Oblasti výzkumu: experimentální fonetika, fonologie, geolingvistika.
https://doi.org/10.35321/bkalba.2025.98.05
ANOTACE
V článku se analyzuje kvantita složek dvojhlásek i, u v severozápadní části západních aukštaitských kaunaských nářečí, zahrnující místní nářečí Jurbarkasu, Šakiai a Vilkaviškisu, jejichž fonologická a prozodická struktura se nejčastěji stává základem při kodifikaci norem spisovné výslovnosti. O normativní výslovnosti akutových dvojhlásek tohoto typu se v poslední době intenzivněji diskutovalo před několika lety, při předkládání souboru znaků Mezinárodní fonetické abecedy (IPA) pro spisovnou litevštinu. Tehdy se předpokládalo, že první složky mohou být v méně formálním stylu krátké i polodlouhé. Otázka však stále není definitivně vyřešena, a proto je důležité dále zkoumat prozodické rysy těchto dvojhlásek v místních nářečích, která byla tradičně považována za oblast, kde se složky i, u neprodlužují a která se odlišuje od celého systému litevského jazyka.
Na základě výsledků výzkumů provedených metodami experimentální fonetiky a jejich vyhodnocení pomocí statistického Studentova t-testu se v článku dochází k závěru, že v severní části kaunaských nářečí, v oblasti Jurbarkasu a částečně v okolí Šakiai, je třeba složky i, u jak v akutových, tak v cirkumflexových dvojhláskách považovat za polodlouhé a že prodlužování složek akutových dvojhlásek v popisované oblasti narůstá směrem na sever. Zjištěné prozodické zákonitosti kaunaských nářečí je nepochybně třeba zohlednit také při stanovování normativních variant spisovné výslovnosti.
Článek analyzuje kvantitu prvků smíšených dvojhlásek i a u v severozápadní části západoaukštaitského podnářečí kaunaského, zahrnující místní nářečí Jurbarkasu, Šakiai a Vilkaviškisu. Fonologická a prozodická struktura těchto regionálních nářečí se nejčastěji používá jako základ při kodifikaci norem spisovné výslovnosti. O zavedené výslovnosti akutových slabik tohoto typu ve spisovném jazyce se stále vedou diskuse (zda jsou krátké, nebo polodlouhé), a proto je nezbytné určit jejich prozodické rysy v těch místních nářečích, která byla tradičně považována za oblast, kde se prvky i a u neprodlužují a která se odlišuje od zbytku litevského jazykového systému.
Na základě výsledků studií provedených experimentálními fonetickými metodami a vyhodnocených statistickým Studentovým t-testem lze dospět k závěru, že v severní části kaunaského podnářečí, konkrétně v oblasti Jurbarkasu a částečně v okolí Šakiai, je třeba prvky i a u v akutových i cirkumflexních smíšených dvojhláskách považovat za polodlouhé. Kromě toho se prodlužování akutových prvků
se v popsané oblasti zvýrazňuje směrem na sever. Zjištěné prozodické vzorce kaunaského podnářečí je nepochybně třeba zohlednit při stanovování variant spisovné výslovnosti.
Severní nářečí západoaukštaitského kaunaského nářečí jsou v dialektologických pracích obecně uváděna jako nejbližší litevštině spisovné (Zinkevičius 1994: 27–29; 2006: 165–167; LKTCh 2004: 38; VAKKKA 2005: 36–38 aj.); jejich fonologická struktura se běžně používá také jako základ při kodifikaci norem spisovné výslovnosti (podrobněji viz Pupkis 2020: 14–18; Bielinskienė ir kt. 2014: 24–34). Ačkoli se na počátku 21. století objevily názory, že v důsledku různých faktorů nabývá pro utváření spisovného jazyka na významu výslovnostní základ velkoměsta, zejména hlavního města (viz Vaicekauskienė 2017; Čičirkaitė 2019 aj.; kritiku viz Pupkis 2020: 117–146), správnost spisovného jazyka se tradičně stále posuzuje porovnáním s fonologickým systémem severní části kaunaského nářečí. Jedním ze zvukových prvků, které jsou pro litevskou spisovnou výslovnost dosud aktuální, jsou akutové dvojhlásky s prvky i, u – o jejich výslovnosti normotvůrci hojně diskutovali (přehled viz Pupkis 2020: 170–173), hlavním normativním doporučením však stále zůstává výslovnost takových dvojhlásek bez prodlužování těchto prvků, tedy s jejich zachováním v krátké podobě, přestože jako varianta méně formálního stylu se již doporučuje i mírně prodloužená výslovnost (viz VLKK 2021).
Naprostá většina mluvčích litevských nářečí běžně vyslovuje dvojhlásky v probírané pozici s prodlouženými prvky i, u (u Žemaitů se tyto prvky navíc vyslovují otevřeněji). V tradičních dialektologických pracích byly jako jediná oblast, kde se tyto prvky neprodlužují, vymezeny právě kaunaské nářečí v okolí Vilkaviškisu, Šakiai a Jurbarkasu, stejně jako malé části aukštaitského nářečí Klaipėdského kraje a západoaukštaitského šiauliškého nářečí (viz LKA 1982: mapa č. 20). Tento názor se začal důsledněji zpochybňovat poté, co se v Litvě rozvinul výzkum nářečí založený na metodách experimentální fonetiky, zejména v pracích experimentálních fonetiků z počátku 21. století, z nichž většina byla žáky profesora Alekse Girdenise (přehled viz Bakšienė 2014: 197). Na otázku, jakou délku mají akutové prvky i, u v uvedených kaunaských nářečích, však dosud nebylo definitivně odpovězeno, a proto se článek vrací k podrobnějšímu experimentálnímu výzkumu těchto zvukových jednotek.
Cílem výzkumu je pomocí metod experimentální fonetiky analyzovat délku prvků i, u dvojhlásek v severozápadní části západoaukštaitského kaunaského nářečí a na základě statistických parametrů vyhodnotit její souvislost s přízvukovými intonacemi. Stanovené úkoly výzkumu: 1) určit konkrétní kvantitativní charakteristiky prvků i, u dvojhlásek ve zkoumaných nářečích; 2) na základě získaných údajů o délce popsat vztahy kvantity zkoumaných prvků v celé severozápadní oblasti VAK (tradičně neprodlužující); 3) pojednat o obecných zákonitostech kvantity prvků dvojhlásek tohoto typu a odpovědět na otázku jejich možného prodlužování či neprodlužování ve zkoumané oblasti.1
Zkoumaný materiál tvořily cílené zvukové nahrávky z okrajových nářečí probírané oblasti VAK – Jurbarkasu a Vilkaviškisu. Z obou nářečí bylo nahráno po 6 mluvčích (3 muži a 3 ženy, narození a vyrůstající ve zkoumaných lokalitách, dobře ovládající místní nářečí, ve středním věku – průměrně ~53 let). Akutové a cirkumflexní2 dvojhlásky s prvky i, u byly pro výzkum nahrány v následujících umělých větách: sulūžo tiltas per upę: da(r) šiltas tas puodas; jai skirtas buvo: rudenį skiršta tos rankos; labai kimšta tas vaikas: kietai kimštas tas skilandis; vakar spintą pirkom: vasarą spiñta tos musės; tiesiog (už)pultas to brudo: visas pūlęs atėjo;
1 Všechna zkrácení viz na konci článku.
2 Délku prvních prvků akutových dvojhlásek lze vyhodnotit pouze jejich porovnáním s odpovídajícími prvky cirkumflexních dvojhlásek; to je zvláště důležité v nářečích s průběhovou přízvukovou intonací.
2
Page 3
už (po)stavěná ta kamna: veškerý majetek zmizel; byl (po)strčen ten stůl: byl úplně křivý; přišel k nám Kùnca: v létě (se)probudí to dítě. Nahrávky byly pořízeny v roce 20143 za účasti autorky článku a jedné zástupkyně místního nářečí, která říkala požadovanou větu, a diktor ji pak 3–5krát volně opakoval. Při analýze materiálu byly neúspěšné pokusy vyřazeny; pro zkoumání každého dvojhláskového spojení byla použita 3 opakování diktora, celkem bylo analyzováno 288 realizací (144 akutových a 144 cirkumflexových dvojhláskových spojení). Získané výsledky jsou navíc porovnávány s výzkumy šakijského nářečí provedenými v předchozích letech, aby byla komplexně pokryta celá oblast, v níž se prvky i, u v akutových dvojhláskových spojeních potenciálně neprodlužují.
Výzkum byl prováděn metodami experimentální fonetiky : pomocí počítačového programu PRAAT byly segmentovány požadované hlásky a změřena délka segmentů; následně byla data zpracována v počítačovém programu EXCEL – v něm byly vypočteny průměrné hodnoty délky a vytvořeny grafy. Byla vypočtena absolutní délka celého dvojhláskového spojení a jeho prvního prvku v milisekundách (ms) a relativní délka prvního prvku v procentech z délky celého dvojhláskového spojení4. Porovnávané soubory délek byly vyhodnoceny pomocí statistického parametru často používaného v experimentální fonetice – takzvaného Studentova kritéria (angl. t Test), které ukazuje, zda je rozdíl mezi dvěma porovnávanými skupinami statisticky významný. Statistické vyhodnocení bylo rovněž provedeno v programu EXCEL výběrem příkazů Data > Data Analysis > t-Test: Two-Sample Assuming Equal Variances. Údaje o délce byly zvoleny k zobrazení pomocí informativních krabicových grafů, které rovněž zachycují určité statistické parametry porovnávaných souborů: první a třetí kvartil, medián, průměr, hodnoty minima, maxima a odlehlých pozorování (podrobněji viz Kruopis 1993; Čekanavičius, Murauskas 2000; Lapinskas 2010).
Při hodnocení novosti a aktuálnosti výzkumu je třeba především zmínit, že celá oblast kaunaských nářečí, v níž se uvedené prvky neprodlužují, je analyzována komplexně. Tuto oblast tvoří tři výraznější areály – vilkaviškijský, šakijský a jurbarkaský, které kromě společného neprodlužování vykazují také poměrně mnoho rozdílů (podrobněji viz Bakšienė 2022); při zodpovězení otázky, jakou délku mají zkoumané prvky dvojhláskových spojení, je proto nutné analyzovat údaje ze všech areálů. Nový a podrobný výzkum délky dvojhláskových spojení v kaunaských nářečích by byl důležitý také pro kodifikaci norem spisovné výslovnosti, neboť, jak již bylo uvedeno, v této normativní otázce dosud nepanuje konečná všeobecná shoda.
1. PŘEDCHOZÍ VÝZKUMY DVOJHLÁSKOVÝCH SPOJENÍ V KAUNASKÝCH NÁŘEČÍCH
Otázka délky prvků i, u v dvojhláskových spojeních západoaukštaitských kaunaských nářečí není nová; dialektologové jí věnovali pozornost v řadě předchozích prací. Jak již bylo naznačeno v úvodu, v zásadních a antologických dílech dialektologie 20. století, v nichž byly nářeční rysy zpravidla popsány pouze na základě poslechu, byla severní a severozápadní kaunaská nářečí (podle klasifikace A. Salise část severních západoaukštaitských nářečí, veliuonština, zanavština a část západní kapsštiny) vyčleňována z celého území litevského jazyka; uvádělo se, že zde se prvky i, u v akutových dvojhláskových spojeních neprodlužují a zůstávají krátké (LKA 1982: mapa č. 20; viz obr. 1).
3 Nedidelė dalis šios medžiagos jau analizuota, žr. Bakšienė 2014.
4 Při pojednání o relativní délce lze vypočítat také to, jakou část celého slova tvoří zkoumaný segment (srov. Švageris 2015: 12 aj.); v tomto případě to však nebylo možné, protože zkoumané dvojice nebyly zcela minimální, lišily se nejen přízvukem, ale také jinými hláskami, jejich počtem apod. Délku bylo zvoleno vyjadřovat v procentech, nikoli v jiných relativních jednotkách, také proto, že bylo třeba navázat na předchozí výzkumy a porovnat výsledky několika nářečí.
3
Page 4
Obr. 1. Kaunaská nářečí, v nichž se prvky i, u v akutových dvojhláskových spojeních neprodlužují (výřez z LKA 1982: mapa č. 20)
S rozvojem výzkumu experimentální fonetiky v Litvě se začaly nářeční rysy znovu ověřovat pomocí objektivnější metodologie. Na počátku 21. století bylo provedeno značné množství experimentálních výzkumů hláskového systému kaunaských nářečí; mezi nimi se pozornost věnovala také otázce délky prvků i, u v dvojhláskových spojeních. Závěry těchto výzkumů téměř všeobecně uváděly, že prvky akutových dvojhláskových spojení se v popisované oblasti prodlužují a stávají se polodlouhými, zachovávají si však kvalitu krátkých samohlásek – při prodlužování mají tendenci se spíše otevírat než zužovat, jak je tomu v celém areálu jihovýchodních litevských nářečí; podobně je tomu v západních žemaitských nářečích, avšak míra otevírání je údajně mnohem menší.
Je třeba zmínit také to, že v severních kaunaských nářečích byly téměř všeobecně považovány za polodlouhé a zpravidla otevřenější i prvky i, u, prodloužené vlivem průběhového přízvuku v cirkumflexových dvojhláskových spojeních, např.: [²ˈʊˌɪˑlkˢ] ~ vìlkas, [²ˈpʲɪˑrkt] ~ pìrkti. V slabikách s oběma fonologickými přízvuky byly tedy tyto prvky z hlediska délky považovány za rovnocenné; prodloužení ve slabikách s průběhovým přízvukem bylo dokonce hodnoceno jako výraznější a systematičtější prozodický rys (podrobněji viz Bacevičiūtė 2004: 89; Bacevičiūtė, Leskauskaitė 2004: 12–14; Vaišnienė, Bacevičiūtė 2005: 292–302; přehled viz Bakšienė 2014). V nejčastěji citovaných pracích však byla analyzována data vždy jen z některého jednotlivého nářečí, případně byla porovnávána s daty z jihovýchodní části kaunaských nářečí, kde se zkoumané prvky zřetelně prodlužují; komplexní výzkum oblasti, kde se neprodlužují, proveden nebyl.
2. VÝSLEDKY CELKOVÉ DÉLKY DIFTONGŮ
Nejprve byly analyzovány výsledky měření celkové délky diftongů se složkami i, u6. Při pohledu na krabicové grafy znázorňující rozptyl údajů o celkové délce akutových a cirkumflexových diftongů v nářečích Vilkaviškis a Jurbarkas (viz obr. 2) je patrné, že obě nářečí vykazují jak společné rysy, tak odlišné délkové zákonitosti.
5 Dėl transkripcijos TFA ženklais žr. Bakšienė, Čepaitienė 2024.
6 V této části jsou probírány pouze údaje o absolutní délce.
4
Page 5
Obě nářečí mají společné to, že cirkumflexové diftongy bývají delší než akutové, což dokládají především vyšší hodnoty mediánů v obou případech. Rozdíl mezi diftongy s různými přízvuky je však výrazně větší v nářečí Vilkaviškis: zde činí epicentrum hodnot délky akutových diftongů 178 ms a cirkumflexových 194 ms, zatímco v nářečí Jurbarkas jde o 164, respektive 168 ms. V nářečí Vilkaviškis se poměrně zřetelně liší také průměrné hodnoty: u akutových diftongů činí 182 ms, u cirkumflexových 192 ms; v nářečí Jurbarkas rozdíl mezi průměry vůbec není – průměrná délka akutových i cirkumflexových diftongů činí 168 ms. Rozdíly mezi nářečími zřetelně odhalují také hlavní oblasti hodnot délky, které leží mezi prvním a třetím kvartilem (v „boxech“ grafu, bez „vousů“): hodnoty prvního a třetího kvartilu u cirkumflexových diftongů v nářečí Vilkaviškis jsou znatelně vyšší než u akutových, zatímco v nářečí Jurbarkas se hlavní oblasti hodnot u diftongů obou přízvuků překrývají a údaje o cirkumflexových diftonzích zcela spadají do oblasti akutových diftongů. Lze tedy předpokládat, že v nářečí Jurbarkas není mezi celkovou délkou akutových a cirkumflexových diftongů probírané skupiny významný rozdíl.
Z grafů je patrné také to, že celková délka všech měřených diftongů je v nářečí Vilkaviškis obecně větší než v nářečí Jurbarkas, avšak při hodnocení údajů o absolutní délce nejde o příliš důležitý rozdíl; může souviset i s individuálními vlastnostmi mluvčích.
Obr. 2 Rozložení hodnot celkové délky diftongů7
Při porovnání průměrů celkové délky dvojic diftongů s různými přízvuky (il – il, ir – ir...) (viz obr. 3) jsou patrné již zmíněné tendence (v nářečí Vilkaviškis je rozdíl mezi akutovými a cirkumflexovými diftongy zřetelně větší; všechny diftongy nářečí Vilkaviškis bývají delší než v nářečí Jurbarkas), ale objevují se i nové rysy, které dokládají uvedené obecné zákonitosti. V nářečí Vilkaviškis jsou v 7 dvojicích (z 8 porovnávaných) delší cirkumflexové diftongy, pouze v jednom případě (ùn – un) je délka větší u
7 Prostřední „boxy“ v krabicových grafech znázorňují oblast hodnot výběru mezi prvním a třetím kvartilem. Mediána (prostřední hodnota výběru; v tomto případě, kdy je počet hodnot sudý (144), se mediána získá výpočtem průměru dvou prostředních hodnot) je označena vodorovnou čarou, aritmetický průměr symbolem × uvnitř „boxu“. Začátek a konec „vousů boxů“ odpovídá minimální a maximální hodnotě výběru (podrobněji viz Lapinskas 2010).
5
Page 6
Akutový dvojhláskový komplex. Největší rozdíl mezi akútovým a cirkumflexovým dvojhláskovým komplexem byl ve vilkaviškijských příkladech zaznamenán u dvojice ùm – ũm (24 ms), nejmenší mezi členy dvojice ìr – ĩr (3 ms). V jurbarském nářečí jsou poměry zcela odlišné: v 5 z 8 dvojic jsou delší akutové dvojhláskové komplexy, jejich rozdíly v délce oproti cirkumflexovým jsou však mnohem menší; odlišuje se pouze akutové ùn, které je o 20 ms delší než odpovídající cirkumflexové. Celkově je patrné, že v jurbarském nářečí se vyskytuje více variace, což umožňuje předpokládat, že celková délka zde není významným příznakem pro rozlišování přízvukových typů dvojhláskových komplexů.
Pozornost také upoutává skutečnost, že celková délka dvojhláskových komplexů v obou nářečích (bez ohledu na přízvukový typ) obecně velmi souvisí s jejich hláskovými složkami: dvojhláskové komplexy s druhými členy n, m (průměrná celková délka 189 ms) jsou výrazně delší než dvojhláskové komplexy s l, r (166 ms).
Obr. 3. Průměrné celkové délky jednotlivých dvojhláskových komplexů
Aby bylo možné ověřit tendence zjištěné v grafech, bylo provedeno statistické vyhodnocení vzorků délky pomocí takzvaného Studentova t-testu (angl. t Test); údaje o celkové délce byly porovnávány samostatně podle přízvukových typů a zkoumaných oblastí (viz tab. 1). Při vyhodnocení jsou nejdůležitější dva statistické parametry: hodnota p (rozdíl mezi vzorky se považuje za statisticky významný, je-li nižší než 0,05), hodnota Studentova kritéria (T) a vypočtená kritická hodnota pro 95% pravděpodobnost (t) (statisticky významný rozdíl je potvrzen, když T > t)8. Jako doplňující parametry mohou být důležité také rozptyl a směrodatná odchylka (získaná odmocněním rozptylu), které ukazují, jak daleko jsou hodnoty zkoumaného vzorku od průměru (podrobněji viz Lapinskas 2010).
Tabulky ukazují, že statistické vyhodnocení potvrdilo popsané zákonitosti. Za statisticky významný lze považovat pouze rozdíl mezi akutovými a cirkumflexovými dvojhláskovými komplexy ve vilkaviškijském nářečí (viz tab. 1), neboť v tomto případě p < 0,05 (0,00733341) a hodnoty T jsou vyšší než t (2,7006357 > 1,96829326). Rozdíl v celkové délce mezi akutovými a cirkumflexovými dvojhláskovými komplexy v jurbarském nářečí je třeba hodnotit jako statisticky nevýznamný, protože hodnota p je vyšší než 0,05 (0,9469643) a T < t (0,0665778 < 1,9682933).
8 Jelikož se hodnotí oboustranná alternativa, není třeba věnovat pozornost znaménku minus u hodnoty T.
6
Page 7
Tabulka 1. Statistické vyhodnocení celkové délky dvojhláskových komplexů
Lokalita | Vilkaviškis | Jurbarkas | Přízvukový typ | Statistické parametry | Akut | Cirkumflex | Akut | Cirkumflex | Průměr (ms) | 182,146 | 192,188 | 168,715 | 168,493 | Rozptyl | 1030,545 | 960,321 | 903,702 | 700,573 | Směrodatná odchylka (ms) | 32,102 | 30,989 | 30,062 | 26,468 | Počet měření | 144 | 144 | 144 | 144 | Hodnota T | –2,7006357 | 0,0665778 | Hodnota p (T < = t) (oboustranná alternativa) | 0,00733341 | 0,9469643 | Kritická hodnota t (oboustranná alternativa) | 1,96829326 | 1,9682933
Shrneme-li údaje o celkové délce dvojhláskových komplexů s prvky i, u ve vilkaviškijském a jurbarském nářečí, jsou důležité dvě skutečnosti: ve vilkaviškijském nářečí byla zjištěna statisticky významně větší délka cirkumflexových dvojhláskových komplexů a ve vilkaviškijském nářečí bývají obecně všechny dvojhláskové komplexy delší ve srovnání s okolím Jurbarkasu. V jurbarském nářečí nebyly zjištěny žádné spolehlivé rozdíly mezi akutovými a cirkumflexovými dvojhláskovými komplexy. Porovnáme-li tyto výsledky s dřívějšími údaji z výzkumu šakijského nářečí, lze říci, že model poměrů celkové délky je bližší v okolí Jurbarkasu a Šakiai: zde bývají delší akutové dvojhláskové komplexy s prvky i, u, jejich rozdíl je však malý a statisticky nevýznamný; poměry délky dvojhláskových komplexů se mění v závislosti na hláskách tvořících střed slabiky (podrobněji viz Bacevičiūtė 2004: 86–88). Je pravděpodobné, že rozdíly mezi oblastmi Vilkaviškis a Jurbarkas–Šakiai jsou způsobeny kontinuálním přízvukem9, který se vyskytuje v té druhé (LKA 1982: mapa č. 106).
3. VÝSLEDKY ABSOLUTNÍ DÉLKY PRVNÍHO PRVKU
Přesnější odpověď na otázku, zda se prvky i, u ve zkoumaných nářečích prodlužují, měla přinést analýza délky prvního prvku dvojhlásek. Jak již bylo zmíněno v úvodu, byly zkoumány údaje o absolutní a procentuální délce prvních prvků.
Krabicové grafy hodnot absolutní délky (viz obr. 4) zřetelně ukazují, že jednotlivá nářečí se liší. Nejdůležitější zákonitosti odhalené v grafech jsou následující: v nářečí Vilkaviškis je délka všech zkoumaných prvků dvojhlásek o něco větší, jde však o údaje absolutní délky, které mohou být ovlivněny individuálními vlastnostmi mluvčích a dalšími faktory; v nářečí Vilkaviškis není patrnější rozdíl mezi prvními prvky s akutem a cirkumflexem: hodnoty prvního kvartilu, mediánu a průměru by zdánlivě naznačovaly, že delší bývají prvky dvojhlásek s cirkumflexem, jejich hodnoty však spadají do pásma hodnot prvků s akutem a zcela se překrývají; poměr údajů o délce v nářečí Jurbarkas je zřetelnější a stabilnější: všechny sledované parametry – první kvartil, medián a průměr – se v případě dvojhlásek s akutem nacházejí v pásmu o něco vyšších hodnot, takže jejich první prvky bývají mírně delší; rozdíl však také není velký, protože se většina vzorků délky prvků s akutem a cirkumflexem překrývá.
9 Jak je patrné, délka prvků dvojhlásek závisí na několika faktorech, především na prozodickém systému konkrétního nářečí, přízvuku a možná také na hláskách, které tvoří slabiku. V budoucnu by bylo vhodné zkoumat diferenciační sílu těchto faktorů pomocí rozmanitějších statistických metod, například dvoufaktorové či vícefaktorové analýzy, kterou výzkumníci v poslední době používají k určení modelů interakce hlásek ve spisovném jazyce (viz Švageris, Urbanavičienė 2024). To však není předmětem tohoto článku, nýbrž širšího výzkumu.
7
Page 8
Obr. 4. Rozložení hodnot absolutní délky prvního prvku dvojhlásek
Graf znázorňující poměr průměrných hodnot prvků dvojhláskových dvojic (viz obr. 5) znovu potvrzuje dříve popsané zákonitosti. Z obrázku je patrné, že v nářečí Vilkaviškis byly v 6 z 8 zkoumaných dvojic vyšší průměrné hodnoty prvků dvojhlásek s cirkumflexem; v nářečí Jurbarkas byly v 5 z 8 případů vyšší průměrné hodnoty prvků dvojhlásek s akutem. Potvrzuje to tendenci, že v okolí Vilkaviškisu bývají delší prvky dvojhlásek s cirkumflexem i, u, zatímco v okolí Jurbarkasu prvky s akutem. Na druhou stranu je v grafu patrné, že poměry průměrných hodnot nejsou stabilní a vyskytují se i případy opačné k popsané tendenci; v některých případech je rozdíl délky mezi prvkem s akutem a prvkem s cirkumflexem zcela nepatrný.
Obr. 5. Průměrné hodnoty absolutní délky prvního prvku jednotlivých dvojhlásek
Údaje z této části výzkumu byly rovněž vyhodnoceny Studentovým t-testem (viz tab. 2). Na základě již výše uvedených parametrů lze tvrdit, že rozdíl v absolutní délce prvků dvojhlásek s různými přízvuky i, u by mohl být považován za statisticky významný pouze v nářečí Jurbarkas: zde T (2,012787915) > t (1,968293255), zatímco p <
8
Page 9
0,05 (0,045073953), je však patrné, že vypočtené hodnoty statistických kritérií se od kritických příliš neliší, a rozdíl mezi porovnávanými výběry je tedy malý. Rozdíl v délce složek dvojhlásek i, u v nářečí Vilkaviškis podle přízvuku se ukázal jako statisticky nevýznamný: T (1,299146024) < t (1,968293255), zatímco p (0,194940153) > 0,05.
Tabulka 2. Statistické hodnocení absolutní délky první složky dvojhlásek
Shrneme-li výsledky výzkumu v této části, lze konstatovat, že vztahy mezi prvními složkami i, u dvojhlásek s různými přízvuky se v porovnávaných nářečích liší. V nářečí Vilkaviškis bývají častěji delší složky i, u dvojhlásek s cirkumflexem, jejich rozdíl v délce však není statisticky významný, takže se délka složek akutových a cirkumflexových dvojhlásek v těchto oblastech v zásadě neliší. V nářečí Jurbarkas bývají delší složky akutových dvojhlásek a rozdíl v jejich délce je potvrzen i statisticky. Ve srovnání s údaji z dřívějších obdobných výzkumů nářečí Šakiai je patrné, že toto nářečí zaujímá přechodné postavení: častěji jsou zde delší složky akutových dvojhlásek i, u (podobnost s okolím Jurbarkasu), statistické rozdíly v délce složek dvojhlásek s různým přízvukem však nebyly zjištěny (podobnost s okolím Vilkaviškisu) (podrobněji viz Bacevičiūtė 2002: 88–91). Předběžné údaje tedy ukazují, že prodlužování prvních složek akutových dvojhlásek i, u v severozápadních kaunaských nářečích sílí směrem k severu.
4. VÝSLEDKY PROCENTUÁLNÍ DÉLKY PRVNÍ SLOŽKY
Při analýze délky zvukových jednotek se nejčastěji vychází nikoli z absolutních, ale z nějakých relativních údajů, protože jsou mnohem objektivnější a jemnější a méně podléhají vlivu individuálních vlastností mluvčího (srov. Pakerys 1982: 44). Jak již bylo uvedeno, v této studii byla zvolena analýza procentuální délky první složky dvojhlásek, tj. jakou část celkové délky dvojhlásky tato složka tvoří.
Výsledky týkající se procentuální délky zčásti potvrdily dříve popsané tendence (například že první složky všech dvojhlásek v nářečí Vilkaviškis jsou delší než v nářečí Jurbarkas), zároveň však odhalily nové aspekty vztahů mezi dvojhláskami a přízvukem. Krabicové grafy (viz obr. 6) ukazují, že podle procentuální délky bývají v obou porovnávaných nářečích delší složky akutových dvojhlásek i, u – ve všech případech jsou vyšší hodnoty prvního kvartilu, mediánu i průměru. V nářečí Vilkaviškis je však rozdíl v délce akutových a cirkumflexových složek sotva patrný, rozsahy hodnot délky se v podstatě zcela překrývají, zatímco v nářečí Jurbarkas je rozdíl mnohem výraznější.
9
Page 10
Obr. 6. Rozložení hodnot procentuální délky první složky dvojhlásek
Průměry procentuální délky první složky jednotlivých porovnávaných dvojhláskových dvojic také potvrzují zjištěné tendence (viz obr. 7). Nejprve je třeba zmínit, že v této skupině dvojhlásek se složkami i, u nejsou mezi akutovými a cirkumflexovými složkami patrné příliš velké rozdíly; jejich délka se pohybuje mezi 40–60% celkové délky dvojhlásky. Nejkratší je cirkumflexová složka m v nářečí Jurbarkas – 40,6%, nejdelší jsou akutové složky r v nářečí Vilkaviškis a r v nářečí Jurbarkas – obě 59,1%. Graf zřetelně ukazuje rozdíly v inherentní délce (závislé na hláskách tvořících jádro slabiky, nikoli tolik na přízvuku): složky dvojhlásek i, u bývají nejdelší vedle sonanty r, nejkratší vedle m, n. Zřetelné jsou také rozdíly spojené s přízvukem: v nářečí Vilkaviškis je v 5 z 8 případů a v nářečí Jurbarkas dokonce v 7 z 8 případů delší akutová složka dvojhlásky, takže toto nejobjektivnější měření potvrzuje výraznější prodlužování akutových složek v okolí Jurbarkasu.
Obr. 7. Průměrné procentuální délky první složky jednotlivých dvojhlásek
10
Page 11
Statistické hodnocení procentuální délky prvních složek rovněž ukazuje, že složky akutových dvojhlásek i, u jsou v jurbarském nářečí statisticky významně delší než odpovídající složky cirkumflexové (viz tab. 3): v tomto případě T (2,549156057) > t (1,968293255), zatímco p (0,01132068) < 0,05. Statistický rozdíl mezi porovnávanými hodnotami délky ve vilkaviškiském nářečí není dostatečný: T (0,594895476) < t (1,968293255), zatímco p (0,552383706) > 0,05.
Tabulka 3. Statistické hodnocení procentuální délky prvních složek dvojhlásek
Shrneme-li výsledky procentuální délky, lze konstatovat, že tato část výzkumu spolehlivě potvrdila výraznější prodlužování složek akutových dvojhlásek i, u v jurbarském nářečí. Podle údajů z předchozího výzkumu šakiškého nářečí nebyl v okolí Šakiai zjištěn spolehlivý rozdíl v procentuální délce odpovídajících prvních složek; v některých případech byly delší složky akutových dvojhlásek, v jiných případech složky cirkumflexových dvojhlásek, přičemž rozdíl nepotvrdilo ani statistické hodnocení (podrobněji viz Bakšienė 2014: 208–211). Rozdíl mezi soubory údajů o délce, opřený o statistická kritéria, je důležitým argumentem pro to, abychom akutové složky jurbarského nářečí i, u považovali za polodlouhé, zejména s ohledem na to, že v okolí Jurbarkas, stejně jako v okolí Šakiai, existuje kontinuální přízvuk, v jehož důsledku je u dvojhlásek cirkumflexového původu zdůrazňována nejen druhá, ale i první složka. Akutové složky i, u jsou však ještě delší než složky zdůrazněné kontinuálním přízvukem10.
5. SHRNUTÍ VÝSLEDKŮ A INTERPRETACE
Shrneme-li výsledky této studie a předchozího výzkumu šakiškého nářečí, je třeba především znovu upozornit na odlišné postavení zkoumaných nářečí z hlediska realizace cirkumflexových slabik: v okolí Jurbarkas a Šakiai se vyskytuje výrazný aloton cirkumflexu – kontinuální přízvuk, při němž jsou zdůrazněny obě složky dvojhlásek, zatímco ve vilkaviškiském nářečí kontinuální přízvuk chybí a důraz cirkumflexu se soustřeďuje pouze na druhou složku dvojhlásky (viz LKA 1982: mapa č. 106). Tyto rozdíly mezi alotonami nepochybně určují kvantitativní poměry analyzovaných dvojhlásek.
1. Výsledky výzkumu i, u celkové délky dvojhlásek s prvky odhalily, že ve vilkaviškiském nářečí jsou o něco delší cirkumflexní dvojhlásky; rozdíl v jejich délce oproti akutovým je významný i statisticky. Nejspíše je to dáno pouze výraznějším prodloužením druhého prvku cirkumflexních dvojhlásek, protože první prvky akutových i cirkumflexních dvojhlásek
10 V dřívějších základních dílech dialektologie se u dvojhlásek s kontinuálním přízvukem obvykle označovaly první polodlouhé složky i, u, zatímco v akutových dvojhláskách byly v pojednávané oblasti považovány za krátké. Jde o poměrně paradoxní hodnocení, protože první složky dvojhlásek cirkumflexového původu byly pokládány za delší než první složky akutových dvojhlásek (podrobnější přehled viz Bakšienė 2014: 195–197).
11
Page 12
Délka prvků v okolí Vilkaviškisu je velmi podobná (viz níže). V okolí Jurbarkasu a Šakiai celková délka dvojhlásek na přízvuku téměř nezávisí, ačkoli akutové dvojhlásky bývají o něco delší; tento rozdíl však není statisticky průkazný. Podle údajů o celkové délce analyzovaných dvojhlásek se tedy odlišují areály Vilkaviškisu a Šakiai–Jurbarkasu.
2. Souhrnné údaje o délce prvního prvku sledovaných dvojhlásek (údaje o absolutní i procentuální délce v zásadě ukázaly stejné tendence), shrnuté v tabulkách 4 a 5, umožnily ještě zřetelněji rozlišit zkoumané nářeční oblasti: v nářečí Vilkaviškisu není mezi prvky akutových a cirkumflexových dvojhlásek podstatný rozdíl; v okolí Jurbarkasu byly zjištěny delší prvky akutových dvojhlásek a rozdíl je statisticky významný; údaje z nářečí Šakiai jsou nejednoznačné: podle absolutní délky se zdají být delší prvky akutových dvojhlásek, podle procentuální délky jsou o něco delší prvky cirkumflexových dvojhlásek, avšak v žádném případě nejsou rozdíly statisticky významné. Na základě výsledků tohoto výzkumu lze tvrdit, že prodlužování prvků akutových dvojhlásek i, u v západní části kaunaského nářečí zesiluje směrem na sever.
Tabulka 4. Poměr absolutní délky samohlásek a prvních prvků dvojhlásek
Délka | Samohlásky i, u (ms) | Tvp i, u (ms) | Tvg i, u (ms) | Poměry délek | Samohlásky i, u: tvp i, u: tvg i, u | Nářečí | Jrb | 66 | 85 | 81 | 1 | 1,29 | 1,23 | Šk | 63 | 102 | 98 | 1 | 1,62 | 1,56 | VIkv | 75 | 93 | 96 | 1 | 1,24 | 1,28
Tabulka 5. Poměr procentuální délky prvků dvojhlásek
Délka | Tvp i, u (proc.) | Tvg i, u (proc.) | Poměr délek tvp i, u: tvg i, u | Nářečí | Jrb | 50,6 | 48,4 | 1,05 | 1 | Šk | 53,6 | 55 | 1 | 1,03 | VIkv | 50,8 | 50,1 | 1,01 | 1
3. Aby bylo možné jasněji odpovědět na otázku položenou na začátku výzkumu – zda je třeba prvky akutových dvojhlásek v popisované oblasti považovat za krátké, nebo polodlouhé – byly alespoň v minimální míře porovnány s odpovídajícími přízvučnými krátkými samohláskami i, u v kmeni slova daných nářečí (viz tabulka 4). Toto srovnání však nelze považovat za příliš spolehlivé, protože údaje byly získány z různých výzkumů11 a pracuje se pouze s hodnotami absolutní délky; přesto lze rozpoznat určité výchozí tendence v délce. Je patrné, že ve všech zkoumaných nářečích jsou prvky akutových i cirkumflexových dvojhlásek výrazně delší než samohlásky. Rozdíl v délce samohlásek a prvků dvojhlásek je největší v nářečí Šakiai – přibližně jedenapůlnásobný; v obou zbývajících nářečích je rozdíl o něco menší, přičemž prvky dvojhlásek jsou přibližně 1,3krát delší než samohlásky. Toto srovnání potvrdilo tendenci k výraznějšímu prodlužování prvků akutových dvojhlásek v nářečích s průběhovým přízvukem, tj. v okolí Šakiai a Jurbarkasu; zde bývají delší než prvky cirkumflexových dvojhlásek, které jsou vzhledem k průběhovému přízvuku obecně považovány za polodlouhé. Alespoň v nejsevernější části kaunaského nářečí je tedy třeba považovat za polodlouhé také prvky akutových dvojhlásek i, u, zatímco v areálu Vilkaviškisu bude třeba k této otázce v budoucnu provést podrobnější výzkum.
11 Šakių šnektos balsių i, u trukmės duomenys imti iš R. Bacevičiūtės (2004) straipsnio; Jurbarko ir Vilkaviškio atitinkamų balsių trukmė apskaičiuota iš kitam tyrimui (žr. Baksienė 2022) įrašytos medžiagos. Suprantama, kad skirtingu metu ir iš skirtingų kalbėtojų įrašyti duomenys gali būti tinkami tik labai preliminarioms pastaboms.
12
Page 13
4. Při hodnocení výsledků těchto výzkumů v kontextu celého litevského jazykového prostoru lze tvrdit, že severní kaunaská nářečí se z hlediska výslovnosti akutových dvojhlásek s prvky i, u neliší ani od ostatních litevských nářečí, ani od celého systému akutových dvojhlásek: stejně jako dvojhlásky s prvky a, e (podrobněji viz Bakšienė 2014) se i analyzované dvojhlásky v této oblasti vyslovují prodlouženě, avšak, jak již bylo zmíněno, pravděpodobně si zachovávají kvalitativní rysy krátké samohlásky12. Tuto prozodickou zvláštnost kaunaského nářečí je třeba zohlednit také při kodifikaci norem spisovné výslovnosti (pokud se stále vychází z fonologické struktury tohoto nářečí), protože v litevském jazykovém prostoru v zásadě neexistují nářečí, která by sledované prvky neprodlužovala; výslovnost krátkých prvků by zde odporovala obecné struktuře prozodických rysů akutových dvojhlásek.
LITERATŪRA
Bacevičiūtė Rima 2004: Šakių šnektos prozodija ir vokalizmas [Šakiai Subdialect: Its Prosody and Vowel System], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Bacevičiūtė Rima, Leskauskaitė Asta 2004: Akūtinių dvigarsių pirmųjų dėmenų i, u trukmė aukštaičių šnektose [Quantity of First Components [i], [u] of Acute Diphthongs in Aukštaitian Subdialects]. – Baltų ir kitų kalbų fonetikos ir akcentologijos problemos, ats. red. G. Akelaitienė, Vilnius: Vilniaus pedagoginis universitetas, 9–20.
Bakšienė Rima 2014: Vakarų aukštaičių kauniškių dvigarsiai: kiekybės santykiai [Diphthongs of Western Aukštaitian of Kaunas: Quantitative Ratio]. – Acta Linguistica Lithuanica 71, 193–214.
Bakšienė Rima 2022: Vakarų aukštaičiai kauniškiai: arealai ir diferenciniai požymiai [Western Aukštaitian of Kaunas: Areas and Differential Features], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Bakšienė Rima, Čepaitienė Agnė 2024: Tarptautinės fonetinės abėcėlės rašmenys lietuvių tarmėtyroje [International Phonetic Alphabet Characters in Lithuanian Dialectology], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. DOI: https://doi.org/10.35321/e-pub.135.tfa-lietuviu-tarmetyroje.
Bielinskienė Agnė, Kazlauskienė Asta, Rimkutė Erika, Tamošiūnaitė Aurėlija 2014: Lietuvių bendrinė kalba: normos ir vartosena [Standard Lithuanian Language: Norms and Usage], Kaunas: Vytauto Didžiojo universitetas.
Čekanavičius Vydas, Murauskas Gediminas 2000: Statistika ir jos taikymai I [Statistics and its Applications I], Vilnius: Vilspa.
Čičirkaitė Ramunė 2019: Vilniaus kalbos fonetinių ypatybių socialinės reikšmės: stigmatizuojamas ilginimas ir santykis su žiniasklaidos kalba [Social Meanings of Phonetic Variation of Vilnius Speech: Stigmatised Lengthening and Relation to Media Language]: daktaro disertacija, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Kruopis Julius 1993: Matematinė statistika [Mathematical Statistics], Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.
Lapinskas Remigijus 2010: Pats trumpiausias taikomosios statistikos kursas su R [The Shortest Course in Applied Statistics using R], Vilnius: Vilniaus universitetas. Prieiga internete: https://web.vu.lt/mif/a.reklaite/files/2013/02/2010.01-Pats-trumpiausias-su-R.pdf.
12 Rengiamame platesniame tyrime, kurio dalis yra šio straipsnio analizė, numatoma išsamiai ištirti būtent Vilkaviškio ir Jurbarko apylinkių dvigarsių dėmenų i, u kokybės požymius, nes anksčiau šiuo atžvilgiu daugiausia dėmesio buvo skirta tik Šakių šnektai. Paminėtina, kad minėtoje VLKK rekomendacijoje, nurodančioje aptariamųjų dvigarsių tarimą, tuo atveju, kai laisvesniame bendrinės kalbos stiliuje neprieštaraujama pusilgiams jų dėmenims, teigiami tik kokybiškai trumpieji pirmieji dėmenys i, u (TFA žymimi [ɪ] ir [ʊ], pvz.: [ˈpʲɪlkes] ~ pilkas, [ˈkʊrʲtʲi] ~ kūrti) (plačiau žr. VLKK 2021). Taigi aptariamųjų dėmenų kokybės klausimas taip pat išlieka aktualus.
13
Page 14
LKA 1982: Lietuvių kalbos atlasas 2: Fonetika [Lithuanian Language Atlas 2: Phonetics], red. K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas.
LKTCh 2004: Lietuvių kalbos tarmių chrestomatija [Lithuanian Dialects Reader], sud. R. Ba-cevičiūtė, A. Ivanauskienė, A. Leskauskaitė, E. Trumpa, Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla.
Pakerys Antanas 1982: Lietuvių bendrinės kalbos prozodija [Prosody of the Standard Lithuanian Language], Vilnius: Mokslas.
Pupkis Aldonas 2020: Lietuvių bendrinė tartis. Norminimo istorija ir dabartis [Standard Lithuanian Pronunciation: the History and Presence of Standardisation], Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.
Švageris Evaldas 2015: Lietuvių ir latvių tarmių monoftongų priegaidžių akustiniai požymiai: lyginamoji analizė [Acoustic Characteristics of Monophthong Pitch Accents in Lithuanian and Latvian Dialects: a Comparative Analysis]: daktaro disertacija, Vilnius: Vilniaus universitetas.
Švageris Evaldas, Urbanavičienė Jolita 2024: Lietuvių kalbos balsių formantinę struktūrą ir trukmę lemiančių veiksnių sąveika bei hierarchija [Phonetic Distribution of Vowel Quality and Quantity in Standard Lithuanian: a Factorial Analysis], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
Vaicekauskienė Loreta 2017: Du sąmonės lygmenys, dvi geriausios kalbos, vienas standartas [Two Levels of Consciousness, Two Best Languages, One Standard]. – Lietuvių kalbos idealai, sud. L. Vaicekauskienė, Vilnius: Naujasis židinys-Aidai, 111–142.
Vaišnienė Daiva, Bacevičiūtė Rima 2005: Dėl pietų žemaičių raseiniškių ir šiaurinių vakarų aukštaičių kauniškių dvigarsių [i, u + l, m, n, r] [Concerning the Semi-diphthongs [i, u + l, m, n, r] in Southern Žemaitian of Raseiniai and North-Western Aukštaitian of Kaunas]. – Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 1, vyr. red. D. Mikulėnienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 292–303.
VAKKKA 2005: Vakarų aukštaičiai kauniškiai ir Klaipėdos krašto aukštaičiai [Western Aukštaitian of Kaunas and Aukštaitian of Klaipėda region]: mokomoji knyga, sud. R. Bacevičiūtė, D. Mikulėnienė, V. Salienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
VLKK 2021: Rekomendacija „Dėl pagrindinių bendrinės lietuvių kalbos tarties normų“ [Recommendation on Basic Norms for Pronunciation of Standard Lithuanian Language] (2021 m. gruodžio 16 d. Nr. PN-18 (k-26)). Prieiga internete: https://www.vlkk.lt/aktualiausios-temos/tartis-ir-kirciavimas/26-pagrindiniai-tarties-reikalavimai.
Zinkevičius Zigmas 1994: Lietuvių kalbos dialektologija [Lithuanian Dialectology], Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.
Zinkevičius Zigmas 2006: Lietuvių tarmių kilmė [Origin of Lithuanian Dialects], Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
ONCE AGAIN ON THE QUANTITY OF ELEMENTS I, U IN MIXED DIPHTHONGS: DO THEY REALLY NOT LENGTHEN IN THE DIALECT AREA CLOSEST TO THE STANDARD LANGUAGE?
Summary
The article analyses the quantity of the elements i and u in mixed diphthongs in the northwestern part of the Western Aukštaitian subdialect of Kaunas, which encompasses the local dialects of Jurbarkas, Šakiai, and Vilkaviškis. The phonological and prosodic structure of these regional dialects is most commonly used as a basis for codifying the norms of standard pronunciation. As the established pronunciation of the acute syllables of this type in the standard language is still a subject of debate (whether they are short or semi-long), it is essential to identify their prosodic features in those local dialects that have traditionally been considered an area where the elements i, u do not lengthen and which stands out from the rest of the Lithuanian language system.
The study employed experimental phonetic methods, and the statistical significance of differences in duration values across samples was assessed using the Student’s t-test. The total duration of both acute and circumflex mixed diphthongs, as well as the absolute duration of their initial elements i and u in milliseconds (ms) were analyzed. Additionally, the percentage duration of the initial elements relative to the total duration of the mixed diphthong was calculated.
It was found that in terms of total duration, only the circumflex mixed diphthongs in the Vilkaviškis local dialect are slightly longer, and the difference in their duration is statistically significant. In the areas of Jurbarkas and Šakiai, the total duration of mixed diphthongs is almost independent of pitch accent, although acute mixed diphthongs tend to be slightly longer. However, this difference is not statistically reliable.
The results of the study of the initial element duration revealed no significant difference between the acute and circumflex mixed diphthong elements in the Vilkaviškis local dialect. In the Jurbarkas area, the elements of acute mixed diphthongs were found to be longer, with the difference being statistically significant. The data from the Šakiai local dialect are inconsistent. Thus, the lengthening of i and u in acute mixed diphthongs in the western part of the Kaunas subdialect becomes more pronounced toward the north.
A comparison of the findings in the present study with data from previous research on the duration of short vowels i and u shows that, in all the local dialects examined, the elements of both acute and circumflex mixed diphthongs are noticeably longer than the corresponding vowels. The lengthening of the elements of acute mixed diphthongs tends to be stronger in local dialects with a continued pitch accent, namely in the area of Šakiai and Jurbarkas. Therefore, in the northernmost part of the Kaunas subdialect, the elements i and u in acute mixed diphthongs can also be considered semi-long. Meanwhile, more detailed studies on this question are still needed in the Vilkaviškis area.
The summarized results of the study confirmed that in terms of the pronunciation of the elements i, u in acute mixed diphthongs, the northern local dialects within the Kaunas subdialect do not differ either from other Lithuanian local dialects or from the overall system of acute mixed diphthongs; here, too, the elements are pronounced with lengthening, while retaining the qualitative features of short vowels. Thus, it is likely that
15
Page 16
there are no local dialects within the entire Lithuanian language area in which these elements remain unlengthened, as the pronunciation of short elements would contradict the overall prosodic structure of acute mixed diphthongs.
