LIETUVIŲ KALBOTYROS KLAUSIMAI XXXVIII (1997)

Virginija VASILIAUSKIENĖ

MÍSTO GENITIVU PODSTATNÉHO JMÉNA A ZÁJMENA VE STARÉ LITEVŠTINĚ

1. Úvodní poznámky

1.1. V litevštině může mít téměř každé podstatné jméno neshodný přívlastek vyjádřený genitivem podstatného jména nebo zájmena (Dievo valia, mano knyga); tento způsob vyjadřování přívlastku je zde navíc rozšířen mnohem více než v příbuzných jazycích sousedních národů (srov.: rus. божья воля, моя книга; pol. wola boska, moja książka; něm. mein Buch, das Jüdishe Land). Neshodný přívlastek v litevštině tedy svou pozicí v některých případech odpovídá shodnému přívlastku v jiných jazycích. Adjektivní přívlastek a genitiv podstatného jména mohou být užity souběžně: aukso žiedas/auksinis žiedas. To souvisí s původem obou přívlastků a jejich vývojem. V některých indoevropských jazycích genitiv v raných obdobích jejich vývoje nahradil starší adjektivní přívlastek, např.: lat. domus patria; rus. убийство Игорево (Handry 1985: 54; Историческая грамматика русского языка 1978: 149–151). Oba tyto přívlastky jsou si ve svém užití blízké. Podle L. Tesnièra se přívlastek vyjádřený genitivem od adjektivního přívlastku liší pouze morfologicky (Tesnière 1969: 150; 365).

1.2. Neshodný přívlastek vyjádřený genitivem podstatného jména nebo zájmena stojí v současné litevštině zpravidla před určovaným slovem (GenN); tato pozice je neutrální, neoznačená. Výjimku tvoří pouze genitiv vyjadřující kvantitativní vztahy – norma spisovného jazyka vyžaduje jeho postpozici (Ambrazas 1986: 96–97; Kniūkšta 1979: 73–74; Lietuvių kalbos gramatika 1976: 420; Dabartinės lietuvių kalbos gramatika 1994: 655–656; Durys 1927: 82). Postpozitivně užitý genitiv podstatného jména (NGen) je výrazně zdůrazněn, zatímco při postpozici genitivu zájmena se obvykle zdůrazňuje určované podstatné jméno.

V současném jazyce ustálená prepozice genitivu se zřetelně liší od tendence zaznamenané v prvních písemných pramenech, kde se genitiv častěji užíval postpozitivně, např.: žwirždai mariu PS 344₁₆, širdis iusu PS 304₁₆; giesmes Angelu BrP 87_16–17; motinos sawa BrP 31₄. Předpokládá se, že poměrně častá postpozice genitivu vznikla pod vlivem slovanských či jiných jazyků; značný vliv měla patrně také překladová povaha starých písemných textů.

104

2. Pozice genitivu ve staré litevštině: statistické údaje

Při zkoumání pozice genitivu ve staré litevštině vycházíme z první části „Punktai sakymų“ K. Sirvyda a z prvních sta stran „Postilės“ J. Bretkūna (důvody výběru viz Vasiliauskienė 1995: 125). Dále byla zkoumána pozice neshodného přívlastku v několika úryvcích z překladu Bible J. Bretkūna (kniha Rút, kniha Soudců a kniha Leviticus)¹, aby bylo možné porovnat jeho kompilační text (tj. „Postilės“) s překladem. Bylo analyzováno pořadí členů ve 3742 spojeních s neshodným přívlastkem vyjádřeným genitivem podstatného jména nebo zájmena (2197 – z PS; 866 – z BrP a 679 – z BrB). V obou hlavních pramenech převažuje postpozice genitivu: PS 76,4%; BrP 52,5% (tabulka 1); převaha prepozice v biblických úryvcích souvisí s poměrně častějším užíváním přivlastňovacího zájmena v pozici přívlastku, pro které je typičtější prepozice (tabulka 2).

Tabulka 1. Pozice genitivu v textech starých písemných památek

Pramen | Celkový počet | Prepozitivní (počet;%) | Postpozitivní (počet;%) PS | 2197 | 518 | 23,6 | 1679 | 76,4 BrP | 866 | 411 | 47,5 | 455 | 52,5 BrB | 679 | 414 | 61 | 265 | 39

Tabulka 2. Pozice genitivu podstatných jmen a zájmen (bez úryvků z evangelií)

Pramen | Genitiv podstatného jména: Celkem (počet;%), prepozitivní (počet;%), postpozitivní (počet;%) | Genitiv zájmena: Celkem (počet;%), prepozitivní (počet;%), postpozitivní (počet;%) PS | 1291 | 58,8 | 247 | 19,3 | 1044 | 80,7 | 906 | 41,2 | 271 | 29,9 | 635 | 70,1 BrP | 510 | 58,9 | 165 | 32,4 | 345 | 67,6 | 356 | 41,1 | 246 | 69,1 | 110 | 30,9 BrB | 333 | 49 | 115 | 34,9 | 218 | 65,5 | 346 | 51 | 299 | 86,4 | 47 | 13,6

Při porovnání pozice neshodného přívlastku v dílech K. Sirvyda a J. Bretkūna pozorujeme značné rozdíly. Největší rozdíl se týká genitivu zájmen

¹ Bretkūnas J. Rinktiniai raštai. V., 1983.

105

pozice: V „Punktuose sakymų“ se nejčastěji vyskytuje za určovaným slovem (Po 70,1%), zatímco v „Postilėje“ a Bibli dominují opačně jeho prepozice (Pr: BrP 69,1%, BrB 86,4%). Navíc, ačkoli ve všech pramenech jasně převažuje postpozice genitivu substantiva (Po: PS 80,7%, BrP 67,6%, BrB 65,5%), četnost užití se v textech těchto dvou autorů také liší.

Samostatně byly prozkoumány evangelijní úryvky z „Punktų sakymų“ a „Postilės“. Cílem bylo ověřit, zda se liší umístění neshodného přívlastku v přeloženém a původním či částečně původním textu. Ukázalo se, že postpozice genitivu je v těchto úryvcích mnohem častější než v hlavních textech. V perikopách J. Bretkūnasovy „Postilės“ se i genitiv zájmena nejčastěji vyskytuje za určovaným substantivem (Po 77,4%). Jejich statistické údaje jsou uvedeny v samostatné tabulce a nejsou zahrnuty do celkové statistiky (tabulka 3).

Tabulka 3. Pozice genitivu v evangelijních úryvcích z „Punktų sakymų“ a „Postilės“

Pramen | Genitiv substantiva: prepozice (počet,%) | postpozice (počet,%) | Genitiv zájmena: prepozice (počet,%) | postpozice (počet,%) | PS | 1 | 1,8 | 54 | 98,2 | 2 | 4,4 | 43 | 95,6 | BrP | 5 | 13,1 | 32 | 86,5 | 7 | 22,6 | 24 | 77,4

Mimochodem, evangelijní úryvky z „Postilės“ nepřeložil sám J. Bretkūnas, nýbrž byly převzaty z B. Vilentovy „Evangelijų ir epistolų“. Při srovnání pozice genitivu v Bibli přeložené tímto autorem a v alespoň částečně původní „Postilė“ nebyly zaznamenány žádné podstatné rozdíly.

V dílech K. Sirvydase se pozice genitivu substantiva (GenN) a zájmena (Gen N) liší jen nepatrně: postpozičně je užito 80,7% substantiv a 70,1% zájmen, zatímco v dílech J. Bretkūnase se umístění přívlastku vyjádřeného substantivem a zájmenem zásadně liší: GenN se stejně jako v „Punktuose sakymų“ častěji vyskytuje za určovaným slovem (Po: BrP 67,6%, BrB 65,5%), kdežto Gen N se naopak vyznačuje prepozicí (Pr: BrP 69,1%; BrB 86,4%). Vzhledem k uvedeným rozdílům je vhodné umístění neshodného přívlastku vyjádřeného substantivem a zájmenem vzhledem k určovanému slovu prozkoumat samostatně s ohledem na specifika těchto větných členů, aktuální členění věty a možný vliv jiných jazyků.

3. Pozice genitivu substantiva

3.1.1. Pozice genitivu vzhledem k témuž substantivu často kolísá (ačkoli převažuje postpozice). Velkou možnost střídání pozice ukazuje nejčastěji užívaný neshodný přívlastek Dievo: rozdíl mezi prepo-

106

je menší než naznačují obecné statistické údaje – v „Punktuose sakymų“ GenN 38%, NGen 62%; v „Postilėje“ GenN 58,3%, NGen 41,7% (srov. s tabulkou 2): Diewo išmintį PS 313₂₈– išmintį Diewo PS 113_24–25; Diewo baymes PS 40₁₂ – baymes Diewo PS 212_8–9; Diewo malone BrP 100₁ – malone Diewo BrP 91₂; Diewo akim BrP 91_16–17 – akim Diewo BrP 72₂₃. Ve spojení Diewo žodis převládá předložkové postavení genitivu (PS 21: 8; BrP 18: 6).

3.1.2. Pozice genitivu podstatného jména se může v rámci týchž spojení měnit bez výraznějšího rozdílu ve významu:

Svatý evangelista Lukáš v šesté kapitole píše, že když Ježíš přicházel jako Janův učedník, tehdy Kristus uzdravil mnoho nemocných lidí BrP 34_10–14. Tehdy Kristus ukazuje svým učedníkům Janovi své skutky, jako by říkal... BrP 342_23–24. Je nám velmi potřebné znát celé psaní o Kristově narození, neboť kdo to neví, ten narození Krista za nic nepovažuje... BrP 53_18–20. Proto tedy, když přicházíme k Božímu stolu, věřme, že přijímáme požehnaný chléb a víno a zároveň přijímáme tělo a krev samého našeho Ježíše Krista... BrP 66_20–23. Proto tento způsob nikdy nemáme opouštět, ale chodit k Božímu stolu, a tak i naše děti...BrP 64_19–20. Máme také dbát na to, na čí příkaz Anděl oznámil pastýřům Kristovo narození BrP 82_12–14. Nyní tedy věz, milý křesťane, že Anděl oznámil pastýřům Kristovo narození... BrP 82_12–14. Místo, kde se koná soud lidí PS 4_5–6. Lidé, kteří se shromažďují u soudů, aby tam konali spravedlnost, PS 4_22–24. Při soudním jednání je často třeba mít zapisovatele a svědky PS 5_9–11.

Takové kolísání slovosledu ve frázi ukazuje, že pozice genitivu vzhledem k podstatnému jménu není pevně stanovena; střídání pozic zřejmě představovalo určitý prostředek rétorického vyjadřování (v kázáních), který pomáhal zdůraznit žádoucí slova textu nebo jejich skupiny. Tento prostředek vyjadřování mohl být v některých případech převzat z jiných jazyků.

3.1.3. Vezměme často se vyskytující jmenné spojení z „Punktuose sakymų“ karaliste dunga us/dungaus karaliste a podívejme se, jak se užívá v různých větách:

(1) K a r a l i s t e d u n g a u s/ aba szwentieji/ kurie dunguy su Die w u iau karalauia PS 320_17–20.

(2) Miegas ira mustimas szwentu ir vmžinu dayktu ape Diewu/ ape Christu/ ape k a r a l i s t y d u n g a u s ir ape kitus PS 284_23–27.

(3) O tokieys turi but ir wisi krikščionis/ kurie willasi apturet k a r a l i s t y d u n g a u s PS 299_13–16.

(4) ... del to nupelno žmogus teysus ažu iuos k a r a l i s t i d u n g a u s/ kuri praminta ira algu/ karunu teysibes/ grasū ažu darbu PS 327_22–27.

(5) Todrin ir k a r a l i s t y d u n g a u s siula iam kayp grasī/ iey...PS 325_14–16.

(6) Noreio Diewas žmoguy duot k a r a l i s t y d u n g a u s kayp algu/ ape... PS 325_28–30.

107

(7)... dokud je pracovní čas, pracujme/ neboť ve svůj čas budeme sklízet/ to jest budeme se sytit dobrými skutky nebeského království PS 284^20–22.

(8) Spravedlivý touží po nebeském království anebo po věčném životě s Bohem... PS 323^9–11.

(9) Aby měl podíl na věčné blaženosti nebeského království/ která spočívá v jasném nazírání Boží tváře PS 90^6–10.

Po levici budou kozli/ a po pravici ovce budou stát v poslední den. Neboť kozli budou odsouzeni/ a ovce nebeského království PS 241^9–13.

(11)... neboť se k vám přiblížilo nikoli peklo/ které jste si zasloužili/ nýbrž nebeské království PS 130²⁴–131².

Prvními dvěma větami (1), (2) začínají nové textové odstavce; v takových případech je postpozice velmi častá (podrobněji viz 3.4.1), kromě toho má ve větě (2) neshodný přívlastek pouze jedna z několikanásobných větných členů; ve větě (3) stojí genitiv na poslední, neemfatické pozici fráze; ve větě (4) je řídící podstatné jméno postpozičního genitivu korelátem vedlejší přívlastkové věty (viz 3.3.2), možný je však i opačný případ (9); ve větách (3) a (4) je řídící podstatné jméno zdůrazněno výrazněji; postpoziční genitiv patrně není zdůrazněn ani ve větách (5), (6), (7): ve větě (5) částice ir více zdůrazňuje řídící podstatné jméno, v příkladu (6) mohlo být postavení genitivu podmíněno inverzí celé věty; ve větách se složeným přísudkem bývá postpoziční genitiv nejčastěji neshodným přívlastkem jmenné části (8) nebo podmětu (příklady s probíraným spojením nebyly nalezeny):

Neboť Syn Boží je slovem a moudrostí Otce PS 22^21–23.

Ve větách (10), (11) je genitiv užit prepozitivně, jde o přívlastek jednoho z několikanásobných větných členů spojených odporovacími spojkami a, bet. V polském textu jsou ekvivalenty těchto genitivů postpoziční:

Neboť kozlové půjdou do pekla/ a ovce do nebeského k r á l o v s t v í PS 241^12–14:... neboť se k vám přibližuje nikoli peklo/ které jste si zasloužili/ nýbrž n e b e s k é k r á l o v s t v í PS 130²⁵–131².

3.2. V některých případech může být střídání pozic genitivu motivováno: prepozice je neutrální, neoznačená, zatímco postpozice je inverzní.

Prepozičně užitý genitiv substantiva bývá nejčastěji nepřízvučný:

Každé Boží slovo je jako oheň, anebo jako oheň šířící se ke všem, kdo v něj doufají PS 356.^3–7 Velmi se hodilo, aby byl učitelem lidí, a ne někdo jiný...PS 64^1–2. Kristus nechtěl vybírat z pýchy či povýšenosti srdce PS 74^16–18. Taková moudrost je však lidem světa tvrdým údělem, smrtí a věčnou záhubou PS 382^7–10. Při soudním jednání je často třeba mít zapisovatele a svědky PS 5^9–11. Tak jako Jan při kázání zkoumá a kárá krále, říkaje: Neděláš dobře, že si ponecháváš ženu bratrovu BrP 29^4–7. V šesté kapitole píše, že když Ježíš přicházel jako Janův učedník ke Kristu, tehdy Kristus uzdravil mnoho nemocných

108

szmonių BrP 34^11–13. Tėyp sakau ir ant s m e r t i e s p a t a l o atmin[kem] Kristu usz mus gimusi/ idant... BrP 84^22–23. Bet schita strowa tiktai pen s z m o g a u s pi l w a i r k u n a BrP 65^4–5.

Jak již bylo uvedeno, postpozice genitivu substantiva převažuje ve všech zkoumaných textech starých písemností (PS 80,7%; BrP 67,6%; BrB 65,5%). Postpoziční genitiv může být výrazněji zdůrazněn:

...vnt právě takto rozdělil Bůh tři druhy přirozených darů: dary milosti a dary slávy PS 292^26–2932. Protože se tedy snaží o moudrost Boží a lidskou, ptal se...PS 113^23–26. Jak se tedy domníváte, jaká strašlivá muka naplní toho, kdo pošlapává Syna Božího a krev testamentu, jíž byl posvěcen, pokládá za obyčejnou...PS 156^18–24. Neboť jeho duše, která nejprve žila v těle, byla do těl navrácena mocí Boží PS 88^2–6. Prorok Daniel popsal moc malého kamínku, který byl vylit z hliněné nádoby jako sloup či kůl... PS 132^26–30. Na třetí straně...proč nám ubohým náleží narození Ježíše Krista, Syna Božího a Marie BrP 53^1–4. Pán Ježíš Kristus /.../ nás nechtěl vysvobodit z malého, ale z velkého soužení, nejen z tělesného soužení, ale z těla i duše...BrP 72^13–16. Mnoho Židů v den Letnic naslouchalo Božímu slovu, když svatý Petr kázal, a toto slovo jim proniklo do srdce BrP 95^4–6. On je ustanoven Bohem, aby byl soudcem živých i mrtvých BrP 20^13–14....to je ten narozený, který má rozdrtit hlavu hada... BrP80⁴. Ale oni rozšířili toto, což znamená, že slyšeli od toho Dítěte, z úst Anděla BrP 96^26–972.

Ve větě psaného jazyka není snadné určit, která složka jmenné fráze je více zdůrazněna, často však z kontextu vyplyne, že jednu či druhou složku musíme vyslovit důrazněji kvůli kontrastnímu přízvuku.

Pozice genitivu se motivovaně střídá v této větě:

Nakonec měsíc rozčeří a zvlní moře; když dorůstá, zvedá se i voda moří, a jako by přibývala, když se zmenšuje a ubývá, klesá i voda moří níže PS 274^1–8.

Při prvním uvedení je genitiv substantiva zdůrazněn více, protože přináší novou informaci; při druhém opakování v téže větě již nejde o tak důležitou informaci.

3.3. V některých případech se genitiv odsouvá za určované slovo, aby se více zdůraznila jiná slova nebo skupiny slov ve větě. Při zkoumání pozice shodného přívlastku v mluveném jazyce bylo zjištěno, že na konci fráze se velmi často vyskytují trvalé přívlastky, které zpravidla nepřinášejí novou informaci a užívají se k zakončení intonační struktury fráze (Girdenienė 1981:161–162; Kniūkšta 1979:73–74).

3.3.1. Postpoziční genitiv (podobně jako adjektivní přívlastek) obvykle není zdůrazněn, když stojí na samém konci fráze, která bývá vzhledem k účelu kázání zpravidla méně informačně závažná. V tomto případě je více zdůrazněno

109

substantivum s určujícím významem nacházející se v předposlední pozici fráze: Abys poznal ty dary Boží/ a kdo je/ který k tobě mluví/ dej mi něco k pití PS 58^13–17. Třetí díla Boží jsou slávy čili k r á l o v s t v í n e b e s k é h o PS 179^20–22. Opravdu jsem jim řekl/ jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do k r á l o v s t v í n e b e s k é h o PS 299^16–17. Ale chléb je t ě l o K r i s t o v o/ a víno zůstalo k r v í K r i s t o v o u BrP 66^8–10. Užitečnost Kristova narození je tato/ že se narodí člověkem/ vysvobodí nás z h ř í c h u z á k o n a BrP 74^1–3. V této první řadě Andělé každého člověka učí/ aby nikdo nezapomněl na tuto m i l o s t B o ž í/ ani ji nezanedbal BrP 90^16–18. Ten Kristus je b e r á n e k B o ž í/ který snímá hříchy celého světa BrP 45^23–24.

Nevýraznost pozice na konci fráze je ještě zřetelnější, když se v ní nachází slovní druh s abstraktním významem – genitiv zájmena (viz 4.3.4.). V některých případech se postpozitivní genitiv nachází na konci fráze jako jistý přídatný člen; v této pozici jsou velmi časté genitivy terminologizovaných spojení.

3.3.2. Řídící substantivum postpozitivního genitivu se obvykle zdůrazňuje také tehdy, když je řídícím slovem vedlejší věty přívlastkové. Řídící slovo je výraznou, nápadnou složkou věty. Postpozice jeho výraznost ještě zvýrazňuje:

Nikdo z tebe ani z jiných temnot nám nemohl lépe pomoci a zachránit nás/ než učitel, který přijde z nebe, S y n B o ž í/ jenž je sama pravda a sama moudrost PS 63^15–22. Druhá věc je člověku ze strany m i l o s t B o ž í/ bez níž nic není PS 119^22–25. A jiní lidé nezanedbávají žádná s l o v a B o ž í, která jim byla řečena prostřednictvím pastýřů BrP 101^3–4. Všechny domy Izraele čili r o d ž i d o v s k ý/ o nichž měl Bůh zvláštní představu... PS 320^3–6. Oddělené od spojovacího slova který musí být určující substantivum vysloveno důrazněji, aby vynikl jeho vztah k vedlejší větě. I v jiných podobných případech se více zdůrazňuje to slovo substantivního spojení, k němuž se vztahuje vedlejší věta:

Jak se domníváte, jak daleko by bylo snazší překonat trýzeň, kterou působí ten, kdo pošlapává Syna Božího a k r v í s m l o u v y, skrze niž byl posvěcen, považuje za obyčejnou... PS 156^18–24....to jest, obrátit pohany k Bohu, B o ž í m s l o v e m, které drtí a láme srdce... PS 356^24–27.

3.4. Všechny příbuzné sousední jazyky užívají genitiv nejčastěji postpozitivně, a mohly tedy podpořit postpozici litevského genitivu silněji než postpozici adjektivního přívlastku – adjektivum v těchto jazycích častěji stojí před substantivem a jeho pozice může kolísat. Dobře víme, že K. Sirvydas a J. Bretkūnas se při psaní svých kázání ve velké míře opírali o církevní díla napsaná v jiných jazycích.

Pořadí členů mnoha sakralizovaných církevních frází s genitivem mohlo být přímo či prostřednictvím jiných jazyků převzato z původních zdrojů: matka Boží (lat. Mater Dei); svátost milosti (lat. Sacramentum misericordiae); králov

110

ství nebeské (lat. regnum coeli); skřípění zubů (lat. stridor dentium) a podobně.

3.4.1. Nejpravděpodobněji vlivem cizích jazyků se genitiv užívá postpozitivně v nadpisech a v prvních větách jednotlivých oddílů, které stručně vyjadřují podstatu následujících komentářů, nebo v případech, kdy se nějaká myšlenka rozvádí po jednotlivých bodech:

Jak náleží, bylo p ř i j e t í S y n a B o ž í h o na svět od lidí zvenčí PS 63₂–₄. O p ř í č i n á c h ž e n PS 228₂₈. G r u d a s g a r s t i c i o s ira žinklu bażniczios PS 298₂–₃. O d ě d i č n o s t i r o d i n a r o d i n y č i d o m u PS 231₃–₄. Z příčin, kvůli nimž králové země válčí, tyto se nacházejí i v Bohu... 2. S v ě ř e n í B o ž í h o m a j e t k u... 3. P o h r d á n í V e l i č e n s t v í m... 4. P ř e r u š e n í s o u d n í h o j e d n á n í... 5. V y v o l e n í s l u ž e b n í k ů B o ž í c h PS 12₆–₁₃₂. Jaké bylo n a r o z e n í K r i s t o v o BrP 59₁₇–₁₈. O čistém n a r o z e n í K r i s t o v ě BrP 54₉. O r o d u K r i s t o v ě BrP 56₉. P r v n í č á s t kázání O o t á z c e J a n o v ě. Druhá část. O o d p o v ě d i K r i s t o v ě. Třetí část. O s v ě d e c t v í K r i s t o v ě kvůli Janovi BrP 30₄–₇.

3.4.2. V litevském a polském textu „Punktų sakymų“ se pozice více než čtvrtiny prepozitivních genitivních přívlastků neshoduje. Postpozice genitivu je zde příznačnější pro polskou část textu (viz tabulku 4): pozice 22,7% prepozitivních přívlastků (GenN) v litevské části se v polském překladu mění (NGen): Diewo dowanu – darow Boskich 89₂₃–₂₄; Diewo baymy – boiążnią Bożą 135₃; fortunos atmaynay – odmiane fortuny 184₁₃; welino ira kariewwiu – żolnierczem czartowskim 193₂₃; Diewo milistu – łaską Bożą 300₄; Diewo tarnay – słudzy Boży 308₁₄; ape bażniczios priespaudas – o vćiskach Kościóła 225₂₁–₂₂; Diewo tiesoy – sądzie Bożym 6₄; žmogaus buyti – byt człowieczy 80₂₉–₃₀; Christaus smerti – śmierci Chrystusowey 74₈–₉; Diewo teysibe – sprawiedliwość Boska 161₁₁; Diewo žodis – słowo Boże 307₁₁–₁₂; 304₁₁–₁₂; 305₃; 139₂–₃; Diewo sunus – syn Boży 139₈–₉; vnt žmoniu tiesos – na sądzie ludzkim 5₉; Szwyntieji Diewo – swęći Boży 18₈; ape Christaus smerti – o śmierci Chrystusowey 74₈–₉; Christaus Trybunalas – Trybunał Chrystusow 25₇–₈.

Tabulka 4. Pozice genitivu v litevském a polském textu „Punktų sakymų“

Pozice genitivu se shoduje | Pozice genitivu se liší Pr–Pr | Po–Po | Pr–Po | Po–Pr počet |% | počet |% | počet |% | počet |% GenN | 181 | 73,3 | 1044 | 100 | 66 | 26,7 | – | – GenNₚ | 224 | 82,7 | 629 | 99,1 | 47 | 17,3 | 6 | 0,9

111

Tabulka 5. Pozice genitivu v evangelijních úryvcích „Postily“ J. Bretkūna a v Bibli M. Luthera

Pozice genitivu se shoduje | Pr–Pr: počet 5, 83,3%; Po–Po: počet 26, 76,5% | Pozice genitivu se liší | Pr–Po: počet 1, 16,7%; Po–Pr: počet 8, 23%

Genₙ | 5 | 83,3 | 26 | 76,5 | 1 | 16,7 | 8 | 23

GenₚN | 11 | 100 | – | – | – | – | 19 | 100

Neshodný přívlastek v litevském textu velmi často odpovídá v polském textu přívlastku shodnému.

V obou textech se nejčastěji neshoduje pozice substantivního genitivu Diewo (v polštině mu odpovídají adjektiva) – 69% všech případů neshody: Diewo milista – łaska Boże (8krát); Diewo žodis – słowo Boże (6krát); Diewo sunus – syn Boży (5krát) atd.

Nejvíce se tedy liší pozice neshodného přívlastku, který se nejčastěji užívá v „Punktuose sakymų“, v litevské a polské části textu.

Pozice postpozitivního genitivu se v obou částech textu vždy shoduje, tj. pokud je v litevském textu užit postpozitivně, jeho ekvivalent v polském textu také nikdy nestojí před řídícím substantivem.

Vliv polštiny by objasnilo pouze srovnání původních polských textů s jejich překlady do litevštiny.

3.4.3. Porovnáme-li pozici tohoto přívlastku v evangelijních úryvcích „Postily“ J. Bretkūna a v Bibli M. Luthera, vidíme, že předřazený přívlastek v německém textu může v litevském textu stát za substantivem – 23,5% (tabulka 5), např.: des menschen Son (Lukášovo evangelium, kap. 21) – Sunu szmogaus BrP 15₂; inn der Könige heuser (Matoušovo evangelium, kap. 11) – Namuosu karaliu BrP 28₁₂; des Herrn Engel (Lukášovo evangelium, kap. 2) – Angelas Wieschpaties BrP 50₈; inn das Jüdische land (Lukášovo evangelium, kap. 2) – ing szeme Szidu BrP 58₁₀; die menge der himelischen Heerscharen (Lukášovo evangelium, kap. 2) – daug ybe pulku dangaus BrP 51₂–₃.

Postpozitivní užívání genitivu zde tedy mohla podněcovat latina.

3.4.4. Již dříve zmíněné užívání zdůrazňovacího (emfatického) genitivu za řídícím slovem mohlo být v některých případech rovněž převzato z latiny či polštiny spolu s vypůjčeným větným modelem rétorického jazyka. Neměli bychom se však domnívat, že méně zřetelně motivovaná postpozice genitivu vždy vznikla pouze vlivem cizích jazyků – kolísání ve staré litevštině bylo zřejmě možné díky volnější pozici tohoto přívlastku vzhledem k substantivu. Absence přísné normy umožňovala měnit místo genitivu s cílem více zvýraznit či zdůraznit tu či onu složku jmenné fráze. Pokud jde o pozici

112

Neurčitost autorům starých textů usnadňovala přenášet do litevštiny slovosledné modely latiny nebo polštiny.

4. Pozice genitivu zájmena

4.1. Pozice genitivu zájmena se v dílech K. Sirvyda a J. Bretkūna výrazně liší: v „Punktuose sakymų“ převládá jeho postpozice (70,1%), zatímco v „Postilėje“ a v Bibli je mnohem vzácnější – BrP 30,9%; BrB 13,6% (viz tabulku 2). Užíváním přivlastňovacího genitivu zájmena (k termínu viz Žulys 1969: 167–177; Rosinas 1988: 23–24) se litevština liší od jazyků sousedních národů – v lotyštině, polštině, němčině a ruštině se toto zájmeno nejčastěji shoduje s podstatným jménem (s výjimkou zájmena 3. osoby v lotyštině a slovanských jazycích, např.:его книга, ее книга, их книга; vina gramata, vinas gramata, vinu gramata).

4.2. J. Bretkūnas píše v koncovkách zájmen mano, tavo, savo -a; -o se vyskytuje velmi zřídka, např.: mano atėjimo_82₁₂; sawo sunaus_42₇; sawo tarno_59₁₄. Formy s -a se graficky shodují s genitivem a akuzativem singuláru maskulina zájmen manas, tavas, savas a s nominativem, akuzativem a instrumentálem singuláru feminina, takže se může zdát, že se tato zájmena s podstatným jménem shodují v pádě: sawa sunu_88₂₀; tawa szodi_102₇; dusche mana_91₆; sawa Tiewo_7₁₃; tawa akim_66₁₄; tawa dusche_68₂₂. Jde však pouze o pravopisnou shodu, neboť tato zájmena nemění svou podobu, když se pojí s jinými pády podstatných jmen: tawa prisakimus_93₃; sawa Gromatoie_64₃; sawa giwenime_9₄; sawa Ponui_86₇; mana szodžius_4₃; tawa pergaleghimas_75₁₈. Lze je tedy zcela oprávněně považovat za přivlastňovací genitivy se zachovaným starým dlouhým a.

4.3.1. Předpozice genitivu zájmena (Gen_N) je obvykle neutrální:

Svým poznáním můj služebník mnohé ospravedlní BrP 11_₇–₈. Když vidí, kolik dobra Pán Bůh světu činí, když mu dává svého syna... BrP 90_{₁₁–₁₂}.... toho se nebojí a i samotnému králi se odvažuje říkat o jeho nevěřícím životě a kárat ho BrP 37_₅–₆.... jak už toto není jen chléb, nýbrž v chlebu či s chlebem, ten můj přítel je tělo, které kvůli vašim hříchům zakrátko bude vyňato ze Židů a zabito BrP 65_{₁₂–₁₅}. To pravím, všemohoucí Pane, můžeš učinit, jako se jeho tělo a krev uchovávají v chlebu a víně pro nás neviditelným způsobem BrP 66_{₁₇–₁₉}. Abychom i my, když vstoupíme do Božího slova a vyslechneme, co náš rozum nevymyslí, tomu nežasli, ani to nekárali... BrP 101_₂₆–102_₂. Hle, tvůj král přichází k tobě, chudý, jedoucí na oslátku a na oslici přivyklé oslí práci BrP 9_{₁₀–₁₂}. Nikdo nedokáže vypovědět, jak těžce tito trpí kvůli svým hříchům PS 161_{₂₇–₃₀}.... a těžká by byla bývala urážka, kdyby se dotkl jeho ženy... PS 374_₆–₈. Musí odpovědět: mé jméno není, říkají mi, že nejsem PS 79_₂₉–80_₂. A když se v Písmu říká, že člověk má oči, uši, ruce a jiné údy, mluví se tak kvůli našemu chápání PS 96_{₁₈–₂₂}. Ten ochrnutý je tvůj krá-

113

rieywis/kuris prieš manotarnu kariauia... PS 259^3–6. Radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebi PS 152^13–15.

4.3.2. V případech, kdy se genitiv zájmena užívá postpozičně, je zdůrazněno spíše podstatné jméno než samotné zájmeno:

Neboť jeho Otcem je Pán veškerého bohatství a přikazuje... PS 378^23–25. Hleďte, aby vaše srdce neobtěžklo obžerstvím a opilstvím PS 304^15–17. Tolik jsem pracoval nadarmo, bez důvodu a marně, svou sílu a život jsem vynaložil, zničil, vyčerpal PS 343^25–29. Ukaž mi svou tvář. Neboť tvá tvář je krásná PS 175^31–176₂. Přineste celou desátou část do mé sýpky, aby byl v mém domě dostatek BrP 13^5–7. Také jsme ho nenáviděli, neboť jsme před ním skryli svou tvář a považovali ho za nic BrP 19. Jeho království se však rozprostírá nejen nad lidmi, ale i nad ďáblem, peklem a smrtí BrP 10^22–23. A jeho království se nemá ztratit, zaniknout ani zmizet, nýbrž trvat navěky BrP 10^23–25. Zatoužil svýma očima spatřit toho drahého Pána Krista, jako se svatý Simeon raduje, když Krista spatřil BrP 96^1–3.... abys ani ty na to Boží slovo, které jsi slyšel, nezapomněl, nezavrhl je, nýbrž pamatoval na ně a uchovával je ve svém srdci BrP 96^1–3.

4.3.3. Přívlastek v podobě postpozičního genitivu zájmena se výrazně zdůrazňuje tehdy, když podstatné jméno, které rozvíjí, slouží jako řídící slovo vedlejší věty přívlastkové:

... a spravedlivě jim dal odměnu od svého syna, který za nás trpěl a zemřel PS 61^12–16. Ani zde však není srovnání s naším Pánem, který jediným svým válečným tažením nevídaným vítězstvím přemohl všechny naše nepřátele PS 185^13–18.... podle svých východů tedy poznává jeho dílo, které koná na určitém místě, anebo i bez místa... PS 351^5–8.

4.3.4. Přivlastňovací genitiv na konci fráze obvykle nepředává významnou informaci, pouze pomáhá završit intonační model věty tím, že posouvá podstatné jméno do výraznější předposlední pozice (Kniūkšta 1979: 73–74):

Neboť Bůh mu tehdy nenařídil, aby ho spálil; tím zapomíná na svou přirozenost, aby poslouchal Boha, svého stvořitele PS 264^24–29. Hle, v nepravostech jsem byl počat a v hříších mě počala má matka PS 229^14–16. Od těchto tvorů se učme poslouchat Boha podle své přirozenosti, to jest plnit jeho deset přikázání, která odpovídají naší přirozenosti... jež máme vepsaná ve svém svědomí PS 265^20–29. A z toho důvodu se zdá, že není třeba od Boha, našeho, za práci žádat mzdu, to jest odměnu, protože Bůh je náš Otec PS 324^5–12. Tyto věci jsou však pokrmem našich duší BrP 65^26–66₁. Naším pokrmem je Kristovo tělo, protože naplnilo žaludek člověka; avšak kvůli vyhladovělé a žíznící Boží milosti, naše duše BrP 66^1–3.

Toto užívání postpozičního genitivu zájmena je typičtější pro „Punktai sakymų“.

4.3.5. Vliv kontextu nebo změna funkce slova ve větě může

114

změnit zmíněný rozdíl mezi Gen N a NGenₚ.

Podle lidskosti se sluší Kristovi soud z této strany a lidem, které soudí. Z jeho strany proto, že mu náleží všeliká vyšší moc, tím spíše že... PS 22₃₀–₂₃₂. Aby ti všichni své děti, svá nemluvňata, svou rodinu, své služebnictvo i posluchače posílali ke Kristovi, aby... BrP 32₂₂–₂₄.

V prvním příkladu má postpozitivně užité zájmeno io kontrastní přízvuk, zatímco ve druhém opakované několikráte před vyjmenovávanými podstatnými jmény sawo pomáhá zdůraznit (podobně jako částice ir).

4.4.1. Tendence jednotlivých zájmen k užívání se mohou poněkud lišit od obecného statistického průměru, avšak v textu vždy převažuje zachovávaná pozice (viz tabulky 6 a 7). V „Postile“ J. Bretkūnase se častěji vyskytuje postpozice zájmena musu (Po 43,5%). Toto zájmeno se postpozitivně užívá v ustálených opakujících se spojeních s apozicí: Ponas musu Jesus Kristus BrP 5₄–₅; Ischgelbetoias musu Kristus BrP 59₁₅–₁₆; Ischganitoio musu Jesaus Kristaus BrP 69₁₃–₁₆. V těchto případech je zřejmý vliv kanonizované latinské konstrukce, patrný také v odpovídajících polských frázích. Apozici ve zmíněných spojeních můžeme zdůraznit dvěma způsoby: užitím zájmena musu po prepozitivní apozici nebo uvedením samotné apozice za podstatným jménem (ve druhém případě je slovosled litevský):

Vpravdě Ponas musu Jesus Kristus se poprvé na zemi velmi skromným způsobem, stejně jako jinému chudému člověku, ukázal... BrP 19₅–₇. Toto tedy dobře pamatujme, abychom věděli, kde se Ischgelbetoias musu Kristus narodil BrP 59₁₅–₁₆... dávejme pozor, kde, anebo v kterém městě se narodil Kristus musu Ischgelbetoias BrP 58₅–₆.

Postpozitivní apozice je zdůrazněna více, následuje-li po ní ještě genitiv zájmena:

Když to věděli o příchodu Krista Pána, s velkou touhou očekávali soudný den BrP 20₁–₃.

Tato konstrukce je doslovně přeložena z latiny, srov.: ...de adventu Christi Domini nostri...

Tabulka 6. Pozice genitivu zájmen v „Postile“ J. Bretkūnase

Genitiv zájmena | Prepozitivní | Postpozitivní | počet |% | počet |% | io (ios, iu) | 46 | 78 | 13 | 22 | iusu | 4 | 80 | 1 | 20 | mana (-o) | 24 | 85,7 | 4 | 14,3 | musu | 39 | 56,5 | 30 | 43,5 | sawa (-o) | 110 | 67,5 | 53 | 32,5 | tawa (-o) | 23 | 71,6 | 9 | 28,1

115

Tabulka 7. Pozice genitivu zájmen v K. Sirvydo „Punktuose sakymų“

Genitiv zájmena | Prepozice | Postpozice | počet |% | počet |% | io (ios, iu) | 118 | 39,9 | 178 | 60,1 | iusu | 1 | 11,1 | 8 | 88,9 | mana | 3 | 4,4 | 65 | 95,6 | musu | 11 | 13,1 | 73 | 86,9 | sawa | 134 | 33,9 | 261 | 66,1 | tawa | 1 | 2,3 | 42 | 97,7

V kázáních J. Bretkūna se postpozičně nejméně často užívají zájmena mano (Po 14,3%) a iusu (Po 20%), jejich výskyt v textu je však příliš nízký na to, aby bylo možné vyvodit statisticky podložené závěry.

Téměř výhradně postpoziční užití je charakteristické pro genitivy zájmen mano (Po 95,6%) a tawo (Po 97,7%) užívané v „Punktuose sakymų“, zatímco pozice zájmen io (ios, iu) a sawo, která se v tomto díle K. Sirvyda vyskytují nejčastěji, je proměnlivější (Po 60,1% a 66,1%).

Pozice jednotlivých zájmen se v obou souborech kázání obvykle neshoduje – K. Sirvydas užívá zájmeno mano téměř vždy postpozičně (Po 95,6%), zatímco v „Postilė“ se toto zájmeno postpozičně užívá nejméně často (Po 14,3%); podobně se liší i užití zájmena tawo (Po: PS 97,7%; BrP 28,1%); snad pouze zájmeno io (ios, iu) se v obou pramenech užívá prepozičně častěji než ostatní (Pr: PS 39,9%; BrP 78%).

Mimochodem, posesivní zájmena první a druhé osoby jsou v latině téměř vždy (s výjimkou důrazového užití) postpoziční, zatímco zájmena třetí osoby (např. eius) se užívají i prepozičně. V tomto ohledu se „Postilė“ J. Bretkūna od latiny výrazně liší. Potvrzuje to srovnání s perikopami B. Vilenta, na něž je vliv latinského textu zřejmý.

4.4.2. Již dříve bylo uvedeno, že v přeloženém textu – úryvcích evangelií – se genitiv zájmena užívá postpozičně mnohem častěji než v samotných kázáních (Po: PS 95,6%; BrP 77,4%). Tento rozdíl je zvlášť výrazný v „Postilė“: v hlavním textu převažuje prepozice genitivu zájmena (Pr 69,1%), zatímco v perikopách převzatých z „Evangelijų ir epistolų“ B. Vilenta převažuje postpozice (Po 77,4%). V úryvcích z Bible M. Luthera, které přeložil J. Bretkūnas, se genitiv zájmena užívá prepozičně častěji než v kompilované „Postilė“ (Pr: BrP 69,1%; BrB 86,4%) – v němčině stojí posesivní zájmeno před podstatným jménem. Všechny postpoziční genitivy v perikopách v Bibli M. Luthera tedy odpovídají prepoziční tvary (100%; viz tabulka 5): dein König (Matoušovo evangelium, kap. 21) – karalius tawa²; ire kleider (Matoušovo evangelium, kap. 21) – rubus sawa²; ewer heubter (Lukášovo evangelium, kap. 21

116

kap.) – galwas jusu 15₄; maine wort (Lukášovo evangelium, kap. 21) – žodžei mana 15₁₄; meinen Engel (Matoušovo evangelium, kap. 11) – Angela mana 28₁₇; inn seine stad (Lukášovo evangelium, kap. 2) – miestana sawa 48₂₀; inn irem hertzen (Lukášovo evangelium, kap. 2) – schirdije sawa 48₂₀; mein leib (První list Korinťanům, kap. 11) – kunas mana 62₉; seine mutter (Lukášovo evangelium, kap. 2) – motina io 102₁₇; ire kinder (Lukášovo evangelium, kap. 2) – vaikus sawa 103₁₇; seines vaters (Lukášovo evangelium, kap. 2) – Tiewo sawa 104₁₀.

Jak vidíme, německý pramen nemohl podporovat postpoziční užívání genitivu zájmena v úryvcích evangelií, spíše naopak. Je zřejmé, že postpozici posesivních zájmen podporoval vliv latinských předloh i latinské tradice obecně.

4.4.3. Porovnáme-li pozici genitivu v litevských a polských částech kázání K. Sirvyda, vidíme, že odchylky jsou systematické (podobně jako u genitivu podstatných jmen): 17,3% prepozičních genitivů v litevském textu mění v polském překladu svou pozici vzhledem k podstatnému jménu (tabulka 4): sawo vmžio 135₃₁–136₁ – wieku swego; sawo pagiwenimo 116₄–₅ – żywota swego; sawo essiby 173₃ – istotę swoie; sawo nuodemes 161₂₁–₂₂ – grzechy swe; io dowanu 171₁₅ – daru iego; io giereby 37₂₀ – dobroć iego; io drauginikay 213₉ – towarzysze iego; io pedus 68₆ – trapow iego; musu karalistey 55₂₂–₂₃ – w państwie naszym; iusu warday 152₁₄ – imiona wasze; tawo pačios dusū 163₉ – duszę twa; sawo Wieszpatiemus 135₂₁–₂₂ – panom swoim; iu iztrinimu 111₁₀–₁₁ – zgładzenie ich; iu wałdonay 124₁₇ – poddani ich; pagal sawo noro 168₂₃–₂₄ – widług woley sweiey; sawo piktu darbu 8₉ – złych spraw swoich; ažusiginimas io waldžios 12₁₁–₁₂ – nieprzyznanie władziey iego; wisus sawo nusideimus 237₂₅–₂₆ – wszystkie grzechy swoie; musu galiausia ir didžiausia taymibe 336₁₁–₁₂ – naostateczneysze y nawjększe błogoskawienstwo nasze.

Nejčastěji se neshoduje pozice zájmena sawo – 23,1%. Polské ekvivalenty posesivních genitivů iusu, musu, sawo, tawo se shodují se svými řídícími podstatnými jmény; genitivní pád si vždy zachovává pouze zájmeno io (ios, iu).

Postpoziční genitiv zájmena v litevském textu stojí v odpovídajících místech polského textu před řídícím slovem pouze v 6 případech (0,9% všech postpozičních zájmen v litevském textu): nasis iu 256₂₀ – ich nozdrą; apsigrižimo iu 243₁₁–₁₂ – ich nawrocenia; gražibey ios 170₁₈–₁₉ – iey piękności; deł szwento vżaukfeimo iu 212₁₆–₁₇ – dla Świętego ich wychowania; atilisi sawo 352₁₆ – swoy odpocżynek; wiresnius sawo 126₄–₅ – swymi przełożoniemi.

V „Punktuose sakymų“ musel být vliv jiných jazyků silnější, protože postpozici genitivu zájmena podporovala latina i polština. Postpozici mohly ovlivnit také tendence tehdejších východních dialektů. Konkrétnější odpověď na tuto otázku by mohlo přinést srovnání se staršími zápisy východních aukštaitských dialektů a s folklorem.

4.4.4. V obou zkoumaných pramenech se vyskytují věty, v nichž se genitiv užívá pouze prepozičně, když se autoři kázání odchylují od kanonizovaných textů:

117

Moře má své břehy.../ a tam se vlny lámou: stejně tak svět/čili lidé mají své cesty/ po nichž kráčejí, odkládají svou pýchu/ a pokořují svou hrdost/potom se rozbouří... PS 271 ^14–22.... to jest tak veliká je milost dána/ jako Kristus určil podle své vůle. Neboť on nám získal milost a všechna nebeská dobra svou smrtí: proto jako Pán podle své zásluhy či všelikých darů/ přiděluje každému, jak chce PS 179 ^9–19. Učme se i my, lidé, děkovat Bohu, abychom nezapomínali/ na jeho drahocenný dar/ našeho Vykupitele Krista BrP 89 ^11–12.

Tyto příklady rovněž potvrzují již dříve vyslovenou myšlenku o vlivu jiných jazyků na postpozici posesivního genitivu ve starých textech.

5. Příčiny vzniku nejednoznačností

Vzhledem k poměrně volné pozici genitivu vůči řídícímu slovu nebývá vždy jasné, ke kterému ze dvou substantiv genitiv skutečně náleží; lze jej spojovat jak s jedním, tak s druhým:

Nazývají se c e s t y B o ž í v písmu/ proto že... PS 351^20–23. To slovo bylo předáno tehdy Židům/ to jest S y n B o ž í č l o v ě k e m s e s t a v š í byl nejprve poslán k Židům... PS 342–343. L i d s k ý m r o z u m e m ponořeným a jako v blátě uvázlým/ není způsobilý k poznání Boha... PS 210^23–26. To při narození lidí/ kvůli h ř í c h u v l a s t n í m s r d c i/ ani jeden neměl... BrP 91^14–16.

V polské části „Punktů kázání“ taková nejednoznačnost není, srov.:

... dla tego zowią się d r o g i B o ż e w pisme/przeto iż... PS 351^20–21.... to jest S y n B o ż y w człowieczeństwie przyjętem naprzód do żydow był posłany... PS 342–343. R o z u m n a s z/ ktory się w ciele zanurzył... PS 210^23–24.

Jak vidíme, kvůli přesně nevymezené pozici mohou vznikat nejednoznačnosti, zejména tehdy, když se mezi dvěma substantivy vyskytuje genitiv zájmena.

Předpokládá se, že častější postpozice genitivu v současné litevštině by představovala reálné riziko nejednoznačností (Knüükšta 1979: 73), např.: lauktau sesers vyro. Nejednoznačnosti se však vyskytují v mnoha jazycích. Obvykle jim pomáhá předcházet sémantika a/nebo kontext či situace (viz Faarlund 1990: 53–54). Riziko nejednoznačností nedokazuje, že postpozitivní genitiv je litevštině cizí (předcházet nejednoznačnostem by pomohla i přesně vymezená postpozice).

ZÁVĚRY

1. Prepozitivní genitiv podstatného jména se většinou nezdůrazňuje. V případě postpozice genitivu podstatného jména může být zdůrazněn (a) genitiv podstatného jména; (b) určované podstatné jméno; (c) není zdůrazněna žádná složka jmenné

118

fráze. Ve větě psaného jazyka je často obtížné určit, kterou složku jmenného spojení bychom měli zdůraznit výrazněji. V některých případech nejsou důvody pro postpozici zcela jasné. Vliv jiných jazyků nemohl být jedinou možnou příčinou tak časté postpozice genitivu podstatného jména.

2. Pozice genitivu zájmena vzhledem k podstatnému jménu je odůvodněna jasněji než pozice genitivu podstatného jména: (a) prepozitivní genitiv zájmena se nezdůrazňuje; (b) genitiv zájmena se užívá postpozitivně, aby se zdůraznilo určované podstatné jméno; (c) v PS převažuje postpozice genitivu zájmena v důsledku vlivu latiny a polštiny; (d) v BrP a BrB převažuje prepozice genitivu zájmena; v BrP a BrB se nachází značný počet případů postpozice genitivu zájmena, přestože tato díla byla napsána podle německých předloh; postpozice genitivu zde mohla zčásti vzniknout vlivem latiny, nejčastěji však odráží volný slovosled ve jmenné frázi.

3. Jazyk starých písemných památek byl zřejmě ovlivněn modelem atributivního spojení typickým pro latinu a polštinu, v němž přídavné jméno stojí častěji před podstatným jménem a genitiv se užívá postpozitivně. To pravděpodobně pomohlo postpozici získat status „vysokého stylu“.

V litevštině se atributivní genitiv, jak již bylo zmíněno, vyskytuje mnohem častěji než v sousedních jazycích (místo genitivu v nich často užívají shodný přívlastek). Kromě toho se přivlastňovací zájmena mano, tavo, savo neshodují s podstatnými jmény. To vysvětluje přesněji vymezené postavení přivlastňovacího genitivu zájmen ve srovnání s genitivem podstatných jmen; odchylka přivlastňovacího genitivu zájmen od převládajícího slovosledu je zřetelněji motivována. Srovnání ukazuje, že model atributivního spojení ve staré litevštině se lišil od modelů litevštiny a polštiny, nebyl však pevně vymezen, a proto mohly být modely slovosledu v atributivních spojeních uvedených jazyků v některých případech přenášeny do jazyka písemných památek staré litevštiny.

4. Druhá Greenbergova univerzálie říká, že v předložkových jazycích převažuje postpozice genitivu (Greenberg 1966: 78). V současné litevštině bychom tedy také očekávali převahu GenN, víme však, že v ní převažuje prepozitivní genitiv. Předpokládá se, že v litevštině došlo ke změně pořadí složek větného jádra z SOV na SVO (Ambrazas 1982: 101–104). Prepozitivní genitiv se tedy mohl typologicky shodovat s pořadím SOV a s konstrukcemi s postpozicemi (4. Greenbergova univerzálie uvádí, že v jazycích SOV jsou častější postpozice)². Je však obtížné vysvětlit, proč v současné litevštině převažuje prepozitivní genitiv, když se ve staré litevštině velmi často užíval postpozitivně – postpozice genitivu měla být častější v důsledku převahy předložek. M. S. Dryer v několika svých nejnovějších článcích tvrdí, že jazyky s modelem SOV jsou velmi silně implikačně spojeny s GenN,

² J. Hawkins mano, kad senoji lietuvių kalba buvusi prielinksninė (Hawkins 1990: 120–121).

119

tačiau SVO kalbose galima ir GenN, ir NGen (Drayer 1988: 192–193; 1991: 464–465; 1992: 91). Bet jo tyrinėjimai taip pat parodė, kad Greenbergo antroji universalija yra teisinga – prielinksninėse kalbose dominuoja NGen. Vadinasi, lietuvių kalba yra išimtis iš šios Greenbergo universalijos.

ZKRATKY

BrB – Biblia tatai asti Wissas Schwentas Raschtas Lietuwischkai pergulditas per Janą Bretkuną... Karaliaucziuie (1579–1590).

BrP – Postilla tatai esti Trumpas ir prastas ischguldimas Evangelíu... Per Janą Bretkuną... Karaliaucziuie... 1591.

GenN – genitiv podstatného jména; prepozitivní genitiv podstatného jména.

GenₚN – genitiv zájmena; prepozitivní genitiv zájmena.

NGen – postpozitivní genitiv podstatného jména.

NGenp – postpozitivní genitiv zájmena.

O – objekt.

Po – postpozitivních.

Pr – předložkových.

PS – Kázání polská... v litevském jazyce s vysvětlením v polštině od kněze Konstantina Szyrwida... Ve Vilniusu... 1629.

S – subjekt.

V – sloveso.

LITERATŪRA

Ambrazas V. 1986: Dabartinės lietuvių kalbos žodžių tvarkos modeliai. – Lietuvos TSR mokslų akademijos darbai, A ser. 3(96), 92–102.

Ambrazas V. 1982: Žodžių tvarka ir baltų kalbų sakinio tipo rekonstrukcija. – Baltistica, 18(2), 92–102.

Dabartinė lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslas, 1994.

Dryer M. S. 1988: Object-verb order and adjective-noun order: dispelling a myth. – Lingua 74, 77–109.

Dryer M. S. 1991: SVO languages and the OV:VO typology. – Journal of Linguistics 27, 443–482.

Dryer M. S. 1992: The Greenbergian word order correlations. – Language 68(1), 81–138.

Durys M. 1927: Lietuvių kalbos sintaksė, Kauna.

Faarlund J. T. 1990: Syntactic change: Toward a theory of historical syntax. – Winter (ed.). Trends in Linguistics. Berlin, New York: Mouton de Gruyter.

Girdenienė D. 1971: Aktualioji skaida ir jos vaidmuo bei reiškimo būdai lietuvių kalboje. – Kalbotyra, 22(1), 35–47.

Girdenienė D. 1981: Derinamojo pažyminio vieta tarmėje ir bendrinėje lietuvių kalboje. – Baltistica, 17(2), 1981, p. 156–169.

Greenberg J. H. 1966: Some universals of grammar with particular reference to the order of meaningful elements. – Greenberg J.H.(ed.). Universals of language, 2nd edn., Cambridge, Mass.: MIT Press, 72–113.

Handry J. 1985: Les Indo-Europeans, Paris.

Hawkins J. A. 1990: Seeking motives for change in typological variation. – Studies in typology and Diachrony. Papers presented to Joseph H. Greenberg on his 75th

120

birthday, Amsterdam/Philadelphia: John Benjamins Publishing Company.

Kniūkšta P., Girdenienė D., Girdenis A. 1979: Apie kalbos „prabangą“ ir žodžių tvarką. – Kultūros barai 1, 73–74.

Lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslas, 1976.

Palionis J. 1967: Lietuvių literatūrinė kalba XVI–XVII a., Vilnius: Mintis.

Rosinas A. 1988: Baltų kalbų įvardžiai, Vilnius: Mokslas.

Tesnière L. 1969: Elements de Syntaxe Structurale, Paris.

Vasili auskienė V. 1994: On the placement of the genitive attribute in Old Lithuanian. – Dept. of General Linguistics University of Umeå, Report 35, 99–115.

Vasiliauskienė V. 1995: Derinamojo pažyminio vieta senojoje lietuvių kalboje. – Lietuvių kalbotyros klausimai 33, 124–142.

Žulys V. 1969: Vadinamųjų neįtomųjų įvardžių vieta lietuvių kalbos gramatinėje sistemoje. – Baltistica, 5(2), 167–177.

Грамматика литовского языка, Вильнюс: Мокслас, 1985.

Историческая грамматика русского языка. Синтаксис. Простое предложение, Москва, 1978.

THE PLACEMENT OF THE GENITIVE ATTRIBUTE IN OLD LITHUANIAN

Summary

1. In most cases a preposed Gen_n is unstressed. In the case of postposed Gen_n different constituents can be stressed: in certain cases the genitive noun and in other cases the head noun. However, sometimes no constituent seems to have stress in noun phrases with a postposed Genn. In such cases the function of the postposed Gen_n in Old Lithuanian is unclear. We conclude, however, that influence of other languages cannot be the only possible explanation of the so frequent postposition of Gen_n in Old Lithuanian. For such alternation of placement of Gen_n to be possible at all, the language must be, in a sense, prepared for it. We therefore assume that the position of the attribute was less strictly determined in Old Lithuanian than is the case in Modern Lithuanian, and that this made it easy for the authors of the period to take over the Latin or Polish form of the noun phrase.

2. The position of the genitive pronouns is more clearly determined than that of genitive nouns, and we can explain almost all deviations from the predominant word order. The facts are as follows: (a) preposed Gen_p is unmarked; (b) when Gen_p is postposed, its head noun is stressed; (c) in PS postposed Gen_p predominates, because of the influence of Latin and Polish; (d) in BrP and BrB preposed Gen_p predominates; (e) even though the latter works are based on German, we find not a few examples of postposition in these sources, which partly could be due to the influence of Latin, but in other cases reflect a characteristic feature of Old Lithuanian, that of allowing some freedom of word order in the noun phrase.

3. We would expect Modern Lithuanian to have predominantly postposed genitive attributes, since it has prepositions, not postpositions (Universal 2; Greenberg 1966:78). According to several researchers Lithuanian has undergone a change from SOV to SVO. Preposition of the genitive attribute could thus be a remnant of an earlier grammar with SOV order and postpositions. It is odd, however, that preposition of the genitive attributes is more predominant now than was the case in Old Lithuanian. We would expect postposition of genitive attributes to increase over time, at the expance of prepositions, not the other way around. So Modern Lithuanian remains a counterexample.

121