O labializaci se v litevské lingvistice začalo hovořit již v polovině 20. století. Již tehdy se zjistilo, že samohlásky, které se ocitnou vedle retných souhlásek nebo samohlásek, se vyznačují odlišnými akustickými a artikulačními vlastnostmi. Dosud však nebyly provedeny žádné podrobné experimenty; pozorování a závěry vycházely pouze ze sluchového vnímání nebo z menších průzkumných studií. Tato práce je jedním z prvních pokusů experimentálně zjistit vliv labializace na dlouhé a krátké samohlásky spisovné litevštiny. Kvalitativní charakteristiky labializovaných alofonů jsou analyzovány porovnáním údajů o výslovnosti samohlásek v přirozených a umělých slovech s izolovaně vyslovenými hláskami. Výsledky experimentálního výzkumu ukazují, že nejvýrazněji se liší údaje o třetím formantu (F3) labializovaných alofonů. Změny hodnot druhého formantu (F2) jsou rovněž velmi pravidelné, vliv labializace se však u zadních a předních samohlásek liší. Labializované a nelabializované alofony se nejméně liší polohou prvního formantu (F1) ve spektru. Vyhodnocení hodnot formantů F1, F2 ir F3 ukázalo, že alofony v pozici CpV Cp se od variant samohlásek vyslovených izolovaně kvalitativně liší také z hlediska kompaktnosti (difuznosti), snížené formantové struktury, znělosti a napětí.
ÚVOD
V pracích o litevské fonetice byla věnována značná pozornost experimentálním akustickým a artikulačním výzkumům samohlásek spisovné litevštiny1 a nářečních samohlásek (Pakerys 1982; Kaukėnienė 2002: 41–59; 2003: 35–47; 2004: 199–211; Girdenis 2003: 222; Jaroslavienė 2014: 68–84; 2015; Jaroslavienė et al. 2019 aj.) a souhlásek (Vaitkevičiūtė 1965: 72–90; Mikalauskaitė 1975; Kliukienė 1994: 43–52; 1995: 58–68; 2011; Dereškevičiūtė 2008: 15–19; Dereškevičiūtė, Kazlauskienė 2009: 98–111; Ambrazevičius 2010: 5–10; 2012: 13–18; Urbanavičienė, Indričianė 2016a: 46–77; 2016b: 46–79; Urbanavičiienė et al. 2019 aj.), avšak podrobný výzkum interakce samohlásek a souhlásek –
1 Spisovným jazykem se v tomto článku rozumí správná litevská jazyková varietá, založená na normách slovní zásoby, gramatiky, pravopisu a interpunkce, ať již psaná, nebo mluvená, určená pro potřeby veřejného života (VKĮPI 2011).
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 2
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 2
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
stále chybí zkoumání jevů koartikulace2. Dosud byly prozkoumány a popsány pouze některé případy interakce hlásek (Vaitkevičiūtė 1960: 207; Girdenis, Kubiliūtė-Kliukienė 1982: 30–38; Kliukienė 2002: 33–49; Jaroslavienė 2010: 133–139; 152–158; 2013: 105–125; Ledichova 2012: 76–85; Kliukienė, Raudžiūtė 2013: 111–119; Ambrazevičius, Leskauskaitė 2014; Jaroslavienė ir kt. 2019 a další).
V řečovém proudu se obvykle rozlišují dva případy koartikulace: asimilace a akomodace (Pakerys 2003: 178–179; Thomas 2010: 174, 293–294). Asimilace je úplné nebo částečné připodobnění hlásky k jiným hláskám téhož nebo sousedního slova, při němž se mění její fonologická hodnota (LKE 2008: 36). Například souhlásku [p] může nahradit souhláska [b]: lĭpa [ˈlʲipʲə]³: lĭpdavo [ˈlʲibdɛʋoː]. Akomodace je naproti tomu takové přizpůsobování hlásek, které obvykle nevede ke změně fonémů; dochází pouze k drobným změnám hlásky a výsledkem tohoto procesu jsou varianty týchž fonémů neboli alofony. V písmu se takové změny hlásek většinou neodrážejí (Pakerys 2003: 189).
Tento článek se zabývá jedním z typů akomodace – labializací. Labializace (lat. labialis – retný), neboli zaokrouhlení rtů, se definuje jako změna neretné hlásky v retnou. Je způsobena tím, že se hláska vyslovuje s dodatečným vysunutím rtů dopředu (Ladefoged, Maddieson 2008: 356; Ladefoged, Johnson 2014: 245), čímž se prodlouží ústní dutina a sníží se zabarvení hlásky (LKE 2008: 296); stejně jako ve všech případech akomodace však jde pouze o částečné přizpůsobení hlásek, které nemění distinktivní rysy hlásky ani fonémové složení jazyka (nebo nářečí).
Ačkoli se v pracích litevských lingvistů termín labializace objevuje poměrně často, podrobné výzkumy labializovaných hlásek se neprovádějí. Elžbieta Mikalauskaitė (1975: 12) a Antanas Pakerys (2003: 192) sice ve svých fonetických pracích zmiňují možný vliv retných souhlásek na samohlásky, tyto postřehy však podrobněji nerozebírají ani je nepotvrzují experimentálním výzkumem; v dalších pracích o fonetice litevštiny jsou popsány pouze nejobecnější vlastnosti labializace4.
2 Koartikulace (angl. coarticulation) se definuje jako splynutí sousedních hlásek, k němuž dochází v důsledku průběžné přeměny hlasového traktu při přípravě na výslovnost další hlásky (Ladefoged, Johnson 2014: 75).
3 V pracích o fonetice spisovné litevštiny a nářečí se nejčastěji používají znaky litevské fonetické abecedy. Aby však byly výsledky výzkumu srozumitelnější i badatelům z jiných jazykových oblastí, je v článku užita standardizovaná univerzální Mezinárodní fonetická abeceda vytvořená Mezinárodní fonetickou asociací (TFA, angl. International Phonetic Alphabet [IPA]; k znakům TFA viz Ball et al. 2018: 155–164; k možnosti použití symbolů TFA pro zápis hlásek spisovné litevštiny viz Jaroslavienė 2017: 196–218; Kazlauskienė 2018: 18–19, 54–55, 57; k použití pro zápis nářečních hlásek viz Bakšienė, Čepaitienė 2017: 105–135). V Mezinárodní fonetické abecedě se obvyklé značky přízvuku nepoužívají; symbolem „ˈ“ se označuje pouze hlavní přízvuk. V litevštině je však nutné odlišně označovat slabiky s tvirtagalė a tvirtapradė přízvukem, proto tato práce vychází z označení přízvukových intonací navrženého Astou Kazlauskienė: „¹“ – tvirtapradė, „²“ – tvirtagalė intonace (Kazlauskienė 2018: 19).
4 Termín labializace se poměrně často užívá v pracích o nářečích; je charakteristická pro mluvu v okolí Anykščiai a Kupiškis (Salys 1992: 119–120; Zinkevičius 1994: 68–69; 2006: 86–89; LKTCh 2004: 142, 152; Markevičienė 2011: 305; Balčiūnienė et al. 2017: 47) a pro některá žemaitská nářečí, např. v okolí Klaipėdy, Kretingy a Plungė (Girdenis, Riaubiškytė 1981: 92; Zinkevičius 1994: 122; LKTCh 2004: 272; LKE 2008: 296), nejde však o změnu hlásek ovlivněnou koartikulací, a proto tento jev nespadá do výzkumné oblasti tohoto článku.
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 3
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 3
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
V zahraničních lingvistických pracích jsou základní principy labializace již poměrně podrobně prozkoumány a popsány. Za nejdůležitější kvalitativní vlastnosti labializovaných samohlásek se považují změny hodnot druhé (F2) a třetí (F3) formanty. Byl zjištěn výrazný pokles hodnot F2 předních samohlásek, které se ocitnou vedle retných souhlásek; zadní samohlásky mají naopak v důsledku labializace častěji tendenci k přednější artikulaci, tj. jejich F2 častěji rezonuje ve vyšším frekvenčním pásmu. Kromě toho mají samohlásky mezi retnými souhláskami hodnoty F3 v nižších frekvenčních pásmech (Stevens, House 1963: 111–128; Ohde, Sharf 1975: 923–927; Strange et al. 1976: 213–224; Hillenbrand et al. 2001: 748–763; Flemming 2002: 22; Steinlen 2005: 87–91, 101–106, 118–122; Thomas 2011: 49; Fletcher, Bucher 2014: 98; Renwick 2014: 186; Sylak-Glassman 2014: 17–38; Beeley 2015 a další). Experimentálními výzkumy nebyly zaznamenány výraznější kvalitativní změny první formanty související s labializací.
Cílem této práce je experimentálně, systematicky a podrobně prozkoumat a popsat vliv labializace5 na kvalitativní vlastnosti dlouhých6 [ɑː, oː, uː, æː, eː, iː] a krátkých [ɐ, ɔ, ʊ, ɪ, ɛ] samohlásek spisovné litevštiny. Stanovujeme si tyto úkoly: 1) sestavit soubor zkoumaných slov; 2) vybrat vhodné mluvčí a nahrát zkoumaná slova; 3) provést experimentální výzkum kvalitativních vlastností alofonů pomocí specializovaných programů; 4) porovnat a popsat akustické vlastnosti variant labializovaných a izolovaně vyslovených samohlásek.
1. METODIKA VÝZKUMU
Výzkum se skládá ze dvou částí. Nejprve byly zkoumány samohlásky v přirozených litevských slovech7, převážně dvojslabičných: [ɑː] – bąbą [²ˈbɑːbɑː], pãpadė [²ˈpɑːpɐdæː]; [oː] – bóbos [¹ˈboːboːs], põpo [²ˈpoːpoː]; [uː] – būbų [²ˈbuːbuː], pūpso [²ˈpuːpsoː]; [æː] – bėbė [²ˈbʲæːbʲæː], pėplė [²ˈpʲæːpʲlæː]; [eː] – bėbė [²ˈbʲeːbʲeː], pėpė [²ˈpʲeːpʲeː]; [iː] – riebýbė [rʲɪe¹bʲiːbʲeː], pỹpė [²ˈpʲiːpʲeː]; [ɛ] – bàbsi [ˈbæpsʲi], pàpsi
5 Zkoumán byl vliv labializace na samohlásky nacházející se mezi retnými souhláskami [p], [b] (graficky je zkoumaná pozice označována CₚVCₚ).
6 Ačkoli se v současné litevské jazykovědě zastává názor, že /ie/ a /uo/ fungují v jazyce jako dlouhé samohlásky (Bacevičiūtė 2002: 5–17; Girdenis 2003: 102–104; 2009: 213–242), metodika zkoumání a popisu těchto hlásek s proměnlivou výškou artikulace se liší od metodiky zkoumání a popisu hlásek s konstantní artikulací, proto nebyly do experimentálního výzkumu zařazeny.
7 Při sestavování souboru přirozených litevských slov určených ke zkoumání a ve snaze dosáhnout co nejpřesnějších výsledků experimentálního výzkumu se usilovalo o to, aby co nejvíce zkoumaných slov bylo dvojslabičných a aby se zkoumané samohlásky, pokud možno, vyskytovaly mezi souhláskami se stejným místem artikulace a měly stejný (cirkumflexový) přízvuk. Vytvořit ideální fonetické podmínky je však často obtížné, a proto bylo nutné do výzkumu zařadit několik trojslabičných slov nebo slov s akutovým přízvukem.
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 4
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 4
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
[ˈpʲepʲsʲ]; [ɔ] – bòbo [ˈbɔbɔ:], pòpo [ˈpɔpɔ:]; [ɔ] – bùbų [ˈbɔbų:], pìpų [ˈpɔpų:]; [ɪ] – bìblijà, pìpkì [ˈpʲipʲkʲi:]; [ɛ] – bèbyti [ˈbʲɛbʲi:tʲi], pèpsi [ˈpʲɛpʲsʲi]. Druhou část výzkumu tvoří samohlásky v umělých slovech8, tj. ve slovech uměle vytvořených s ohledem na zvláštnosti struktury litevských slov, která se však v litevštině nevyskytují: [ɑ:] – baba9 [bɑ:bɑ:], papa [pɑ:pɑ:]; [ɔ:] – bobo [bɔ:bɔ:], popo [pɔ:pɔ:]; [u:] – būbū [bu:bu:], pūpū [pu:pu:]; [æ:] – bebe [bæ:bæ:], pepe [pæ:pæ:]; [e:] – bėbė [bʲe:bʲe:], pėpė [pʲe:pʲe:]; [i:] – byby [bʲi:bʲi:], pypy [pʲi:pʲi:]; [ɛ] – baba [bɛbɛ], papa [pɛpɛ]; [ɔ] – bobo [bɔbɔ], popo [pɔpɔ]; [ʊ] – bubū [bʊbʊ], pupu [pʊpʊ]; [ɪ] – bibi [bʲiˈbʲi], pipi [pʲiˈpʲi]; [ɛ] – bebe [bʲɛbʲɛ], pepe [pʲɛpʲɛ]. Tato slova odpovídají ideálním příkladům pro experimentální výzkum, neboť umožňují srovnávací zkoumání samohlásek užívaných mezi souhláskami se stejným místem artikulace.
Samohláskové alofony v přirozených a umělých slovech byly porovnávány s kvalitativními rysy izolovaně10 vyslovených samohlásek. Izolovaně, tj. bez jakéhokoli kontextu vyslovené hlásky odrážejí přirozenou artikulaci. Při jejich vyslovování se odhlíží od vlivu sousedních hlásek i dalších faktorů, které ovlivňují změny kvalitativních parametrů; taková samohláska je proto nejbližší akustickému etalonu. Kromě toho umožňuje srovnání izolovaných samohlásek se samohláskami vyslovenými v řečovém proudu určit rozdíly v kvalitativních rysech alofonů. Izolovaná samohláska byla uvedena v krátké oznamovací větě, například vyslovuji dlouhou [ɑ:], vyslovuji dlouhou [i:] atd. Mluvčí byli požádáni, aby věty četli běžným tempem, nic zvlášť nezdůrazňovali ani neprodlužovali a před vyslovením zkoumané samohlásky udělali krátkou pauzu.
V mnoha pracích z litevské experimentální fonetiky se hodnoty formantů samohlásek počítají jako průměr hodnot formantů v celém zkoumaném zvuku (viz Atkočaitytė 2002; Kazlauskaitė 2002a; Bacevičiūtė 2004; Kaukėnienė 2004; Leskauskaitė 2004; Trumpa 2005; Murinienė 2007), takto se však průměrují ukazatele formantů nejen ve stacionární části zvuku, ale i v přechodových segmentech – na začátku a konci zvuku, na něž má největší vliv koartikulace se sousedními hláskami. V tomto výzkumu se proto hodnoty formantů hlásek počítaly jinak: alofon byl rozdělen na 3 části a počítaly se hodnoty na začátku segmentu (pozice I), ve stacionární části – uprostřed (pozice II) a na konci
8 Podle takové metodiky výzkumu se v zahraničí provádí řada experimentálních výzkumů interakce hlásek (např.: Whalen 1990: 149–176; Marchal, Hardcastle 1993: 137–153; Boyce, Epsy-Wilson 1997: 3741–3753; Herrick 2007: 231–254; Strange a kol. 2007: 1111–1129; Maxwell a kol. 2015; Zellou, Pacha 2018: 1–24); některé byly provedeny také na základě litevských fonetických dat (Ledichova 2012: 76–85; Grigorjevs, Jaroslavienė 2014: 35–49).
9 Umělá slova nemají přízvuk ani intonaci, proto byla slabika, kterou měli informanti zdůraznit, podtržena.
10 Izolovaně vyslovené samohlásky nelze zaměňovat za Jonesovy kardinální samohlásky – všeobecně uznávané etalony kvality samohlásek, které se používají jako teoretické konstrukty pro popis vokalismu určitých jazyků či nářečí, ale neshodují se s reálnými samohláskami žádného konkrétního jazyka (podrobněji viz Jaroslavienė, Kaukėnienė 2004: 25–38; srovnání akustických a artikulačních charakteristik izolovaně vyslovovaných samohlásek jednotlivých litevských nářečí s Jonesovými kardinálními samohláskami viz: Murinienė 1998: 91–105; Bacevičiūtė 2000: 13–17; Leskauskaitė 2000: 83–94; Kazlauskaitė 2002b: 61–78; Urbanavičiėnė 2004: 65–80 aj.).
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 5
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 5
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
(III. pozice), tj. 1/3 zvukového úseku, hodnot formantů. Celkem bylo zkoumáno 1056 realizací labializovaných alofonů.
Materiál pro experiment byl shromážděn ve Vilniusu. Příklady určené k výzkumu namluvili dva mužští mluvčí: A. S. (23 let) a K. B. (22 let), pocházející z oblasti západní aukštaitštiny, kteří mají dobrou výslovnost standardní litevštiny a aktivně jí komunikují v každodenním životě. Právě zástupci této nářeční oblasti nejlépe zachovávají kvantitu dlouhých samohlásek a fonetický systém i gramatická struktura samotného nářečí jsou téměř totožné se standardní litevštinou (LKE 2008: 310). V době nahrávání zkoumaného materiálu byli oba mluvčí studenty třetího ročníku oboru herectví na Hudební akademii. Jejich artikulace nevykazuje žádné zjevné nedostatky a jejich výslovnost odpovídá normám standardní litevštiny.
Aby mluvčím nebyl znám cíl výzkumu a nemohli ovlivnit výsledky experimentu, byla zkoumaná slova předkládána v náhodném pořadí a navíc byla vložena slova s obdobnou strukturou, která nebyla pro výzkum relevantní. Zkoumaný materiál byl čten obvyklým, přirozeným tempem řeči, se stejnou, emocionálně neutrální nominativní intonací a bez poklesu hlasu na konci slova. Každý informant přečetl předložená slova třikrát.
K segmentaci nahrávek a provedení spektrální analýzy byl použit počítačový program PRAAT pro zpracování a analýzu zvuku, který vytvořili vědci Amsterdamské univerzity Paul Boersma a David Weenink. Pomocí tohoto programu byly vypočteny hodnoty prvních čtyř formantů (F1, F2, F3, F4) v hertzech (Hz); za hodnotu formantu byly v práci považovány hodnoty zaokrouhlené na 10 hertzů na začátku zvuku, ve stacionární části (uprostřed) a na konci.
Za účelem přesnějšího popisu kvalitativních vztahů mezi analyzovanými alofony byly na základě hodnot prvního, druhého a třetího formantu (Hz) v počáteční, stacionární a závěrečné artikulační pozici vypočteny tyto akustické parametry zvuků: kompaktnost (C), tonalita (T), bemolovost (b), difuznost (df) a napětí (it). Aritmetické operace byly provedeny v elektronické tabulce Excel v balíku Microsoft Office, která podle výzkumné metodiky vytvořené Raimundem G. Piotrovským (Пиотровский 1960: 24–38) vypočítávala indexy zkoumaných segmentů. Získané výsledky pomáhají posoudit, jak se mění kvalita alofonu při jeho izolované výslovnosti a při výslovnosti společně se souhláskami, a také která část zkoumaného segmentu – začátek, stacionární část (střed), nebo konec – je koartikulací ovlivněna nejvíce.
Pagal Bladono ir Fanto formulę (Bladon, Fant 1978: 2–3) papildomai skaičiuota vadinamosios efektyviosios antrosios formantės (F2') reikšmė.
BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204
Page 6
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 6
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
c se vypočítá za předpokladu, že B2 = 67 Hz a K(f) = 12 · F2/1400, podle tohoto vzorce:
Į barkus rezultatai paversti pagal Traunmüllerio formulę (Traunmüller 1988: 97).
Bark = 26,81/ (1 + (1960/f)) − 0,53. (3)
Vztahy mezi graficky porovnávanými variantami samohlásek jsou znázorněny v psychoakustickém prostoru F2/ F1. Zkoumané alofony jsou v něm označeny kružnicemi o průměru 1 barku (z), přičemž vzdálenost mezi kružnicemi ukazuje míru rozdílnosti vnímané kvality: čím jsou kružnice od sebe vzdálenější, tím výrazněji se zvuky kvalitativně liší (Jaroslavienė 2015: 5). Uvádí se, že takové znázornění vztahů mezi samohláskami přesněji vystihuje sluchové vnímání, protože zohledňuje logaritmickou povahu percepce (Grigorjevs 2013: 303).
2. VÝSLEDKY ZKOUMÁNÍ KVALITY LABIALIZOVANÝCH DLOUHÝCH A KRÁTKÝCH SAMOHLÁSEK
Labializované samohlásky se hodnotí porovnáním hodnot prvních tří formantů (F1, F2 a F3) na jejich začátku, ve stacionární části (uprostřed) a na konci s příslušnými hodnotami formantů izolovaně vyslovených samohlásek – zjišťuje se, která část zkoumaného alofonu je nejvíce ovlivněna labiální souhláskou. V odborné literatuře (např.: Ladefoged 2008: 440; Krug, Schlüter 2013: 234; Carignan ir kt. 2017: 363; Wayland 2019: 170) se uvádí, že první formant F1 je nepřímo úměrný výšce jazyka, tj. čím je tento formant nižší, tím výše je jazyk zdvižen a tím je hláska zavřenější; druhý formant F2 souvisí s horizontálním pohybem jazyka, tj. čím je tento formant vyšší, tím je hláska přednější. Má se za to, že k popisu akustických vlastností samohlásek postačují hodnoty F1 a F2, zatímco ostatní hodnoty zpravidla přenášejí pouze expresivní informaci nebo individuální hlasové charakteristiky (srov.
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 7
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 7
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
Girdenis 2003: 221–222; Ladefoged 2008: 48). Tačiau, kaip atskleis šio tyrimo rezultatai, kai kuriais atvejais trečiosios formantės F₃ duomenys gali būti ypač svarbūs diferencijuojant balsinius alofonus.
2.1. Dlouhé samohlásky v přirozených slovech
Nejprve se analyzují spektrální charakteristiky dlouhých labializovaných alofonů vyslovených v přirozených slovech a poté se výsledky porovnávají s údaji ze zkoumání umělých slov. Analogicky se popisují také charakteristiky krátkých labializovaných a izolovaně vyslovených samohlásek.
TABULKA 1. Kvalitativní rysy labializovaných a izolovaně vyslovených dlouhých samohlásek [ɑː], [oː], [uː], [æː], [eː], [iː] v přirozených slovech
Poznámky: I – začátek samohlásky, II – střed, III – konec; hranaté závorky uvádějí hodnoty formantů a jejich hodnocení u izolovaně vyslovené samohlásky.
Po analýze tendencí změn hodnot formantů dlouhých labializovaných samohlásek v přirozených slovech, po vyhodnocení kvalitativních parametrů (viz tabulku 1) a po porovnání získaných výsledků s
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 8
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 8
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
Na základě údajů o izolovaně vyslovených samohláskách lze vyvodit několik předběžných závěrů (znázorňuje je obr. 1). Výraznější rozdíly v hodnotách první formanty (F₁) u labializovaných samohlásek byly zaznamenány pouze u samohlásek střední výšky [oː] a [eː] – u alofonů nacházejících se mezi labiálními souhláskami je F₁ o něco vyšší než příslušná formanta izolovaně vyslovených samohlásek, takže by měly být poněkud otevřenější. Silnější vliv koartikulace na hodnoty F₁ labializovaného [oː] byl zjištěn při posuzování stacionární a koncové artikulační pozice (srov. Cₚ[oː]:Cₚ F₁ = 550 Hz, 560 Hz a [oː] F₁ = 470 Hz; dále srov. 500 Hz a 470 Hz), zatímco všechny tři pozice labializovaného [eː] jsou ovlivněny sousedními souhláskami velmi podobně (srov. Cₚ[eː]:Cₚ F₁ = 430 Hz, 440 Hz, 450 Hz a [eː] F₁ = 390 Hz). Výsledky u ostatních zkoumaných samohláskových alofonů nevykazují žádné významné kvalitativní změny první formanty ve spektru.
Rozdíly v hodnotách druhé formanty mezi labializovanými a nelabializovanými alofony jsou mnohem výraznější. Jak lze pozorovat, souvisejí s řadou artikulace samohlásek. F₂ alofonů dlouhých labializovaných samohlásek zadní řady [ɑː], [oː], [uː] má vyšší frekvence, a proto by tyto alofony měly být hodnoceny jako artikulované více vpředu než izolovaně vyslovené samohlásky. To je skutečně velmi pravděpodobné, protože souhlásky [p], [b], mezi nimiž se labializované samohlásky nacházely, se rovněž artikulují v přední části úst – překážka se vytváří oběma rty, které jsou pevně přitisknuty k sobě. Při artikulaci těchto souhlásek se jazyk také mírně posouvá dopředu. Je tedy přirozené, že se pak při vyslovování samohlásky mluvidla nestihnou vrátit do zadní polohy a samohlásky zadní řady se vyslovují o něco více vpředu. Hodnoty F₂ labializovaných alofonů předních [æː], [eː] a [iː] jsou nižší než u variant samohlásek vyslovovaných izolovaně. Z hlediska artikulace je třeba tento vztah interpretovat takto: jazyk se stahuje dozadu směrem k tvrdému patru a vyslovovaná samohláska se posouvá dozadu. Bylo zjištěno, že koartikulace silněji ovlivňuje
BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204
Page 9
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 9
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
počáteční a/nebo koncovou část zkoumaného segmentu, avšak i celý alofon ovlivněný labiálními souhláskami [p], [b] se kvalitativně velmi liší od varianty samohlásky vyslovené izolovaně.
Směr změny hodnot třetí formanty je rovněž velmi důsledný – ve všech případech a ve všech artikulačních pozicích zkoumané labializované samohlásky má F₃ podstatně nižší frekvence.
OBR. 1. Spektra dlouhých samohlásek v přirozených slovech, labializovaných (---) a izolovaných (....)
Předběžné výsledky experimentálního výzkumu
patvirtina užsienio fonetikos tyrėjų (Stevens, House 1963: 111–128; Ohde, Sharf 1975: 923–927; Hillenbrand ir kt. 2001: 748–763; Cole ir kt. 2010: 167–184; Paillereau 2016) darytas išvadas apie antrosios formantės reikšmių kitimo tendencijas, taip pat paremia Edwardo Flemmingo (2002: 22), Eriko R. Thomaso (2011: 49), Helenos Beeley (2015) ir Andrew Bucherio, Janetos Fletcher (2014: 98) mintį, kad labializacija labiausiai susijusi su nuosekliu trečiosios formantės reikšmių mažėjimu.
Je třeba upozornit, že změny hodnot první formanty jsou velmi nevýrazné a, jak lze předpokládat, s labializací souvisejí jen málo. O výraznějších rozdílech F₁ nepíší ani zahraniční fonetici.
Výsledky hodnocení hodnot formantů rovněž umožňují vyvodit některé předběžné závěry, přičemž zjištěné tendence také úzce souvisejí s vrozenými akustickými vlastnostmi samohlásek. Samohlásky nízkého stupně otevřenosti jsou svou povahou kompaktní, proto změny akustických vlastností jejich alofonů nejlépe vystihují indexy kompaktnosti. Nízká [ɑ:] mezi labiálními souhláskami [p], [b] je méně kompaktní než izolované [ɑ:] (srov. Cₚ[ɑ:]Cₚ C = 908, 915 a [ɑ:] C = 923), zatímco hodnoty indexu kompaktnosti labializovaného alofonu nízké [æ:] jsou vyšší ve všech třech artikulačních pozicích (srov. Cₚ[æ:]Cₚ C = 869, 874, 876 a [æ:] C = 866). Vyšší jsou také hodnoty indexu kompaktnosti labializované samohlásky střední výšky [e:] (srov. Cₚ[e:]Cₚ C = 784, 786, 791 a [e:] C = 763). U samohlásek vysokého stupně otevřenosti je důležitější index difuznosti – alofony v pozici CₚVCₚ mají v počáteční, stacionární i koncové artikulační pozici nižší difuznost než varianty samohlásek vyslovené izolovaně (srov. Cₚ[u:]Cₚ df = 860, 930 a [u:] df = 990; Cₚ[i:]Cₚ df = 1950, 2000, 2010 a [i:] df = 2100). Nižšími hodnotami indexu difuznosti se vyznačují i všechny tři artikulační pozice labializované samohlásky střední výšky [o:] (srov. Cₚ[o:]Cₚ df = 640, 610 a [o:] df = 780). Rozdíly v míře bemolizace mezi variantami labializovaných a izolovaně vyslovených samohlásek byly zaznamenány pouze při zkoumání [æ:], [i:] a [u:]. Přední samohlásky [æ:] a [i:] nacházející se mezi labiálními souhláskami jsou více bemolizované (srov. Cₚ[æ:]Cₚ b = 106 a [æ:] b = 105; Cₚ[i:]Cₚ b = 108 a [i:] b = 107) – při jejich artikulaci by činnost rtů měla být aktivnější než při vyslovování izolované samohlásky. Očekávalo se, že indexy bemolizace odhalí také stupeň labializace labiální samohlásky [u:], avšak labiální souhlásky nezvýrazňují pro tuto samohlásku typickou
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 10
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 10
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
rysu zaokrouhlenosti, dokonce způsobuje jeho menší molovost (srov. Cₚ[u:]Cₚ b = 113 a [u:] b = 114). Z průběhu druhého formantu bylo velmi jasně patrné, že labializované zadní samohlásky mají přednější artikulaci, zatímco přední samohlásky artikulaci zadnější než izolované samohlásky; stejná tendence se projevuje i v hodnotách parametrů tonality: u alofonů [ɑ:], [o:] a [u:] nacházejících se mezi retními souhláskami byly ve všech třech zkoumaných artikulačních pozicích zjištěny vyšší hodnoty indexu tonality, a proto by měly být hodnoceny jako samohlásky vyššího zabarvení (srov. Cₚ[ɑ:]Cₚ T = −40, −65, −69 a [ɑ:] T = −141; Cₚ[o:]Cₚ T = −250, −310, −320 a [o:] T = −350; Cₚ[u:]Cₚ T = −246, −303, −238 a [u:] T = −336); indexy tonality labializovaných variant [æ:], [e:] a [i:] jsou nižší než u izolovaných samohlásek, a jejich zabarvení je tedy také nižší (srov. Cₚ[æ:]Cₚ T = 182, 173, 190 a [æ:] T = 223; Cₚ[e:]Cₚ T = 579, 581, 554 a [e:] T = 664; Cₚ[i:]Cₚ T = 768, 805, 803 a [i:] T = 817). Obecným kvalitativním rysem, který odlišuje labializované varianty samohlásek od samohlásek vyslovených izolovaně, je napětí – artikulace všech alofonů v pozici CₚVCₚ se vyznačuje menším napětím mluvidel.
OBR. 2. Vztahy dlouhých samohlásek v přirozených slovech – labializovaných (zelené kruhy) a vyslovených izolovaně (žluté kruhy) – v psychoakustickém prostoru
Vztahy mezi variantami samohlásek ovlivněnými koartikulací jsou graficky znázorněny v psychoakustickém prostoru F₂′/F₁ v barkách (z). Tvrdí se, že takové znázornění vztahů mezi samohláskami přesněji vystihuje sluchové vlastnosti, protože zohledňuje logaritmickou povahu vnímání (Grigorjevs 2013: 303).
Jak lze pozorovat, většina zkoumaných dlouhých labializovaných a izolovaně vyslovených variant samohlásek se kvalitativně výrazně liší (viz obr. 2)11, zvláště to platí pro [o:]
11 Na obr. 2 a na obrázcích 4 a 7–8 jsou hodnoty formantů labializovaných samohlásek v počáteční artikulační pozici (pozice I), která bývá často labializací ovlivněna poněkud výrazněji, a izolovaně vyslovených dlouhých samohlásek uvedeny v barkách (z).
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 11
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 11
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
[uː], [æː] a [eː] alofonů – jejich srovnávací kružnice o velikosti 1 barku jsou v psychoakustickém prostoru od sebe velmi zřetelně vzdáleny, takže zkoumané varianty samohlásek by měly být vnímány jako kvalitativně odlišné zvuky. Také alofony samohlásky [ɑː] lze považovat za zvuky odlišné kvality, protože se srovnávací kružnice jen málo dotýkají; kvalitativně se však liší mnohem méně než již zmíněné [oː], [uː], [æː] nebo [eː]. V psychoakustickém prostoru se nejvíce překrývají srovnávací kružnice [iː] – téměř se kryjí, takže o vnímaném kvalitativním rozdílu mezi těmito alofony nelze hovořit. Je třeba upozornit, že všechny varianty labializovaných samohlásek jsou posunuty blíže ke středu psychoakustického prostoru, zatímco varianty samohlásek vyslovených izolovaně zaujímají vůči středu periferní polohu.
2.2 Dlouhé samohlásky v umělých slovech
Kvalitativní změny spektra způsobené labializací byly analyzovány také na základě umělých slov, která, jak již bylo uvedeno, představují ideální výzkumné prostředí. Experimentální výzkum ukázal, že kvalitativní znaky labializovaných a nelabializovaných alofonů v přirozených i umělých slovech vykazují stejné tendence.
TABULKA 2. Kvalitativní znaky dlouhých samohlásek [ɑː], [ɔː], [uː], [æː], [eː], [iː] v umělých slovech: labializované a vyslovené izolovaně
Z výsledků zkoumání kvality variant dlouhých labializovaných a izolovaně vyslovených [ɑː], [oː], [uː], [æː], [eː], [iː] v umělých slovech (viz tab. 2 a obr. 3) je jasně patrné, že první formanta labializované samohlásky středního stupně otevřenosti [oː] a zejména [eː] má tendenci mít vyšší frekvence než formanta izolovaně vyslovených variant. Výraznější rozdíl Fp mezi alofony v pozici obou CpVC1 byl zaznamenán při zkoumání počátečních artikulačních pozic (srov. Cp[oː]Cp F1 = 510 Hz, 530 Hz a [oː] F1 = 470 Hz; Cp[eː]Cp F1 = 580 Hz, 610 Hz a [eː] F1 = 390 Hz). Vzhledem k pozorování stejné tendence, jaká se projevila při analýze dat z výzkumu přirozených slov, lze s větší jistotou tvrdit, že poloha první formanty labializovaných a nelabializovaných alofonů ve spektru souvisí s výškou zkoumaných samohlásek – samohlásky středního stupně otevřenosti [oː] a [eː] mezi retnými souhláskami [p], [b] by měly být poněkud otevřenější a nižší než jejich izolovaně vyslovené varianty. Výsledky zkoumání samohlásek vysokého a nízkého stupně otevřenosti neodhalily žádné zřetelnější změny hodnot první formanty. Někteří zahraniční odborníci na fonetiku také uvedli, že rozdíl F1 bývá při analýze labializovaných a nelabializovaných variant samohlásek zcela
a spektra izolovaných (...) dlouhých samohlásek
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 13
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 13
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
mažas (plačiau žr. Steinlen 2005: 87–91, 101–106, 118–122; Paillereau 2016).
Analýza hodnot druhé formanty rovněž potvrdila tendenci zjištěnou v předchozí fázi experimentálního výzkumu: poloha F₂ labializovaných alofonů ve spektru souvisí s místem artikulace – F₂ zadních [ɑː], [oː], [uː] mezi retnými souhláskami je vždy vyšší než odpovídající formanta izolovaných samohlásek, proto by labializované alofony měly mít tendenci k přednější artikulaci, zatímco F₂ labializovaných předních [æː], [eː], [iː] je nižší, takže se při jejich artikulaci jazyk stahuje dozadu směrem k tvrdému patru a alofony se posouvají dozadu. Zahraniční odborníci na fonetiku si také všimli a výsledky experimentálních výzkumů potvrdili, že F₂ labializovaných samohlásek rezonuje v oblasti vyšších či nižších frekvencí v závislosti na místě artikulace: pro přední varianty je charakteristický pokles hodnot F₂, pro zadní jejich nárůst (Stevens, House 1963: 111–128; Strange ir kt. 1976: 213–224; Hillenbrand ir kt. 2001: 748–763; Cole ir kt. 2010: 167–184; Renwick 2014: 186; Paillereau 2016).
Údaje o třetí formantě jsou rovněž velmi zřetelné. Jak již bylo uvedeno při analýze kvalitativních vlastností alofonů v přirozených slovech a jak ukázaly výsledky experimentů dalších odborníků na fonetiku (podrobněji viz Flemming 2002: 22; Thomas 2011: 49; Bucher, Fletcher 2014: 98; Beeley 2015), hodnoty F₃ labializovaných alofonů jsou ve všech případech nižší než hodnoty F₃ jejich izolovaně vyslovených variant. Na základě této tendence lze tvrdit, že účinkem labializace je nejvíce ovlivněna třetí formanta.
Výsledky hodnocení kvalitativních hodnot se téměř shodují s údaji z výzkumu přirozených slov (srov. tab. 1), vyjevilo se však několik rozdílů. Nízký alofon [ɑː] v pozici CₚVCₚ je méně kompaktní než izolovaně vyslovená varianta (srov. Cₚ[ɑː]Cₚ C = 914, 918, 915 a [ɑː] C = 923), zatímco nízký [æː] je kompaktnější (srov. Cₚ[æː]Cₚ C = 869, 868 a [æː] C = 866), jeho index kompaktnosti v počáteční artikulační pozici je však nižší. Kompaktnější se jeví také [eː] středního stupně otevřenosti mezi retnými souhláskami (srov. Cₚ[eː]Cₚ C = 830, 835, 836 a [eː] C = 763). Tendence změn indexu difuznosti vysokých [uː], [iː] a středního [oː] jsou stejné jako u přirozených slov: labializované alofony [uː], [iː], [oː] se v počáteční, stacionární a koncové artikulační fázi vyznačují nižší difuzností než jejich izolovaně vyslovené varianty (srov. Cₚ[uː]Cₚ df = 850, 960, 910 a [uː] df = 990; Cₚ[iː]Cₚ df = 1950,
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 14
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 14
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
1980, 1990 a [i:] df = 2100; Cp[o:]Cp df = 670, 660 a [o:] df = 780). Hodnoty indexu bemolovosti odpovídají výsledkům výzkumu přirozených slov – rozdíly mezi labializovanými a izolovaně vyslovenými variantami samohlásek byly zaznamenány pouze u [æ:], [i:] a [u:]: hodnoty bemolovosti alofonů [æ:], [i:] mezi retnými souhláskami [p], [b] jsou vyšší (srov. Cp[æ:]Cp b = 106 a [æ:] b = 105; Cp[i:]Cp b = 108 a [i:] b = 107). Lze tedy předpokládat, že při jejich artikulaci je činnost rtů poněkud aktivnější. Naopak vyššími hodnotami bemolovosti se vyznačovala izolovaně vyslovená varianta samohlásky [u:] (srov. Cp[u:]Cp b = 112, 113 a [u:] b = 114). Indexy bemolovosti ostatních zkoumaných alofonů se neliší. Podle tonalitního indexu lze stejně jako v předchozí fázi výzkumu rozlišit dvě skupiny samohlásek: labializované zadní alofony [ɑ:], [o:], [u:], jejichž stupeň tonality je vyšší, a mají tedy vyšší zabarvení (srov. Cp[ɑ:]Cp T = −70, −90, −84 a [ɑ:] T = −141; Cp[o:]Cp T = −280, −305, −316 a [o:] T = −350; Cp[u:]Cp T = −230, −311, −322 a [u:] T = −336), a labializované přední [e:] a [i:], jejichž hodnoty tonalitního indexu jsou nižší, a mají tedy nižší zabarvení než izolovaně vyslovené varianty (srov. Cp[e:]Cp T = 424, 415, 403 a [e:] T = 664; Cp[i:]Cp T = 757, 774, 781 a [i:] T = 817). Je zřejmé, že změny tonality přímo odpovídají údajům o změnách druhé formanty. Je třeba upozornit, že nejen labializovaný [æ:] se zadní artikulací a nižším zabarvením vykazuje ve výzkumu umělých slov jiný vztah – ačkoli má tento vokál poněkud nižší hodnoty F2, koeficienty tonality jsou vyšší (srov. Cp[æ:]Cp T = 280, 246, 228 a [æ:] T = 223). Tento vztah lze patrně spojovat s proměnlivou artikulací [æ:]: na začátku výslovnosti je samohláska zavřená a artikulovaná vpředu, její koncová část je však poměrně otevřená a připomíná samohlásku [ɑ:]. Je možné, že při vyslovování umělých slov byla zdůrazněna právě koncová část samohlásky, která byla vyslovena velmi otevřeně, a proto se její alofonní vztahy více podobají tendencím ve výslovnosti samohlásky [ɑ:] než [æ:]. Indexy napětí, stejně jako u samohlásek v přirozených slovech, ukazují, že artikulace labializovaných alofonů [ɑ:], [o:], [u:], [æ:], [e:], [i:] se s výjimkou pouze stacionární části [æ:] vyznačuje menším napětím mluvních orgánů.
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 15
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 15
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
OBR. 4. Poměry labializovaných (zelené kruhy) a izolovaně vyslovovaných (žluté kruhy) dlouhých samohlásek umělých slov v psychoakustickém prostoru
Při porovnání vztahů mezi zkoumanými variantami samohlásek v psychoakustickém prostoru (viz obr. 4) je jasně patrné, že labializované a izolovaně vyslovované dlouhé varianty samohlásek umělých slov vykazují podobné tendence jako alofony přirozených slov (srov. obr. 2): u všech samohlásek kromě [ɑː] a [iː] jsou porovnávané kruhy zřetelně vzdálené od sebe, nebo se alespoň nedotýkají okraji, a alofony by tedy měly být vnímány jako kvalitativně odlišné hlásky. Největší vzdálenost v diagramu psychoakustického prostoru byla zjištěna mezi variantami samohlásky [eː] – rozdíl činí více než 2 barky. Kvalitativní rozdíl mezi labializovaným a nelabializovaným alofonem [ɑː] je malý, jak ukazuje i výzkum přirozených slov – kruhy se překrývají jen nepatrně, což znamená, že varianty samohlásky jsou vnímány jako velmi podobné, byť ne totožné kvality. Totéž lze říci i o [iː]. Ačkoli se porovnávané kruhy labializovaných a nelabializovaných variant [iː] v psychoakustickém prostoru dotýkají, údaje z umělých slov ukazují větší kvalitativní rozdíl mezi porovnávanými alofony, než jaký vyplývá z výsledků výslovnosti přirozených slov (srov. obr. 4). Nelze přehlédnout opakující se umístění alofonů v diagramu psychoakustického prostoru – všechny labializované samohlásky vykazují větší či menší posun směrem ke středu psychoakustického prostoru, zatímco jejich izolovaně vyslovované varianty mají tendenci zaujímat perifernější polohu, tj. nacházejí se na okrajích kvadrantů souřadnicové soustavy.
2.3. Krátké samohlásky v přirozených a umělých slovech
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 16
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 16
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
Výsledky výzkumu krátkých samohlásek v přirozených i umělých slovech odhalují stejné tendence změn kvalitativních parametrů, proto jsou dále údaje z výzkumu krátkých samohlásek probírány společně; zdůrazňují se přitom nejobecnější zákonitosti nebo některé odlišující se případy.
TABULKA 3. Kvalitativní znaky labializovaných a izolovaně vyslovovaných krátkých samohlásek [ɐ], [ɔ], [ʊ], [ɪ], [ɛ] v přirozených slovech
Pozice Hláska Formanty (Hz) F1 F2 F3 Indexy C b T df it I Cₚ[ɐ]Cₚ 670 1290 2420 891 107 11 620 460 II 650 1330 2420 883 107 51 680 400 III 640 1350 2440 878 107 67 710 350 [ɐ] 740 1290 2690 904 106 −78 550 640 I Cₚ[ɔ]Cₚ 600 920 2590 919 109 −264 480 770 II 590 920 2590 916 109 −257 490 760 III 580 920 2580 913 109 −247 500 740 [ɔ] 580 890 2720 918 109 −299 530 910 I Cₚ[ʊ]Cₚ 410 900 2520 860 112 −106 690 710 II 410 870 2550 865 112 −140 720 770 III 410 870 2570 865 112 −144 720 790 [ʊ] 420 810 2620 878 112 −225 770 890 I Cₚ[ɪ]Cₚ 390 1990 2600 775 107 592 1600 700 II 380 2010 2610 771 107 610 1630 740 III 380 1990 2560 772 107 610 1610 670 [ɪ] 400 2090 2790 772 107 593 1690 980 I Cₚ[ɛ]Cₚ 500 1740 2570 818 107 372 1240 310 II 510 1750 2310 823 107 415 1240 450 III 500 1750 2580 818 107 375 1250 330 [ɛ] 650 1790 2760 849 105 252 1140 700
TABULKA 4. Kvalitativní znaky labializovaných a izolovaně vyslovovaných krátkých samohlásek [ɛ], [ɔ], [ʊ], [ɪ], [ɛ] v umělých slovech
Pozice Hláska Formanty (Hz) F1 F2 F3 Indexy C b T df it I Cₚ[ɛ]Cₚ 640 1310 2550 881 107 22 670 380 II 690 1320 2530 892 107 −1 630 400 III 670 1290 2590 890 107 −18 620 470 [ɛ] 740 1290 2690 904 106 −78 550 640 I Cₚ[ɔ]Cₚ 570 930 2520 909 110 −220 500 660 II 570 910 2580 912 110 −249 520 740 III 560 870 2600 916 110 −284 570 790
BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204
Page 17
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 17
Při analýze výsledků výslovnosti přirozených (viz tab. 3 a obr. 5) i umělých (viz tab. 4 a obr. 6) slov bylo zjištěno, že výraznějším rozdílem v hodnotách první formanty se vyznačují samohlásky nízkého stupně otevřenosti [ɛ], [ɛ] – u alofonů [ɛ], [ɛ] stojících mezi retnými souhláskami [p], [b] mají hodnoty F₁ v počáteční, stacionární a koncové artikulační pozici nižší frekvence než varianty samohlásek vyslovené izolovaně (srov. Cₚ[ɛ]Cₚ F₁ = 670 Hz, 650 Hz, 640 Hz a [ɛ] F₁ = 740 Hz; Cₚ[ɛ]Cₚ F₁ = 500 Hz, 510 Hz a [ɛ] F₁ = 650 Hz (údaje přirozených slov); Cₚ[ɛ]Cₚ F₁ = 640 Hz, 690 Hz, 670 Hz a [ɛ] F₁ = 740 Hz; Cₚ[ɛ]Cₚ F₁ = 580 Hz, 610 Hz, 600 Hz a [ɛ] F₁ = 650 Hz (údaje umělých slov)), proto lze předpokládat, že při artikulaci labializovaných alofonů je stupeň zvednutí jazyka vyšší a jsou uzavřenější. Hodnoty F₁ labializovaných variant [ɔ], [ʊ] a [ɪ] při zkoumání přirozených či umělých slov nevykazují žádný zřetelnější kvalitativní rozdíl – rozdíl 10–20 Hz mezi porovnávanými pozicemi lze považovat za zcela nevýznamný.
Hodnoty druhého formantu se mění poměrně systematicky, přičemž vztah odpovídá výsledkům již popsaného výzkumu dlouhých samohlásek v přirozených slovech (srov. tab. 1 a 2): hodnoty F₂ labializovaných alofonů zadních [ɛ], [ɔ], [ʊ] jsou vyšší, a proto by všechny měly být považovány za samohlásky artikulované více vpředu než samohlásky vyslovené izolovaně; F₂ labializovaných předních [ɪ], [ɛ] má naopak nižší frekvence, takže lze předpokládat, že při jejich artikulaci se jazyk posouvá poněkud více do zadní části ústní dutiny. Popsaný rys je charakteristický pro výsledky zkoumání přirozených i umělých slov. Je třeba upozornit, že údaje o hodnotách formantů krátkých samohlásek
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 18
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 18
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
ukazují méně výrazný kvalitativní rozdíl než u dlouhých samohlásek, změna F₂ je však velmi pravidelná a umožňuje tvrdit, že nejde o náhodu, nýbrž o nepochybný vliv retných souhlásek [p], [b].
OBR. 5. Spektra labializovaných (---) a izolovaných (....) krátkých samohlásek v přirozených slovech
Nejpravidelnější kvalitativní výsledky společné celé skupině zkoumaných alofonů ukazují údaje třetího formantu – hodnoty F₃ v artikulačních pozicích tří labializovaných alofonů [ɛ], [ɔ], [ʊ], [ɪ], [ɛ] jsou nižší než u variant samohlásek vyslovených izolovaně.
Tendence, která se projevila v průběhu celého experimentálního výzkumu a kterou konstatovala také řada zahraničních fonetiků (Flemming 2002: 22; Thomas 2011: 49; Fletcher, Bucher 2014: 98; Beeley 2015), umožňuje s jistotou tvrdit, že výrazné rozdíly ve výsledcích F₃ souvisejí s vlivem labializace.
Je třeba upozornit, že nebyl zaznamenán větší rozdíl v hodnotách formantů mezi počáteční, stacionární a koncovou artikulační pozicí – podobný vliv retných souhlásek na výsledky kvality se zaznamenává ve všech třech fázích výslovnosti alofonů. Nebyl zjištěn větší rozdíl v hodnotách F₁, F₂ a F₃ mezi výsledky zkoumání přirozených a umělých slov – vliv labializace na zkoumané varianty krátkých samohlásek je v obou případech velmi podobný.
OBR. 6. Spektra labializovaných (---) a izolovaných (....) krátkých samohlásek v umělých slovech
Hodnocení hodnot formantů umožňuje ještě přesněji popsat vlastnosti krátkých labializovaných alofonů a alofonů vyslovených izolovaně. U tří zkoumaných artikulačních pozic variant nízkého stupně otevřenosti [ɐ], [ɛ] stojících mezi retnými souhláskami je kompaktnost nižší (srov. Cₚ[ɛ]Cₚ C = 891, 883, 878 a [ɛ] C = 904; Cₚ[ɛ]Cₚ C = 818, 823, 818 a [ɛ] C = 849 (údaje přirozených slov) a také Cₚ[ɛ]Cₚ C = 881, 892, 890 a [ɐ] C = 904; Cₚ[ɛ]Cₚ C = 839, 844 a [ɛ] C = 849 (údaje umělých slov)). Je třeba
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 19
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 19
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
je třeba upozornit na to, že při zkoumání dlouhých samohlásek byly zjištěny vyšší hodnoty kompaktnosti labializovaného nízkého [æː] než při zkoumání izolovaně vyslovené varianty samohlásky, zatímco výše popsaná labializovaná varianta krátké samohlásky [ɛ] se vyznačuje nižší kompaktností. Hodnoty difuznosti vysokých [ʊ], [ɪ] a střední [ɔ] mírně kolísají, lze však pozorovat určité obecné tendence. Labializované alofony [ʊ], [ɪ], [ɔ] v přirozených slovech jsou v počáteční, stacionární a koncové artikulační pozici méně difuzní než jejich izolovaně vyslovené varianty (srov. Cₚ[ʊ]Cₚ df = 690, 720 a [ʊ] df = 770; Cₚ[ɪ]Cₚ df = 1600, 1630, 1610 a [ɪ] df = 1690; Cₚ[ɔ]Cₚ df = 480, 490, 500 a [ɔ] df = 530). Výsledky výzkumu umělých slov ukazují, že mezi labiálními
souhláskami je [ʊ] ve všech třech zkoumaných artikulačních pozicích (srov. Cₚ[ɔ]Cₚ df = 730, 720, 760 a [ɔ] df = 770), [ɪ] ve stacionární a koncové pozici (srov. Cₚ[ɪ]Cₚ df = 1680, 1670 a [ɪ] df = 1690) a [ɔ] v počáteční a stacionární pozici (srov. Cₚ[ɔ]Cₚ df = 500, 520 a [ɔ] df = 530) méně difuzní než izolovaně vyslovené varianty; v nezmíněných fázích výslovnosti je míra difuznosti labializované varianty vyšší. Index bemolovosti ukazuje, že labializované alofony [ɛ] a [ɜ] se vyznačují aktivnější činností rtů než jejich izolovaně vyslovené varianty (srov. Cₚ[ɛ]Cₚ b = 107 a [ɛ] b = 106; Cₚ[ɛ]Cₚ b = 108 a [ɛ] b = 107 (údaje z přirozených slov); Cₚ[ɛ]Cₚ b = 107 a [ɛ] b = 106; Cₚ[ɛ]Cₚ b = 106 a [ɛ] b = 105 (údaje z umělých slov)). Rozdíl hodnot indexu bemolovosti mezi dlouhým labializovaným a izolovaně vysloveným [ɑː] však zaznamenán nebyl. Je třeba upozornit, že pouze [ɔ] z umělých slov vyslovované mezi labiálními souhláskami se vyznačuje vyšší hodnotou indexu bemolovosti (srov. Cₚ[ɔ]Cₚ b = 110 a [ɔ] b 109); změny hodnot indexu bemolovosti u [ɔ] z přirozených slov zaznamenány nebyly. Připomeňme, že podle hodnot druhého formantu se zřetelně vyčlenily dvě skupiny samohlásek: labializované zadní samohlásky, jejichž hodnoty F₂ jsou vyšší, a přední samohlásky, jejichž hodnoty F₂ jsou nižší. Při analýze parametrů tonality však byl zjištěn jiný vztah: všechny zadní a přední samohlásky nacházející se mezi labiálními souhláskami
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 20
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 20
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
krátké [ɛ], [ɔ], [ʊ], [ɪ]12 a [ɛ], zkoumané ve třech artikulačních pozicích, mají vyšší hodnoty tonality než izolovaně vyslovené varianty těchto samohlásek, proto by labializované alofony měly být hodnoceny jako samohlásky vyššího zabarvení (srov. Cp[ɛ]Cp T = 11, 51, 67 a [ɛ] T = −78; Cp[ɔ]Cp T −264, −257, −247 a [ɔ] T = −299; Cp[ʊ]Cp T = −106, −140, −144 a [ʊ] T = −225; Cp[ɪ]Cp T = 610 a [ɪ] T = 593; Cp[ɛ]Cp T = 372, 415, 375 a [ɛ] T = 252 (údaje z přirozených slov); Cp[ɔ]Cp T = −22, −1, −18 a [ɛ] T = −78; Cp[ɔ]Cp T = −220, −249, −284 a [ɔ] T = −299; Cp[ʊ]Cp T = −195, −190, −211 a [ʊ] T = −225; Cp[ɪ]Cp T = 616, 632, 614 a [ɪ] T = 593; Cp[ɛ]Cp T = 330, 325, 322 a [ɛ] T = 252 (údaje z umělých slov). Bylo zjištěno, že nejkonzistentněji se měnícím kvalitativním parametrem je napětí – všechny labializované alofony krátkých samohlásek v přirozených i umělých slovech jsou vyslovovány s méně napjatými mluvidly než jejich izolované varianty. To, že jsou alofony mezi labiálními souhláskami méně napjaté, bylo zjištěno u všech skupin samohlásek.
12 O něco nižší je pouze parametr tonality zkoumaného labializovaného [ɪ] v počáteční artikulační pozici (srov. Cp[ɪ]Cp T = 592 a [ɪ] T = 593).
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 21
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 21
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
OBR. 7. Vztahy labializovaných (zelené kruhy) a izolovaně vyslovených (žluté kruhy) krátkých samohlásek v psychoakustickém prostoru přirozených slov
OBR. 8. Vztahy labializovaných (zelené kruhy) a izolovaně vyslovených (žluté kruhy) krátkých samohlásek v psychoakustickém prostoru umělých slov
Analýza vztahů mezi samohláskami (viz obr. 7 a 8) ukázala, že krátké labializované a izolovaně vyslovené varianty nízkých samohlásek [ɛ] a [ɛ] v přirozených i umělých slovech vykazují v psychoakustickém prostoru největší rozdíl – jejich srovnávací kružnice jsou od sebe zřetelně vzdálené. Vzdálenosti nepochybně umožňují tvrdit, že alofony jsou vnímány jako zvuky zásadně odlišné kvality. Zkoumané varianty samohlásky [ɪ] by měly být rovněž vnímány jako kvalitativně odlišné, jejich srovnávací kružnice jsou však o něco méně vzdálené než u alofonů [ɔ], [ɛ]. Podobně mohou být vnímány i varianty [ʊ], je však třeba upozornit, že kvalitativní rozdíl mezi variantami samohlásek v přirozených slovech je větší (kružnice se nedotýkají) než u variant samohlásek v umělých slovech (kružnice se okraji mírně dotýkají). Nejmenší rozdíl v psychoakustickém prostoru vykazují labializované a izolovaně vyslovené varianty [ɔ] – kružnice se z jedné třetiny či více překrývají, což znamená, že alofony by měly být vnímány jako velmi podobné, nikoli však totožné kvality. Všechny labializované krátké samohlásky s výjimkou [ɔ] v přirozených slovech se posunuly blíže ke středu psychoakustického prostoru, zatímco izolované varianty těchto samohlásek zaujímají perifernější polohu. Stejná tendence byla zjištěna i při analýze rozdílů v umístění variant dlouhých samohlásek v psychoakustickém prostoru.
BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204
Page 22
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 22
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
ZÁVĚRY
Podrobným zkoumáním kvalitativních parametrů labializovaných dlouhých a krátkých alofonů v přirozených a umělých slovech a jejich porovnáním s údaji o izolovaně vyslovených samohláskách byly zjištěny následující charakteristiky variant samohlásek:
1. Ve všech skupinách samohlásek se nejvýrazněji a nejstáleji liší údaje o třetím formantu F3 – hodnoty F3 labializovaných dlouhých a krátkých alofonů v přirozených i umělých slovech jsou ve všech zkoumaných artikulačních pozicích, tj. počáteční, stacionární a koncové, na nižších frekvencích. Lze tedy předpokládat, že nejzřetelnější akustické příznaky labializace zvuku, které se projevují ve spektru, souvisejí především s poklesem třetího formantu.
2. Změna hodnot druhého formantu je rovněž velmi výrazná a systematická, její proměny však souvisejí s vrozenou řadou artikulace samohlásek. Hodnoty F2 labializovaných dlouhých a krátkých zadních alofonů [ɑː], [ɐ], [oː], [ɔ], [uː], [ʊ] v přirozených i umělých slovech jsou na vyšších frekvencích než u izolovaně vyslovených samohlásek, takže všechny by měly mít poněkud přednější artikulaci; F2 labializovaných předních variant [æː], [ɛ], [eː], [iː], [ɪ] rezonují v oblasti nižších frekvencí, a proto se u nich pravděpodobně projevuje zadnější artikulace. Byl zaznamenán poněkud výraznější rozdíl hodnot druhého formantu F2 zadních samohlásek, lze tedy předpokládat, že tyto samohlásky podléhají silnějšímu vlivu souhlásek [p], [b]; směr změny předních samohlásek je méně zřetelný, obecná tendence se však zachovává ve všech zkoumaných skupinách samohlásek.
3. Vliv labializace na hodnoty prvního formantu F1 souvisí se stupněm výšky zkoumaných samohlásek – výrazné posuny F1 ve spektru vykazují pouze dlouhé střední samohlásky [oː] a [eː] a krátké nízké samohlásky [ɐ] a [ɛ], jejich kvalitativní vlastnosti se však liší. Hodnoty F1 alofonů [oː], [eː] nacházejících se mezi labiálními souhláskami jsou vyšší, takže by měly být otevřenější než izolovaně vyslovené varianty; první formant labializovaných [ɐ] a [ɛ] je naopak nižší než u izolovaných samohlásek, a alofony by proto měly být hodnoceny jako zavřenější. U ostatních dlouhých a krátkých samohlásek se žádná výraznější změna polohy prvního formantu ve spektru neprojevuje.
4. Výsledky hodnocení hodnot formantů lze shrnout takto:
4.1. Kompaktnost alofonů nízkých [ɑː], [ɐ], [ɛ] a střední [eː] v pozici CpVCp je nižší než u jejich izolovaně vyslovených variant; hodnoty indexu kompaktnosti labializované nízké [æː] ve všech třech artikulačních pozicích jsou vyšší; u vysokých
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 23
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 23
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
Alofony vysoké [uː], [o], [iː], [ɪ] a středně vysoké [oː], [ɔ] odhalují poněkud odlišný vztah – labializované varianty zkoumaných samohlásek mají v počáteční, stacionární a koncové artikulační pozici tendenci být méně difuzní než varianty vyslovené izolovaně.
4.2. Z hlediska tonalitního lze rozlišit tyto skupiny zkoumaných samohlásek: dlouhé labializované alofony zadní řady [ɑː], [oː], [uː], které se vyznačují vyšším stupněm tonality, a tedy i vyšším timbrem, a dlouhé labializované varianty přední řady [æː], [eː], [iː], jejichž stupeň tonality je v pozici CpVCp nižší, a jejich timbr je tedy nižší; krátké labializované samohlásky zadní a přední řady [ɐ], [ɔ], [ʊ], [ɛ], [ɪ] je třeba hodnotit jako samohlásky s vyšším timbrem.
4.3. Rozdíly v bemolovosti mezi labializovanými alofony a alofony vyslovenými izolovaně byly zaznamenány pouze při zkoumání [ɐ], [æː], [ɛ], [iː] a [uː]: přední samohlásky [æː], [ɛ], [iː] a zadní [ɐ] v pozici CpVCp jsou více bemolové – při jejich artikulaci by měla být činnost rtů aktivnější než při vyslovování izolovaných variant těchto samohlásek; alofon zadní [uː] mezi retnými souhláskami vykazuje nižší hodnoty bemolovosti.
4.4. Obecným kvalitativním rysem, který odlišuje labializované varianty samohlásek od variant vyslovených izolovaně, je napětí – všechny alofony v pozici CpVCp se artikulují s méně napjatými mluvidly.
5. Labializace ovlivňuje poněkud výrazněji počáteční, případně počáteční a koncovou artikulační pozici dlouhých alofonů. Ve skupině krátkých samohlásek nebyl zaznamenán výraznější rozdíl mezi porovnávanými počátečními, stacionárními a koncovými pozicemi – podobný vliv retných souhlásek na výsledky týkající se kvality byl zjištěn ve všech částech krátkého alofonu.
6. Nebyl zjištěn výraznější rozdíl v kvalitativních hodnotách mezi přirozenými a umělými slovy – labializace velmi podobně ovlivňuje charakteristiky jak slov užívaných v přirozeném proudu řeči, tak uměle vytvořených slov, tj. ve všech případech se zachovává stejný směr změny kvalitativních hodnot.
7. Většina zkoumaných labializovaných samohlásek a samohlásek vyslovených izolovaně vykazuje v psychoakustickém akustickém prostoru zřetelné rozdíly. To platí zejména pro dlouhé samohlásky [oː], [uː], [æː], [eː] a krátké [ɐ], [ɛ] – vzdálenosti mezi kruhovými oblastmi labializovaných a izolovaných alofonů v psychoakustickém prostoru jasně ukazují, že varianty těchto samohlásek by měly být vnímány jako kvalitativně odlišné zvuky; nejvíce se překrývaly srovnávané kruhové oblasti variant dlouhého [iː] a krátkého [ɪ], takže kvalitativní rozdíl mezi jejich alofony je malý.
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 24
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 24
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
8. Labializované samohlásky se vyznačují větším či menším posunem směrem ke středu psychoakustického prostoru, zatímco izolované varianty mají tendenci zaujímat perifernější polohu, tj. nacházejí se na okrajích kvadrantů souřadnicové soustavy.
LITERATŪRA
A m b r a z e v i č i u s R y t i s 2010: Differential Acoustical Cues for Palatalized vs Nonpalatalized Prevocalic Sonants in Lithuanian. – Žmogus ir žodis 12(1), 5–10.
A m b r a z e v i č i u s R y t i s 2012: Loci of Palatalized vs Nonpalatalized Prevocalic Plosives in Lithuanian. – Žmogus ir žodis 14(1), 13–18.
A m b r a z e v i č i u s R y t i s, L e s k a u s k a i t ė A s t a 2014: Priebalsių akustinės ypatybės: palatalizacija ir balsingumas, Kaunas: Technologija.
A t k o č a i t y t ė D a i v a 2002: Pietų žemaičių raseiniškių prozodija ir vokalizmas, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.
B a c e v i č i ū t ė R i m a 2000: Lukšių šnektos izoliuotų balsių tyrimas. – Kalbotyra 48(1)–49(1), 5–18.
B a c e v i č i ū t ė R i m a 2002: Lietuvių kalbos kintamųjų garsų [ie], [uo] eksperimentinė analizė. – Kalbotyra 51(1), 5–17.
B a c e v i č i ū t ė R i m a 2004: Šakių šnektos prozodija ir vokalizmas, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.
B a k š i e n ė R i m a, Č e p a i t i e n ė A g n ė 2017: Tarptautinės fonetinės abėcėlės taikymo lietuvių tarmių garsams galimybės. – Baltistica 52(1), 105–135. DOI: 10.15388/Baltistica.52.1.2303.
B a l č i ū n i e n ė A s t a, R i n k a u s k i e n ė R e g i n a, M e i l i ū n a i t ė V i o l e t a 2017: Kupiškėnų ir uteniškių paribio šnektų fonetinė kaita XXI a.: Vabalninko, Darsiškių ir Salamiesčio punktų atvejis. – Lituanistica 63, 38–60.
B a l l M a r t i n J., H o w a r d S a r a J., M i l l e r K i r k 2018: Revisions to the extIPA Chart. – Journal of the International Phonetic Association 48(2), 155–164. DOI: 10.1017/S0025100317000147.
B e e l e y H e l e n a 2015: British English [kw], [k], and [w] Distinction in Back Round Vowel Contexts. – ICPhS. Prieiga internete:
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 25
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 25
Bladon Anthony, Fant Gunnar 1978: A Two-formant Model and the Cardinal Vowels. – Speech Transmission Laboratory – Quarterly Progress and Status Report 1, Stockholm: KTH, 1–8.
Boyce Suzanne, Espy-Wilson Carol Y. 1997: Coarticulatory Stability in American English /r/. – Journal of the Acoustical Society of America 101(6), 3741–3753.
Butcher Andrew, Fletcher Janet 2014: Sound Patterns of Australian Languages. – The Languages and Linguistics of Australia. The World of Linguistics 3, De Gruyter Mouton, Berlin, Germany, 89–136.
Carignan Christopher, Ximenes Arwen B., Shaw Jason A. 2017: A Comparison of Acoustic and Articulatory Methods for Analysing Vowel Differences across Dialects: Data from American and Australian English. – Journal of the Acoustical Society of America 142, 363–377.
Cole Jennifer S., Linebaugh Gary, Munson Cheyenne, McMurray Bob 2010: Unmasking the Acoustic Effects of Vowel-to-vowel Coarticulation: A Statistical Modeling Approach. – Journal of Phonetics 38(2), 167–184.
Dereškevičiūtė Sigita 2008: Dėl lietuvių kalbos sklandžiųjų priebalsių kiekybės. – Žmogus ir žodis 10(1), 15–19.
Dereškevičiūtė Sigita, Kazlauskienė Asta 2009: Dusliųjų sprogstamųjų priebalsių spektrinė analizė ir jų sprogimo trukmė. – Garsas ir jo tyrimo aspektai: metodologija ir praktika, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 98–111.
Flemming Edward 2002: Auditory Representations in Phonology, Routledge, New York.
Girdenis Aleksas 2003: Teoriniai lietuvių fonologijos pagrindai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.
Girdenis Aleksas 2009: Vadinamųjų sutaptinių dvibalsių [ie uo] garsinė ir fonologinė sudėtis. – Baltistica 44(2), 213–242.
Girdenis Aleksas, Kubiliūtė-Kliukienė Regina 1982: Regresyvinis priebalsių palatalizacijos poveikis balsių spektrui šiaurės žemaičių tarmėje. – Kalbotyra 33(1), 30–38.
Girdenis Aleksas, Riaubiškytė Svajonė 1981: Viena šiaurės žemaičių ir prūsų fonetikos paralelė. – Baltistica 17(1), 92–95.
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 26
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 26
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
Grigorjevs Juris 2013: Problems Using the Traditional Acoustic Cues for the Phonological Interpretation of Vowels. – Baltistica 48(2), 301–312.
Grigorjevs Juris, Jaroslavienė Jurgita 2014: Dabartinių baltų bendrinių kalbų nosinių sonantų spektrinė analizė. – Žmogus ir žodis. Didaktinė lingvistika 16(1), 35–49.
Herrick Dylan 2007: An Acoustic Description of Central Catalan Vowels Based on Real and Nonsense Word Data. – Catalan Review 21, 231–256.
Hillenbrand Jame M., Clark Michael J., Nearey Terrance M. 2001: Effects of Consonant Environment on Vowel Formant Patterns. – Journal of the Acoustical Society of America 109(2), 748–763. Prieiga internete: https://etalpykla.lituanistikadb.lt/fedora/objects/LT-LDB-0001:J.04~2013~1383055005364/datastreams/DS.002.0.01.ARTIC/content.
Jaroslavienė Jurgita 2010: Rytinių kauniškių Prienų šnektos fonologija: humanitarinių mokslų daktaro disertacija, Vilnius: Vilniaus universitetas.
Jaroslavienė Jurgita 2013: Prienų šnektos nosinių sonantų spektrinė charakteristika. – Acta Linguistica Lithuanica 68,105–125.
Jaroslavienė Jurgita 2014: Spectral Characteristics of the Lithuanian Vowels: Some Preliminary Results of a New Experimental Research. – Linguistica Lettica 22, 68–84.
Jaroslavienė Jurgita 2015: Lietuvių kalbos trumpųjų ir ilgųjų balsių kiekybės ir kokybės etalonai. – Bendrinė kalba 88. Prieiga internete: http://www.bendrinekalba.lt/?88.
Jaroslavienė Jurgita 2017: Different IPA Equivalents for Some Lithuanian and Latvian vowels. – Acta Linguistica Lithuanica 77, 196–218.
Jaroslavienė Jurgita, Grigorjevs Juris, Urbanavičienė Jolita, Indričāne Inese 2019: Baltų kalbų garsynas XXI a. pradžioje: Balsių ir garsų sąveikos instrumentinis tyrimas: mokslo monografija su garsinėmis iliustracijomis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: http://lki.lt/wp-content/uploads/2020/03/Balt%C5%B3_kalb%C5%B3_garsynas_XXI_a_prad%C5%BEioje_1_knyga_2019.pdf.
Kazlauskienė Asta 2018: Bendrinės Lietuvių kalbos fonetikos ir fonologijos pagrindai, Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas. DOI: 10.7220/9786094673290.
Kliukienė Regina 1994: Šiaurės žemaičių priebalsių spektrai ir akustinės priebalsių klasės. – Kalbotyra 43(1), 43–52.
Kliukienė Regina 1995: Šiaurės žemaičių intervokalinių priebalsių trukmė. – Kalbotyra 44(1), 58–68.
Kliukienė Regina 2002: Regresyvinis minkštųjų priebalsių poveikis trumpųjų aukštutinių ir žemutinių balsių spektrui lietuvių bendrinėje kalboje. – Kalbotyra 51, 33–49.
Kliukienė Regina 2011: Šiaurės žemaičių tarmės konsonantizmas: akustinės ir audiacinės ypatybės, Vilnius: Vilniaus universitetas.
Kliukienė Regina, Raudžiūtė Ieva 2013: Minkštųjų priebalsių poveikis lietuvių bendrinės kalbos ilgųjų kirčiuotų balsių spektrui. – Žmogus ir žodis 15(1), 111–119.
Krug Manfred, Schlüter Julia 2013: Research Methods in Language Variation and Change, Cambridge: Cambridge University Press.
Ladefoged Peter 2008: Vowels and Consonants: An Introduction to the Sounds of Languages, Oxford: Blackwell Publishers.
Ladefoged Peter, Johnson Keith 2014: A Course in Phonetics. Cengage Learning, Inc.
Ladefoged Pete, Maddieson Ian 2008: The Sounds of the World's Languages, Cambridge: Cambridge University Press.
Ledichova Edita 2012: Lietuvių bendrinės kalbos nazalizuotųjų balsių [aː], [oː], [uː] trukmės ir kokybės ypatybių eksperimentinis tyrimas. – Žmogus ir žodis 14(1), 79–85.
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 28
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 28
Leskauskaitė Asta 2004: Pietų aukštaičių vokalizmo ir prozodijos bruožai, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.
LKE 2008: Lietuvių kalbos enciklopedija, red. Vytautas Ambrazas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.
LKTCh 2004: Lietuvių kalbos tarmių chrestomatija. Sud. Bacevičiūtė Rima, Ivanauskienė Audra, Leskauskaitė Asta, Trumpa Edmundas, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.
Marchal Alain, Hardcastle William J. 1993: Instrumentation and Database for the Cross-language Study of Coarticulation. – Language and Speech 36, 137–153.
Maxwell Olga, Baker Brett, Bundgaard-Nielsen Rikke, Fletcher Janet 2015: A Comparison of the Acoustics of Nonsense and Real Word Stimuli: Coronal Stops in Bengali. – International Congress of Phonetic Sciences (ICPhS). Prieiga internete: https://www.internationalphoneticassociation.org/icphs-proceedings/ICPhS2015/Papers/ICPhS0900.pdf.
Mikalauskaitė Elžbieta 1975: Lietuvių kalbos fonetikos darbai, Vilnius: Mokslas.
Murinienė Lina 2007: Rytinių šiaurės žemaičių fonologija: vokalizmas ir prozodija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Ohde Ralph N., Sharf Donald J. 1975: Coarticulatory Effects of Voiced Stops on the Reduction of Acoustic Vowel Targets. – Journal of the Acoustical Society of America 58(4), 923–927.
Paillereau Nikola 2016: Do Isolated Vowels Represent Vowel Targets in French? An Acoustic Study on Coarticulation. – Congrès Mondial de Linguistique Française. DOI: 10.1051/SHS 27 shsconf/20162709003.
Pakerys Antanas 1982: Lietuvių bendrinės kalbos prozodija, Vilnius: Mokslas.
Pakerys Antanas 2003: Lietuvių bendrinės kalbos fonetika, Vilnius: Enciklopedija.
Renwick Margaret E. L. 2014: The Phonetics and Phonology of Contrast: The Case of the Romanian Vowel System, Berlin: de Gruyter Mouton.
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 29
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 29
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
Salys Antanas 1992: Lietuvių kalbos tarmės. – Raštai 4, Roma: Lietuvių Katalikų Mokslo Akademija.
Steinlen Anja K. 2005: The Influence of Consonants on Native and Non-native Vowel Production: A Cross-linguistic Study, Tübingen: Gunter Narr.
Stevens Kenneth N., House Arthur S. 1976: Perturbation of Vowel Articulations by Consonantal Context: An Acoustical Study. – Journal of Speech Language and Hearing Research 6(2), 111–128.
Strange Winifred, Verbrugge Robert R., Shankweiler Donald 1976: Consonantal Environment Specifies Vowel Identity. – Journal of the Acoustical Society of America 60, 213–224.
Strange Winifred, Weber Andrea, Levy Erika S., Shafiro Valeriy, Hisagi Miwako, Nishi Kanae 2007: Acoustic Variability within and across German, French, and American English Vowels: Phonetic Context Effects. – Journal of the Acoustical Society of America 122(2), 111–129.
Sylak-Glassman John 2014: The Effects of Post-Velar Consonants on Vowels in Ditidaht. – Papers from the 49th Annual International Conference on Salish and Neighbouring Languages, 17–38.
Thomas Erik R. 2011: Sociophonetics. An Introduction, Basingstoke: Palgrave Macmillan.
Traunmüller Hartmut 1988: Analytical Expressions for the Tonotopic Sensory Scale. – PERILUS 8, Stockholm: University of Stockholm, 93–102.
Trumpa Edmundas 2005: Pelesos šnektos balsinės fonemos ir jų variantai (daktaro disertacija), Vilnius: Vytauto Didžiojo universitetas.
Urbanavičienė Jolita, Indričāne Inese 2016a: Dabartinių baltų kalbų pučiamieji priebalsiai ir afrikatos: akustinių požymių lyginamoji analizė. – Acta Linguistica Lithuanica 75, 46–77.
Urbanavičienė Jolita, Indričāne Inese 2016b: Lietuvių ir latvių kalbų uždarumos priebalsiai: sprogimo fazės trukmė ir FFT spektrai. – Žmogus ir žodis 18(1), 46–79. DOI: http://dx.doi.org/10.15823/zz.2016.3.
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 30
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 30
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
Urbanavičienė Jolita, Indričāne Inese, Jaroslavienė Jurgita, Grigorjevs Juris 2019: Baltų kalbų garsynas XXI a. pradžioje: Priebalsių instrumentinis tyrimas (mokslo monografija su garsinėmis iliustracijomis), Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: http://lki.lt/wp-content/uploads/2020/03/Balt%C5%B3_kalb%C5%B3_garsynas_XXI_a_prad%C5%BEioje_2_knyga_2019.pdf.
Vaitkevičiūtė Valerija 1960: Lietuvių kalbos balsių ir dvibalsių ilgumas, arba kiekybė. – Lietuvių kalbotyros klausimai 3, 207–217.
Vaitkevičiūtė Valerija 1965: Fonetika. – Lietuvių kalbos gramatika 1, Vilnius: Mintis, 72–90.
VKĮPĮ 2011: Lietuvos Respublikos valstybinės kalbos įstatymo pakeitimo įstatymas. Projektas XP-1320(3). Prieiga internete: https://e-seimas.lrs.lt/portal/legalAct/lt/TAP/TAIS.402981?jfwid=-wbkgqm837.
Wayland Ratree 2019: Phonetics – A Practical Introduction, Cambridge: Cambridge University Press.
Whalen Douglas H. 1990: Coarticulation is Largely Planned. – Haskins Laboratory Status Report on Speech Research 101/102, 149–176.
Zellou Georgia, Pycha Anne 2018: The Gradient Influence of Temporal Extent of Coarticulation on Vowel and Speaker Perception. – Journal of Laboratory Phonology 9(1), 1–24.
Zinkevičius Zigmas 1994: Lietuvių dialektologija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.
Zinkevičius Zigmas 2006: Lietuvių tarmių kilmė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Пиотровский Раймонд Г. 1960: Еще раз о дифференциальных признаках фонемы. – Вопросы языкознания 6, 24–38.
Gauta 2020 04 16
Priimta 2020 06 19
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 31
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 31
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
THE EXPERIMENTAL RESEARCH OF QUALITATIVE CHARACTERISTICS OF LABIALISED VOWELS IN STANDARD LITHUANIAN
Summary
In natural language, sounds usually do not exist in isolation, they are included in larger units – syllables, words, phrases, sentences, and their specific realisation depends mostly on the influence of adjacent sounds. Language would be very easy to study if it was realized through separate allophones. We would then see clearly, where one sound ends and where another begins, but the sounds merged in the speech stream become not only difficult to distinguish, but also acquire the sound of another phonetic unit or completely new features. Traditionally, there are two variants of vowels usually recognized in phonetics: positional and combinational. Positional variants depend on accent. This feature has been extensively investigated in the Lithuanian language. Combinational variants of vowels is another phenomenon, which occurs due to the influence of adjacent sounds.
Although the term labialization is mentioned quite often in the works of Lithuanian linguists, so far little attention has been paid to detailed and systematic studies of Lithuanian standard language vowels influenced by labialization, usually only the most general features of labialization are described. Therefore, the aim of this paper is to describe labialized vowels and compare the main qualitative characteristics of labialized and isolated (zero context) vowels found by experimental research.
All long [ɑː, oː, uː, æː, eː, iː] and short [ɛ, ɔ, ʊ, ɪ, ɛ] vowels of the Lithuanian standard language were selected for the study. They were produced in zero context and CpVCp sequences by 2 native male speakers with flawless articulation. To achieve the aim, two types of experiments were carried out using words that are actually used in speech and artificially constructed ones. The segmentation and analysis of the sounds was performed using free license sound processing and analysis software PRAAT. The allophones analysed in this study were divided into 3 parts and the meaning of formants in the beginning, the middle part and the end of the segment were calculated, i. e., 1/3 of the sound part. This was done to find out which part of the investigated allophone receives the strongest coarticulation influence. For the measurements of the isolative pronounced vowel, the average of the values forming the whole sound was taken, because this sound is not affected by the adjacent sounds, the dynamics of its formant values is quite even, the spectrum varies little. In order
BENDRINĖ KALBA 93 (2020)
http://journals.lki.lt/bendrinekalba
ISSN 2351-7204
Page 32
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 32
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
to describe better the qualitative ratios of the analysed allophones, the following acoustic parameters of the beginning, the middle part and the end of the segment articulation positions were calculated according to the first, second and third formant values (Hz): compactness (C), tonality (T), flatness (b), diffusivity (df) and tension (it). The relationships of the graphically compared vowel variants are represented in the psychoacoustic F2'/F1 space, in which the researched allophones are marked by circles of 1 bark size (z) in diameter, and the distances between them indicate the degree of difference in perceived quality: the farther the circles are from each other, the more qualitatively those sounds differ.
After a detailed study of the qualitative characteristics of labialized vowels of the Lithuanian standard language and their comparison with the data of isolated vowels, the following general tendencies were identified. Labialized allophones are most evidently and stably characterised by the data of the third formant F3 – in all articulation positions, i. e., in the beginning, the middle part, and the end of the segment, they are characterised by lower-frequency F3 values. Thus, it is considered that the most obvious signs of sound labialization in the spectrum are primarily related to the degradation of the third formant. The change in the values of the second formant F2 of labialized vowels is also greatly pronounced and tendentious, but its changes are related to the pronunciation of vowels. The labialized allophones of back vowels [ɑː], [ɐ], [oː], [ɔ], [uː], [ʊ] of all the studied groups more often have higher frequency F2 values, so they should be slightly more front articulation than pronounced in isolation. The corresponding variants of the front vowels [æː], [ɛ], [eː], [iː], [ɪ] have a resonant F2 in the lower frequency range, so they are likely to have a slightly more back articulation. The effect of labialization on the values of the first formant F1 is not systematic. The evaluation of labialized allophone formant values has shown that consistent trends were found by analysing the values of compactness/diffusion, tonality, flatness and stress indices, but systematic differences were not recorded in all groups of vowels.
The analysis of the relationships of vowel variants in psychoacoustic space has shown that in many cases, the allophones pronounced in different positions are perceived as sounds of unequal quality.
Attention was drawn to the fact that no greater qualitative difference was observed between the words that are actually used in speech and artificially constructed ones – labialization has a very similar effect on their acoustic characteristics.
BENDRINĖ KALBA 93 (2020) http://journals.lki.lt/bendrinekalba ISSN 2351-7204
Page 33
EDITA LEDICHOVA. Labializuotų bendrinės lietuvių kalbos balsių eksperimentinis tyrimas | 33
doi.org/10.35321/bkalba.2020.93.03
The strength of coarticulation influence on the quality characteristics of labialized vowels depends primarily on the length of the vowel. Long allophones are more likely to experience a stronger influence of adjacent consonants in the beginning or in the beginning and the end of the segment articulation positions. Short vowel variants experience a stronger effect of full-sound coarticulation because no more pronounced differences were found between the measured articulation positions – all allophonic phases receive a similar effect of adjacent consonants.
