ACTA LINGUISTICA LITHUANICA LIII (2005), 23–31

M. Daukšos Katekizmo (1595) lyginamieji sakiniai

ARTŪRAS JUDŽENTIS, JŪRATĖ PAJĖDIENĖ

Litevský jazykový ústav

Článek se zabývá srovnávacími větami v Katechismu M. Daukši. Obsahují tytéž spojky jako v současné litevštině. Přívlastkové věty vyjadřující srovnání kvality jsou uvozeny spojkou kaip jak v Katechismu, tak v Trumpas Budas. Srovnávací věta kvantity uvozená spojkou kiek je doložena pouze v Katechismu, zatímco korelativní věta se spojkami kuo – tuo pouze v Trumpas Budas. Srovnávací doplňkové věty vyjadřující rozdíly ve stupni, uvozené spojkou neg, se užívají pouze v části Katechismu, která nemá polský ekvivalent, a v Trumpas Budas. Srovnávací věty stejného typu se spojkou nekaip se užívají v Katechismu a v předmluvě k Trumpas Budas. Slouží ke srovnávání predikátů. Srovnávací věta jako doplnění slovesa bevelyti, uvozená spojkou neg, se vyskytuje v části textu nezávislé na polské předloze a patrně odráží autentické užití.

1. Článek navazuje na výzkum knihy vydané roku 1595 ve Vilniusu, tradičně nazývané Katechismus Mikaloje DaukšiKatechizmem, v novějších studiích však považované za konvolut sestávající ze dvou děl odlišně spjatých s předlohami¹, lišících se strukturou i obsahem – Kathechismas (KATHECHISMAS ARBA MOKSLAS KIEKWIENAM KRIKSZCZIONII PRIWALVS. PARASZITAS PER D. IAKVBA LEDESMA Theologa Societatis IESV. Ižguldytas iż Lieżuvio Łakiśko ing Lietuwiśka per Kuniga Mikaloiu Daugśa Kánonika Żemaicziu. Iśpáuśtas Wilniuie Metuśe uźgimimo Wieśpaties 1595) a Trumpas Budas (Trumpas Budas Paśiśákimo / arba iźpaźinimo Nůdemiu. Drin tu kurie daźnai wartója tú Sakramentu. Yź takiśko ant Lietúwiśko pergulditas. WILNIVI Metuśe M. D. XCV.) – výzkum souvětí². Srovnávacími se v tomto

¹Güdo Michelinis zjistil, že „text katechismu Ledesmy tvoří pouze první část polské knihy, protože Krotki obyźay śpowiedźi (> Trumpas Budas Paśiśákimo / arba iźpaźinimo Nůdemiu) vychází z jiných pramenů“ (Michelini 2000. 260, 2001: 228).

²Srovnávací věty v Katechismu M. Daukši byly zkoumány stejnou metodikou a popisovány v podobném pořadí jako ostatní typy souvětí v předchozích publikacích autorů (viz Judžentis, Pajėdienė 2001, 2005). Článek využívá výsledků výzkumu „Souvětí v Katechismu M. Daukši z roku 1595“, který provedli autoři a podpořil Litevský státní fond pro vědu a studiumKatekizmo. Při citování vět Daukši se vycházelo z fotografické reprodukce textu v edici Katechismu připravené Vidou Jakštienė a Jonem Palionisem (Jakštienė, Palionis, eds., 1995)Katekizmo. Příklady polských vět z Ledesmova katechismu byly transliterovány podle fotokopie NAWKA CHRZESCIANSKA. Abo Kátechiśmik dla dźatek, uložené v knihovně Vilniuské univerzity a náležející do sbírky Jurgise Lebedise.

24 |

Artūras Judžentis, Jūratė Pajėdienė

v tomto článku nazývané vedlejšími členy souvětí srovnávacího významu.

2. Souvětí srovnávacího významu ve starých litevských písemných památkách zkoumali ve svých pracích Eduardas Hermannas (1912), Jonas Palionis (1967), Leonardas Drotvinas (1968a, 1968b) a Artūras Judžentis (1995), avšak srovnávací věty v Katechismu M. Daukši z roku 1595Katekizmo dosud nebyly podrobněji popsány. V tomto článku jsou Daukšovy srovnávací věty analyzovány na teoretických základech předložených ve sborníku Sintaksinių ryšių tyrimaiVýzkum syntaktických vztahů (Holvoet, Judžentis, eds., 2003). Při řešení některých otázek syntaktické stavby a sémantiky srovnávacích vět byly využity syntetické práce západní lingvistické tradice (Lieko 1992; Fauconnier [1985] 2003; Anderson [1997] 2004; Culicover, Jackendoff 2005), souhrnné práce litevské lingvistiky (Ambrazas, ed., 1976, 1994, 1997; Morkūnas, ed., 1999) a specializované studie (Ambrazas 1971³; Semėnienė 2002).

3. V souvětích s vedlejší srovnávací větou se na základě určitých společných rysů srovnávají dvě propozice⁴. Z hlediska funkce v souvětí jsou všechny vedlejší srovnávací věty ve zkoumaném konvolutu příslovečné, jejich syntaktické vztahy k ostatním slovům souvětí se však liší. Některé srovnávací věty jsou připojeny volně (nejčastěji k přísudkovým slovesům), jiné jsou řízeny slovy hlavní věty (obvykle určitými jejich tvary).

4. Volně připojené srovnávací věty se podle významu a gramatických rysů stavby dělí do dvou skupin. Jednu skupinu tvoří srovnávací věty vyjadřující vlastnost a fungující jako standard srovnání v hlavní větě. Podle povahy srovnání a spojovacích výrazů se dělí na srovnávací věty kvality a kvantity. Jiné volně připojené srovnávací věty vyjadřují totožnost stupně proměnlivé vlastnosti se stupněm téže či jiné proměnlivé vlastnosti vyjádřené v hlavní větě. Jde o vztahové srovnávací věty⁵. Vyznačují se korelativními spojovacími výrazy a

³ Vytautas Ambrazas v článku „Stavba srovnávacích vět v současné litevštině“ uvádí, že v litevské gramatické tradici byly srovnávací věty vyčleněny jako samostatný typ vět pouze v knize Jonase Balkevičiuse „Syntax současné litevštiny“ (Ambrazas 1971: 161). V uvedené syntaxi jsou srovnávací věty skutečně popsány jak v obecné kapitole „Srovnávací vedlejší věty“ (Balkevičius 1963: 329–331) z hlediska gramatických rysů, tak samostatně podle významových vztahů jako srovnávací věty přísudku (tamtéž, 339–341), přívlastku (tamtéž, 345–346) nebo jako srovnávací věty vysvětlující časové (tamtéž, 351–352) či způsobové (tamtéž, 358–360) určení. Ambrazas srovnávací věty představuje podle rysů gramatické formy (model klasifikace srovnávacích vět předložený v článku z roku 1971 byl převzat do akademických gramatik), přihlíží ke gramatickým významům a odhlíží od významů lexikálních a kontextových (Ambrazas 1971: 162).

⁴ Plg. Anneli Lieko duodamą apibrėžimą (1992: 222), kurio pagrindinė idėja perimta iš A Grammar of Contemporary English: „The basic feature of a comparative construction is that two propositions are compared with respect to something they have in common“ (Quirk et al. 1972: 765) Lietuvių kalbos gramatinėje tradicijoje skiriami lyginamieji sakiniai ir lyginamieji posakiai (apie juos žr. Morkūnas, par., 1999: 379–380) Pastaruosius galima laikyti redukuotais lyginamaisiais sakiniais (plg Holvoet, Judžentis 2003: 144–146). Šiame straipsnyje redukuoti lyginamieji sakiniai nenagrinėjami.

⁵ Vztahové srovnávací věty V. Ambrazas popisuje jako věty označující „vzájemně propojené děje a jevy, jejichž jeden člen při růstu či poklesu způsobuje odpovídající růst nebo pokles druhého“ (Ambrazas 1971: 172). V anglické Gramatice litevštiny vztahové srovnávací věty (com-

M. DAUKŠOS KATEKIZMO (1595) LYGINAMIEJI SAKINIAI | 25

vyjádření proměnlivého rysu tvary vyššího stupně v obou částech souvětí.

4.1. KVALITATIVNÍ srovnávací věty v analyzovaných Daukšových textech, stejně jako v současném spisovném jazyce, užívají spojovací slovo jako. V analyzovaném konvolutu jde o hlavní typ užití vedlejších vět připojovaných tímto spojovacím slovem⁶, srov.:

nóri Bažni- // czia pagėrbt fawús ſúnus // ßwetúlius / kaip’ nie gėrbė io // Diewą / ir Bażniczią ßwęta 67₁₃–₁₆.

Srovnávací věty kvalitativního typu obvykle následují po hlavní větě, jako v citované větě, která nemá polský protějšek. Stejné pořadí vět je typické i pro věty, jejichž předlohou je polský originál (stejně jako pro jejich protějšky v polském překladu Ledesmova katechismu), srov.:

atháid’ mū́mus mū́- // ſų kaltės / kaip’ ir męs át- // haidżęmę ſawięmus kaltie- // mus 46₅–₈ (odpuść nam náſze winy // iáko y my odpuſcżamy náſym // winowáicom 28₁₀–₁₂).

Před hlavní větou se kvalitativní srovnávací věty užívají zřídka; v takových případech obvykle korelují s korelativními výrazy, srov.:

kaip’ anoí // ſkrinioi nē búwo dáiktas // bragẹ́lnis / tiektái toblíczios // priſsákimo Diewo / idant’ // teip widurū́ję ßi[r]diés máno // ne butú kita dumá / nei nó- // ras / tiektái tawóp ßwetóp // priſsákimóp 166₁₀–₁₇ (iáko w oney ſkrzyni nie // była rzécż przednieyſßa / iedno // tablice zakonu / aby tak wnętrz // w ſercu moim nie była inßa // myśl ani chuć / iedno ku twemu // naświętßemu zakonowi 125₂₂–₁₂₆₅).

Syntaktická struktura citované věty závisí na originálu. V Kathechisme se však vyskytují také předřazené srovnávací věty nezávislé na originálu; obvykle nemají protějšky v polském Ledesmově katechismu, např.:

kaip’ pirmas // Adómas tėwas mū́ſų / át- // nēſe mū́mus paſkadinimą // per parágáwimą waiſéus // mędžio vźdrauto / teip’ // antras Adómas Jefus Chri- // ſtus / átnēſe mū́mus iźgá- // nimą / per mędźią kríźėus // ßwęto 35₈–₁₆.

V konvolutu byl nalezen pouze jeden případ interpozice kvalitativní srovnávací věty.

apibūdinami kaip žymintys skirtingų veiksmų ar reiškinių laipsnio intensyvumo palyginimą (Ambrazas 1997: 750).

⁶ Časový význam mají věty spojené složeným spojovacím výrazem tuojau kaip (viz Judentis, Pajedienė 2005: 60–61).

26 | A R T Ū R A S J U D Ž E N T I S, J Ū R A T Ė P A J E D I E N E

Je použit v Trumpame Bude:

Eimi [...] jakožto zavrhnuv pravou // spravedlnost tebe žádám, abys // mě ráčil ospravedlnit 151_12–17. (Ję [...] jaco grześny do prá- // widliwego źrodła sprawie- // dliwości / ábys ty mnie raczył // vſprawiedliwić 112_16–19).

Korelační výrazy se užívají nejen s prepozitivními (jako v případě 35_8–16), ale také s postpozitivními kvalitativními srovnávacími větami (pravda, v Katechisme je takových případů málo), např.:

tak’ Bůh nám učiní // jako i my učiníme ji- // ným 54_19–21 (lę // Pan Bog będźie / tak obcho- // dźił 3 nami / iáko lę my 3 // nimi obchodźimy 34_6–9).

V citované Daukšově větě je pozice korelátu jiná než v originále, navíc k spojovacímu slovu přiléhá částice ir, která v originále nemá protějšek. V krátkém Bude má korelativní slovo dokonce třetina všech postpozičních kvalitativních srovnávacích vět, např.:

nemiloval blízké své // tak, jak by sám chtěl, // aby jej milovali 128_18–20 (nie miłował bliźnich swoich // tak iákoby fam chciał być mi- // łowan 92_8–10).

Korelát stojící bezprostředně před spojovacím výrazem s ním může tvořit funkční jednotku – složený spojovací výraz, srov.:

Oba společně mají zachovat // pokoj / jednotu / víru / // lásku / soulad / tak jako // Kristus má soulad // se svou církví 102_19–103₂ (oboie weſpołek maią // zachować pokoy / iedność / wiá- // rę / miłość / tak iako czyni Pan // Chrystus 3 kościołem swoim 70_7–10).

Hranice mezi kategoriemi kvality a kvantity nejsou ostré; některé příslovečné věty se spojovacím výrazem kaip mohou vyjadřovat i srovnání z hlediska KVANTITY, srov.:

někteří dosud tak doufají, // že se nikdy nevyznají, // tak dostatečně, // jak by měli být 111_17–112, (niektoryſie ieſſcźe dla te- // go mniemánia / iż ſię ni- // gdy nie ſpowiadáia tak // // doſkonále/ iáko ſą powin- // ni 78_2–6).

Speciální spojovací výraz pro srovnávání kvantity kiek je použit pouze v jedné srovnávací větě Katechismo (je třeba si všimnout, že polský ekvivalent této věty v Ledesmově katechismu obsahuje určitou slovesnou formu):

nečíst knihy nestydaté, // nemluvit slov ani nezpívat // písně hanebné, nakolik je // to možné 85_12–16 (nie czytać ksiąg wſetecz- // nych / ani mówić ſłów / ani // śpiewać pieśni nieuczeſciwych: // ani ich ſłuchać ile być może 54_20–55₁).

M. Daukšos Katekizmo (1595) lyginamieji sakiniai | 27

4.2. V konvolutu byla nalezena pouze jedna poměrová srovnávací věta⁷. Její spojovací slovo kuo (v originále je užita archaická podoba spojovacího slova im) koreluje⁸ s korelátem tuo:

Nėßą kū aß ęmi nęwertė- // finis / tū tu garbėnis tam- // pi 150_2–4. (Abowiem im ia ie- // ßtem niegodnieyßy / tym ty // chwalebnieyßy zoßtánieß 111_5–7.)

5. ŘÍZENÉ SROVNÁVACÍ VĚTY⁹ jsou podle povahy srovnání rovněž různorodé. V některých se vyjadřuje srovnání množství (nebo stupně) vlastnosti¹⁰, v jiných srovnávacích větách se vlastnost jako celek srovnává s vlastností vyjádřenou hlavním členem.

Daukša užívá srovnávací věty stupně se spojkou neg. Odpovídají jim polské srovnávací věty se spojkou niżli, srov.:

daugėßn tu gali // atlaist / neg aß galú dafsi- // láist 137_9–11 (więcey // ty możesz odpuścić / niżli ię ia // mogę dopuścić 99_18–20.)

Ve srovnávacích větách vlastnosti se užívá spojovací slovo nekaip. V originále jim, stejně jako srovnávacím větám stupně, odpovídají věty se spojkou niżli, srov.:

pigėus numirt // turime / nękaip iy [Dievą] pažęilt 70_12–13 (ráčęy vmrgęć ma- // my niżli go obrázić 43_14–15.)

Ani Daukšova Postila není neznámá množstvím poměrových srovnávacích vět (viz index Czesława Kudzinowského, 1977 (1t.): 354; 1977 (2t.): 316). Polským větám s korelovaným spojovacím slovem im... tym v ní odpovídají litevské věty s kuo... tuo. Např. věta z Wujekovy Postily im fie kościół więcej na nabożeństwo gotuie/ tym więcej świat Isaleie y blążnuie byla přeložena takto: kū Ba=źnícza daugéus ant nôbáźnumo zopótijęs/ tū didżéus pãfaulus fêucźę ir ßu –tie, 102_38–39. O srovnávacích konstrukcích im... tym ve staré polštině viz Klemensiewicz et al. (1955: 479–480).

O korelovaných srovnávacích konstrukcích v angličtině, jejich nejbližších gramatických ekvivalentech a spektru významů viz Culicover, Jackendoff (2005: 500tt).

V. Ambrazas je nazývá srovnávacími větami rozdílu, srov.: „Srovnávací věty rozdílu označují rozdíl mezi srovnávanými ději a jevy. Vedlejší členy těchto vět, uvozené spojkami negu, nekaip, kaip, se pojí s přídavnými jmény a příslovci ve vyšším stupni nebo se zájmeny označujícími rozdíl, která se vyskytují v hlavních členech.“ (Ambrazas 1971: 173). Výzkum Lorety Semėnienė ukazuje, že „valenční schopnost tvarů druhého a třetího stupně přídavných jmen připojovat srovnávací konstrukce [...] není vlastností přídavného jména jako určitého slovního druhu, nýbrž pouze morfologické kategorie stupně, která zahrnuje nejen přídavná jména, ale i příslovce“ (Semėnienė 2002: 142). Na souvislosti mezi strukturou srovnávacích konstrukcí a slovesnou valencí upozorňuje také John M. Anderson (2004: 126). Vladimir Plungian spojuje vznik srovnávacího ukazatele s potřebou druhého argumentu: druhý argument je zapotřebí k odhalení vlastnosti hlavního argumentu nebo její intenzity (Plungian 2003: 212).

Více o zařazování srovnávacích vět řízených ukazatelem stupně mezi příslovečné věty a o tom, že při určování syntaktické kategorie srovnávacích vět není morfologická třída řídícího slova důležitá, viz Holvoet, Judžentis (2003: 149t).

28 | A R T Ū R A S J U D Ž E N T I S, J Ū R A T Ė P A J E D I E N Ė

V posledně uvedeném typu vět je zřetelný protiklad srovnávaných vlastností. Tyto věty se blíží odporovacím větám souřadného typu, což dokládá i polský ekvivalent srovnávací věty se spojovacím výrazem a niżli, který vykazuje nejen sémantické, ale i syntaktické rysy srovnávací a odporovací věty, srov.:

nūde- // mes lidí spravedlivých // [...] rychleji je z odpuštění dobrých věcí // (jejichž poznání je obtížnější) // než z odpuštění zlého 113_6–15 (hříchy spravedlivých / [...] rychleji // z odpuštění dobré věci // (jejichž poznání je obtížnější) // než z odpuštění zlého 79_4–12).

U jednoho srovnávacího souvětí v Katechizmo se zjištěnému rozložení spojovacích výrazů podle stupně a vlastnosti vymyká pouze věta se spojkou neg, v níž je kritériem srovnání sloveso bevelyti¹¹: tato věta se blíží větám s výrazem nekaip (viz citovaná věta 70_12–13), srov.:

bewę- // lit numirt neg ij pažėit ku- // rime daikte 28_3–5.

Obvyklým místem kritéria srovnání ve složených srovnávacích souvětích je pozice před standardem. V případech, kdy standard srovnání předchází objektu, lze kritérium přesunout před oba, srov.:

Pirm’ neg pradės fakit // nūdemės ławas / turi dūtis // kaltas ižg tų keturių daiktų 119_17–19 (Pierwey niż pocznie powiadáć // grzechy swoje / ma się dać winien z tych // czterech rzeczy 84_13–15).

Citovaná věta je jediným případem v Daukšově Katekizme, kdy je kritérium srovnání vyjádřeno příslovcem pirm, které bezprostředně předchází spojce neg. Za složenou srovnávací větu se považuje kvůli sémantickým vztahům a jejich vyjádření: dva predikáty se srovnávají z hlediska času¹². Vedlejší srovnávací věta označující standard srovnání

¹¹ Ačkoli Katekizme bevelyt bylo použito pouze jednou, v Postilėje se toto sloveso slovanského původu (Skardžius [1931] 1998. 293, Fraenkel 1965: 1219) užívá poměrně často. V tomto díle toto sloveso řídí srovnávací konstrukce spojené výrazem negu, jimž v polském textu Wujekovy Postilės odpovídají věty se slovesem woleć („raději chtít, dát (poskytnout) přednost, více inklinovat“ Vaicekauskaitė 1979: 877), např.: bewėliji kakłą dūt/ nég atfót’ nūg W. sawo 344₄₀ (woliś gardło dać/ niżli odtąpić od Pana swego). Srovnávací věty s tvary slovesa bevelyti se vyskytují také v Punktuose Sakymų Konstantina Sirvyda (při vyhledávání srovnávacích vět byla využita konkordance Sirvydových Punktų Sakymų, vytvořená v Institutu litevského jazyka v rámci „Programu užívání a rozvoje státního jazyka Litevské republiky na období 1996–2005“), např.: Kas tádu linkiáfiu tų žodžių / bewelida = mas tilet / negi niekus kal=bet / Śwentay daro (kto te=dy łtrzęge się tych flower / wo = łąć milczeć/ á niż frałski mo = wić świetobliwie czyni) PS_II 55_1–2; beweliia badu kif / ir fun = kiey wárgt / negi iż fwetimu runku penukßło tikot (wołą głod cierpieć/ y ciężko nę = dźować/ á niż z cudzych rąk pokarmu czekać) PS_II 103_16–18.

¹² Anelli Lieko uznává souvislost srovnávacích vět s větami časovými: „Srovnávací věty mají přirozenou souvislost […] s větami časovými, neboť lze srovnávat i časy událostí, stejně jako jejich

M. Daukšos Katekizmo (1595) lyginamieji sakiniai | 29

Věta je vložena do věty hlavní a je řízena srovnávacím kritériem¹³. Pořadí větných členů souvětí odpovídá pořadí větných členů polské věty a krátká podoba spojky neg odpovídá originálnímu niż¹⁴.

Možná je i jiná interpretace tohoto souvětí: pirm neg lze chápat jako víceslovný spojovací výraz uvádějící vedlejší časovou větu¹⁵. Tuto interpretaci by podpořila i interpunkce totožná s interpunkcí originálu, nejbližší větný kontext¹⁶ a užívání souřadných souvětí s pirm neg v Daukšově Postilė¹⁷. Věty s pirm neg zařadili mezi časové, nikoli srovnávací věty Eduardas Hermannas (1912: 34–35)¹⁸, Jonas Jablonskis (1957: 510–511), Leonardas Drotvinas (1968)¹⁹ a Jonas Palionis (1967: 202).

properties.“ (Lieko 1992. 223).

¹³ P. V. Ambrazas podobné věty charakterizoval takto: „Rozdíl v povaze děje vyjadřují věty, jejichž vedlejší věta se pojí s různými příslovci vyššího stupně, například příslovci kitai, purma a podobně, která popisují povahu děje. Vedlejší věta následuje bezprostředně po příslovci, méně často po jiných slovech, která toto příslovce rozvíjí.“ (Ambrazas 1971: 174).

¹⁴ Podle Jaroslava Bauera pochází ve staré češtině než ze záporu a postupně se změnilo v časovou spojku (Bauer 1972: 227). Význam českého spojovacího výrazu niž se také postupem času měnil. niž nabylo časového významu ve srovnávacích konstrukcích, v nichž tato spojka následovala po komparativu dréve nebo příslovci prvé (Bauer 1972: 448); pro srovnání je zde uvedena věta z Daukšovy Postilė s výrazem neg, užitým k vyjádření časových vztahů, ačkoli v originále je příslovce perwey niž: Této noci / neg gaidis du kartų pragis / tris kartus manęs vßgßsies 148 (džiš tey nocÿ / pierwey nižli dwákróč kur źápoie/ trzykróč fįe mnie źáprzylß).

¹⁵ Aprašant Daukšos Katekizmo laiko sakinius (Judžentis, Pajėdiene 2005) šis sakinys nebuvo paminėtas, nes dviejų gramatinių interpretacijų galimybę patogiau aptarti vienoje vietoje, tą vietą pasirenkant ties dažniau vartojamu jungiamuoju žodžiu ir nemėginant spręsti, kuris semantinis tarp propozicijų egzistavancių ryšio aspektas – lyginimas ar laiko santykis – yra svarbesnis (apie netiesioginį ar neišreikštą lyginimą bet kokio pobūdžio teiginiuose plg. Lyons 1993: 274tt). Lyginti du veiksmus reiškia lyginti jų išsidėstymą tam tikroje (pavyzdžiui, laiko) skalėje (plg. Fauconnier 2003: 137).

¹⁶ Na straně 119 Daukšova Katekizmo začíná nové téma Mokstas Jžpąžinimo (Náuká Spowiadánia) vedlejší participiální časovou větou, která končí tečkou (srov.: A btiòjes Jžpąžinimą wiſ-//[g]adienį […]). K ní se připojuje posuzovaná věta 119 s výrazem pirm neg, která začíná velkým písmenem. Následují tedy za sebou časová určení s odlišnou gramatickou stavbou, přičemž druhé upřesňuje první.

¹⁷ Většinu (80%) vět v Daukšově Postilė tvoří víceslovné užití výrazu pirm neg: pořadí větných členů a interpunkce některých z nich by zdánlivě dovolovaly přiřadit pirm k vedlejší větě, například: teįstremi weliną įžg širdų fawu / pirm’ neg patis bus imęti ing tamſibes wifſutnes 507–508 (dybata 3 ſerc / woch wyzucią / pierwey nižli ſámi bedą wyrzuceni w zewnetrze ciemności), Praſłik’ manė ko nôris idánt táw padaríc30/ pirm’ neg bûfiu ûmtas nûg tawęs DP 236 (Pros odemne co chceſ bymći vçžynit / pierwey niż bedę wzięt od ciebie). U části z nich interpunkce odděluje sousedící výrazy pirm a neg, například: vžėk pirm’ neg numirs lūnūs mánas DP 355(2) (sſtap pierwey / niżli umrze łyn moy).

¹⁸ Z toho, jak Hermann věty spojené výrazem pirm neg považoval za věty časového určení, lze usuzovat z toho, jak je uvádí (odděleně od vět s neg), i z překladu do němčiny, srov.: „Bevor man beginnt, seine Sünden zu nennen, soll man sich wegen folgender vier Dinge für schuldig erklären“ (Hermann 1912: 34–35). V jiném případě (když píše o Bretkūnasově Postilė) Hermann spojuje víceslovné užití pirm neg s významem německé spojky ehe (tamtéž, 29). V souhrnné tabulce zkoumaných spojovacích výrazů je pirm neg uvedeno ve sloupci pro časový význam (Hermann 1912).

¹⁹ Podle Drotvina jsou pirm neg (a jeho varianty pirma neg, purm neig...) podřadicí spojky, jimiž se ve starých litevských písemných památkách spojují vedlejší časové věty (1968a, 1968b. 89). Drotvinas uvádí, že tyto „speciální časové spojky […] se neužívají zcela

30 |

ARTŪRAS JUDŽENTIS, JŪRATĖ PAJEDIENĖ

6. ZÁVĚRY. Ve srovnávacích větách M. Daukšova Katekizmo se užívají stejná spojovací slova jako v současné litevštině.

Připojené srovnávací věty kvality se v Katechisme a Trumpame Bude užívají se spojovacím slovem kaip. Srovnávací věta kvantity se spojovacím slovem kiek se vyskytuje pouze v Katechisme, zatímco srovnávací věta vztahu s korelátním spojovacím slovem kuo – pouze v Trumpame Bude.

Řízené věty vyjadřující srovnání z hlediska stupně vlastnosti se spojkou neg se užívají pouze v úseku Katechismo, který nemá polský protějšek, a v Trumpame Bude. Srovnávací věty téhož syntaktického typu se spojovacím slovem nekaip se vyskytují v Katechisme a v předmluvě k Trumpo Budo. Srovnávají jimi predikáty. Řízená srovnávací věta slovesa bevelyt se spojkou neg se vyskytuje v úseku textu nezávislém na polském originálu a pravděpodobně odráží autentické užívání vět tohoto typu.

Syntaktická stavba srovnávacích vět spolu s dalšími rysy stavby souvětí podporuje již v dřívějších výzkumech formulovaný názor, že Katechismas a Trumpas Budas je třeba považovat za samostatné texty, které mají odlišný vztah k originálům a vlastní syntaktickou strukturu. Samostatně pojatý text Katekizmo je nesourodý a sestává přinejmenším z několika heterogenních částí: z předmluvy, textu s polským originálem a textu bez polského protějšku.

ZKRATKY

DP – Mikalojaus Daukšos POSTILĖ z roku 1599 a její prameny. Vydání připravil Jonas Palionis, Vilnius: Baltos lankos, 2001.

PS – [Konstantinas Sirvydas] PVNKTY KAZAN od Adwentu áž do Połtu, Litewskim językiem, z wytłumaczeniem ná Polskie PRZEZ Księdza KONSTANTEGO SZYRWIDA / Theologá Societatis IESV / Z DOZWOLENIEM STARSZYCH wydáne. W WILNIE W Drukárni Akademiey Societatis Iesus Roku M.DC.XXIX. (Bylo použito faksimilního vydání: Franz SPECHT, Szyrwids Punktay sakimu, Göttingen: Vandenhoeck & Ruprecht, 1929)

LITERATŪRA

AMBRAZAS, V. 1971: Dabartinės lietuvių kalbos lyginamųjų sakinių sandara. Lietuvos TSR Mokslų akademijos darbai, A serija, 2 (36), 161–177.

AMBRAZAS, V. 1976: Prijungiamieji sakiniai. In: Ulvydas, K., red., 1976: Lietuvių kalbos gramatika 3. Sintaksė, Vilnius: Mokslas, 789–916.

AMBRAZAS, V. 1994a: Išplėstinis sakinys. In: Ambrazas, V., red., Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 625–637.

AMBRAZAS, V. 1994b: Prijungiamieji sakiniai. In: Ambrazas, V., red., Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 659–696.

nuosekliai“, nes „tas pats veiksmų laiko santykis įvairiuose paminkluose (arba net ir tame pačiame paminkle) yra reiškiamas įvairiomis prijungimo priemonėmis“(1968b: 95); be to, „pagrindinis […] komponentas purm gali būti ir pagrindiniame sakinyje, o antrasis komponentas neg, tarsi pirmojo koreliatas – šalutiniame“ (ten pat). Ir iš tiesų, veiksmo išsidėstymas laiko ašyje išlieka akivaizdus ir sakiniuose, kuriuose prieveiksmis purm ir jungtukas neg vartojami atskirai, tačiau tokiais atvejais labiau išryškėja lyginimo reikšmė. Drotyvinas taip pat nustatė, kad pagal lenkiškų jungiamųjų žodžių pierwiej niz, pierwiej niżeli modelį sudarytas jungiamasis žodis purm neg vartojamas dažniau (1968b: 97) nei atsiėtas jungtukas neg ir prieveiksmis purm. Kaip jau buvo minėta, Daukšos Postilėje samplaikinė purm neg vartosena sudaro keturis penktadalius visų atvejų.

M. Daukšos Katekizmo (1595) lyginamieji sakiniai | 31

Ambrazas, V. 1997: Comparative clauses. In: Ambrazas, V., red., Lithuanian Grammar. Vilnius: Baltos lankos, 748–751.

Anderson, J. M. 2004 [1997]: A notional theory of syntactic categories, Cambridge: Cambridge University Press.

Balkevičius, J 1963: Dabartinės lietuvių kalbos sintaksė. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

Bauer, J. 1972: Syntactica Slavica. Brno: Universita J. E. Purkyně.

Culicover, P. W., Jackendoff, R. 2005: Simpler Syntax. Oxford: University Press.

Drotvinas, L 1968a: Sudėtinės prijungiamosios laiko konstrukcijos senuosiuose lietuvių kalbos raštuose. Kalbotyra 19, 67–88.

Drotvinas, L 1968b: Laiko aplinkybės šalutinių sakinių prijungimo priemonės senuosiuose lietuvių kalbos raštuose. Kalbotyra 19, 89–98.

Fauconnier, G., 2003 [1985]: Mental spaces. Cambridge: University Press.

Fraenkel, E. 1965: Litauisches etymologisches Wörterbuch. Band II Heidelberg. Winter, Göttingen: Vandenhoeck u. Ruprecht.

Hermann, E. 1912: Über die Entwicklung der litauischen Konjunktionalsätze. Jena: Frommansche Buchdruckerei.

Holvoet, A., Judžentis, A. 2003: Sudėtinio prijungiamojo sakinio aprašymo pagrindai. In: Holvoet, Judžentis, red., 2003, 115–172.

Holvoet, A., Judžentis, A., red., 2003: Sintaksinių ryšių tyrimai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Jablonskis, J. 1911/1957: Lietuvių kalbos sintaksė. Cituojama pagal: Rinktiniai raštai I. Sudarė J Palionis. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 435–549.

Jakštienė, V., Palionis, J., par., 1995: Mikalojaus Daukšos 1595 metų Katekizmas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Judžentis, A. 1995: Senosios lietuvių kalbos lyginamosios konstrukcijos. Daktaro disertacija, Vilnius.

Judžentis, A., Pajėdienė, J. 2001: Mikalojaus Daukšos Katekizmo (1595) sudėtiniai sujungiamieji sakiniai. Acta Linguistica Lithuanica 45, 63–92

Judžentis, A., Pajėdienė, J. 2005: Mikalojaus Daukšos Katekizmo (1595) sudėtiniai prijungiamieji vietos ir laiko sakiniai. Baltu Filologija 14 (1), 53–65.

Klemensiewicz, Z., Lehr–Spławiński, T., Urbańczyk, S. 1955: Gramatyka historyczna języka polskiego. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe

Kudzinowski, Cz. 1977: Indeks-słownik do „Daukšos Postilė“ I (A–N), II (O–Ž), Poznań: Wydawnictwo Naukowe Uniwersytetu im. Adama Mickiewicza.

Lieko, A. 1992: The Development of Complex sentences. Helsinki: Suomalaisen Kirjallisuuden Seura.

Lyons, J. 1993: Semantics, Vol. 1, Cambridge: University Press.

Michelini, G. 2000: Daukšos Katekizmo šaltinių klausimai. Baltistica 34 (2), 259–261.

Michelini, G. 2001: Itališkas Ledesmos Katechismo Dottrina Christiana: Daukšos panaudoto lenkiško teksto šaltinis. Acta Linguistica Lithuanica 44, 227–250.

Morkūnas, K., par., 1999: Lietuvių kalbos enciklopedija. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Palionis, J. 1967: Lietuvių literatūrinė kalba XVI–XVII a. Vilnius: Mintis.

Plungian, V. A. 2003: Общая морфология. Москва: УРСС.

Quirk, R., Greenbaum, S., Leech, G., Svartvik, J. 1972: A Grammar of Contemporary English. London: Longman Group

Semenienė, L. 2002: Aukštesniojo ir aukščiausiojo laipsnio būdvardžių valentingumas. Acta Linguistica Lithuanica 46, 131–144.

Skardžius, Pr. 1998 [1931]: Rinktiniai raštai 4 Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Vaitkevičiūtė, V. 1979: Lenkų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius: Mokslas.

Artūras Judžentis Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, 10308 Vilnius, Lietuva

Jūratė Pajėdienė Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, 10308 Vilnius, Lietuva