ACTA LINGUISTICA LITHUANICA

LII (2005), 41 – 58

Nominativ v časových adverbiáliích v litevštině

Markus Roduner

Lietuvių kalbos institutas

Tato práce se zabývá nominativem v časových adverbiáliích (především durativních) v litevštině. Na základě analýzy textového korpusu bylo zjištěno, že některá lexémata vykazují výraznou tendenci vyskytovat se v adverbiální funkci v nominativu. Jiné konstrukce s časovými adverbiáliemi v nominativu mají sklon ustalovat se jako pevná spojení. Tvrdíme, že takzvaný nominativní objekt mohl hrát, případně stále hraje, roli v obecném podporování užívání časových a prostorových adverbiálií v nominativu. Při popisu výskytu nominativu v adverbiální funkci na synchronní úrovni lze říci, že (a) se vyskytuje převážně s kvantifikujícími rozvíjejícími výrazy před podstatným jménem a (b) vyjadřuje časový úsek od určitého pevného (někdy nepevného) bodu v minulosti až do referenčního času nebo v případě přítomnosti až do okamžiku promluvy (jako v angličtině he has been singing for three hours).

0. ÚVOD

V tomto článku se podrobněji zaměříme na časová adverbiália v nominativu, která se v litevštině vyskytují sporadicky, avšak v určitých případech pravidelně. Byla-li to možnost, zkoumali jsme současnou litevskou spisovnou řeč (bendrinė kalba) s využitím textového korpusu současné litevštiny (KT). U některých jevů, které se ve spisovném jazyce nevyskytují, jsme se opírali o publikované dialektální texty (LKT, LTCH) a vlastní fonotéku¹. Předmětem tohoto článku nejsou zcela ustálená spojení ani čistá příslovce vyjadřující čas.

Užívání nominativu v adverbiálních časových určeních je přinejmenším pro mluvčí západoevropských jazyků zpočátku poněkud neobvyklé². U těch, kteří-

¹ Nahrávky vznikly v rámci dvou výzkumných projektů ve spolupráci s pracovníky Institutu litevského jazyka a částečně jsou dostupné ve fonotéce Institutu litevského jazyka ve Vilniusu. Při interpretaci pasáží, které jsou pro nás podstatné, nám pomáhali Edmundas Trumpa a Asta Leskauskaitė, jimž bychom tímto rádi srdečně poděkovali.

² Jablonskis (1957: 560) bemerkt dazu: „Vardininkas kitoms (antrinėms) sakinio dalims, ypač aplinkybėms, reikšti yra ne visai paprastas mūsų gramatikoms dalykas“ („Der Nominativ zur Bezeichnung anderer (sekundärer) Satzteile, besonders von Adverbialen, ist ein nicht allzu gewöhnliches Faktum unserer Grammatiken.“); Valiulytė (1998: 259): „Kaip žinia, vardininkui aplinkybės funkcija nebūdinga. Tačiau turime atvejų, kada šis linksnis vartojamas veiksmo trukmei reikšti“ („Wie allgemein bekannt ist, ist die Verwendung des Nominativs in Adverbialfunktion für diesen nicht typisch. Trotzdem gibt es Fälle, in denen dieser Fall zum Ausdruck der Handlungsdauer Verwendung findet“).

42 |

MARKUS RODUNER

Ve většině západoevropských indoevropských jazyků³, které mají poměrně rozvinutý systém pádů, se k vyjádření adverbiálních časových vztahů (časového okamžiku, trvání, opakování) používají téměř výhradně nepřímé pády (akuzativ, instrumentál, dativ, genitiv atd.). V němčině si lze představit například archaická časová určení v genitivu, která většinou již zcela zpodstatněla v adverbia, jako morgens, nachts (také des nachts) nebo četná akuzativní určení, například letzten Monat, nächsten Samstag. Vedle těchto podstatných jmen určených čistě pádem fungují jako časová adverbia velmi výrazně také podstatná jména s předložkami; srov. například německé am Abend, im Sommer. Také v litevštině tvoří předložkové konstrukce podstatnou, avšak poměrně menší část časových adverbií⁴. Ze všech pádů se nominativ, jímž se bude zabývat tento článek, používá k časovým určením zdaleka nejméně. Níže však bude možné konstatovat, že tento pád se častěji uplatňuje zejména v určitých ustálených spojeních a v některých nářečních oblastech k označení především trvání a opakovaně prováděných dějů. Vždy však konkuruje „gramatickému“ akuzativu.

1. NOMINATIV K VYJÁDŘENÍ TRVÁNÍ

1.1. (jau) + časový údaj „(už) X let, měsíců atd.“

Der Nominativ kann eine Zeitdauer nach Šukys (1998: 83) im Prinzip nur in Verbindung mit Ordinalzahlen und bestimmten Pronomen ausdrücken. Valiulytė (1998: 260) führt in diesem Zusammenhang zusätzlich aus, dass der Nominativ die Handlungsdauer meist in Verbindung mit dem Präsens, seltener auch mit dem einfachen Präteritum (būta-sis kartinis laikas) bezeichnet, oft unter Setzung von jau. Ein Beispiel für ein Zeitadverbiale mit beidem ist folgender Satz:

(1)

Mes

kelinti

metai

bendradarbiaujame

su AIDS

centru

my:NOM⁵

už

kolikátý: NOM.^PL6

rok:NOM

spolupracovat: PRAES.1.PL

s AIDS

centrum: Ins.SG

Paulauskienė (1989: 74) schreibt dazu: „Vardininko, kaip aplinkybės, funkcija yra šalutinė. […] Dažniausiai aplinkybių funkciją jis atlieka ne vienas, o sutapęs su kitais žodžiais – skaitvardžiais ir įvardžiais, su jais drauge ir prieveiksmeja“ („Die Adverbialfunktion des Nominativs ist sekundär. […] Meist funktioniert er nicht allein als Adverbiale, sondern zusammen mit anderen Wörtern, Numeralia und Pronomina und erstarrt zusammen mit ihnen allmählich zum Adverb“).

³ V baskičtině, která jako ergativní jazyk nemá akuzativ, se nominativ používá především k vyjádření trvání, nikoli však délky doby, po kterou něco trvá; ta se vyjadřuje inessivem (srov. Lafitte 1978: 429). K východobaltským finštinám viz oddíl 4.

⁴ Tyto jevy však nejsou předmětem tohoto článku, a proto se jimi zde nebudeme zabývat.

⁵ V gramatických glosách se používají následující zkratky: ADV: adverbium; AKK: akuzativ; DAT: dativ; F: femininum; FUT: futurum; GEN: genitiv; HPRT: poloparticipium; IMP: neosobní tvar; INE: inessiv; INS: instrumentál; LOK: lokativ; M: maskulinum; N: neutrum; NEG: negace; NOM: nominativ; PAR: partitiv; PL: plurál; PPP: příčestí minulé trpné; PPA: příčestí přítomné činné; PPrP: příčestí přítomné trpné; PRAES: prézens; PRAET: préteritum; REFL: reflexivum; SG: singulár.

⁶ Metai „rok“ je v litevštině plurale tantum, proto má zde příslušnou koncovku s ním kongruující kelintas.

DER NOMINATIV IN ZEITADVERBIALEN

43

‚S centrem pro AIDS spolupracujeme už mnoho let.‘ (KT)

Konstrukce jau + číslovka nebo zájmeno (kuris „který“, keleri „několik“, keletas „určité množství, několik“ aj.) ve spojení s nominativem pro vyjádření doby, po kterou nějaké jednání již trvá, je běžná i v jazyce blízkém normě. Tabulka 1 poskytuje, pravda, omezený vhled do četnosti⁷ nominativu a konkurenčního akuzativu v zde probírané struktuře:

TABULKA 1: JAU + DOBA TRVÁNÍ

Časový údaj | Nom: základní číslovka | řadová číslovka kelintas | Akk: základní číslovka | řadová číslovka kelintas šimtmetis / šimtmečiai „století“ | Sg 4 / Pl 11 | 6 | Sg 33 / Pl 36 | 11 metai „rok(y)“ | 83 | 80 | 76 | 46 jau keleri / kelinti metai „už několik let“ | 61 | 15 | 28 | 1 mėnuo / mėnesiai „měsíc(e)“ | Sg 24 / Pl 74 | 68 | Sg 14 / Pl 113 | 17 jau keli mėnesiai / kelintas mėnuo „už několik měsíců“ | 57 | 15 | 66 | 1 valanda / valandos „hodina(y)“ | Sg 4 / Pl 4 | — | Sg 25 / Pl 15 | —

Ačkoli (nepočetné) statistické údaje, zejména u méně častých časových označení, sotva umožňují jednoznačnou interpretaci, můžeme přesto konstatovat, že na rozdíl od údajů uvedených u Ambrazase (1996: 548) u některých lexémů nominativ výrazně převažuje. U lexémů metai a mėnuo výsledky ukazují přibližně vyrovnané užívání nominativu a akuzativu se základními číslovkami, naproti tomu s řadovými číslovkami převažuje nominativ; pro jau kelinti metai / kelintus metus přineslo vyhledávání ustálených spojení převahu—

⁷ Byla analyzována substantiva uvedená v tabulce 1. U výrazů šimtmetis „století“ a valanda „hodina“ nebylo vzhledem k malému počtu dokladů provedeno další členění. Prohlédnuty byly také výrazy minutė a sekundė, ty však zde nebyly zahrnuty kvůli (očekávanému) mimořádně nízkému výskytu. U metai a mėnuo / mėnesiai byly prohledány dva okruhy: celostátní a regionální tisk. Spolehlivost výsledků byla navíc u metai ověřena vyhledáváním kombinací (už jeden, dva, několik… let).

44 |

M A R K U S R O D U N E R

poměru 254: 33 ve prospěch nominativu, což naznačuje již značně pokročilé ustrnutí adverbiálního obratu. U méně běžných časových označení se jako norma zdá být akuzativ. To potvrzuje (a vzhledem k malému počtu dokladů je třeba toto hodnocení přijímat s opatrností) také časové adverbiale jau n-ta vasara „již n-té léto“, kde rovněž převažuje akuzativ v poměru 24: 6.

Konstrukci seit soundsolange lze také přenést do minulosti, přičemž se na konstrukci jako takové nic nemění. I zde se popisuje děj/stav, který/který trvá v minulosti od určitého časového bodu až do referenčního času v minulosti a zahrnuje jej; sloveso se přitom obvykle objevuje v prostém préteritu (předčasnost-současnost):

(2)

Jau treji metai ji nevaikščiojo nors puikiausiai galėjo eiti.

Již tři: rok:NOM ona chodit:NEG.PRAET.3

NOM.PL

„Již tři roky nechodila pěšky, ačkoli chodit bez problémů mohla.“ (KT)

V obou výše uvedených příkladech se nominativní časový údaj objevuje jednak ve funkci nominativu ve spojení s určitými modifikátory, jednak navíc spolu s oním záhadným jau. Nominativ však může stát i v jednoduše označených výpovědích, jak ukazují následující příklady: první představuje jednoduché označení pomocí jau, druhý pomocí číslovky.

(3)

… kad jo vairuojamos automašinos jau

že on: GEN řídit: PPR.P.Gen.Sg.F automobil: GEN.Sg již

mėnuo ieško Kauno kriminalistai.

měsíc:NOM.SG hledat:PRAES.3 Kaunas: GEN kriminalista: NOM.PL

„… že kaunští kriminalisté již měsíc hledají jeho automobil.“ (KT)

(4)

Trys mėnesiai nesu jam žodžio tarus.

tři:NOM měsíc: být:NEG.PRAES.1.SG on:DAT slovo: říci-

NOM.PL GEN.SG ci

PPP. NOM. SG.F

„Už tři měsíce jsem s ním neprohodil ani slovo.“ (KT)

U příkladu (4) bychom k Valiulytės formulaci, že se nominativ vyskytuje jak s atributem, tak bez něj⁸, mohli dodat, že sice formálně valanda nemá atribut-

⁸ Valiulytė (1998: 260): „Vardininkas esti be pažyminio ir su pažyminiu arba su valdomu kilmininku“.

Der Nominativ in Zeitadverbialen

45

e, avšak atribut takového typu, totiž číslovka vienas „jeden“ (nebo zde samozřejmě ženský tvar viena), je implikován. To ostatně vyplývá ze samotných gramatických vlastností nominálních časových určení v litevštině: k vyjádření trvání mohou obsahovat pouze určitá podstatná jména časového významu (např. diena „den“, valanda „hodina“, mėnuo „měsíc“ atd.) a v litevštině (stejně jako například v ruštině) neexistují žádné členy, určité ani neurčité, takže kvantifikující číslovka eins „jeden“ se užívá pouze tehdy, chce-li se zvláště zdůraznit.

1.1.1. jau + řadová číslovka

Podskupinu zde pojednávaných nominativních časových určení tvoří časová určení s řadovými číslovkami typu jau treti metai „už tři roky (doslova: už třetí rok“⁹). V úředním jazyce (dokumentech státních orgánů) se téměř výhradně používá akuzativ¹⁰. V odpovídajících příkladech z KT se vyskytovala časová určení s řadovými číslovkami v nominativu i akuzativu.

(5)

Aikštėje šalia fontano jau trečia valanda

Náměstí:Lok.Sg vedle kašny:Gen.Sg už třetí:Nom.Sg.F hodina:Nom.Sg

be perstogės dainavo nacionalinės estrados veteranai

bez přestávky zpívali:PRAET.3 národní veteráni zábavní hudby:NOM.Pl

„Na náměstí u kašny zpívali už tři hodiny bez přestávky veteráni národní zábavní hudby.“ (KT)

Zde citovaná věta dále ukazuje, že konstrukci jau + řadová číslovka/kelintas lze užít také s préteritem. Můžeme přitom konstatovat, že její sémantika odpovídá sémantice v příkladu (2).

Místo řadové číslovky lze podstatné jméno v nominativu v časovém adverbiale spojit také se zájmenem kelintas „kolikátý“. Věty typu nuo Verbūnų girininko jau (schon) kelintas (wievielt:Nom.Sg.M) mėnuo (Monat:Nom.Sg) nedvelkia degtine „lesník z Verbūnai už měsíce nevydává pach kořalky“ (KT) jsou zcela běžné i v psaném jazyce. Zde můžeme, stejně jako výše v tvrzeních s řadovou číslovkou, předpokládat, že užití nominativu je dáno

⁹Rozdíl v sémantice mezi jau treji metai „už tři roky“ a jau treti metai „už třetí rok“ spočívá v tom, že v druhém případě ještě neuplynuly celé tři roky.

¹⁰ So auch Šukys (1998: 83): „Oficialiuose kalbos stiliuose paprastai vartojami vien trukmės galininkai“. Auch die Analyse der Beispiele aus KT legt dies nahe, für die untersuchten Zeitbezeichnungen wurde kein Beispiel aus staatlichen Dokumenten (LR Valstybiniai dokumentai), die immerhin 8% des Korpus ausmachen, für die beiden in 1.1 und 1.1.1. diskutierten Strukturen gefunden, dagegen etliche aus den Stenogrammen des Seimas, die die mündliche Sprache der Parlamentsmitglieder reflektieren.

46 |

MARKUS RODUNER

která je podmíněna konjunkcí kelintas s tímto pádem přítomnou ve vědomí mluvčího/psajícího. Dalším příkladem je (1).

1.2. Dílčí závěry

Příklady probírané v oddílech 1 a 1.1 mě vedou k následujícím předběžným závěrům ohledně této konstrukce:

1 Jde o konstrukci se strukturou (jau) + kvantifikující zájmeno nebo číslovka + podstatné jméno v nominativu. Jau může chybět, je-li podstatné jméno blíže určeno modifikátorem¹¹, musí však být přítomno, pokud žádný přívlastek není (alespoň jsem v KT při prohlížení nenašel žádné protipříklady). Kromě pozorování uvedených u Valiulytė (1998) můžeme konstatovat, že v několika málo výpovědích, v nichž číslovka vienas „jeden“ je míněna, ale není vyslovena, se sice dodržuje výše formulované pravidlo o povinném užití jau, avšak podle našeho názoru zde není rozhodující užití či neužití jau, nýbrž nominativ je odůvodněn sémantikou kvantifikace.

2 V případě této konstrukce by mohla platit Jablonskisova domněnka¹² (1957: 560), že mohla vzniknout zkrácením dvouvěté struktury, tedy že jau trys metai nebebuvau gimtinėje je třeba chápat jako zkrácené jau trys/treti metai (bus: sloveso není povinné), kai(p) nebebuvau gimtinėje.

Věty tohoto druhého typu s kai(p) jsou doloženy jak v mluveném, tak v psaném jazyce a jsou poměrně časté; srov. následující příklad:

(6)

Jau trys mėnesiai, kai guli partijos valdybos

Už tři:NOM měsíc:NOM.PL že ležet:PRAES.3 strana:GEN.SG vedení:GEN.SG

stalčiuose mano pareiškimas.

zásuvka:LOK.PL můj žádost:NOM.SG

„Jsou to už tři měsíce, co můj žádost leží v zásuvkách vedení strany.“ (KT)

2. ČASOVÉ ÚDAJE PRAVIDELNÉHO OPAKOVÁNÍ

2.1. Výpovědi typu kas mėnuo „každý měsíc“

Ve velké části Litvy se časový údaj děje, které se pravidelně opakuje, uvádí v nominativu, přičemž před podstatným jménem vždy stojí kas „každý“ (v tomto případě

¹¹ Vgl. Valiulytė (1998: 261): „O prie vardininko su pažyminiu arba su valdomu kilmininku (pvz., šimtas metų) dalelytės jau buvimas yra fakultatyvus arba jos visai gali nebūti“ („Im Falle eines Nominativs mit Attribut oder von ihm regierten Genitiv (z. B. šimtas metų ‘hundert Jahre’) ist die Partikel jau fakultativ oder kann ganz fehlen“).

¹² Že jde o takový případ, ukazuje použití modálního bus tamtéž.

DER NOMINATIV IN ZEITADVERBIALEN

47

nesklonné), nověji také kiekvienas „každý jednotlivý“, dialektálně namísto kas také významově shodné kožnas, přejaté ze slovanských jazyků.

Spisovný jazyk se ve spojení kas + časový údaj nominativu vyhýbá. Prozkoumání odpovídajících příkladů v textovém korpusu současné litevštiny (KT)¹³ odhalilo značné kolísání v poměru nominativu a akuzativu:

TABULKA 2: KAS + ČASOVÝ ÚDAJ

ČASOVÝ ÚDAJ

SG

NOM PL

SG

AKK PL

rok (každý rok / každých X let)

173

496¹⁴

-

66

mėnuo

8¹⁵

105

315

92

valanda

2

26

73

48

minutė

8

45

47

28

Je zřejmé, že v jednotném čísle výrazně převažuje akuzativ. V množném čísle se situace liší lexém od lexému, oba pády jsou však zastoupeny poměrně vyrovnaně. Zcela vybočuje metai, které jednoznačně upřednostňuje nominativ.

Spojení kas s nominativem, zejména v zobecňujících výpovědích, jako jsou přísloví, se v litevštině neomezuje na časová adverbia, ale používá se také u adverbií s místním významem:

(10)

Kas

co:NOM

namai

dům:Nom.Pl

—

tai

tam:ADV

dūmai.

kouř:Nom.Pl

„Kde je dům, tam je i kouř.“ (Cit. podle Paulauskienė 1989: 74.)

Zatímco v posledním příkladu lze obě části věty ještě považovat za samostatné, přičemž oba nominativy lze syntakticky chápat jako závislé členy předpokládané spony yra ‚je‘, v příkladu (9), kde je kas metai plně začleněno do věty jako časové adverbium, je to problematičtější. Nabízí se otázka, zda nominativ jednoduše nevyvolává zájmeno kas? Kas je především tázací zájmeno pro osoby i věci v nominativu („kdo / co“), ale také zájmeno vztažné a zobecňující (kas nors ‚někdo‘). V

¹³ Byla exemplárně ověřena čtyři časová určení ve spojení s kas, a to mėnuo ‚měsíc‘, metai ‚rok‘, valanda ‚hodina‘ (s výjimkou plurale tantum metai vždy v jednotném i množném čísle) a minutė.

¹⁴ Počítány byly pouze doklady, u nichž bylo v akuzativu k dispozici alespoň 5 dokladů. Převaha nominativu je zde velmi zřetelná.

¹⁵ U mėnuo byly ověřeny pouze doklady z celostátního a regionálního tisku, protože poměry jsou zřetelně patrné.

48 |

M A R K U S R O D U N E R

Ve všech těchto funkcích se skloňuje. Naposledy se používá především v mluveném jazyce ve významu „každý“, přičemž samotné zájmeno se neskloňuje. Říkáme tedy kas (Nom.Sg) metai (Nom.Pl) „každý rok“ bez číselné shody mezi kas a podstatným jménem. Proti kauzálnímu spojení kas s nominativem však svědčí skutečnost, že podstatné jméno, u něhož stojí kas, se může vyskytovat v různých pádech, například: kas trečiame (třetí:Lok.Sg) posėdyje (zasedání:Lok.Sg) nedalyvauja „neúčastní se každého třetího zasedán퓹⁶.

2.1.1. Průběžné závěry

Fraenkel (1928) meint in Bezug auf die hier diskutierte Struktur, dass diese eigentlich ein „aus Pronomen und Substantiv bestehender Relativsatz“ sei, der „vom Sprechenden als adverbiale Bestimmung des regierenden Satzes betrachtet werden kann“ und führt zur Untermauerung seiner Theorie Parallelen aus dem Polnischen wie co raz (= lit. kas kartas) ‘jedes Mal’, co rok (= lit. kas metai) ‘jedes Jahr’17 an. Wenn ich diese Hypothese Fraenkels richtig verstehe, müsste man von einer zugrundeliegenden korrelativen Struktur des Typs kas metai, tas... ‘was Jahr <ist>, das...’ ausgehen¹⁸. Diese müsste allerdings schon in einer früheren Phase der Sprachentwicklung fast durchgängig als Adverbiale in den Satz integriert worden sein, da im heutigen Litauischen kaum Beispiele für die Zwe Satzstruktur existieren.

2.2. Časová adverbia typu visas laikas „po celou dobu“

Časová adverbia, v nichž je podstatné jméno modifikováno výrazem visas „celý, (Pl) všichni“, lze rozdělit do tří skupin. První z nich přímo souvisí s typy výpovědí probíranými v oddílu 1.1, druhá s těmi v oddílu 2.1 a třetí s těmi v oddílu 3.

a. První skupinu tvoří výpovědi typu jog mokyklos nelankęs jau visas (celý:Nom.Sg.M) mėnuo (měsíc:Nom.Sg) „že už měsíc nechodí do školy“ (KT). Takové věty lze na základě jejich struktury a sémantiky ztotožnit s těmi, které byly výše probírány v oddílu 1.1; zde je časový údaj navíc modifikován výrazem visas. Místo jog mokyklos nelankęs jau mėnuo „že už měsíc nechodí do školy“ se nyní říká jog mokyklos nelankęs jau visas mėnuo „že už celý měsíc nechodí do školy“. Obě věty jsou patrně v

¹⁶ Také zde je však v hovorové, respektive nářeční řeči možný nominativ: kas trečias posėdis nedalyvauja.

¹⁷ Zde by bylo třeba podrobněji prozkoumat možnost převzetí této struktury z polštiny.

¹⁸ V litevštině jsem v časových označeních odpovídající výpovědi nezaznamenal. Příklad kas namai – tai dūmai (příklad 10) sem naopak dobře zapadá. Fraenkel (1928: 32) cituje také příklad z polštiny s korelativní strukturou dvou vět: co (co:Nom) autor (autor:Nom.Sg), to (to:Nom) osobna (zvláštní:Nom.Sg.F) metoda (metoda:Nom.Sg) „každý autor má svou vlastní metodu“.

DER NOMINATIV IN ZEITADVERBIALEN | 49

v jejich výpovědní struktuře téměř nelze od sebe oddělit, takže výše uvedené v oddílu 1.1. v podstatě platí i zde. Sloveso zde stejně jako tam stojí většinou v prézentu; popisuje se tedy rovněž děj / stav, který začíná v určitém okamžiku v minulosti a trvá po celé časové období až do současného okamžiku (případně v případě slovesa v préteritu až do referenčního času v minulosti), případně se v případě dějů opakuje po celé toto období ¹⁹.

b. Druhou skupinu, kterou je podle mého názoru třeba od této odlišit, tvoří výpovědi následujícího typu (záznamy z Musteiky, okres Varėna):

(11) Visas laikas sėjom. celý:NOM.SG.M čas sít:PRAET.1.PL ‘Seli jsme po celou dobu.’

V předchozím příkladu se litevský ekvivalent německého die ganze Zeit používá v préteritu. Ze sémantiky této výpovědi nelze vyvodit, zda dlouhotrvající děj (visas laikas) stále pokračuje, či nikoli. Vzhledem k průběhu rozhovoru lze však předpokládat, že se tím míní dlouhé časové období až do blíže neurčeného okamžiku v minulosti, neboť výpověď je třeba chápat jako odpověď na předchozí otázky tazatele (konkrétně zda se dříve sel žito). Od struktur probíraných v oddílu 1.1., a zejména od příkladu (2), který se s uvedenými příklady shoduje co do času, se liší tím, že zde není uveden počáteční okamžik a také není jasné, zda se děj případně neopakoval až do okamžiku promluvy. Nelze je zařadit ani k níže citovanému příkladu (12), neboť ten popisuje uzavřené časové období v minulosti, byť ne zcela přesně lokalizované, zatímco zde jde o časové období v minulosti otevřené na obou stranách (případně trvající až do současnosti). Tyto příklady naopak svou sémantikou dlouhého, neukončeného období dobře odpovídají časovým adverbiálům typu dieną naktis ‘dnem i nocí’ probíraným v oddílu 2.3.

Poslední probíraná konstrukce se vyskytuje téměř výhradně se substantivem laikas ‘čas’ (nebo s přejatým slovem česas ‘tamtéž’), což naznačuje, že jde o ustálené spojení. V KT jsem navíc nenašel žádný příklad ze spisovného jazyka, pouze jediný jednoznačně nářeční: Dainavau (zpívat:PRAET.1.SG) visas laikas per visų (celý:AKK.SG) gyvenimų (život:AKK.SG) ‘zpíval jsem celý život’.

c. V LKT (199) se nachází také příklad výpovědi v minulosti, která zahrnuje vymezené časové období:

¹⁹ U takových výpovědí s préteritem srovnejte: jau visas mėnuo neĮjo ‘už celý měsíc nepršelo’.

50 |

MARKUS RODUNER

(12) ji sirgo visà naktis –

ona být nemocná:Praet.3 celý:Nom.Sg.F noc:Nom.Sg

nuomerali turi

epilepsie:Akk.Sg mít:Praes.3

‘Byla celou noc nemocná – má epilepsii.’

Příklad pochází z vesnice Žalioji (okres Vilkaviškis) v jihozápadní Litvě, nedaleko hranic s Kaliningradskou oblastí a Polskem²⁰. Vzhledem ke své struktuře lze zde citovanou větu zařadit k výpovědím probíraným v oddílu 3.

2.2.1 Paralely z ruských dialektů

Nominativní časová adverbiália se vyskytují také v některých severních a několika středních a jihoruských dialektech. I zde se časová adverbiália pojí s ves’ ‘celý’ v nominativu; srov. příklady probírané u Kuz’miny (1993: 14–15). Ve střední a jižní ruštině se však ves’ ‘celý’ často neshoduje s podstatným jménem v pádu: ves’ stojí v akuzativu, zatímco podstatné jméno je v nominativu, jako v vsju (celý:Akuz.Sg.Ž) zima-to (zima:Nom.Sg.Ž-obec.) delal sanki ‘Celou zimu jsem jezdil na saních’ (příklad z Kuz’mina 1993: 15). To svědčí o postupné akuzativizaci směřující k dnešnímu standardu spisovného jazyka, v němž jsou v tomto kontextu časová adverbiália typu vsju zimu ‘celou zimu’ pouze v akuzativu. Tyto obraty jsou však již natolik lexikalizované (jak uvádí Kuz’mina, tamtéž), že se původní nominativ zima v dialektu používá jako příslovce (v zimě).

2.2.2 Dílčí závěry

Problematický se zde jeví pokus o výklad motivace pro užití nominativu. Interpretace ve smyslu výše nastíněného začlenění nominální věty zde sotva přichází v úvahu²¹. V každém případě nevidím důvod vykládat větu jako visas laikas bičių laikėm ‘po celou dobu jsme chovali včely’ jako **visas laikas buvo (toks), kad bičių laikėm ‘po celou dobu to bylo (tak), že jsme chovali včely’ či podobně. Předpokládat jako základ výroky tohoto typu je problematické i proto, že na rozdíl od často se vyskytujících, později zkrácených vět probíraných výše v oddílu 1.1 nejsou takové výroky doloženy.

2.3 Časová určení typu diena naktis ‘ve dne v noci’

Další skupinu časových adverbiálií v nominativu tvoří výpovědi popisující děj, který se po celou dobu vykonává habituálně nebo se vykoná-

²⁰ Že nejde o ojedinělý příklad, dokládá následující věta ze stejné nářeční skupiny: sėdėjom visą (celý:Nom.Sg.Ž) naktis (noc:Nom.Sg) ‘Seděli jsme tam celou noc’.

²¹ Fraenkel (kapitola 5) ve svém výkladu o vložených nominálních větách, které se začleňují do celé věty jako adverbiália, strukturu visas vakaras nezmiňuje. Není tedy jasné, zda ji také považuje za útvar vzniklý z původně samostatné nominální věty.

Der Nominativ in Zeitadverbialen

51

… má a obvykle se skládá ze dvou časových označení (např. „den a noc“, „ráno a večer“ aj.). Tento typ výpovědi je třeba z hlediska sémantiky chápat v úzké souvislosti s bezprostředně předcházejícím výrazem (visas laikas „po celou dobu“). V obou případech jde o zobecňující časová určení, která se pojí s obvyklými činnostmi. Časová adverbiální určení této struktury jsou zřejmě již ustálenými spojeními, běžnými i ve spisovném jazyce:

(13) … kad rytas vakaras kasdien jis praeinąs ta Veronikos gatve į darbą ir namo že ráno: večer:NOM.SG každý den on:NOM procházet:PPRA.NOM.SG.M tato:INS.SG.F Veronika:GEN ulice:INS.SG do práce a domů … „že každé ráno a večer prochází Veroničinou ulicí do práce a domů“ (KT)

Je docela dobře možné, že tyto výrazy nakonec pocházejí z parataktických větiček typu buvo rytas, buvo vakaras, ir jis vis miegojo „bylo ráno, byl večer a on pořád spal“, které se pak jako ustálená spojení dostaly do slovní zásoby mluvčích.

3. ČASOVÁ ADVERBIÁLNÍ URČENÍ DOBY TRVÁNÍ VE SPOJENÍ S UKONČENÝMI DĚJI

V LKT (263) nacházíme zajímavé tvrzení, které ukazuje, že nominativ se může vyskytovat také v časových určeních vyjadřujících dobu trvání v minulosti ve spojení s telickým slovesným výrazem:

(14) kariumenė(je) prabuvau trys metai armáda:Lok.Sg strávit:PrAET.3 tři:Nom.Pl rok:Nom.Pl „V armádě jsem strávil tři roky.“

Nominativ v této výpovědi nelze uspokojivě vysvětlit ani Šukysovou formulací možnosti nominativních časových adverbiálních určení ve spojení s určitými zájmeny a zvláště při zesílení výrazem jau, ani Jablonskisovým výkladem nominativních časových určení jako zkrácených konstrukcí, tj. začleněním apozitivní věty při vypuštění slovesného výrazu. Ani Valiulytė neuvádí příklady typu v příkladu (14), ba dokonce možnost existence takových časových adverbiálních určení v nominativu popírá (srov. Valiulytė 1998: 262)²². Naproti tomu by

²² Tak tam píše, že ve výpovědi laukia jau valanda (Nom) / valandą (Akk) „čeká už hodinu“ jsou možné nominativ i akuzativ, přičemž převládající formou je nominativ. Spojení telického slovesného výrazu v minulosti je podle Valiulytė (tamtéž) možné pouze s akuzativem (pralauke valandą (Akk) „čekal hodinu (dlouho)“), nikoli však s nominativem (*pralauke valanda (Nom)). Výše uvedený příklad je však s tím v rozporu.

52 |

MARKUS RODUNER

zde může dobře zapadat odůvodnění nominativu kvantifikací. Protože nominativ zde lze jen stěží vysvětlit jinak, musíme patrně předpokládat, že výskyt tohoto pádu vyvolávají, resp. podporují určité kvantifikující modifikátory. Jako opora této teorie mohou sloužit také jinak jen stěží zachytitelné příklady přímých předmětů v nominativu u slovesa kainuoti ‚stát (o ceně)‘:

(15) Vienkartinis apsilankymas suaugusiems kainuoja 7 litai jednorázový:NOM.SG vstup:NOM.SG dospělí:DAT.PL stát:PRAES.3 litas:NOM.PL ‘Jednorázový vstup pro dospělé stojí sedm litasů.’ (KT)

Během našich terénních výzkumů jsme vedle konstrukce kainuoti + NOM, která je takto slyšet ve velké části Litvy a jak dokládá nikoli ojedinělý příklad z KT, je zcela běžná i ve spisovném jazyce, zaznamenali ve Smarliūnai (Lazdijų r.) také následující výpověď:

(16) Tris litai mokėjo dabar tři:AKK litas:NOM.PL platit:PRAET.3 nyní ‘Nyní se platily tři litasy.’

Zde se vztah nominativu a akuzativu zcela pomotal: číslovka trys sice stojí v akuzativu, jak se očekává ve spisovném jazyce, nekongruuje však s podstatným jménem, které se zde v souladu s naší hypotézou o užití nominativu po určitých kvantifikujících modifikátorech objevuje v nominativu²³.

4. NOMINATIVNÍ SUBSTANTIVNÍ ČASOVÁ ADVERBIA V NEOSOBNÉM PROSTŘEDÍ

Časová adverbia v nominativu, která se vyskytují ve spojení s nefinitním slovesným tvarem, tvoří samostatnou kategorii, neboť zde nominativ přímo souvisí se systematicky neosobnou strukturou věty²⁴, která podmiňuje také výskyt nominativních předmětů²⁵²⁶. Jablonskis (1957: 559–560) sice rovněž uvádí nominativní časová adverbia jako samostatnou kategorii, níže však (1957: 562) vedle sebe uvádí příklady nominativu, který označuje jako podmětový nominativ

²³ Jev neshody v pádu v tomto litevském příkladu je, pokud jsem mohl zjistit, v litevštině ojedinělý, má však obdobu v časových adverbiích některých ruských dialektů, jak ukazuje výše uvedený příklad všju zima ‚po celou zimu‘. Příklady nominativu v údajích o množství v lotyšské hovorové řeči viz oddíl 7.

²⁴ Zum Begriff vgl. Timberlake (1974).

²⁵ Zum Begriff NOMINATIVOBJEKT vgl. Timberlake (1974), Ambrazas (2001) mit weiterführender Literatur.

²⁶ K souvislosti mezi nominativními předměty a nominativními časovými adverbii v ruských dialektech, kde oba jevy stejně jako v litevštině do značné míry

DER NOMINATIV IN ZEITADVERBIALEN

53

(veiksnio vardininkas)²⁷ označoval tento pád (podle dnešního chápání nominativní objekty ve spojení s nefinitními slovesnými formami (infinitivem, participii)) – i takové případy, v nichž se u týchž nefinitních slovesných forem vyskytuje jmenné časové určení. Tak je tamtéž (1958: 562, příklad 1) vedle: teko (připadnout:PRAET.3) pagaliau arkliui griežtas (vážný:NOM.SG.M) žodis (slovo:NOM.SG) tarti „nakonec jsem přece jen musel s koněm promluvit vážné slovíčko“; mums teks (připadnout:FUT.3) ištisi (celý:NOM.PL) metai (rok:NOM) drauge gyventi „budeme muset spolu žít celý rok“.

Blízkost adverbiálních určení trvání a přímých objektů (srov. Holvoet a Semėnienė 2004: 21–22) činí věrohodným předpoklad, že nominativní objekty byly/jsou jednou z opor zachování nominativních časových určení. Záporná určení trvání stojí stejně jako záporné přímé objekty v genitivu:

(17) Nemačiau nė vieno dramblio. vidět:NEG.PRAET.1.SG ani jeden:GEN.SG.M slon:GEN.SG „Neviděl jsem ani jediného slona.“

(18) Nelaukiau nė vienos dienos. čekat:NEG.PRAET.1.SG ani jeden:GEN.SG.F den:GEN.SG „Nečekal jsem ani jediný den.“ (Oba příklady z Holvoet a Semėnienė 2004: 21.)

Podobně je tomu nyní i u adverbiálních určení trvání a přímých objektů v neosobních konstrukcích. V dialektech, které je znají, se obojí objevuje v nominativu (srov. příklad výše). Objekty/určení trvání fungují podobně také ve finštině, přesněji řečeno ve východofinštině, která bývá často (srov. Timberlake 1974, Ambrazas 2001) dávána do souvislosti s nominativními objekty v litevštině a také v ruských dialektech:

(19) Olen Suomessa viikon být:PRAES.1.SG Finsko:INE.SG týden:GEN/AKK „Jsem týden ve Finsku.“

En ole Suomessa viikkoa být:NEG.PRAES.1.SG Finsko:INE.SG týden:PAR.SG „Nejsem ve Finsku ani týden.“

identischen Dialektgebiet vorkommen, vgl. Kuz’mina (1993: 15): „Očen’ verojatno, čto vremennye konstrukcii, vključajuščie v svoj sostav im. padež ed. čisla suščestvitel’nyx žen. roda, genetičeski svjazany s ob”ektnymi, odnako v nastojaščee vremja territorii rasprostranenija étix dvux tipov konstrukcij sovpadajut liš’ častično“ („Es ist sehr wahrscheinlich, dass die temporalen Konstruktionen, die einen Nominativ Singular femininer Nomina beinhalten, genetisch mit den Objektkonstruktionen [d. h. Nominativobjekt – Anm. d. Verfassers] zusammenhängen, zumal zur heutigen Zeit die Verbreitungsgebiete dieser zwei Konstruktionen in der Mehrzahl der Fälle zusammenfallen“).

²⁷ Na straně 560, § 6 píše Jabl1: „Veiksnio vardininką (§ 1, sak. 4, 5) vartojame savo kalboje dažnai ir ne visai paprastai: sudedame jį sakinyje su tam tikromis bendratimis ir, rečiau, padalyviais“ („Podmětový nominativ užíváme ve svém jazyce často a ne zcela běžným způsobem: spojujeme jej ve větě s určitými infinitivy a, méně často, s polopříčestími“).

54 |

MARKUS RODUNER

Suomessa ollaan viikko

Finnland:INE.SG sein:IMP Woche:NOM

„Ve Finsku je člověk týden.“ (Příklad z Karlsson 2000: 125.)

5. NOMINATIV PRO VYJÁDŘENÍ ČASOVÉHO OKAMŽIKU / OBDOBÍ, KDY SE NĚCO DĚJE

Pozoruhodný příklad nominativního vyjádření časového období, během něhož se něco děje, nacházíme u Jablonskise (1957: 559):

(20) Šie metai mažą tebus šieno.

dies:NOM.PL Jahr:NOM wenig:NOM.SG.N sein:FUT.3 Heu:GEN.SG

„Letos bude jen málo sena.“

In den Grammatiken der litauischen Sprache, bei Šukys (1998) und Valiulytė (1998) wird das Nomen metai in temporaler Funktion nur in zwei Kasus, dem Instrumental (auf die Frage ‘wann?’) und dem Akkusativ (auf die Frage ‘wie lange?’) angeführt. Jablonskis (1957: 560) versucht das von ihm selbst beigebrachte, bemerkenswerte Beispiel als eingeschobenen Satz zu erklären:

šie metai negeri, mažą tebus šieno. „Tohle není dobrý rok, bude jen málo sena.“

> šie metai mažą tebus šieno. „Letos bude jen málo sena.“

Zůstává mi ovšem záhadou, proč by se měl výrok šie metai negeri, mažą tebus šieno zkrátit na šie metai mažą tebus šieno. Zkrácením se ztrácí podstatná dílčí výpověď, totiž že rok není dobrý (je mizerný). šie metai mažą tebus šieno samozřejmě implikuje, že jde o špatný rok, proč bychom však měli předpokládat, že tato věta vznikla zkrácením? Jediný důvod, který pro to vidím, je, že tím lze nejsnazším způsobem „vysvětlit“ jinak nezařaditelné nominativní časové adverbiále²⁸.

6. X METAI PRIEŠ / PO… ‘NĚKOLIK LET PŘED / PO…’

Poslední, samostatně pojednávanou skupinu tvoří výpovědi typu du metai prieš karą ‘dva roky před válkou’; srov. následující příklad:

(21) … kad sužadėtinis kelios valandos prieš pasipiršdamas

že snoubenec:NOM.SG několik:NOM.PL.F hodina:NOM.PL před požádat o ruku:HPRT

²⁸ Že toto šie metai není jen tak ve vzduchu, dokládá příslovce šiemet, podle LKŽe také šiemetai, jako ve větě šiemetai mirė (Dusetos, okres Zarasai). Šukys (1998: 84) k tomu uvádí ještě následující příklad nominativu v temporální adverbiální funkci: Kiti (ander:NOM.PL) metai (Jahr:NOM) irgi nesušalsim, turėsim kuo kūrent ‘Příští rok také nezmrzneme, budeme mít čím topit’. Vedle toho i zde existuje podoba kitimet, která ustrnula v příslovce (viz LKŽe).

DER NOMINATIV IN ZEITADVERBIALEN

| 55

mylėjos su kita moterimi miloval:PRAET.3.REFL s jinou ženou ‘… že její snoubenec měl několik hodin před žádostí o ruku sex s jinou ženou.’

V případě této konstrukce je naproti tomu status časového adverbiálu sporný. Ačkoli je třeba celek kelios valandos prieš pasipiršdamas chápat jako časový adverbiál, samotné kelios dienos se nevztahuje k případné slovesné výpovědi, nýbrž blíže určuje prieš pasipiršdamas. Nominativ jako modifikátor uvnitř temporálního adverbiálu každopádně vyžaduje vysvětlení. V psaném jazyce by se i zde spíše použil akuzativ, srov.:

(22) Kelerius metus prieš lėktuvo pagrobimą einige:AKK.PL.M Jahr:AKK.PL vor Flugzeug:GEN.SG Kidnapping:AKK.SG P. Brazinskas įvairiais kanalais rinko informaciją.

‘Několik let před únosem letadla sbíral P. Brazinskas informace různými kanály.’ (KT)

I zde je nápadné opětovné spojení kvantifikace s nominativem.

7. NOMINATIVNÍ ČASOVÁ URČENÍ V LOTYŠŠTINĚ?

Protože se i v lotyštině, byť mnohem méně často než v litevštině, vyskytují nominativní objekty (srov. Ambrazas 2001), lze tam očekávat také stopy nominativních časových určení. U Sokola, ed. (1962) se možnost časových adverbiálií v nominativu nezmiňuje. Gāters (1993) naproti tomu uvádí několik příkladů, které stejně jako Jablonskis (1957) a Fraenkel (1928) chápe jako vsuvky začleněné do věty. Jeden z příkladů je následující:

(23) Jāni, tava zāle Brīži stāvu brīži gulu Jānis:Vok tvůj:Nom.Sg.F tráva:Nom okamžik:Nom.Pl vzpřímeně ‘Jāni, tvá [tráva, kterou je třeba natrhat o svatojánské noci] [=penis] <je> někdy [dosl. „okamžiky“] vzpřímený, někdy ochablý.’ (Gāters 1993: 73)

Zde však nominativ stojí namísto instrumentálu²⁹. Další zajímavou skutečností, kterou tamtéž zmiňuje, je, že zájmeno kas „kdo, který“ může být i v lotyštině v adverbiálních spojeních spojeno s nominativem (srov. oddíl 2.1). Uvádí k tomu mimo jiné následující příklad: kas svādine (neděle:Nom), gonūs gōju „každou neděli jsem pásl stádo“ (Gāters 1993: 241) a srovnává

²⁹ To zase odpovídá výše uvedenému příkladu 19.

56 |

MARKUS RODUNER

s litevskými výpověďmi typu kas vakaras „každý večer“. Ty by však samy mohly být napodobením odpovídajícího obratu v polštině (srov. poznámky pod čarou 17 a 18).

Nau (1998: 15) erwähnt, dass im Lettischen in der Umgangssprache von den Numeralia 2-9 modifizierte Nomina im Nominativ statt im aufgrund ihrer syntaktischen Funktion erforderlichen Kasus stehen können:

(24)

Četri gadi mēs tikai no tiem desmit

čtyři:NOM rok:NOM.PL my:NOM pouze z těch:DAT.PL deset

nodzīvojām tur; tad mēs atlaida mājās

žít:PRAET.1.PL tam potom my:AKK propustit:PRAET.3 domů

„Strávili jsme tam jen čtyři z těchto deseti let, potom nás propustili.“ (Nau, tamtéž.)

8. ZÁVĚRY

V průběhu diskuse o různých typech výpovědí, v nichž se vyskytují nominativní časová určení, byly zmíněny tři různé možnosti, jak zdůvodnit nebo alespoň vysvětlit nominativ v adverbiální funkci. Jsou to:

a. Nominativ byl původně součástí samostatné jmenné věty nebo podmětem parataktické věty, která byla následně začleněna do hlavní věty jako adverbiální určení.

b. Nominativ je motivován určitými zájmeny, která rozvíjejí podstatné jméno (možná jako součást ustáleného obratu).

c. Nominativ se vyskytuje v kvantifikujících určeních (zejména, ale nejen s číslovkami).

První možnost uplatňují mimo jiné Jablonskis a Fraenkel. Jablonskis (1957: 560) se tak ve vztahu k nominativu v časových určeních v litevštině domnívá:

„Tato nominativní okolnost nebo jiný vedlejší větný člen vznikl v jazyce nejspíše převážně zkrácením či vypuštěním – z celé určité věty, v níž mohl tento nominativ zastávat funkci podmětu, nebo z vložené věty: z šie metai negeri, maža tebus šieno...; brolis, bus jau visi metai, serga (kaip serga)...; jis, jau kelinti metai baigiasi, kai ją lankauja...“

(„Toto nominativní adverbiální určení nebo jiný vedlejší větný člen nejspíše vznikl většinou zkrácením či vypuštěním – z celé věty, v níž mohl tento nominativ být podmětem, nebo z vložené věty: z šie metai negeri, maža tebus šieno...; brolis, bus jau visi metai, serga (kaip serga)...; jis, jau kelinti metai baigiasi, kai ją lankauja...“.)

Dieselbe Hypothese wird auch von Fraenkel (1928, Kap. 5, 30ff.) vertreten, wo er den Nominativ in eingeschobenen, ursprünglich selbständigen Sätzen behandelt.

Toto vysvětlení je plausibilní pro výpovědi probírané v oddílech 1.1 a 1.1.1; srov. k tomu průběžné závěry v oddíle 1.2. Výpovědi typu jau trys mėnesiai, respektive jau trečias mėnuo, označují obě, stejně jako výpovědi dodatečně modifikované výrazem visas, modifi-

DER NOMINATIV IN ZEITADVERBIALEN

57

… tvrzení (jau visas mėnuo) označují časové období od bodu A v minulosti až po referenční čas, respektive v případě prézentu až po okamžik promluvy a dále, nikoli uzavřené časové období. Tato zvláštní sémantika může vedle kvantifikace dodatečně podporovat nominativ.

Některá spojení, jako šìe / kiti metai, jsou zřejmě již zcela ustálená, protože je již nelze produktivně tvořit z jiných časových označení. Omezení na určité lexémy naznačuje lexikalizaci, jakou lze pozorovat v dialektální ruštině u výrazu zima „v zimě“. Podobně je tomu zřejmě i u visas laikas a rytas vakaras.

U ostatních skupin nominativních časových adverbiálií je situace ohledně vysvětlení poněkud složitější, neboť tam přinejmenším v současném jazyce stěží existují zbytky postulované parataktické struktury. Při diskusi jednotlivých bodů se ukázalo, že výpověď karīuomeneje prabuvau trys metai v příkladu 14 a výpovědi typu visas laikas sėdavom „celou dobu jsme seli“ (což je, jak již bylo zmíněno, patrně rovněž zafixovaný obrat) se vzpírají analýze, podle níž jde o integraci parataktické věty. Musíme předpokládat, že kvantifikující modifikátory zde napomáhají nominativu, což potvrzují hovorové příklady z lotyštiny.

QUELLEN

KT – Textkorpus der litauischen Gegenwartssprache des Zentrums für Computerlinguistik, Vytautas-Magnus-Universität, Kaunas, donelaitis.vdu.lt

LKT – Lietuvių kalbos tarmės. Chrestomatija. Sudarė E. GRINAVECKIENĖ, A. JONAITÝTĖ, K. MORKŪNAS, B. VADAGIENĖ, A. VIDUGIRIS, Vilnius: Mintis, 1970.

LTCh – Lietuvių tarmių chrestomatija. Sudarė R. BABEVIČIŪTĖ, A. IVANAUSKAITĖ, A. LESKAUSKAITĖ, E. TRUMPA, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2004.

LKŽe – elektronische Variante des Wörterbuchs der litauischen Sprache, www.lkz.lt

LITERATUR

AMBRAZAS, V., red., 1996: Dabartinės lietuvių kalbos gramatika. Antrasis pataisytas leidimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

AMBRAZAS, V., ed., 1997: Lithuanian Grammar, Vilnius: Baltos lankos.

AMBRAZAS, V., 2001: On the development of the nominative object in East Baltic. In: Dahl, V., Koptjevskaja-Tamm, M., eds., The Circum-Baltic Languages. Typology and Contact 2. Grammar and Typology, Amsterdam–Philadelphia: John Benjamins.

FRAENKEL, E. 1928: Syntax der litauischen Kasus, Kaunas: Valstybės spaustuvė.

GĀTERS, A. 1993: Lettische Syntax. Die Dainas. Herausgegeben von Hildegard Radtke, Frankfurt etc.: Peter Lang.

HOLVOET, A., SEMĖNIENĖ, L. 2004: Linksniu teorijos pagrindai. In: Holvoet, A., Semėnienė L., red., Gramatinių kategorijų tyrimai, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 11–33.

JABLONSKIS, J. 1957: Linksniai ir prielinksniai. In: id., Rinktiniai raštai 1, sudarė J. Palionis, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

KARLSSON, F. 2000: Finnische Grammatik. Übertragen aus dem Finnischen von K.-H. Raabe. Bearbeitet von C. Hasselblatt und P. Jääsalmi-Krüger, Hamburg: Buske.

KUZ’MINA, I. B. 1993: Sintaksis russkix govorov v lingvogeografičeskom aspekte, Moskva: Nauka.

58 |

MARKUS RODUNER

Labutis, V. 1998: Lietuvių kalbos sintaksė. Antrasis pataisytas leidimas, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Lafitte, P. 1978: Grammaire basque (Navarro-labourdin littéraire), Donostia: ELKAR.

Nau, N. 1998: Latvian, München–Newcastle: LINCOM Europa.

Paulauskienė, A. 1989: Gramatinės lietuvių kalbos vardažodžių kategorijos, Vilnius: Mokslas.

Rathert, M. 2000: A semantics for durative adverbs. web.uni-frankfurt.de/fb10/rathert/publikationen/downloads/Proc-Band-Artikel/console-pr-mB.pdf

Sokols, E., red., 1962: Mūsdienu latviešu literārās valodas gramatika 2. Sintakse, Rīga: LPSR Zinātņu akadēmijas izdevniecība.

Šukys, J. 1998: Lietuvių kalbos linksniai ir prielinksniai: vartosena ir normos, Kaunas: Šviesa.

Timberlake, A. 1974: The nominative object in Slavic, Baltic, and West Finnic, München: Sagner. (Slavistische Beiträge, 82.)

Ul vydas, K. 1969: Vienaskaitos vardininko kilmės prieveiksmiai. Lietuvių kalbotyros klausimai 9, 7–15.

Ul vydas, K., red., 1976: Lietuvių kalbos gramatika 3. Sintaksė, Vilnius: Mokslas.

Valeckienė, A. 1998: Funkcinė lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Valiulytė, E. 1998: Dabartinės lietuvių kalbos sintaksiniai sinonimai. Vietos, laiko ir priežasties raiška, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Markus Roduner Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, 10308 Vilnius, Lietuva markus@spl ius.lt

Gauta 2005 06 01