ACTA LINGUISTICA LITHUANICA

LI (2004), 45 – 48

Balto-slovanský dativní doplněk

se slovesem „být“

WILLIAM R. SCHMALSTIEG

Pennsylvania State University

V tomto článku se navrhuje, že dativní doplněk se slovesem „být“ v baltských a slovanských infinitivních větách má svůj původ nakonec v indoevropském dativu účelovém, který je doložen také ve staré indičtině a v dalších indoevropských jazycích.

Holvoet (2004: 80 and passim) demonstrates that in such a Latvian sentence as:

(1) Lūgsim viņu arī šodien būt mūsu viesim.

„Požádejme ho, aby byl dnes také naším hostem.“

Dativní doplněk slovesa būt „být“ je etymologicky starší než možné užití instrumentálu v syntakticky podobných větách v litevštině (a slovanských jazycích). Navrhuji, že tato lotyšská konstrukce etymologicky odráží podtyp „dvojitého dativu“ neboli „dativu účelového“. Tuto větu by pak bylo možné původně vykládat ve významu „Požádejme ho, aby se dnes také stal naším hostem“. Uvažujme o několika dalších příkladech, které uvádí Holvoet: (Jan 1:12) … ἔδωκεν αὐτοῖς ἐξουσίαν τέκνα θεοῦ γενέσθαι se překládá do staroslověnštiny jako:

(2) …dastъ imъ vlastъ čědomъ bъžьemъ DAT byti (Codex Marianus)

„…dal jim moc stát se Božími syny…“ (překlad Bible krále Jakuba).

Všimněme si, že γενέσθαι „stát se“ se překládá staroslověnským byti, které tak zachovává indoevropský význam kořene *bhū- „stát se, vzniknout, začít existovat“. Konstrukci ve staroslověnštině vykládám rovněž jako „dvojitý dativ“ neboli „dativ účelový“; alternativní překlad by mohl znít „dal jim moc, aby se stali Božími syny“. Povšimněme si také staroruského výrazu:

(3) Ona že učaše syna svoego byti xristijanu

which Holvoet (2004: 80), from whom I have the example, translates as: ‘She, however, taught her son ACC to be a Christian DAT’. I could understand this also as ‘She taught her son, so that he might become a Christian’.

Dvojitý dativ neboli dativ účelový je dobře zastoupen v mnoha indoevropských jazycích a podle Ambrazase (1981: 20–21) je odrazem dvojitého

46 |

WILLIAM R. SCHMALSTIEG

dative with verbal abstracts. Haudry (1977: 105) writes: „Le type indrāya pātave (‘pour qu’Indra boive’) est constitué d’un substantif ordinaire (la plupart du temps, mais non obligatoirement, un nom personnel) et d’un nom verbal (nom d’action ou infinitif); le lien entre le premier et le second est celui d’un sujet à un prédicat: indrāya pātave.“

Concerning the Old Indic type vṛtrāya hántave ‘pour tuer Vṛtra’ Haudry writes (1977: 105–106): „...mêmes constituants, le substantif ordinaire étant quelconque; le lien est celui d’un objet à un verbe transitif... Naturellement, cet exemple peut être interprété hors contexte selon le type précédent ‘pour que Vṛtra tue’: l’expression est donc ambiguë.“ Similar grammatical ambiguity exists in Lithuanian. Thus:

(4) Jis nupirko liūtą karvėms ėsti

formálně mohlo znamenat jedno i druhé:

(4a) „Koupil lva, aby jedl krávy DAT OF GOAL“

or

(4b) „Koupil lva pro krávy DAT SUBJ, aby ho snědly.“

Podobně věta

(5) Jis nuvedė Joną banginiui ėsti

(5a) „Přivedl Jonáše, aby snědl velrybu DAT OF GOAL“ nebo (5b) „Přivedl Jonáše pro velrybu DAT SUBJ, aby ho snědla.“

Podle prof. Vytautase Ambrazase lze tuto dvojznačnost vyřešit pouze na základě kontextu (v dopise ze dne 1996-03-19).

Nyní lze dativ s infinitivem (litevsky) būti, (lotyšsky) būt, (slovansky) byti, který znamená „stát se“, chápat buď jako podmět, nebo jako doplněk. Původní účelový význam dativu je doložen výše ve větách (1), (2) a (3), a snad také v dalších lotyšských příkladech, které uvádí Holvoet (2004: 79):

(6) kas aiskawe manni kristitam tapt

„co mi brání ACC být pokřtěn DAT“,

což bych mohl chápat jako „co mi brání, abych byl pokřtěn“, a

(7) un wiņsch pawehlela teem kristiteem tapt eeksch ta Kunga Wahrda

„a přikázal jim DAT, aby byli pokřtěni ve jménu Pána“

což bych mohl vyložit jako „a přikázal, aby byli pokřtěni (za účelem jejich pokřtění) ve jménu Pána“.

THE DATIVE COMPLEMENT WITH ‘TO BE’

47

At some point the dative spread from the purpose clauses to become what Holvoet (2004: 77–78) terms ‘a syntactic default’ case in such sentences as Latv.

(8) Patīkami ir būt rakstniekam ‘Je příjemné být spisovatelem’

a

(9) Valodās viņi centās atrast cits cita vājākās vietas, kas tos piespieda būt uzmanīgiem. ‘Ve svém hovoru se pokoušeli odhalit slabá místa jeden druhého, což je přimělo být opatrnými DAT.’

Právě takové věty jako (9), které lze téměř interpretovat jako účelovou větu („aby byli opatrní, měli by být opatrní, aby byli opatrní“), mohly vést k rozšíření etymologického dativu účelu za jeho původní sémantické hranice.

Je třeba také poznamenat, že užívání instrumentálu v podobných konstrukcích v litevštině Jablonskis důrazně kritizoval. Strážci jazyka obvykle podporují zachování starších norem, můžeme tedy předpokládat, že Jablonskis prosazuje starší syntaktickou konstrukci. Piročkinas (1986: 193) uvádí řadu příkladů, v nichž Jablonskis opravuje instrumentál na dativ, např.:

(10) patarìu būti atsargiais INSTR = atsargiems DAT ‘Doporučuji (někomu), aby byl opatrný’;

(11) bet studentams reikia būti ir sveikais INSTR = sveikiems DAT ‘ale studenti musí být také zdraví’;

(12) Kareiviui nederà būti žiauriu INSTR = žiauriam DAT ‘Vojákovi nepřísluší být krutý’;

(13) Didė viltį duoda noras geresniu INSTR tapti = geresniam DAT tapti ‘Touha stát se lepším dává velkou naději’.

Predikativní instrumentál ve slovanských jazycích zřejmě není indoevropským dědictvím. Danylenko (2003: 44) cituje A. Potebňu, který napsal, že predikativní instrumentál je jedním z nejcharakterističtějších rysů slovanských jazyků a ve srovnání s užíváním druhého nominativu jde o poměrně pozdní jev. (Danylenko zdůrazňuje, že Potebňa říká, že oba pády byly rovnocenné „ravnopravny“, nikoli synonymní.) Staroukrajinské texty však ve skutečnosti dokládají častější užívání nominativu. Danylenko cituje z Hypatské kroniky:

(14) aščě bo bylъ perevoznikъ NOM SG kyj NOM SG ‘Kdyby Kyi byl převozníkem…’;

(15) u Jaropolka žena грѣкин(i) NOM SG bě i bjaše byla černiceju INSTR SG ‘Jaropolkova žena byla Řekyně a byla jeptiškou’ (Danylenko 2003: 40).

48 |

WILLIAM R. SCHMALSTIEG

Jsem rozhodně ochoten věřit, že instrumentál je zde inovací, zejména proto, že se tato funkce zdá být omezena na balto-slovanské jazyky. Danylenko souhlasí s Potebňou, který považoval užití nominativu v predikativní pozici za archaičtější než užití instrumentálu.

Zdá se mi, že každá syntaktická funkce musí mít svůj původ ve funkci sémantické. Původní sémantická funkce dativu účelu se však někdy ztratila a dativ se stal automatickým doplněním slovesa „být“. Holvoetův závěr, že lotyšský dativ je v podobných konstrukcích původnější než baltský či slovanský instrumentál, je tedy zcela věrohodný.

REFERENCES

Ambrazas, V. 1981: Zur Geschichte einer indoeuropäischen Konstruktion: Dativus cum Infinitivo im Baltischen. Kalbotyra 33 (3), 12–24.

Jagić, V., ed., 1960: Codex Marianus glagoliticus, Graz: Institut für Slavistik der Universität Graz.

Danylenko, A. I. 2003: Predykaty, vidminyki i diatezy v ukrajins’kij movi: istoričnyj i typolohičnyj aspekty, Kharkiv: Oko.

Haudry, J. 1977: L’emploi des cas en védique, Lyon: Editions L’Hermès.

Holvoet, A. 2004: On the marking of predicate nominals in Baltic, in Baldi, Ph. and Dini, P. U., eds., 2004. Studies in Baltic and Indo-European linguistics in honor of William R. Schmalstieg (Amsterdam Studies in the Theory and History of Linguistic Science. Current Issues in Linguistic Theory, 254), Amsterdam–Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 75–90.

Piročkinas, A. 1986: Jono Jablonskio kalbos taisymai, Kaunas: Šviesa.

William R. Schmalstieg 814 Cornwall Road State College, PA 16803, USA

Gauta 2005 01 11