ACTA LINGUISTICA LITHUANICA

L (2004), 79 – 98

Nový přístup k typům skloňování litevských podstatných jmen podle teorie přirozené morfologie

INETA SAVICKIENĖ, ASTA KAZLAUSKIENĖ, LAURA KAMANDULYTĖ

Vytauto Didžiojo universitetas

Neexistují žádné nedávné studie reflektující nové přístupy ke skloňování litevských podstatných jmen. V této studii představujeme novou klasifikaci tříd podstatných jmen, založenou na koncepcích Dresslera (1995–1996) a na definicích vytvořených v rámci přirozené morfologie. Zahrnuje hierarchické uspořádání tříd podstatných jmen, které zahrnuje úrovně mikro třídy, podpodtřídy, podtřídy, třídy a makrotřídy. Paradigma zahrnuje všechny flektivní tvary jednoho slova. Izolované paradigma je paradigma, které se morfologicky či morfonologicky liší od všech ostatních paradigmat. Tematický marker je flektivní marker flektivní třídy. Třída je soubor paradigmat. Zahrnuje podtřídy, které se liší pouze morfologickými či morfonologickými detaily. Vymezuje se společným tematickým markerem. Rozlišujeme hierarchicky: makrotřídu a její následné podmnožiny: třídu, (pod)podtřídu, mikrotřídu. Mikrotřída je nejmenší podmnožinou flektivní třídy. Makrotřída je nejvyšší, nejobecnější typ třídy, který zahrnuje několik tříd, podtříd či mikrotříd. Flektivní produktivita je schopnost uplatňovat pravidla (např. charakterizující flektivní paradigmata) na nová slova.

1. ÚVODNÍ POZNÁMKY

Skloňovací typy litevských podstatných jmen vymezují různí autoři různě. Problematiku klasifikace podstatných jmen ukazuje také skutečnost, že litevští lingvisté používají pro označení stejných jevů různé termíny, např.: skloňovací vzor (Danielius Kleinas, Jonas Jablonskis, Adelė Laigonaitė, Aldona Paulauskienė), typ skloňování (Aleksas Girdenis, Adelė Valeckienė), případně stanovují jejich různý počet.

Šiame darbe, remiantis natūraliosios morfologijos (Dressler 1995–1996, 1998) teorinėmis koncepcijomis, bus bandoma naujai pažvelgti į daiktavardžio klasių sistemą, pateikti naują klasifikaciją. Ji bus sudaroma atsižvelgiant ne tik į galūnes, bet ir į akcentinius bei morfonologinius kitimus tapačiose morfemose. Naujai klasifikuojant daiktavardžius ypatingas dėmesys bus skiriamas fleksijų panašumams paradigmose, jų ikoniškumo požymiui. Ši klasifikacija, kurioje bandoma išryškinti daiktavardžio fleksinės sistemos įvairovę bei galūnių ir prozodinių elementų ryšį, gali atskleisti lietuvių kalbos gramatinės sistemos sudėtingumą ir įvairovę.

K popisu klasifikace skloňovacích typů podstatných jmen použijeme termíny a pojmy navržené Wolfgangem Dresslerem (1995–1996: 2–3).

80 |

INETA SAVICKIENĖ et al.

PARADIGMA – souhrn konkrétních tvarů všech pádů.

IZOLOVANÉ PARADIGMA – paradigma, které se morfologicky, morfonologicky či prozodickými prvky liší od systému všech ostatních paradigmat.

TŘÍDA – zobecněný typ různých podtříd (subtříd, subsubtříd, mikrotříd). Zahrnuje subtřídy, které se liší morfologickým či morfonologickým rysem. Třída se vymezuje podle určitého tematického markeru. TEMATICKÝ MARKER – zvolený prvek, na jehož základě se vymezuje třída. V této práci se za tematický marker třídy bude považovat flektivní zakončení nominativu singuláru podstatného jména. Například při vytváření klasifikace litevských podstatných jmen se na základě podobnosti paradigmat volí jako tematický marker dvojice koncovek -(i)as, -is/-ys.

SUBTŘÍDA – typ třídy vymezený podle variant tematického markeru. Je-li tematickým markerem třídy -(i)as, -is/-ys, rozděluje se tato třída na dvě subtřídy: -(i)as a -is/-ys.

SUBSUBTŘÍDA – jemnější typ subtřídy. Například subtřída -(i)as má dvě subsubtřídy: -as a -ias.

MIKROTŘÍDA – nejjemnější typ tříd, vymezený společnými akcentovými a morfonologickými rysy. V této práci se mikrotřídy vymezují podle akcentových změn. Například podstatná jména subsubtřídy -as klausimas, kvietimas, augalas, vardas, náležející k prvnímu, druhému, třetímu a čtvrtému akcentovému paradigmatu, představují různé mikrotřídy. Mikrotřída může mít jednu nebo dvě varianty, určené podle morfonologických (souhláskových) změn v kmenech. Například první mikrotřída subtřídy -is/-ys má dvě varianty: v jedné dochází ke změně (pojūtis – pojūčio), v druhé nikoli (brolis – brolio).

MAKROTŘÍDA – nejvyšší zobecněný typ tříd, který zahrnuje různé třídy. Litevská podstatná jména se klasifikují do makrotříd podle gramatické kategorie rodu.

Bohatost morfologického systému dokládají vzorce produktivity určitých tříd, zatímco vymezení neproduktivních tříd potvrzuje, že morfologický systém jazyka je nejen bohatý, ale také velmi složitý a rozmanitý (Dressler, Gagarina 1999; Dressler 2001). Složitost flektivního systému litevštiny úzce souvisí s produktivitou, avšak význam slova produktivní není v litevské lingvistice jasně vymezen. Tento termín se často považuje pouze za pojem synchronní lingvistiky (Gaivenis 1990: 161). Někdy se navíc chápe jako kvantitativní charakteristika. To znamená, že čím častěji se určitý afix používá, tím je produktivnější (Urbutis 1978: 264). Nepřihlíží se však k tomu, že stará slova se v jazyce používají častěji než neologismy, a proto se často neproduktivní typy derivátů užívají častěji než produktivní (Urbutis 1978: 264). Podle Dresslera je produktivita schopnost afixů tvořit nová slova (Dressler et al. 1997b; Dressler, Ladányi 2000). Čím častěji se afix podílí na tvorbě nových slov, tím je produktivnější. Produktivita zde není kvantitativní, nýbrž kvalitativní charakteristikou. Podle teoretiků přirozené morfologie (Wurzel 1984; Dressler et al. 1995–1996) je navíc pro určení produktivity důležitých několik kritérií, totiž integrace výpůjček, tvorba nových slov a střídání flektivních koncovek v třídách podstatných jmen.

Při předkládání nové klasifikace skloňovacích typů litevských podstatných jmen vycházíme z—

DAIKTAVARDŽIO LINKSNIAVIMO TIPAI

81

Opřeme se o práce lingvistů, v nichž se pokoušeli vytvořit nové třídy podstatných jmen nebo sloves podle teorie přirozené morfologie (latina – Dressler 2001; ruština – Dressler, Gagarina 1999; polština – Dressler et al. 1995–1996, 1997; litevština – Savickienė 2003; němčina, litevština, turečtina, maďarština, finština, francouzština, němčina – Dressler et al. 2004). Domníváme se, že významné a důležité jsou také práce litevských lingvistů (Girdenis, Rosinas 1977; Valeckienė 1998; Zavads kaitė-Ivanauskienė 2000), v nichž se s ohledem na rody podstatných jmen a vzájemnou podobnost paradigmat netradičně klasifikují typy skloňování podstatných jmen v litevštině.

V litevské lingvistice není mnoho prací, v nichž by byla aplikována teorie přirozené morfologie, s výjimkou doktorské disertace Inetos Savickienė „Morfologie podstatných jmen u litevského dítěte“ (1999) a monografie The Acquisition of Lithuanian Noun Morphology (Savickienė 2003). V několika bakalářských pracích Katedry litevského jazyka na Univerzitě Vytautase Magnuse (Valentinaitė 2002; Kamandulytė 2003) se rovněž zkoumá klasifikace typů skloňování podstatných jmen a pojednává o produktivitě deklinací litevských podstatných jmen.

Pokus nově nahlédnout na strukturu typů skloňování podstatných jmen a vytvořit podrobný systém tříd podstatných jmen, který by ukázal složitost a rozmanitost gramatického systému litevštiny a vztah mezi deklinacemi a prozodickými prvky, je přínosný z několika hledisek. Zaprvé proto, že schéma deklinací podstatných jmen současné litevštiny existuje bez výraznějších změn již několik set let (od dob Kleinovy gramatiky). Zadruhé by podrobná klasifikace typů skloňování podstatných jmen pomohla nejen odhalit systém skloňování jako celek a určit produktivitu flektivních tříd, ale umožnila by také předvídat tendence jazykových změn a zkoumat jejich příčiny.

Statistická analýza provedená v této práci ukazuje vztahy mezi typy skloňování a přízvukovými třídami a také to, které přízvukové třídy jsou charakteristické pro podstatná jména s příslušnými koncovkami. Statistické údaje vycházejí ze čtvrtého vydání Dabartinės lietuvių kalbos žodyno (2000). V mnoha případech nejsou zcela přesné. Ovlivňuje je řada okolností, např. homonyma: vytis (2) „jezdec, posel na koni“ (m. r.) a vytis (4) „prut“ (ž. r.). Snažili jsme se tato slova zařadit do obou příslušných skupin paradigmat. Byla vyřazena slovesná abstrakta s příponami -imas, -ymas, -umas (celkem 18,7 tis.; z toho přibližně 12 tis. slov v přízvukové třídě 1 a 6 tis. v přízvukové třídě 2). V DLKŽ je přibližně 1,5 tisíce podstatných jmen označených dgs. V případech, kdy se užívá i jednotné číslo těchto slov, byla slova vyřazena. Pokud má podstatné jméno pouze významy užívané v množném čísle, je zařazeno k podstatným jménům příslušného paradigmatu, např.: sultys k podstatným jménům na -is ženského rodu; žirklės k podstatným jménům na -ė. Ve slovníku jsou podstatná jména (nejčastěji názvy osob podle jejich činnosti), jejichž základní tvar je pouze mužského rodu, užívá se však i ženský rod. Tato podstatná jména ženského rodu byla doplněna do tříd s příslušnou koncovkou (téměř 1 tis. k -ia a téměř 2 tis. k -ė). Některé z uvedených případů nám však mohly uniknout. V důsledku tohoto dodatečného zpracování údajů z DLKŽ se popisované údaje nemusí zcela shodovat s údaji jiných autorů, např. ADLKŽ.

82 |

INETA SAVICKIENĖ et al.

2. TYPY SKLOŇOVÁNÍ PODSTATNÝCH JMEN V LITEVŠTINĚ

Podstatná jména v litevštině se vyznačují rozmanitostí deklinací a složitostí systému skloňování, a proto není snadné vytvořit jasnou a úplnou klasifikaci deklinací.

Prvních pět typů skloňování vyčlenil roku 1653 Danielius Kleinas (Kruopas 1957). Podle koncovek podstatných jmen v nominativu, genitivu a dativu jednotného čísla určil pět deklinací. Jonas Jablonskis ve své gramatice z roku 1922 (viz Jablonskis 1922/1997) rovněž rozlišuje pět deklinací, podstatná jména, která k nim náležejí, však mají jiné koncovky než typy skloňování vymezené Kleinem. Za nejdůležitější ukazatel ve své klasifikaci považuje Jablonskis deklinaci v nominativu jednotného čísla. Také uvádí (Jablonskis 1922/1997: 19), že „tvary pádů se od sebe často liší i přízvukem“, a předkládá příklady různých přízvukových variant u každé deklinace. Je to zajímavá myšlenka, ale v klasifikacích typů skloňování podstatných jmen se k ní dlouho nepřihlíželo.

Systém deklinací podstatných jmen v litevštině sestavený Jablonskim je představen také v gramatice Lietuvių kalbos gramatikoje vydané roku 1965 (Ul vydas, red., 1965). Deklinace jsou v ní popsány podrobněji; zdůrazňuje se význam nejen koncovek nominativu jednotného čísla, ale také genitivu jednotného čísla pro určení deklinace.

Stejně jako Jablonskis rozlišuje Alfredas Sennas (1966) deklinace podstatných jmen podle koncovky nominativu jednotného čísla. Člení je však ještě podrobněji podle dominantního znaku – koncovky nominativu jednotného čísla, rodu nebo zakončení kmene. Později se podstatná jména v litevštině začala klasifikovat podle zakončení kmene, které lze nejsnáze určit podle tvaru dativu množného čísla – podle samohlásky před souhláskami koncovky -ms (Ambrazas, red., 1997: 69).

Dabartinės lietuvių kalbos gramatikoje (1997) skiriamos penkios linksniuotės: (i)a, (i)u, (i)o, e ir i. Kiekvienoje linksniuotėje pagal atskirų linksnių formų ypatybes skiriamos linksniavimo paradigmos. Ši klasifikacija yra aiškesnė ir detalesnė už Kleino sudarytą linksniuočių sistemą. Labai svarbus paradigmų, apimančių tik vieną kurią nors giminę, išryškinimas linksniuotės viduje, nes lietuvių kalbos daiktavardžiai turi giminės kategoriją, o nėra ja kaitomi kaip skaičiumi ar linksniu. Ši klasifikacija yra ir paprastesnė, kadangi norint nustatyti linksniuotę užtenka vieno daugiskaitos naudininko linksnio. Joje daiktavardžių fleksijos suklasifikuotos aiškiau nei Jablonskio ir Senno darbuose, nes skirtingos fleksijos nepriskiriamos vienai klasei.

Složitější, avšak úplnější a podrobnější systém skloňování podstatných jmen vytvořila Adelė Valeckienė (1998). Podle ní mají podstatná jména s některými různými kmeny podobné systémy koncovek, zatímco někdy tomu je naopak – podstatná jména téhož kmene se v některých koncovkách liší (Valeckienė 1998: 319). Členění, které Valeckienė předkládá, se blíží klasifikaci podle teorie přirozené morfologie, neboť zohledňuje vzájemnou podobnost paradigmat. Podle kmenů podstatných jmen a podobnosti systémů koncovek rozlišuje tři typy skloňování ((i)a; (i)o, e a (i)u, i, en, er, es) a podle kmenů je člení na paradigmata. Třetí typ skloňování se však v této klasifikaci jeví jako problematický – jsou k němu přiřazena podstatná jména s různými kmeny a navíc zahrnuje slova obou rodů. První dva typy Valeckienė rozlišuje s ohle-

DAIKTAVARDŽIO LINKSNIAVIMO TIPAI

| 83

Na základě podobnosti kmenů a koncovek přiřazuje ke třetímu typu všechny méně produktivní a méně časté typy skloňování podstatných jmen, aniž by již přihlížela k podobnostem uvnitř paradigmatu. Koncovky třetího typu jsou proto velmi rozmanité a některá paradigmata spolu téměř vůbec nesouvisejí, např.: osmý a čtrnáctý typ – stejnou flektivní koncovku, lišící se měkkostí, mají pouze tvary jednotného čísla dativu a množného čísla genitivu, akuzativu a lokálu; devátý a třináctý typ – shodné jsou pouze koncovky genitivu množného čísla, lišící se jen měkkostí. Nejasné je také zařazení kmenů (i)o a e do jednoho skloňovacího typu – ve všech tvarech se flektivní koncovky liší.

Aleksas Girdenis ir Albertas Rosinas (1977) daiktavardžio linksniavimo tipus klasifikuoja atsižvelgdami į diachroninius tyrinėjimus bei vienų linksniavimo tipų įtaką kitiems. Jie nustato, kad vienų kamienų žodžiai daro įtaką tik tam tikrų kamienų žodžiams (pvz., a kamienas – u kamienui). Taigi Girdenis ir Rosinas (1977: 338) pabrėžia, jog egzistuoja ne tik sąlyginė, bet ir natūrali linksniavimo tipų hierarchija, kurią galima nustatyti pagal skirtingų paradigmų sutampančių galūnių dažnumą. Svarbu tai, kad autoriai pavartoja hierarchijos terminą, tuo pabrėždami, jog ne visi linksniavimo tipai yra vienodai paplitę ir produktyvūs. Kitų lietuvių kalbininkų darbuose buvo vartojamas terminas sistema, neatsižvelgiant į netolygų linksniavimo tipams priklausančių žodžių paplitimą. Girdenis ir Rosinas sudarė hierarchinio grupavimo medį, kuriame skiriami trys linksniavimo tipai. Jie smulkiai skirstomi pagal kamienus. Visgi Girdenis ir Rosinas skirtingas galūnes turinčias paradigmas, jei jos panašios, priskiria vienai grupei (pvz., u ir iu, Cm ir Cf kamienų). Skirtingai nei Valeckienė, jie atskiria (i)a ir e kamienų daiktavardžius. Remdamiesi hierarchinio grupavimo metodu, Girdenis ir Rosinas (1977: 342) nustato, jog pagal paplitimą linksniavimo tipai išsidėsto taip: moteriškasis, vyriškasis, mišrusis.

V této práci, stejně jako v klasifikaci skloňovacích typů podstatných jmen sestavené Girdenisem a Rosinasem, se bude používat termín hierarchický strom. Ačkoli Girdenis a Rosinas, jak se zdůrazňuje v teorii přirozené morfologie, zohledňují podobnosti mezi paradigmaty, shodu koncovek i vliv některých skloňovacích typů na jiné, cílem této analýzy bude sestavit ještě podrobnější klasifikaci, která zohlední i nejmenší rozdíly mezi paradigmaty, neboť právě ty způsobují přechod flektivních koncovek z jednoho paradigmatu do druhého či jejich nesprávné užití v řečovém procesu.

Při klasifikaci litevských podstatných jmen se v této práci sestavují dva hierarchické stromy, jejichž rozlišujícím rysem je gramatická kategorie rodu. V dřívějších klasifikacích se nelze vyhnout směšování obou rodů v jedné třídě, což ztěžuje pochopení rozmanitosti a systémovosti skloňovacích typů podstatných jmen. Litevská podstatná jména se tedy v klasifikaci předkládané zde nejprve podle rodu rozdělují do největších tříd – makrotříd.

Litevská podstatná jména se do tříd rozdělují podle tematického markeru – koncovky nominativu jednotného čísla. Volba flektivní koncovky jako tematického markeru je praktická, protože všechna litevská podstatná jména mají kmenové flektivní koncovky (angl. stem-based inflection), které podle Dresslerio (1995–1996: 5) existují tehdy, když se ke kořeni připojí určitý tematický marker. Vyvstává však problém, zda ke flektivní koncovce přiřadit kmenový formant. Valeckienė (1998: 294–295) tvrdí, že navzdory tomu, že „rozlišování kmenových formantů sloves jako samostatných flektivních morfémů umožňuje zjednodušit popis slovesné flexe“,

84 |

INETA SAVICKIENĖ et al.

je lepší přiřadit kmenové formanty sloves ke koncovkám, protože taková flexe by komplexně vyjadřovala všechny tři kategorie: čas, osobu a číslo. Kmenové formanty jmen jsou s koncovkami úžeji spjaty. Vyjadřují rod jmen, i když ne vždy důsledně (Valeckienė 1998: 295). Rod vyjadřují kmenové formanty: podstatná jména kmenů (i)a a u jsou rodu mužského; (i)o a ė jsou většinou rodu ženského (existují výjimky); kmen i je rodu mužského i ženského. Koncovkový formant vyjadřuje číslo a pád. V této práci se tedy podstatná jména budou klasifikovat nejen podle kmenů nebo koncovkových formantů, ale také podle kmenových flektivních koncovek (kmenový formant + koncovkový formant).

Pro klasifikaci skloňovacích typů podstatných jmen je důležitý rys ikoničnosti. Do jedné třídy patří takové podtřídy, které vykazují vysoký stupeň ikoničnosti – mnoho shodných flektivních koncovek. Třídy, podtřídy a podpodtřídy podstatných jmen jsou tedy propojeny určitým ukazatelem podobnosti – počtem shodných flektivních koncovek v paradigmatu. Třídy podstatných jmen jsou uspořádány metodou hierarchického stromu, v němž při postupu od nejvyšší úrovně k nejnižší platí princip dědičnosti (Dressler, Gagarina 1999: 755), tj. nižší třídy mají hlavní rys vyšší třídy.

V klasifikaci skloňovacích typů podstatných jmen se rozlišuje také nejnižší stupeň – řada mikro tříd. Zobrazuje rozmanitost nejmenších flektivních tříd (podpodtříd či podtříd) z hlediska přízvukových a souhláskových alternací.

Kvantitativní produktivita mikrotříd je rozebrána dále, lze ji však pozorovat i v předložených schématech hierarchických stromů (viz schémata 1 a 2) a v tabulkách příloh, které znázorňují klasifikaci skloňovacích typů litevských podstatných jmen a uvádějí podrobnou statistiku přízvukových paradigmat a morfonologických variant.

Při analýze materiálu se vycházelo ze tří příkladových tvarů – nominativu jednotného čísla, dativu množného čísla a akuzativu množného čísla. Nominativ jednotného čísla a dativ množného čísla jsou důležité pro určení skloňovacího typu, zatímco akuzativ množného čísla spolu s dativem množného čísla slouží k určení mikrotříd odpovídajících litevským přízvukovým vzorům. U některých mikrotříd byl zapotřebí také čtvrtý tvar, v jehož kmeni dochází k morfonologickým alternacím.

2.1. Makrotřída mužského rodu

Do třídy -(i)as, -is/-ys patří podstatná jména, která mají v nominativu jednotného čísla různé koncovky -as, -ias, -is, -ys a v dativu množného čísla -(i)ams. Jde o nejpočetnější třídu: patří do ní téměř polovina všech podstatných jmen (přibližně 14 tisíc, bez slovesných abstrakt s -imas, -ymas, -umas). Flexe -as a -ias (7,3 tisíce, tj. 28% všech podstatných jmen) můžeme zařadit do jedné podtřídy, protože se liší řadou samohlásek (nebo měkkostí koncové souhlásky kmene), lokativem jednotného čísla dvouslabičné subsubtřídy -ias a vokativem jednotného čísla (viz tabulku 1).

Vzhledem k rozdílu v řadě samohlásek náležejí uvedené flexe k různým subsubtřídám. Rozdíly mezi tvary vokativu nejsou významné, protože se vyskytují i uvnitř subsubtřídy -as (klausime, tėvai) a podtřídy -ias (kely, kirpėjau, elni).

Druhou podtřídu tvoří slova s koncovkami -is a -ys (6,5 tisíce, neboli 25% všech podstatných jmen). V deklinačních paradigmatech se tyto flexe zcela shodují, li-

DAIKTAVARDŽIO LINKSNIAVIMO TIPAI

85

ší se pouze délkou samohlásky v koncovkách nominativu a vokativu jednotného čísla. Důležité je, že ne všechna podstatná jména mužského rodu s příslušným tematickým ukazatelem – koncovkou nominativu jednotného čísla -is – patří do podtřídy -is/-ys. Taková podstatná jména, která mají v nominativu jednotného čísla koncovku -is a v dativu množného čísla -ims (dantis,dantims), se řadí do neúplné makrotřídy ženského rodu (angl. Macroclassof default Feminine Gender). Toto nerespektování rodového kritéria vyplývá z principu přirozené morfologie: zohledňovat přirozenost osvojování a učení se jazyku, ikoničnost a jednoduchost. Podstatná jména ženského rodu třídy -is jsou téměř ve všech tvarech ikonická vůči podstatným jménům mužského rodu třídy -is, která mají v dativu množného čísla flexi -ims (liší se pouze koncovkou dativu jednotného čísla: žuviai / dančiui). Je tedy jednodušší naučit se či osvojit si systém těchto tříd podstatných jmen tak, že se jejich koncovky ztotožní nebo porovnají.

Podle principu ikoničnosti byly do jedné třídy zařazeny podtřídy -(i)as a -is/-ys; jejich tvary množného čísla jsou totožné, zatímco v jednotném čísle se liší pouze tvary nominativu a akuzativu. Tento malý rozdíl mezi podtřídami ovlivňuje osvojování a učení se jazyku. Tvary těchto pádů se často zaměňují (místo elnią se říká elnį, místo žvejys – žvejas). Takové variace jsou velmi časté v jazycích s bohatým flektivním systémem (Dressler 1998). Podle Jakulytė (1996: 195) jsou jevy na morfologické rovině, jako jsou změny kmenů či koncovek, projevy zjednodušování jazyka. Z důvodu principu přirozenosti se používají flexe jedné podtřídy namísto flexí jiné podtřídy.

TABULKA 1. -(i)as, -is/-ys PŘÍKLADY DEKLINACE TŘÍDY¹

Jednotné číslo Množné číslo Podtřídy -as -ias -is/-ys -as -ias -is/-ys V. vard-as kel-ias sen-is, vabzd-ys vard-ai kel-iai sen-iai, vabzdž-iai K. vard-o kel-io sen-io, vabzdž-io vard-ų kel-ių sen-ių, vabzdž-ių D. vard-ui kel-iui sen-iui, vabzdž-iui vard-ams kel- iams sen- iams, vabzdž- iams A. vard-ą kel-ią sen-į, vabzd-į vard-us kel-ius sen-ius, vabzdž-ius I. vard-u kel-iu sen-iu, vabzdž-iu vard-ais kel-iais sen-iais, vabzdž-iais L. vard-e kel-yje sen-yje, vabzd-yje vard-uose kel-iuose sen-iuose, vabzdž-iuose Vok. vard-e tėv-ai kel-y eln-i, vard-ai kel-iai sen-iai, vabzdž-iai vėj-au

¹ Rozdíly mezi tvary pádů jsou vyznačeny tučně.

86 |

INETA SAVICKIENĖ et al.

SCHÉMA 1. HIERARCHICKÝ STROM MAKRO TŘÍD MUŽSKÉHO RODU (ČÍSLO V ZÁVORKÁCH OZNAČUJE PŘÍZVUKOVÝ TYP).

DAIKTAVARDŽIO LINKSNIAVIMO TIPAI

| 87

SCHÉMA 2. HIERARCHICKÝ STROM MAKRO TŘÍD NEKOMPAKTNÍHO ŽENSKÉHO RODU (ČÍSLO V ZÁVORKÁCH OZNAČUJE PŘÍZVUKOVÝ TYP).

88 |

INETA SAVICKIENĖ et al.

Podpodtřídy -as, -ias a podtřída -is/-ys se dále člení na nejmenší jednotky – mikrotřídy, které se určují podle přízvukových změn. Do podpodtřídy -as patří mnoho slov (6,4 tisíce, bez slovesných abstrakt, tj. 25% všech podstatných jmen); dělí se do čtyř mikrotříd, které odpovídají čtyřem přízvukovým typům litevštiny. Nejpočetnější jsou první a druhá²: 4 a. p. (0,5%): 3 a. p. (9%): 1 a. p. (30%): 2 a. p. (60,5%) = 1: 2: 6: 10.

Podpodtřída -ias není tak početná (944 slov, tj. 4% všech podstatných jmen). V této podpodtřídě zjevně dominuje mikrotřída přízvukového typu 1, kterou tvoří převážně názvy činitelů s příponami -ėjas, -ojas, -tojas. Pouze 20 podstatných jmen nemá přízvukový typ 1: 16 má druhý přízvukový typ (např.: galvijas, šalavijas), 1 třetí přízvukový typ (velnias), 6 čtvrtý přízvukový typ (kraujas, svečias, kelias, pelėjaI, klijai, kapojai).

Podtřída -is/-ys má čtyři mikrotřídy, které odpovídají čtyřem přízvukovým typům litevštiny. Varianty s krátkou samohláskou v koncovce mohou mít pouze přízvuk na kmeni (přibližně 3 tisíce podstatných jmen má přízvukový typ 1 a asi 2,2 tisíce typ 2), zatímco varianty s dlouhou samohláskou mají přízvuk pouze na koncovce (přízvukový typ 3 – téměř 900 podstatných jmen³, typ 4 – téměř 300). Každá z těchto mikrotříd má dvě varianty, rozlišené podle souhláskových změn v kmenech podstatných jmen (t se mění v č, např.: pojūtis, pojūčiams; d se mění v dž, např.: žodis, žodžiams). Takovou morfonologickou změnu vykazuje téměř polovina podstatných jmen zakončených na -is a pouze 12% podstatných jmen zakončených na -ys.

Do třídy -(i)us patří podstatná jména, která mají v nominativu jednotného čísla koncovku -us nebo -ius (523 slov, tj. 2% podstatných jmen). Tato třída se vyznačuje zvláštními koncovkami, které jsou dány charakteristickým zakončením kmene (i)u. Jev, kdy jeden flektivní tvar ovlivňuje jiné tvary v témže paradigmatu, se nazývá faktorem určujícím paradigmatickou strukturu (Dressler 1997a). Kmenové u, které určuje paradigmatickou strukturu třídy -(i)us, se v jiných třídách nevyskytuje.

Třída -(i)us se dělí na dvě podtřídy, -us a -ius, které se liší koncovkami nominativu, dativu, instrumentálu a vokativu množného čísla a měkkostí koncové souhlásky kořene v ostatních pádech (viz tabulka 2).

Podtřída -us se velmi liší od -(i)as a -is/-ys, protože zde se žádné koncovky zcela neshodují, s výjimkou dativu jednotného čísla a genitivu, akuzativu a lokálu množného čísla. Podtřída -ius má mnoho společného s podtřídami -(i)as a -is/-ys: tvary všech pádů množného čísla se shodují. Kvůli shodným koncovkám množného čísla se podstatná jména podtřídy -ius v jednotném čísle často užívají s koncovkami podtříd -(i)as a -is/-ys (vedle vaisiaus se užívá také vaisio).

Podtřída -us je málo početná (pouze 19 slov, tj. 0,07% všech podstatných jmen): 7 z nich má druhý přízvukový typ (např.: turgus, cukrus), 2 slova (sūnus a lietus) mají třetí přízvukový typ, 10 slov má čtvrtý (např.: medus, alus, midus). V této podtřídě je mnoho de-

² Symbolem „a. p.“ se označuje přízvukové paradigma neboli přízvukový typ. Na levé straně rovnosti jsou uvedeny přízvukové typy, na pravé jejich poměr podle počtu slov. Poměry jsou zde zaokrouhleny na celá čísla. Rovnost je třeba číst takto: slov s přízvukovým typem 3 je třikrát více než slov se čtvrtým typem, s typem 1 šestkrát a s typem 2 desetkrát.

³ Zde by bylo možné přidat ještě téměř 100 slov, jejichž přízvuk není ustálený.

DAIKTAVARDŽIO LINKSNIAVIMO TIPAI

89

neúplných paradigmat – majících pouze singulárovou (cukrus, alus) nebo pouze plurálovou (pietūs) formu.

TABULKA 2. PŘÍKLADY SKLOŇOVÁNÍ TŘÍDY -(i)us

Singulár

Plurál

Podtřída

-us

-ius

-us

-ius

V.

turg-us

amž-ius

turg-ūs

amž-iai

K.

turg-aus

věk-u

trh-ů

věk-ů

N.

trh-u

věk-u

trh-ům

věk-ům

G.

trh-ů

věk-ů

trh-y

věk-y

Įn.

trh-y

věk-y

turg-umis

amž-iais

Vt.

turg-uje

amž-iuje

turg-uose

amž-iuose

Š.

turg-au

amž-iau

turg-ūs

amž-iai

Subtřídě -ius náleží více slov než -us (504, tj. 2% všech podstatných jmen). V této podtřídě převažují podstatná jména s kořenovým přízvukem (1. a 2. přízvuková třída): 186 slov patří do první přízvukové třídy (např.: rytojus, kriterijus), 314 do druhé (např.: baldžius, vaisius, pavojus). V DLKŽ jsou zaznamenána 3 nářeční slova: 3ᵇ atlas a slova 4. přízvukové třídy vedlius a tanius.

Třída -uo se nedělí na podtřídy. Všechna mužská podstatná jména, která do ní patří, jsou jednoho typu (viz tabulka 3). Jde o nepočetnou třídu: patří do ní pouze 65 slov (0,2% všech podstatných jmen). Všechna jsou ve třetí přízvukové třídě a liší se pouze intonací nepřízvučné slabiky.

TABULKA 3. PŘÍKLAD SKLOŇOVÁNÍ TŘÍDY -uo

Jednotné číslo

Množné číslo

1. p.

vand-uo

vanden-ys

2. p.

vand-ens

vanden-ų

3. p.

vanden-iui

vanden-ims

4. p.

vanden-į

vanden-is

5. p.

vanden-iu

vanden-imis

90 |

INETA SAVICKIENĖ et al.

POKRAČOVÁNÍ TABULKY 3

Jednotné číslo | Množné číslo

Lok. | vanden-yje | vanden-yse

Vok. | vanden-je | vanden-ys

V litevštině jsou taková podstatná jména mužského rodu, která nelze zařadit k žádnému skloňovacímu typu. Morfologicky, prozodickými prvky nebo morfonologicky se liší od všech ostatních paradigmat podstatných jmen. Paradigmata takových podstatných jmen se nazývají izolovaná. Patří sem podstatná jména mužského rodu šuo, mėnuo, viešpats, žmogus (viz tabulku 4).

TABULKA 4. IZOLovaná PARADIGMATA PODSTATNÝCH JMEN MUŽSKÉHO RODU

SKLOŇOVÁNÍ

Jednotné číslo

Nom. | š-uo | mën-uo | viešpat-s | žmog-us

Gen. | šun-s | mėnes-io | viešpat-ies | žmog-aus

Dat. | šun-iui | mėnes-iui | viešpač-iui | žmog-ui

Akuz. | šun-į | mėnes-į | viešpat-į | žmog-ų

Instr. | šun-imi | mėnes-iu | viešpat-imi | žmog-umi

Lok. | šun-yje | mėnes-yje | viešpat-yje | žmog-uje

Vok. | šun-ie | mėnes-ie | viešpat-ie | žmog-au

Množné číslo

V. | psi | měsíce | páni | lidé

K. | psů | měsíců | pánů | lidí

D. | psům | měsícům | pánům | lidem

A. | psy | měsíce | pány | lidi

Instrumentál | šun-imis | mėnes-iais | viešpač-iais | žmon-ėmis

Lokál | šun-yse | mėnes-iuose | viešpač-iuose | žmon-ėse

Genitiv | šun-ys | mėnes-iai | viešpač-iai | žmon-ės

DAIKTAVARDŽIO LINKSNIAVIMO TIPAI

91

Skloňování substantiva šuo (4. přízvukový typ) se podobá skloňování třídy -uo. Proto se v gramatikách toto substantivum obvykle řadí k substantivům akmuo, vanduo. Valeckienė (1998: 320) je řadí ke dvanáctému paradigmatu, vymezenému podle kmene (e)n, zatímco Vytautas Ambrazas, ed. (1997: 77) k jedenáctému paradigmatu podle flexe -uo. Flexe těchto substantiv se však shodují pouze v nominativu singuláru (akmuo / šuo); v ostatních pádech patří mezi flexe substantiv mužského rodu třídy -uo kmenová koncovka -e, kterou izolované paradigma šuo nemá (akmens / šuns, akmeniui / šuniui).

Substantivum mėnuo (1. přízvukový typ) se s výjimkou nominativu singuláru skloňuje podle paradigmatu podtřídy -is/-ys (mėnuo / brolis, mėnesio / brolio, mėnesiui / broliui…). Vzhledem k odlišnému flexivnímu zakončení v nominativu singuláru je třeba je považovat za izolované paradigma.

Flexivní paradigma substantiva viešpats je velmi složité. Tvar tohoto substantiva v nominativu singuláru má flexi -s, která je vlastní pouze jemu. Ostatní flexe singuláru odpovídají flexím podtřídy mužského rodu -is (nesourodá makrotřída ženského rodu) (viešpaties / danties, viešpačiui / dančiui…). Flexe singuláru této podtřídy by byly totožné s flexemi substantiva viešpats, kdybychom je považovali za zkrácenou podobu substantiva viešpatis. Flexe plurálu slova viešpats se však shodují s flexemi tříd -(i)as, -is/-ys (viešpačiai / keliai, viešpačių / kelių, viešpačiams / keliams…). Proto Alfredas Sennas (1966: 130) považuje toto substantivum za typ smíšeného skloňování.

Substantivum žmogus se rovněž skloňuje smíšeně. Jeho koncovky singuláru odpovídají koncovkám podtřídy -us (žmogus / medus, žmogaus / medaus, žmogų / medų…), zatímco koncovky plurálu odpovídají flexím -e (žmonės / katės, žmonių / kačių, žmonėms / katėms…). Artūras Judžentis (2002: 40) toto substantivum nezařazuje ani k mužskému, ani k ženskému rodu, nýbrž je považuje za heterogenní.

2.2. Nejednotná makrotřída ženského rodu

Podstatná jména zařazovaná do třídy -(i)a, -i (téměř 5,4 tisíce slov, tj. 21% všech podstatných jmen) mají v nominativu jednotného čísla koncovky -a, -ia, -i. Tato třída se dělí na dvě podtřídy -(i)a a -i, přičemž podtřída -(i)a se dále dělí na podpodtřídy -a a -ia, které se liší pouze pořadím samohlásek nebo měkkostí koncové souhlásky kořene. Flexe podtříd -ia a -i se vyznačují vysokým stupněm ikoničnosti: shodují se až v šesti pádech a liší se pouze tvarem nominativu a vokativu jednotného čísla (viz tabulka 5).

Podpodtřída -a je z hlediska rodu početná (téměř 3,4 tisíce slov, tj. 13% všech podstatných jmen), avšak nejednotná: DLKŽ uvádí 12 slov jako mužského rodu, např.: maršalka, vaidila, viršila, vaivada, barzdyla, a 265 slov jako obourodá, např.: mušeika, persona, nebrendila, neklaũžada, namisėda⁴, zatímco všechna ostatní jsou ženského rodu.

⁴V této klasifikaci jsme samostatně nevyčlenili třídy, podtřídy ani mikrotřídy, jejichž tvary by se zcela shodovaly a lišily by se pouze sémantickým nebo syntaktickým kritériem určování rodu.

92 |

INETA SAVICKIENĖ et al.

TABULKA 5. PŘÍKLADY SKLOŇOVÁNÍ TŘÍDY -(i)a, -i

Jednotné číslo

Množné číslo

Podtřída

-a

-ia

-i

-a

-ia

-i

N.

cena

pan-í

snach-a

cen-y

paní

snach-y

K.

cen-y

pan-í

snach-y

cen

pan-í

snach

N.

cen-ě

pan-í

snach-ám

kain-oms

pon-ioms

marč-ioms

G.

kain-ą

pon-ią

marč-ią

kain-as

pon-ias

marč-ias

Įn.

kain-a

pon-ia

marč-ia

kain-omis

pon-iomis

snachami

M.

na ceně

na pánovi

na snaše

na cenách

na pánech

na snachách

I.

cena

paní

snacha

ceny

paní

snachy

Podtřída -a má čtyři mikrotřídy odpovídající čtyřem litevským přízvukovým vzorům. Podstatných jmen s přízvukem na kořeni je třikrát více než těch s přízvukem na koncovce: 4. přízvukový vzor (13%): 3. přízvukový vzor (13%): 2. přízvukový vzor (21%): 1. přízvukový vzor (43%) = 1: 1: 2: 4.

Podtřída -ia je rovněž poměrně početná: tvoří ji téměř 2 tisíce slov (8% podstatných jmen). Má také čtyři mikrotřídy různé početnosti: 3. přízvukový typ (1%): 4. přízvukový typ (2%): 2. přízvukový typ (6%): 1. přízvukový typ (91%) = 1: 2: 5: 83.

Do podtřídy -i patří pouze dvě slova – marti, pati, – proto se nazývá minipodtřída. Podstatné jméno pati se v současném jazyce užívá zřídka; nahradilo je podstatné jméno žmona. To ukazuje, že z této minipodtřídy může brzy zůstat pouze izolované paradigma marti. Zánik minipodtřídy -i dokládá také častá náhrada flekce -i v nominativu singuláru flekcí podtřídy -(i)a (marčia, pačia). Obě slova mají přízvukový typ 4.

Do třídy -ė patří podstatná jména ženského rodu (téměř 6 tisíc, 23% všech podstatných jmen), mužského rodu (4 slova) a společného rodu (19 slov), avšak, jak již bylo zmíněno, nás zajímají pouze podstatná jména ženského rodu, protože tvary podstatných jmen ostatních rodů jsou zcela totožné s tvary ženského rodu (viz tabulku 6).

Podtřída ženského rodu -ė je nejpočetnější ze všech tříd ženského rodu. Všechna podstatná jména této podtřídy lze rozdělit do čtyř mikrotříd podle přízvukových typů. Z téměř 6 tisíc podstatných jmen této podtřídy má pouze 185 přízvukový typ 3 a 202 přízvukový typ 4; všechna ostatní mají přízvuk na kmeni: 3. přízvukový typ (3%): 4. přízvukový typ (3%): 1. přízvukový typ (45%): 2. přízvukový typ (49%) = 1: 1: 15: 16.

Tyto mikrotřídy mají po dvou variantách, rozlišených podle souhláskových alternací v kmenech (vaivorykštė / vaivorykščių, bitė / bičių, aikštė / aikščių, kėdė / kėdžių). Těmito morfonologickými změnami prochází čtvrtina podstatných jmen této podtřídy (přízvukový typ 1 – 15%, přízvukový typ 2 – 35%, přízvukový typ 3 – 23%, přízvukový typ 4 – 12%).

DAIKTAVARDŽIO LINKSNIAVIMO TIPAI

93

TABULKA 6. PŘÍKLADY SKLOŇOVÁNÍ TŘÍDY -ė

Singulár Plurál Podtřídy ženský rod -ė mužský rod -ė ženský rod -ė mužský rod -ė N. bit-ė dėd-ė bit-ės dėd-ės G. bit-ės dėd-ės bič-ių dėdž-ių D. bit-ei dėd-ei bit-ems dėd-ems A. bit-ę dėd-ę bit-es dėd-es I. bit-e dėd-e bit-ėmis dėd-ėmis L. bit-ėje dėd-ėje bit-ėse dėd-ėse V. bit-e dėd-e bit-ės dėd-ės

Čtyři podstatná jména mužského rodu patří k přízvukovému typu 2. Označují osoby mužského pohlaví (dėdė, tėtė, ciucė, dailidė).

DLKŽ uvádí jako podstatná jména obecného rodu 19 substantiv, která mohou patřit ke všem 4 přízvukovým třídám, např.: celebrita (1. přízvuková třída), žvanilka (2. přízvuková třída), mémě (4. přízvuková třída), pištělka (3ⁱ přízvuková třída).

Do třídy -is patří téměř ikonická podstatná jména ženského rodu (245 slov, tj. 1% všech podstatných jmen) a podstatná jména mužského rodu (24 podstatných jmen) (viz tabulku 7).

TABULKA 7. PŘÍKLADY SKLOŇOVÁNÍ TŘÍDY -is

Singulár Plurál Podtřídy ženský rod mužský rod ženský rod mužský rod N. nos-is ropuon-is nos-ys ropuon -ys G. nos-ies ropuon -ies nos-ių ropuon -ių D. nos-iai ropuon -iui nos-ims ropuon -ims A. nos-į ropuon -į nos-is ropuon -is I. nos-imi ropuon -imi nos-imis ropuon -imis L. nos-yje ropuon -yje nos-yse ropuon -yse V. nos-ie ropuon -ie nos-ys ropuon -ys

94 |

INETA SAVICKIENĖ et al.

Pouze koncovka dativu singuláru odlišuje podtřídu feminin od podtřídy maskulin (nosiai / ropuoniui). Vzhledem k tak vysokému stupni ikoničnosti se podtřída maskulin na -is přiřazuje k neúplné třídě femininální makrotřídy -is.

Podtřída feminin -is má tři dominantní mikrotřídy. První se shoduje s prvním přízvukovým paradigmatem (50 substantiv). Má dvě varianty: u 39 slov dochází v kmeni ke konsonantickým změnám (kliūtis / kliūčių). Početnější je mikrotřída třetího přízvukového paradigmatu, v níž téměř všechna substantiva (84 z 94) podléhají změně koncových souhlásek kmene t, d. Ke čtvrtému přízvukovému paradigmatu náleží 99 substantiv (z nichž 76 podléhá morfonologickému střídání souhlásek). Pouze dvě slova této podtřídy patří k druhému přízvukovému paradigmatu: gaištis, slistis.

Mezi substantivy třídy maskulin na -is jich má nejvíce (19 z 24) třetí přízvukové paradigma, např.: žvėris, debesis; po jednom náleží k prvnímu (geležuonys) a druhému (pirmuonys) přízvukovému paradigmatu, tři slova jsou uváděna jako slova čtvrtého přízvukového paradigmatu: petys, ropuonis, dantis. Kořenová souhláska posledního slova podléhá morfonologickému střídání: dantis / dančiui.

Jako substantiva společného rodu uvádí DLKŽ šest slov: gobuonis (2, 3ᵃ), žiniuonis (2, 4), palikuonis (2, 3⁴ᵇ), dels(u)onis (3ᵇ), giežuonis (3ᵇ), vagis (4). První tři slova jsou ve slovnících uváděna variantně také jako maskulina na -is.

Některá slova třídy -is mají v genitivu plurálu tvrdou nebo měkkou kmenovou souhlásku. Tvrdou kmenovou souhlásku má 28 slov: durys, grindys, obelis, geležis, kepenys, šaknis, žąsis, ausis, naktis, krūtis, žuvis, pušis, dantis, debesis, smegenys, gelmenys, šermenys, sėdmenys, ėdmenys, žiodmenys, audmenys, žiomenys, riedmenys, vedmenys, ašmenys, nešmenys, putmenys, antruonys. Ostatní slova mají měkkou kmenovou souhlásku, např.: nosis, širdis, antis atd.

V litevštině existují feminina, jejichž koncovky v paradigmatu neodpovídají žádné z výše uvedených tříd. Jde o izolovaná paradigmata. Patří k nim stará litevská substantiva označující příbuzenské vztahy – duktė ir sesuo (viz tabulku 8).

TABULKA 8. DEKLINACE IZOLAČNÍCH PARADIGMAT FEMININ

Sing.

Pl.

Sing.

Pl.

Nom.

ses-uo

seser-ys

dukt-ė

dukter-ys

K.

seser-s

sese-rų

dukter-s

dukter-ų

N.

seser-iai

seser-ims

dukter-iai

dukter-ims

G.

seser-ių

seser-is

dukter-ių

dukter-is

Įn.

seser-imi

seser-imis

dukter-imi

dukter-imis

DAIKTAVARDŽIO LINKSNIAVIMO TIPAI

| 95

POKRAČOVÁNÍ TABULKY 8

J. č. Mn. č. J. č. Mn. č. M. seser-yje seser-yse dukter-yje dukter-yse O. seser-ie seser-ys dukter-ie dukter-ys

Paradigmata těchto podstatných jmen se liší jen málo. Flexe podstatných jmen sesuo a duktė se liší pouze v nominativu jednotného čísla; všechny ostatní tvary jsou totožné. Tato podstatná jména patří ke třetímu přízvukovému paradigmatu.

3. ZÁVĚREČNÉ POZNÁMKY

V této práci byly vytvořeny dva hierarchické stromy, na jejichž nejvyšší úrovni se nacházejí makrotřídy rozlišované podle gramatické kategorie rodu. Mísení rodů v makrotřídách se nelze vyhnout vzhledem k vysokému stupni ikoničnosti podtřídy maskulina -is a podtřídy feminina -is, který je pro teorii přirozenosti velmi důležitý. Je třeba upozornit na to, že v makrotřídě maskulin nejsou žádné příklady feminin, zatímco u všech flexí feminin byly nalezeny maskulinní výrazy. Jejich podíl sice není vysoký (pouze 0,2% všech podstatných jmen), do této skupiny však patří skutečně stará slova, z nichž některá jsou v reálném úzu poměrně častá. Proto je rozmanitost flexí maskulinních podstatných jmen mnohem větší.

Zajímavý je také další výsledek statistických údajů: v litevštině je 55% podstatných jmen rodu mužského a 45% rodu ženského (viz tabulku 9). Podobné údaje získala také Žilinskienė (2002: 106–116), která zkoumala rozložení rodů v reálném úzu: téměř 60% užívaných podstatných jmen je rodu mužského, 40% rodu ženského.

TABULKA 9. ROZLOŽENÍ PODSTATNÝCH JMEN PODLE TŘÍD A PŘÍZVUKOVÝCH PARADIGMAT

Třída J. č. Rod Přízvukové paradigma Varianty Celkem nominativní koncovka 1 2 3 3ᵃ 3ᵇ 3⁴ᵃ 3⁴ᵇ 4 -(i)a, -i -a ž. 1571 635 19 58 369 16 1 405 26 3100 5385 m. 1 11 0 0 0 0 0 0 0 12 (21%) společný 207 32 3 1 6 0 0 16 1 266 -ia, -ja ž. 1821 114 0 0 22 0 0 43 5 2005 -i ž. 0 0 0 0 0 0 0 2 0 2

96 |

INETA SAVICKIENĖ et al.

POKRAČOVÁNÍ TABULKY 9

Třída Sing. Rod Přízvukový typ Střídavé tvary Celkem nom. koncovka 1 2 3 3^a 3^b 3^4a 3^4b 4 -Ė -ė ž. 2668 2895 14 30 125 14 1 202 59 6008 6031 m. 0 4 0 0 0 0 0 0 0 4 (23%) ob. 2 6 0 0 7 0 0 4 0 19 -is -is ž. 50 2 7 10 76 1 0 99 10 255 290 m. 1 1 2 6 10 0 1 3 3 27 (1%) ob. 0 0 0 0 3 0 1 1 3 8 -(i)as, -as m. 1907 3499 90 35 393 48 5 340 94 6411 -is/-ys -ias, m. 921 16 1 0 0 0 0 6 0 944 13893 -jas (53%) -is m. 3085 2188 0 0 0 0 0 0 22 5295 -ys m. 0 0 16 192 581 48 25 282 102 1246 -(i)us -ius, m. 186 314 0 0 1 0 0 2 1 504 523 -jus (2%) -us m. 0 7 2 0 0 0 0 10 0 19 -uo -uo m. 0 0 0 23 38 1 0 0 1 63

Mužský rod je v litevském spisovném jazyce neoznačený a podstatná jména, která k němu náležejí, se užívají o něco častěji než podstatná jména ženského rodu; podtřídy mužského rodu však mohou mít také flektivní koncovky makrotřídy ženského rodu. Proto je někdy obtížné určit rod podstatného jména, zejména u podstatných jmen s nominativní koncovkou singuláru -is a genitivem -ies; například podstatné jméno vinis se často považuje za podstatné jméno mužského rodu, ačkoli v DLKŽ (2000) je uvedeno jako ženského rodu. Obě makrotřídy mají po třech třídách; neúplná ženská třída -(i)a, -i a třída -is ženské makrotřídy, jakož i třídy -(i)as, -is/-ys a -(i)us mužské makrotřídy mají po dvou podtřídách. Podtřídy -(i)as, -(i)a mají navíc po dvou podpodtřídách. Podpodtřídy neboli podtřídy či dokonce třídy nejnižší úrovně (např. -ė) mají různý počet dominantních mikrotříd a jejich variant. Podpodtřídy -as, -ias a -a, -ia zahrnují několik

DAIKTAVARDŽIO LINKSNIAVIMO TIPAI

97

mikrotříd, rozlišovaných podle přízvukových typů. K podtřídě -is/-ys náležejí čtyři mikrotřídy, z nichž každá má dvě varianty rozlišované podle souhláskových alternací v kmeni. Takto složitý systém mikrotříd mají také ženská podtřída -ė a ženská podtřída -is.

V obou hierarchických stromech je celkem 50 variant mikrotříd. Máme tedy tolik variant podstatných jmen, které se rozlišují podle morfologických, přízvukových a souhláskových alternací v kmenech. Velký počet mikrotříd svědčí o složitosti a bohatosti skloňování podstatných jmen i gramatického systému litevštiny jako celku.

Mikrotřídy podstatných jmen

Neúplná makrotřída ženského rodu má více mikrotříd, to však neznamená, že se všechny vyznačují gramatickou kategorií ženského rodu. Pět mikrotříd náležejících k této makrotřídě je mužského rodu. Důležité je, že určení makrotříd nezařazuje samotná podstatná jména k žádnému rodu, ale podle stupně ikoničnosti propojuje flektivní třídy do deklinačních typů ženského a mužského rodu.

ZKRATKY

ADLKŽ – Atgalinis dabartinės lietuvių kalbos žodynas, sestavila V. Žilinskienė. Vilnius: Matematikos ir informatikos institutas, 1995.

DLKŽ – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, odpovědný redaktor S. Keinys. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2000.

LITERATŪRA

AMBRAZAS, V., red., 1997: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, 3 leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

DRESSLER, W. U. 1998: Produktivität als Zentralbegriff der grammatischen (bes. Flexionsmorphologischen) Systemadäquatheit. Terzvan-Kopecky, Hrsg., II. Internationales Symposium zum Thema Natürlichkeitstheorie: Sammelband, Universität Maribor: Pädagogische Fakultät, 113–124.

DRESSLER, W. U. 2001: Latin Inflection Classes and Paradigm Families. MS.

DRESSLER, W. U., DRAŻYK, R. and D., DZIUBALSKA-KOŁACZYK, K. & JAGŁA, E. 1995–1996: On the earliest stages of acquisition of Polish declension. Wiener Linguistische Gazette 53–54, 1–21.

DRESSLER, W. U., DZIUBALSKA-KOŁACZYK, K. 1997a: Contributions from the acquisition of Polish phonology and morphology to theoretical linguistics. Eliasson, S., Jahr, E. H., eds. Language and its Ecology. Essays in honour of Einar Haugen, Berlin, New York: Mouton de Gruyter, 379–399.

DRESSLER, W. U., DZIUBALSKA-KOŁACZYK, K., FABISZAK M. 1997b: Polish inflection classes within Natural Morphology, Bulletin de la Société Polonaise de Linguistique 53, 95–119.

98 |

INETA SAVICKIENĖ et al.

Dressler, W. U., Gagarina, N. V. 1999: Basic questions in establishing the verb classes of contemporary Russian. Fleishman, L. et al., eds., Essays in Poetics, Literary History and Linguistics. Festschrift V. V. Ivanov, Moscow: OGI, 754–760.

Dressler, W. U., Kilani-Schoch, M., Klampfer, S. 2002: How does a child detect morphology? MS.

Dressler, W. U., Kilani-Schoch, M., Pestál, L., Gagarina, N., Pöchtrager, M. 2004: On the Topology of Inflection Class Systems. 11th International Morphology Meeting: Abstracts, 44–45.

Dressler, W. U., Klampfer, S., Ravid, D., Korecky-Kröll, K., Laaha, G. 2002: Early noun Plurals in German: Regularity, productivity or default? MS.

Dressler, W. U., Ladányi, M. 2000: Productivity in Word Formation (WF): a morphological approach. Acta Linguistica Hungarica 47 (1–4), 103–144.

Gaivenis, K., Keinys, S. 1990: Kalbotyros terminų žodynas, Kaunas: Šviesa.

Girdėnis, A., Rosinas, A. 1977: Lietuvių kalbos daiktavardžio linksniavimo tipų hierarchija ir pagrindinės jos kitimo tendencijos (bendrinės kalbos ir žemaičių tarmės duomenimis). Baltistica 13 (2), 338–348.

Jablonskis, J. 1922/1997: Lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Jakulytė, D. 1996: Daiktavardžių kamienų mišimas „Knygoje nob[a]žnystės“. Acta Linguistica Lithuanica 36, 120–126.

Judžentis, A. 2002: Naujas žvilgsnis į lietuvių kalbos daiktavardžių giminės kategoriją. Acta Linguistica Lithuanica 46, 39–47.

Kamandulytė, L. 2003: Lietuvių kalbos daiktavardžio klasės ir jų produktyvumas. Bakalauro darbas, Kaunas: VDU.

Kruopas, J., red., 1957: Pirmoji lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1957.

Paulauskienė, A. 1994: Lietuvių kalbos morfologija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Savickienė, I. 1999: Lietuvio vaiko daiktavardžio morfologija. Daktaro disertacija, Kaunas: VDU.

Savickienė, I. 2003: The Acquisition of Lithuanian Noun Morphology, Wien: Österreichische Akademie der Wissenschaften.

Senn, A. 1966: Handbuch der litauischen Sprache I, Heidelberg: Winter.

Ulvy das, K., red., 1965: Lietuvių kalbos gramatika 1: Fonetika ir morfologija, Vilnius: Mintis.

Urbutis, V. 1978: Žodžių darybos teorija, Vilnius: Mokslas.

Valekienė, A. 1998: Funkcinė lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Valentinaite, L. 2002: Lietuvių kalbos daiktavardžio fleksijų produktyvumas. Bakalauro darbas, Kaunas: VDU.

Wurzel, W. U. 1984: Flexionsmorphologie und Natürlichkeit, Berlin: Akademie-Verlag.

Zavadskaite-Ivanauskienė, A. 2000: Mikalojaus Daukšos Postilės daiktavardžio linksniavimo tipų hierarchija. Acta Linguistica Lithuanica 43, 11–17.

Žilinskienė, V. 2002: Žodžių formų vartojimas lietuvių kalbos dalykinio ir publicistinio stiliaus duomenimis. Lituanica 1 (49), 106–116.

Ineta Savickienė Asta Kazlauskienė Laura Kamandulytė Vytauto Didžiojo universitetas S. Daukanto g. 28, 3000 Kaunas, Lietuva [email protected] [email protected]

Gauta 2004 04 02