LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI, XXXI (1994)

KALBOS NORMALIZACIJOS KLAUSIMAI

ELENA GRINAVECKIENĖ

LEXIKÁLNÍ SVÉRÁZNOSTI ŠALTINŲSKÉHO NÁŘEČÍ

Nářečí Šaltiniai, které se nachází v okrese Šalčininkai v okolí Dieveniškės a představuje přechod mezi východními a západními dzúkskými nářečími (Lipsk., Vidug., 187), je nejokrajovější (východním okrajem vesnice prochází státní hranice mezi Litvou a Běloruskem; jde o část marginální oblasti litevských nářečí v Dieveniškės, která byla v minulosti poměrně souvislá a zasahovala poměrně daleko za současné hranice republiky do Běloruska (Gauč., Vidug., 38—39 tt., 48—49 tt.; Kviklys, 264—270). Je obklopeno místním běloruským nářečím a územně izolováno od ostatních nářečí litevštiny, včetně litevských nářečí marginální oblasti Dieveniškės (podle údajů našeho výzkumu lze z 21 vesnic v okolí Dieveniškės najít starousedlé litevsky mluvící obyvatele pouze v 9 — v Šaltiniai, Mačiūčiai, Kaziūlai, Žižmošė, Versekė, Senmošiai, Miežionys, Skraičiūnai, Dvariškės a Dieveniškės). Pro představitele nářečí Šaltiniai je tedy charakteristické střídavé užívání litevských a běloruských nářečí. Z jedné strany je zkoumané nářečí rezervací archaismů litevštiny, z druhé pak zónou sekundárních lexikálních a sémantických inovací a adstrátních prvků, jakož i typickým areálem kontaminačních jevů. Vzhledem ke své výjimečné poloze tato oblast v posledních letech přitahuje mimořádnou pozornost nejen jazykovědců a badatelů duchovní a hmotné kultury — folkloristů, etnografů a architektů —, ale také kulturních vědců, sociologů aj., kteří tento jedinečný region jedné a téže etnické kultury neustále a všestranně zkoumají.

Při konstatování složité jazykové situace tohoto kraje je především důležité zdůraznit, že místní litevské nářečí, užívané v uzavřeném jazykovém společenství (7 ze 13 rodin ve vesnici Šaltiniai spolu hovoří litevsky), je neoficiálním, nikoli úředním či administrativním jazykem (nejsou zde litevské školy, protože zde nejsou děti školního věku), nýbrž každodenním jazykem běžného života. V poslední době se v něm zřetelně projevuje koexistence dvou sémiotických systémů: místní litevsky mluvící obyvatelé ve všedním životě střídavě užívají také běloruské nářečí. Oba jazykové systémy — litevský i běloruský — tak lidé od útlého věku slýchají vedle sebe a dobře je ovládají. Vzájemným dlouhodobým působením (zpravidla spíše spontánním, avšak k zániku litevštiny zde značně přispěla i carská národnostní politika) vytvořily úplnou litevsko-běloruskou dvojjazyčnost, která se v poslední době stává jednostrannou — systém litevského jazyka se zde stále více přibližuje systému běloruského jazyka. Místní litevské nářečí, které v minulosti bylo převážně dárcem (srov. staré litevismy z něj převzaté a dodnes živě užívané v běloruském nářečí této vesnice:

8. Lietuvių kalbotyros klausimai, XXXI

113

litevské výpůjčky: berlóukal ‘bėralas’, brandúl ‘branduolys’, brúńkta ‘branktas’, dúlka ‘dulkės, spalai’, gil ‘gylýs’, grabiázdzie ‘grėbėstuoti’, gúlta ‘guolis’, gúšta ‘gūžta’, gungli ‘gungliai, pridžiūvę ant karvės šonų mėšlai’, kerša ‘keršė’, krumpli ‘krumpliai’, krušnia ‘krūšnis’, paliáuki ‘paliaukės, tokia paršiukų liga’, mencia ‘mentė, pustyklė’, pliúsnia ‘pleiskanos’, pundák ‘pundokas, buožgalvis’, slásty ‘spąstai’, scimbúr ‘stimbiras’, vińkšny ‘vin kšnos, rogių pavažų dalis’, žágary ‘žagarai, ražai, karklai pynimui’, se nyní stává výhradně příjemcem a proces její asimilace téměř dosahuje vrcholu. Litevské nářečí této vesnice již téměř ztratilo svou obrannou hráz a pronikají do něj strukturální prvky běloruského jazyka, které jeho systém rozkládají, například žvirblis mažàsnis várno:s ‘žvirblis mažesnis už varną’, dżi.rba pasvójéти ‘daro savaip’, kas mán’ dachódzic’ ‘kas man rūpi’, rúki:mas man pri-víčka ‘rūkyti aš įpratęs’ aj.; jinými slovy, v nářečí se utváří jeho svébytná okrajová varianta.

Souběžné užívání zde zmiňovaných nářečí v téže jazykové oblasti a situaci je natolik běžné a ustálené, že podle našeho pozorování od mluvčího nevyžaduje žádné intelektuální ani psychické úsilí. Podle našeho názoru to souvisí především s tím, že místní jazyková komunita této vesnice i sousedních oblastí je víceméně stále homogenní — sdílí jednu a tutéž duchovní a hmotnou kulturu (za zmínku stojí stejný způsob stavby domů jako jinde v jižní a východní Litvě, vzory tkanin i příprava pokrmů), žije, dalo by se říci, stejně uzavřeným životem, dodržuje stejné zvyky a je značně konzervativní; běloruské nářečí užívané zde je, stejně jako litevština, pouze domácím, neprestižním jazykem. Podle vyjádření místních jsou gudai (tak se zde říká místním Bělorusům) vlastně stejní prostí Litevci, jen už zapomněli jazyk svých předků a neumějí mluvit litevsky². Přesto je třeba uznat, že v každodenním životě se zde častěji užívá běloruské nářečí, protože místní Bělorusové tvrdí, že litevsky neumějí, a

¹ Místo přízvuku v běloruských příkladech označuje znak akutový. Litevské nářeční příklady jsou v článku uváděny zjednodušenou fonetickou transkripcí. Nezaznamenává se v ní: a) odstín prvního členu au v diftongu s cirkumflexovým přízvukem; b) neúplná monoftongizace diftongů ie, uo (když je druhý člen oslabený a vyslovuje se nezřetelně; v takovém případě se zapisují jako dlouhé i:, u:); c) délka jednotlivých členů přízvučných dlouhých samohlásek, diftongů a skupinových hlásek. Obvykle ji označuje jejich intonační znaménko. Výjimkou je označení prvního členu skupinových hlásek s akutovým přízvukem i, u+ l, m, n, r a ui, který našemu uchu zní jako prodloužený na polodlouhý (srov. LKT, 256, 258); označuje se tečkou vpravo dole od písmene. Délka nepřízvučných dlouhých samohlásek se označuje dvojtečkou vpravo od písmene, polodélka samohlásek tečkou dole na stejném místě; d) pravidelná velární výslovnost souhlásky n před g, k; e) tvrdost souhlásek před ė (odpovídá spisovnému e), e (odpovídá spisovnému ė), a (odpovídá spisovnému krátkému e), jakož i mírná tvrdost před i. Měkkost souhlásek (také v běloruských příkladech) se označuje změkčovacím znaménkem (čárkou) vpravo nahoře od písmene. Měkkost skupiny souhlásek se v případech, kdy ji nelze přesně určit, neoznačuje (kromě měkkých l a pj). Ostatní zásady transkripce viz LKT, 10–14.

² Vezmeme-li v úvahu skutečně živý význam litevského slova gūdas v ústech obyvatel tohoto kraje (podle našeho názoru je důvod považovat jej za původní, srov. litevské gudėti ‘začít mluvit jiným nářečím’ — LKŽ 3 693), lze stěží ospravedlnit tendenci nazývat všechny Bělorusy gudy a jejich republiku Gudija.

114

Litevským obyvatelům není cizí ani ona. Takto se Litevci pomalu stali menšinou a nadále se přizpůsobují situaci; snadno si zvykli dobře mluvit bělorusky a přestali se tomuto jazyku vyhýbat; osvojují si jej. Jak již bylo zmíněno, i když mluví litevsky, snadno využívali strukturálních zvláštností běloruského nářečí a sami postupně urychlují svůj asimilační proces. Tento proces mimo jiné podporuje a urychluje zcela zjevné vyhasínání pocitu národního uvědomění u některých mladších Litevců.

Kromě běloruského nářečí není místním Litevcům cizí ani církevní jazyk tohoto kraje — polština. V tomto jazyce se odříkávají modlitby (bylo zaznamenáno, že modlitby polsky odříkávají i starší a pokrokovější Litevci), chodí se ke zpovědi a žehná se. V každodenním styku se však běžně neužívá. Litevec či Bělorus, kterého požádají, aby mluvil polsky, po několika větách v tomto jazyce začne okamžitě vyprávět bělorusky.

Dorozumívacím jazykem tohoto regionu je ruština. Místní lidé jsou v tomto jazyce oslovováni různými státními úředníky, většinou přijíždějícími odjinud; bylo však zaznamenáno, že člověk oslovený rusky téměř vždy odpovídá bělorusky. Vliv vzdálených kontaktů (polštiny a ruštiny) na nářečí je nepatrný.

Navzdory složité jazykové situaci tohoto regionu a poměrně silnému asimilačnímu vlivu jazyků zůstává šaltinijské litevské nářečí dodnes litevské, barvité, živé a svébytné. Z více než 2000 slov tohoto nářečí, která jsme zaznamenali během expedice v roce 1990, je 74% čistě litevských, 18,5% jsou výpůjčky (většinou z běloruštiny) a 7,5% sémantické kalky (většina z nich jsou slovesa; i ta jsou nejčastěji běloruského původu). Domníváme se, že uvedená procenta přibližně odrážejí celkový stav slovní zásoby šaltinijského nářečí. Četné drobné litevské pomístní názvy této vesnice — bažnič’avietė: ‘Bažnyčiavietė’, dzirvėlės: ‘Dirvelės’, gėrviškis: ‘Gerviškis’, kraš-čimis laukas ‘Kraštinis laukas’, kūdra: ‘Kūdra’, lapėlų: kalnas „Lapelių kalnas’, margelūkai ‘Margelukai’, pul’kino: kalnas „Pulkino kalnas’, sėdzimo:s ‘Sėdimosios’, sūntakis ‘Santakis’ a mnoho dalších jasně ukazují, že Šaltiniai a jeho okolí jsou odedávna litevským krajem. Důležité je také to, že místní Bělorusové tyto litevské podoby místních názvů často dobře znají a běžně jich užívají, aniž by byly slavizované.

Zvláštní pozornost si zaslouží stará vrstva slovní zásoby nářečí, především ta, která dosud nebyla zaznamenána v jiných našich nářečích či písemných pramenech nebo je zde zcela svébytná. Tuto vrstvu tvoří především lexikální archaismy, slova obohacující slovní zásobu našeho jazyka o nové významy, rozšiřující oblast užívání slov, přenášející některé lexémy ze starých písemných památek do živého užívání, a inovace.

a. Z litevských slov (či slov s litevským kořenem), která se v nářečí vyskytují, ale nejsou doložena v jiných litevských nářečích ani písemných pramenech, lze uvést:

ápin astrė (1) ‚apin astris‘: árk’l’o: nová apinastrė: ažmáuta ‖

bikšderti, -na, -ėjo ‘caktelėti’: bitė bigzderna ir nuveina ‖

brazdžiánka (1) hybr. ‚placka z nastrouhaných brambor‘: brazdžánku: pečeme v hrnci nebo na plechu ‖

čiurštumà (3ᵇ) ‘padugnės, tirščiai’: g’urós (= giros) cik č’ūrštumà liki. ‖ Slovo nepochybně pochází z čiurštas←čirštas←tįrštas. Jeho kořenové iu po č- je stejné

8°

115

původu stejně jako u ostatních našich nářečí šil'ma ‘teplo’, ž’uburis ‘světlo’ apod., srov. také Zink., 67—68.

gelčius (2) ‘poslední čtvrť’: gel’č’um skēisc’ gerēi; jau gel’č’us — kap pjautuvas ligdo:si mēnas|| Fonetickou cestou (z d-→g-) vzniklo slovo z delčius ‘poslední čtvrť’. Pravidelnou změnu d→g se nám v současné době v šaltinském nářečí nepodařilo zaznamenat, ačkoli ji badatelé uvádějí v sousedních nářečích (Lipsk., Vidug., 190).

geltonkà (4) hybrid. ‘žloutenka’: mà jí.nkstai nesveiki nōg geltonkõs||

gėmdyti, -o, -ė ‘rodit’: atėį laikas gėmdži:c’ ir gėmdo: vaikùs|| Kořenový alternant -em- (gėmdyti) je nejspíše starší než -im- (gimdyti) v ostatních nářečích. To by snad mohlo potvrzovat i zde doložené gėmstančiai (→gėmsta) ‘rodící’ (Lipsk., Vidug., 210).

giurà (4) ‘kvas; kvašená polévka’: ažgēr’au šaltõs g’urõs ir dùr’a kr’u:cinēn; rugìnė: g’urà būvo: pì.rmas gė:rimas, vāl’gėm g’urõs, ažgėrc’ dãvė:|| Přední výslovnost kořenového u místo i nejspíše souvisí se stejným původem jako v nářečním slově čiurštumà.

kepsnė △ kraujų kepsnė ‘jídlo z čerstvé pečené krve’: kùšni: kviečinù: mi.l-tu: taukù, kraujò: ir kepi in skarvadõs — ir kraujų kepsnė — gardù sbl³ diònu||

kokiaĵdien ‘kdy’: ko:k’ūojdzien ānas būvo: atēji.|| Jde o příslovečnatou podobu instrumentálu jednotného čísla zájmenného složeného tázacího a + vztažného zájmena. Za zmínku stojí rovněž tvorba těchto zájmenných příslovcí, která není známa ani jinde v Litvě (v nářečí je více jejich dokladů, viz níže), jakož i jejich užívání a význam. V tomto případě, jak vyplývá z věty, zájmenná forma nemá zájmenný význam. Podle našeho názoru jde o reliktní příslovce, které mimo jiné svědčí i o důsledcích zániku zájmenných tvarů v tomto nářečí.

krimšliùkas (kremsliùkas?) (2) ‘chrupavčitá špička ocasu’: kãrvė: gerà, kap vuodegõs krimsl’ùkas temp’a žam’au kėl’u:|| srov. krimslỹs, kremslė ‘chrupavka’.

kušlėtyna (1) ‘osrstěnonožec (obvykle o slepicích)’: akùš tu kušlėtina|| Slovo je příbuzné s kušlas ‘zarostlý’, má pejorativní příponu -yna (srov. LKG 1 403). Zkrácení nepřízvučného -y- v příponě není pravidelné. Podobných případů se v nářečí vyskytuje více, např. ricikšči:s→rytykštis ‘ranní’, ausisa ‘v uších’, s’tužblkėlė:→sožilkėlė (také srov. čiurštumà) ‘malý rybníček’ aj. Kušlėtynę si vypůjčili také místní Bělorusové.

lalautojas (1) ‘koledník o Velikonocích’: lalàuto:jai gieda per vėlkas giesmì: vėsõlinu: links-mà dżienà|| odvozenina (alespoň její přípona) je nejspíše novější; srov. i další, zde zcela nový derivát s touto příponou dainuotojas (1) ‘zpěvák’: ragi — čiej vyrai dainùoto:ju. jieško:ja||

lańktytis, -osi, -ėsi ‘kolébat se’: reik’a kad lańki:tu:si ir šo:kinė:tu: lo:pšys||

mažùl’ka (1) 1. ‘malinká’: kab bū.l’bo:s nùder’a, būna ir dzidel’ũ, o: t’ėp mažù.l’-ko:s; 2. ‘malá’: bū.l’bo:s mažù.l’ko:s ir dzidelė:s; 3. ‘tenká’: mažùl’kas žarnas ackiri. verč’am|| Kromě této odvozeniny máme doloženy ještě dvě: didžiùl’ka (1) ‘tlustá’: nõg žarnų dziaž’ùl’ku: reik’a taukai aprińke’;storùl’ka (1) ‘tlusťoučká’: iš puš’ų sto:rù.l’ku: dãro: pirci palo:tàs, kad galėt sto:vēc’; ùtė:lė:s sto:rù.l’ko:s kap ãrkė:s; odzina (= gy-

³ Samohláska u předložek (a předpon) nářečí až(u-), su(-) se nejspíše vlivem slovanských jazyků pravidelně změnila v ъ.

116

vatė) sto:rù.l’ka pažadaro:, pašpùc’a, kap inlaidži ariėlkoni|| Jde o vzácné odvozeniny se dvěma zdrobňujícími a expresivními sufixy, které mají dva morfologické významy — vyčleňovací-zdůrazňovací a zájmenný (srov. LKG 1 582—583). Tato adjektiva jsou cenná tím, že označují náhrady zájmenných adjektiv, která východolitevské nářečí nikde jinde nezmiňuje a která jsou na ústupu nebo již zanikla. Jejich druhý sufix je nejspíše přejatý ze slovanských jazyků.

padabarýkščia hibr. ‘jako nyní’: nevím, jak to teď říct’; matka říká: „tak jako teď“, ona tomu nerozumí||

pagėmdyti, -o, -ė ‘porodit’: přišel čas a porodila druhé|| srov. gėmdyti.

pasauji ‘po hrsti’: ona rozdává len po hrsti||

pietùmiškis, -ė (1) ‘jižní’: jižní mléko ve studni|| V sousedním litevském nářečí v okolí Armoniškės se vyskytuje zcela vzácné adjektivum pietùmis ‘jižní’ (LKŽ 9 933). pietùmiškis bylo nepochybně utvořeno právě od něj.

panešdinėlti, -ja, -jo ‘nést blíže, přenášet’: len ona přenáší, bere za provaz||

pérpažinti, -žista, -žino ‘uhádnout, pochopit’: ona už pochopila: „já se trápím“||

plaskáinia (pleskáinia?) (1) ‘lup’: rostou jí velké lupy a už vysychají|| Slovo užívají také místní Bělorusové.

pliusnia (2) ‘šupina’: z hlavy padají šupiny|| jediná šupina|| celá hlava je plná šupin|| Srov. příbuzná slova plùškė ‘šupina; něco zplihlého, plochého’, plùškata ‘šupinatina’, plùškatuotas ‘šupinatý’, plùškotis ‘šupinatět’ (LKŽ 10 283, 364, 366). Pliusnią užívají také místní Bělorusové.

popusiáu ‘napůl’: rozřízli jsme napůl a hodili — shnije||

póviršu (póviršiu?) ‘po povrchu, shora’: už dlouho nenalévám ten kámen (= modrou skalicí), jen po povrchu||

priešė (1) ‘předek’: želví ocas je vzadu, předek|| želví oči jsou vpředu|| jdi dopředu||

priešžiem ‘před zimou’: skřivánci před zimou, protože se bojí mrazu, odlétají||

pumpliùkas (pampliùkas?) (2) ‘kočička, vrbový květ’: kočičky se rozvíjejí na vrbě, jako bílé|| srov. pumpis ‘nafouklík’, pumplỳs ‘tlouštík’, pumpolė ‘brambora’; pámpa ‘nafoukanost, boule’, pámpė ‘tlouštík, nafoukanec’, pamp-liùkas ‘kynutá placka’, pámp’ti ‘nadýmat se’ (LKŽ 9 306, 308, 311, 312; 10 908, 909).

pundỳla (2) ‘baculka, tlustá samička (o ropuše, žábě)’: tlustá ropucha, baculka|| Sufix odvozeniny -yla má pejorativní význam (LKG 1 333, 359), srov. příbuzná slova pundagálvis, pundòkas, pundžiùs ‘pulec’, pùndza ‘baculka, tlouštík’, pùndzinti ‘jít (o tlouštíkovi), kolébat se’ (LKŽ 10 913, 914, 915, 917). Slovo užívají místní Bělorusové.

purkštimai (2) ‘rozprášený dichlorvos nebo jiné jedy’: štěnice neumírají na ten postřik|| Jde o novou odvozeninu slovesného kořene s konkrétním významem.

rušutys^3b „ořech“: ãuga rušucis|| rušut’ù kėkė:| brundulis| lùkštas|| srov. rušù-tynas „ořešák“ (LKŽ 11 1032).

sáulagrėžtė (1) „slunečnice“: sáulagrì:štė:s padzigo: visos|| gražai ãuga|| sáula-gri:št’ù: gãvo:s dzidžùle:s||

117

slidick|as, -à (3ᵇ) ‘slidus’: kap išverdzi kazlėku:| slidžickas paždaro:|| Šios prie-sagos vedinių šnektoje vartojama ir daugiau: báltick|as, -à (3ᵇ) ‘baltas’: kazlėkas báltickas kap àplupi|| mažick|as, -à (3ᵇ) ‘mažas’: jū mažbcku: mo.mà paliko:|| siaūrick|as, -à (3ᵇ) ‘siauras’: kar̀klu: lăpai jilgi, s’auricki|| stiprick|as, -à (3ᵇ) ‘kietas, standus’: jăunas makavýkas scìprickas|| tỹkick|as, -à (3ᵇ) ‘tylus, ramus’: cìkickas to:kis bernáicis|| Tai nemažybinės (plg. LKG 1 580), o išskiriamosios-pabrėžiamosios reikšmės grynai lietuviški (báltickas laikomas hibridu — LKŽ 1 614?) vediniai. Iš vieno kito jų daromi formanto -ai prieveiksmiai: tykičkai ‘tyliai, ramiai, iš lėto’: ci:kickai sbžar’a pautùs lizdai ir so:dzina vištu:|| žemickai ‘žemai’: skragždùtė:s in li:taūs žamickai iżbe:gdzinėja||

sparnà (4) „křídlo“: spainò:s i:rā pre būc’o:||

sulaš|ti, -o, -ė „nakapat“: kõl’ sulašō: vâistus| soíš:li||

šùstis (1) 1. „šťáva“: ko:pūstu: daũk sù.l’scies; 2. „nálev“: bro: lienė: sù.lsci: nõg me:sõs pìl’a mà daržàn||

susigamž|dyti, -o, -ė „nebýt rozprostřený“: sblzgamždziji. linai laikò:si dar reik’a láukc’||

svirsnià (2): „páka“: svirsn’à — ku: laidz’asi šul’nin||

tãjdien „tehdy“: ko:k’uojdzien iżgirsi varlàs krāk’anc’, tuojdzien reik’a cibul’as so:dži.nc’|| K nářeční koncovce prvního členu tohoto složeného instrumentálního příslovce srov. nářeční sbl tuój mergu, k významu příslovce — kokiájdien.

tẽną, tẽnuo „tam“: ti:nà kvìetku: daũk priso:dzini. anà|| su:nùs dar tìnuo turėj kétvertu: vaikū||

tesimas (2) „vřed, absces“: ti:simas sbssuka vidūj ir prašmuša pūl’ai

túojkart „tehdy“: kap bitẽ inkù.nda| túojkart sópal túojkart žárno:s tvirtėsnė:s| kap nedùodam vakarì ėsc’||

užvalka (1) „kravata (o houbě)“: in grìbo: ko:tùko: užvalka|| ir višč’ùkė:s| ir mus’òmer’ai turi užvalku:||

viralai (3ᵇ) „zelenina“: ìto:s žòle:s daržusà pre viralū augù| viralai šie mėtai prasci| li:tūs nelijo: iš pavásar’o:||

vók|is, -ė (1) „Němec“: mar’còs mo:mà vóké: iš rùsnė:s| o: tėvas ar vókis| ne-žnaũ|| Tato dvě slova jsou patrně největší dosud zaznamenanou lexikální starobylostí nářečí a vůbec celého litevského jazyka. Dosud byla známa jen jejich příbuzná podoba Vokia, Vokė „Německo“. Zmiňují se o ní staré spisy J. Bretkūnase, M. Daukšy a dalších, stejně jako starší slovníky P. Ruigia, Chr. G. Milkeho, G. H. F. Neselmanna, Fr. Kuršaitise a dalších. Podrobněji zkoumal Vokią K. Būga (RR 1 228, 515; 2 226—228).

žuž|yti, -ija, -ijo 1. „pobrukovat“: anas cik’ai tu: giesmãiti: žùžlija; 2. „udusat, zadupat“: reik’a grūdus miežùn’us žùžl: c’| vi.rsim|| V těchto významech je toto slovo známé také místním Bělorusům; ve významu „sténat“ se jako výpůjčka z litevštiny (ЭСБМ 3 349) užívá rovněž v sousedním běloruském nářečí v okolí Ašmeny (СБГ 2 330).

žilàinė (2) „země u šíny“: žbllainė: tam lauki| o: kitam — kùmpas žbllainė:s|| Ačkoli je to opravdu zvučné litevské slovo utvořené podle pravidel, nejspíš jde o kalk běloruského slova sivák se stejným významem.

118

b. V nářečí bylo zaznamenáno také několik slov, která jsou dosud známa ze starších písemných pramenů a byla nepřízvučná. Nyní je jasné, kde mají přízvuk a jakou intonaci. Z takových slov stojí za zmínku:

išrūgęs (1) „syrovátka“: išru:ges milėdavom |o: kat šviež’o:s |tai ir pageri||

krąk|ti, -ia, -ė „kvákat“: varlė:s o: krãk’a o: krãk’al pradėj varlė:s krãkc’l dar išgirsi varlàs krãkanc||

smilginė (3ᵇ) „spánek“: kaktōn smilginė |o: kab dzvi — smilginė:s||

raižiūkas (2) „jizva“: raižūkai in ragū ró:dž’a |kiek kárve: mėtu: |pirmas raižūkas tris metai |o: paskū |kiek raižūku: |ciek mėtu:|| Slovo Raižas je v tomto významu dosud známo pouze ze starých písemných pramenů (LKŽ 11 92).

(su)|stipti, -stimpa, -stipo „(za)mrznout“: jau taukai scimpa || pradėj taukai scipc’ àpil’a šaltu vanden’u |kat taukai sūscipt || jau taukai sūscipi. (srov. LKŽ 13 812).

c. Nářeční doklady ukazují, že se v něm vyskytuje poměrně mnoho slov užívaných v jiných významech než jinde v Litvě, např.:

(ap)|svilti, -svela, -svilė „(o)žehnout“: k’aūlbl: svėlam iš kūl’o:|| svildamì |ražo:-dzinam |kad išėidžitu: garai iš vidaus|| ir blãškaz gerėi àpsvela| kap kūl’o: nèrà|| kap k’aūlbl: nūsvęlam | plãunam|| Základní sloveso svilti se v nářečí užívá v příčinném významu, který je pro náš jazyk v tomto případě neobvyklý (srov. LKŽ 14 353—354, 358—359).

ažačia (3ᵇ) „druhý konec“: kasōs ažac’à sto:rā |kitā pusīs žiemōs būš šaltà|| srov. LKŽ 1 533.

ažuveik|ti, -ia, -ė „vydělat, zasloužit si“: pardavė: árkli: ir ažbiveikė: piñkezdešimt rubl’u:|| viz kartotéku LKŽ.

drėplō|tis, -jasi, -josi „kroutit se, svíjet se“: atāšijo:s — kad nezdrē:pl’ōt jieno:s šōnuosna|| srov. LKŽ 2 689—690.

bakanėlis hybr. (2) „škvařek“: bakanėli: sūkam iš taukū|| ko:pū:stuosna bakanėl’o: andedzi |ko:kis kvãpas| srov. LKŽ 1 573.

geluonė (3ᵇ) „žihadlo“: bitēz geluonē ir odžino:s geluonē|| bitē geluoni: pãmeta (= nechává, nevytahuje) ir mir’ā|| srov. LKŽ 3 228.

gūdas (4) „prostý místní Bělorus nešlechtického původu, který neumí litevsky“: gudai itai mū:si žmonės pras’čōkai | lietuviškai nemōka koc’ ir gi:rēna lietuvōi|| srov. LKŽ 3 692.

guld|ytis, -osi, -ėsi „být rozprostřený“: stōvu: juosto:sna (= na příčných tyčích) ažvari-nėjam kli:nukūs |kat s’ūlai lig’ai gul’dzitu:si|| srov. LKŽ 3 707—708.

gunglỹs (4) ‘chomáč zaschlého hnoje se slámou’: gungl’ai tru:šu pridž’ūvi. kárvei in šōnu:|| nulupinėjam vienus gungl’ūs |kici priskranta|| srov. LKŽ 3 732.

ilguma (3ᵃ) ‘délka’: kiek ilgumōs klīno: | ciek reik’a stojōku: (=stulpų)|| srov. LKŽ 4 54.

iñgi kėtvėria ‘na čtyři části’: iñgi kėtvėra kėrtam lāšbn’us||

iškart ‘nejprve’: iškart kn’ūpsc’u: svėlam |o: paskū apverc’am|| srov. LKŽ 4 194.

jaunikis (2) ‘novoluní’: jaunikin gerėi sėc’ so:dzi.nc’ | cik k’aūlė.s skersč nės-seka|| kap jauniki: ažvisi | reik’a pasvėikinc’ || srov. LKŽ 4 308.

jaunikl|is, -ė (2) ‘mladý’: ito:j jaunikle: mažblckà ščupłē || ragī — jauniklis kap jauniklb: sūka|| srov. LKŽ 4 309.

119

juosta (1) ‘příčný trám tkalcovského stavu’: stōvuosna juosto:s iš apač’ų dvi ir iš viršaus | kat laikītu:si sto:civo:s | sto:vėt lig’ai || to:są juosto:sa kli:nukai ažusvāro: || srov. LKŽ 4 424—426; LKA 1 110, 130—131, 140, mapa č. N=48, 64.

ledin|is, -ė (2) ‘lesklý (o železném háku)’: ladzinė: odzina plo:nutė: | bližga || srov. LKŽ 7 224.

lėti, lėja, lėjo ‘nalévat do mléčnice’: iš dviejų kárv’ų: ãnes ciek pieno: lája, kiek mės iš vi:nõs || srov. LKŽ 7 438—439.

lyti, lija, lijo ‘tát’: audzimu: in li:taũs tiša | kat lėt || Původní sloveso lyti se zde užívá v pro češtinu v tomto případě neobvyklém kauzativním významu.

lim|o|ūs, -ų (4) ‘lepivý’: jũs labai lim’p’o:s | reik’a rasakinėtė || srov. LKŽ 7 518.

pakartuvai (1) ‘tyče na poval, nosníky’: pakartuvai svirnų maišāmu || srov. LKŽ 9 157.

paliaukė (3ᵇ) ‘angína’: kãt pakila pal’auka: | dėda kũm šaltu || srov. LKŽ 9 255—256.

pãliaukės (3ᵇ) ‘onemocnění krku u selat’: pas mũs’us paršėl’us pãlaukė:s | gužai vež-dzinėjasi po: kaklų || srov. LKŽ 9 256.

pavieni ‘po jednom’: po: du spirguč’us ar pavieni mo:mã mūma dúodavo: || srov. LKŽ 9 691.

per|ėtis, -isi, -ėjosi ‘kutálet se’: jau greit vištėl’ai perėsis | jau gi:rdzis tik tūk || srov. LKŽ 9 821—822.

pikt|as, -à (4) „obrácený naruby“: piktà audzimo: šalis gražesnė: kãb gerà || srov. LKŽ 9 255—260.

pirštas (2) „větev nitě“: dviėį pirštu: s’ulas plónickas || srov. LKŽ 10 28—29.

prasčiokas (2) „místní Bělorus nešlechtického původu“: prasc’õki: pàė:mė: ir pàts pazdãre: prasc’õkas | lietuviškai nekalba ir ãnas | ir vaikai || prasc’õkai-mu:si žmónes | cik kũ lietuviškai nekalba || srov. LKŽ 10 543—544.

puliūkas (2) „ptáče, mládě každého ptáka“: kad in sunkesn’ų: mėtų: | bacėnas išmeta pul’ūku: | o kat in gerãsn’ų: — paũtų: || ir kãcko:s | ir vãrno:s | vãngo: ir pelė:dõs kap mažūkai | pul’ūkai || srov. LKŽ 10 879—880.

pumputỹs (pamputỹs?) (4) „poupě“: visūs bijūnų: pumputc’ūs nuskinė: vag’ai | cik vienas pumputc’is pasiliko: | daug’aũ ne:rã || pumputc’uosã bijūnai || srov. pampu-tys „nabobtnání, naparádění“ LKŽ 9 316, pumputis „nějaký měkký, nadýchaný předmět“ LKŽ 10 912—913.

skrynelė (2) „ptačí budka (špačkovník)“: šo: kám darom skrinelãs ir rišam pre medz’ago:s || skri:nėlen jau šo:kų pul’ūkai girdzis || srov. LKŽ 12 1075.

supykla (2) „přechod přes bažinu“: gãnėm po: itas supi:klãs | bijojom | kat neingrūt kárvė: || srov. LKŽ 14 194.

suvai|kyti, -o, -ė „zadržet, udržet“: negalau ašaru: suvaikė || srov. kartotéku LKŽ.

šnyp|ti, -ia, -ė 1. ‘šniokšti’: lietus šnიპ’a | tęp lija || 2. ‘urgzti’: neik | šuva jau šnიპ’a | gali pũ:l’č || plg. LKŽ kartoteką.

võž|tis, -iasi, -ėsi „dělit se, rozdělovat se“: kap riebi k’aũle: | taukai nõg žarnų vóžasi pãci:s | o: kap ku:dã ir peilūko: reik’a || srov. kartotéku LKŽ.

120

Žagaras (3ᵇ) 1. ‘úroda’: z pláště: žagaru: udělá: takové krukučei: a jejich je mnoho v žitě || z pláště: žagarem malé střívko čistí || 2. ‘větev stromu s převislými větvemi’: žalgas posílá žagary do země: || 3. ‘výhonek’: hrušeň usychá. posílá žagary odspodu || 4. ‘vrba na pletení’: jak tenčí žagar | celý košík uplete | a tak přeřízne || jak plete, každý žagar je třeba vzít kratší || srov. kartotéku LKŽ.

d. V bohatém zaznamenaném materiálu je nemálo starých slov, která rozšiřují dosud známé areály těchto slov nebo jejich významů, např.:

apriėsti, -čia, -tė ‘přehodit’: apriet’au pink’as šinas audzimo: || srov. LKŽ 11 563.

aslà (2) ‘pod peci’: pėč’un sū ližbi šauna diōnu: in āšlo:s || srov. LKŽ 1 327.

bližgėti, -a, -ėjo ‘lesknout se’: žblgū lēpai bližga ir sku:rā || ōdzina bližga kap lādas || srov. LKŽ 1 938.

branktėlis (2) ‘dřevěný knoflík’: brunktel’ū medz’agin’ū sėgēm visa || srov. LKŽ 1 1003.

galin|iuotis, -iuojasi, -iāvosi ‘zápasit’: vaikai ačlaimi galin’ūojasi || nōg rito: kap pradėj galin’ūocis | tep perdzien galin’āvo:si || srov. LKŽ 3 69.

ingiryḱštis (1) ‘duhová’: ingiri:kščis kap prašalai gėrc’ || srov. LKŽ 4 111.

juostelėt|as, -a (1) ‘pruhovaný’: gerėi āusc nemo:kėjau | o: itu: juostelėtu: jau āud’au || srov. LKŽ 4 426.

kultuvė (3ᵇ) ‘tlouk na hlavičky lnu’: linūs kultuvēm raiṅko:ma plieḱsi || srov. LKŽ 6 859—860.

kušļas, -ā (4) ‘s chlupatýma nohama’: kušlas gaidzīs plūksnom apūgi. kōjo:s || srov. LKŽ 6 994.

laṅkena (1) ‘zahnutá kůra na brousek’: laṅkenu žiev: skūtė: nōg mēdz’ago:s || srov. LKŽ 7 128, 342.

menčia (4) ‘brousek s dřevěnou rukojetí’: galūstivas visas žviro: | o: menc’ā — iš mēdz’ago:s | cik apl.lta tuōm žvi:ru | kur galūstuvus dāro: || srov. LKŽ 8 7.

mergystė (2) ‘vnučka’: mān’ pādeda mergištė: | jau keturōlikci nuvēj || srov. LKŽ 8 31.

milin|is, -ė (2) ‘vlněný’: māno: dūkrē:mu nerēik’a milinū: lo:pin’ū | o: mūma geresn’ū: nė:rā || srov. LKŽ 8 192.

pākuralas (3ᵃᵇ) ‘podpal’: šakal’ai pakuralām || srov. LKŽ 9 218.

pasidraibst|yti, -o, -ė „neklidně se vrtět, obracet“: pōru: ōdzinu mat’au | pazdraipsti. gulēj || ōdzina pazdraipsto: pazdraipsto: ir nusramina || srov. LKŽ 2 626.

pupojys (3ᵇ) „puplaiškis“: pupo:jai nōg apecito: || srov. LKŽ 10 941.

rūklš (4) „troud“: ru:klis kap pre’ bit’ū eini || ānas iš puvės’o: verbōs mēdz’ago:s || srov. LKŽ 11 928.

spjāudulas (3ᵃ) „plivanec; pěně podobný plivanec na trávě“: spjaudulai in žo:lēs būna | gal ti gēguže:s prisipjaudo: || srov. LKŽ 13 460.

stov|ėti, -i, -ėjo „žít“: ti sto:vėjom | o: c’a pastātēm pir’k’u: || srov. LKŽ 13 903.

straublė (4) „duha“: straublė vōndeni: trauk’a | būs li:taūs || straublė gelto-na mē:lina žal’ā || srov. LKŽ 13 940; LKA 1 182, ž. 105.

šekai (4) „ostřice (nejspíše)“: še:kai — būna žo:lēs | arkļ’am pjōvēm | laidz’a stōras kasās | bāloj kupsc’ukais āuga || srov. LKŽ 14 615.

121

šėrkšnas (2) „tvrdá sněhová krusta“: šárkšnas in sniego: | možna eic’ | šárkšnas lai-ko: || srov. LKŽ 14 655.

vyzdėti, vėima, vyzdėjo „hledat“: kap paduódzi válgi:c’ | ánas vis mė:šos kur pre kaulúko: vėima || ánas netúri kantrībė:s vėima | pavėima ir mėta || pavi:zďėk mán’ šáukštu: aš nerandu || pasvi:zďėk sà skri:nėlej ir atrasi || srov. lístkový katalog LKŽ.

e. Ačkoli místní Litevci jsou málo gramotní a noviny téměř nečtou, prostřednictvím televize a svých dětí, které za nimi jezdí o víkendech pomáhat, slyší naši spisovnou litevštinu a pociťují její určitý vliv. Ten je samozřejmě nepatrný a projevuje se především v nejvnímavější rovině — v lexiku. Tak vedle obvyklých giesminýkas, balnyčia, cierply-vastis, grabeniai, paūtas, kavõlis, lopinýs, mẽdžias, nedėlia, pilvas (vėdarūkas), pristupas, ãlyčia, altõjus a dalších zde poměrně často slýcháme také dainúotojas (: dainúoto:jus vėžė: vi.l’n’au), ligóninė (: ligóninèn vo:l’ójau dẽšimt dzienų), kantrýbė (: reik’a daug kantrībė:s káp jūma rasakinej), šepetėčiai (: šápecais linùs šukúojam), kiaũšis (: vãmo:s cig gẽr’a k’úušus || vištu: k’aušai balci | bit’ú raũkon priso:dzìnta k’aušų), kalvýs (: kal’vīs neko:kis | pajūodi. | piktas), skarėlė (: san’au lo:pin’ai | o: dar skarėlė:s), miškas (: preg dzievėniškiem miškelis), savaitė (: saváiti: prasvol’ójau namušà), skranãdžius (san’au pilvas | vė:darūkas | o: dar skranãdž’um vadzinam), priepuolýs (: mán’ nøg išgu:sc’ú: pre:pu:l’ai paždãrė:), kãimas (: šal’čin’ai — mažas kãimas), tinginýs (: visa anà daro: | ánas cinginýs) a další.

Tato i mnohá další slova šaltinijského nářečí, která se nyní nově začlenila do pokladnice našeho jazyka, jsou jen nepatrnou kapkou v moři slov litevského jazyka. Oživená však představují cenné a důležité bohatství tohoto jazyka. Ukazují, jak aktuální je i v dnešní době pečlivě zkoumat dosud živá nářečí na periferii, v jejichž neoraných končinách se stále skrývají litevská slova, která jazykovědci dosud nezaznamenali a která mohou velmi brzy upadnout v zapomnění — nejlepší svědkové životaschopnosti národa.

LITERATŪRA

Būga RR — Būga K. Rinktiniai raštai. V., 1958. T. 1; V., 1959. T. 2.

Gauč., Vidug. — Г а у ч а с П., В и д у г и р и с А. Этнолингвистическая ситуация литовско-белорусского пограничья с конца XVIII по начало XX в. // Geografija. V., 1983. T. 19.

Kviklys — Kviklys B.ūsų Lietuva. V., 1989. T. 1.

Lipsk., Vidug. — Lipskienė J., Vidugiris A. Dieveniškių tarmė // Lietuvių kalbos gramatinė sandara. V., 1967.

LKA — Lietuvių kalbos atlasas. V., 1977. T. 1.

LKG — Lietuvių kalbos gramatika. V., 1965. T. 1.

LKŽ — Lietuvių kalbos žodynas. V., 1968. T. 1; V., 1969. T. 2; V., 1956. T. 3; V., 1957. T. 4; V., 1959. T. 5; V., 1962. T. 6; V., 1966. T. 7; V., 1970. T. 8; V., 1973. T. 9; V., 1976. T. 10; V., 1978. T. 11; V., 1981. T. 12; V., 1984. T. 13; V., 1986. T. 14 ir jo kartoteka.

Zink. — Zinkevičius Z. Lietuvių dialektologija. V., 1966.

СБГ — Слоўнік беларускіх гаворак паўночна-заходняй Беларусі і яе пагранічча. Мінск, 1980. Т. 2.

ЭСБМ — Этымалагічны слоўнік беларускай мовы. Мінск, 1985. Т. 3.

122

ЛЕКСИЧЕСКИЕ ОСОБЕННОСТИ ЛИТОВСКОГО ГОВОРА ДЕРЕВНИ ШАЛЬТЯНЯЙ

Резюме

Периферийный литовский говор деревни Шальтяняй Девянишкского языкового ареала (Шальчинский р-н) является не официально-административным языком, а языком домашнего общения. В зависимости от языка собеседника носитель данного говора свободно переходит с литовского говора на белорусский, и наоборот. Таким образом, в деревне наблюдаем полный односторонний литовско-белорусский билингвизм.

При обращении местных литовцев в официальные учреждения они воспринимают русскую речь, но отвечают по-белорусски. Языком костела для них является польский. Тем не менее, влияние русского и польского языков на структуру литовского говора незначительно.

Исследуемый литовский говор является малоизученным богатым резерватом литовской архаичной лексики и зоной вторичных лексических и семантических явлений, возникших вследствие адстрата.

В самом начале совместного сосуществования литовского и белорусского говоров литовский говор по существу являлся ощутимо дающим, о чем свидетельствует обилие литуанизмов, употребляемых носителями местного белорусского говора, напр., брунду́ль ‘зерно ореха’, гунглі ‘куски гною, присохшие к бокам коровы’, крумлі ‘суставы пальца’, палёукі ‘горловое заболевание поросят’, менці ‘брусок для косы с деревянной ручкой’, пунду́к ‘головастик’, сласны ‘мышеловка’, сімоўр ‘ресница хвоста’, вінкины ‘поперечины саней’ и др. С течением времени при постоянном ассимилятивном влиянии местного белорусского говора литовский говор стал по существу берущим, почти лишился своего оборонительного барьера, вследствие чего в его систему свободно стали проникать элементы белорусского говора, непосредственно разрушающие самобытность языковой структуры последнего. К числу таких элементов следует отнести конструкции: dārom to:li ne tēp (ср. белор. робім далёка не так), so:pēj gālvū: gerei (ср. белор. добра балела галава), dzī:rba pa-svōjemu (ср. белор. па-сваёму робім), kas man’ dachōdzic’ (ср. белор. што мне даходзіць) и др.

Несмотря на сложную ситуацию данного языкового ареала, исследуемый литовский говор в своей основе является чисто литовским, образным, живым, богатым. Из 2000 слов и словоформ, записанных нами во время экспедиции 1990 г., 74% составляют чисто литовские слова, 18,5% – относятся к заимствованиям (в основном из белорусского), 7,5% являются кальками (также белорусского происхождения). В связи с этим мы предполагаем, что приведенные проценты иллюстрируют приблизительное состояние всей лексики исследуемого литовского говора.

Богатые микротопонимы говора – стержневой элемент древней литовской территории и речи – все литовские, напр., bažiūc’avietē: | dzivūlēs: | gērvīškis | kraščinis | laikas | kūdra | lapēl’u: kalnas | margelkai | pulkinō: kalnas | sēdzimo:s | sintakis | varučiskis и др. Важно также отметить, что данные микротопонимы местное белорусское население употребляет в почти литовской форме (лишь у некоторых из них славянизированы окончания).

Обращает на себя внимание пласт архаичной лексики говора, до сих пор не зафиксированного как в других литовских говорах, так и в древних письменных памятниках литовского языка, напр., vōkis ‘немец’, vōkē: ‘немка’, kušlēcina ‘кто мохноногий’, pietūniškis ‘обеденный’, priešē: ‘передняя часть’, pundzi:là ‘головастик’, rūšcis ‘орех’, sū.lscic ‘сок; рассол’, ti:simas ‘нарыв’ и мн. др.

Впервые в литовском языке зафиксированы и аблативные сложные наречия, первым компонентом которых служит местоименное местоимение, лишенное своего местоименного значения, напр., ko:k’iojdzien~kokiojdzien ‘когда’, tūojdzien~tōjdien ‘тогда’, tūojkart~tōkart ‘тогда’. Данные формы безусловно являются исключительно редкими рудиментными остатками – своеобразными заменителями исчезнувших местоименных форм говора.

123

В лексике говора наличествуют также редкие слова — узкие регионализмы, до сих пор известные лишь по древним письменным памятникам, напр., krāke ‘квакать’, raižikas ‘рубец (на рогах коровы)’, smilginė ‘висок’ и др. Некоторые имеющиеся в говоре лексемы здесь употребляются в новых, до сих пор неизвестных значениях, напр., bakanelis ‘сальник’, gūdas ‘обелорусевший местный литовец, не умеющий разговаривать по-литовски’, jauniklis ‘новолуние’, jauniklis ‘жених’, ladzinis ‘блестящий’, lieč ‘отдавать (молоко) в приемный пункт’, limpūš ‘приветливый, ласковый’, palaukė ‘ангина’, pakartuvai ‘жердяной потолок клети’, perečis ‘вылупляться’, pirštas ‘ветвь нитки’, pul’ūkas ‘птенчик’, supi:klà ‘зыбун’, šnipc ‘рокотать; урчать’, vōžčis ‘отделаться’, žagaras ‘пруток для вдеваия нитки в бедро; пруток для чистки кишек; ветвь чернотала; побег; корневой отросток’ и др. Некоторые имеющиеся в говоре древние лексемы уточняют и расширяют ареалы своего употребления, напр., aslà ‘под (дно) печи’, brunktelis ‘деревянная пуговица’, ingiri:kščis ‘лабазник’, kūšlas ‘мохноногий’, milinis ‘шерстяной’, pazdraipseic ‘покидаться (о змее)’, šė:kai ‘осока’, šarkšnas ‘наст’, vizdėc ‘искать’ и др.

Приведенные и другие обнаруженные и исследуемые нами в статье слова, влившись в фонд литовского языка, и тем самым воскреснув для дальнейшей жизни, представляют собой неисчерпаемое богатство разговорного языка. Они являются вызовом времени, и доказывают необходимость постоянного фиксирования и сбора сокровищ периферийных говоров и тщательного их исследования. При отсутствии должного внимания к подобным своевременным исследованиям можно безвозвратно потерять многое, еще никем не зафиксированные, ценные устные богатства родного языка.