Bendrinė kalba / Standard Language 2025, Nr. 98, p. 1–23 Turinიო nuoroda / Contents link ISSN 2351-7204 (elektroninis / online)

TŘICET KONFERENCÍ JONA JABLONSKÉHO

Třicet konferencí Jona Jablonského

IRENA SMETONIENĖ

Vilniuská univerzita

Institut aplikované lingvistiky

ORCID ID: https://orcid.org/0000-0002-5165-8078

https://doi.org/10.35321/bkalba.2025.98.09

Při čtení o třiceti konferencích pojmenovaných po Jonu Jablonském může vyvstat otázka, proč byl pro ně zvolen právě Jablonského, a nikoli jiného významného lingvisty. Jablonského bývalo zvykem spojovat s kodifikací, a tak jsme od kritiků slýchali, že jde o interní konference věnované úzké jazykové problematice, které sotva mohou dosáhnout mezinárodní úrovně. Organizátoři konferencí však dokázali, že ti, kdo takto Jablonského hodnotí, neznají celou šíři jeho činnosti ani úsilí, které věnoval litevské vědě, jazyku a společenskému životu. Historik Eligijus Raila například považuje za hlavní tvůrce ideologie současné litevské identity a pilíře moderní litevskosti Jonase Basanavičiuse, Vincase Kudirkau a Jonase Jablonskise; pouze Jablonského společenská a politická činnost byla dosud probírána jen okrajově (viz Grigaravičius 2021). Tuto mezeru částečně zaplnila kniha „Jonas Jablonskis v politice a společnosti“ (2022), kterou připravil Algirdas Grigaravičius. Jablonskis je samozřejmě spojován se vznikem litevské pedagogiky a s jejím teoretickým zdůvodněním. Působil v komisích, které rozhodovaly o kvalitě litevských učebnic, upozorňoval na otázky učebnic v tisku a psal jejich recenze. Připravil první oficiální osnovy litevského jazyka pro základní školu. Jablonskis je samozřejmě známý i za hranicemi Litvy jako tvůrce, kodifikátor a pěstitel litevského jazyka i jako vědec. Mezinárodní vědecká konference „Jonas Jablonskis a století spisovné litevštiny“, uspořádaná v roce 2010 ke 150. výročí lingvistova narození, obsáhla mnoho aspektů Jablonského činnosti. Dnes se proto na tuto výjimečnou osobnost nahlíží mnohem šířeji a konference pojmenované po něm se staly interdisciplinárními a zajímavými nejen pro lingvisty.

Před přehledem jednotlivých konferencí je třeba ještě uvést, že jde o společnou iniciativu Vilniuské univerzity a Institutu litevského jazyka. Zpočátku se konference pořádaly společně, později, když získaly mezinárodní rozměr, se pořádaly střídavě. S výjimkou 4. konference se všechny konaly buď na Vilniuské univerzitě, nebo v Institutu litevského jazyka a přibližně ve stejnou dobu: v září, říjnu či listopadu.

Autorská práva © 2025 Irena Smetonienė. Vydal Institut litevského jazyka. Tento článek je zpřístupněn v režimu otevřeného přístupu a šířen za podmínek licence Creative Commons Attribution, která umožňuje neomezené užívání, šíření a reprodukování v jakémkoli médiu za předpokladu, že je uveden původní autor a zdroj. // Vydal Institut litevského jazyka. Tento článek je zpřístupněn v režimu otevřeného přístupu a šířen podle podmínek licence „Creative Commons“ Attribution, která umožňuje neomezeně používat, šířit a reprodukovat obsah na jakémkoli médiu, pokud je uveden autor a zdroj. Přijato k publikaci: / Gauta: 2025-12-03. Schváleno: / Priimta: 2025-12-11.

1

Konference Jona Jablonského z roku 1993 „Kategorie pádu a užívání pádů“

Jak v rubrice Kronika časopisu „Gimtoji kalba“ v prvním čísle roku 1994 napsala Rita Miliūnaitė: „[S]polečným úsilím lingvistů z katedry litevského jazyka Vilniuské univerzity a z Ústavu litevského jazyka se 11. října na Filologické fakultě univerzity konala konference Jona Jablonského „Kategorie pádu a užívání pádů“. Záměr uspořádat ji vznikl již před více než rokem a přípravy probíhaly pečlivě. Zvažovalo se, jaké zaměření této akci – která zřejmě nebude jednorázová – dát a čím by se měla lišit od jiných podobných konferencí pořádaných příležitostně, které se patrně stanou tradičními, jako jsou konference Būgy, Balčikonise, Kazlauskase a dalších“ (Miliūnaitė 1994).

Na první konferenci Jablonského se usilovalo o propojení teorie a praxe gramatiky, proto byly příspěvky (předneseno jich bylo 13) rozděleny do dvou částí. V první části A. Valeckienė hovořila o primárních a sekundárních funkcích pádů, V. Labutis o asymetrii mezi pádovými tvary a jejich funkcemi a sémantickými rolemi, A. Paulauskienė o vokativu jako členu pádového paradigmatu, J. Šukys o genitivu záporu a účelu v Donelaitisových „Metai“, S. Valentas o kategorii pádu v poezii a A. Vidžiūnas o J. Jablonského pohledu na různé kolísání morfologických forem a hodnocení dublet. Ve druhé části účastníci konference vyslechli příspěvek P. Kniūkšty „Zvláštnější podoby cizích slov“, L. Grumadienė hovořila o užívání pádů v punské nářeční oblasti, E. Valiulytė srovnala užívání konstrukcí pro a per su s akuzativem a jejich vztah k normě a anglistka I. Šeškauskienė porovnávala sémantiku některých anglických a litevských předložek.

Konference Jona Jablonského z roku 1994 „Jazyková norma a užívání“

Konference se konala 11. listopadu, zaznělo 20 příspěvků a přednášející přijeli jak ze Šiauliai, tak z Kaunasu (Vileikienė 1995). Na společném zasedání byly předneseny příspěvky „Gramatické normy z hlediska funkcí“ (V. Labutis), „Specifika výuky jazykové kultury na vysoké škole technického zaměření“ (L. Barzdžiukienė), „Co získáváme a co ztrácíme při normování jazyka“ (P. Kniūkšta), „Lingvistický trh“ (L. Grumadienė); J. Vileikienė seznámila účastníky s novou prací oddělení jazykové kultury Ústavu litevského jazyka – informační databází jazykové péče. Dva příspěvky se věnovaly jazykové kultuře v zahraničí. Šlo o příspěvek E. Jakaitienė „Problémy rozvoje spisovného jazyka v Norsku“ a příspěvek L. Laužikaitė „Péče o dánský spisovný jazyk“. Práci pokračovaly dvě sekce věnované praktickým otázkám normy. Analyzovalo se rozlišování a vyjadřování neurčitého množství a celku (J. Švambarytė), vztah konstrukcí užmiršti ką ir apie ką k normě (E. Valiulytė), vliv jazykových kontaktů na odborný styl (R. Kvašytė), užívání prostorových předložek a jejich významy v litevštině a angličtině (I. Šeškauskienė), názvy zboží a pokrmů v jídelních lístcích (A. Kupčinskaitė), užívání slovesa priduoti (D. Vinauskienė), chyby v užívání participia v diplomových pracích (V. Žilienė) a chyby ve slovech s předponami v odborném jazyce techniky (V. Celiėšienė). V. Garliauskas hovořil o normování a užívání místních názvů v župě Suginčiai, V. Rimša o představě společného baltského spisovného jazyka, A. Malakauskas o přízvukových dubletách ve třetím vydání DLKŽ, V. Vitkauskas se věnoval systémovým otázkám přízvuku a A. Vidžiūnas normám přízvuku podstatných jmen se sufixy.

Konference Jona Jablonského z roku 1995 „Praxe a metodika zavádění jazykové kultury“

Důsledně se rozvíjela myšlenka, že jazykové jevy nelze měřit jedním metrem. P. Kniūkšta uvedl: „V práci v oblasti jazykové kultury je třeba rozlišovat skutečné (závažné) chyby v jazykovém systému a kodifikaci. Z těch druhých se nemají dělat smrtelné hříchy, tím méně kvůli nim pohrdat uživateli jazyka a urážet je, jak se to často dělá“ (KTTS 1995: 5). Hovořilo se také o tom, že

2

ke zlepšení stavu litevštiny je zapotřebí zkoumat, jaký je jazyk v dané době a co určuje jeho kvalitu (V. Labutis). Dotkli se výběru přejatých slov podle významu (D. Mikulėnienė), jazykového poradenství (A. Kupčinskaitė), digitalizace údajů o kancelářském jazyce (D. Vainauskienė), zavádění jazykové kultury v litevské televizi (I. Smetonienė) a psaní cizích vlastních jmen (M. Tamošiūnas). L. Grumadienė představila anglickou teorii kódů, kterou lze uplatnit i na litevštinu, a J. Švambarytė navrhla nahlížet na jazykovou kulturu jako na módu a utvářet ji. Projednáváno bylo i téma důležité pro jazykové normotvůrce – postoj společnosti k lingvistům (R. Miliūnaitė, L. Vaicekauskienė). Velká pozornost byla věnována také výuce odborného jazyka na vysokých školách (J. Pabrėža, Z. Alaunienė, L. Barzdžiukienė, V. Žulienė a R. Žukienė, E. Molytė, V. Liolienė, L. Pečkuvienė a V. Žilinskienė).

Konference Jona Jablonského v roce 1996 „Na pomezí jazykové kultury a stylistiky“

Dne 4. října se na marijampolském gymnáziu Rygiškių Jonas konala 4. konference Jona Jablonského. Tentokrát bylo zvoleno téma „Na pomezí jazykové kultury a stylistiky“; konference byla věnována připomenutí 70. výročí narození J. Pikčilingise (RE 1997). Příspěvky přednesli odborníci na jazykovou kulturu a stylistiku z vysokých škol a Ústavu litevského jazyka: K. Župerka, R. Koženiauskienė, R. Marcinkevičienė, J. Šukys, J. Barauskaitė, G. Čepaitienė, N. Linkevičienė, V. Labutis, A. Drukteinis, L. Grumadienė, A. Kupčinskaitė, P. Kniūkšta, R. Vladarskienė, V. Žilinskienė, jazyková poradkyně města Vilniusu A. Šiupienienė a jazykovědkyně LTV I. Smetonienė. Na konferenci se probíraly problémy současného jazyka, vzájemné působení stylu a kultury i aktuálnost jazykových norem: pojetí stylistické kultury v díle J. Pikčilingise (K. Župerka), kritéria rozlišování jazykových a stylistických chyb (A. Drukteinis), vztah rétorické elokuce k jazykové kultuře a stylistice (R. Koženiauskienė), eufemizace (R. Marcinkevičienė) aj.

Konference Jona Jablonského v roce 1997 „Jazyková kultura: tradice a současnost“

Dne 3. října se konala pátá konference Jona Jablonského. Jak píše Ramunė Vaskelaitė v 70. čísle časopisu „Kalbos kultūra“, „do posluchárny Kazimierase Būgy na Vilniuské univerzitě se sešel početný zástup jazykovědců a redaktorů ze staré univerzity, dalších vysokých škol, Ústavu litevského jazyka, Jazykové komise a Jazykové inspekce, aby diskutovali“ (Vaskelaitė 1997: 32)

Organizátoři konference zvolili téma „Jazyková kultura: tradice a současnost“. Ne všechny příspěvky se zaměřovaly na průsečík či protiklad tradice a současnosti; sdílely se také názory na výuku a péči o jazykovou kulturu a v diskusích po každém příspěvku se opakovaně střetávaly otázky tradice a novinek (Vaskelaitė 1997). Hovořilo se o tom, že do litevštiny proniká mnoho cizích slov, avšak stále nebyla formulována jasná kritéria pro normování cizích prvků, a proto je obtížné mluvit o jejich regulaci; dokonce i samotný termín svetimybė se v různých jazykově normativních publikacích chápe různě (J. Girčienė). Zdůraznilo se, že nový přístup je zapotřebí nejen k cizím prvkům, ale také k mluvenému jazyku; chybí jeho výzkum, korpusy i obecně přístup k této jazykové varietě (L. Vaicekauskienė). Příspěvek A. Ryklienė se věnoval největší přednosti korpusové lingvistiky, tj. autenticitě jazykových dat v nich shromážděných, která tolik chybí normativním příručkám litevské jazykové praxe. Jejich příklady jsou proto správné, ale nepřirozené a možná právě z tohoto důvodu je uživatelé nepřijímají.

Na konferenci se probíraly také konkrétnější jazykové otázky. J. Švambarytė hovořila o rozšiřování významů mezinárodních slov, R. Vladarskienė o syntaktickém vyjadřování přesnosti v jazyce státních dokumentů a A. Paulauskienė o kategorii slovesného způsobu. P. Kniūkšta rozebral tendence a posuny v užívání slov tautinis a nacionalinis, valstybinis a valstybės. Místopředsedkyně Jazykové komise D. Mikulėnienė seznámila přítomné s prací a činností Komise, zatímco zástupkyně Jazykové inspekce E. Mikulėnaitė shrnula chyby televizních novinářů

3

kterých se dopouštějí. Hovořilo se také o kurzu odborného jazyka na vysokých a vyšších odborných školách – o jeho významu a problémech (V. Labutis, Z. Alaunienė, E. Molytė).

Konference Jona Jablonského v roce 1998 „Nové jazykové jevy a jejich hodnocení“

Ustálila se tradice pořádat konference Jona Jablonského na začátku října. Tentokrát na konferenci zaznělo 19 různých příspěvků a rozproudily se zajímavé diskuse. „O své myšlenky se podělili jak jazykovědci s bohatými vědeckými zkušenostmi, tak doktorandi, asistenti i lidé, kterým záleží na jazykových otázkách“ (Vileikienė 1998: 95). Přednášející kladli otázky: jak zvýšit prestiž jazyka, co dělat, aby litevština nebyla považována za druhořadou, jak plánovitě ovlivňovat vývoj spisovného jazyka a jak chápat ekologii jazyka (D. Mikulėnienė); jak udržet rovnováhu, aby přílišné brzdění vzniku nových jazykových jevů nenarušilo přirozenou tendenci jazykového vývoje (R. Miliūnaitė). Tato přednášející představila racionální a logické fáze normování jazykových novinek, které jsou důležité i dnes: zaznamenávání novinek, jejich sledování a určování vztahů k podobným jevům; formulace problému; rozhodnutí, zda jev ponechat přirozenému výběru, nebo se pokusit ovlivnit jeho fungování; doporučení, pokud jej nelze ihned kodifikovat, anebo jednoznačná kladná či záporná kodifikace; zavádění doporučeného řešení do úzu. „Někdy by bylo vhodné více radit a doporučovat, nejen opravovat,“ řekl V. Labutis při hovoření o problémech s vysvětlováním drobných porušení norem. Hovořilo se o terminologii, cizích prvcích a jejich ekvivalentech, nesklonných slovech v litevštině (J. Girčienė, L. Vaicekauskienė, A. Ryklienė), jazykových korpusech a automatizovaném vyhledávání v nich (J. Mikelionienė), jazyce reklamy (I. Smetonienė), interpunkci básnického jazyka (J. Abaravičius), formální a syntaktické struktuře dokumentů (R. Vladarskienė) a užívání ilativu v publicistice (R. Vaskelaitė).

Konference Jona Jablonského z roku 1999 „Změny norem a úzus“

Na konferenci bylo předneseno 15 příspěvků a diskutována řada problematických témat. Velkou diskusi vyvolal příspěvek předsedkyně Jazykové komise D. Mikulėnienė „Veřejný jazyk: norma a úzus“; byla otevřena otázka výuky výslovnosti a diskutovalo se o tom, co je vlastně správný jazyk a zda může být jazyk korektní, a přitom ne zcela správný (Vileikienė 2000b). Na konferenci se hovořilo také o „Slovníku spisovné litevštiny“ a o problémech jazykové kodifikace (varianty by se neměly přijímat ani odmítat na základě rodného dialektu lingvisty či jiných individuálních sklonů v úzu; normy je třeba stanovovat objektivně a po pečlivém prozkoumání skutečného úzu), o významu slovníku a jeho atraktivní podobě – elektronické verzi (G. Naktinienė, D. Murmulaitytė). Zkoumány byly specifické projevy elektronického jazyka; tento jazyk je z hlediska stylu i normy velmi různorodý a je třeba rozhodnout, jak jej hodnotit a kodifikovat (A. Ryklienė). O pružnosti kodifikace, možnosti variant a zásadách hodnocení jazykových jevů v „Jazykových doporučeních“ pojednávala R. Miliūnaitė v příspěvku „Stupně hodnocení jazykových jevů v ‚Jazykovém rádci‘“. V. Labutis ve svém příspěvku položil otázku, co je současný jazyk, jak bychom jej měli chápat a zda vše, co se nachází v textech napsaných litevsky, skutečně patří k litevštině. Další odborník na syntax J. Šukys tvrdil, že užívání jmenného infinitivu upadá; zachovat je by měli pomoci jazykoví inspektoři, korektoři a učitelé. Jako vždy se část příspěvků věnovala konkrétním případům užití: vyjadřování stavu instrumentálem (P. Kniūkšta), užívání předložky per s akuzativem (V. M. Knabikaitė), užívání lokálu se substantivy (R. Vaskelaitė), jazyku právních dokumentů (D. Černiauskienė), správnému přízvuku při výuce odborného jazyka (V. Žilinskienė, D. Vainauskienė), kodifikaci cizích slov (J. Girčienė), standardizaci termínů (S. Zajankauskas) a významu a užívání uvozovek (J. Abaravičius).

4

Konference Jona Jablonského z roku 2000 „Roviny jazykových norem a úzu“

V přehledu Janiny Vileikienė připraveném pro rubriku „Aktuální témata“ časopisu „Rodný jazyk“ se píše: „V návaznosti na diskusi z loňské konference o spisovné mluvené řeči popsala Rita Miliūnaitė, vedoucí vědecká pracovnice oddělení jazykové kultury Litevského jazykového institutu, spisovnou mluvenou řeč z hlediska různých jevů, které v ní fungují – cizích slov, úředních výrazů, slangových výrazů apod. Současná spisovná mluvená řeč je ve srovnání s psanou řečí velmi nejednotná a v poslední době se stále více přibližuje takzvanému pouličnímu jazyku. Doporučení jazykových odborníků se více dodržují v psaném jazyce, zatímco na mluvený jazyk je nelze vždy uplatnit. Je třeba povzbuzovat uživatele spisovného jazyka, aby hledali vlastní prostředky vyjadřování ve spisovné mluvené řeči“ (Vileikienė 2000a: 15). Na konferenci se hovořilo také o specifičnosti stylistických norem (K. Župerka), variantách stylistických termínů (V. M. Knabikaitė), odchylkách reklamního jazyka od normy (D. Blažinskaitė), cizích slovech v mluveném a psaném úzu (J. Girčienė, A. Ryklienė), příčinách proměnlivosti nářečního jazyka (L. Grumadienė), otázkách sémantického tvoření slov a přejímání (A. Kaulakienė), názvech obyvatel států (D. Liutkevičienė), střetu teorie a praxe fonetiky (R. Petkevičienė) a vulgarismech v jazyce mládeže (R. Apanavičius). Diskutovalo se o připravovaném „Slovníku spisovné litevštiny“: jaká mají být kritéria výběru slov a jak by měla být prezentována odborná lexika (G. Naktinienė a D. Svetikienė, L. Puzinienė). Několik příspěvků se věnovalo praktickým otázkám jazykových norem: užívání lokálu k vyjádření oblasti činnosti (P. Kniūkšta), shodě několikanásobných podmětů s přísudkem v dokumentech (R. Vladarskienė) a užívání slovotvorných synonym (J. Vaskelienė).

Konference Jona Jablonského z roku 2001 „Užívání a kultivace jazyka“

V hlavním příspěvku hovořila R. Koženiauskienė o elitním jazyce. Zdůraznila, že pro elitní jazyk nestačí hledisko kodifikace; nezbytné jsou také hledisko komunikační a etické. V příspěvku byly vyjmenovány rysy elitního jazyka a vyvozen závěr, že jeho budoucnost závisí na postoji a odpovědnosti médií. V dalších příspěvcích se hovořilo o skutečném úzu spisovného jazyka, porušování norem a stírání hranice mezi soukromým a veřejným jazykem (L. Grumadienė, J. Girčienė, A. Ryklienė). P. Kniūkšta upozornil, že jazyková péče je stále více administrativní, svázaná pravidly a byrokratizovaná; z dalšího příspěvku však vyplynulo, že nedostatků není ušetřena ani běžná jazyková péče (E. Rimkutė). R. Miliūnaitė informovala, jak se v „Doporučeních pro jazykovou praxi“ projeví tendence v úzu, a zamýšlela se nad tím, co vlastně norma je. Z několika příspěvků vyplynulo, že existují nekodifikované jazykové jevy související s cizími vlivy: výplňová slova (G. Akelaitis), akronymy (R. Marcinkevičienė) a cizí slova (V. Zubaitienė). Z dalších jazykových jevů byla probírána adjektiva užívaná atributivně (L. Vaičiulytė-Semėnienė) a pojetí stylistické úpravy v díle J. Pikčilingise „Stylistika litevského jazyka“ (V. Knabikaitė). Jak konferenci shrnula Ramunė Vaskelaitė, „nové oblasti a podoby úzu, nové jevy nejen oživují práci na kultivaci jazyka, ale nutí také přehodnotit pojetí normy a spisovného jazyka a znovu vymezit hranice normativního jazyka“ (Vaskelaitė 2001: 113).

Důležité je také to, že účastníci konference vyjádřili obavy ohledně překladu dokumentů Evropské unie a rozhodli se zveřejnit výzvu adresovanou státním institucím a veřejnosti. Výzva navrhuje zapojit do přípravy a překladu dokumentů kvalifikované jazykové odborníky, protože současné dokumenty nejsou vždy napsány normativním jazykem, což ovlivňuje veřejný úzus. Je třeba uznat, že požadavky lingvistů byly po čase vyslyšeny a v institucích Evropské unie začali pracovat jazykoví redaktoři.

Konference Jona Jablonského z roku 2002 „Hranice spisovného jazyka“

Tradičně byly předneseny přehledové a problémově zaměřené příspěvky. Některé se zabývaly teoretickými otázkami, jiné konkrétním hodnocením jazykových jevů a další otázkami jazykové péče,

5

čtvrtinu jazykových uživatelů. Příspěvky na úvodním zasedání (V. Labutis, J. Klimavičius) se věnovaly chápání spisovného jazyka a jeho hranic, L. Grumadienė ve svém příspěvku vyslovila myšlenku o proměňující se jazykové politice a o tom, jak ji ovlivní budoucí členství v Evropské unii. V dalších příspěvcích se objevilo více problémů a otázek: výslovnostní návyky a vývojové tendence ve spisovné litevštině (R. Petkevičienė), vztah norem spisovného jazyka a norem funkčních stylů (K. Župerka), paralely mezi litevskou a lotyšskou stylistikou (R. Kvašytė), nezbytnost typologie textů (A. Bitinienė), jazykový pluralismus v elektronickém prostředí (A. Ryklienė), skutečnost přijímání či odmítání výpůjček (J. Girčienė), uznání předložky virš ve spisovném jazyce (P. Kniūkšta), pronikání ilativu z administrativního jazyka do dalších oficiálních stylů (R. Vladarskienė), metafory a okazionální útvary v reklamních textech (I. Smetonienė), vyjádření vztahu mezi mluvčím a adresátem v jednom kázání otce Stanislovase (G. Čepaitienė). Hovořilo se také o fungování jazyka ve společnosti. R. Miliūnaitė zdůraznila, že hodnocení jazykových jevů není pouze dvojí – buď norma, nebo chyba – a že hranice mezi normou a chybou nelze vždy snadno vymezit; pro kodifikátory je proto důležité jasně oddělovat normu od chyby a přechodné varianty hodnotit pružněji. E. Zaikauskas upozornil na pronikání žargonu a jeho existenci vedle spisovného jazyka, R. Koženiauskienė – na užívání slov jako autoritetas, garsenybė, įžymybė, pažiba a podobně ve zkresleném významu, G. Akelaitis rozebral pojem jazykové módy a vztahu mezi jazykovou kodifikací a každodenní jazykovou úpravou se ve svých příspěvcích věnovali D. Smalinskas a R. Kanišauskaitė.

Konference Jona Jablonského v roce 2003 „Spisovná litevština a přejatá slova“

Hned na začátku konference bylo upozorněno na to, že termíny skolinys, svetimybė, svetimžodis možná nejsou zcela jasné, a zazněla výzva k jejich odpovědnějšímu užívání a přesnějšímu vymezení (Rudzevičius 2003). Byla vyslovena myšlenka, že seznam nových cizích slov, jejichž užívání se nedoporučuje a který byl schválen v roce 1997, není zdaleka dokonalý, spíše je problematický. Diskutovalo se o kritériích kodifikace, výběru a hodnocení výpůjček a jejich uplatňování v doporučeních i o zásadách kodifikace výpůjček (R. Miliūnaitė, D. Mikulėnienė, L. Vaicekauskienė, R. Urnežiūtė). L. Grumadienė ukázala povahu přejímání slov v litevštině v kontextu světových jazyků. Z příspěvků vyplynulo, že se nejen šíří výpůjčky, ale také běžná mezinárodní slova se začínají užívat ve významech, které pro litevštinu nejsou typické (J. Klimavičius, R. Vladarskienė, P. Kniūkšta), hudební směry jsou dokonce i ve vědeckých pracích označovány cizími slovy (V. Černiūtė), s odstraňováním výpůjček ze slovníků se otálí (A. Malakauskas) a konkurence mezi výpůjčkami a jejich ekvivalenty je zvlášť patrná v mluveném jazyce (J. Girčienė). Na konferenci bylo uvedeno mnoho konkrétních příkladů užívání cizích slov, a diskutovalo se proto o možných ekvivalentech.

Konference Jona Jablonského v roce 2004 „Tvoření nových slov v litevštině“

Jak zdůraznil P. Kniūkšta v úvodním projevu, novotvorba je chápána velmi široce: zahrnuje nejen tvoření nových slov, ale i nové jazykové jevy obecně, nové jazykové procesy a tendence (Blažinskaitė 2004: 201). V konferenčních příspěvcích byl představen kognitivní model příčin přejímání lexika (L. Vaicekauskienė), způsoby vzniku neologismů a účel jejich užívání (J. Girčienė, P. Rudzevičius), tvoření nových termínů (J. Klimavičius) a psaní názvů potravinářských výrobků (P. Kniūkšta). R. Vladarskienė upozornila na vliv jazyka dokumentů Evropské unie na litevský administrativní jazyk: přibylo mezinárodních slov a těžkopádných názvů, substantivní konstrukce vytlačují pro litevštinu typické slovesné vyjadřování. R. Koženiauskienė zkoumala nezbytnou míru rétorických ozdob ve věcných textech, D. Blažinskaitė užívání terminologických a stylistických neologismů v reklamě a I. Smetonienė stylistickou interpunkci v reklamě. Příspěvek R. Miliūnaitė se zabýval tlakem textu jako předpokladem vzniku nových jazykových tendencí. A. Ryklienė

6

se ve svém příspěvku podrobně zabývala kontextovými zkratkami v elektronické komunikaci, E. Bondzinskinė nesprávným přízvukováním u novinářů.

Konference Jona Jablonského v roce 2005 „Spisovný jazyk a společnost“

Konference se poprvé stala mezinárodní. Bylo předneseno 18 příspěvků, z toho 7 zahraničními hosty (z Norska, Švédska, Estonska a Lotyšska). Tematika konference byla široká a zahrnovala jak otázky jazykové politiky a jazykového plánování, tak podrobné výzkumy jazykového úzu či postojů mluvčích, takže „umožnila nejen nastolit a probrat problémy, které litevské lingvisty zajímají, ale také sdílet zkušenosti a diskutovat s vědci z jiných, zejména sousedních zemí“ (Blažinskaitė 2005: 275). Vedle litevské jazykové politiky v proměňující se společnosti a přípravy nového znění jazykového zákona (I. Smetonienė) byli účastníci konference seznámeni s norskou jazykovou politikou a kodifikací jazyka (R. V. Fjeld), švédskou jazykovou politikou (B. Lindgren), postoji společnosti ke kodifikaci v Itálii (S. M. Lanza), poradenskou činností Estonského jazykového institutu (S. Mäearu), úpravou estonské antroponymie a toponymie (P. Päll), novým typem estonského slovníku (T. Leemets a M. Raadik), stylisticky příznakovými slovesy v lotyštině a ruštině (S. Polkovnikova) a experimentem se svébytným obrazem světa u trojjazyčných mluvčích (M. Zavajalova). Projednána byla také aktuální témata litevštiny: vztah veřejných nápisů k jiným druhům nápisů (P. Kniūkšta), vztah kodifikace a jazykového úzu v současné litevštině (R. Miliūnaitė), jak uživatelé chápou pojem spisovný jazyk a jak hodnotí samotný jazyk (L. Grumadienė, M. Ramonienė), vliv angličtiny na televizní reklamu (L. Vaicekauskienė), dětská řeč (L. Kamandulytė, I. Savickienė) a dokonce i užívání uvozovek (R. Marcinkevičienė). Příspěvek L. Murinienė se věnoval jazykovému poradenství, přesněji elektronické poradenské databázi VLKK.

Konference Jona Jablonského v roce 2006 „Spisovný jazyk a jiné jazykové variety“

Podtémata konference zahrnovala poměrně široké spektrum: od počátků spisovného jazyka až po současnost; probírán byl spisovný jazyk a nářečí, funkční rozšíření spisovného jazyka (Rudzevičius 2006: 291). Příspěvek Z. Zinkevičiuse podal poměrně podrobnou historii psané a mluvené litevštiny a tvrdil, že počátky spisovného jazyka je třeba hledat v polovině 13. století, za vlády krále Mindaugase. P. V. Subačius analyzoval polytext „Anykščių šilelis“, V. Zubaitienė pak to, kolik a jakých sémantických informací o litevských slovech se uvádí ve starých slovnících. R. Koženiauskienė upozornila, že pojem jazykové kultury má i širší význam a že při výuce jazykové kultury se nelze uzavírat do kruhu teoretických úvah. Byl projednán vztah spisovného jazyka a nářečí (případ Joniškėlisu) (M. Ramonienė), nářečí Kazlų Rūdy (A. Pupkis), konflikt mezi nářečím a spisovným jazykem (I. Balčiūnienė), problém kvazistandardu (D. Aliūkaitė); téma doplnil příspěvek A. Gritėnienė o názvech rostlin v nářečích a pojednání R. Miliūnaitė o názvech per v očích žáků. V podtématu „Funkční rozšíření spisovného jazyka“ zazněly příspěvky o mezinárodní slovní zásobě v terminologii (A. Čižikaitė), jevech na okraji jazykové normy v administrativním jazyce (P. Kniūkšta, R. Vladarskienė), prolínání funkčních stylů v tisku (A. Leonavičienė) a studiu litevštiny jako cizího jazyka (L. Čubajevaitė).

Konference Jona Jablonského v roce 2007 „Nové výpůjčky a jejich kodifikace“

Tato konference byla věnována „snad v současnosti (2007 – pozn. autora) nejdynamičtější vrstvě slovní zásoby – novým přejatým slovům a jazykové politice, která je reguluje“ (Bertašavičiūtė 2007: 192). Byla projednána a předložena řada aktuálních otázek. Jednou z nich byl vliv cizích jazyků a jeho kontrola (P. Kniūkšta), kdy se setkáváme s odlišnou životní realitou: postoj k rusismům byl formou národní sebeobrany, zatímco nová přejatá slova ze Západu se šíří volně, protože nejsou spojena s nátlakem. Z. Babickienė podala přehled aktuálních otázek normování

7

v lingvistické literatuře, L. Nevinskaitė pojednala o jazykovém normování a šíření doporučení z hlediska teorie komunikace; otázky normování byly vzneseny také v příspěvku L. Vaicekauskienė „Konzervatismus a modernost v politice normování přejatých slov“. V návaznosti na otázky položené na předchozích konferencích se na konferenci hovořilo o administrativním jazyce (R. Vladarskienė), překladech textů Evropské komise (J. Morkus a E. Zaikauskas) a nejnovějších přejatých slovech v rozhlasových a televizních pořadech (R. Kanišauskaitė). Na třetím zasedání se probíraly specifické případy užívání nových přejatých slov: stará přejatá slova v současném kontextu (L. Kalėdienė), přejatá slova označující sýry (D. Liutkevičienė), užívání a norma slov s komponentem technovartosena (J. Mikelionienė) a užívání přejatých slov v diskusních fórech (G. Tamaševičius). Během konference proběhla diskuse „Normování jazyka v Litvě: potřeby, prostředky, postoje“, v níž se probíraly příčiny nesouladu mezi normováním přejatých slov a jejich skutečným užíváním, variantnost, případy neúspěšné kodifikace, problém adaptace cizích slov, konkrétní slova nové kultury, jejich užívání a norma (I. Smetonienė, N. Kardelis, S. Drazdauskas, S. Žukas).

Konference Jonase Jablonského v roce 2008 „Sociolingvistický výzkum litevského jazyka“

Šlo již o 16. konferenci Jona Jablonského. Jak se uvádí v přehledu Eriky Jasionytė (2008), přednesené příspěvky měly podpořit sociolingvistický výzkum litevštiny, vzbudit zájem akademické mládeže o sociolingvistická témata a představit různé aspekty metodologie sociolingvistického výzkumu. Tentokrát zaznělo pouze 7 příspěvků a na závěr se konala diskuse. V prvním příspěvku (M. Ramonienė) byli účastníci konference seznámeni s mezinárodním projektem, jehož cílem bylo analyzovat vztah mezi jazyky užívanými ve velkých litevských městech, dalšími jazykovými varietami a národní identitou. Ostatní příspěvky se zaměřily na některé rysy různých jazykových variet. Byly zkoumány jazyk blogů (R. Miliūnaitė), manipulace frazeologismy, možnosti jazykových her a z nich vyplývající potřeba lingvistických expertiz (R. Koženiauskienė), slovní zásoba typická pro mluvený jazyk, její užívání a vztah k litevským slovníkům, jakož i možnost zařadit slova z mluveného jazyka a jejich významy do „Slovníku současné litevštiny“ (G. Tamaševičius), postoje k nářečnímu projevu (D. Aliūkaitė), rozdíly mezi jazykem mužů a žen (L. Simonavičienė) a znakový jazyk (D. Mantrim'as). „Na konci konference byly sdíleny názory a rady, jak provádět sociolingvistický výzkum“ (Zubaitienė 2008: 322).

Konference Jonase Jablonského v roce 2009 „Jazyková variabilita a jazykové postoje“

Na 17. konferenci byla opět věnována značná pozornost otázkám sociolingvistiky a účastníci byli seznámeni s nejnovějším výzkumem a výsledky tohoto vědního oboru (Aleksandravičiūtė 2009: 351). V první části byl představen společný litevsko-lotyšský projekt „Baltská sociolingvistika: jazykové sebeuvědomění společnosti v Litvě a Lotyšsku“ (L. Vaicekauskienė, I. Druviete, L. Lauze, J. Girčienė, L. Nevinskaitė, R. Vladarskienė). Na druhém zasedání byl představen další projekt – „Užívání jazyků a národní identita v litevských městech“ (M. Ramonienė, K. Geben, L. Kalėdienė, A. Lichäčiova). Vědkyně z Lotyšska představily systém hodnocení jazykových kompetencí používaný v Lotyšsku (R. Zauere) a pojednaly o korelacích mezi formami oslovení užívanými v lotyšských všeobecně vzdělávacích institucích a sociolingvistickými faktory (A. Blūmane). Hovořilo se nejen o nářečních kódech (D. Aliūkaitė a E. Merkytė), ale také o jazykových postojích slyšících a osob se sluchovým postižením (B. Sušinskaitė), projevech hovorového stylu ve veřejném projevu a na veřejných nápisech, v projevech politiků (R. Koženiauskienė, G. Tamaševičius); dotčeno bylo také téma ženských příjmení bez přípony (R. Miliūnaitė).

8

Mezinárodní konference Jona Jablonského 2010 „Jonas Jablonskis a století spisovné litevštiny“

Konference byla věnována 150. výročí narození Jona Jablonského – uctění jeho památky, diskusi o zvláštnostech vzniku a vývoje spisovných jazyků a zkoumání aktuálních problémů jazykové kodifikace a perspektiv do budoucna (Aleksandravičiūtė 2010). Mezi účastníky bylo 7 přednášejících ze zahraničí.

V první části se hovořilo o knize dopisů a vzpomínek „Konstancija ir Jonas Jablonskiai“ (J. Jablonskio prov Aikaitė E. Lukėnaitė-Griciuvienė), o jazykové, pedagogické, vědecké a společenské činnosti Jona Jablonského (A. Piročkinas, V. Labutis, G. Čepaitienė, V. Sakalauskienė, G. Akelaitis, I. Čiužauskaitė, V. Buivydienė, L. Lapinskienė) a o pozornosti věnované stylu (R. Koženiauskienė).

V části konference věnované evropským spisovným jazykům a jejich vývoji hosté ze zahraničí představili vývoj a současný stav spisovné němčiny (G. Stickel); S. Walton seznámil s životopisem a dílem I. Aasena, tvůrce norského psaného jazyka; K. Upton hovořil o kodifikaci angličtiny; Dz. Šulce’ė o užívání vlastních jmen z jiných jazyků v lotyštině; V. Laugale’ė o problémech kodifikace názvů škol; P. Päll o dokumentech upravujících estonštinu a jeho kolegyně T. Paet a T. Rehemaa o historii přípravy estonského „Slovníku mezinárodních slov“, jednoho z nejoblíbenějších v Estonsku, a o problémech klasifikace slov podle původu; upozornily na hlavní vylepšení nového vydání.

Hovořilo se také o tématech aktuálních pro litevštinu: o tom, jak se od dob Jablonského měnilo pojetí kodifikátorů spisovného jazyka (R. Miliūnaitė), o historii opravování nominativu od Jablonského „Pádů a předložek“ až po současnost (I. Smetonienė a B. Dambrauskaitė), o znalostech studentů v oblasti jazykové kultury a jejich uživatelských dovednostech (K. Bredelis) a o jazykových postojích žáků (D. Aliūkaitė a J. Jončaitė).

Konference se v roce 2011 nekonala. Po založení Oddělení spisovného jazyka v Ústavu litevského jazyka byla v roce 2012 obnovena a dále se střídavě pořádá společným úsilím obou institucí: Ústavu litevského jazyka a Vilniuské univerzity.

19. konference Jona Jablonského v roce 2012, věnovaná připomenutí stého výročí „Syntaxe litevského jazyka“

Tentokrát byla konference tematicky zaměřena na sté výročí „Syntaxe litevského jazyka“ od Rygiškių Jona (J. Jablonského), vydané v roce 1911 v Sejnech. Bylo předneseno pět referátů věnovaných syntaktické teorii a praxi: hovořilo se o užívání slov, slovních spojení a vět a byly probírány tendence ve vývoji syntaxe. Zdůrazněn byl přínos a význam syntaxe litevského jazyka, označené za dar litevštině, pro školy: do té doby velmi chyběly učebnice, které by obsahovaly část věnovanou syntaxi.

V. Labutis v referátu „Příklady z I. části Syntaxe litevského jazyka od Rygiškių Jona, jejich zdroje, účel a způsoby prezentace“ rozebral více než 2 900 příkladů z mluveného a psaného jazyka uvedených ve 110stránkové publikaci; část z nich nebyla nikde jinde zaznamenána. O záměru mluvčího a tvoření vedlejších vět hovořil A. Drukteinis, o konstrukcích vyjadřujících stav R. Miliūnaitė. R. Vladarskienė zkoumala kodifikaci složených podřadných souvětí a D. Šveikauskienė upozornila na problém, že litevština je v Evropě jedním z nejméně počítačově zpracovaných jazyků. V Litvě dosud nebyly vytvořeny korpusy, v nichž by byly uvedeny také syntaktické funkce, zatímco ve světě jsou takové korpusy velmi populární; navrhovalo se proto vytvořit syntaktický korpus litevštiny (Tamašauskaitė 2012: 230–231).

9

20. konference Jona Jablonského v roce 2013 „Život a obnova litevského jazyka v současné společnosti“

Dne 4. října se v Institutu litevského jazyka konala jubilejní 20. konference Jona Jablonského, která se věnovala zkoumání změn norem a užívání spisovného jazyka a diskusi o postavení litevštiny a jeho uskutečňování. Na konferenci zaznělo 17 příspěvků. První část prvního zasedání byla věnována životu a dílu lingvisty Jona Jablonského, fungování litevštiny jako státního jazyka a jazykové politice. Hovořilo se o zásadách jazykové výchovy; bylo zdůrazněno, že J. Jablonského je třeba vnímat jako celistvou moderní osobnost, vědce, který při kodifikaci vždy vycházel z jazyka lidí (J. Klimavičius). Dále se hovořilo o spisovném jazyce a proměnách jeho pojetí (L. Kalėdienė), o jazykové politice v současném mnohojazyčném a různorodém světě (D. Vaišnienė) a o původu názvů sídel a vodních toků ve vilniuském a šalčininském okrese a o zápisu osobních jmen (K. Garšva). Druhá část se zabývala frazeologií, která dokládá mimořádnou stylistickou životnost litevského jazyka (R. Koženiauskienė), intertextualitou v reklamě (I. Smetonienė), jazykovými změnami v médiích (R. Dobržinskienė, I. Nanartonytė) a kontaminačními útvary v současném úzu (R. Miliūnaitė). Ve druhé části konference se diskutovalo o nových lexikálních prostředcích administrativního jazyka (R. Vladarskienė), problémech překladu administrativních textů (A. Leonavičienė a D. Liepuoniūtė) a zásadách přizpůsobování mezinárodních slov v jednotlivých jazycích (Dz. Šulcė); dva příspěvky byly věnovány „Slovníku spisovné litevštiny“ (D. Murmulaitytė, A. Tamulionienė). Samostatná část zasedání byla věnována hodnocení jazykových jevů a otázkám syntaxe: stupňům hodnocení jevů (L. Murinienė), syntaktickým rysům právních dokumentů (L. Pečkuvienė a G. Čepaitienė), užívání a hodnocení výrazu věřit v koho/co a lokálových tvarů, kterým je třeba se vyhýbat při vyjadřování vlastnosti předmětu (V. Valskys). Přednášející uvedl, že v současném úzu jsou výrazy s lokálem poměrně hojné a produktivní, a proto vybízel k diskusi o tom, zda je třeba se probíraným konstrukcím skutečně vyhýbat (Tamulionienė 2013; Urnėžiūtė, Valskys 2013).

21. mezinárodní konference Jona Jablonského v roce 2014 „Výzkum a problémy současného jazyka“

Tematické zaměření konference bylo velmi široké; jejím cílem bylo sdružit badatele ze všech oblastí lingvistiky. Konference se věnovala výzkumu a problematice fonetiky, lexikologie, gramatiky, syntaxe, stylistiky a rétoriky a také změnám norem v současném jazyce (Tamulionienė 2014). Zúčastnili se jí přednášející z různých institucí v Litvě i v zahraničí a zaznělo 27 příspěvků. Účastníci plenárního zasedání vyslechli příspěvky o pojetí fonologické vědy (A. Andronov), stylu jako jazykovém znaku (J. Bartmiński), přežití a rozvoji estonštiny (B. Klaas-Lang) a zakončeních rozhovorů v lotyštině (L. Lauze). Poté se účastníci rozdělili do čtyř sekcí. V první se probírala jména postav rostlinného původu v současné litevské próze pro děti (A. Gritėnienė), problémy kodifikace biblických jmen (B. Gudelienė), zvláštnosti přízvuku proprií v hovorové litevštině ve Vilniusu (J. Urbanavičienė), pragmatikalizace mentálních sloves (J. Liauksmnienė), sémantická mapa italského určitého členu (A. Keturakis) a to, jakou roli hraje slovo při vytváření obrazu současných politiků (M. Stasilo). Ve druhé sekci se hovořilo o stupni hodnocení „nevhodné“ (R. Miliūnaitė), problémech ortoepie v lotyštině (Dz. Šulcė), doprovodných textech ve sbornících prací lotyšských a litevských filologů (D. Laiveniece), jazyce blogů žáků vyšších ročníků (A. Tamulionienė) a příčinách šíření konstrukcí s intenzivní předložkou dei v administrativním jazyce (R. Vladarskienė); položena byla také otázka, zda je seznam nejzávažnějších jazykových chyb stále aktuální (E. Rimkutė). Třetí sekce se zabývala novinkami experimentálního výzkumu prozodie – analýzou přízvuků severních žemaitských dialektů z okolí Telšiai (E. Švageris), sekundárními predikáty v pozičních konstrukcích (B. Riaubienė), porovnáním slovních spojení a slovosledu v angličtině a litevštině (L. Vilkaitė) a terminologickou synonymií domácích a přejatých slov v literárněvědných stu-

10

diích (A. Helviga), zvláštnostmi korpusu textů estonských studentů (K. Sõrmus) a metodou přepisu textu a slepým psaním (S. Makarova). Příspěvky ve čtvrté sekci se zabývaly zvláštnostmi rétoriky: rozvinutou metaforou jako prostředkem argumentace v médiích (R. Koženiauskienė), funkcí synekdochy v reklamních textech (I. Smetonienė), pojetím a funkcemi názorových vůdců (D. Liepinytė-Kytrienė), užíváním výplňkových slov v mluvené litevštině (L. Kamandulytė-Merfeldienė a P. Godliauskas) a teorií precedentních fenoménů i jejími hlavními pojmy; vymezen byl její vztah k teorii intertextuality a analýze diskurzu (S. Amankevičiūtė).

22. konference Jona Jablonského v roce 2015 „Litevština v současné škole“

Téma konference bylo velmi aktuální a věnovalo se výzkumu jazyka žáků a jejich jazykových postojů, jakož i otázkám výuky a hodnocení; příspěvky si proto přijeli poslechnout a diskusí se zúčastnit hosté z Výboru Seimasu pro vzdělávání, vědu a kulturu, Ministerstva školství a vědy, Národního zkušebního centra i učitelé litevštiny z různých litevských škol (Labanauskienė 2015; Tamulionienė 2015). Hovořilo se o výuce spisovné výslovnosti a přízvuku (L. Kalėdienė), mluveném jazyce žáků jihovýchodní Litvy a jeho hodnocení (K. Garšva), rétorické argumentaci ve škole a psaní úvahových slohových prací (R. Koženiauskienė), vůni v současné litevské próze pro děti a v hodinách litevštiny (A. Gritėnienė), porozumění uměleckému textu a čtenářských zkušenostech (A. Jovaišienė a K. Bredelis), softwarových a hardwarových závadách, které negativně ovlivňují jazykovou kulturu žáků (G. Grigas a T. Jevsikova), užívání dvojích pádů v maturitních písemných pracích (S. Labanauskienė), nejčastějších pravopisných chybách v blozích a písemných pracích žáků vyšších ročníků (A. Tamulionienė), systému hodnocení písemných prací na všeobecně vzdělávacích školách (Z. Nauckūnaitė) a výuce problematických otázek lotyšského pravopisu ve škole (Dz. Šulce). Byly položeny otázky, jakého žáka utváří maturitní zkouška z litevského jazyka a literatury (S. Vasiliauskas), co je třeba zlepšit v práci hodnotitelů písemných prací u této zkoušky (R. Miliūnaitė) a zda je ústní zkouška z veřejného projevu skutečně zkouškou, nebo královstvím křivých zrcadel (R. Urnėžiūtė). Na závěr konference, po vyslechnutí všech příspěvků, proběhla diskuse „Pojetí stylu ve škole: víme, že už nic nevíme?“ (I. Smetonienė, V. Dailidienė, V. Lisauskienė, K. Bredelis).

2016, 23. mezinárodní konference Jonase Jablonskise „Význam v jazyce a kultuře“

Pozornost se soustředila na dosud nejméně akcentovanou oblast výzkumu J. Jablonskise – sémantiku. Poprvé v historii konference se proto po dva dny pozornost soustřeďovala na problémy sémantiky ve starých písemných památkách, nářečích a spisovném jazyce, jakož i na aspekty kulturních významů. Akce se zúčastnilo 69 badatelů z různých zemí světa: Rakouska, Česka, Itálie, Lotyšska, Polska, Litvy, Ruska, Švédska, Švýcarska a Německa. Zastoupeny byly také různé litevské instituce. Během konference účastníci pracovali ve 4 sekcích: Spisovného jazyka, Dialektologie, Etnolingvistiky a Starých písemných památek. Na plenárních přednáškách se probírala rozmanitá a široká témata. Představili je pozvaní vědci z Litvy i ze zahraničí, z nichž každý zastupoval jednu ze sekcí konference: J. Bartmiński zastupoval sekci Etnolingvistiky, P. U. Dini sekci Starých písemných památek, D. Mikulėnienė sekci Dialektologie a A. Smetona sekci Spisovného jazyka. J. Bartmiński představil svou metodologii, jejímž jádrem je obraz světa v jazyce; P. U. Dini hovořil o obtížích při překládání „Malého katechismu“ Martina Luthera a zmínil, že je třeba zkoumat překlady pořízené ve všech baltských jazycích, porovnávat je s předlohou i navzájem, a také s dalšími souvisejícími texty; D. Mikulėnienė představila nářečněvědné názory J. Jablonskise, jeho pohled na nářečí a jejich hodnocení; A. Smetona položil tyto otázky: Jak jsou dnešní postuláty jazykové kodifikace v souladu s učením J. Jablonskise? Zůstaly v dnešní kodifikační práci ještě duch a principy jazykové modernizace J. Jablonskise?

11

nebo uznáváme význam J. Jablonskise v určitém historickém okamžiku a zapomínáme?

V sekci Spisovného jazyka se hovořilo o změnách a posunech významů, neologismech (I. Migla, R. Mikelionytė, R. Miliūnaitė, D. Murmulaitytė, R. Stunžinas, J. Vaskelienė, A. Veisbergs, J. Zabarskaitė), sémantice jednotlivých sloves spisovného jazyka (A. Gaidienė, L. Vaičiulytė-Semenienė), konceptualizaci ve spisovném jazyce (D. Aliūkaitė, A. Gritėnienė, V. Sakalauskienė), problémech prezentace významů ve slovníku (D. Liutkevičienė, J. Lubienė) a aktualizovaném vyjadřování ve veřejném diskurzu (R. Baranauskienė).

V sekci Dialektologie byly probírány významy některých nářečních slov (P. Grablunas, A. Leskauskaitė, J. Lubienė a D. Pakalniškienė, A. Stafecka), další problémy dialektologie a nejnovější výzkumy (R. Bakšienė, M. Jankowiak, V. Kardelis, V. Meiliūnaitė, Ch. Schneider, F. Sommer) a podrobněji se zkoumaly významy hlásek a přízvukové modely (I. Isajev, L. Murinienė, J. Niewulis-Grablunas, V. Ragaišienė, E. Trumpa).

Účastníci sekce Starých písemných památek věnovali velkou pozornost významům jednotlivých lexémů ve starých písemných památkách (E. Andronova, A. Cerri, B. Maskuliūnas, N. Ostrowski, J. Wiśnioch). Dvě přednášky byly věnovány problémům baltistiky (D. Ardoino, I. Lemeškin). Několik badatelů diskutovalo o různých lexikografických problémech (Ch. Schiller, A. Trumpa, V. Zubaitienė); zazněly také další přednášky související se sémantikou a starými písemnými památkami (K. Dambrauskas, D. Jakulytė, M. Sinkūnas, J. Pajėdienė, S. Piccini, L. Plausinait y tė, P. Vanags).

V sekci Etnolingvistiky se hovořilo o etnolingvistických školách (S. Talstaja, A. Gudavičius), jednotlivých problémech etnolingvistiky v popisech konceptů (S. Niebrzegowska-Bartmińska) a ve slovnících (Z. Sawaniewska-Mochowa); účastníci vyslechli analýzy konkrétních konceptů (M. Bogdzevič, S. Papaurelytė, M. Smetona, I. Smetonienė).

Na jednáních druhého dne se zkoumaly konkrétní problémy: (ne)zdvořilostní vyjadřování v diskurzu o zločinech (S. Jakimovienė), pojmenování ďábla v nářečích a folkloru (B. Jasiūnaitė), CIZÍ a VLASTNÍ v aukštaitském vilniuském nářečí (D. Kardelytė-Grinevičienė), pozitivní patos diskurzu evropských institucí (R. Petrauskaitė), způsoby využití údajů z dokumentů Etnografického muzea v Krakově pro vědecké účely (D. Rak, M. Rak) a význam pověr a přísloví při rekonstrukci společenského života lidí, zvyků, pověr a hodnotových postojů (M. Tolstaja, K. Rutkovska) (Judžentytė 2016).

24. konference Jonase Jablonského v roce 2017 „Digitální jazykové zdroje, směry jejich rozvoje a možnosti využití“

Letošní konference byla věnována problémům vznikajícím na rozhraní jazyků a digitálních technologií, s nimiž se setkáváme při rozvoji digitálních zdrojů a vytváření jednotného digitálního trhu. Konference se zúčastnili přednášející z různých litevských i zahraničních institucí.

Na konferenci zazněly příspěvky o živém jazyce v umělé inteligenci (A. Saudargas), stavu technologií mateřského jazyka a kvantitativním hodnocení ekonomických, sociálních a lingvistických důsledků jazykové politiky v digitálním věku, politice Evropské unie v oblasti informačních a komunikačních technologií (R. Rivera) a psané a mluvené litevštině v běžném a elektronickém prostředí (L. Telksnys). Byly představeny hlasem ovládané služby LIEPA (A. Valotka a G. Navickas), digitální zdroje litevského jazyka (J. Zabarskaitė, S. Šermukšnis, D. Budriūnaitė), databáze neologismů litevského jazyka (R. Miliūnaitė) a geoinformační databáze litevských místních názvů (L. Bilkis). Hovořilo se také o výzkumu tvoření neologismů a možnostech, jak zkoumat vznikající jevy v jejich tvoření (D. Murmulaitytė), o stavu a perspektivách hlasem ovládaných služeb v litevštině a o rozvojových projektech zaměřených na jejich tvorbu a využití (L. Telksnys a G. Navickas) i o současnosti a perspektivách syntézy litevského hlasu (P. Kasparaitis

12

a G. Skersys), korpusové lingvistice a dvou anotovaných korpusech litevského jazyka (E. Rimkutė, A. Bielinskienė, L. Buazu, J. Kovalevskaitė, I. Bumbulienė, T. Krilavičius, J. Mandravickaitė, L. Vilkaitė). G. Judžentytė a V. Zubaitienė na základě Korpusu studentských písemných prací, který vzniká na Vilniuské univerzitě, hovořily o struktuře a sémantice frází akademického jazyka.

Na závěrečném zasedání konference „Automatizovaná analýza jazykové struktury a textů“ zazněly příspěvky o nejnovějších úspěších strojového překladu, projektech realizovaných různými institucemi a nových průlomech ve využívání neuronového strojového překladu (D. Ralys), tvorbě nové generace počítačové morfologie litevštiny, morfologické analýze a syntéze slov a inteligentním vyhledávání textových informací (V. Dadurkevičius), digitalizaci gramatiky (D. Šveikauskienė a V. Šveikauskas). Konferenci zakončil příspěvek M. Šinkūna o automatizaci a vizualizaci výzkumu dějin biblických překladů (Tamulionienė 2017).

25. mezinárodní vědecká konference Jonase Jablonského v roce 2018 „Variabilita v jazycích a jejich varietách“

Konference přilákala 66 účastníků, z nichž více než polovina byla ze zahraničí. Jak v říjnovém čísle časopisu „Gimtoji kalba“ napsala organizátorka konference Gintarė Judžentytė, „s ohledem na aktuální témata a tendence současné lingvistiky si Jablonského konference kladla za cíl: 1) pozvat mezinárodní lingvistickou komunitu zajímající se o aspekty variability na různých jazykových rovinách k akademickému dialogu; 2) odklonit se od úzce pojaté problematiky jazykové kodifikace, rozšířit oblast vědeckého zájmu a soustředit se na výzkum jazykové variability“ (Judžentytė 2018: 20). Organizátoři konference upozornili, že variabilita spadá i do oblasti Jablonského vlastní práce, dosud se však nejčastěji zdůrazňovala z hlediska jazykové kodifikace. Cílem bylo podívat se na to, s jakými obtížemi se mohl Jablonskis setkávat a jak se jazyk proměňuje dnes, a proto „jsme se snažili na konferenci přilákat přednášející, kteří by analyzovali otázky a problémy variability aktuální i v jiných jazycích, nejen v litevštině. Tak jsme doufali naplnit další cíl konference – zjistit, s jakými problémy se setkávají při kodifikaci jazyků v jiných zemích a jaké univerzálie jsou společné různým jazykům“ (Judžentytė 2018: 20). Účastníci konference přijeli z různých zemí (Alžírska, Itálie, Japonska, Číny, Lotyšska, Polska, Litvy, Nigérie, Ruska, Finska, Švédska, Švýcarska, Ukrajiny a Německa) a z různých litevských institucí (Klaipėdské univerzity, Institutu litevského jazyka, Šiauliaiské univerzity, Vilniuské univerzity, Kaunaské fakulty Vilniuské univerzity a Univerzity Vytautase Velikého). Práce probíhala ve čtyřech sekcích: spisovný jazyk, fonologie a dialektologie, etnolingvistika a staré písemné památky.

Na plenárním zasedání se hovořilo o vlivu J. Jablonského práce na lingvistické diskurzy a o jeho obrazu jako lingvisty, učitele a otce spisovného jazyka (D. Mikulėnienė), o podobě „Malého katechismu“ (neboli „Enchiridionu“) Martina Luthera ainawijdi (P. U. Dini), o pojmu kaltūnas v polském a litevském jazyce a kultuře (Z. Sawaniewska-Mochowa a M. Kasner) a o variabilitě frazeologismů v lotyštině (I. Migla).

V příspěvcích sekce spisovného jazyka se zkoumala gramatická variabilita ustálených spojení v litevštině (A. Bielinskienė, J. Kovalevskaitė, E. Rimkutė a L. Vilkaitė-Lozdienė), infantilní jazyk projevující se v elektronickém diskurzu (R. Miliūnaitė), užívání frází akademického jazyka v bakalářských závěrečných pracích studentů přírodovědných a biomedicínských oborů (L. Plaušinait ytė), postoje vysokoškolských studentů k variantám angličtiny a jejich mezikulturnímu porozumění (Z. Xi), konstrukce s nesklonnými participii zakončenými na -ot(ies) a -am(ies)/-ām(ies) v lotyštině (A. Kalnača a I. Lokmane), relativní pořadí atributivních adjektiv (J. Okami), paradigmata anglických sloves s proměnlivými tvary minulého času a participií druhého typu (E. Shekhtman), úrovně a zdroje slovesné variability v baltských jazycích (J. Korostenskienė), khaki barva v současné litevštině (psaném jazyce) (L. Vaičiulytė-Semėnienė), příponová příslovce jazykového slangu

13

variabilita (R. Kudirka), role paronym v normativním jazyce (I. Urbanoviča), názvy vlastností v Databázi nových slov litevského jazyka (A. Aleksaitė), vliv angličtiny na sociálních médiích (S. E. Nwachi), archetypální rysy anglických folklorních textů (L. Tatarenko), kvantitativní ukazatele při analýze funkčních stylů psaných textů (J. Mandravickaitė), morfologické začleňování podstatných jmen cizího původu (S. Vaičiakauskienė), A. Vitale diskutoval o transformaci slova hostis, „soukromého“ a „veřejného“ v baltských a slovanských jazycích.

V sekci dialektologie a fonologie byly probírány rysy správného jazyka podle hodnocení běžného člena jazykové komunity (D. Aliūkaitė), trvalost nářečních znaků a jejich projevy v kvazistandardních podobách litevštiny (D. Mikulėnienė), lexikální systém dialektů severovýchodní Anglie v letech 2000–2010 (M. Kolisnyk), variace a změny v litevském jazyce (Ch. Schneider), utváření anglo-normanského dialektu francouzštiny (Y. Višenskaja), litevština v pohraničních oblastech (N. Tuomienė), zda si dnes stařeček s vnukem v oblasti Punsku rozumějí (J. Niewulis-Grablunas), somatonyma v severožitoměžském nářečí (J. Lubienė a D. Pakalniškienė), výzkum samohlásek lotyštiny (S. Čeirāne a I. Indričāne), co může individuální fonetická variace objasnit o fonologii (M. Nakamura), energetická paradigmata (A. Kalyta), poziční varianty /l/ ve spisovné lotyštině (J. Taperte), podstatná jména v dialektech Varmie a Mazurska (E. Grześkiewicz), výzkum kvality labializovaných a nazalizovaných samohlásek ve spisovné litevštině (E. Ledichova), závislost variability a vnímání intonačních jednotek na jejich pozici (I. Gorbačiova).

V etnolingvistické sekci byl analyzován význam slova a jeho kulturní konotace na základě pojmu zemė (K. Rutkovska), variabilita mirties (M. Smetona), konceptualizace tiesos (I. Snukiškienė), modely vnímání gėdos (M. Bogdzevič), slova laumė a ragana v litevštině (J. Vaskelienė), označení čertů odvozená od názvů stavů či národností (B. Jasiūnaitė), názvy karvės, jaučio, veršio a rozmanitost jejich motivací (Ž. Šalaviejūtė), hodnocení člověka v paremiích litevských nářečí (V. Sakalauskienė), ruská, slovinská a litevská biblická frazeologie (J. Konickaja), přirozená rozmanitost jako zdroj etnolingvistické mnohostrannosti (M. Abdennour), paralely mezi příjmeními v Latgale a Litvě (A. Stafecka), variabilita frazeologie polských dialektů (A. Tyrpa).

V sekci starší písemné tradice vyslechli účastníci konference příspěvky o lingvistické biografii litevského přísloví Dievas davė dantis, Dievas duos ir duonos (D. Ardoino), spojeních N + N v Donelaitisových textech (A. Cerri), užívání koncovek -am, -at ir -ahm, -aht 1. a 2. osoby množného čísla přítomného a minulého času indikativu sloves v lotyšských písemných pramenech 17. století (J. Wiśnioch), pravopisných variantách onym v nepublikovaných lotyšských textech z 18.–19. století (I. Jansone), změnách latinské interference ve Francii 15. století (I. Borbenčiuk), užívání latiny a jejích odrazech v dílech litevských autorů (C. Barna), atematickém časování sloves v litevských písemných pramenech z období reforem Litevského velkoknížectví v 16. století (K. Dambrauskas), funkcích sémanticky prázdných spojek kad a jog v textech z 19. století napsaných východoaukštaitským nářečím (R. Rinkauskienė) a dějinách jazykové redakce Maironisových „Jarních hlasů“ (J. Venskienė).

Na závěrečném plenárním zasedání se hovořilo o variabilitě a jejím významu pro dějiny raného období lotyšské písemné tradice (P. Vanags), zvláštnostech synonymie v konceptech (I. Smetonienė) a areálně typologické komplexnosti litevských nářečí (V. Kardelis).

26. mezinárodní vědecká konference Jona Jablonskise v roce 2019 „Jazyková rozmanitost v současném světě: síla a prestiž jazyka“

Téma konference bylo rovněž velmi široké; „organizátoři svolali mezinárodní akademickou obec k diskusi o jazykové rozmanitosti jazyků, nářečí a jazykových společenství, zvláštnostech užívání jazyků a jazykové kodifikaci, změnách jazykových norem, spisovné

14

češtiny a vztazích mezi nářečími a dalšími jazykovými varietami, trendech evropské jazykové politiky a plánování, síle a prestiži jazyka, tvorbě pokročilých lingvistických nástrojů a elektronických služeb, přínosu digitálních jazykových zdrojů a dalších tématech. Účastníci z 15 zemí přednesli 45 příspěvků věnovaných těmto otázkám“ (Jaroslavienė, Judžentytė-Šinkūnienė 2019: 1). První plenární zasedání se věnovalo aktuálním tématům jazykové politiky. Zvláště významný byl příspěvek S. Kirchmeierové, viceprezidentky Federace evropských národních jazykových institucí, předsedkyně Výboru pro jazykové technologie dánštiny a bývalé ředitelky Dánské jazykové rady, v němž představila činnost Federace, nastínila otázky evropské jazykové politiky, trendy plánování politiky a stav rozvoje jazykových technologií v Dánsku a dalších evropských zemích. Její příspěvek vyvrátil tehdy v Litvě šířené narativy, podle nichž je jazyk regulován pouze v Litvě, zatímco v ostatních evropských zemích se kodifikace a jazyková politika ponechávají samovolnému vývoji. „S odkazem na výsledky jedné z nejnovějších studií dr. Sabine Kirchmeierová uvedla, že ve 21 evropských státech jsou jazyky regulovány ústavou, jazykovým zákonem a/nebo jinými dokumenty. Rozdíly v regulaci závisí na historicky utvářených okolnostech a tradicích, na vzniku spisovných jazyků a dalších zvláštnostech“ (Jaroslavienė, Judžentytė-Šinkūnienė 2019: 3). F. Hinskens představil minulost a současnost spisovné nizozemštiny, upozornil na rychle se měnící jazykové normy a na to, jak je jazyk regulován zákony. A. P. Kristinsson hovořil o současné situaci islandštiny, probíral význam jazykové politiky na Islandu a nezbytnost informování veřejnosti, jakož i dostupnost a šíření opatření na podporu jazyka; zdůraznil dopad a význam jazykových technologií, digitálních a dalších pokročilých nástrojů pro péči o mateřský jazyk a posilování jeho prestiže.

Na dalších čtyřech zasedáních se probírala důležitost jazyka pro národ na příkladu dějin katalánštiny (P. U. Dini), preskriptivismus a vědeckost v lingvistice (A. Valotka), užívání přídavných jmen z psycholingvistického hlediska a jejich variace ve francouzštině (N. Dankova), formální základ skloňovacích vzorů litevských podstatných jmen (J. Pakerys a I. Rudaitis), otázka, jak oživit ohrožený jazyk a jak využít kulturu a umění k opětovnému probuzení jeho síly (D. Z. Kumar), jazykové postoje Žemaitů a jižních Aukštaitů a jejich paradoxy, životaschopnost místních variet (D. Aliukaitė), jazyková identita visaginské komunity a otázky jejího postoje i související realita (I. Dabašinskienė), zakreslování jazykové variability do map (Ch. Schneider a V. Kardelis) a užívání jazyků v pohraničních oblastech (N. Tuomienė). Na konferenci byla představena statistická parametrická syntéza litevského hlasu (P. Kasparaitis a M. Beniuše) a popis typických fonokonceptů anglického drobného folklóru (L. Tatarenko). V příspěvcích byla analyzována kategorie opakování v jazykovém diskurzu (Z. Pakholok), slovníkové definice a jejich teoretické i praktické problémy (S. Jerėnė), specifické jazykové a mimojazykové aspekty ovlivňující proces generování stylu (Y. Vyshenskaya) a rozmanitost slavismů a hybridů ve Valančiových „Žemaitských příslovích“ (A. Smetonienė).

Na plenárním zasedání druhého dne B. Klaas-Lang představila otázky jazykové politiky a udržitelnosti estonštiny v oblasti vysokého školství, R. Miliūnaitė nastínila postavení spisovné litevštiny v kontextu dynamiky evropských spisovných jazyků v období poststandardizace a I. Smetonienė vysvětlila, co pro Litevce znamená koncept kalba, a jak lze prostřednictvím jazyka předávat zvyky bez ohledu na místo pobytu člověka.

Na dalších zasedáních druhého dne byla značná část příspěvků věnována experimentální fonetice (A. Kalyta, M. Kutsenko, V. Artjomenko a S. Čėirāne, E. Riekhakaynen a I. Telova) a jednotlivým jazykovým otázkám. Šlo například o okrajové lidové pohádky jako jazykovou a motivační zvláštnost (M. Gavurová), litevskou předponu su- a předponu klasické řečtiny συν- (C. Barna), zvláštnosti utváření geolektu Raseiniai (D. Dambrauskienė), případy, kdy se v aukštaitských nářečích „daleko“ někdy mění na „blízko“ (G. Judžentytė-Šinkūnienė), a vlastní jména Panevėžyských (K. Garšva).

Na sedmém zasedání byly představeny posterové příspěvky. Závěrečné zasedání konference se zaměřilo na litevská studia ve školství: diskutovalo se o litevském jazyce a literatuře

15

proměn nutných u maturitní zkoušky, seznámeni s výsledky nejnovějších výzkumů a poznatky o postojích žáků a vlivu jiných jazyků na jejich litevštinu; diskutován byl vztah mezi užíváním jazyka, výukou a učením (Z. Nauckūnaitė, N. Poderienė ir S. Vaičiakauskienė, A. Tamulionienė). Na tomto zasedání byly vyslechnuty ještě dva příspěvky věnované jazykovým problémům: L. Murinienė o názvech právnických osob a jejich jazykové normativnosti a A. Aleksaitė o emocionálně-expresivní slovní zásobě v Databázi neologismů litevského jazyka.

27. mezinárodní vědecká konference Jono Jablonskise 2022 „(Jazyková variabilita, změna, standardizace“

Konference se konala po dvouleté přestávce. Jejím cílem bylo pokračovat v tématech 25. konference Jono Jablonskise: dále se zabývat problémy jazykové variability a zároveň rozvíjet další související aspekty – jazykovou změnu a standardizaci. Na konferenci se řešily různé otázky: jazyková rozmanitost v jazycích, nářečích a jazykových společenstvích; jazykové změny; specifika jazykového úzu a jeho normování; vztahy mezi spisovným jazykem, nářečími a dalšími jazykovými varietami; aktuální otázky jazykové politiky a standardizace. Do programu byla zařazena také oblast jazykových technologií a otázky jazyka a identity (Judžentytė-Šinkūnienė 2022: 27). Akce se prezenčně i na dálku zúčastnilo 27 badatelů ze zahraničí a 22 z litevských institucí; jednání probíhalo v 5 sekcích: dialektologie a fonologie, jazyk a identita, jazyková rozmanitost a standardizace, starší písemné památky a vývoj jazyka, varianty a normy. Na prvním plenárním zasedání zazněly příspěvky o problematických souvislostech jazykové změny a standardizace (P. Cuzzolin) a o modelu jazykové standardizace a místě vícejazyčnosti v textu o jazykové standardizaci (N. McLelland).

V sekci dialektologie a fonologie se probíraly otázky empirické dokumentace a problematické aspekty tvorby korpusů (V. Kardelis), diskutovalo se o tom, zda lze nalézt nářeční rysy v archivních soudních dokumentech (Ch. Schneider), pojednávalo se o jazyce obyvatel vesnic, které se dříve nacházely na území Kaunaské přehrady (Ž. Šidlauskas), o nářečních rysech jižní žemaitské podskupiny raseiniškiai (D. Dambrauskienė), o somatonymech severožemaitského nářečí (J. Lubienė ir D. Pakalniškienė), o interakci litevštiny a polštiny v okolí Rodūnie (N. Tuomienė), o akustické struktuře přízvuku v litevštině a lotyštině (E. Švageris) a o systému tří rodů v nářečí východní Kampánie (G. Visco).

V sekci jazyk a identita se probírala demokratijas pojetí (I. Smetonienė), slovní zásoba a tradice spojené s Vánocemi, užívané ve východním Polsku (D. K. Rembiszewska), patriotizmos pojetí za mírových a válečných podmínek (M. Smetona), obraz Baracka Obamy jako charismatického politika v médiích (M. Boičenko), východní litevská diaspora a její identita: případy Závolží a Kazachstánu (L. Vilkienė) a názory Polských Dzūků na jejich jazyk a na to, kterým jazykem se při mluvení cítí nejlépe (P. Grablunas ir J. Niewulis-Grablunas). K. Konczewska představila vědecké dědictví Wandalina Scukiewicze jako nový výzkumný materiál pro studium slovanských a baltských jazykových společenství v příhraniční oblasti Litvy, Běloruska a Polska.

V sekci starší písemné památky a vývoj jazyka se zkoumal pruský jazyk (P. U. Dini, I. Lemeškin), změny litevské slovní zásoby na přelomu 19. a 20. století (V. Zubaitienė), vývoj slovníků současné a spisovné litevštiny od konce 19. století do 21. století (V. Sakalauskienė), autorství díla „Poesia in lingua Biruta“ nalezeného v rukopisném archivu Giuseppeho Mezzofantiho (D. Ardoino), názvy lotyšských domů (A. Trumpa) a části rukopisu Kiprijonase Lukauskase a kázání „Kada wisa žaymibe Kiemioniszku Žmoniu...“ (J. Pajėdienė).

Témata příspěvků v sekci jazyková rozmanitost a standardizace sahala od teoretických poznatků až po praktické otázky. Hovořilo se o konkurenci Vilniusu a Kaunasu v mentálních mapách mladých Aukštaiťanů a Žemaiťanů (D. Aliūkaitė), nářečí Podhalí (A. Mlekodaj), situaci dvojjazyčné Malty a cestě místního jazyka ke standardizaci (J. M. Brincat), státním

16

sté výročí litevského jazyka (A. Antanaitis), užívání jazyka na základě principu ekonomičnosti (I. Urbanoviča), kritérium funkčnosti jazyka a jeho význam při kodifikaci (A. Drukteinis) a zkušenosti jazykových poradců Lotyšské jazykové agentury (E. Zilgalve).

V sekci varianty a norma se zkoumala souvislost mezi osobními jmény a názvy rostlin (L. Balode), varianty a normy litevského onomastika (K. Garšva), užívání participiálních tvarů v mluvené litevštině (J. T. Ramonaite), proč a kdy mluvčí volí „zmírněné“ vyjádření vztahu k objektu (L. Vaičiulytė-Semėnienė), otázky výuky slovní zásoby vyvstávající při přípravě učebnic a výukových materiálů litevštiny jako cizího jazyka (A. Kaškelėvičienė), co se považuje za chybu a proč při učení italštiny jako druhého jazyka (A. Migliorelli), jazykovou identitu žáků, kteří se vrátili ze zahraničí (A. Tamulionienė), slovní zásobu v jazyce dětí navrátivších se emigrantů a specifika jejího užívání (N. Poderienė).

Na druhém (závěrečném) plenárním zasedání J. D. Fleischer pojednal o arealitě a kontaktu ve vícejazyčném nářečním kontinuu; J. Gelumbeckaite a K. Chiarcos představili interdisciplinární projekt „PosTiMe“, věnovaný starým litevským luteránským postilám.

28. mezinárodní vědecká konference Jonase Jablonskise v roce 2023 „Jazyk a doba: reprezentace jednotlivce, generace a společnosti v jazyce“

Konference se vyznačovala interdisciplinaritou – příspěvky přednesli lingvisté, literární vědci a historici, kteří se zabývali tématy, jako je konstruování reality a jazyk, jazyková a kulturní integrace přistěhovalců a národnostních menšin, jazyk a společnost, jazyková politika a jazyková ideologie, jazyk a identita aj. (Vaičiulytė-Semėnienė 2023). Na dvoudenní konferenci předneslo příspěvky 48 vědců ze zahraničních a litevských institucí.

Na plenárním zasedání prvního dne zazněly tři příspěvky: I. Druvietė hovořila o jazycích pobaltských zemí v éře nové mnohojazyčnosti, B. Klaas-Lang o jazykové politice na Tartuské univerzitě a I. Koroljov o různých obrazech uprchlických krizí na internetových stránkách anglickojazyčných, ukrajinských a litevských médií i ve výtvarném umění a poezii.

Práce poté pokračovala v celkem 9 sekcích. V jedné z nich, věnované otázkám konstrukce reality a jazyka, se hovořilo o poválečné litevské lingvistice (D. Mikulėnienė), obrazu dobrého a šťastného života lidí vytvářeném v publicistice v sovětské době (A. Gritėnienė), kampani za politevštění příjmení v meziválečné Litvě a jejím cíli (D. Mačiulis) a vytváření litevského světa v „Auszře“ (A. Martišiūtė-Linartienė).

V sekci věnované jazykové a kulturní integraci přistěhovalců a národnostních menšin se zkoumal význam snadno srozumitelného jazyka pro určitou část společnosti (L. Vilkaitė-Lozdienė), to, jak přistěhovalci chápou litevskost (A. Peccini), jak Venezuelané žijící v Litvě hodnotí program výuky litevštiny určený k jejich jazykové integraci v Litvě (Y. Starodub a M. I. De Potestad), hovořilo se o vyjadřování osobní identity v jazyce na základě výsledků výzkumu národnostních menšin (Poláků a Rusů) v litevských školách (A. Tamulionienė) a pozornost se věnovala problémům výuky litevštiny, s nimiž se setkávají učitelé litevštiny působící na školách národnostních menšin (S. Vaičiakauskienė).

V sekci věnované jazyku médií: propagandě, mýtům a realitě se analyzovala slovní zásoba lotyštiny, ruštiny a angličtiny používaná v propagandě a odrazy fašismu a liberalismu v politickém narativu (A. Veisbergs); ze stylistického hlediska se zkoumalo 44 komentářů o válce Ruska proti Ukrajině, které Rimvydas Valatka zveřejnil v roce 2022 (A. Aleksaitė); dále obraz osob se zdravotním postižením v lotyšských médiích (V. Polinska a D. Liepa) a kvalita lotyštiny na sociálních sítích (L. Lauze).

V sekci o jazyce a vývoji společnosti zazněly příspěvky o jazyce, nářečí a pravopisu periodika „Auszra“ (J. Venckienė), lexikálních nerozvinutých jazykových charakteristikách dětí ve věku 5–6 let (L. Kamandulytė-Merfeldienė), gramotnosti v osnovách a učebnicích litevštiny jako mateřského jazyka pro základní školy v sovětském období a v současnosti

17

(R. Čičirkaitė), jazykových přesvědčeních uživatelů souvisejících s chápáním hodnoty jazyka – srovnávaly se zkušenosti Evropské unie a Indické republiky (V. Požarnova).

V sekci jazykové politiky a jazykové ideologie se diskutovalo o pojetí správnosti a fungování jazyka v zákoně o státním jazyce a o vztahu mezi správností jazyka a jeho funkčností v různých oblastech veřejného užívání jazyka (R. Miliūnaitė); o tom, jak politika vzdělávání v litevštině a dalších jazycích odráží ideologie ovlivňující vzdělávání, které utvářejí obsah litevštiny jako předmětu výuky a učení, hodnotové postoje a identitu státu a podmiňují sociokulturní změny ve společnosti (N. Poderienė); rozebrán byl také paradox, kdy se při proklamování litevštiny jako hodnoty, kterou je třeba chránit a rozvíjet, usiluje o změnu její struktury podle modelu jiných, z hlediska struktury zcela cizích jazyků (V. Meiliūnaitė), a také přepis vlastních jmen z cizích jazyků do litevštiny (K. Garšva).

V sekci jazykových variet se probírala vrstva identity obyvatel jihovýchodní Litvy (N. Tuomienė), které fonetické a morfologické vlastnosti místních názvů považovali za nářeční učitelé a lesníci, kteří ve 30. letech 20. století vyplňovali dotazníky, jaké zásady uplatňovali při zapisování místních názvů spisovným jazykem a jaké důvody mohly jejich volbu ovlivnit (D. Tamulaitienė); zvažovala se nářeční diferenciace severní žmoudštiny z pohledu mluvčích na pomezí podnářečí kretingiškiai a telšiškiai (S. Vyniautaitė) a zkoumaly se skutečné fonetické, morfologické a další rysy nářečí v Žasliai, Paparčiai a Kaugonys (A. Leskauskaitė).

V sekci o sémantické rovině jazyka v současné společnosti se kladla otázka, s čím a jak se spekuluje – jak se mění významy litevského slovesa spekuliuoti a co tyto změny ovlivňuje (A. Gaidienė); představila se rozmanitost pojmenování slepice, kuřete, kohouta a jejich motivace nejen z onomaziologického a sémaziologického, ale i etnolingvistického hlediska (Ž. Šalaviejūtė); zkoumalo se asociační pole slova dcera (S. Papaurelytė-Klovienė), lingvokulturní složka ukrajinských ekvivalentů v dvojjazyčném „Litevsko-ukrajinském slovníku“ (S. Hrycenko), jakými jazykovými prostředky a v jakých aspektech se realizují konceptuální metafory odhalující dehumanizaci ČLOVĚK – ZELENINA (POTRAVINA) (E. Lipartė), chybné interpretace idiomů v překladech z angličtiny a francouzštiny do lotyštiny (E. Kirsakmene) a obraz Lotyšky v textu současné litevštiny (V. Čižik-Prokaševa).

V sekci věnované otázkám různých jazykových rovin se hovořilo o percepčním výzkumu sonantů v litevštině, v němž jsou sonanty rozpoznávány pouze na základě spektra samotné souhlásky (J. Urbanavičienė); na základě legend o králi Artušovi se probíraly prozodické prostředky legend a jejich vlastnosti, které mohou působivě ovlivňovat podvědomí adresáta a předávat emocionální a pragmatický náboj textu (L. Taranenko); zkoumalo se, jakými jazykovými prostředky vyjadřují účastníci rozhovorů z různých sociokulturních skupin v angličtině řečový akt zákazu (O. Isniuk). Hovořilo se také o komunikačních strategiích a hierarchických komplexech verbálních a neverbálních prostředků, které charismatickému řečníkovi v invariantních komunikačních situacích pomáhají co nejvíce aktualizovat pragmatický potenciál jazyka: předat publiku svou vizi a sdělení, ovlivňovat je a navázat s ním emocionální vztah (M. Boichenko), a o produktivitě slovotvorby na základě údajů Korpusu litevských textů (J. Pakerys, V. Dadurkevičius a A. Navickaitė-Klišauskienė).

V sekci jazyka a identity se sdílely úvahy o tom, zda (a jak) velkoměsto mění představy o nářečnosti (D. Aliūkaitė a A. Čižikaitė), o korelaci mezi velikostí komunit jižních žmoudských raseiniškiai a jejich stabilitou či dynamikou na jedné straně a rozvinutostí infrastruktury sídel na straně druhé (D. Dambrauskienė), o konkurenci polštiny a litevštiny v okolí Dieveniškės od počátku 20. do počátku 21. století (A. Gudaitis), o nářeční svébytnosti a dynamice oblasti zatopeného údolí Němenu, na jehož místě se nyní nachází Kaunaská přehradní nádrž (Ž. Šidlauskas), a o geolektu Varėny (D. Valentukevičienė).

18

Na závěrečném zasedání vyslechli účastníci konference příspěvek M. Kasnerové „Promluvit k městskému prostoru: Lukiškių náměstí a Piłsudského náměstí ve Varšavě“; na konferenci byly rovněž představeny dva posterové příspěvky a uspořádána diskuse „Jazyk utvářející současnou realitu: souvislosti, rozdíly, tendence“.

29. mezinárodní vědecká konference Jona Jablonského v roce 2024 „Mluvený a psaný jazyk: synchronie a diachronie“

„Na konferenci, která se konala již po devětadvacáté, jsme se snažili zachovat ducha výzkumu Jona Jablonského: účastníci byli vyzváni, aby se zaměřili na mluvený a psaný jazyk ze synchronní a diachronní perspektivy. Jonas Jablonskis zdůrazňoval význam živého, ‚jazyka lidí‘, o který se opíral při stanovování jazykových norem a tvorbě neologismů. Na konferenci opakovaně zaznělo, že zkoumání mluveného jazyka a jeho vztahu k psanému jazyku je stále aktuální. Na konferenci, která se konala již po devětadvacáté, jsme se snažili zachovat ducha výzkumu Jona Jablonského: účastníci byli vyzváni, aby se zaměřili na mluvený a psaný jazyk ze synchronní a diachronní perspektivy. Na konferenci opakovaně zaznělo, že zkoumání mluveného jazyka a jeho vztahu k psanému jazyku je stále aktuální“ (Jasionytė-Mikučionienė 2024: 30). Akce se zúčastnilo více než 50 vědců z Litvy i ze zahraničí. Celkem bylo předneseno 51 ústních příspěvků; kromě plenárních zasedání se po oba dny pracovalo také v sekcích Dialektologie a fonologie, Tvoření slov, Starší písemnictví a vývoj jazyka, Jazykové postoje, Jazyk a identita a Jazykové varianty.

Na plenárních zasedáních prvního dne zazněl příspěvek P. U. Diniho „Mluvené slovo v psaném textu: Lutherovy koncepce a baltské překlady“ a také příspěvek A. Kalnačové o užívání vokativních tvarů v lotyštině a vztahu mezi variantami užití a normou; na večerním zasedání pak příspěvky o využití strojového učení při historickosociolingvistickém výzkumu (Ch. Schneider) a o projevech mluveného jazyka ve slovnících lotyšských a litevských místních a osobních jmen (L. Balode).

V sekci Dialektologie a fonetika se hovořilo o systémech deiktických zájmen v nářečí oblasti Skuodas (G. Judžentytė-Šinkūnienė), o dopisech K. Būgy J. Gerulisovi a dopisech J. Gerulia adresovaných J. Būgienė a administrativě humanitní fakulty Litevské univerzity již po smrti K. Būgy (D. Mikulėnienė), o příčinách pohybu komunit v bodech „Atlasu litevského jazyka“ v geografickém prostoru v jižní žemaitštině varniškiai (D. Dambrauskienė), o tendencích gramatické variability sloves v rýmovaném nářečním grafolektu a o podobnostech a rozdílech ve variabilitě slovesných tvarů zaznamenaných v básních z konce 19. a začátku 21. století (A. Balčiūnienė). Hovořilo se také o faktorech určujících délku samohlásek a jejich interakčních a hierarchických vztazích (I. Urbanavičienė), o vztazích mezi faktory ovlivňujícími formantovou strukturu samohlásek; byly představeny výsledky průzkumného výzkumu dlouhých a krátkých samohlásek spisovné litevštiny (E. Švageris). Dále se hovořilo o délce souhlásek v lotyštině (I. Indričāne a S. Čeirāne) a o přízvukových variantách sloves s příponou -uoti doložených v litevských nářečích na základě „Slovníku litevského jazyka“ (S. Lukšaitė-Ramonienė).

V sekci Tvoření slov byla představena zkušební verze seznamu odvozených substantiv a jejich základových slov sestaveného na základě materiálu ze Sjednoceného korpusu litevského jazyka (J. Pakerys, V. Dadurkevičius a A. Navickaitė-Klišauskienė), údaje z analýzy německých složených substantiv v sedmijazyčném slovníku a jejich litevských slovotvorných ekvivalentů (D. Jarmalavičius a J. Pukevičiūtė), netypická submorfémová slovotvorba v litevské neologii (G. Brazaitytė), sémantická vzdálenost synonymních termínů (A. Mitkevičienė), slovotvorné modely adjektiv s neo- ultra- mega- hiper- a super- v lotyštině (D. Deksne), vztahy některých sloves s předložkami a příslovci v lotyštině (I. Auziņa), výzkum hovorového jazyka v Lotyšsku ze sociolingvistického hlediska a jeho význam (L. Lauze).

V sekci Starší písemnictví a vývoj jazyka se probíraly otázky původu a tvoření litevských infixových sloves s krátkou vokalizací a sloves s kmenem sta a kořenem į

19

(D. Pakalniškienė), „Historia labay grazi“ Kiprijonase Lukauskase a její překladová předloha (18. století) (J. Pajėdienė), textologické zvláštnosti perikopy „Čtení na Bílou neděli“ (K. Kazarinova), pruské etnonymum „Prezzun“ a rukopis, v němž bylo zaznamenáno (D. Ardoino), možnosti automatického vyhledávání pramenů v raných litevsky psaných luteránských textech (L. Buazu), anotování typů časování sloves v korpusu starých litevských luteránských postil (PosTiMe) (M. Drach), rumejský jazyk, jímž mluví řecká menšina na Ukrajině u Azovského moře (J. Lebetska), srovnání basilejského kolofonu s jeho pražským současníkem – pražským kolofonem z druhé poloviny 14. století (I. Lemeškin).

V sekci Jazykové postoje se zkoumaly jazykové postoje vůči litevštině vyjadřované na internetových zpravodajských portálech (E. Gudavičienė), postoje obyvatel Litvy k ruštině v kontextu války (I. Hilbig a S. Ivanovaitė), jazykové postoje studentů k jejich mateřskému jazyku (čínské mandarínštině a litevštině) a k angličtině (K. Jakaitė-Bulbukienė) a to, nakolik jsou podle obyvatel Litvy litevština a angličtina považovány za vhodné pro různé oblasti života (podnikání, vzdělávání, služby) (L. Vilkienė). Hovořilo se o estetické hodnotě regionálních variant (D. Aliūkaitė a A. Čižikaitė) a o představách mladých východoaukštaitských mluvčích – Anykščianů, Kupiškianů a Utenianů – o nářečním jazyce (L. Brazaitienė). Představen byl také holistický sémantický výzkum tematické podskupiny somatonym pro ruce v severním žemaitském nářečí (D. Pakalniškienė a J. Lubienė).

V sekci věnované jazyku a identitě byly zkoumány koncepty TOLERANCE (I. Smetonienė), OBČANSTVÍ (M. Smetona), MATKA (S. Papaurelýtė-Klovienė), JEČMEN (V. Sakalauskienė).

Z terminologie byly předneseny dva příspěvky: G. E. Klimenka o problémech užívání ezoterické terminologie v pastoraci katolické církve v Litvě a E. Liparte o příležitostných neologismech s komponenty kovid-, covid-, koron-, coron-, kron-, karantin-, pandem- v litevštině a lotyštině.

V sekci Jazykové varianty se hovořilo o interakci nářečního a nenářečního jazyka v Rumšiškės (Ž. Šidlauskas), o mnohojazyčnosti v Latgale a mechanismech její existence, udržování a zániku (P. Grablunas). Diskutovalo se, zda žáci 10.–12. tříd vybraných gymnázií v Kaunaském okrese rozlišují rozvitý přívlastek od vedlejší věty přívlastkové, tedy zda dokážou odlišit tyto dva případy interpunkce (E. Rimkutė), jak a proč žáci 1.–4. tříd píší převážně na základě mluveného jazyka (R. Čičirkaitė). Hovořilo se také o interakci spisovného a mluveného jazyka na základě promluv zástupců jednoho z lotyšských nářečí (malénského) (D. Markus), o projevech mluveného jazyka v knize J. K. Rowlingové „Harry Potter a Kámen mudrců“ a jejích překladech do finštiny, švédštiny a faerštiny (D. Ebner), o tom, jak jsou prvky mluveného jazyka, prozodické a paralingvistické znaky kódovány v lotyšských textech (S. Kaukītė), a o kontaktech čínštiny a vietnamštiny (M. Schwarz).

Na závěrečném plenárním zasedání A. Cerri analyzoval kategorii určitosti a její vyjadřování ve starých litevských a lotyšských textech, V. Šeferis zkoumal německé autografy Kristijonase Donelaitise a J. Niewulis-Grablunas v příspěvku „Řečeno – napsáno“ vyprávěl o jazyce Litevců z oblasti Punsk–Sejny–Suwałki, z nichž většina jsou Dzūkijci, zejména o jeho písemné podobě a o případech mísení jazyků.

30. mezinárodní vědecká konference Jonase Jablonskise „Jazyk a jazykověda: kontinuita tradice a nové směry“ (2025)

Jak se uvádí ve zprávě organizátorů, cílem této konference je diskutovat o souvislostech mezi tradicí a současností, představit nové interpretace jazykových jevů související se současnými sociokulturními změnami a novými teoretickými přístupy k výzkumu jazyka. Konference skutečně navazuje na témata a problémy předchozích konferencí a představuje nové směry –

20

umělou inteligenci a výzkum jazyka. Bylo předneseno 60 příspěvků litevských i zahraničních badatelů z různých zemí světa.

Příspěvky na prvním plenárním zasedání uvedly konferenci: J. Venckienė hovořila o litevském spisovném jazyce na konci 19. a začátku 20. století a také o Jablonskisově přínosu k procesu utváření tohoto spisovného jazyka; K. Rutkovska na základě svého etnolingvistického výzkumu nabídla aktuální postřehy o vztahu jazyka a kultury a o výzkumu tohoto vztahu. Na ranním plenárním zasedání druhého dne se probírala typologie (M. Gordon), teorie metafor (G. Steen) a místo velkých jazykových modelů (LLM) v dějinách sémantiky (D. Geeraerts).

V sekci věnované významu Jonase Jablonskise pro litevský jazyk a stát zazněly příspěvky o paralelách mezi J. Jablonskisem a K. Būgou v litevské filologii na počátku 20. století (D. Mikulėnienė), o významu kartotéky J. Jablonskise pro přípravu hlavních výkladových slovníků litevštiny (V. Sakalauskienė) a o vztahu J. Jablonskise a P. Būtėnase (L. Lapinskienė).

V sekci jazykového systému a užívání (syntax) se diskutovalo o konkrétních jazykových otázkách: valenci sloves diskutuoti, disputuoti (L. Vaičiulytė-Semėnienė), valenci podstatného jména pyktis (V. Čižik-Prokaševa) a charakteristiky vedlejšího spojení v litevské syntaxi (D. Šveikauskienė). V oblasti fonetiky a fonologie byly představeny akustické vlastnosti konce fráze v čteném a spontánním projevu (E. Kalašinskaitė-Zavišienė), fonetické vyjádření přízvuku ve spisovné litevštině za různých intonačních podmínek (E. Švageris) a metodologie experimentálně-fonetického výzkumu veřejných projevů lídrů (M. Boichenko).

Příspěvky v sekci slov a slovníků se zabývaly změnami významů ve „Slovníku spisovné litevštiny“ (A. Gritėnienė), úskalími definování termínů v témže slovníku (A. Gaidienė), významy názvů zvířat (Ž. Šalaviejūtė), specifiky neologismů v litevštině (R. Miliūnaitė), užíváním výpůjčky parkingas a jejích ekvivalentů v inzerátech na nemovitosti (A. Aleksaitė) a pragmatickými prostředky zdvořilosti v dvojjazyčných slovnících (E. Sidorovič).

V sekci jazyka a identity se diskutovalo o životaschopnosti litevštiny v jazykovém prostředí žáků (A. Tamulionienė), o slovech označujících jídlo při výuce polštiny jako cizího jazyka (M. Hartenberger) a o lingvistických a kulturních studiích (D. Gocół).

Na konferenci J. Jablonskise se ustálilo představování etnolingvistického výzkumu. Tentokrát byly představeny koncepty OTEC (S. Papaurėlytė-Klovienė), ČAS v systémových datech a paremiích (I. Snukiškienė), obraz KOSTELA v autobiografických vyprávěních obyvatel kraje Šalčininkai (V. Švaikovskaja) a PRÁCE jako hodnota a kulturní významová kategorie v žemaitském projevu (na základě pramenů z první poloviny 19. století a druhé poloviny 20. století) (J. Pajėdienė).

V sekci dialektologie a geolingvistiky se pozornost soustředila na nářeční aspekty: probíralo se, pro koho je typický komplex dialektu (méněcennosti) (D. Aliūkaitė); zkoumaly se místní aspekty názvů ulic (případ Rumšiškės) (Ž. Šidlauskas), nářeční nehomogenita jižních žemaitských Varnišků v rukopisných pramenech ze 60. a 70. let 20. století (S. Vyniautaitė) a změny lexika v oblastech intenzivního jazykového kontaktu (A. Leskauskaitė). Druhý den v téže sekci představili své příspěvky hosté: T. Król (flanderské nářečí, nebo jazyk vimšorů (ang. wymysorys)?), K. Konczewska (kombinace etnografických a dialektologických metod při výzkumu balto-slovanského pohraničního regionu), M. Jankowiak (adaptace baltských výpůjček v běloruských nářečích v Litvě) a K. Zagłoba (mají muzea místo pro místní nářečí?).

Příspěvky v sekci dějin jazyků a jejich vzájemného působení se soustředily na apelativní oikonyma v multikulturním regionu (P. Skorupa), konflikty ohledně užívání litevštiny a polštiny v katolických kostelech v Litevské republice (1918–1940) (D. Mačiulis) a baltská toponyma v oblasti řeky Dněpru (A. Iliadi).

V sekci věnované fungování jazyka ve společnosti se pozornost soustředila na standardizaci litevštiny na hranici Malé Litvy na počátku 20. století na základě periodika „Svečias“ (G. Judžentyė-Šinkunienė) a na multimodální argumentaci v litevské

21

sociální reklamě (E. Gabrėnaitė a V. Nausėdaitė), podvědomém potenciálu emoční přitažlivosti veřejných projevů (L. Taranenko a A. Kalyta).

Příspěvky ve dvou sekcích (Korpusy jazykových dat a jejich analýza, Umělá inteligence a jazykový výzkum) se zaměřily na inovace a budoucí výzkum: A. Utka hovořil o nejnovějších projektech realizovaných na litevských univerzitách, jejichž cílem je rozšiřovat zdroje litevštiny, M. Žemrietė seznámila posluchače s prací na přesnějším morfologickém anotátoru; V. Zubaitienė, I. Rizgelienė a N. Maliukevičius představili výzkum propagandistických textů, J. Kovalevskaitė ilustrovala přínos kolokací při objasňování užívání slov ve výkladových slovnících. J. Kapočiūtė-Dzikienė, T. Bergmanis a M. Pinnis hovořili o tom, jak velké jazykové modely rozumějí jazykům s malým počtem mluvčích (litevštině, lotyštině a estonštině), M. Glebus vyprávěl o tom, jak lze velké jazykové modely využít k odhalování neologismů a zda na to mají vliv uvozovky, J. Mandravickaitė zkoumala vztah mezi dezinformacemi a důvěryhodnými zprávami, G. Valūnaitė-Oleškevičienė, R. Žiūrienė a S. Kim představili názory studentů na využívání umělé inteligence při vysokoškolském studiu.

V příspěvku na závěrečném zasedání bylo podáno shrnutí 30 konferencí J. Jablonského (I. Smetonienė).

Při pohledu zpět na rok 1993 je vidět, jak se od kolegiální výměny myšlenek o jazykovědě a výzkumu dospělo k velkým mezinárodním konferencím, na nichž se probírají teoretické práce a praktický výzkum důležité pro světovou jazykovědu a jejichž účastníci přijíždějí z dalekých zemí. Na začátku plenárního zasedání 25. konference J. Jablonského jsem řekla, že „dnes Jablonskis vycestoval do mnoha zemí světa, za svého života asi takové uznání nečekal“. Nyní říkám – vycestoval do mnoha zemí světa a jeho jméno znají vědci na celém světě; nepochybuji, že také studenti a širší veřejnost. K šíření informací bezpochyby přispělo i to, že články připravené na základě příspěvků vycházely v časopisech „Kalbos kultūra“, později „Bendrinė kalba“, v elektronickém vědeckém časopise „Lietuvių kalba“ a jinde; v roce 2025 vydalo nakladatelství „Cambridge Scholars Publishing“ sborník článků „Language Variation, Change and Standardisation“ (ed. G. Judžentytė-Šinkūnienė). Třicet konferencí není konec: vědci z Centra pro výzkum spisovného jazyka Litevského jazykového institutu a z Katedry litevského jazyka Ústavu aplikované lingvistiky Filologické fakulty Vilniuské univerzity jsou připraveni pořádat konference J. Jablonského i nadále a každoročně překvapovat rozmanitostí témat a zajímavým výzkumem.

LITERATURA A PRAMENY

Aleksandravičiūtė Skaistė 2009: Septynioliktoji Jono Jablonskio konferencija. – Kalbos kultūra 82, 351–354.

Aleksandravičiūtė Skaistė 2010: Jonas Jablonskis ir bendrinės lietuvių kalbos šimtmetis. – Gimtoji kalba 11, 20–22.

Bertašavičiūtė Rima 2007: 15-oji Jono Jablonskio konferencija. – Kalbos kultūra 80, 192–194.

Blažinskaitė Dalia 2004: 12-oji Jono Jablonskio konferencija. – Kalbos kultūra 77, 201–204.

Blažinskaitė Dalia 2005: 13-oji Jono Jablonskio konferencija. – Kalbos kultūra 78, 275–279.

Grigaravičius Algirdas 2021: Jonas Jablonskis lietuviškoje politikoje. Prieiga internete: https://www.bernardinai.lt/jonas-jablonskis-lietuviskoje-politikoje/.

Jaroslavienė Jurgita, Judžentytė-Šinkūnienė Gintarė 2019: Kalbinė įvairovė šiuolaikiniame pasaulyje: kalbos galia ir prestižas. 26-oji Jono Jablonskio konferencija. – Bendrinė kalba 92, 1–12.

22

Jasionytė Erika 2008: Šešioliktoji Jono Jablonskio konferencija. – Gimtoji kalba 11, 16–17.

Jasionytė-Mikučionienė Erika 2024: Kronika. Konferencijos. – Gimtoji kalba 11, 30–33.

Judžentytė Gintarė 2016: Etnolingvistikos problemos 23-iojoje Jono Jablonskio konferencijoje „Reikšmė kalboje ir kultūroje“. – Slavistica Vilnensis 61, 429–434.

Judžentytė Gintarė 2018: 25-oji – jubiliejinė – Jono Jablonskio konferencija „Variantiškumas kalbose ir jų atmainose“. – Gimtoji kalba 10, 20–24.

Judžentytė-Šinkūnienė Gintarė 2022: Kronika. – Gimtoji kalba 10, 27–30.

KTTS 1995: Kalbos tvarkybos tikslai ir strategija. Kalbos kultūros diegimo praktika ir metodika, pranešimų tezės, Vilnius; Vilniaus universitetas.

Labanauskienė Solvita 2015: Dvidešimt antroji Jono Jablonskio konferencija. – Gimtoji kalba 10, 10–15.

Miliūnaitė Rita 1994: Kronika. – Gimtoji kalba 1, 23–24.

RE: Akce, expedice. – Gimtoji kalba 6, 30.

Rudzevičius Povilas 2003: 11-oji Jono Jablonskio konferencija. – Kalbos kultūra 76, 179–180.

Rudzevičius Povilas 2006: 14-oji Jono Jablonskio konferencija. – Kalbos kultūra 79, 291–293.

Tamašauskaitė Ugnė 2012: 19-oji Jono Jablonskio konferencija „Lietuvių kalbos sintaksės“ šimtmečiui paminėti. – Kalbos kultūra 85, 230–231.

Tamulionienė Aurelija 2013: Lietuvių kalbos gyvavimas ir atsinaujinimas šiuolaikinėje visuomenėje. – Kalbos kultūra 86, 317–321.

Tamulionienė Aurelija 2014: Šiuolaikinės kalbos tyrimai ir problemos. 21-oji Jono Jablonskio konferencija. – Bendrinė kalba 87.

Tamulionienė Aurelija 2015: Lietuvių kalba šiuolaikinėje mokykloje. 22-oji Jono Jablonskio konferencija. – Bendrinė kalba 87, 1–3.

Tamulionienė Aurelija 2017: Kalbų ir skaitmeninių technologijų sandūroje. – Gimtoji kalba 10, 22–24.

Urnėžiūtė Rita 2002: Dešimtoji Jono Jablonskio konferencija. – Gimtoji kalba 10, 19–23.

Urnėžiūtė Rita, Valskys Vidas 2013: Dvidešimtoji Jono Jablonskio konferencija. – Gimtoji kalba 10, 21–24.

Vaičiulytė-Semenienė Loreta 2023: 28-oji tarptautinė mokslinė Jono Jablonskio konferencija „Kalba ir laikmetis: asmens, kartos, visuomenės reprezentacijos kalboje“. – Bendrinė kalba 96, 237–244.

Vaskelaitė Ramunė 1997: Penktoji Jono Jablonskio konferencija. – Kalbos kultūra 70, 32–35.

Vaskelaitė Ramunė 2001: Jono Jablonskio konferencija: laisvėjanti vartosena, griežtėjanti tvarka. – Kalbos kultūra 74, 113–119.

Vileikienė Janina 1998: Šeštoji Jono Jablonskio konferencija. – Kalbos kultūra 71, 95–97.

Vileikienė Janina 1995: Kronika. – Gimtoji kalba 2, 22.

Vileikienė Janina 2000a: Jono Jablonskio konferencija. – Gimtoji kalba 11, 15–17.

Vileikienė Janina 2000b: Septintoji Jono Jablonskio konferencija. – Kalbos kultūra 73, 123–127.

Zubaitienė Vilma 2008: Šešioliktoji Jono Jablonskio konferencija. – Kalbos kultūra 81, 319–322.

23