174 |

RECENZIJOS

(V roce 1958 autor strávil tři týdny v rodině svého bratra, proto je řeč jeho sestry a bratra mnohem archaičtější a systematičtější). Ūsai tam je ó:znâ· ~ uóznai, ne użnai (s. 275), auštrinis (auštrenĭs) ne áuštrinis. Je ovšem známo, že palangské nářečí patří k severozápadní žemaitštině (třetí zeměpisný omyl o Litvě, viz s. 276). A Degučiai jsou oblastí tzv. dūnininků, nikoli klaipėdským nářečím. Doutu, invalĭ.dô.m⁽ᵃ⁾, vā·īkā nejsou z tohoto nářečí: dô·to, invaledôma, vā·kō, množné lokativ šeš'ō·s m'ėtō·s vytvořil přepisovatel nebo někdo jiný.

Kniha s velmi zdařilým designem, bylo do ní vloženo mnoho práce a nadějí, ale chyběla pozornost věnovaná detailům, přeprava značně zaostala, a je v ní také mnoho nepravd. Vedoucí práce, socioložka a lingvistka, němá rodilá Vilňanka doc. dr. Laima Grumadienė, kvůli mnoha pracovním povinnostem a malé praktické zkušenosti s výzkumem nářečí zřejmě nemohla sestavovatelkám příliš pomoci. Pro vědecké účely bychom tuto knihu měli používat s jistou opatrností.

Vytautas Antanas Vitkauskas

Doručeno 2005 06 09

Institut litevského jazyka

P. Vileišio g. 5, 10308 Vilnius, Litva

SLOVNÍK ZANAVYCKÉHO NÁŘEČÍ II, L–R

AUTORKY TEXTŮ: RIMA BACEVIČIŪTĖ, GIEDRĖ ČEPAITIENĖ, VILIJA SAKALAUSKIENĖ, JANINA ŠVAMBARYTĖ, KLEMENTINA VOSYLYTĖ

REDAKTORKY: VILIJA SAKALAUSKIENĖ (ŠÉFREDAKTORKA), KLEMENTINA VOSYLYTĖ.

Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2004, 595 p., ISBN 5-420-01550-1 (2 tomas), ISBN 5-420-01506-6 (bendras).

Nyní máme i druhý svazek Zanavyckého slovníku nářečí, který obsahuje slova začínající písmeny L–R. Tento dialektální slovník všeobecného (úplného) typu uvádí veškerou lexiku, kterou nářečí vycházející ze spisovného jazyka dokázalo zachytit a která byla vypsána z LKŽ, nikoli však zaslechnuta během expedic; používá se zjednodušená fonetická transkripce (škoda, že chybí nepřízvučná samohláska ə a souhlásky ŋ, ŋ’, x). Je velmi dobře, že byly vypuštěny věty a slova z krásné literatury (protože se uváděly dokonce novotvary spisovatelů z tohoto kraje i slova posbíraná odjinud – ta nejsou předmětem dialektálních slovníků).

Slovník přináší opravdu mnoho spolehlivého a zcela nového nářečního materiálu i příkladů živé a velmi názorné lidové řeči, které budou ve svých pracích nepochybně používat a vysvětlovat mnozí badatelé litevského jazyka, a zejména jeho nářečí. Slovník je důležitý také v dnešní historické době, kdy zděděné jazykové systémy nářečí silně ovlivňuje spisovný jazyk a prostředky jeho působení, zejména rozhlas, televize, administrativa a politika. To je zvlášť patrné v sūduvském kraji, kde se novoty přijímají s potěšením a sleng spolu s nejrůznějšími výpůjčkami a kalky zní z úst místních lidí ze země Jona Jablonského! Některé z nich jsou zde uvedeny; možná bylo třeba uživatele slovníku upozornit na novost takových slov a tvarů. To je „přínos“ úřednictva do celého fondu našeho jazyka: masiniai Šk „hromadně“ (s. 130); pramatyti (ve významu numatyti „předvídat“) (s. 135); frazeologismus valdymo mazgas „mozek“ (s. 139); [žena] apsivė·dus (s. 157); mišiuginis „hlupák“ (z židovského prostředí) (s. 201); motininė [prasnice] „matka selat“ (s. 216); pamušti blatą „přilepit se,“

RECENZIJOS

| 175

„komunikovat“ (s. 230); nuolatiniai (s. 288) ZP = nuolat; prieauglī. (=prieauglī.) pěstujeme na prodej (=... pěstujeme, abychom prodali) (s. 469); [když skončili] prōpkes (s. 478); rōta (1) žargon ze sovětské armády (s. 574); rūbas podst. m. (2) = rūbas (sl.) (s. 575).

Díky Bohu, není jich mnoho; jen je škoda, že nebyla vymyšlena nějaká zkratka označující jejich novost a nezděděnost (40–50 let), neboť mlčení může zmást nejednoho mladého badatele v Litvě i v zahraničí (tak se stávalo a stává kvůli nesprávným transpozicím a nehistorickým zápisům). Víme, že tím obzvláště trpí výzkum zeměpisného rozšíření slov, o nějž se často opírá etymologie.

Nářeční údaje jsou pečlivě ověřeny, nelze vznést žádné větší výhrady. Jako poněkud nečekané lze považovat tyto údaje: sg. ak. rožānč'u = rožānč'u. (s. 9) Nm; mānu vaīks pa-lā'dod tuō (=tuos?) kapuōs (s. 10) Lkč; viēnc [š]rūbas (=viēnc š'rūbas) (s. 17); lietuš (3) (s. 65) – jde o podobu lytuš, kterou užívají obyvatelé městečka; paim[k] kuōla (=paim[k] kūola.) (s. 85); arklē (=ar'kl'ēi) (s. 86); pro li·tu· BBL, nebo snad pro li·tu. (s. 90); marōd, marōds = mārod, mārods (v tar. ma·ród, ma·róds) (s. 129); vaškārō·s Nm (s. 157) = va·škārō·s; atō·sto·gu. (s. 159) = atō·sto·gu; je uvedeno pouze nesavē, odkud je zapsána slovníková podoba nesavēję, kterou slovník nezná (s. 260); nešēnija (z LKŽ VIII 704) neměla být šířena chybná podoba: existuje pouze nešē.n'ije (s. 261); nuplēšējo SNT (s. 429) = nuplēšē·ju; išvā·ri jūs plē·tku. riŋkt Nm (s. 432) = išvā·r'e jus plē·tku. rīŋkt; dùoŋa LPL (s. 436) = dùoŋa; pū·dimus JNK (s. 482) = pū·di·mus; i[š] č'če GRŠ (s. 534) = iš č'č'e (š a č se neslilují); reblōti hnízdní tvar je re·bl'o·je Lkč (s. 536); kasn'ūka. Lkč (s. 541) = ka.s'n'ūka.; rī·škiai přísl. (s. 564) = rỹškiai ADV.; senūka. i·so·dinu... Nm (s. 572) = senūka· i·so·dino; gi·vē·si SNT (s. 573), Lkš (s. 587) = gi·vē·si; dùodavu Nm (s. 577) = dùodavo; jā·s JNK (s. 583) = jā·s; dā·gi Šk (s. 583) = dā·gi (z dārgi) a ještě několik dalších.

Otázky přízvuku jsou ve srovnání s prvním, žalostně přízvukovaným svazkem podstatně lépe upraveny – zde se pevně uplatnila ruka odpovědné redaktorky, dr. Vilijos Sakalauskienės, mluvčí griškabūdského nářečí; po neuspořádanosti prvního svazku nezůstala ani stopa. Jedna z nejlepších redaktorek a editorek posledních svazků LKŽ si nedovolila ani sobě, ani svým spolupracovnicím mávnout rukou nad důležitou oblastí dialektologické vědy (snad není zcela jasné tvrzení: „Ve slovníku se přízvukové kontury heslových slov označují stejně jako ve spisovném jazyce“ – s. 5).

Jsou patrné i nejmenší odchylky mezi nářečími, dokonce případy nedodržení zákona F. de Saussurea a další věci: ge·lės... langinės (s. 23) = laŋ'gin'ēs; i... leke·tin'us (= lek'e·t'in'us) miškus (s. 45); lá·užuose (3) (s. 31) sotva může být správně: srē·p's'u (s. 35) = srē·p's'u; gi·vē·na (s. 39) = gi·vē·na; sg. lok. belā.isve (s. 51) = belā.is'v'e; liejinys (3ᵇ) (s. 60) = (3ᵃ); liēsas, -à (4) (s. 62) = liēsas, -à (3), srov. liēspienis (s. 63); lōviškai (s. 99) = lōviškai (opraveno heslové slovo); mandiēra (1) (s. 120) = mandiēra (1); išmėčioti má mít přízvuk jako v písni (s. 144) = išmėčioti; mēistrē má přízvuk na 1. slabice, nikoli na 3. (s. 151); užgā·su (s. 156) = užgā·su; ži·di (s. 157) = ži·di; mēsininkas, -ē (2) (s. 163) = (1); rū·pešč'u (s. 166) = rū·pešč'u, srov. rūpestis (s. 589); rē·ksmas (s. 183) = rē·ksmas, srov. rēksmas (s. 540); ž'ū·ri (s. 193) = žiūri; neá·ugdavu (s. 193) = neá.ugdavu; gá.n (s. 202) = gān; mundiēra (s. 220) = mundiēra (1); nepagarbà (2), ale 2. přízvuk se nehodí k akuzativu nepā.garba (3ᵇ?) (s. 257); podoba valē.i je nevěrohodná, protože cirkumflexní přízvuk se nerozděluje ani nepřenáší přes složky dvojhlásek a dvojzvuků (s. 266); nōrti opravdu? (s. 282), neboť heslo uvádí pouze nōro, panōro; nuoseklus, -i (3) = (4 nebo 3ᵇ) (s. 289); ōlbyti (s. 294) = ōlbyti; pamažyčiais (s. 324) = pamažyčiais; i·sitē·mijeu (s. 340) = i·sitē·mijau; pasitūrintis (1) – takové přechodníky nemají číslo přízvukového paradigmatu (s. 342); vė·leva (s. 349) = vė·leva; papūls = papūls (s. 349); īrgi (s. 351) = īrgi; pristōjus [arkliui] (s. 366) = pristō·jus; pintīs akuz. pl. (s. 370), srov. pintis (1)

176 |

RECENZIJOS

(s. 400); užšilto·s (s. 397) = uš'pilto·s; vadō·ve (s. 414) = vadō·ve; atė·jo (s. 414) = atė·jo; tō·ks (s. 430) = tō·ks; lė.idž'u (s. 457) = lė.idž'u; puōkštė (ve slovníku není); pelė·ti (s. 462) = pelė·ti; acisė·zdavo (s. 467) = acisė·zdavu; ė·da (s. 479) = ė·da; ža·si·tez (s. 484) = ža·s'i't'es; riedam (s. 508) = riedam; pasirė·d'e. (s. 532) = pasirė·d'e.; kō·ta (s. 543) = kō·ta.; atlė·kt (s. 559) = atl'ė·kt; reŋ'uoś'i (s. 565) = reŋ'g'uoś'i; pasiryžimas (1) (s. 569) = (2); rodýti (s. 570) = rōdyti, rōdo, rōdė; možná ještě něco uniklo pozornosti.

Chyb je v tomto díle skutečně méně a blížíme se vzorovému odbornému textu: takový nářeční slovník je velmi náročná práce, kterou autoři prvního svazku nezvládli. Jsou zde i přehlédnutí a jiné drobné chyby, takže na ně bylo možné snadno upozornit (při přípravě k tisku) a opravit je.

Patří všechno k nářečí, když pojem „nářeční slovo“ není vymezen, ačkoli se zdá, že celý svazek slovníku spojuje definice „zděděné slovo“. K nenářečním slovům a tvarům by patřily: literātas (s. 88), silōsiu (= sulōsiu) (s. 97); neišmaišt'iu. GrS = neišmaišt'iu. (zdá se, že tam k takové metatonii nedochází); místo blē·vas (s. 452); daugumō· (=většinou) riṅko· [vozit] tarnā·uto'jus visūs JNK (s. 559) a další. Ani toho není mnoho, ale odkazy by byly velmi užitečné a potřebné.

Nyní budeme čekat na poslední svazek, který obsáhne veškeré bohatství tohoto nářečního okruhu, základu spisovného jazyka. Ve třetím svazku by bylo třeba uvést i případné nepříjemné chyby a nedostatky. Vhodné sestavování a zapisování slovníků nářeční slovní zásoby je nesmírně důležité – nářečí a staré písemné památky jsou velkým jazykovým bohatstvím národa, o něž se zajímá mnoho indoeuropeistů. Zůstávají i nevyřešené otázky, například otázky měkkosti skupin souhlásek: m'inkšt'i nebo jinak, al'ks'n'is nebo jinak.

Vytautas Antanas Vitkauskas Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, 10308 Vilnius, Lietuva

Obdrženo 2005 06 09

Irena Erm anytė

Slovník antonym

Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2003, xxiii + 584 p., ISBN 9986-668-52-2

Slovník antonym je výsledkem dlouhodobé práce, která vyžadovala značné znalosti i pečlivost. Jeho autorka Irena Erm anytė je zkušenou lexikografkou, která mnoho let psala a redigovala rozsáhlý Slovník litevského jazyka a vydala školní Slovník antonym litevského jazyka (1985), takže lze plně důvěřovat jak jejím lingvistickým schopnostem, tak její vědecké poctivosti.

Recenzovaný slovník patří k typu speciálních slovníků, protože uvádí lexikální jednotky jednoho typu: dvojice či řetězce slov s diametrálně protikladnými významy, tedy antonyma. Po výběru materiálu z celého vícesvazkového Slovníku litevského jazyka a jeho doplnění příklady z krásné literatury a publicistiky se toto dílo snaží představit jak systémová, tak kontextová antonyma a vysvětlit jevy litevského spisovného jazyka, nářečí i starých písemností. Máme tedy před sebou rozsáhlé lexikografické dílo, v němž lze najít údaje nejen o systémových vztazích mezi slovy současného litevského jazyka, ale také o protikladných vztazích utvářejících se v určitých textech a různým způsobem ovlivňujících celý jazykový systém.