LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXVIII (1989)

KALBŲ RYŠIAI IR SĄVEIKOS

ALVYDAS BUTKUS

VLIV LOTYŠTINY NA LITEVSKÉ NÁŘEČÍ VE SKYRONYS

Údaje pro tento článek byly čerpány z textů zaznamenaných v roce 1984 v lotyšské SSR, v okrese Bauškė, v obci Brūnava, ve vesnicích Skyronys, Skyronėliai a Vaļtakiai. Informátoři ze Skyronys: J. Fataras* (nar. 1908), A. Povilionis (nar. 1924), ze Skyronėliai – E. Ščerbicka (nar. 1913), z Vaļtakiů – O. Drūseikienė (nar. 1945). Skyronys leží přibližně 7 km severně od Smilgiů (okres Biržai), od litevského jazykového území je odděluje lotyšský jazyk. Vaļtakiai začínají hned za hranicí lotyšské SSR; od okolí Smilgiů odděluje Vaļtakiai les Pleiriai (nazývaný také les Būdbergė), kterým vede hranice obou republik. Skyronys a jejich okolí byly připojeny k Lotyšsku v roce 1921 při arbitrážním stanovení litevsko-lotyšské hranice.

Všichni informátoři jsou autochtonní. A. Povilionis je ženatý s Litevkou ze Smilgiů a s manželkou mluví litevsky. Děti absolvovaly lotyšskou školu, litevsky mluví jen za přítomnosti matky, zatímco mezi sebou mluví lotyšsky. Manželé ostatních informátorů jsou Lotyši a rodinným jazykem je lotyština. Děti některých informátorů, například dcera J. Fatarase, litevsky rozumějí, do rozhovoru však vstupují v lotyštině.

Ve Skyronys se podle svědectví K. Garšvy mohlo v roce 1980 litevsky domluvit 8 lidí (Garšva 1985, 123). V roce 1984 J. Fataras kromě E. Ščerbicky a A. Povilionise uvedl učitelku M. Ušerauskaitė a Vegyse.

Ve Vaļtakiích žije mnoho Litevců, téměř všichni jsou však novousedlíci z Litvy. O. Drūseikienė říká, že litevsky mluví se všemi, pro které je obtížnější mluvit lotyšsky. Mnoho Litevců se zde usadilo v důsledku smíšených manželství. Mimochodem, onomastika svědčí o tom, že Lotyši žili smíšeně s Litevci také v dnešním okolí Smilgiů, srov. příjmení Milinis, Stráutnykas, Žilgalvienė, samotu Jaunzemė (mezi vesnicí Smilgiai a lesem Pleiriai).

Nejlépe mluví litevsky O. Drūseikienė a A. Povilionis. Lotyšský přízvuk je nejvýraznější v řeči E. Ščerbicky. Učitelka Milda Ušerauskaitė ze Skyronys mluví nářečím hůře – orientuje se na spisovnou litevštinu.

Etymologii názvu vesnice Skyronys A. Povilionis vysvětloval takto: vesnice ležela mezi dvěma velkostatky – Lankiečiai a Licneras. Podle informátora velkostatky vesnickou půdu nepřipojily kvůli její neúrodnosti. Vesnice, která velkostatky oddělovala, dostala jméno Skyronys** (lot. Škirāni). Skyronys jsou ve skutečnosti dvojí: Velké a Malé Skyronys neboli Skyronėliai. Obyvatelé Malých Skyronys byli drobní rolníci, kteří měli jen několik hektarů půdy, jež se navíc nacházela v lesních okrajích a křovinách.

* Bylo využito také textů zaznamenaných K. Garšvou v roce 1980.

** V současnosti se souběžně používá také podoba Skyroniai.

55

* * *

Nářečí ve Skyronys, resp. Valtakiai, je pokračováním nářečí severních panevėžiškých, blízkým podnářečí Smilgius. Je puntininkuojící. Stažení přízvuku je smíšené; větší tendence je ke všeobecnému stažení, srov. příslovce labė, praštė, sk’aršė, išilgė (ale senė, ruškė), dále n. pl. ark’l’e, nàme, tėvė, vaikė, vãrdė, g. pl. ark’l’u, kãpu, vãrdu, i. pl. šãkom, ark’lem, vaikem, n. sg. sėso, l. praes. sãko. V koncovce se přízvukuje různé tvary koks, -(i)a, toks, -(i)a, jakož i některé jednotlivé výše uvedené tvary, např.: n. pl. namė, vardė, pavalkė, g. pl. namų, l. praes. nežinõ. Takové kolísání bylo zaznamenáno v řeči téhož informátora. Ve srovnání s podnářečím Smilgius na jihu se vyskytují rozdíly způsobené vlivem lotyštiny, např.: n. pl. šãpale (F), g. pl. làšėn’u (F), l. pl. gùlb’ėnuos (D), l. sg. lietuvo (F, D), rìgo (D). Někdy má slovo dva přízvuky, např.: pirmutinis (F), biržuoš (Š), pãnemūnes (Š). Celkově je však vliv lotyštiny na přízvukování mluvčích nářečí nepatrný.

Fonetika

Vokalismus. V zásadě se vokalismus neliší od severních panevėžiškých, konkrétně od podnářečí Smilgius. Bylo zaznamenáno jen několik zvláštností.

E. Ščer­bicka vyslovuje cirkumflexové i jako r, např.: p(ę)rm „první“, aps(ę)rgs „onemocněla“, v(ę)rš „nahoře“; vypouští krátké a z přípony minulého frekventativního času: aidva „chodíval“, būdva „býval“, ojediněle i v jiných tvarech: prn’i’ki „zmizely“.

J. Fataras vyslovuje tvary 1. sg. jak bez koncovky, tak s ní: laũk „ven“ a laũki „venku“ (ve Smilgius laũk), stãrp a stãrpi „mezi“.

Vlivem lotyštiny se stává, že se nepřevádí v délku samohláska, která měla odedávna přízvuk, zejména pokud má slovo společný kořen s lotyšským slovem, např.: a. sg. mšinu (F), n. sg. pàtars (Š) „Fataras“, tète (F, Š) „otec“, n. pl. pàč’os (F), l. sg. lätvijo (D, P), brūnavo (F, Š), nimãž (D) „ani trochu“.

Konsonantismus. Nejvýraznější novou vlastností nářečí je zánik měkkosti souhlásek. Souhlásky s poziční i jotovou měkkostí se vyslovují tvrději, podobně jako v lotyštině. Frikativy š, ž, v a kmitavé r se někdy vyslovují zcela tvrdě, např.: šaũds „sláma“ (F, Š), žỹds „Žid“ (F, Š), tur ėja „měl“ (Š), letū.ve (Š) „Litevci“. Ve skupině souhlásek je měkčí ta souhláska, která stojí bezprostředně před samohláskou, např.: šv’įn’t’e „svátek“ (Š). Výrazně mizí velarita souhlásky l; všichni informátoři vyslovují tuto souhlásku před zadními samohláskami polotvrdě (nejvýrazněji E. Ščer­bicka a O. Drūseikienė), stejně jako v lotyštině. Na konci slova, kde se dříve vyskytovala přední samohláska, se měkkost souhlásek zachovává: reik’ „je třeba“, ait’ „jít“, su ark’l’ „s koněm“. J. Fataras vyslovuje měkkou souhlásku dokonce i v l. praes., např.: aš neaužtmen’ (hypernorma?). V nářečí nezanikla ani progresivní palatalizace, např.: vėgis’ „Vegys“, smil’g’s’ „Smilgius“.

Měkkost slábne nerovnoměrně. Kromě uvedených frikativ mají „lotyšskou tvrdost“ závěrové zubné souhlásky (F, Š) a sonanty (Š). Před i a na konci slova se měkkost zachovává lépe, zatímco měkkost velárních k a g se zachovává ve všech pozicích. Ve společných slovech se měkké k a g vyslovují stejně jako v lotyštině, např.: bi.ški

56

(F, Š), gi.mi „narodila se“ (Š), ski·sts „tekutý“ (P), zeŋķe (nikoli zeŋk’e) „zčásti, dětinsky“ (F, P). E. Ščer bicka občas vyslovuje měkké k také v litevských formách, např.: trill.kos „v Trylikách“. Výslovnost je podobná litevským měkkým t’, d’.

V pozici mezi dvěma krátkými samohláskami se závěrová souhláska zdvojuje, např.: maž’ù.tte (Š), tėtte (F, Š).

Morfologie

Stejně jako v sousedním nářečí ve Smilgiích se zachovalo dvojné číslo jmenných slov: pam’òr-ka dvę diẽn; lok. pl. má koncovku -(i)daim vedle -(i)ais: šo vaik’em, šo arkl’em.

Z pozorovaných inovací stojí za zmínku prosazení afrikát v paradigmatech, kde dochází ke střídání koncových souhlásek kmene t, d a č, dž, např. nom. pl. diā́dėj || diā́džė́j „velcí“; dat. pl. didžiesiem (Š), pačiēm (F), srov. lotyšské pašiēm. Vyskytují se také lotyšské koncové souhlásky kmene: gen. pl. jōdāišu „černochů“ (F).

Neživotné tvary přídavných jmen (zájmen, číslovek) mají tendenci nahrazovat se tvary rodu mužského. To se však děje pouze v přejatých nebo analogických konstrukcích, např.: Šitas gañ sunku dabar atsakyt (Š); srov. také: aštuũnas gegužės (F).

Častěji než v sousedních litevských nářečích se místo přídavných jmen s příponou -inis používají substantivní přívlastky: rañkos mašina, medžio sudýnai.

Skloňování výpůjček (lotyšismů) se neliší od skloňování domácích slov ani tehdy, když se koncovky shodují s lotyšskými, srov. gen. sg. daṁp’a (lot. dampja) „mlátičky“ (Š), lok. sg. tuōver (lot. toveri) „v kádi“ (F). Ačkoli se vyskytují výjimky, srov.: 1. os. sg. préz. išmélžam (lot. izslaucam; v nářečí by mělo být išmel’ž’am) (F).

Syntax

Široce se užívá posesivní dativ: Kožnāi pievai būvo vārdas (F). Sesuõ jāi dirbo „Její sestra pracovala“ (Š).

K vyjádření směru se užívá jak předložka ant s akuzativem, tak lokál: Varydavo tós kārves ant ganyklės (F). Važiāvo piršliuos an Lietuvą (F). Mum lang-vidū – Lātvijo mokyklė ėję (D). V lotyštině se rovněž užívají oba tyto způsoby vyjadřování směru.* V Litvě se předložka ant s akuzativem k vyjádření směru užívá na poměrně rozsáhlém území východní aukštaitštiny, především v nářečích kupiškėnském a severopanevėžském (Zinkevičius 1966, 416). Směrový inessiv je v Litvě znám pouze v pásmu Biržai–Papilys (Zinkevičius 1966, 201).

K vyjádření místa, ale také zaměření pozornosti či ukládání se vedle obvyklého inessivu užívá také konstrukce s předložkou terp: Kiek terp selýklo yrā cūkro (P). Tato konstrukce je známa i v sousedním kraji Biržai.

Obyvatelé Skyronys užívají přeložené analytické konstrukce poněkud častěji než obyvatelé severního pohraničí Litvy. Například vedle kalků atidaryti, palikti vālio (lot. atvērt, atstāt vaļā „totéž“), známých i obyvatelům Smilgių, se v Skyronys široce užívají ustálené obraty dėti pašāl ‘přidat’: Krapūs dėda pašāl’, česnakūs dėda pašāl’ [do masy na klobásy] (F). Mės pradė-

* Lotyšská předložka uz „na“ s genitivem označuje místo, s akuzativem směr.

57

jom cukrų dėt pašāl’ [do piva] (Š), srov. lot. likt klāt „totéž“; tikti pašāl’ „dojít, dosáhnout“: Ir apriša aplink, ir [kiškiai] netinka pašāl’ [k jabloním] (F), srov. lot. tikt klāt „totéž“ (věta obsahuje ještě jednu kalku: aprišti aplink, srov. lot. aptīt apkārt); kinkýti pašāl’ „zapřáhnout“: árkli įsikinkė pašāl’ ir mušė tuos arklius – ąjetumāna (Š), srov. lot. jūgt klāt „totéž“; vypustit skrz: Par mašina (=mlátička) išleidžia kiāurai (F), srov. lot. izlaist cauri.

Řízení některých sloves se liší. Například sloveso klausti se pojí s dativem, stejně jako lot. jautāt, srov.: Ateis tė mokytoja, tai paklaũs tam Uše-raučku, ar jis atsimena (F); sloveso šaukti „nazývat“ se užívá také s lokálem, např.: tamė vardė šaukia „tím jménem“, srov. lot. saukt vārdā „nazývat jménem“.

Vedlejší přívlastkové věty se připojují zájmenem kas, je-li podmět hlavní věty vyjádřen nominativem: O ir lāistes tie, kas jau slūuke (=dojila) tos kārves (F). Jedno seno bylo zmačkáno, kas gāne tą bendrą ganiyklę (F).

Slovní zásoba

Kvůli nedostatku údajů nebyla slovní zásoba skyronijské nářeční mluvy zvlášť zkoumána. Zde se uvádí slovníček dialektismů (především výpůjček), které se vyskytly v textech. Hvězdičkou jsou označena slova známá také sousednímu nářečí ve Smilgiích. Původ výpůjček se uvádí podle jazyka, z něhož byly přímo převzaty. Například slovo pãgrabas ‚sklep‘ se považuje za lotyšismus (nikoli slavismus), protože s tímto významem proniklo do nářečí z lotyštiny. Na konci ilustrační věty je uvedeno příjmení informátora, protože některá slova mohla být použita příležitostně.

apýnis podst. m. ‚chmel‘: on tu šáudu suvi.r’ on tos apūn’s’ (F).

apskaityti, apskaito, -ė sloveso přechodné ‚spočítat‘: apskaita vālunds, kiek kožnām kūl’t’ (F).

ateinantis, -i příčestí činné budoucí (lot. nākošais) ‚následující‘: pi.l’ atāinuņcem sudin’ (F).

attaisyti, attaiso, -ė sloveso přechodné (lot. attaisīt) ‚odšpuntovat, uvolnit zátku‘: vōlbi attaisa vāl’o (F).

cūkras podst. m. (lot. (?) cukrus) ‚cukr‘: un tiek ta cū.kra daũk idējām, kad […] (Š) | cū.kra idu senēu nedēdava (P).

dām̃pis podst. m. (lot. dampis) ‚mlátička‘: pr(i) tok’ā dām̃p’a te jaũ gangreit nu tep kēp višōniške [šneką], visaip – ir letū.viške, ir lātviške (Š).

džiovintuvė podst. ž. ‚sušárna‘: ar on pēč’, ar kor dž’uvintoves ira, ir sudž’ovi.n tep kaip visai saūss ira (F).

* gangreit příslovce (lot. gandrīz) ‚téměř‘: atrōda gangreit, ka nebēmōk (Š). gangreit kožnu sekmāden’ [gerdavo alų] (F).

garšùs -i příd. jm. (lot. garšs) ‚chutný‘: tas salds salds, lābe garšs (F).

giedóti, gieda, giedójo sloveso přechodné (lot. dziedāt) ‚zpívat‘: ir lī·got’ gies’m’s’ gedōja tipāt kep lātvijo par jōnu (F).

giesmē podst. ž. (lot. dziesma) ‚píseň‘; viz giedoti.

jáunas, -a příd. jm. (lot. jauns) ‚nový‘: ti venō pū.se ī·ra jauniej kapē, venō pū.se ir saniej kapē (Š).

Jonai podst. m. (lot. Jāņi) ‚svatojánské slavnosti‘: nu, jōns jau šv’iñt’e vės’ činājos […] vės’ šv’iñt’e jōns (F). (V zápisech z roku 1980 informátor používá také jednotné číslo *Jōnas).

kārtas podst. m. ‚čas‘: kuli.ma kārt jam ar būdava viz bācku pãgrab’ (P).

58

kitōniškai přísl. přejaté (lot. citādi) „jinak, odlišně“: je třeba otočit i (=také) s pepřem […] takhle už zajíci ohlodali jablůňku (F).

krēsłas podst. jm. (lot. (?) krēsls) „židle“: já si vezmu židli (F).

kūlēja podst. jm. žen. r. (lot. kūlēja) „mlátila“: teď dovezli […] ten […] pec (=lokomotiva), jak jí tam říkali, a pak to mlátila a potom už jen mlátila (Š) | ta násada (=lokomotivy), která poháněla tu mlátičku (F).

kultuvas podst. jm. „cep“: mláticí nástroj je taková dlouhá tyč a na konci provazem připevněný cep (F).

* labiai přísl. „velmi“: staří už věřili mému otci, velmi mu věřili (F).

liāuti, -ja, liōve sloveso přech. (lot. ļaut) „dovolit“: když byl mladý, matka mu nedovolovala takové věci [pít pivo] (P).

lydākas podst. jm. (srov. lot. līdaka) „štika“: štika je a […] červená (F).

liuterōnis, -ē podst. jm. muž. r. (lot. luterānis) „luterán“: a ti, kteří jsou luteráni, ti chodili do Būdbergu, do luteránského kostela (F).

mālka podst. jm. žen. r. (lot. malka) „dříví“: stroj zatápíme dřívím (F).

* mokyklē podst. jm. žen. r. „škola“: litevské školy nebyly (F)

pagālam přísl. (lot. pagalam) „hotovo, konec“: mně je tak špatně, že jsem si myslel, že už je konec (Š).

pāgrabas podst. jm. muž. r. (lot. pagrabs) „sklep“: když byli za války, mívali v tom sklepě mnoho sudů (P) | vlezl do toho sklepa, pak tam zvracel a vyčůral [pivo] (P).

pāri předl. za (lot. pāri) „přes“: tatínek přecházel přes řeku (F).

platībē podst. jm. žen. r. (lot. platība) „plocha“: tehdy vyměřoval hektary a takové a takové plochy (Š).

pranýkti, pranýksta, pranýko sloveso nepřech. „?“: no tak tímto způsobem i my mizíme z toho jazyka, který jsem se naučil od otce (Š).

priāuges, -usi příč. přejaté (lot. pieaudzis) „dospělý“: když jsem byl už takhle dospělý, tak jsme […] (F).

pūrvas subst. m. (lot. purvs) ‘bažina’: tokiē pūrvē bū.ṇa, tokiē pagręmtī.ṇę bū.ṇa č’d ā pas kāps (F).

rāuda subst. ž. (lot. rauda) ‘perlín’: l’idāke īra ir […] rāud, jā (F).

rāugas subst. m. (lot. raugs) ‘droždí’: d’ād rāugu terp tos mi.sos i rugi.n (F).

rinda subst. ž. (lot. rinda) ‘řada’: veļk ōr’ [len], rīndom išklōj, sù.r’oš kūl’os (F).

* rubēžius subst. m., sl. (srov. lot. robeža) ‘státní hranice’: jodaišę tie ir už rubēž’os (F).

sprigulis subst. m. (lot. sprigulis) ‘cep’: aš es kūlībs ir su tuo spri.gul’ kep šaukes, su kūltou (F).

starpas: sāvo starpē (lot. savā starpā) ‘mezi sebou’: sāva star’p’ ār lātviške [mluvíme] (D) | mēs sāva star’p’i [hráli fotbal] – ni su kō nēlošem (F).

sùjauktas, -à příč. (lot. sajaukts) ‘smíšený’: nu ti man’ ār sujāukt to kalb (F).

* šāukti, -ja, -ē sloveso přech. (lot. saukt) ‘nazývat’: kep jōs ti šāuk’?(D) | ir kā ji ti par l’ūnu šāuke, tū aš nežēno (F) | refl. l’ūn’ šāukes’ tos mūsu ganīkes šāukes’ l’ūns (F).

* šāukiamas(ai), -oji příč. (lot. saucamais) ‘takzvaný’: bū.ṇa sumdīts šāukemas ustōus (F).

šīur tūf přísl. (lot. šur tur) ‘tu a tam’: š’ōr’ tōr namē, š’ōr’ tōr namēle (Š).

* švakūs, -i příd. jm. (lot. švaks) ‘slabý’: lābe švāks, kep limonāds (o pivu) | tad jā stiprù.ms ār švakēsnis (P).

59

tehdy přísl. (lot. toreiz) „tehdy; v tu chvíli“: tūkart sù.mal (F) | já tehdy neochutnával (P).

právě zde přísl. (lot. tepat) „právě tady“: tepàt’, čipàt’ g̃l.mi (Š).

pouze částice (lot. tikai) „jen“: bù.va tikai tėp bažnīc’ vien (Š) | mum tikai bù.ua trīs kārves (F).

káď m. (lot. toveris) „káď, škopek“: do té kádě nalije a do té kádě vloží takové dřívko (při vaření piva) (F).

pastýř m. slov. „pastýř“: a v sobotu ty děti pomáhaly tomu pastýři pást (F).

na předl. (lot. uz) „na“: pastýř nasazoval [krávám] na rohy (F) (v záznamech z roku 1980 se říká unt rāgu).

* ucpat, ucpe, -la přech. (lot. aiztaisīt) „ucpat, zavřít“: ucpala [sud] pevně a je to celé (F).

válka ž. slov. „válka“: no, potom, když se co stalo — přišla válka (Š).

stejně přísl. (lot. vienalga) „stejně“: je jedno: ať lotyšsky, nebo litevsky — je jim to jedno (Š).

všelijak přísl. způsobu (lot. visādi) „všemožně“: všelijak, všemožně — litevsky i lotyšsky (Š).

*hoch m. (lot. zenķis) „mladík, chlapec“: ten hoch si už sám pochutnával, dokud hospodář nešel do stodoly, a ten ho občas tam do stodoly […] pokaždé kradl to pivo (P).

slovo: řečeno slovy přísl. (lot. vārdu sakot) „jedním slovem“: no, já už když lotyšsky, řečeno slovy, slyším (D).

ZKRATKY

a. – acusativus, akuzativ D – O. Drūseikienė F – J. Fataras g. – genetivus, genitiv i. – instrumentalis, instrumentál l. – locativus, lokativ n. – nominativus, nominativ P – A. Povilonis

pl. – pluralis, množné číslo postp. – postpositio, postpoziční praes. – praesens, přítomný čas sg. – singularis, jednotné číslo Š – E. Ščerbička t.p. – totéž vert. – kalk

Ostatní zkratky jako v „Slovníku litevského jazyka“.

LITERATŪRA

Garšva K. Lietuvių kalbos tarmės ir jų kontaktai Latvijoje (2. Lietuvių gyvenamosios vietos ir kalbų funkcionavimas) // Lietuvos TSR Mokslų Akademijos darbai. A serija. 1985. T. 1(90). P. 118–126.

Garšva K. Latvijos lietuvių tarmių sintaksės ypatybės ir tekstai // Lietuvių kalbotyros klausimai: Lietuvių kalbos sintaksės tyrinėjimai. 1986. T. 25. P. 218–240.

Grinaveckienė E. Kai kurios Daugpilio lietuvių šnektos gramatinės ypatybės // Lietuvių kalbotyros klausimai: Kalbų kontaktai Lietuvos TSR. 1983. T. 23. P. 107–122.

Latviešu valodas vārdnīca. Rīga, 1987.

Latviešu valodas sinonīmu vārdnīca. Rīga, 1972.

Zinkevičius Z. Lietuvių dialektologija. V., 1966.

60

ВЛИЯНИЕ ЛАТЫШСКОГО ЯЗЫКА НА ДИАЛЕКТ ЛИТОВСКОГО ЯЗЫКА В ШКИРАНАХ

Резюме

Остров литовского языка — дер. Шкираны (лит. Skyrõnys) — находится в Бауском р-не ЛатвССР. Окрестность присоединена к Латвии в 1921 г.

Шкиранский диалект является продолжением северопоневежского диалекта в Литве. В статье анализируются особенности речи 4 информантов, три из которых в семье говорят по-латышски.

Влияние латышского языка наиболее заметно сказывается на консонантизме диалекта. В частности, оно проявляется в качестве депалатализации, девеляризации согласных. Однако мягкие k и g сохраняют палатальность, а в общих словах (напр. biški, gim) k и g произносятся как в латышском языке.

Заметны также инновации в словаре (заимствования, кальки), морфологии (сравнительно редкое применение имен прилагательных с суффиксом -inis), синтаксисе (употребление заимствованных аналитических конструкций).

50