LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, IV

LIETUVOS TSR MOKSLŲ AKADEMIJA

O UŽÍVÁNÍ TRPNÝCH PŘÍČESTÍ PŘÍTOMNÉHO ČASU

V. AMBRAZAS

Trpná příčestí přítomného času vykazují téměř všechny hlavní typy užívání příčestí v litevštině. Spojením s osobními tvary slovesa būti mohou tato příčestí tvořit složené časy trpného rodu, např.: kniha se píše, cesta se opravovala, domy se stavěly atd. Mohou vyjadřovat vedlejší děj a ve větě zastávat funkci časového, způsobového a jiného příslovečného určení, např.: chválen, nevychloubej se, haněn, nermuť se, Švnč; stále ostřelováni jsme šli mnoho hodin Cv R III 232. S podstatnými jmény a zájmeny v nominativu a se zvratnými slovesy často tvoří takzvanou konstrukci nominativu s příčestím (nominativus cum participio) a vstupují do složeného přísudku, např.: on sám se prý hlásil, aby byl připuštěn k vedení oddílu do útoku Vencl R III 443; člověk si neuvědomuje, že je terčem posměchu Šts. Ve všech těchto případech mají trpná příčestí přítomného času pasivní význam, tj. označují děj, jehož přímým předmětem je podmět věty.

Zvláště velkou rozmanitostí užití se vyznačují atributivní trpná příčestí přítomného času. Označují vlastnosti věcí a jevů vyplývající z děje, který vyjadřuje slovesný kořen příčestí, např.: vařen pokrm, psaný dopis, čtená kniha atd. Atributivní trpná příčestí přítomného času mají specifické rysy, které je odlišují od ostatních trpných příčestí. Ačkoli na to upozornili již autoři nejvýznamnějších litevských mluvnic 19. století¹ a J. Jablonskis a K. Būga ukázali rozmanitost významů trpných příčestí přítomného času na mnoha příkladech z lidové mluvené řeči a starých písemných památek², užívání těchto příčestí nebylo podrobněji zkoumáno. Tento článek si klade za cíl poukázat na charakterističtější případy užívání atributivních trpných příčestí přítomného času a objasnit je.

§ 1. Atributivní trpná příčestí přítomného času mohou mít konkrétní pasivní (trpný rod) význam. V takových případech označují vlastnosti věcí vyplývající z děje probíhajícího v čase určeném přísudkem věty (nebo celou větnou situací a kon-

¹ Žr. A. Schleicher, Litauische Grammatik, 319—320, Prag, 1856; F. Kurschat, Grammatik des Littauischen Sprache, 413, Halle, 1876.

² Žr. J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, 1, 301—302, 304—308, Vilnius, 1957; K. Būga, Rinktiniai raštai, 1, 531—536, 543, Vilnius, 1958; 2, 117—118, Vilnius, 1959.

93

textu) uvedeném časovém úseku. Slovo určované příčestím je přímým předmětem tohoto děje, např.:

V domě je ještě tma, jen na protější stěně se třpytí odlesky roztápěné pece Balt PV I 9. V pokoji zavoní pečené uzené maso Sim R VI 150. Zlobí se jako kozel, kterého vezou na trh Krk. Zaklapaly nabíjené pušky, ale nikdo nevěřil, že by generál rozkázal střílet do neozbrojeného davu Myk-Put S 340. Několik let za války neoraná lada zarostla bodláky a pelyňkem Vencl R II 49. Jedna po druhé se v chalupách rozsvěcela světélka, z komínů stoupal kouř, ozývalo se bouchnutí otvíraných dveří Baltr PS 44. Co říkal chmelíček, pokládán na plátno? DŽ II 513. U zdi v zadní části strýcova pokoje stála postel s velmi zřídka měněným prostěradlem Vaižg RR I 103. Beran s rohy odstrkuje nekojená jehňata stranou Dr.

Trpná příčestí přítomného času s konkrétním pasivním významem lze stejně jako odpovídající slovesa spojovat s příslovci a nepřímými pády, které označují různé okolnosti děje vyjadřovaného kořenem příčestí. Je-li uveden původce tohoto děje, vyjadřuje se genitivem (tzv. genetivus auctoris), např.:

Dveře skřípající ve větru nedovolily spát ŽR (DŽ III 338). Povoz se znovu pohnul, tažený koníkem, a rychle zmizel za spálenou zdí Vencl R II 56. Odkud mohl řezník vědět, že děti Eleny skutečně dostanou majetek nakládaný námi? Krv R 56. Mykoliukas se noří do svých hraných tónů Vaižg RR I 43.

Konstrukce trpných příčestí přítomného času s genitivem původce nejsou příliš rozšířené. Trpná příčestí přítomného času s pasivním významem se obvykle užívají tehdy, když je původce děje označovaného jejich kořenem pro mluvčího buď nedůležitý, nejasný či zobecněný, anebo samozřejmý z kontextu a není třeba jej z stylistických důvodů zmiňovat.

Trpná příčestí přítomného času s konkrétním pasivním významem se tvoří od tranzitivních sloves. Mohou se však tvořit také od sloves (čekat, chtít, žádat a podobně), která řídí genitiv mající význam přímého předmětu, např.:

Nech si dcerušku, dokud nepřijedou... žádaní ženichové JV 256. Nevítané návštěvy jsou příště dražší než očekávané Dov. Všude byl žádaným hostem Krv R 87. Přijíždějí hosté, očekávaní i káraní Mrc.

Tato příčestí lze také spojovat s genitivem původce (srov.: námi očekávaný den, rodiči žádaný host atd.); jejich gramatický význam se neliší od příčestí tvořených od sloves řídících akuzativ.

Obecně se atributivní trpná příčestí přítomného času označující konkrétní pasivní děj, který časově souběží s hlavním dějem věty, v současné litevštině užívají poměrně zřídka. Tvoří se pouze od sloves nedokonavého vidu a jsou nejtypičtější pro spisovný jazyk.

§ 2. Přítomná trpná příčestí nejčastěji označují vlastnosti vyplývající z trvalých nebo za určitých okolností vždy probíhajících dějů (stavů), např.:

94

Jak se tam daří mamince, milovaný příteli, sestře? Nėr R I 332. Rapolas jde, spěchá známými bažinnými pěšinami a diví se Vaižg RR I 54. Když jsem nenašel cestu známou, za úplné tmy jsem se velmi namáhal IM 1862 18. Za cestou se ve stínech táhla neznámá pole Myk-Put S 270. Za koncem zahrady se s pokřikováním odvalili neznámí lidé Ds. Na nástupišti stanice se shromáždilo nemálo známých novinářů Vencl GD 446. Kdo to byl: chasník matčin nebo otcův, dědeček, nebo zaopatřovaný nádeník? Cv R III 7. U tety a jejího klidného muže vyrovnané povahy se mísily i zakázané tilžské tisky Vaižg RR I 270. Hýčkané dítě jde sekat psům seno Grž.

Na rozdíl od příkladů uvedených v předchozím oddílu vyjadřují tato příčestí více či méně trvalé vlastnosti věcí a mají výrazný kvalitativní význam. Známý člověk není jen člověk známý právě teď nebo v době určené slovesem, stejně jako známá cesta není jen cesta, o níž se ví pouze v okamžiku promluvy — jde o vlastnosti příznačné pro probírané věci. Protože nemají konkrétní časový význam, tato příčestí si zachovala vidovou kategorii a slovesné konstrukce s příslovci, srov.: můj známý člověk nebo dobře známá cesta. V ustálenějších spojeních s podstatnými jmény však přítomná trpná příčestí s obecnějším významem tyto slovesné rysy nemají a užívají se jako určitá druhová přívlastečná určení, např.:

Vešla drobná dívka s úzkými rameny, obutá do vysokých šněrovacích střevíců Balt PV I 181. Kde mám uvazovací šátek (tj. sváteční, ale už obnošený)? Rdm. Ležel v poledním odpočinku na skládací židli Vencl R II 58. Hle, Karpis... má dnes alespoň najatou, ale levnou pracovní sílu Myk-Put S 85 (srov. též: nakažlivá nemoc, příchozí, odchozí písemnosti apod.).

§ 3. Přítomná trpná příčestí mají často v ý z n a m m o ž n o s t i, tj. označují vlastnost vyplývající z možného děje, např.:

Blíží se jaro. Cesty se stávají čím dál obtížněji schůdnými a sjízdnými Vencl R III 455. V hloubi předsíně Kazimieras čistil kuchyňská kamna, svícny a jiné leštitelné předměty Ciurl R III 101. Ano, byla to kniha života — odhalená, ačkoli těžko pochopitelná Bil R I 220. Teď i za třicet dostaneš snášenlivého koníka Kp. Hle, na prostranství je sotva viditelná střecha a věžička kostelíka Myk-Put S 590. Letos se oves velmi dobře vymlátí Mrs. Mám řeku přebroditelnou a kopeček schůdný; tu řeku nepřebrodím a na kopeček nevylezu End (srov. též: dostupné ceny tsp, obejitelný „malý“ borový les Rd, vytahovací stůl Klp, průsvitná mlha Balt PV I 269 apod.).

Význam možnosti mají obzvlášť často záporné tvary přítomných trpných příčestí. Je třeba poznamenat, že většina přítomných trpných příčestí užívaných v současné litevštině se záporkou ne- označuje nemožnost děje vyjádřeného slovesným kořenem, např.:

Nespočítatelná stáda dobytka se pasou na nových pastvinách Vencl TB 187. Jak po pravé, tak po levé straně silnice se rozprostírají nedozírná pole Sim R VI 325. Slova rozhořčené ženy se valila jako nezadržitelný proud Vaižg RR I 132. Od toho dne se Poviliokas stal téměř k nepoznání Balt PV I 257. A tam, kde končí tráva, se boří do neprůchodných bažin

95

borůvkové, klikvové, ostružinové porosty Balt Pv I 57. Smrt poskytla oběma neúprosným nepřátele Myk-Put S 588. Pocit, že jsem naživu... mi přinášel nesmírnou radost Cv R III 234. Přinese osnovky neunesitelné, natáhne plátno neutkané Rš. Velké výbavy nepřepravitelné, neosedlaní koníci nezadržitelní JV 72. Dny mládí nevratné, věneček z routy neuvadnutelný Skp.

Přítomná trpná participia vyjadřující možnost nemají jasný význam trpného rodu. To se odráží i v jejich syntaktických vztazích k jiným slovům. Tato participia se nevážou k genitivu činitele, nýbrž podobně jako přídavná jména k dativu, např.:

Za feudálního zřízení byla litevská kniha téměř nepřístupná prostým lidem Kors LKr 38. Hráchová kaše s olejem, uzavřená, není dostupná každému Myk-Put S 69. Mykoliukas se usmíval do jiného světa, s nímž se stýká způsobem ostatním neviditelným Vaižg RR I 39. Slova štěstí a rovnost mu byla srozumitelná a drahá Bil R 224. Dveře jsou všem průchozí (všichni jimi mohou procházet) Pc.

V prvních dvou větách je konstrukce s genitivem zcela nemožná. V dalších příkladech bychom použitím genitivu namísto dativu změnili význam: přítomná trpná participia by ztratila význam možnosti a vyjadřovala by vlastnosti vyplývající z pasivního děje (např. dveře, kterými všichni procházejí — jsou dveře, jimiž všichni procházejí, kdežto dveře průchozí všem jsou dveře, jimiž všichni mohou procházet, ale nemusí). Konstrukce s dativem ukazuje blízkost přítomných trpných participií vyjadřujících možnost k přídavným jménům (srov.: dveře otevřené všem, je všem milý apod.).

Je třeba poznamenat, že s dativem lze spojovat také některá přítomná trpná participia zobecněného významu probíraná v § 2, např.: Všechny tyto věci jsou Joniukui neznámé, nevídané Bil R I 160.

Význam možnosti má mnoho přítomných trpných participií užívaných ve starých památkách litevského jazyka (zejména se záporkou), např.:

Dawe... pėkis atmaynomus rubus (=odmien­ne szaty) ChB I Moz 45, 22. Ispeiemas cžonai jra klojojmas Manicheu MT 11₁₁. Po teip’ maž tikimam mokitinių atsakimui /liepė žmonėmus šeštis DP 125₁₈. Žodis... yra dermingas /iszmanomais suprantamas szmonems SE 104₂₂. Szodeis ischmanomais... kalbėia BrP I 244₃. Rassi cze... daiktus auksu neatsweramus MT XIX₁₉. Tenái ne suskaitomi kariai tų kurie iš kęntė kančias (=niezliczone Wojska) DP 543₃₇. Tikra ir nepaudinama tiesa MT 36₁₂. Ne pakėlemá yra kančia (=nieznosna) Dp 310₂₆. Wiešpačiui buwa yskilęs neužmokama skolą MK 150₁₉ (srov. také: plauk iama upe ’spustny, navigabile flumen’ 350; išmanomas ’pojętny rozumem, comprehensibilis, facilis ad intelligendum’ SD 268; perpučiamas ’wiatrom otworysty, perflabilis’ SD 395; negeriamas ’nie pity, non potabilis’ SD 180).

§ 4. Přítomná trpná participia mohou příležitostně mít také význam nutnosti, tj. vyjadřovat děj, který je třeba vykonat s předmětem označovaným určujícím slovem, např.:

96

Co tam chválit něco nechvalného (tj. něco, co se chválit nemá) Pg. Což nejsi za takovou práci bit (tj. nemá tě za ni někdo bít)? Skn. V našem brigádě se už žito sklízí (tj. má sklízet) Skn. V jedné sýpce se krmí myš, v druhé se chová krysa JV 589. Tolik sena hrabat, vozit, a už se sklízejí i jeteliny ŽR II 329.

Podobné případy se vyskytují i v písemnostech XVI–XVII. století, např.:

Reykia ne pápeykemo giwenimo SP II 136₁₇. Kiti wel... bilo | iog yra daiktas abéioiamas DP 193₃₇. Srov. také tato srovnání K. Sirvyda: Niepewny Incertus, dubius, ambiguus Abeioiamas, abeioitinas SD 180. Przedayny. Vendibilis venalis. Parduotimas (sic!) parduodamas SD 293.

Takové přítomné trpné participium je významově blízké participiím nutnosti. Proto je v nářečích, v nichž se participia nutnosti neužívají, často zastupují přítomná trpná participia. Je třeba poznamenat, že v lotyštině, kde participia nutnosti s příponou -tins již zanikla, mají přítomná trpná participia význam nutnosti mnohem častěji³. V litevském spisovném jazyce přítomná trpná participia participia nutnosti vytlačit nemají sklon.

§ 5. Přítomné trpné participium často označuje účel věci nebo její vhodnost k provedení určité činnosti, např.:

Zanedlouho se celá plocha mezi lesem a ornou půdou zbělela jako nějaké jezero Myk-Put S 277. Kolik máte v kolchozu obdělávané půdy? Rgv. Krmná řepa je mnohem hrubší než řepa určená k jídlu Dsm. Jdi, hlupáku, jdi sít každé semeno určené k setí Dn R 38. Zosikė... často chodívala v oděvech určených k nošení Žem R II 215.

Participia tohoto významu tím, že označují účel věcí, je zároveň odlišují od jiných podobných věcí a ukazují jejich druh. Stejně jako většina druhových přívlastek ve spisovném jazyce bývají nejčastěji adjektivizovaná a užívají se k vytváření odborných termínů z různých oblastí, např.: jedlá řepa, pitná voda, výkrmné prase, dojná kráva, tkací vlna, podávací vidle (na seno, obilí), pastviny, louky určené k sečení, obdělávaná půda apod.

Genitiv podstatného nebo zájmenného jména užitý s přítomným trpným participiem účelového významu se již chápe nikoli jako genitiv původce (genetivus auctoris), nýbrž jako genitiv vlastnosti (genetivus possessivus), např.: Naše jedlé řepy úplně zmrzly Plm. Letos je naše louka určená k sečení malá Skp.

§ 6. Přítomná trpná participia s významem možnosti, nutnosti a účelu se užívají jako určitá adjektiva odvozená od sloves. Označují stálé vlastnosti věcí a zároveň vyjadřují vztah určovaného slova k ději vyjadřovanému kořenem participia. Tento vztah je v příkladech uvedených výše objektový: určované podstatné jméno označuje přímý objekt děje vyjádřeného participiem (srov.: rozumět knize — kniha, které se rozumí; pít vodu — pitná voda; obdělávat půdu — obdělávaná půda apod.). Objektový vztah s určovaným slovem spojuje tato participia s přítomnými trpnými participii pasivního významu zmíněnými v § 1. Avšak

³ Viz J. Endzelīns, Latviešu valodas gramatika, 999, Rīgā, 1951; Latvijas PSR ZA Valodas un literatūras institūts, Mūsdienu latviešu literārās valodas gramatika, 1, 646, Rīgā, 1959.

7. Kalbotyros klausimai, IV

97

Participia trpného rodu přítomného času s významem možnosti, potřebnosti a účelu nemají časový význam ani další slovesné rysy a nemohou vytvářet syntaktické konstrukce charakteristické pro trpný rod.

Mezi atributivními participii trpného rodu přítomného času a podstatnými jmény, s nimiž se pojí, bývají vedle vztahu objektového často také jiné typy logických a modálních vztahů.

a) Označované podstatné jméno je prostředkem děje vyjadřovaného kořenem participia, např.:

Nechtěli mi věřit, že jsem tiskl noviny na balicí papír! Gud-Guz KIT 206. Slovo — dnes je jeho útočnou zbraní Myk-Put S 505. Podávací (na seno, obilí) vidle byly trojzubé Sts. Pitný džbánek... se ze starého zvyku stále nazývá pohárem Dauk R 179. A tam žací stroj, snad jeden z prvních, už začíná sklízet letní obilí Sim R VI 363.

Participia trpného rodu přítomného času označující pojem prostředku se poněkud méně často tvoří také od intranzitivních sloves, např.:

Bylo tu celé stádo ovcí, několik koní a také výjezdní hřebec Balt PV I 186. Má koně jezdecké i kočárové K II 129. Dole vyřízněte otvor pro vylétávání (tj. otvor, kterým včely vylétají) BK 21.

V těchto větách stejně jako v příkladech uvedených v § 5 participium trpného rodu přítomného času ukazuje, k provádění jakého děje je určen prostředek označovaný podstatným jménem; mezi pojmy vyjádřenými participiem a podstatným jménem však není přímý objektový vztah. Tato participia trpného rodu přítomného času, která označují účel prostředku pojmenovaného podstatným jménem, jsou v současné litevštině velmi produktivní a hojně se užívají při tvoření názvů různých nástrojů a přístrojů, např.: šicí, řezací, tiskací a podobně stroj, brány, hoblovací, tkací, soustružnické a podobné stavy, střelná zbraň, řezací nůž, zápalné náboje, stříhací nůžky, rýsovací prkno, psací stroj, bicí, dechové nástroje (hud.), pečicí pec a podobně. Určité tvary těchto participií jsou v literárním jazyce součástí terminologie mnoha vědních i řemeslných oborů. V hovorovém jazyce, a někdy také v písemných textech, se k označení prostředku užívají i neurčité tvary participií, např.: tkací váleček Lš, vláčecí bič Ds, vláčecí postraňky Pl, zvětšovací sklo Ds, pracovní kůň Pnd, pitný hrnek Lš, žvýkací šátek Sim R, jízdní (tj. určené na cestu) peníze Nm, jízdní, jezdecký kůň Ds, N 39, 74, jezdecké kalhoty K II 129 a podobně.

Užívání participií trpného rodu přítomného času k určení prostředku označovaného podstatným jménem je ve litevštině starým jevem. Ve starých jazykových památkách se vyskytuje nemálo takových participií, např.:

Rodžeme tatái... ispeiemais rąsztai DP 260₄₈. Uděláš... měděnou mycí nádobu (= wannę miedźianą) ChB II Moz 30, 18. Měděná mazgojamas sudas ChB II Moz 30,17. S lakiojemoiseis sparnais VEE 150₁₆. Srov. také tyto příklady z Milkeho slovníku: Méžemojį szákė 'Mistgabel' II 207; Rászoma szilksna 'Pergamen' II 369; Popėrus raszomas 'Schreibpapier' II 424; plunksna iászoma 'Schreibfeder' II 424; giérams rykas 'Trinkgefäss' II 476; jautis árams 'Zugochse' II 561.

98

b) Určované podstatné jméno udává čas nebo místo děje vyjadřovaného kořenem příčestí, např.:

α) Tři kohouti znamenají nejčasnější přesouvající se dobu na podzim a v zimě Stn D 26. Když nastal zaháněcí čas, zježily se mi vlasy Lnk. Pozná čas k přesunu a probouzí se Užv. Včera jsme měli den, kdy se páslo Rm. Nastal čas, kdy se umírá, a krtek umírá Jabl RR I 304—305. Tehdy byl vhodný den Šrv. Dělník pracuje v pracovních dnech JŽ (DŽ II 390). Nejedlý den jsem se rozhlédl, když jsem se najedl kaše Ss. Právě těchto dvou let, přechodných let, musíme náležitě využít Myk-Put S 87. Už byl čas k ulehnutí, když přijeli JŽ I 488. Tam zuří a zanechali den, kdy se pláče DD 77. Proč ti hlupáci otáleli, dokud neuplynula lhůta k podání! (tj. doba, během níž lze podat dokumenty) Srov. II 90. Srov. ještě ze starých písemností: Atejs wel dirbana (tj. dirbama — V.A.) diena BrP I 97₁₄. Ant Vžgavimõsios Seredõs. Sakimas DP 111₃₉. Sėjams cziesas 'Saatzeit' MŽ II 398.

β) Andrius vidí mezi stromy z hloubi zahrady vyčnívat červenou střechu obytné světnice Tutkuse Vencl R II 69. Medvědi přes dobrý akėjamo trám přelezli BM 69. Místa určená k pastvě obvykle nazýváme pastvinami Jabl RR I 305. Pastevních luk je mnoho OG 408. Místa k stání v divadle jsou vždy levnější Jabl. Velmi rozbitá cesta Trs. Kde se v chalupě setkávají dvě lavice za stolem, tomu se říká kout k pláči JŽ (viz „krikštsuolis“). Podobně také ve starých písemnostech, např.: Gulėjo ant patalo sawa gulamoy-kamaroy ChB II Sam 4,7. Kamara gulima 'gulta, svjaplnia komora, ložnice' SD 136. Mėgamoji kammara 'Schlafkammer' MŽ II 414. Wissi mes turime buti apreiǯkchti pokimis sudijemoia sosta MT 247 b. Sedose ant sudijemoia sosta VEE 172₂₁₃. Ant kulamos aslos ChB Rut 3,2.

K vymezení času a místa označovaného podstatnými jmény se přítomná trpná příčestí nyní nejčastěji užívají v ustálených slovních spojeních, např.: obytný okamžik; přijímací hodiny (dny); období zákazu (kdy byl zakázán tisk); kuřácký vůz; ložnice, pracovna, přijímací pokoj, jídelna a podobně). Tvoří se jak od přechodných, tak od nepřechodných sloves.

c) Vztahy přítomného trpného příčestí k určovanému podstatnému jménu mohou být ještě volnější. Někdy příčestí označuje děj, s nímž pojem vyjádřený podstatným jménem souvisí nepřímo, např.: smrtelná nemoc Nm, tj. nemoc, na kterou se umírá (srov. smrtelný, omamný jed DŽ I 89); záchvatová (epileptická) nemoc „epilepsie“ Mos, Kv, N 296; setý vítr „mírný teplý vítr vhodný k setí“ Tv; ležící chléb „chléb získaný ležením, zadarmo“ Prng; spěchající práce „práce, kterou je třeba naléhavě vykonat“ PT 38; vynucené povinnosti „povinnosti vykonávané z donucení“ Vaižg RR I 43; zpěvní knihy „knihy, z nichž se zpívá“ KGr 413; závěrečné poznámky „poznámky, jimiž se zakončuje práce nebo projev“ a podobně. Taková přítomná trpná příčestí s určujícími slovy často také tvoří poměrně ustálená slovní spojení, která plní funkci určitých termínů. Patří sem i mnoho jazykovědných termínů, např.: optativ, imperativ, kondicionál, činný rod, přítomný čas, psaný a mluvený jazyk a další.

99

Volnost a rozmanitost vztahů mezi příčestím a určovaným podstatným jménem je zřetelně patrná také v památkách z 16.–17. století, srov.: nusidėjimas mirsztamas DP 510₁₁; waystą ir gedigą /ir sópamą prieme DP 55₂ (podobně 421₄₃); apie grieką bluszniema MT 60a₁₄; tatái tad’ žėklas tikras/ o ne apsirikamas DP 458₇; wadina mus/ ant’ didės ir smurtūiemes kowós DP 107₂₆ a podobně.

§ 7. Přítomná trpná příčestí vyjadřující vztahy prostředku, času a místa, utvořená od přechodných sloves, se někdy pojí s genitivem podstatných jmen, který umožňuje přesněji vymezit určované slovo, např.: práce spojená s přemisťováním zeminy Vaižg RR I 156, den sázení stromů Slnt, vidle na rozhazování hnoje Jabl RR I 305, nádobka na cezení vody Jabl RR I 305, nůžky na stříhání ovcí Grž, jehla na šití postrojů JŽ I 3, pole oseté žitem Jabl R IV 90, káď na výrobu piva Jnšk, tuk na mazání vozů Slnt, obloha vhodná k sázení brambor (jasná, s kupovitými či cirrovitými mraky) Grž, čas na lámání lnu Jabl RR I 306, stroj na lámání lnu Jabl RR I 306, výzkumná práce a podobně. Ze starých písemností srov.: pluszūkum as... Bohu odporná ’Bogu brzydliwa’ DP 224₄₆; gėl mė s jėszkomas Szwin nas ’ein Blew wurf’ MŽ I 81; peilis... Galwiju pja u jams MŽ II 413; sklylėlė prákaitų iszejemoji ’Schweißloch’ MŽ II 430; kujėlis struną taisoms ’Stimmhammer’ MŽ II 457; adata lászinių jwárstoma ’Spicknadel’ MŽ II 445; skėpeta prákaitų szlóstoma ’Schweißtuch’ MŽ II 430.

V těchto příkladech má genitiv podstatného jména zcela jiný význam než genitiv původce (genetivus auctoris), který se pojí s trpnými příčestími vyjadřujícími pasivní děj (srov. § 1). Zastupuje zde akuzativ přímého předmětu odpovídající slovesné konstrukce a užívá se jako určitý neshodný přívlastek.

§ 8. Vztahy přítomného trpného příčestí k určovanému podstatnému jménu mohou být také zcela opačné než v pasivních konstrukcích. V současné litevštině se často vyskytují slovní spojení, v nichž určované podstatné jméno označuje logický podmět děje vyjádřeného kořenem příčestí. V takových případech příčestí vyjadřují vlastnosti vyplývající z děje nebo stavu samotného určovaného předmětu. Mohou se tvořit od přechodných i nepřechodných sloves, např.:

Potom (Meškausis) potřel vyříznuté místo léčivou vodou VoL 335. Pranas odešel do Papilė a přinesl léčivou mast LM 1959.XI.14. Nebylo možné mu říkat jinak než laskavým oslovením: Mykoliuk Vaižg RR I 37. Když spatřila Andriuse, zlostně se na něj podívala tázavým pohledem Vencl R II 44. Jeho dopis byl odeslán do výkonného výboru tsp. Zákonodárná a výkonná moc tam byly v jedněch rukou tsp. Celé kolchozní družstvo pracuje v každé volné hodině na stavbě, ale ty ani nevystrčíš nos Avyž P 100. Nemáš nějaké knihy navíc? Ds. Hned se z nebe spustily nepřetržité proudy vody Myk-Put S 401. Vyvodil potřebné závěry Gud-Guz KIT 613. Anelė se s bolavými zády pustí do žita a bude je vázat do těžkých

100

pěšiny Vencl R II 71. Udeřil jsem se přes bolavý prst Nm. Svatba připadla na velmi vhodnou dobu Myk-Put S 562. Za zodpovědného člověka Rm.

Vlastnosti vyplývající z děje či stavu vyjádřeného určovaným podstatným jménem jsou přítomnými trpnými participii často vyjadřovány také ve starých jazykových památkách, např.:

Idant mūs išmokitų... nė nuplėšt ne vienam prideramos garbės jo DP 20²⁸. O paskui to wel’ klausit balso prideramojo piemenės savo DP 247⁵⁰. Nei kokių kitų ne prideramu keliu DP 247¹². Reikia... šaukt su šitaije minia /per karštą ir nė paldūiamą maldą DP 5²³. Teypag ir rąstlas szwėtas... tikimėmus katholikámus/ yra ant prikelimo DP 50⁵⁴. Eimi ir atwadinu Ebraischka Moteri... szindamą BrB II Moz 2, 7. O toksai lobis kuris mumus neteip nūdemais iau priwalams/ bet kaip ir atliekams ira BrP II 326³. Kiek wel yra nusideimu šaukiamu paklupdymo? AK 83¹⁶. Neabejagjhimu weru reikia tiketi WP 288²⁴. Twanas prasideda... nelaujamu dyzdziu lietumi ChB I Moz 7,1. Afierawojo degamas afieras ChB I Moz 13,20. Naturai pritinkama daikta sant saka MT 227 b. Sėjamas ira kunas pagendamas, o bus prikelts ne pagendamas NT Kor 15,42⁴.

Na základě údajů ze starých písemných památek a příbuzných jazyků K. Būga zjistil, že se přítomná trpná participia s tímto významem užívala již v prasbaltském období a jsou vhodná pro spisovný jazyk⁵. Mnoho takových příkladů přítomných trpných participií z mluveného jazyka nacházíme v gramatice J. Jablonskise z roku 1922⁶. Protože se vedle těchto trpných participií někdy užívají odpovídající činná participia, řešila se také otázka jejich významového vztahu. J. Jablonskis požadoval, aby se v takových spojeních jako odpovídající práce, pištící, kvílející, plačící, naříkající hlas, zpívající kraj, podněcující článek apod. nahrazovala činná participia trpnými (odpovídaná práce, pištěný, kvílený, oplakávaný, naříkaný hlas, zpívaný kraj, podněcovaný článek)⁷. Později, po srovnání většího počtu přítomných činných a trpných participií užívaných v různých nářečích, se dospělo k závěru, že obojí participia jsou v uvedených případech doložena nářečními fakty a lze jich užívat ke stejnému účelu — k vyjádření vlastností vyplývajících z děje (stavu) určované věci⁸.

Paralelismus přítomných činných a trpných participií je však patrný jen v některých, poměrně vzácných případech. Hlavní tendence užívání přítomných činných participií a trpných participií s „aktivním“ významem se v současné litevštině liší.

Přítomnými t r p n ý m i participii se obvykle vyjadřují ustálenější vlastnosti charakterizující určovaná podstatná jména, např.: lim-

⁴ Příklady z pozdějších písemností z 18.—19. století viz K. Būga, Rinktiniai raštai, 1, 533 a násl., Vilnius, 1958.

⁵ K. Būga, Rinktiniai raštai 2, 117, Vilnius, 1959.

⁶ Viz J. Jablonskis, Rinktiniai raštai, 1, 304 a násl., Vilnius, 1957.

⁷ Viz J. Jablonskis, Rinktiniai raštai 2, 71, 76, 153—154, 307, 327 a poznámka red. J. Paionise na s. 520.

⁸ Viz „Švietimo darbas“, 1926, č. 396—400; 1927, č. 11, 1237—1239.

101

pama liga Sv, prováděné peníze Kp, Rm, hořlavý plyn Jabl, nepohyblivý majetek Al, kojené tele Prn apod. Kromě toho mají trpná příčestí přítomného času, vyjadřují-li vlastnost vyplývající z děje (stavu) označeného podstatným jménem, často také význam možnosti nebo účelu (vhodnosti), např.: umíratelná „smrtelná“ dušička JD 1142, hořlavé „které mohou hořet“ bažiny Ds, nezřícené kopečky, nevysychající břízky Jabl, nehořlavá střecha Jabl, nevratná minulost T 1953 49, neroztržitelný předmět, nezestárnutelný člověk Ds, vhodná jídla Up, pro ječmen vhodná půda Nm, nevhodné jevy Vd apod. Adjektivní tvary příčestí přítomného času činného s aktivním významem, označující trvalé vlastnosti věcí, se široce užívají k tvoření nových pojmů a termínů, např.: recidivující tyfus, odpovědný redaktor, výkonný výbor, přechodná Rudá vlajka apod.⁹

Tyto významy nejsou vlastní činným příčestím přítomného času. Nejčastěji označují vlastnosti vyplývající z konkrétního nebo zobecněného děje (stavu), který probíhá současně s hlavním dějem věty.

a) Pojem děje je konkrétní: Někdy k večeru, sedě na kopci, zadíval se Andrius na letící mraky Vencl R II 21. Algirdas Boreika stál opřený o stav a pohledem sledoval vzdalující se inženýrku, Baltr PS 142. Plašný a padající list vyděsí Rt. Nikdo se nechytá za hořící konec Vžns. Lukošiūnas odstrčil stranou sedící muže Krv R 214. Jednotky litevského sboru Rudé armády bojovaly dnem i nocí s útočícími Němci Cv R III 231. Tomáš bosý přibíhal přes rozrytý úhor s uzlíkem v rukou Avyž P 32.

b) Pojem děje je zobecněný: Z pahorku se výhled rozšiřuje až k háji modrajícímu úplně vpravo na kraji Myk-Put S 18. Ještě docela dítě, Ona se dostala do bohatého domu se zářivými verandami Cv R II 29. Petr mával kosou,... a pokládal řadu za řadou křupavé, voňavé obilí Balt PV I 94. Ani kruté počasí, ani divoká zvěř jim nezabránily usadit se v šumících lesích Dauk. Nemocného člověka je třeba utěšit Sg.

Teprve když zcela ztratí časový význam a další slovesné rysy, mohou se činná příčestí přítomného času stát sémantickými ekvivalenty odpovídajících trpných příčestí přítomného času, např.: hořící práce Slnt, odpovídající práce Skp, skřípavý hlas Kp, majetný člověk a srov.: hořlavá, zodpověditelná práce, skřípavý hlas, majetný člověk. V těchto slovních spojeních označují jak činná, tak trpná příčestí trvalé vlastnosti charakteristické pro dané věci. V literárním jazyce se tedy vedle trpných příčestí přítomného času s „aktivním“ významem užívá jen malého počtu adjektivizovaných činných příčestí přítomného času (činná příčestí přítomného času se v literárním jazyce adjektivizují poměrně zřídka). V ostatních případech se užívání těchto příčestí liší: trpná příčestí přítomného času označují

⁹ Ze starých písemností je patrné, že i příčestí ištikimas mohlo být užíváno v „aktivním“ významu, např.: Povilas s. perlaidžia giwent wirui išzilikimam (tj. věřícímu — A. V.) s neiszilikima DP 97¹⁹. Již v 16. století se však toto příčestí nejčastěji užívalo jako běžné přídavné jméno, odtržené od slovesa ištikėti (příklady viz DŽ IV 245). Z hlediska významu jsou podobně od sloves izolována také přídavná jména tariamas, galimas, teigiamas, neigiamas (srov. taremoghi jednones affiera MT(PM)₅₂₃).

102

trvalé vlastnosti, které charakterizují příslušné věci, zatímco činná příčestí přítomného času označují vlastnosti vyplývající z dějů nebo stavů probíhajících v přítomnosti nebo v čase určeném přísudkem věty.

Některá trpná příčestí přítomného času utvořená od tranzitivních sloves lze chápat dvojznačně: v aktivním i pasivním významu, např.: známý člověk¹⁰ „ten, kdo ví, vyzná se“ Ds, pochopitelný člověk „ten, kdo rozumí“ Pn, ničivý vítr „který člověka ničí“ Trk, kousavé mouchy „mouchy, které koušou“ Ds, kradoucí příbuzenstvo (srov.: Já jsem pití, ale ne kradené příbuzenstvo Sv) apod. Tato okolnost zužuje meze užívání trpných příčestí přítomného času s „aktivním“ významem. V literárním jazyce se v takových případech nejčastěji užívají činná příčestí přítomného času (rozumějící, znalý člověk, ničivý vítr, kousající mouchy apod.).

Je třeba říci, že v nářečích se vyskytují výrazy, v nichž trpná příčestí přítomného času s „aktivním“ významem označují vlastnosti související i s konkrétními ději (stavy), které probíhají v čase určeném přísudkem, např.: Hořící oheň „který stále hoří“ se těžko uhasí Ds; Byly dvě dorůstající dívky Vb; Sešli se, posbírali si věci, které se jim líbily Grdn; Neposlouchej, chlapče, vítr, který fouká, a štěkot psíků od sousedů JD 465. Takové výrazy nejsou pro spisovný jazyk typické a vyskytují se pouze u trpných příčestí přítomného času několika málo sloves (např.: Skoro ani nemá člověka, kterému by se mohla svěřit se svými současnými i minulými trápeními Sim VK I 158—159).

§ 9. Mnohé atributivní participiální tvary trpného rodu přítomného času nejen mají význam přídavných jmen, ale vyznačují se také morfologickými rysy příznačnými pro přídavná jména.

a) Mohou mít tvary druhého a třetího stupně, např.:

Na dvoře, v závětří domů a stromů, na slunci u mezí a plotů se jaro zdálo časnější než na otevřeném poli Myk-Put S 95. Přístupnějších míst je i druhý konec domu, nazývaný světnice LT II 426. Výtka od někoho blízkého je urážlivější než od cizího rš (DŽ III 185). Je milován, ale tento ještě milovanější Jabl RR I 306. Odešli hledat lepší, obyvatelnější místo Sim (DŽ III 374). Otec teď bude ještě neústupnější než dříve Myk-Put S 549. Tady je seno málo chutné, ovce potřebují chutnějšího Š (DŽ II 838).

Vitkův studna se časem stala nejen dívčí, ale i vesnických mládenců nejoblíbenějším místem Cv R III 223. Druhý den ráno se pokusil posmívat svému nejmilejšímu dítěti Gud-Guz KIT 198. Asie je nejlidnatější částí světa DŽ III 374. Na vašem statku, pane Skrodski, je jejich (tj. rolníků — V.A.) život nejnesnesitelnější Myk-Put S 294. U doktora Mastaitise měl Karolis svůj nejklidnější, nejvhodnější koutek Gud-Guz KIT 183. O tajemství Uršulina druhu vědělo ve městečku jen několik nejdůvěryhodnějších lidí Cv R III 159.

b) Často se z nich tvoří příslovce způsobu s koncovkou -ai, např.:

Když Ignatas pomalu sestupoval z tribuny, zkoumavě přelétl pohledem sál Gud-Guz KIT 799. Vanagėlis jen pohrdavě odplivl Gud-Guz KIT 228.

¹⁰ Srov. také význam participia nežinomas v těchto větách: Neznámému (tj. tomu, kdo neví) se lze svěřit Sn. Komukoli neznámému (tj. tomu, koho neznají) nedá Sn.

103

Martě tak nevýslovně klidně, že je tady Sim R VI 79. Je nezbytné, abychom neúnavně pěstovali kritiku a sebekritiku Šimk Al 53. Už jsem si na strništi dostatečně odřel nohy Gs. Adomas se začal sotva slyšitelně pochechtávat Vencl R (DŽ III 330). Bude dostatek snopů Brs. Všechno je smrtelně nudně, jednotvárně uspořádáno Vaižg RR I 70. Ženy se od Anės jednoduše urážlivě odvrátily Sim VK I 29. Mažrimas souhlasně přikývl Avyž P 45. Co je třeba krivulei, znalecky prohlásil Dn D 90. Ti mu povědí, jaké lesy bývaly památně ještě před 60, 70 lety v Žemaitsku Dauk R 166. Mně památně tady vykácel les JŽ I 136. Koně neodolatelně běželi na louky BsV 184. Oráno jsem zasel řepu (tj. osel jsem ji a zor al) JŽ I 106.

Také ve starých písemných památkách, např.: To nejprve viditelně jest ukázáno MT (PM) 23₁₄. Ať rozsvítí nečekaně lampu ChB II Moz 27,20. Silněji a nezaměnitelně trochu MP 135 b₁₅. Neslýchaně mnoho křičí WP 221₁₂. Pára ne výkladně zapáchá SP 256.

Tato příslovce se někdy také stupňují, např.: Je třeba psát přístupněji, aby to bylo srozumitelnější (DŽ II 786).

c) Z participií trpného rodu přítomného času lze ve spisovném jazyce tvořit odvozená podstatná jména. Nejčastěji se tvoří příponou -umas, např.: tinkamas — tinkamumas, regimas — regimumas, skaitomas — skaitomumas, girdimas — girdimumas, paperkamas — paperkamumas, nenugalimas — nenugalimumas apod., srov.: gražus — gražumas, baltas — baltumas. Je třeba poznamenat, že tato odvozená podstatná jména si často zachovávají význam možnosti, který má mnoho participií trpného rodu přítomného času. Z participií trpného rodu přítomného času se tvoří také podstatná jména s příponou -ybė, např.: galimas — galimybė, nežinomas — nežinomybė, tikimas — tikimybė. Podstatná jména odvozená z participií trpného rodu přítomného času mají abstraktní význam a jsou charakteristická pro spisovný psaný jazyk, zejména publicistické a odborné texty.

§ 10. Trpná příčestí přítomného času lze užívat i bez určovaného slova, např.: Měj pivo jak obávané, tak milované Jabl (DŽ I 93). A pokud nedostanu tu žádanou, počkám na rostoucí. V takových případech se zájmenná trpná příčestí přítomného času někdy p o d s t a t ň u j í. Je třeba poznamenat, že trpná příčestí přítomného času, která mají nejblíže k přídavným jménům, mají větší sklon k substantivizaci než všechna ostatní litevská příčestí. Zájmennými trpnými příčestími přítomného času, která mají význam podstatných jmen, se nejčastěji označují názvy strojů (žací, mláticí, sekací), místností (jídelna, ložnice, přijímací místnost), a někdy také jiných věcí a osob (obžalovaný, obviněný, milovaný apod.), např.:

Motiejus setřásl lenost a od samého časného rána pracoval v jídelně u bufetu Myk-Put S 319. Brzy neznámí vstoupili na pole u silnice Cv R III 123. Mláticí stroj poprvé toho podzimu zavítal do údolí Vengrė Cv R III 34. Až si odřu sedací část, budu na to dlouho vzpomínat Ds. A máte mnoho placených? Balt PV I 262. Pranaitis je vášnivý lovec a milovník střelné zbraně Myk-Put S 6. Dlouho nekoupíš, za chvilku už nezbude žádné zboží ŽR II 406. Královy obytné pokoje nejsou tak obrovské, aby se do nich vešlo tolik lidí Sim VK I 12.

104

Z neúčlených participií má v literárním jazyce význam substantiva pouze participium pažįstamas, např.:

Mluvili jsme o společných pažįstamus, které zůstaly daleko, v okupované vlasti, Cv R III 257. Služka ho nyní přivítala přátelsky, jako starého pažįstamą Vencl R II 57.

V nářečích a starých písemných památkách se občas vyskytuje i více nečlenených participií, která se změnila v substantiva, např.: kándamas „sousto chleba“ Švn, Lp, Rdm, Iš; pakabinamas „věšák na šaty“ Rm; vėldamas „poddaný“ DP 49, 8542, 48444, 49713, 49844, 4991, srov.: Kiti karalus pralobsta /ižg grįnumo savūiu wėldamu „swych poddanych“ DP 49. Wieszpatauia... ant' wėldamų sawųių „nad poddanymi swymi“ DP 49713. Iemus iu wėldamiei... tur padėti WP 2699.

§ 11. Přehled významů atributivních participií přítomného času trpného ukazuje dva odlišné směry jejich užívání.

Některá participia přítomného času trpná mají význam trpného rodu a označují vlastnosti vyplývající z pasivního děje. Tvoří se od tranzitivních sloves nebo od sloves, která řídí genitiv s významem přímého předmětu.

Jiná participia přítomného času trpná, která se formálně neliší od výše uvedených, se užívají jako přídavná jména. Označují ustálené vlastnosti věcí, které různým způsobem souvisejí s dějem, a mohou se tvořit jak od tranzitivních, tak od intranzitivních sloves. Tato participia přítomného času trpná nemají význam rodu ani času.

Ačkoli je někdy obtížné přesně vymezit hranici mezi participii s jedním a druhým významem, jejich rozdíl je v litevštině dobře vnímán. Participia přítomného času trpná užívaná jako přídavná jména se svým významem často značně vzdalují odpovídajícím participiím, která mají kategorie rodu a času. Např. ve větě „Tato traktorem ariama půda brzy zezelená“ označuje participium ariama konkrétní pasivní děj probíhající v přítomnosti, zatímco ve větě „V naší vesnici jsou stovky hektarů ariamos půdy“ je užito jako přídavné jméno, které vymezuje druh půdy. Totéž participium s adjektivním významem může označovat různé vztahy k určovanému slovu, např.:

Kam se poděly ariami postroje? Er. Pasogelio dal plavé volky ariamų, strakaté holuby na vypouštění Vrn. Až k okraji pole bude ariamas brázda Kp. Už byl ariamas čas Jabl (srov. také: každodenně geriamas voda a geriamas sklenička, geriama diena).

Ekvivalenty konkrétního pasivního významu mohou mít pouze participia přítomného času trpná vytvořená od tranzitivních sloves (nebo od sloves, která řídí genitiv s významem přímého předmětu).

§ 12. Dvojí způsob užívání atributivních participií přítomného času trpného je důsledkem dlouhého historického vývoje.

Litevská participia přítomného času trpná se tvoří od kmene přítomného času slovesa pomocí přípony -mo- a mají nesporné protějšky v lotyštině i ve slovanské jazykové rodině, srov. litev. vėdamas, lotyš. vedams, staroslov. vedomъ; litev. nešamas, lotyš. nesams, staroslov. nesomъ. Ve staropruštině nacházíme v Enchiridionu z roku 1545 participium podobného významu poklausimans (stawīdas madlas | ast... enimmewingi bhe poklausimans „solche Bitte sind... angenehme vnd erhóret“ ASpr 3919), které se často srovnává s ře-

105

kým a indoíránským mediálními participii, která měla příponu -m(e)no-, srov. řec. φερόμενος, skr. bháramāṇaḥ ’nesený’, av. barəmna — ’nesený, jedoucí’. Protože skupina hlásek mn před samohláskami v některých případech přešla v m¹¹, také přítomná pasivní participia litevštiny, lotyštiny a slovanských jazyků byla odvozována od výše zmíněných mediálních participií s příponou -m(e)no- (-mo-<*-mno-), jejichž význam byl v řečtině a indoíránských jazycích pokládán za nejstarší, příznačný pro indoevropský prajazyk¹². Přípona -mo- přítomných pasivních participií v litevštině tak byla považována za jiného původu než přípona takových substantiv, jako jsou dūmas, kiemas, šėmas apod.¹³ Při výkladu přítomných pasivních participií baltských a slovanských jazyků se usilovalo o to, aby jejich „mediální“ a pasivní význam byl vyzdvižen jako původní, zatímco ostatní jmenné významy byly vysvětlovány adjektivizací uvedených participií¹⁴. Tato hypotéza však nutí poměrně uměle rozdělovat participia a jména se stejnou příponou do dvou skupin forem různého původu a není dostatečně podložena morfologickými ani sémantickými údaji.

Ve staropruských památkách se především vyskytuje pouze jediný (výše zmíněný) příklad participia s příponou -mano-. Ostatní formy jmen v pruském jazyce, které se někdy pokoušejí odvozovat od mediálních participií, lze interpretovat i jinak. Ze změn přídavného jména enimumne ‘angenehme’ ASpr 57₃₂ navržených J. Endzelynem (*enimāmne, *enimamnē a *enimamen)¹⁵ lze třetí vysvětlit také změnou koncovky *-men na -mne- vlivem podobně znějícího německého slova angenehme; v tomto případě bychom zde měli přítomné pasivní participium s příponou -mo. Podstatné jméno schumeno ’drot’ (ševcovská nit) ASpr V 507 (kořen siū-)¹⁶ je nejspíše podstatné jméno se souhláskovým kmenem -men- (srov. skr. syū́man ’provaz, šev’) s koncovkou kmene na -o-, srov. litev. akmuo Rm, Kv, máumenas Rdd, stúomenas Srv. Podstatné jméno poadamynan ’sußemilch’ ASpr V 695, v němž byla rovněž předpokládána varianta přípony -m(e)no-¹⁷, může být vytvořeno příponou -in-, jako litev. ariaminis ’kterým se orá’ DŽ I 242 a lotyš. (nář.) aramine ’pole’¹⁸. Navíc, kdybychom všechny uvedené formy pokládali za odvozené od participií s příponou -m(e)no-, museli bychom uznat, že tato participia měla ve staré pruštině hned čtyři podoby vokalismu přípony: -mano-, -meno-, -mino- a mno-, což je těžko uvěřitelné. Pochybnosti byly vyjadřovány také ohledně participia poklausimanas.

¹¹ Viz J. Schmidt, Kritik der Sonantentheorie, 87 a násl., 93 a násl. 151, Weimar, 1895; K. Brugmann, Vergleichende Laut-, Stammbildungs- und Flexionslehre der indogermanischen Sprachen, 1, 347, Strassburg, 1897; 2. 1, 230, Strassburg, 1906.

¹² Viz J. Schmidt, cit. dílo, 101, 142–143; K. Brugmann, cit. dílo, 2. 1, 230 a násl.; A. Мейе, Общеславянский язык, 269, Москва, 1951.

¹³ Srov. K. Brugmann, cit. dílo, 2. 1, 230 a násl., 245 a násl.

¹⁴ Srov. W. Vondrák, Vergleichende slavische Grammatik, 2, 139–140, 400, Göttingen, 1928; A. Мейе, cit. dílo, 268–269.

¹⁵ Viz J. Endzelīns, Senprūšu valoda, 128, 168, Rīgā, 1943; Altpreussische Grammatik, 195, Riga, 1944.

¹⁶ Spojuje je s participii s příponou *-m(e)no J. Endzelynas, viz J. Endzelīns, Senprūšu valoda, 128; ZfslPh 18, 107.

¹⁷ Viz J. J. Mikkola, AfslPh 39, 12 a násl.; J. Endzelīn, St. balt. 4, 139 a násl.; E. Fraenkel, Die baltischen Sprachen, 37, Heidelberg, 1950.

¹⁸ Viz J. Endzelīns, Senprūšu valoda, 228–229; Altpreussische Grammatik, 195.

106

E. Benveniste jej považoval za trpné příčestí přítomného času neutrálního rodu s příponou -mo- (poklausiman), k němuž byla koncovka -as chybně připojena kvůli shodě s podstatným jménem madlas¹⁹. Ačkoli byl tento předpoklad později kritizován²⁰, směs tvarů různých rodů (enimmewingi a poklausimanas) v uvedené větě a absence odpovídajících příčestí v ostatních baltských jazycích i ve slovanské jazykové rodině mohou nadále vyvolávat pochybnosti o autentičnosti pruské přípony -mano-.

Na druhou stranu, jestliže v baltské prajazykové jednotě kdysi skutečně existovala příčestí s příponou -mano-, přesto není důvod považovat je za předlohy litevských a lotyšských příčestí přítomného času trpného rodu s příponou -mo-. Odvozeniny od obou těchto přípon v indoevropských jazycích nepocházejí jedna z druhé, ale mohou se užívat v témže chronologickém období. Například v tocharských jazycích, které s baltskými a slovanskými jazyky pojí mnoho společných rysů, nacházíme příčestní tvary s příponami toch. A -mām, toch. B -mane, odpovídající řeckým a indoíránským mediálním příčestím a mající stejný stupeň vokalismu přípony jako stprus. poklausimanas, např.: toch. A kālpnāmām, toch. B. kalpaskemane od slovesa kālp- „dosáhnout“, toch. B klyausemame od klyaus- „slyšet“ apod.²¹ Vedle těchto příčestních tvarů se v tocharštině užívala také slovesná adjektiva s příponami toch. A -mo, -m, toch. B -mo, např.: toch. A pākṇāmo, toch. B pākṇamo „zamýšlející“, toch. A kuypam „chtějíc퓲². Je třeba poznamenat, že mnohá z těchto slovesných adjektiv přibližně odpovídají litevským příčestím přítomného času trpného rodu jak svou tvorbou, tak významem, srov.: toch. B wāskamo „pohyblivý, čilý“ od kořene wāsk- „pohybovat se“, ynamo „jdoucí, schůdný“ od i- „jít“, toch. A cāmpam, cāmpamo, toch. B cāmpamo „majetný, bohatý“ od cāmp — „moci“.

Nové indoevropské jazykové údaje (zejména anatolské a tocharské) výrazně změnily tradiční pohled na archaičnost významu řeckých a staroindických příčestí. Mediální význam odvozenin s příponou -m(e)no- zřejmě také není nejstarší. Například není vůbec charakteristický pro výše uvedená tocharská příčestí s příponou -mane- (-mām-)²³. Odvozeniny s příponou -m(e)no- pravděpodobně vznikly ze jmenných slov s konsonantním kmenem -men-, rozšířených formantem -o-²⁴, a význam mediálních příčestí získaly až v jednotlivých skupinách indoevropských dialektů. Slovesná adjektiva s příponou -nt-,

¹⁹ Viz E. Benveniste, Le participe indo-européen en -mno-, BSL 34, s. 5 a násl. S tímto názorem souhlasil A. Meillet (viz A. Meillet, cit. dílo, 269), zpočátku také E. Fraenkel (viz E. Fraenkel, Die baltische Sprachwissenschaft in den Jahren 1938—1940, 18, Helsinki, 1941), který jej později opustil (viz E. Fraenkel, Die baltischen Sprachen, 34, Heidelberg, 1950).

²⁰ Viz J. Endzelin, St. balt. 4, 140 a násl.; Altpreussische Grammatik, 195; Ch. Stang, Das slavische und baltische Verbum, 207, Oslo, 1942.

²¹ Viz B. Краузе, Тохарский язык. — Тохарские языки, sb. statí, dále — ТЯ), 68, Москва, 1959; И. А. Мельчук, Краткий очерк морфологии тохарских языков, ТЯ 171, 178, 193, 200, 201.

²² Viz B. Краузе, cit. dílo, 70; И. А. Мельчук, cit. dílo, 194.

²³ Viz Э. Бенвенист, Тохарский и индоевропейский, ТЯ 97.

²⁴ Srov. E. Benveniste, Le participe indo-européen en -mno-, BSL 34, 14; Э. Бенвенист, Индоевропейское именное словообразование, 146, 149, Москва, 1955.

107

tvořených z tranzitivních sloves, pasivní význam v anatolských jazycích²⁵, jejich vztah k substantivům se stejnou příponou²⁶, rodová neutralita tocharštích participií s příponou -u²⁷ a další podobné skutečnosti vedou k domněnce, že aktivní participia rekonstruovaná pro praindoevropštinu (stejně jako slovesná adjektiva s příponami -to a -no-) kdysi rovněž neměla kategorii rodu²⁸. Čím hlouběji se noříme do minulosti, tím těsnější genetické vztahy mezi participii a substantivy vidíme.

Nejpravděpodobnější tedy je, že i litevská participia prézenta pasiva je třeba spojovat především nikoli s mediálními participii s příponou -m(e)no-, nýbrž se substantivy s příponou -mo-, která se kdysi tvořila nejen od kmene prézentu, ale (v ještě starších dobách) také od slovesných kořenů, např.: litev. dūmai (podst. jm.), dūmas (příd. jm.), lotyš. dūmi, staroslov. dymъ, staroind. dhūmāḥ, řec. θυμός ‘duch, touha’, srov. staroslov. dujo ‘foukám’, řec. φύω ‘foukám, kouřím’²⁹; staroind. gharmāḥ ‘horko’, řec. θερμός ‘horký’, lat. formus ‘teplý’, srov. staroslov. gorěti ‘hořet’³⁰; staroind. bhīmāḥ ‘strašný’, srov. lotyš. bitìes, litev. bijótis³¹; staroind. pra-stīmāḥ ‘stlačený, zhutněný’, srov. litev. styroti (kořen sti-)³² a podobně. Postupně se zobecnilo tvoření těchto substantiv od kmene prézentu. Litevská, lotyšská a slovanská participia prézenta pasiva byla zpočátku zřejmě rovněž slovesnými adjektivy, která se později přiblížila slovesnému systému a získala pro participia charakteristický rodový a časový význam³³.

§ 13. Tento předpoklad potvrzuje i užívání participií prézenta pasiva. Viděli jsme, že v litevštině se participia prézenta pasiva nejčastěji užívají jako

²⁵ Viz J. Friedrich, Hethitisch und „kleinasiatische“ Sprachen, 32, Berlin—Leipzig, 1931; И. Фридрих, Краткая грамматика хеттского языка, 146—147, Москва, 1952; H. Kronasser, Vergleichende Laut- und Formenlehre des Hethitischen, 210, Heidelberg, 1956.

²⁶ Viz Э. Бенвенист, Индоевропейское именное словообразование, 157 a násl.; G. R. Solta, Gedanken über das nt- Suffix, Wien, 1958; B. B. Иванов, О значении хеттского языка для сравнительно-исторического исследования славянских языков. — «Вопросы славянского языкознания», 2, 17, Москва, 1957.

²⁷ Viz B. Krause, Тохарский язык, ТЯ 68; Э. Бенвенист, Тохарский и индоевропейский, ТЯ 97.

²⁸ Srov. Э. Бенвенист, Индоевропейское именное словообразование, 156—157; Тохарский и индоевропейский, ТЯ 97.

²⁹ Viz A. Walde, J. Pokorny, Vergleichendes Wörterbuch der indogermanischen Sprachen, 1, 835 a násl., Berlin und Leipzig, 1930; E. Fraenkel, Litauisches etymologisches Wörterbuch, 110, Heidelberg, 1955 a násl.

³⁰ Viz K. Brugmann, cit. dílo, 2. 1, 246; A. Walde, J. Pokorny, cit. dílo, 1, 687—688.

³¹ Viz A. Walde, J. Pokorny, cit. dílo, 2, 125; E. Fraenkel, cit. dílo, 43.

³² Viz A. Walde, J. Pokorny, cit. dílo, 2, 125. Další podobné příklady viz K. Brugmann, cit. dílo, 2. 1, 246 a násl.; W. Vondrák, Vergleichende slavische Grammatik, 1, 552 a násl., Göttingen, 1924; A. Meillet, Общеславянский язык, 285, Москва, 1951.

³³ Také B. Havránek ve své knize „Genera verbi v slovanských jazycích“, 1937, spojuje slovanská a baltská participia prézenta pasiva se substantivy s příponou -mo- (viz E. Fraenkel, Die baltische Sprachwissenschaft in den Jahren 1938—1940, 16, Helsinki, 1941; uvedená kniha B. Havránka nebyla autorovi článku dostupná); srov. dále T. Lehr-Splawinski, Cz. Bartula, Zarys gramatyki języka staro-cerkiewno-słowiańskiego na tle porównawczym, 89, Wrocław—Kraków, 1959.

108

Adjektiva označující možnost, účel či nutnost a vyjadřující vztahy prostředku, času a místa. Mohou se tvořit z intranzitivních sloves, a i když jsou utvořena z tranzitivních sloves, často nemají význam rodu ani času. Takové užívání participií přítomného času trpného nelze vysvětlit adjektivizací ani ztrátou výše zmíněných gramatických kategorií. Je charakteristické nejen pro nejstarší památky litevského jazyka, ale také pro jazyky příbuzné. V lotyštině se participia přítomného času trpného rovněž mohou tvořit z intranzitivních sloves a vyjadřovat vlastnost vyplývající z děje (stavu) označovaného předmětu, např.: lipama sērga „nakažlivá nemoc“ mirstams cilvēks „umírající, smrtelný člověk“ plīstamas lietas „rozbitné předměty“ a podobně.³⁴ Mají-li lotyšská participia přítomného času trpného význam možnosti či účelu, často také vyjadřují vztahy prostředku, času a místa, např.: skutamais nazis „holicí strojek“, šaujams pulveris „střelný prach“, jājams kumeliņš „jezdecký koník“, šujama adata „šicí jehla“, sējams laiks „čas k setí“, mirstamā diena „den smrti“; dzīvojama vieta „obytné místo, byt“, guļama istaba „ložnice“ a podobně.³⁵ Ve staroslověnštině lze participia s příponou *-mo- užívat nejen k tvoření trpného rodu, ale také jako adjektiva, např.: vъsi znъemii ego Luk 23,49 „všichni jeho známí“, učenikъ... taimъ Jon 19,38 „učedník... skrývaný (=tajný)“³⁶; některá z nich jsou nezávislá na přítomném kmeni příslušných sloves, srov.: питомъ „vykrmený, tučný“ a питаје, питѣје (infinitiv питати, питѣти „krmit“)³⁷. Participia přítomného času trpného mají ve staroslověnštině, stejně jako v litevštině a lotyštině, velmi často význam možnosti či způsobilosti (zejména se záporem), např.: видимъ „visibilis, viditelný“, неразлѫчимъ „nerozlučitelný“, непобѣдимъ „neporazitelný“ a podobně (srov. ruská slovesná adjektiva s příponou -м-: незримый, непобедимый atd.). Kromě toho mohou mít tato participia také „aktivní“ význam (např. vědomъ „vědoucí, učený“, srov. litevské žinomas žmogus „známý člověk“) a mohou se tvořit z intranzitivních sloves, např.: dvizimъ „pohyblivý“, visimъ „visící“ (srov. rus. зависимый), ležimъ „ležící“. Shoda základních významů v litevštině, lotyštině a staroslověnštině ukazuje, že adjektivní, z hlediska rodu indiferentní užívání participií přítomného času trpného je původní³⁸ a umožňuje sémanticky zdůvodnit jejich spojitost s výše zmíněnými indoevropskými adjektivy s příponou -mo-. Tato adjektiva vyjadřovala vlastnosti věcí související s dějem, neměla však slovesné kategorie. Část těchto adjektiv utvořených z tranzitivních sloves byla zřejmě později začleněna do systému slovesných kategorií rodu a

³⁴ Další příklady viz K. Būga, Rinktiniai raštai, 1, 535—536; J. Endzelīns, Latviešu valodas gramatika, 999—1000, Rīgā, 1951.

³⁵ Viz J. Endzelīns, cit. dílo, 998—999, a rukopis K. Būgy „Medžiaga neveikiamiesiems dalyviams“, VVU Rankraščių skyrius, Nr. D 464 (RŠ 773).

³⁶ Viz А. Вайан, Руководство по старославянскому языку, 273, Москва, 1952.

³⁷ Viz А. Вайан, cit. dílo, 273; A. Meillet, cit. dílo, 269; W. Vondrák, Vergleichende slavische Grammatik, 2, 140, Göttingen, 1928.

³⁸ Archaičnost adjektivního užívání participií přítomného času trpného ukazuje také srovnání s údaji staré ruštiny, viz Б. А. Ларин, Из заметок о русско-литовских соответствиях. — «Научный бюллетень Ленинградского гос. университета», 11—12, 30—31, Ленинград, 1946.

109

kmen a získala časové a rodové významy. Mnohá z nich se však i nadále tvořila z intranzitivních sloves a užívala jako adjektiva. Tím se vysvětluje dvojí způsob užívání participií přítomného času trpného, který lze pozorovat jak v litevštině, tak v lotyštině a staroslověnštině.

ZÁVĚRY

1. Pouze část atributivních participií přítomného času trpného v litevštině označuje vlastnosti vyplývající z trpného děje a má časový význam. Jiná část participií přítomného času trpného nevyjadřuje ani rod, ani čas. Tato participia se mohou tvořit jak z tranzitivních, tak z intranzitivních sloves. Užívají se jako určitá adjektiva a označují stálé vlastnosti věcí.

2. Participia přítomného času trpného mají nejčastěji význam možnosti a účelu (způsobilosti).

3. Atributivní participia přítomného času trpného označující stálé vlastnosti věcí se užívají k vyjádření vztahů prostředku, času, místa aj. Jsou produktivní a hodí se k tvoření nových pojmů a termínů.

4. Některá participia přítomného času trpného označují vlastnosti vyplývající z děje (stavu) označovaného předmětu. Za určitých okolností lze tato participia užívat souběžně s participii přítomného času činného rodu. Obecné tendence v užívání participií přítomného času trpného a činného rodu se však liší. Participii přítomného času trpného rodu se obvykle vyjadřují stálé, charakteristické vlastnosti věcí, které odlišují označované předměty od jiných podobných předmětů. Naproti tomu příslušná participia přítomného času činného rodu většinou označují vlastnosti vyplývající z dějů (stavů), které probíhají v přítomnosti nebo v čase určeném přísudkem věty, a jen výjimečně nabývají významu adjektiv.

5. Blízkost participií přítomného času trpného adjektivům dokládají také jejich morfologické vlastnosti. Lze je stupňovat a tvořit z nich příslovce i podstatná jména. Ve vzácných případech substantivizují.

6. Adjektivní užívání participií přítomného času trpného je v litevštině archaické a pravděpodobně zděděné z doby, kdy jmenné tvary tvořené ze sloves příponou -mo- ještě nebyly začleněny do systému slovesných kategorií rodu a času.

Zkratky

A — Auszra. V Tilžė 1883—1886.

AfslPh — Archiv für slavische Philologie. Berlín (od roku 1876).

AK — Katechismus čili poučení potřebné každému křesťanovi... Podruhé vytištěno ve Vilně... (Anonymní katechismus z roku 1605, citovaný podle vydání: Der polnische Katechismus des Ledesma und die litauischen Katechismen des Daugsa und des Anonymus vom Jahre 1605... interlinear herausgegeben von Ernst Sittig. Göttingen, 1929).

110

Al — Alytus.

ASpr — Die altreussischen Sprachdenkmäler. Úvod, texty, gramatika, slovník od Dr. Reinholda Trautmanna. Göttingen, 1910.

ASpr V — Elbingský slovníček, citovaný podle ASpr.

Avyž P — J. Avyžius, Palikimas, Vilnius, 1951.

Balt PV — J. Baltušis, Parduotos vasaros, I, Vilnius, 1957.

Baltr PS — A. Baltrūnas, Pavasario srautas. Vilnius, 1953.

Bil R — J. Biliūnas, Raštai, I—II, Vilnius, 1954.

BK — Naudinga bitių knygele... paraszyta par G. D. Settegast, Petropilie 1848.

BM — Litauische Mundarten, shromážděné A. Baranowskim, svazek I: Texty z pozůstalosti Webera vydal Dr. Franz Specht... Lipsko, 1920.

BrB — Biblia tatai esti Wissas Schwentas Raschtas Lietuwischkai perguldytas per Jana Bretkuna. Lietuvos Plebona Karaliaucziuie (1579—1590. Citováno z fotokopie Vilniuské státní univerzity).

BrP — Postilla, to jest Krátký a prostý výklad evangelií... od Jana Bretkūna... v Královci... 1591.

Brs — Barstyčiai, okres Seda.

Brt — Batnininkai, okres Vilkaviškis.

BSL — Bulletin de la Société linguistique de Paris (od roku 1869).

BsP — Různé litevské pohádky. Sebral Dr. J. Basanavičius, I—IV, Chicago, 1903—1905.

BsV — Iš gyvenimo vėlių bei velnių. Surinko Dr. J. Basanavičius, Chicago, 1903.

ChB — Biblia tatey ira Rasztas Szwętas... perguldytas Lietuwiszkai liežūwin užmariose nog Samuelies Bagusławo CHylinska (Chilinského bible z roku 1660).

Cv R — P. Cvirka, Spisy, I—XI, Vilnius, 1949—1953.

Čiurl R — S. Čiurlionienė-Kymantaitė, Rinktiniai raštai, I—III, Vilnius, 1956.

Dauk R — S. Daukantas, Rinktiniai raštai, Vilnius, 1955.

DD — S. Daukantas, Darbay senuju Lietuwiu yr Žemaycziu, 1882, Kaunas, 1929.

DnD — Christian Donalitius. Litauische Dichtungen.... herausgegeben von G. H. F. Nesselmann, Königsberg, 1869.

DnR — K. Donelaitis, Raštai, Vilnius, 1950.

Dov — Dovilai, okres Klaipėda.

DP — Postilla Catholicka... Per Künigą Mikaloiv Davkszą Kanonłką Médnikų iż Įkęsiszko perguldita... Wilniui... 1599.

Dr — Darbėnai, okres Kretinga.

Ds — Dusėtos.

Dsm — Dūsmenys, okres Daugai.

DŽ — Slovník litevského jazyka, I—V. Institut litevského jazyka a literatury Litevské akademie věd, Vilnius, 1941—1959.

End — Endriejavas, okres Rietavas.

Er — Eriškiai, okres Ramygala.

gr. — starověká řečtina.

Grdm — Gardamas, okres Šilutė.

Grg — Gargždai, okres Klaipėda.

Grž — Grūžiai, okres Joniškėlis.

Gs — Geistarai (Didvyžiai), okres Vilkaviškis.

Gud-Guz KIT — A. Gudaitis-Guzevičius, Kalvio Ignoto teisybė, Vilnius, 1952.

IM — L. Ivinskis, Kalendorius arba metskaitlius (1846—1877).

Jabl — lístky J. Jablonského v kartotéce DŽ, v nichž není uveden pramen.

Jabl RR — J. Jablonskis, Vybrané spisy, I—II, Vilnius, 1957—1959.

Jabl R — Jablonského spisy, I—V, redigoval J. Balčikonis, Kaunas, 1932—1936.

111

JD — Litevské písně zaznamenané Antanem Juškevičem, 3 svazky, Kazaň, 1880—1882.

Jnšk — Joniškėlis.

JV — Lietuviškos svotbinės dainos, užrašytos par Antaną Juškevičę... Petropylė, 1883.

JŽ — Литовский словарь А. Юшкевича с толкованием слов на русскомъ и польскомъ языкахъ, I—III, Петропрадъ, 1897—1922. Stejnou značkou se označují slova z nevydané části slovníku A. Jušky.

K — F. Kurschat, Littauisch-deutsches Wörterbuch, Halle a. S., 1883.

K I—II — F. Kurschat, Německo-litevský slovník, I—II, Halle a. S., 1870—1874.

KGt — F. Kurschat, Grammatik der littauischen Sprache, Halle a. S., 1876.

Klp — Klaipėda.

Kors LKr — K. Korsakas, Literatūra ir kritika, Vilnius, 1949.

Kp — Kupiškis.

Krv R — V. Krėvė, Raganius, Vilnius, 1958.

Kv — Kvėdarna, okres Šilalė.

KZ — Časopis pro srovnávací jazykovědu v oblasti indoevropských jazyků, založený A. Kuhnem (od roku 1852).

lat. — lotyšský jazyk.

LCh — E. Volteris, Litevská čítanka, I—II, Санктпетербург, 1903—1904.

liet. — litevský jazyk.

LM — Literatura a umění. Vydává Svaz spisovatelů Litevské SSR.

Lnk — Lenkimai, okres Skuodas.

lot. — latinský jazyk.

Lš — Liškiava, okres Veisiejai.

LT — Litevský národ. Spisy Litevské vědecké společnosti, I—V, Vilnius, 1907—1936.

Myk-Put S — V. Mykolaitis-Putinas, Sukilėliai, I, Vilnius, 1957.

MK — Nové velmi potřebné a všem užitečné modlitební knížky... vydané M. Danielem Kleinem v Královci... MDCLXVI.

MLLG — Sdělení Litevské literární společnosti, I—VI, Heidelberg, 1883—1912.

Mos — Mósėdis, okres Skuodas.

MP — Postilla Lietuwiszka... iżduota... Wihniwy per Iokubą Morkuną... Metuose... 1600.

Mrc — Marcinkónys, okres Varėna.

Mrs — Miroslavas, okres Alytus.

MT — Margarita Theologica, sebraná a sepsaná M. Adamem Franciscim... a nyní litevsky přeložena Simonem Waischnotou... Vytištěno v Královci v Prusku Jurgisem Osterbergerem, roku... 1600.

MT(PM) — O papežské mši (vázáno spolu s MT).

MŽ — Litevsko-německý a německo-litevský slovník... od Christiana Gottlieba Mielckeho... Královec, 1800.

N — Wörterbuch der Littauischen Sprache von G. H. F. Nesselmann, Königsberg, 1851.

Nér R — S. Nėris, Raštai, I—III. Vilnius, 1957.

Nm — Kudirkův Naumiestis.

NTS — Norsk Tidsskrift for Sprogvidenskap. Oslo (od roku 1928).

OG — Jan Otrębski, Východolitevské nářečí z Tverečia, I, Gramatika, Krakov, 1934.

Pc — Pociūnėliai, okres Šeduva.

Pg — Pagiriai, okres Ramygala.

Pl — Palėvenė, okres Kupiškis.

Plm — Palomenė, okres Kaišiadorys.

Pn — Panevėžys.

112

Pnd — Pandėlys

Prn — Prienai.

Png — Paringys, okres Ignalina.

PT — Poučení o pěstování tabáku, které napsal rusky D. Strukov a do žemaitštiny přeložil Jonas Girdenis. Petropilis 1847.

R — Littauisch-Deutsches und Deutsch-Littauisches Lexicon... von Philipp Ruhig... Königsberg... 1747.

RD — Písně Liudase Rėzy. III. vydání prvního litevského zpěvníku, I—II, Kaunas, 1935—1937.

Rd — Radviliškis.

Rdd — Raudondvaris, okres Kaunas.

Rdm — Rudaminà, okres Lazdijai.

Rg — Ragainė.

Rgv — Raguva, okres Troškūnai.

Rk — Rokiškis.

Rm — Ramýgala.

Rš — Rimšė, okres Dūkštas.

Sch — Litevská čítanka a slovník Augusta Schleichera, Praha, 1857.

SD — Dictionarium trium linguarum, In usum Studiosae Iuventutis, Avctore... Constantino Szyrwid... Quinta editio... Vilnae... M.DCC.XIII.

SE — Summa Abā Trumpas iszguldimas Ewangeliu... Kiedaynize... 1653.

Sim R — I. Simonaitýtė, Spisy, I—VI, Vilnius, 1957—1958.

Sim VK — I. Simonaitýtė, Vilius Karalius, I—II, Vilnius, 1956.

s. ind. — staroindický jazyk.

Skp — Skapiškis, okres Pandėlys.

Slnt — Salantai.

Sn — Seinai.

SP — Punkty Kazań... Przez... Konstantego Szyrwida... w Wilnie... (I—1629, II—1644).

Srv — Surviliškis, okres Dotnuva.

Ss — Siesikai, okres Ukmergė.

s. sl. — staroslověnský jazyk.

St. balt. — Studi baltici. Řím (od roku 1931).

StnD — Daynas Žemaycziu surynktas yr yšzdutas par Symona Stanewicze... Wylniuje... Metuose 1829 (citováno podle fotografického vydání J. Lebedise z roku 1954).

Sub — Subačius, okres Kupiškis.

Sv — Svėdasai, okres Anykščiai.

Š — Lietuvių ir rusų kalbų žodynas. Sudarė D-ras J. Šlapelis, Vilnius, 1921.

Šimk AL — J. Šimkus, Apie literatūrą, Vilnius, 1956.

Škn — Šakyna, okres Žagarė.

Šts — Šatės, okres Skuodas.

Svn — Šventežeris, okres Lazdijai.

Švnč — Švenčionys.

T — Tiesa. Orgán ÚV Komunistické strany Litvy, Prezidia Nejvyšší rady Litevské SSR a Rady ministrů Litevské SSR.

Trk — Tirkšliai, okres Mažeikiai.

Trs — Truskava, okres Ramygala.

tsp — sovětský tisk.

Tv — Tvėrai, okres Rietavas.

Up — Upyna, okres Skaudvilė.

Užv — Užventis.

Vaižg RR — Vaižgantas, Vybrané spisy, I—II, Vilnius, 1957.

Vb — Vabalninkas.

Vd — Vydūnas (Vilius Storasta, 1868—1953), jeho spisy.

VEE — Evangelies bei Epistolas... perguldytas ant Lietuwischka Szdodzia per Baltramieju Willenta... Ischspaustas Karalauczui... Metu M.D.LXXIX.

8. Kalbotyros klausimai, IV

113

Vencl GD — A. Venclova, Gimimo diena, I, Vilnius, 1959.

Vencl — A. Venclova, Raštai, I—III, Vilnius, 1955.

Vencl TB — A. Venclova, Taikos balandžiai. Vilnius, 1952.

WP — Išguldimas Evangelių per wisws Mettvs, surinktas dalimis isch Davgia Pastillv... (anonymní postila z roku 1573, uložená ve wolfenbüttelské knihovně).

Vm — Varėna.

ZfslPh — Zeitschrift für slavische Philologie (od roku 1925).

ŽR — Žemaitė, Raštai, I—VI, Vilnius, 1956—1957.

O UŽÍVÁNÍ TRPNÝCH PŘÍČESTÍ PŘÍTOMNÉHO ČASU

В. И. АМБРАЗАС

Resumé

V litevštině má trpný rod pouze část atributivních příčestí přítomného času. V takových případech se tvoří od tranzitivních sloves nedokonavého vidu a mohou se vyskytovat ve spojeních s genitivem původce (genetivus auctoris). Atributivní příčestí s konkrétním pasivním významem jsou typičtější pro spisovný psaný jazyk; v nářečích se vyskytují poměrně zřídka.

Většina atributivních příčestí přítomného času nevyjadřuje ani čas, ani rod a užívá se jako deverbativní přídavná jména označující trvalé vlastnosti určovaných předmětů. Často mají význam možnosti (např.: suprantama knyga „srozumitelná kniha“, neapsakomas džiaugsmas „nevýslovná radost“) a určení či vhodnosti (např.: geriamas vanduo „pitná voda“). Mezi těmito příčestími s kvalitativním významem a určovanými podstatnými jmény se projevují instrumentální (např.: jojamas arklys „jezdecký kůň“), lokální (např.: gyvenamas namas „obytný dům“), temporální (např.: priimama diena „úřední den pro přijímání“) a nezřídka i ještě volnější vztahy (např.: puolamoji liga „padoucnice“, skubinamas darbas „naléhavá práce“). Trpná příčestí přítomného času mohou rovněž vyjadřovat vlastnost spojenou s dějem nebo stavem samotného označovaného předmětu, např.: gydomas vanduo „léčivá voda“, spiegiamas balsas „ječný hlas“, pasiturimas žmogus „zámožný člověk“. Od činných příčestí přítomného času se tato trpná příčestí liší kvalitativním významem a absencí kategorií času a rodu.

S přídavnými jmény jsou mnohá trpná příčestí přítomného času spojena také morfologicky: mohou mít stupně-

114

Bez stupňování se od nich tvoří příslovce a podstatná jména a někdy se samy substantivizují.

Užívání trpných příčestí jako od sloves odvozených přídavných jmen je starobylým rysem litevského jazyka a nelze je vysvětlit procesem adjektivizace těchto příčestí. Shoda základních adjektivních významů trpných příčestí přítomného času v litevštině, lotyštině, staroslověnštině a staré ruštině, jakož i jejich morfologická a sémantická souvislost s odpovídajícími formami v jiných indoevropských jazycích (zejména tocharštině) poukazují na původnost kvalitativního významu těchto příčestí a na jejich souvislost s indoevropskými jmény na -to- (srov. skr. bhīmaḥ ‚strašný‘).