjednodušovat slova se složitější strukturou, delší slova zkracují nebo nahrazují některé souhlásky jinými. Nejčastěji chybují děti ve věku 4–5 let a děti ve věku 7–8 let, které právě nastoupily do školy.

Děti všech věkových skupin měly největší potíže s opakováním víceslabičných pseudoslov obsahujících souhláskové skupiny. Složitost struktury slov vyžaduje větší úsilí při zpracování informací, složitější procesy vnímání a dodatečné kognitivní (paměťové) nároky. Méně frekventované, neobvyklé jazykové prvky jsou méně přirozené a malé děti je hůře vnímají.

LITERATŪRA

Baddeley A., Gathercole S. E., Papagno C. 1998: The Phonological Loop as a Language Learning Device. – Psychological Review 1, 158–173.

Cameron-Faulkner Th., Lieven E. Tomasello M. 2003: A construction based analysis of child directed speech. – Cognitive Science 27, 843–873.

Chiat Sh., Roy P. 2007: The Preschool Repetition Test: Am Evaluation of Performance in Typically Developing and Clinically Referred Children. – Journal of Speech, Language, and Hearing Research 50, 429–443.

Clark N. B., McRoberts G. W., van Dyke J. A., Shankweiler D. P., Braze D. 2012: Immediate memory for pseudowords and phonological awareness are associated in adults and pre-reading children. – Clinical Linguistics & Phonetics 26 (7), 577–596.

Dabašinskienė I., Krivickaitė E. 2013: Language delay, incomplete learning or SLI: a non-word repetition test for Lithuanian. Tarptautinis IX doikalbystės simpoziumas, 2013 m. liepos 15–17 d. Singapūras: Nanyango technologijos universitetas.

Dollaghan Ch., Campbell T. F. 1998: Nonword Repetition and Child Language Impairment. – Journal of Speech, Language, and Hearing Research 41, 1136–1146.

Dressler Wolfgang U. 1985: Morphonology. The dynamics of derivation, Ann Arbor: Karoma Press.

Dressler Wolfgang U. 1994: Evidence from first phases of morphology acquisition for linguistic theory: extragrammatic morphology and diminutives. – Acta linguistica hafniensia 27, 93–105.

Dressler Wolfgang U., Mayerthaler W., Panagl O., Wurzel Wolfgang U. 1987: Leitmotifs in Natural Morphology, Amsterdam: Benjamins.

250

KALBOS KULTŪRA | 86

Dziubalska-Kołaczyk K. 2004: Modern Natural Phonology: the theory for the future. – English Language, Literature and Culture. Selected papers from the 13th PASE conference, Poznań. Prieiga per internetą: <http://www.google.lt/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web&cd=1&ved=0CDAQFjAA&url=http%3A%2F%2Fwa.amu.edu.pl%2Fkdk%2Fsites%2Fdefault%2Ffiles%2FModern%2520Natural%2520Phonology.doc&ei=wUxdUqKcK8Ojhg e6yIHoCg&usg=AFQjCNEwiYee16WPTemH2EeHsJeG6WrM-A&sig2=bKjbRJcopASfz9RnJfJfkg&bvm=bv.53899372,d.ZG4> (žiūrėta 2013 10 01).

Edwards J., Beckman M. E. 2008: Some cross-linguistic evidence for modulation of implicational universals by language-specific frequency effects in phonological development. – Language Learning and Development 4 (2), 122–156.

Fikkert P. 2000: Acquisition of Phonology. – The First Glot International State-of-the-Article Book. The Latest in Linguistics. Studies in Generative Grammar 48, Berlin/New York: Mouton de Gruyter, 221–250. Prieiga per internetą: <http://www.fikkert.com/fikkert_glot.pdf> (žiūrėta 2013 09 28).

Garšva K., Girdenis A. 1996: Bendrinės lietuvių kalbos fonologija ir morfonologija. – Kalbotyros darbai III tomas: 1988–2000, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2001, 200–242.

Garšvienė A., Ivoškuvienė R. 1993: Logopedija: Vadovėlis specialiosios pedagogikos fakulteto studentams, Kaunas: Šviesa.

Garšvienė A., Juškienė G. 2008: Priešmokyklinio amžiaus vaikų tarimo ypatumai. – Jaunųjų mokslininkų darbai 2 (18), 78–84.

Gathercole S. E., Baddeley A. D. 1989: Phonological memory deficits in language disordered children: Is there a causal connection? – Journal of Memory & Language 29, 336–360.

Gathercole S. E. 2006a: Nonword repetition and word learning: The nature of the relationship. – Applied Psycholinguistics 27, 513–543.

Gathercole S. E. 2006b: Complexities and constrains in nonword repetition and word learning. – Applied Linguistics 27, 599–613.

Girdenis A. 1995: Teoriniai fonologijos pagrindai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Girdenis A., Karosienė V. 2010: Skiemens ir žodžio pirmųjų bei paskutinių fonemų dažnumas bendrinėje lietuvių kalboje. – Baltistica 2, 213–231.

Gutierrez-Clellen V. F., Simon-Careijido G. 2010: Using Nonword repetition Tasks for the Identification of Language Impairment in Spanish-English Speaking Children: Does the Language of Assessment Matter? – Learning Disabilities Research & Practice 25 (1), 48–58.

Ingram D. 1998: The acquisition of word-initial [v]. – Language and speech 31 (1), 77–85.

E. KRIVICKAITĖ, I. DABAŠINSKIENĖ. Lietuvių kalbos fonologijos įsisavinimas: netikrų žodžių kartojimo eksperimentinis tyrimas

251

K a m a n d u l y t ė L. 2006a: Vaikiškosios kalbos ypatybės. – Kalbos kultūra 79, 264–273.

K a m a n d u l y t ė L. 2006b: Morfonotaktikos įsisavinimas. – Žmogus ir žodis 8 (1), 84–89.

K a p a l k o v a S., P o l i š e n s k a K., V i c e n o v a Z., 2013: Non-word repetition performance in Slovak-speaking children with and without SLI: novel scoring methods. – International Journal of Language, Communication Disorders 48 (1), 78–89.

K a r o s i e n ė V., G i r d e n i s A. 1990: Bendrinės kalbos žodžio ir skiemens statistinė struktūra. – Kalbotyra 1 (1), 36–48.

K a r o s i e n ė V., G i r d e n i s A. 1993: Bendrinės kalbos fonemų dažnumai. – Kalbotyra 2 (1), 28–38.

K a r o s i e n ė V., G i r d e n i s A. 1994: Lietuvių bendrinės kalbos skiemens tipų dažnumai. – Kalbotyra 3 (1), 34–42.

K a v i t s k a y a D., B a b y o n y s h e v M., W a l l s T., G r i g o r e n k o E. 2011: Investigating the effects of syllable complexity in Russian-speaking children with SLI. – Journal of Child Language 38, 979–998.

K a z l a u s k i e n ė A. 2007: Intervokaliniai priebalsiai: vienanarės ir dvinarės grupės. – Kalbų studijos 11, 36–42.

K a z l a u s k i e n ė A. 2010: Lietuvių kalbos žodžių foneminės struktūros dėsningumai. – Žmogus ir žodis 1, 35–41.

K a z l a u s k i e n ė A., R a š k i n i s G. 2009: Bendrinės lietuvių kalbos garsų dažnumas. – Respectus Philologicus 16 (20), 169–182.

K a z l a u s k i e n ė A., R a š k i n i s G. 2008: Lietuvių kalbos fonologinio skiemens struktūrinių modelių dažnumas. – Žmogus ir žodis 1, 24–31.

K r i v i c k a i t ė E. 2013: Išgalvotų žodžių testas: lietuvių vienakalbių ir dvikalbių vaikų kalbos tyrimas. Pranešimas tarptautinėje taikomosios kalbotyros konferencijoje Kalbos ir žmonės: erdvė, laikas, tapatybė. Vilnius: Vilniaus universitetas. Prieiga per internetą: <https://www.academia.edu/5762723/Isgalvotu_zodziu_testas_Lietuviu_vienakalbiu_ir_dvikalbiu_vaiku_kalbos_tyrimas>.

K r i v i c k a i t ė E. 2014: Netikrų žodžių kartojimo testas: lietuvių vienakalbių ir dvikalbių vaikų kalbos tyrimas. – Taikomoji kalbotyra 4, 1–22.

M a r s h a l l C. R., v a n d e r L e l y H. K. J. 2009: Effects of word position and stress on onset cluster production: evidence from typical development, specific language impairment, and dyslexia. – Language 85 (1), 39–57.

M c L e o d Sh., v a n D o o r n, R e e d A. V. 2001: Normal Acquisition of Consonant Clusters. – American Journal of Speech – Language Pathology 10 (2), 99–110.

M u n s o n B., K u r t z B. A., W i n d o r 2005: The Influence of Vocabulary Size, Phonotactic Probability, and Wordlikeness on Nonword Repetitions

252

KALBOS KULTŪRA | 86

of Children With and Without Specific Language Impairment. – Journal of Speech, Language, and Hearing Research 48, 1033–1047.

P e g y M o r k P. K. 2010: Language-specific realizations of syllable structure and vowel-to-vowel coarticulation. – The Journal of the Acoustical Society of America 128, 1346–1356.

R i s p e n s J., P a r i g g e r E. 2010: Non-word repetition in Dutch-speaking children with specific language impairment with and without reading problems. – British Journal of Developmental Psychology 28, 177–188.

R u z a i t ė J., D a b a š i n s k i e n ė I. 2010: Specific Language Impairment: Adaptation of a Screening Test for Lithuanian. – Darbai ir dienos 54, 277–300.

S a n t o s F. H., B u e n o O. F. A., G a t h e r c o l e S. E. 2006: Errors in nonword repetition: bridging short- and long-term memory. – Brazilian Journal of Medical and Biological Research 39, 371–385.

S t a m p e D. 1969: The acquisition of phonetic representation. – CLS 5, 443–453.

S t a m p e D. 1973: A Dissertation on Natural Phonology, Bloomington: IULC.

S t o e l - G a m m o n C. 2011: Relationships between lexical and phonological development in young children. – Journal of Child Language 38, 1–34.

S t o k e S. F., K l e e Th., 2009: The Diagnostic Accuracy of a New Test of Early Nonword Repetition for Differentiating Late Talking and Typically Developing Children. – Journal of Speech, Language, and Hearing Research 52, 872–882.

V e l l e m a n S. L., M i h m a n M. V. 2007: Phonology development in infancy and early childhood: implications for theories of language learning. – Phonology in Context. (red. Pennington. M. C.), Luton: Palgrave Macmillan, 25–50.

Ž u k a u s k i e n ė R. 2012: Raidos psichologija: integruotas požiūris, Vilnius: Margi raštai.

W e i s m e r S. E., T o m b l i n J. B., Z h a n g X., B u c k w a l t e r P., C h y n o - w e t h J. G., J o n e s M., 2011: Nonword Repetition Performance in School-Age Children with and Without Language Impairment. – Journal of Speech, Language, and Hearing Research 43, 865–878.

W i l l i a m s D., P a y n e H., M a r s h a l l Ch., 2013: Non-word Repetition Impairment in Autism and Specific Language Impairment: Evidence of Distinct Underlying Cognitive Causes. – Journal of Autism and Developmental Disorders 43, 404–417.

Gauta 2013 10 20

Priimta 2013 12 20

E. KRIVICKAITĖ, I. DABAŠINSKIENĖ. Lietuvių kalbos

fonologijos įsisavinimas: netikrų žodžių kartojimo eksperimentinis tyrimas

253

PRIEDAS. Lietuvių kalbos netikri ir tikri žodžiai

Skiemenu sk.

Netikras žodis

Tikras žodis

Netikrų žodžių priebalsių samplaika → tikrų žodžių priebalsių samplaika

2

Kemu

Tema

–

2

Doja

Koja

–

2

Skimo

Stalas

Sk → st

2

Švela

Smala

Šv → sm

2

Gaprė

Kobra

Pr → br

2

Gitva

Gatvė

Tv → tv

2

Sminto

Smiltė

Sm → sm; nt → lt¹⁶

2

Klesta

Klasta

Kl → kl; st → st¹⁷

3

Geloša

Karosas

–

3

Širuta

Šalikas

–

3

Škulinė

Skarelė

Šk → sk

3

Plemuta

Klimatas

Pl → kl

3

Maspulė

Raskila

Sp → sk

3

Lasmuvi

Vyšnelė

Sm → šn

3

Spadeki

Statula

Sp → st

3

Pasvapi

Gyslotis

Sv → sl

4

Sulertė

Serenada

–

4

Žadevina

Šokoladas

–

4

Snalidina

Svajotoja

Sn → sv

4

Spiratuša

Skylamušis

Sp → sk

4

Nisparima

Restoranas

Sp → st

4

Magvunolė

Reklamėlė

Gv → kl

4

Staligosa

Skanumėlis

St → sk

4

Gosakluni

Žoliapjovė

Kl → pj

PASTABA. Pajuodinta priebalsių samplaika; ketvirtoje lentelės skiltyje pažymėta, kokia tikrame žodyje esanti samplaika atitinka netikrame žodyje esančią priebalsių samplaiką.

¹⁶ Netikrame žodyje sminto priebalsių samplaika nt yra tarp skiemenų, tikrame žodyje smiltė priebalsių samplaika lt taip pat tarp skiemenų.

¹⁷ Netikrame žodyje klesta priebalsių samplaika st yra tarp skiemenų, tikrame žodyje klasta priebalsių samplaika st taip pat tarp skiemenų.

254

KALBOS KULTŪRA | 86

ACQUISITION OF LITHUANIAN PHONOLOGY: NONWORD REPETITION EXPERIMENTAL STUDY

Summary

A child’s capacity to repeat a new polysyllable word heard for the first time in the early age shows the ability to memorise new words and to expand one’s dictionary (Gathercole 2006a); therefore, the nonword repetition test is associated with language acquisition. It is stated that the repetition of nonwords starts very early in life when a child starts learning the first words (Gathercole 2006a): each word once heard by a child for the first time sounded unusual and new – like the words which are asked to be repeated in the nonword repetition test (Chiat, Roy 2007).

The article presents a pilot experimental study carried out on the basis of nonword and word repetition tests. The Lithuanian Nonword Repetition Test was designed with due regard to the structural characteristics of Lithuanian words (word length, vowel and consonant frequency, syllable structure); the test consists of 24 nonwords of different structure. Each nonword is associated with a Lithuanian equivalent taking into account word length and syllable structure. The sample of the pilot study is made of 25 typically developing preschool and school-age children (from 4 to 9 years old).

The results of the study revealed that the accuracy of repetition of nonwords and words is determined by three factors:

1) syllable structure: most errors occur in the repetition of words and nonwords containing combinations of consonants. What is more, the accuracy of repetition of nonwords is also determined by the place where the consonant combination occurs: more errors occur in repeating words with a consonant combination in the middle of the word compared to those with a consonant combination in the beginning of the word. The place of consonant combination does not affect the accuracy of repetition of words;

2) word length: the longer the word, the lower the accuracy of its repetition;

3) age of participants in the study: the older the age group, the more accurately both shorter (one-two syllable) and longer (three-four syllable) words and nonwords are repeated.

KEYWORDS: acquisition of phonology, nonword repetition test, syllable structure, natural phonology theory.

EGLĖ KRIVICKAITĖ

Vytauto Didžiojo universitetas

K. Donelaičio g. 58, LT-44248 Kaunas

[email protected]

INETA DABAŠINSKIENĖ

Vytauto Didžiojo universitetas

K. Donelaičio g. 58, LT-44248 Kaunas

[email protected]

E. KRIVICKAITĖ, I. DABAŠINSKIENĖ. Lietuvių kalbos fonologijos įsisavinimas: netikrų žodžių kartojimo eksperimentinis tyrimas

255