V prvních desetiletích XX. století, kdy v západní Evropě převládaly myšlenky strukturální lingvistiky Ferdinanda de Saussura a jeho žáků, podle nichž je třeba jazyk zkoumat jako systém (Pupkis 2005: 49), kodifikovala v Litvě v roce 1901 Lietuviškos kalbos gramatiką Petra Kriaušaitise (Jona Jablonskise) zvolenou variantu psané normy – provedla hlavní kodifikační práci (Jablonskis [Petras Kriaušaitis] 1901), kterou J. Jablonskis začal již v době svého pobytu v Mintauji (podrobněji o období v Mintauji viz Piročkinas 1977: 65–90; Čepaitienė 2010: 30–43). Po zrušení zákazu litevského tisku byly vytvořeny podmínky pro další rozvoj funkcí spisovné litevštiny: vznikaly první litevsky psané programy výuky litevštiny (dále jen programy výuky), psaly se školní učebnice a jejich recenze, v tisku se diskutovalo a byl vytvořen termín rašomosios kalbos.
Ve třetím a čtvrtém desetiletí rozvíjelo v západní Evropě myšlenky strukturální lingvistiky F. de Saussura několik škol, z nichž jednou z nejvýraznějších byla Pražská škola. Pražští lingvisté, důsledně vycházejíce z principů učení F. de Saussura, vytvořili moderní teorii jazyka a stanovili vlastní metodiku popisu jazyka, v níž zaujímá důležité místo pojem spisovného jazyka (Pupkis 2005: 49). Myšlenky Pražské lingvistické školy šířili spolupracovníci časopisu Gimtosios kalbos, kteří se vrátili ze studií v zahraničí a seznámili se s nejnovějšími směry jazykového výzkumu a jazykové kultivace té doby; litevština proto byla kodifikována a funkce spisovného jazyka se rozvíjely na základě jasněji formulovaných kodifikačních kritérií (srov.: „Lingvisté ovlivnění moderní lingvistikou, zejména Pražskou lingvistickou školou, začali stále více přihlížet ke strukturální a funkční povaze jazyka.“ Zinkevičius 1992: 267).
Prvních desetiletích XX. století tedy litevské lingvisty nejvíce ovlivňovaly myšlenky strukturální lingvistiky F. de Saussura a jeho žáků a strukturální přístup k jazykovým jevům – dokládají to první práce J. Jablonskise; po obnovení nezávislosti Litvy se pak projevily vazby spolupracovníků časopisu Gimtosios kalbos na Pražskou lingvistickou školu, přičemž se vycházelo zejména z teoretických poznatků o spisovném jazyce. Kritéria čistoty a správnosti, jimiž se řídil J. Jablonskis, byla i nadále důležitá, kodifikace se však diferencovala, objevila se nová hodnoticí kritéria a ne všechno se začalo opravovat přísně (podrobněji viz Zinkevičius 1992: 267).
BENDRINĖ KALBA | 88 (2015)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 2
VAIDA BUIVYDIENĖ. Pradinių mokyklų lietuvių kalbos mokymo programos 1915–1939 metais | 2
Během první světové války, a zvláště po vyhlášení nezávislosti Litvy, nabyly otázky výuky litevského jazyka mimořádného významu při vytváření a šíření pojetí národní identity, neboť cílem bylo upevnit postavení litevštiny jako státního jazyka i její fungování ve společnosti.
Cílem tohoto článku je prozkoumat specifika programů výuky litevského jazyka na základních školách v letech 1915–1939.
Úkoly:
1) pojednat o situaci ve výuce litevského jazyka ve zkoumaném období;
2) popsat strukturu učebních osnov;
3) odhalit podobnosti a rozdíly mezi učebními osnovami.
Předmětem výzkumu je obsah učebních osnov sepsaných v letech 1915–1939 (podrobně jsou zkoumány a porovnávány 4 oficiálně schválené učební osnovy) a srovnávací analýza učebních osnov. Pojednáno je také o ohlasech na uvedené osnovy v tisku.
1. SITUACE VE VÝUCE LITEVSKÉHO JAZYKA V LETECH 1914–1939
Rozvoj výuky litevského jazyka, stejně jako celého školství, byl během první světové války (1914–1918) utlumen. Během války se spolu s pedagogy uchýlilo do vnitrozemí Ruska asi 60 škol, především do větších měst: Moskvy, Petrohradu, Tambova, Voroněže aj. O uprchlíky pečovaly pobočky Litevských společností pro pomoc válečným obětem (Karčiauskienė 2002: 21; Pukienė 2008: 17–27; Buivydienė 2013: 68–69).
Za německé okupace, než byly vytvořeny a upevnily se okupační správní instituce, začali Litevci z vlastní iniciativy zakládat školy, v nichž se všechny předměty vyučovaly v litevštině. Podle Zigmasa Zinkevičiuse „[r]ozvíjet školství nebylo snadné. Chyběli učitelé, učebnice, učební osnovy i litevská terminologie vyučovacích předmětů“ (Zinkevičius 1993: 153).
Od roku 1917, a zejména po vyhlášení nezávislosti, začaly v Litvě vznikat vzdělávací spolky, ožila a znovu se začala šířit litevská periodika a začal vycházet litevský časopis Lietuvos mokykla (1918–1940). O školní učebnice pečovala Litevská vědecká společnost.
Poprvé v dějinách se litevština v roce 1922 stala státním jazykem1 (Zinkevičius 1992: 213). Tím se značně rozšířily oblasti a funkce užívání litevského jazyka (ve školství, správě, politice, veřejném životě, kultuře a vědě). Upevnění postavení státního jazyka znamenalo především závazek státu vůči jazyku a vůči společnosti, která jej užívá (Mikulėnienė 1998: 7–8; Pupkis 2005: 20; Vainiutė 2010: 25).
Podle Magdaleny Karčiauskienė ministerstvo školství v meziválečné Litvě školní učebnice přísně neregulovalo, požadovalo však, aby je schvalovaly komise pro vydávání knih působící při ministerstvu. Bylo dovoleno používat učebnice různých autorů, připravené ve stejném období pro tentýž předmět a tytéž ročníky (Karčiauskienė 2000: 41).
V Litvě, která obnovila nezávislost, se začalo vydávat více litevských slabikářů a jejich kvalita se zlepšila. O jejich zdokonalování se v tisku vedly četné diskuse (Jablonskis 1920;
1Postavení státního jazyka bylo zakotveno v Ústavě Litvy dne 1. srpna 1922 (Zinkevičius 1992: 213).
BENDRINĖ KALBA | 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204
Page 3
VAIDA BUIVYDIENĖ. Pradinių mokyklų lietuvių kalbos mokymo programos 1915–1939 metais | 3
1920a; 1922 a další; Murka 1920; 1923 atd.). Obecně platí, že podle Eglė Paškevičiūtė-Kundrotienė (2009: 126) byl rok 1918 nejproduktivnějším rokem vydávání učebnic2.
V rámci příprav reformy střední školy se v letech 1925–1936 výrazně zintenzivnilo hodnocení a recenzování učebnic. Směrnice ministerstva školství z roku 1929 navrhovaly zveřejňovat v tisku recenze Komise na učební pomůcky, pořádat soutěže o učebnice a společným úsilím usilovat o to, aby v budoucnu v učebnicích litevského dítěte nechyběl litevský duch (Lomanas 1930: 6–7). Recenze již vydaných i připravovaných školních učebnic a aktuální články o pedagogice, litevském jazyce, školství a kultuře se hojně a široce publikovaly v tehdejším periodickém tisku litevských pedagogů: Švietimo darbas (1919–1930), Lietuvos mokykla (1918–1940), Tautos mokykla (1927–1940), Mokykla ir gyvenimas (1921–1941), Mokykla ir visuomenė (1933–1936) a další.
Výsledky této práce školy zřetelně pocítily již v polovině 30. let 20. století. „Byli vychováni profesionální učitelé, ustálil se obsah učebních osnov, byly připraveny původní učebnice, jejichž kvalita se oproti začátku období výrazně změnila: celý vzdělávací systém sjednocovaly cíle a úkoly výchovy, které posilovaly národního ducha, mravnost, společenskost a tvořivost,“ uvádí Jūratė Jagminienė (2013).
Na slabikáře a gramatiky litevského jazyka v meziválečné Litvě měla velký vliv Lietuvių kalbos gramatika (1922)3 Rygiškių Jonase (Jonase Jablonskise). Stala se základní odbornou knihou pro studenty vysokých škol, učitele gymnázií a autory školních učebnic.
Na jazykovou kodifikaci měly vliv i další práce J. Jablonskise: Lietuvių kalbos sintaksė, napsaná a vydaná již v roce 1911 (Jablonskis [Rygiškių Jonas] 1911), a další kniha věnovaná syntaxi, vydaná v roce 1928 – Linksniai ir prielinksniai (Jablonskis [Rygiškių Jonas] 1928). Protože, jak uvádí Z. Zinkevičius (1992: 153), byla syntax do dob J. Jablonskise patrně nejslabší oblastí výuky litevského jazyka, byly tyto práce pro autory školních učebnic velmi cenné a potřebné.
Potřebu učebnic v nezávislé Litvě pociťoval nejen J. Jablonskis; mnoho pedagogů a odborníků na litevský jazyk se pustilo do psaní slabikářů, gramatik určených školám a čítanek. Některé učebnice se opakovaně vydávaly a aktualizovaly, vznikalo však také mnoho nových. V tisku se vedly rozsáhlé diskuse a učebnice byly recenzovány. J. Jablonskis recenzoval, nakolik mu to síly dovolovaly, učebnice všeobecně vzdělávacích předmětů, největší pozornost však samozřejmě věnoval slabikářům a učebnicím mateřského jazyka.
2 Jedním z důvodů rozsáhlé vydavatelské činnosti byly stanovené konkrétní částky za vykonanou práci: honoráře překladatelům včetně redakce činily 75 Rub za arch, původním autorům 112 Rub 50 kap., korektorovi odpovídajícím způsobem 8 Rub (Paškevičiūtė-Kundrotienė 2009: 126).
3 Po Lietuviškos kalbos gramatikos z roku 1901 vyšla v létě 1919 Lietuvių kalbos gramatika. Etimologija. Pirmosioms mūsų aukštesniosioms mokslo įstaigoms., podepsaná Kriaušaitisem a Rygiškių Jonasem. Vilnius: tiskárna Žaibas, 1918 (1919). Tato kniha, podepsaná dvěma pseudonymy, které naznačovaly vazbu na gramatiku z roku 1901, se podle Arnolda Piročkinase nerozšířila z těchto důvodů: v době jejího vydání byl Vilnius okupován a o tři roky později, v roce 1922, vyšla vylepšená verze gramatiky – Rygiškių Jonase Lietuvių kalbos gramatika. Etimologija. Viduriniems mokslo įstaigoms. Druhé vydání. Kaunas–Vilnius: vydání nakladatelství Švyturys.
BENDRINĖ KALBA | 88 (2015)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 4
VAIDA BUIVYDIENĖ. Pradinių mokyklų lietuvių kalbos mokymo programos 1915–1939 metais | 4
2. PŘEHLED VÝUKOVÝCH PROGRAMŮ LITEVŠTINY V LETECH 1915–1939
Během válečných let se pedagogové a jazykovědci věnovali výuce litevštiny. Existují údaje o tom, že v roce 1915 byly vytvořeny dva návrhy výukových programů4. Informace o obou programech podává J. Jablonskis5v Lietuvos balse (1915, č. 4), v článku „O programu litevštiny pro naše školy“ (Jablonskis 1915 [1933: 57]). Článek kritizuje program litevštiny pro střední vzdělávací instituce, schválený v březnu 1915 ministerstvem6 (Программа литовскаго языка для среднихъ учебныхъ заведений).
Článek J. Jablonského zdůrazňuje, že tento program schválený ministerstvem školství „nemá nic společného s návrhem programu, který během letních prázdnin vypracoval kroužek několika našich učitelů“ (Jablonskis 1915 [1933: 57]). Byl tedy vytvořen ještě jeden návrh programu litevštiny, který bohužel nebyl schválen. J. Jablonskis tento návrh podrobněji nekomentuje a neposkytuje přesnější údaje; v článku uvádí pouze nedostatky schváleného programu z roku 1915: nevhodné učebnice (kvůli nesprávnému jazyku a nevhodnému obsahu pro školu byly kritizovány tyto učebnice: Mūsų Dirva, Skaitymo knyga, Stručná litevská mluvnice Juoza Damijonaitise Trumpa lietuvių kalbos gramatika, Maironisův Stručný přehled litevské literatury Trumpa lietuvių rašliavos apžvalga a další); lituje, že v programu nikde není uvedeno, že „učitel by se měl ve škole především starat o to, aby vynikla řeč lidu – zákonitosti a pravidla řeči lidu, že je třeba ve škole se žáky číst a rozebírat zejména ta díla a drobné práce, jejichž jazyk je krásný, snadný a zcela odpovídá zákonitostem řeči lidu“ (1915 [1933: 58]).
Kritizuje se, že výukový program uvádí příliš mnoho (celkem 40) litevských spisovatelů (od 19. století do počátku 20. století), z nichž ne všichni si zaslouží, aby se četli ve škole, zvláště při rozvíjení jazykových dovedností. Program neuvádí, kolik hodin má být věnováno litevštině, ani nehovoří o požadavcích kladených na učitele litevštiny (Jablonskis 1915 [1933: 58]). Tato recenze programu je tedy zajímavá a cenná tím, že přináší informace nejen o dvou výukových programech litevštiny z roku 1915, ale také o pojetí výuky litevštiny u J. Jablonského: jazyk doporučených učebnic má být krásný a správný, obsah učebnic má odpovídat pedagogickým požadavkům, program má učitelům pomáhat „vyzdvihnout zákonitosti a pravidla řeči lidu“ (Jablonskis 1915 [1933: 58]), texty ke čtení v učebnicích mají být napsány přirozeným, krásným jazykem (podle J. Jablonského „ti, kdo píší umělým jazykem <...>, by neměli mít místo ve vážné škole“, 1933: 58) a program má uvádět počet vyučovacích hodin.
O neschváleném návrhu programu litevštiny z roku 1915 přináší některé informace 19. číslo časopisu Vairas (LD 1915: 310). V krátké anonymní zprávě se píše, že litevská delegace, jejímiž zástupci byli Yčas7, Antanas Smetona a Stasys Šilingas, předala ministrovi školství „program litevštiny na středních školách sestavený kroužkem litevských pedagogů“ (LD 1915: 310). Článek stručně pojednává o situaci výuky litevštiny ve školách, samotný výukový program však podrobněji nekomentuje.
V letech 1919–1920 byly podniknuty také kroky k přestavbě školy, „které vedly i k tvorbě nových programů“ (Salienė 2009: 31). V roce 1919 vyšlo v prvním čísle časopisu Švietimo darbo
4 Před těmito programy jsou známy dva výukové programy litevštiny z počátku 20. století, sepsané v letech 1906 a 1909 (PLK 1906; LKP 1909). Podrobněji viz Buivydienė 2011; Buivydienė 2013.
5 Článek je podepsán pseudonymem Mokytojas.
6 Ministerstvo není ve zdroji blíže určeno.
7 Vardas nenurodytas. Tikėtina, kad tai buvo Martynas Yčas (1885–1941).
BENDRINĖ KALBA | 88 (2015)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 5
VAIDA BUIVYDIENĖ. Pradinių mokyklų lietuvių kalbos mokymo programos 1915–1939 metais | 5
Dočasný program počátečních škol, v němž byl zveřejněn také čtyřletý program litevského jazyka pro základní třídy (PMLP 1919: 10–11), viz tabulku 1. O rok později vyšel ve Švietimo darbe (RP 1920) projekt reformy všeobecně vzdělávacích škol Ministerstva školství. Projekt reformy obsahoval také program litevského jazyka (a světové literatury), který počítal s výukou gramatiky, stručným přehledem literární teorie a písemnictví (1.–4. třída8), přehledem dějin litevské literatury a literárním dědictvím počátku 20. století (RP 1920: 25–26). Podle Vilije Salienė měl tento program i nedostatky, protože v něm „nebyl dostatečně zdůrazněn vztah litevské a světové literatury a učivo gramatiky a literatury bylo v jednotlivých cyklech rozvrženo nevyváženě“ (Salienė 2009: 31).
Nový program litevského jazyka a světové literatury byl schválen v roce 1923, ale používal se jen krátce (viz tabulku 1). V roce 1929 byl vytvořen nový program litevského jazyka a světové literatury, v němž se podle V. Salienė (2009) již poměrně větší pozornost věnovala obecným otázkám výuky a výchovy i vědeckým a praktickým doporučením pro výuku litevského jazyka.
Projekt programu poreformní školy vyšel v roce 1937 (VMP 1937). Tento vzdělávací program věnuje značnou pozornost spisovnému jazyku, jeho vývoji a vztahu k místnímu nářečí žáků. Některé oblasti (dialektologie, srovnávací indoevropská gramatika), které se spisovným jazykem příliš nesouvisejí, byly omezeny9. Gramatické učivo bylo předloženo soustavně a systematicky.
Za poměrně krátkou dobu tak vzniklo mnoho různých vzdělávacích programů (viz tabulku 1).
TABULKA 1. Programy výuky litevského jazyka v letech 1915–1940
Č.
Název
Charakteristika / popis
1.
Program litevského jazyka pro střední vzdělávací instituce, 1915.
V březnu 1915 byl schválen program litevského jazyka pro střední vzdělávací instituce. Recenze J. Jablonskise (Jablonskis 1915: 57).
2.
Mokytojų būrelio sukurtas lietuvių kalbos programos projektas (Vairas, 1915, Nr. 19).
V 19. čísle časopisu Vairas z roku 1915 (s. 310) se uvádí, že litevská delegace, jejímiž členy byli Yčas, Antanas Smetona a Stasys Šilingas, předala ministrovi školství „program litevského jazyka na středních školách sestavený kroužkem litevských pedagogů“.
8 Podle tohoto nového vzdělávacího plánu byly „stanoveny tři stupně všeobecně vzdělávacích škol“ (RP 1920: 17): zavedena čtyřletá základní výuka, která nahradila dvoutřídní a trojtřídní základní školy a byla nazvána malou (počáteční) školou; druhý stupeň představovala nižší střední škola (podle autorů odpovídající progymnáziu) a třetí stupeň vyšší střední škola (podle autorů odpovídající vyšším třídám gymnázia) (RP 1920: 17). Nový vzdělávací plán byl připraven na základě zákona o počáteční škole, který vydal Ústavodárný Seimas v roce 1920 a jímž byla stanovena povinná čtyřletá základní výuka. Podle tohoto zákona fungovaly na venkově převážně tříoddělené, ve městech pak dvoutřídní čtyř- či pětioddělené počáteční školy. Při zřizování čtyřleté základní školy se její povinná docházka kvůli nedostatečné síti zaváděla postupně. Na práci učitelů dohlížel okresní školní inspektor jmenovaný Ministerstvem školství. Zákon o počátečních školách byl v roce 1925 změněn. Byla posílena centralizovaná pravomoc Ministerstva školství. Obcím zůstala na starost pouze materiální stránka škol. Nový zákon stanovil, že mohou existovat i základní školy s vyššími třídami. Šestitřídní počáteční školy se začaly zřizovat od roku 1933. V roce 1936 byl vydán nový zákon o počátečních školách (podrobněji viz Bukauskienė 1995).
9 Plačiau žr. (Salienė 2009).
BENDRINĖ KALBA | 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204
Page 6
VAIDA BUIVYDIENĖ. Pradinių mokyklų lietuvių kalbos mokymo programos 1915–1939 metais | 6
Č.
Název
Charakteristika / popis
3.
Pradedamųjų mokyklų laikinoji programa (Švietimo darbas, 1919, Nr. 1).
Program připravili pracovníci ministerstva školství (neuvedení) a pedagogové Murka, Vokietaitis, hudebník Tallat-Kelpša a malíř Sklerius10. Program zahrnuje čtyřleté vyučování litevského jazyka. Uvádí témata čtení, vyprávění, psaní a gramatiky a doporučuje učebnice a další výukové prostředky.
4.
Lietuvių kalbos (ir pasaulio literatūros) programa (Švietimo darbas, 1920, Nr. 6–7).
Učební osnovy litevského jazyka (pro druhý a třetí stupeň školy) jsou předloženy stručně; celý jazykový kurz je označen jako gramatika. Výuka jazyka (I. třída) začíná fonetikou (samohlásky, souhlásky, dvojhlásky). Během prvního školního roku se mají žáci učit všechny slovní druhy, hlavní větné členy, vedlejší větné členy (stručně), hlavní a vedlejší věty. Ve druhém a třetím ročníku se mají probírat všechny slovní druhy, větné členy a druhy vět. Čtvrtý ročník je věnován dějinám jazyka (Významné historické okamžiky našich písemných památek [stručný historický přehled těchto okamžiků], s. 24). V páté třídě se navrhuje opakovat a prohlubovat jazykové znalosti a stručně seznámit žáky s nářečími. Pro šestou a sedmou třídu již jazyková témata stanovena nejsou.
5.
Učební osnovy litevského jazyka a světové literatury, Kaunas, 1923.
Nové: literární teorie je ilustrována příklady literárních textů, světová literatura je podle žánrů propojena s litevskou literaturou.
6.
Učební osnovy litevského jazyka a světové literatury, Kaunas, 1929.
Gramatická látka je rozpracována podrobněji a jsou vyčleněny specifické aspekty: například v osmé třídě se mají vyučovat základy srovnávací historické gramatiky indoevropských jazyků. Předkládají se podrobnější učební osnovy litevské literatury.
7.
Učební osnovy litevského jazyka a literatury (návrh) (Programy středních škol [návrhy]), Kaunas, 1937.
Pozornost je věnována jazyku, jeho dějinám a vztahu k rodnému nářečí žáků. Gramatická látka je předložena soustavně a systematicky. V osnovách je věnována značná pozornost stylistice; pravopisné otázky jsou vysvětlovány odděleně od témat morfologie, společně s interpunkcí. Do stylistiky patří řada témat, která bychom dnes zařadili do lexikálního kurzu (například výpůjčky a cizí slova ve třetí třídě); jazykové jevy jsou spojovány s dějinami jazyka.
8.
Učební osnovy litevského jazyka pro základní školu (Osnovy základní školy. Návrh schválený ministerstvem školství), Kaunas, 193911.
Osnovy I–VI oddílů12. Témata osnov pro I. a II. oddíl jsou rozdělena podle tří činností (mluvení, čtení, psaní) a témat místního poznávání; pro II.–VI. oddíl podle mluvení, čtení a psaní. Uvádí se počet hodin týdně (od 8 do 5 hodin týdně). V poznámkách se vysvětluje, že „osnovy uvádějí pouze vlastní učivo. Jeho rozvržení a plánování je povinností učitele“ (s. 10).
10 Jména nejsou v prameni uvedena.
11 Podle tohoto návrhu byly v roce 1940 vydány již schválené Osnovy základní školy (PMP 1940); v jejich Slově učiteli se uvádí, že osnovy v návrhu byly poněkud zúženy (s. 7).
12 Ústavodárné shromáždění vydalo v roce 1920 zákon o základních školách, který stanovil čtyřletou povinnou dobu základní školní docházky. Zákon o základních školách byl změněn v roce 1925. Stanovil, že mohou existovat základní
BENDRINĖ KALBA | 88 (2015)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 7
VAIDA BUIVYDIENĖ. Pradinių mokyklų lietuvių kalbos mokymo programos 1915–1939 metais | 7
Výukové programy pro základní a střední školy se tedy v letech 1915–1939 vytvářely intenzivně. Z údajů v tabulce 1 je patrné, že se v programech rýsuje určitá struktura jazykového kurzu: fonetika, morfologie, syntax, pravopis, stylistika a jazykové vzdělávání. Výukové programy se samozřejmě lišily rozsahem, uspořádáním látky a rozdělením témat. V programu z roku 1937 se omezil počet předmětů, které s kodifikovaným jazykem a jeho výukou příliš nesouvisely: bylo v něm méně dialektologie a ve srovnání s programem z roku 1929 také méně srovnávací indoevropské gramatiky. Program z roku 1937 věnuje značnou pozornost kurzu stylistiky a jazyková témata propojuje s dějinami a vývojem jazyka. Písemné práce se ve výukových programech označují jako slohová cvičení.
3. ANALÝZA VÝUKOVÝCH PROGRAMŮ LITEVŠTINY PRO ZÁKLADNÍ ŠKOLY Z LET 1919–1939
Pro výuku jazyka i pro učitele nižších tříd základních škol a autory učebnic byl důležitý program pro začátečnické školy z roku 1919, vydaný jako provizorní (viz tabulku 2). Jednalo se o první program litevštiny pro nižší ročníky základních škol, určený pro čtyři roky výuky.
Program poměrně podrobně uvádí témata rozhovorů (například témata rozhovorů v prvním roce: třída, žáci, učitel, škola, domov a další podobné věci nebo jejich obrázky, které děti vidí; čtyři světové strany a jejich vnímání ve škole, doma a jinde atd., s. 10), úkoly ze čtení, psaní a vyprávění (například čtení a rozbor jednoduchých povídek, vyprávění a pohádek. Vtipné převyprávění přečteného a recitace lehkých veršů a pohádek zpaměti – ve druhém roce, s. 10). Témata jazykovědy jsou rozložena do všech čtyř let a jazykové znalosti se každým rokem prohlubují – výuka tedy probíhá v koncentračních cyklech (viz tabulku 2).
TABULKA 2. Témata výuky litevštiny v provizorním programu pro začátečnické školy z roku 191913
Oddíl
Fonetika (výslovnost)
Morfologie (pravopis)
Syntax (interpunkce)
Slovní druhy
I (10 vyučovacích hodin týdně14)
Samohlásky, dvojhlásky a souhlásky, chápání jejich tvrdosti a měkkosti. Vyslovované „i“; změkčující „i“; dlouhé a krátké samohlásky a jejich zachování při výslovnosti. Hlásky (s. 10)
Značení slov, slabik a hlásek, velká a malá písmena (s. 10).
Věty (s. 10).
škol a s vyššími ročníky. Šestitřídní základní školy se začaly zřizovat od roku 1933. Zákon o základních školách byl přijat v roce 1936 a zachoval šestiletou základní školní docházku (Bukauskienė 1989: 10).
13Formulace témat a pravopis jsou zde i dále ponechány v originále.
14 Počet vyučovacích hodin týdně v čtyřleté a čtyřtřídní začátečnické škole (PMLP 1919: 21).
BENDRINĖ KALBA | 88 (2015)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 8
VAIDA BUIVYDIENĖ. Pradinių mokyklų lietuvių kalbos mokymo programos 1915–1939 metais | 8
Oddíl
Fonetika (výslovnost)
Morfologie (pravopis)
Syntax (interpunkce)
Slovní druhy
II (9 vyučovacích hodin týdně)
Hláska. Samohlásky a dvojhlásky; souhlásky tvrdé, měkké, táhlé a netáhlé (s. 10).
Slovo, slabika, písmeno (s. 10).
Věta, rozbor větných členů pomocí otázek, bez termínů. Tečka, otazník, vykřičník, čárka (s. 10).
Podstatná jména, přídavná jména, jejich rod (rody) a čísla. Slovesa, jejich čísla, osoby, časy, rozkazovací a podmiňovací způsoby (s. 10).
III (6 vyučovacích hodin týdně)
V koncovkách skloňovaných slov nosovky a y, e, ė, o, a. Psaní částic ne, nė, nie, nei (s. 10).
Věta a její části, pojmenovávání větných členů; příslovečná určení a vsuvky. Souřadná souvětí a jejich rozlišovací znaménka (s. 10).
Skloňované slovní druhy. Pády. Skloňovací vzory. Sloveso. Časování a slovesné třídy bez příčestí. V kmenech a koncovkách sloves a—o—i, e—ė, i—y, u—ū. Příčestí, jejich časy, pravopis koncovek, výslovnost příčestí v rodném a spisovném nářečí. Příslovce; jeho pravopis. Předložky a spojky. Předložky a předpony. Přípony el, ėl, yn, in, ūn, ing (s. 10).
IV (4 vyučovací hodiny týdně)
Skladba slov; kmen, předpona, přípona, koncovka. Jednoduchá a složená slova. Slovní příbuznost (s. 11).
Příslovečná určení času, místa, způsobu, příčiny a účelu. Větné členy vyjádřené několika slovy. Porozumění souvětím, složeným, hlavním a vedlejším větám a používání interpunkčních znamének (s. 11).
Všechny slovní druhy a jejich tvary. Příčestí, přechodníky a polopřechodníky. Infinitiv (a účelové příslovce) (s. 11).
Z témat uvedených v učebních osnovách vyplývá, že tvůrci v prvním ročníku obecné školy doporučují věnovat se především psaní a čtení, poznávání a rozlišování samohlásek, souhlásek a dvojhlásek. Navrhuje se vyučovat psaní velkých a malých písmen. Od druhého ročníku jsou již v osnovách zařazena témata výuky slovních druhů a větných členů a pokračuje se v tématech zahájených v prvním ročníku: vyučují se samohlásky, souhlásky a dvojhlásky. Ve třetím ročníku se probírají pravopisná a interpunkční pravidla a dále se navrhuje vyučovat slovní druhy a větné členy. Ve čtvrtém ročníku se doporučuje vyučovat části slov a složitější případy větných členů; opakují se všechny slovní druhy
BENDRINĖ KALBA | 88 (2015)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 9
VAIDA BUIVYDIENĖ. Pradinių mokyklų lietuvių kalbos mokymo programos 1915–1939 metais | 9
a přidávají se také témata výuky příčestí, přechodníků a polopřechodníků a infinitivu. Je patrné, že se navrhuje vyučovat v soustředných celcích: například ve druhém ročníku se větné členy probírají bez terminologie, zatímco ve třetím a čtvrtém ročníku se doporučuje vyučovat také odborné termíny; rovněž seznamování se slovními druhy má probíhat postupně.
Je možné, že tvůrci učebních osnov znali také osnovy litevského jazyka, které J. Jablonskis vytvořil v roce 1909, neboť lze nalézt podobnosti (viz tabulka 3).
TABULKA 3. Témata učebních osnov litevského jazyka pro základní školy z let 1909 a 1919
Ročník výuky
Hodiny týdně
Osnovy Jona Jablonskise (1909)
Hodiny týdně
Osnovy z roku 1919
I
3
Samohlásky a souhlásky. Změkčování souhlásek před ą, o, ų (a ą, ų, ū). Užívání į a y, rovněž ū, e, ė. Dvojhlásky (ai, ei, au, ui), ie, uo. Výslovnost ą, ę, į (v nářečí žáků a v knižním jazyce). Dělení slov na slabiky a přenášení z jednoho řádku na druhý. Malá a velká písmena. Přízvuky (s. 1).
10
Jazyk, věty, slova, slabiky, hlásky, označování hlásek, velká a malá písmena. Samohlásky, dvojhlásky a souhlásky, jejich tvrdost a měkkost. Vyslovované „i“ a změkčující „i“: dlouhé a krátké samohlásky a jejich zachování při výslovnosti (s. 10).
II
3
Věta a její část. Slova označující věc, její vlastnost a děj. Podstatné jméno, číslo, rod a pádové koncovky podle otázek. Zájmena nahrazující podstatná jména. Přídavné jméno, jeho shoda s podstatným jménem v rodě, čísle a pádové koncovky podle otázek (přídavná jména se skloňují spolu s podstatnými jmény). Sloveso, osoby a časy (jednoduché), způsoby vyjadřování. Předpona, její psaní dohromady se slovem a zvlášť. Užívání ą, ę, į, ų v nejdůležitějších případech (uprostřed a na konci slova). Užívání tečky, otazníku a vykřičníku v nejdůležitějších případech, dvojtečka (před řadou stejnorodých slov a přímou řečí), čárky (při uvádění cizích slov), pomlčka.
9
Věta, slovo, slabika, hláska, písmeno. Samohlásky a dvojhlásky; tvrdé, měkké, znělé a neznělé souhlásky. Podstatná jména, přídavná jména, jejich rody a čísla. Slovesa, jejich čísla, osoby a časy, rozkazovací a podmiňovací způsob. Věta; rozbor větných členů pomocí otázek, bez odborných termínů. Tečka, otazník, čárka (s. 10).
BENDRINĖ KALBA | 88 (2015)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 10
VAIDA BUIVYDIENĖ. Pradinių mokyklų lietuvių kalbos mokymo programos 1915–1939 metais | 10
Školní rok
Hod. týdně
Program Jonase Jablonského (1909)
Hod. týdně
Program z roku 1919
III
2
Vlastní a obecná podstatná jména, podstatná jména užívaná pouze v množném nebo pouze v jednotném čísle. Podstatná jména společného rodu. Přídavná jména, stupňování přídavných jmen, jednoduchá a zdvojená přídavná jména15. Zájmena, jejich druhy a skloňování. Číslovky a jejich skloňování. Slovesa16, všechny způsoby a časy. Ostatní slovní druhy. Věta a její části: podmět, vyprávění, určení a příslovečná určení. Jednoduché a souvětí.
6
Ohebné slovní druhy. Pády. Vzory skloňování. Nosové ą, ę, į, ų v koncovkách ohebných slovních druhů. Sloveso. Časování a slovesné třídy kromě participií. Samohlásky a-o-i, e-ė, į-y, u-ū v kmenech a koncovkách sloves. Participia, jejich časy, pravopis koncovek, výslovnost participií v rodném a spisovném nářečí. Příslovce; jeho pravopis. Předložky a spojky. Předložky a předpony: su, są, į, ant, pri, pry, prie, api, apy, at, par, per, nu, nuo; psaní částic ne, nė, nie, nei; přípony el, ėl, yn, in, ūn, ing. Věta a její části: pojmenování větných členů; směr a vsuvky. Souvětí a jejich rozlišovací znaménka (s. 10).
IV
4
Příslovečná určení – času, místa, způsobu, příčiny, účelu. Větné členy vyjádřené několika slovy. Všechny slovní druhy a jejich tvary. Participia, gerundia a polopříčestí. Infinitiv (a supinum). Stavba slov; kmen, předpona, přípona, koncovka. Jednoduchá a složená slova. Příbuznost slov. Porozumění souvětím, souvětím souřadným, hlavním a vedlejším větám a užívání rozlišovacích znamének (s. 11).
V obou učebních osnovách se v prvním roce navrhuje vyučovat samohlásky, souhlásky a dvojhlásky a seznámit žáky s případy měkčení – to je důležité při výuce psaní a čtení; pozornost se věnuje také správné výslovnosti a jsou zařazena témata psaní velkých a malých písmen. Přízvuk se v programu z roku 1919 nezmiňuje nejen v prvním školním roce, ale ani v celém čtyřletém programu.
Nejvíce se liší rozsah učiva druhého ročníku – program z roku 1919 navrhuje vyučovat samohlásky, souhlásky a dvojhlásky, podstatné jméno, přídavné jméno a sloveso a seznámit žáky s větnými členy, zatímco v programu J. Jablonského se probírá podstatné jméno, přídavné jméno, sloveso a zájm-
BENDRINĖ KALBA | 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204
Page 11
VAIDA BUIVYDIENĖ. Pradinių mokyklų lietuvių kalbos mokymo programos 1915–1939 metais | 11
pravopisu kořene a předpon. V obou učebních osnovách se ve druhém roce doporučuje vyučovat interpunkci. V programu z roku 1919 je ve třetím a čtvrtém roce věnováno podstatně více témat praktickým otázkám pravopisu a tvorbě slov (například nosové samohlásky v koncovkách skloňovaných slovních druhů. V kmenech a koncovkách sloves a–o-i, e-ė, i-y, u-ū. Příčestí, jejich časy, pravopis koncovek, výslovnost příčestí v rodném a spisovném nářečí. Příslovce; jeho pravopis aj., s. 10). Program z roku 1919 je tedy více orientován na praktickou gramatiku17.
Page 12
VAIDA BUIVYDIENĖ. Pradinių mokyklų lietuvių kalbos mokymo programos 1915–1939 metais | 12
TABULKA 4. Témata programu litevského jazyka pro základní školy z roku 1939
Oddíl, počet hodin
Mluvení
Čtení
Psaní
I. oddíl, 8 hodin týdně
Volné vyprávění dětí a rozhovor učitele se žáky o zajímavějších zážitcích, dojmech, dobrodružstvích a předmětech každodenní potřeby. Rozhovor při prohlížení obrázků a kreseb. Cvičení v pozorném naslouchání učitelovu čtení (prózy či básně) a vyprávění pohádky. Pokusy převyprávět přečtené články.
Začátky čtení. Čtení jednoduchých výrazů a článků ze slabikáře. Čtení delších článků a snadných básní (po přípravě i bez přípravy). Naučit se přednést jednu či dvě básně a vyprávět jednu či dvě krátké pohádky. Dodržování tečky při čtení. Rozlišování dlouhých a krátkých samohlásek sluchem.
Přípravná písemná cvičení pro rozvoj ruky a oka. Psaní písmen a slov. Psaní slov a jednoduchých vět podle sluchu a opisování. Tvorba a zapisování jednoduchých vět. Velká písmena po tečce a ve vlastních jménech; psaní y, i, ū, u ve slově. Nosovky v koncovkách pádů. Slabikování o. Dělení slov na konci řádku.
II. oddíl, 10 hodin týdně
Volné vyprávění dětí o vlastních zážitcích a dojmech. Rozhovory při prohlížení kreseb a obrázků. Úvodní rozhovory k látce čtené ve třídě. Převyprávění podle zadaných otázek i bez nich. Učení básní zpaměti, dramatizace, inscenování. Rozbor obsahu přečtených článků. Vyprávění lidových slovesných útvarů. Rozvíjení jasného a hlasitého projevu. Odstraňování nedostatků v řeči dětí.
Hlasité a tiché čtení článků, básní a lidové slovesnosti s obsahem blízkým dětem. Dodržování čárky, vykřičníku a otazníku při čtení. Správná výslovnost dlouhých a krátkých samohlásek i dvojhlásek. Samostatné domácí čtení.
Tvorba a psaní krátkých vět. Kolektivní (s celou třídou) písemný popis viditelného předmětu a vyprávění o jednoduché události. Písemné odpovídání na zadané otázky, s psaním i bez něj. Cvičení v pravopisu slov podle sluchu s dlouhými a krátkými samohláskami (i, y; u, ū, ų; e, ė; ę; a, ą), pravými dvojhláskami (ai, au, ei, ie, uo, ui), souhláskovými spřežkami (dz, dž, c, č), s měkčícím i před a, ą, o, ū, u a s j. Procvičování psaní nosovek při odpovědi na otázky co a koho. Procvičování psaní e v koncovce při odpovědi na otázku kde. Procvičování ověřování, kde se píše b nebo p, d nebo t, g nebo k. Zapamatování několika slov s nosovkou v kořeni (například žąsis, ąžuolas, grįžo, drįso). Pravidla psaní velkých písmen. Rozdíl mezi hláskou a písmenem. Samohlásky, souhlásky, dvojhlásky. Naučení abecedy zpaměti.
BENDRINĖ KALBA | 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204
Page 13
VAIDA BUIVYDIENĖ. Pradinių mokyklų lietuvių kalbos mokymo programos 1915–1939 metais | 13
Oddíl, počet hodin
Mluvení
Čtení
Psaní
Slovo a slabika. Cvičení v určování přízvučné slabiky ve slově sluchem. Třídění slov do skupin podle otázek, na které odpovídají: kdo? Jaký, jaká? Co dělá? (zároveň si všímat, co slova jednotlivých skupin znamenají, co označují – název věci, vlastnost, děj). Názvy podstatného jména, přídavného jména a slovesa. Jak se mění slova, když odpovídají na otázky: kdo, koho, komu, co, čím, kde? Jaký, jakého? atd., jaká, jaké? atd.; co dělá, co dělal atd. Opisování a diktáty při osvojování pravopisu.
III. oddíl, 7 hodin týdně
Volné vyprávění dětí o vlastních dojmech a zážitcích. Vyprávění obsahu obrázků. Vyprávění zajímavějších okamžiků z knih a časopisů, které děti četly. Rozbor a převyprávění textů čtených ve třídě. Dramatizace a inscenování. Recitace básní. Hádání hádanek, výklad přísloví a pořekadel. Správná výslovnost hlásek.
Hlasité a tiché čtení povídek, básní, lidových slovesných útvarů a úryvků z rozsáhlejších beletristických děl. Nácvik výrazného a kultivovaného čtení veršovaného i neveršovaného textu (interpunkční znaménka, slovní a logický přízvuk, přizpůsobení hlasu obsahu). Samostatné čtení.
Tvorba a psaní vět. Písemné převyprávění jednoduché události. Písemné převyprávění krátkého přečteného článku. Pravopis znělých a neznělých souhlásek: b, p; d, t; g, k; z, s; ž, š. Pravopis důležitějších předpon: į-, są-, san-, at-, ap-, už-, iš- a další. Pravopis důležitějších přípon: -elė, -elis, -ybė, -ynas, -imas, -umas, -ūnas a další. Tvoření slov předponami. Pravopis slov se souhláskovými skupinami st-, sč-, št-šč, zd-zdž. Pravopis složených slov. Pravopis nosovek (ą, ę, į, ų), s výjimkou příčestí. Ohebná a neohebná slova. Části slova: kořen, přípona, předpona, kmen. Ohebné slovní druhy. Podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno, číslovka. Jejich druhy, rody, čísla a pády. Skloňování (bez určitých tvarů).
BENDRINĖ KALBA | 88 (2015)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 14
VAIDA BUIVYDIENĖ. Pradinių mokyklų lietuvių kalbos mokymo programos 1915–1939 metais | 14
Oddíl, počet hodin
Mluvení
Čtení
Psaní
Sloveso, jeho osoby, čísla a časy. Přímý způsob časování (bez složených tvarů). Jazyk a věta. Tečka. Tázací, zvolací a rozkazovací věta – otazník a vykřičník na konci věty. Podmět a přísudek. Opisování a diktáty při osvojování pravopisu. Psaní naučených básní zpaměti.
IV. oddíl, 6 hodin týdně
Volné vyprávění dětí o jejich zkušenostech a dojmech. Rozhovory o obsahu knih a básní přečtených samostatně. Úvodní rozhovory k textům čteným ve třídě. Hlubší rozbor čtených textů, charakteristika vlastností postav a motivů jejich jednání. Stručné převyprávění obsahu přečteného textu, zpráva o události, které byli svědky. Přednes básní a krátkých úryvků z umělecké prózy zpaměti. Inscenování a dramatizace.
Výrazné čtení různých básnických a prozaických textů (tvorby známých autorů a lidové slovesnosti). Seznámení s významnějšími našimi spisovateli: Donelaitis, Daukantas, Valančius, Baranauskas, Basanavičius, Maironis, Vaičaitis, Kudirka, Žemaitė, Šatrijos Ragana, Lazdynų Pelėda, Vaižgantas, V. Krėvė, Biliūnas, Vienuolis, A. Smetona, Simonaitytė, Mykolaitis-Putinas aj.; četba vybraných úryvků z jejich děl a uvedení některých charakteristických momentů z jejich životopisů. Zdokonalování techniky uměleckého přednesu. Samostatná četba.
Písemné vyprávění o událostech, které žáci zažili a prožili. Popis pozorovaného předmětu. Nácvik psaní volné slohové práce. Praktické písemnosti: dopisy, žádosti, účty, poštovní poukázky aj. Opakování a prohlubování probraného učiva gramatiky: samohlásky, souhlásky, dvojhlásky a jejich druhy; přízvuk a intonace; části slova; ohebné slovní druhy (skloňované, včetně určitých tvarů, a časovaný slovní druh – sloveso ve všech způsobech, složených časech a zvratných tvarech). Příčestí a jejich pravopis. Přechodníky. Transgresivy. Neohebné slovní druhy. Jednoduchá věta. Podmět a přísudek. Rozvíjející větné členy. Čárka v jednoduché větě. Porozumění souvětím. Nejjednodušší případy čárky v souvětí. Přímá řeč. Nácvik jejího vyznačování. Psaní básní a prozaických textů naučených zpaměti.
BENDRINĖ KALBA | 88 (2015)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 15
VAIDA BUIVYDIENĖ. Pradinių mokyklų lietuvių kalbos mokymo programos 1915–1939 metais | 15
Oddíl, počet hodin
Mluvení
Čtení
Psaní
V. oddíl, 5 hodin týdně
Rozbor přečtených děl ve třídě: porozumění myšlenkám díla, charakteristika postav. Dramatizace a inscenování. Stručné převyprávění obsahu delšího díla. Referát ve třídě podle sestaveného plánu o uskutečněném výletu, vycházce nebo samostatném splnění jiného úkolu.
Tiché a hlasité čtení ukázek naší poezie a prózy. Vybrané pasáže z Donelaitisových „Metų“; Daukantasova „Būdo“; Valančiusovy „Vaikų knygelės“; „Palangos Juzė“; „Antano Tretininko pasakojimų“, Baranauskasových písní a „Anykščių šilelis“; Maironis a další. Stručné životopisy čtených autorů. Povídky a básně z bojů za nezávislost Litvy. Zdokonalování techniky uměleckého čtení. Učení vybraných ukázek poezie a prózy zpaměti. Samostatná četba.
Písemné převyprávění prožitého (bez osnovy). Krátká samostatná slohová cvičení na probírané téma. Slohová cvičení podle zadané osnovy. Kolektivní (celou třídou) plánování a psaní slohového cvičení podle osnovy. Volná slohová cvičení. Praktické písemnosti (opakování a doplnění učiva uvedeného v programu IV. oddílu). Systematické opakování nauky o hláskách a tvarech (fonetiky a morfologie). Prohlubování probraného učiva pravopisu. Psaní učiva naučeného zpaměti. Jazyk a písmo. Nářečí a spisovný jazyk.
VI. oddíl, 5 hodin týdně
Rozhovory na témata z přečtených děl a současného života. Stručné převyprávění obsahu přečteného díla. Recitace básní a úryvků prózy naučených zpaměti. Dramatizace a inscenování. Referáty ve třídě podle sestaveného plánu o uskutečněné vycházce, výletu nebo samostatném splnění jiného úkolu. Diskuse o tématech přečtených děl. Seznámení s písní, pohádkou, pověstí (legendou), hádankou, příslovím, pořekadlem a folklorem. Seznámení s eposem, lyrikou a dramatem. Porozumění rytmu a rýmu.
Hlasité a tiché čtení ukázek naší lidové tvorby a úryvků z díla spisovatelů: z Basanavičiusovy „Aušra“ – z předmluvy a dalších textů, z Kudirkových „Tėvynės Varpai“, „Tilto atsiminimai“ a dalších, z Vaižgantasových „Pragiedruliai“ (Alaušo Varpas, Lietuvos žodis, Vilniaus pasaka), ze Smetonových spisů (Mokslą beeinant, Žalgirį atminus), ze Žemaitės „Marčia“; ze Šatrijos Raganiných „Vincas Stonis“; z Lazdynų Pelėdiných „Motulė pavijojo“; Biliūnas, Vienuolis, Vincas Krėvė, Simonaitytė, Mykolaitis-Putinas a další. Stručné životopisy čtených autorů. Povídky a básně z bojů za nezávislost Litvy. Nejnovější ukázky poezie a prózy. Zdokonalování techniky uměleckého čtení. Učení vybraných ukázek poezie a prózy zpaměti. Samostatná četba.
Písemné převyprávění přečteného a prožitého. Samostatná slohová cvičení na zadané téma. Plánování a psaní slohových cvičení podle osnovy. Praktické písemnosti. Stručný kurz syntaxe: jednoduchá věta a její části; souvětí a jeho druhy; přímá a nepřímá řeč; interpunkce. Prohlubování probraného učiva pravopisu.
BENDRINĖ KALBA | 88 (2015)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 16
VAIDA BUIVYDIENĖ. Pradinių mokyklų lietuvių kalbos mokymo programos 1915–1939 metais | 16
Témata gramatiky jsou tedy zařazena mezi témata psaní a čtení. U témat psaní se vysvětlují otázky morfologie i interpunkce, dokonce jsou témata fonetiky druhého ročníku uváděna jako témata psaní: Rozdíl mezi hláskou a písmenem. Cvičení v rozpoznávání přízvučné slabiky ve slově podle sluchu (PMPP 1939: 6). Při výuce témat čtení se pak doporučuje věnovat pozornost (při čtení) interpunkčním znaménkům.
Z témat jazyka uvedených ve sloupcích tabulky 4 je zřejmé, že základy téměř celého jazykového kurzu je třeba vyučovat během prvních tří let školní docházky; ve čtvrtém roce se mají jazykové znalosti prohlubovat a rozšiřovat. V prvním roce se největší pozornost věnuje rozvíjení správné výslovnosti a základům pravopisu a interpunkce. Podle autorů programu se má ve druhém roce dále rozvíjet správná výslovnost, vyučovat základy správného pravopisu, začít s výukou fonetiky a určováním přízvučné slabiky. Ve třetím roce je důležité rozvíjet správnou výslovnost spisovného jazyka; dále se navrhuje vyučovat složitější případy pravopisu, seznámit žáky s částmi slova, vyučovat slovní druhy a začít s výukou interpunkčních znamének a větných členů. Ve čtvrtém roce už témata rozvíjení výslovnosti nejsou, opakují se však osvojená témata z fonetiky a žáci se seznamují s přízvukem a intonací. Program zahrnuje témata opakování osvojených slovních druhů (znalosti o nich se prohlubují a vyučují se další slovní druhy). Následují témata výuky interpunkce a syntaxe. V pátém roce je témat jazykové výuky už málo: převážně jde o opakování (fonetiky, slovních druhů a pravopisu). Novými tématy jsou jazyk a písmo, nářečí a spisovný jazyk. V šestém roce by učitelé měli věnovat největší pozornost syntaxi a interpunkci (interpunkci souvětí a jednoduchých vět, přímé a nepřímé řeči; opakování pravopisných pravidel). V pátém a šestém roce věnují autoři programu více témat literární teorii a dějinám literatury.
TABULKA 5. Rozdělení témat v programu litevského jazyka pro základní školy
Oddíl
Témata
I. oddíl
Výslovnost: 1. Odstraňování výraznějších nedostatků v řeči dětí. 2. Rozlišování dlouhých a krátkých samohlásek sluchem.Pravopis, interpunkce: 1. Velká písmena po tečce a ve jménech. 2. Psaní y, į, ū, u ve slově. 3. Nosovky v koncovkách pádů. 4. Dělení slov na konci řádku.
II. oddíl
Výslovnost: 1. Rozvíjení jasného a zřetelného mluvení. 2. Správná výslovnost dlouhých a krátkých samohlásek a dvojhlásek.Pravopis: 1. Dlouhých samohlásek. 2. Dvojhlásek. 3. Složených souhlásek. 4. Značka měkkosti i před samohláskami. 5. Rozlišování párů znělých souhlásek. 6. Nosovky v kořeni slova. 7. Velkých písmen.
BENDRINĖ KALBA | 88 (2015)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 17
VAIDA BUIVYDIENĖ. Pradinių mokyklų lietuvių kalbos mokymo programos 1915–1939 metais | 17
1. Samohlásky, souhlásky, dvojhlásky a jejich druhy.
2. Přízvuk a intonace.
Tvoření slov: opakování slovních částí.
Slovní druhy. Opakování:
1. Ohebné slovní druhy (skloňované s určitými tvary, časovaný – sloveso se všemi způsoby, složenými časy a zvratnými tvary).
2. Příčestí.
3. Přechodníky.
4. Polopříčestí.
5. Neohebné slovní druhy.
Pravopis: příčestí a jejich pravopis.
BENDRINĖ KALBA | 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204
Page 18
VAIDA BUIVYDIENĖ. Pradinių mokyklų lietuvių kalbos mokymo programos 1915–1939 metais | 18
Kapitola
Témata
Syntax (větné členy), interpunkce:
1. Jednoduchá věta.
2. Podmět a přísudek.
3. Rozvíjející větné členy.
4. Čárka v jednoduché větě.
5. Souvětí.
6. Nejjednodušší případy použití čárky v souvětí.
7. Přímá řeč, procvičování jejího rozlišování.
Kapitola V
Fonetika: Opakování.
Slovní druhy: Opakování.
Pravopis: Prohloubení již probraného učiva.
Ostatní:
1. Jazyk a písmo.
2. Nářečí a spisovný jazyk.
VI. kapitola
Syntax a interpunkce:
1. Věta jednoduchá a její části.
2. Souvětí a jeho druhy.
3. Přímá a nepřímá řeč.
4. Interpunkce.
Pravopis: Prohloubení probraného pravopisu.
Po výpočtu procentuálního zastoupení témat za všech šest let je patrné, že při výuce litevštiny na základní škole byla největší pozornost věnována pravopisu a slovním druhům (viz obr. 2), stejně jako interpunkci a syntaxi. Ostatním tématům (výslovnosti, fonetice a tvoření slov) bylo v programu věnováno méně prostoru.
OBR. 2. Procentuální zastoupení témat v osnovách litevštiny pro základní školy z roku 1939
BENDRINĖ KALBA | 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204
Page 19
VAIDA BUIVYDIENĖ. Pradinių mokyklų lietuvių kalbos mokymo programos 1915–1939 metais | 19
Při porovnání údajů uvedených v diagramu na obrázku 2 s diagramem témat programu z roku 1919 (viz obr. 3) jsou patrné tyto rozdíly: nový program věnoval mnohem více pozornosti pravopisu, interpunkci a výslovnosti. Obsahuje témata přízvuku, která v programu z roku 1919 nebyla.
OBR. 3. Srovnání témat programů výuky litevského jazyka z let 1919 a 1939
Program z roku 1939, vypracovaný po schválení šestileté základní školní docházky, se tedy již od předchozích programů lišil, a bylo proto zřejmé, že jsou zapotřebí nové učebnice odpovídající tomuto programu. Struktura programu ukazuje, že se ustálila tato podoba výuky litevského jazyka na základních školách: pravopis, slovní druhy, syntax a interpunkce, tvoření slov, výslovnost, fonetika a přízvuk.
ZÁVĚRY
V letech 1915–1939 se v Litvě začaly zakládat vzdělávací spolky, rychle se rozšířilo vydávání litevského tisku a o učebnice pro školy se začala starat Litevská vědecká společnost. V roce 1922 rozšířilo oblasti užívání a funkce litevského jazyka jeho přiznání statusu státního jazyka.
Psaní učebnic, programů a recenzí bylo zpomaleno první světovou válkou, avšak již v letech 1915–1917 vznikly dokonce dva návrhy programů výuky litevského jazyka, v nichž se začaly rýsovat zásady výuky litevského jazyka.
Učebnice byly psány na základě oficiálně schválených programů pro základní školy (z let 1919 a 1939): program výuky litevského jazyka na základních školách z roku 1919 byl připraven na čtyři školní roky a největší pozornost v něm byla věnována výuce slovních druhů, obsahoval však také mnoho dalších témat (tvoření slov, syntax, pravopis, výslovnost, fonetiku a interpunkci); program z roku 1939 byl šestiletý – objevila se v něm nová témata, například přízvuk, a u dalších témat (například pravopisu, interpunkce a výslovnosti) se navrhovalo podrobnější probrání.
BENDRINĖ KALBA | 88 (2015)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 20
VAIDA BUIVYDIENĖ. Pradinių mokyklų lietuvių kalbos mokymo programos 1915–1939 metais | 20
Témata programu výuky litevského jazyka z roku 1939 ukazují, že již byla ustálena struktura výuky litevského jazyka na základní škole (pravopis, slovní druhy, syntax a interpunkce, tvoření slov, výslovnost, fonetika a přízvuk); tato struktura se odrážela i v tehdejších litevských učebnicích.
Programy výuky litevského jazyka z let 1915–1939 a jejich recenze přispívaly k šíření funkcí spisovného jazyka a zaváděly kritéria jeho rozvoje. Výzkum programů a jejich recenzí odhalil, že se v tomto období utvářelo pojetí, podle něhož učebnice litevského jazyka pro základní školy a) mají být napsány správným jazykem (kritérium jazykové čistoty), b) mají být srozumitelné dětem (kritérium srozumitelnosti), c) mají učit správnému pravopisu a výslovnosti (kritérium správnosti) – a tím rozvíjet spisovný jazyk.
ŠALTINIAI
Jablonskis J. [Petras Kriaušaitis] 1901: Lietuviškos kalbos gramatika, Tilžė: spausdinta pas Otto v. Mauderode.
Jablonskis J. [Rygiškių Jonas] 1911: Lietuvių kalbos sintaksė, Seinai: „Šaltinio“ knygynas.
Jablonskis J. [Mokytojas] 1915 [1933]: Dėl lietuvių kalbos programos. – Lietuvos balsas 4. Jablonskio raštai 2. Švietimo reikalai. Red. J. Balčikonis, Kaunas: Švietimo ministerijos leidinys, 57–58.
Jablonskis J. [R. J.] 1920: A. Jakučionis. Kelias į šviesą, skaitymo ir rašymo mokslas. Aštuntas pataisytas leidimas. Kaina 3 auks. 50 sk. Tilžė, 1920. – Švietimo darbas 10, 45–57.
Jablonskis J. 1920a: J. Damijonaičio „Lietuvių kalbos gramatika“. – Lietuva 164, 2–3; 165, 2.
Jablonskis J. [Rygiškių Jonas] 1922: Lietuvių kalbos gramatika: vid. mokslo įstaigoms. 2-asis leid. Kaunas; Vilnius: „Švyturio“ b-vė.
Jablonskis J. [Rygiškių Jonas] 1928: Linksniai ir prielinksniai ir jų vartojimas mūsų kalboje: jų vartojimas mūsų kalboje, Kaunas: „Sakalo“ b-vė.
LD 1915: Lietuvių delegacija in žm. šviet. ministeri. – Vairas 19, 310.
LKP 1909 Lietuvių kalba žemesniosiose mokyklose ir lietuvių kalbos mokytojai. – Mokykla 2, 1–2.
Lomanas P. 1930: Pradžios mokyklų įstatymai. Taisyklės, instrukcijos, aplinkraščiai ir programos, Kaunas.
Murka J. 1920: Atviras laiškas A. Jakučioniui. – Mokykla ir gyvenimas 4 (viršeliuose).
Murka J. 1923: Mašiotas Pr. Ašakaičio abecėlė. Tilžė, 1921. – Švietimo darbas 3–4, 268–270.
PLK 1906: Pavyzdinis lietuvių kalbos mokymo programas žemesnėms ir vidutinėms mokslo įstaigoms Vilniaus, Kauno, Gardino ir Suvalkų gub. – Vilniaus žinios, 1906, gegužės 10 (23), Nr. 99 (417), 1.
PMLP 1919: Pradedamųjų mokyklų laikinoji programa. – Švietimo darbas 1 (priedas).
PMP 1940: Pradžios mokyklos programos, Kaunas: Švietimo ministerijos knygų leidimo komisijos leidinys.
PMP 1939: Pradinės mokyklos programos. Švietimo ministerio patvirtintas projektas. Kaunas: „Šviesos“ spaustuvė.
RP 1920: Lietuvių kalba (ir pasaulio literatūra). Švietimo Ministerijos bendrojo lavinimo mokyklos. Reformos projektas. – Švietimo darbas 6–7, 24–25
VMP 1937: Vidurinių mokyklų programos (projektai), Kaunas: „Spindulio“ bendrovės spaustuvė.
LITERATŪRA
Buivydienė V. 2011: Lietuvių kalbos mokymas XX a. pradžioje: pirmosios lietuvių kalbos mokymo programos ir to laikotarpio vadovėliai. – Naujausi kalbų ir kultūrų tyrimai. Kalbų ir kultūrų sankirtų archyvai 4, Vilnius: Europos kalbų ir kultūrų dialogo tyrėjų asociacija; UAB „Petro ofsetas“, 183–223.
BENDRINĖ KALBA | 88 (2015)
www.bendrinekalba.lt
ISSN 2351-7204
Page 21
VAIDA BUIVYDIENĖ. Pradinių mokyklų lietuvių kalbos mokymo programos 1915–1939 metais | 21
Buivydienė V. 2013: XX amžiaus pirmosios pusės pradžios mokyklų gimtosios kalbos vadovėlių turinio ir kalbos norminimo bruožai. Daktaro disertacija, Vilnius.
Bukauskienė T. 1989: Lietuvos mokykla ir pedagoginė mintis 1918–1940 m. Vilnius: LTSR liaud. Švietimo m-ja.
Bukauskienė T. 1995: Lietuvos mokykla ir pedagoginė mintis 1918–1940 m., Trečias, papildytas leidimas, Vilnius: Leidybos centras.
Čepaitienė G. 2010: Jonas Jablonskis – varpininkas (Mintauja, ėjimas į Varpą). – Kalbos kultūra 83, 30–43.
Jagminienė J. 2013: Inteligentai – pirmieji lietuviškų vadovėlių autoriai. Prieiga internete: http://www.bernardinai.lt/straipsnis/2013-02-08-jurate-jagminiene-inteligentai-pirmieji-lietuvisku-vadoveliu-autoriai/95146 (žiūrėta 2013 04 17).
Karčiauskienė M. 2000: Lietuviškų elementorių raida. – Lietuviški elementoriai, Kaunas: Šviesa, 11–75.
Karčiauskienė M. 2002: Lietuvos mokyklos ir pedagoginės minties raidos bruožai: 1863–1918 m. – Lietuvos mokykla ir pedagoginė mintis. XIX a. antroji pusė–XX a. pradžia. Antologija. Sud. M. Karčiauskienė, Kaunas: Šviesa, 9–25.
Mikulėnienė D. 1998: Valstybinės kalbos statusas de jure ir de facto: jo įgyvendinimo ir tvarkybos problemos. – Valstybinė kalba ir integracija (Estija, Latvija, Lietuva): seminaro tezės, Vilnius, 7–8.
Paškevičiūtė-Kundrotienė E. 2009: LMD leidybinė veikla. – Mokslo ir technikos raida 1(1), 124–138.
Piročkinas A. 1977: Prie bendrinės kalbos ištakų: J. Jablonskio gyvenimas ir darbai 1860–1904, Vilnius: Mokslas.
Piročkinas A. 2011: Erškėčiuotu keliu lydėjo kalbą į mokyklą (2). – Mokslo Lietuva 1 (445), 5–11.
Pukienė V. 1994: Lietuvių švietimo draugijos XX amžiaus pradžioje (1906–1915 metais), Vilnius: A. Varno personalinė įmonė.
Pupkis A. 2005: Kalbos kultūros studijos, Vilnius: Gimtasis žodis.
Salienė V. 2009: Lietuvių kalbos didaktikos raida, Vilnius: Vilniaus pedagogikos universitetas.
Vainiutė M. 2010: Lietuvių kalbos kaip valstybinės statusas: pagrindiniai aspektai. – Jurisprudencija 4(122), 25–41.
Zinkevičius Z. 1992: Lietuvių kalbos istorija 5: Bendrinės kalbos iškilimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.
Zinkevičius Z. 1993: Rytų Lietuva praeityje ir dabar, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.
Gauta 2015 04 07 Priimta 2015 09 25
BENDRINĖ KALBA | 88 (2015) www.bendrinekalba.lt ISSN 2351-7204
