Acta Linguistica Lithuanica

LX (2009), 1 – 15

Morfologické rysy hovorové litevštiny

Ineta Dabašinskienė

Univerzita Vytauta Velikého

Výzkum mluveného jazyka je v Litvě stále novou a málo probádanou oblastí. Jelikož sběr a analýza přirozených spontánních jazykových dat představují složitý úkol vyžadující zvláštní přípravu a adekvátní metody sběru, přepisu a kódování dat, vyžadují značné časové, finanční i osobní úsilí. Proto dosud v Litvě neproběhl systematický výzkum, který by nám umožnil vymezit nejdůležitější morfologické, syntaktické, sémantické či pragmatické rysy mluvené litevštiny.

Vytvoření gramaticky kódovaného korpusu mluvené litevštiny bylo prvním krokem k rozsáhlejšímu výzkumu v tomto směru. Hlavním cílem této studie bylo porovnat mluvenou a psanou litevštinu. Bylo zkoumáno rozložení některých gramatických kategorií i slovní zásoby s cílem zjistit určité tendence v užívání.

1. ÚVODNÍ POZNÁMKY ANEB KDO, KDE A JAK MLUVÍ…

Lingvisté často upozorňují na podoby mluveného a psaného jazyka, které se liší syntaktickými, morfologickými a lexikálními rysy. Mluvený jazyk, stejně jako psaný, se může lišit rozmanitostí žánrů, jež určují také jazykové vlastnosti; například televizní a rozhlasové zprávy, přednášky, rozhovory atd. se budou lišit od hovorového jazyka¹, který je většinou spontánní, odehrává se v konkrétním čase a prostoru a jehož mluvčí nemají možnost svůj projev předem upravit. Slovní zásoba hovorového jazyka je méně rozmanitá a syntax je fragmentární,

¹ Kazimieras Župerka hovoří o každodenním stylu, který téměř synonymně označuje také jako hovorový. Oblasti užívání tohoto stylu zahrnují komunikaci v rodině, na ulici či na cestách, tedy neoficiální, neprofesionální komunikaci, pro niž je charakteristické prosté dorozumívání, funkce emocionálního působení atd. (1997: 89).

1

Ineta Dabašinskienė

A výpovědi jsou krátké a jednoduché. Lze ji snadno rozpoznat podle nespisovných tvarů, nářečních výrazů, užívání slangu, zvláště častého opakování, různých zkrácených tvarů, četných výplňkových slov a dalších jazykových jednotek, které je obtížné pojmenovat a určit jejich původ. Podle Kazimierase Župerky (1997: 89–91) zde působí dvě protichůdné tendence: zkracování řeči, které souvisí s rychlým mluvením, spontánností, množstvím informací a pohodlností, a jazyková nadbytečnost, jež svědčí o nadměrném užívání určitých lexikálních prvků.

Andrius Utka při pojednání o rozmanitosti textů a jejich příznacích tvrdí, že spontánní řeč je velmi expresivní, výrazně se odlišuje od jiných žánrů a dokládá to konkrétními údaji: „Paradigma spontánní expresivity, jímž se vyjadřuje funkce spontánní expresivity, je nejsilnější, protože se skládá z celkem 32 významných rysů: 30 z nich je pozitivních (tai, jau, čia, ten, tas, ką, tą, tiek, taip, mes, labai, bet, dabar, aš, kaip, kur, nors, vis, tada, daug, nes, o, kai, kiek, to, buvo, gal, visi, jeigu, dar) a 2 negativní (průměrná délka slova, index iterace)“ (Utka 2004).

Navzdory rozdílům, které jako by naznačovaly, že mluvený jazyk je jednodušší, je třeba si povšimnout jeho složité struktury. Složitost se projevuje především při pojmenovávání gramatických jevů. Je zřejmé, že při snaze popsat mluvený jazyk na základě teorií (zejména syntaktických), vytvořených podle norem psaného jazyka, vznikají obtíže. Rozhovor či dialogická řeč má s ohledem na situaci, účastníky rozhovoru, jejich počet, téma a další lingvistické i nelingvistické rysy vlastní strukturu, odlišnou od psaného jazyka založeného na lingvistickém proudu vět.

V rozhovoru je důležitá komunikace, a tou je řečová situace, kterou tvoří role účastníků a jejich vztahy, jakož i místo, čas a obecné komunikační prostředí. Nejdůležitější složkou řečové situace jsou její účastníci, jejichž vzájemné vztahy se projevují při komunikaci a zároveň odhalují jejich sociální role. Sociální role, které se mění v závislosti na situaci, se realizují prostřednictvím komunikace (Karaliūnas 1997: 88-89), proto je přirozené, že mnohé jazykové rysy jsou dány situační sociální rolí mluvčího. Když jedinec přechází z jedné role do druhé, mění se i jeho řeč a kód; například role zaměstnance instituce či ředitele je převážně spojena s formálním věcným stylem, zatímco pro role kolegy a zákazníka jsou typičtější běžné, neformální prostředky mluveného jazyka a pro sociální roli přítele je charakteristický familiární každodenní konverzační žánr. Další důležitou vlastností účastníků je psychologický aspekt, tj.

2

Šnekamosios lietuvių kalbos morfologinės ypatybės

jejich postoje, motivy, emoce, sympatie a antipatie i jejich zkušenosti (Versch ueren 1987). Všechny tyto rysy související s účastníky rozhovoru určují nejen téma rozhovoru, které souvisí s rozmanitostí lexika, ale také pragmatiku, jež může odrážet rozdíly v morfologii, syntaxi a fonologii. Z toho vyplývá, že analýza různých rozhovorů může přinést různé výsledky, protože závisí na výše uvedených rysech.

2. MATERIÁL VÝZKUMU A METODOLOGIE

2.1. Korpus mluvené litevštiny² (ŠKT)

Přínos tvorby korpusů je zřejmý všem. Dnes máme rozsáhlý korpus psané litevštiny, a dokonce ne jeden. Jejich vytváření a budování není tak obtížné jako u korpusů mluveného jazyka. Jde o nesrovnatelné práce z hlediska času i lidských a finančních zdrojů, proto korpusů mluveného jazyka není mnoho a bývají většinou malé. Výzkum mluveného jazyka není ve světě novinkou, zvláště u velkých jazyků. O korpusech mluvené angličtiny víme již řadu let; existují korpusy němčiny, chorvatštiny, ruštiny, španělštiny, a dokonce i estonštiny, jejich rozsah se však liší — od několika tisíc až po několik milionů slov. Nedávno v Nizozemsku skončil desetiletý projekt, který si vyžádal značné lidské i finanční zdroje a oznámil vydání Národního korpusu mluvené nizozemštiny³ o rozsahu 10 milionů slov.

Výzkum mluveného jazyka je v Litvě stále novou a málo prozkoumanou oblastí. Protože shromažďování a zpracování údajů o přirozené, spontánní řeči je náročná práce vyžadující zvláštní přípravu, mnoho času, úsilí a finančních prostředků, dosud se omezovalo pouze na shromažďování údajů z některých oblastí mluveného jazyka (rozhlasových a televizních pořadů, tj. předem připravených či naplánovaných, nikoli spontánních rozhovorů). Je důležité, že myšlenka korpusu mluveného jazyka, která zrála po mnoho let, se částečně uskutečnila.

² Korpusy mluvené a hovorové řeči lze nalézt na internetu www.vdu.lt/LT-courses/ --> VĚDA

³ http://www.elis.rug.ac.be/cgn/ a http://lands.let.kun.nl/cgn/ehome.htm

3

INETA DABAŠINSKIENĖ

…dinta. První práce byly zahájeny po získání finanční podpory LVMSF⁴ — byl vytvořen gramaticky anotovaný korpus mluvené litevštiny. Digitální databáze mluveného jazyka, tj. její transkribovaná, anotovaná a zvuková podoba, představuje první krok k dalšímu zaznamenávání a uchovávání skutečného užívání našeho mateřského jazyka pro budoucí generace. Tento korpus mluveného jazyka, ačkoli je zatím malého rozsahu, již umožňuje sledovat a určit nejdůležitější morfologické, syntaktické, sémantické a pragmatické vlastnosti mluvené litevštiny.

S cílem zajistit univerzálnost korpusu a jeho vhodnost pro různorodou analýzu bylo rozhodnuto dodržovat zásadu vyváženého korpusu. Při vytváření vyváženého korpusu se tedy přihlíželo k několika kritériím: povaze a struktuře mluveného jazyka, vztahu mezi účastníky rozhovoru, demografickým ukazatelům a sociálním vztahům mezi účastníky rozhovoru. Vytvořený korpus nabízí k analýze data mluveného jazyka z měst Vilnius a Kaunas (později, s pokračováním práce — i z dalších litevských regionů⁵) a jejich zvukové podoby. Zohledněno bylo pohlaví, vzdělání a věk účastníků rozhovoru.

2.2. Metodologie

Pro výzkum se používají nahrávky mluveného jazyka (přirozené spontánní konverzace) o celkové délce přibližně 30 hodin. Jsou transkribovány a kódovány a dohromady obsahují přibližně 50 000 morfologicky anotovaných slov. Nahrávky byly pořizovány digitálním diktafonem, který umožňuje získávat zvukové záznamy dostatečně dobré kvality, snadno je přenášet na jiná digitální média pomocí programu Windows Media Player a ukládat ve formátu *mp3.

Po pořízení nahrávek následovala další fáze práce: jejich transkripce a kódování pomocí speciálního programu. V současnosti je ve světě dobře známý program CHILDES (Child Language Data Exchange System, MacWhinney 2000), který byl původně…

⁴ Projekt „Tvorba korpusu současné mluvené litevštiny: digitalizace a gramatická anotace“, podpořený LVMSF (VDU, 2006). Projekt koordinovala VDU, partnerskou institucí byla VU. Korpus obsahuje přibližně 50 000 gramaticky anotovaných slov.

⁵ Projekt podporovaný LVMSF „Tvorba korpusu mluvené litevštiny“ pokračuje v započaté práci a shromažďuje a zpracovává data mluvené litevštiny. Kromě VDU se projektu účastní VU, KU, ŠU a LKI. Plánovaný rozsah korpusu je přibližně 250 000 gramaticky anotovaných slov.

4

Šnekamosios lietuvių kalbos morfologinės ypatybės

…slov byl vytvořen k analýze jazykových dat dětí⁶ a nyní se úspěšně používá také při výzkumu mluveného jazyka dospělých. Jednou z nejdůležitějších výhod tohoto programu je, že umožňuje rychle a přesně provádět automatickou lingvistickou analýzu rozsáhlých textů. Systém CHILDES zahrnuje dva nástroje. Prvním je formát transkripce a kódování CHAT. Druhým je soubor analytických programů CLAN. Pomocí programů Combo, Kwal a Freq v rámci CLAN lze provádět statistické výzkumy frekvence užívané slovní zásoby a gramatických kategorií, délky výpovědí atd. Přizpůsobení programu CHILDES⁷ a jeho zásad kódování litevštině v budoucnu umožní nejen morfologickou, ale i syntaktickou analýzu mluveného jazyka a zkoumání diskurzu a pragmatických vlastností konverzace.

2.3. Struktura korpusu

Mluvený korpus, jehož data jsou využita v tomto výzkumu, má zatím malý rozsah, a proto bylo rozhodnuto vyčlenit pouze dvě nejdůležitější sociální sféry — soukromou a veřejnou. Pro soukromou sféru jsou charakteristické situace, v nichž jsou sociální vztahy mezi mluvčími blízké, přátelské a důvěrné. Nejčastějšími sociálními rolemi v soukromých rozhovorech jsou role člena rodiny a přítele. Komunikace ve veřejné sféře se vyznačuje formálnějšími vztahy a sociální interakce mluvčích se nejčastěji odehrává v různých institucích — v obchodě, kadeřnictví, bance, škole či na univerzitě. Nejčastějšími sociálními rolemi v rozhovorech ve veřejné sféře jsou role prodavače, kupujícího, úředníka, klienta, učitele a žáka. Protože soukromé rozhovory většinou probíhají mezi dobře známými osobami, které spolu komunikují důvěrně, hovoří se při nich o různých tématech. Část korpusu zahrnující tyto rozhovory byla nazvána „soukromé rozhovory“. Komunikace ve veřejné sféře se nejčastěji odehrává v různých institucích, proto byla část korpusu zahrnující rozhovory z této oblasti nazvána „rozhovory v institucích“ (viz tabulka 1).

⁶ Data o dětském, dětském a částečně i dospělém jazyce se v programu CHILDES již řadu let kódují a analyzují (Savickienė 2001, 2003, 2005; Balčiūnienė 2005, 2007).

⁷ Dr. Andrius Utka (VDU) tento program upravil pro analýzu mluvené litevštiny.

5

Ineta Dabašinskienė

Tabulka 1. Nejčastější sociální role účastníků zaznamenaných rozhovorů a místo jejich konání

Soukromé rozhovory Rozhovory v institucích Sociální role účastníků Místo rozhovorů Sociální role účastníků Místo rozhovorů přítel, přítelkyně doma kadeřnice v kadeřnictví manžel, manželka na návštěvě prodavač, prodavačka v bance syn, dcera na venkově lékař, lékařka v pokladně na lístky vnuk, vnučka v kavárně pacient, pacientka v obchodě dědeček, babička v autě manikérka v kosmetickém salonu příbuzný, příbuzná po telefonu klient, klientka na univerzitě známý, známá vedoucí v kanceláři zaměstnanec, zaměstnankyně v lékárně na nádraží

Mnohé jazykové rysy závisí nejen na situaci rozhovoru a sociálních rolích účastníků, ale také na takových faktorech, jako je pohlaví a věk mluvčího (k tomu se zatím nepřihlíží). Dospělí mluví jedním způsobem s jinými dospělými, se svými vrstevníky nebo lidmi podobného věku, jinak však s dětmi a starší generací. Při rozhovoru s dětmi svůj jazyk upravují a zjednodušují (Kamandulytė 2005, 2007, Savickienė 2006). V rozhovorech se starší generací jsou typické různé zdvořilostní úpravy, častější používání některých zájmen (Rosinas 1996: 41), uctivější tón, zřetelnější výslovnost a specifická slovní zásoba. Pohlaví mluvčích je také velmi důležité pro sociolingvistickou a pragmatickou analýzu rozhovoru. Liší se rovněž jazykové rysy účastníků s různým vzděláním — správnost, výraznost, bohatost a lexikální rozmanitost jejich vyjadřování. Zastoupení účastníků podle pohlaví a věku je velmi různorodé a je popsáno v tabulce 2.

Při vytváření sice malého, ale vyváženého korpusu spisovné mluvené litevštiny se přihlíželo také ke struktuře rozhovorů. Simas Karaliūnas (1997: 105) rozlišuje následující strukturální typy komunikačních aktů — dialog, monolog, rozhovor (polylog), diskusi, přednášku, referát, korespondenci, divadelní představení atd. Protože předmětem tohoto výzkumu je spontánní mluvená litevština, byly shromažďovány pouze typy charakteristické spontánností: dialogy a polylogy. Povaha mluveného jazyka souvisí se strukturou rozhovorů: spontánní rozhovor probíhá mezi dvěma či více účastníky, z toho vyplývá, že spontánní mluva souvisí s rozlišováním dialogů a polylogů, zatímco připraven-

6

Šnekamosios lietuvių kalbos morfologinės ypatybės

Tuto veřejnou řeč pronáší jeden člověk, a je tedy spojena s monologem. Monolog často přechází v dialog či polylog, když je řečník tázán a diskutuje se s ním, proto by se mezi spontánním dialogem a polylogem a veřejným monologem neměly stanovovat ostré hranice. Témata rozhovorů nejsou popisována, protože jsou velmi různorodá a často se během jediného rozhovoru mnohokrát mění. Zaznamenané texty se podle struktury rozhovoru dělí takto: 25 dialogů a 28 polylogů.

Tabulka 2. Rozdělení zaznamenaných rozhovorů podle věku a pohlaví účastníků

Věková skupina

Počet účastníků, pohlaví

děti (1–10 let)

2 chlapci, 4 dívky

dospívající (10–18 let)

2 chlapci, 3 dívky

mládež (18–30 let)

12 mužů, 19 žen

střední věk (30–60 let)

8 mužů, 17 žen

starší věk (>60 let)

1 muž, 1 žena

Celkem:

25 mužů, 44 žen

3. MORFOLOGICKÉ RYSY HOVOROVÉHO JAZYKA

Údaje z korpusu současné psané litevštiny (RKT) ukazují, že nejčastějšími slovními tvary v litevštině jsou: ir, Lietuvos, Respublikos, dėl, Seimo, ar, arba, iš, bei, su. Nejčastějším tvarem podstatného jména je — Lietuvos, přídavného jména — aukščiausiosios, slovesa — buvo, nejčastějším zájmenem je — jis (www. donelaitis.vdu.lt). Je zřejmé, že tato slovní zásoba souvisí se specifickým zdrojem: korpus psaného jazyka tvoří převážně publicistické texty z novin a časopisů.

Jak se dalo očekávat, výsledky výzkumu ukázaly, že užívání lexika a morfologických kategorií se v korpusu hovorového jazyka liší. Bylo zjištěno, že nejčastěji užívanými tvary podstatných jmen v korpusu hovorového jazyka jsou — kartas, diena, laikas, vieta, nejčastějšími tvary přídavných jmen — geras, gera, graži, nejčastějšími tvary sloves — nežinau, žinau, yra, nori, būt, nėra, pasakyt, nejčastějšími zájmeny — aš, tu, mes, tas, příslovci — ten, čia a dalšími slovy — nu, ir, ne, bet, kad, ką, tai, ar. Tyto rysy ukazují, že pro hovorový jazyk jsou typická krátká slova a zkrácené slovní tvary.

7

INETA DABAŠINSKIENĖ

Je důležité zmínit, že při pojednávání o lexiku obecně nebo o sémantických skupinách jednotlivých slovních druhů je třeba mít na paměti, že často lze nalézt souvislosti mezi významem a formou (o významech pádů viz Savickienė 2003, 2005). Časté užívání nominativu ukazuje, že podstatná jména označující osoby se v ŠKT užívají častěji než v RKT. Význam sloves v první osobě (mentální procesy) se liší od významu sloves užitých ve třetí osobě (aktivní činnost). Zastánci gramatického přístupu založeného na užívání (angl. usage-based approach) a teorie vlivu frekvence (angl. frequency effect), jako jsou Michael Tomasello (2003), Joan Bybee (1985, 1995) a další badatelé (Bybee & Hopper 2001), tvrdí, že užívání častějších či méně častých forem závisí na významu konkrétního slova a naopak, že určitá slova mohou být častěji užívána pouze v určitých formách. Vliv frekvence může vést ke změnám ve struktuře slov, například ke zkracování a stahování. V Litvě zatím najdeme jen málo prací, které by vliv frekvence na formu a význam podrobně zkoumaly.

Na základě předběžných údajů z korpusu hovorového jazyka lze určit hlavní tendence v užívání gramatických kategorií současné hovorové litevštiny. Cílem tohoto článku bylo představit pouze obraz morfologické analýzy hovorového, nikoli obecně mluveného litevského jazyka, proto byly zkoumány pouze texty ŠKT, nikoli texty jednotlivých žánrů mluveného jazyka. Je pochopitelné, že užívání gramatických forem a lexikálních jednotek v jiných žánrech mluveného jazyka se může lišit. Jak však uvádí Vida Žilinskienė, která dlouhodobě zkoumá užívání gramatických forem v publicistickém, odborném, vědeckém a uměleckém stylu, rozdíly jsou nepatrné. Zjistila, že texty uměleckého stylu se nejvíce liší od textů neuměleckých (Žilinskienė 2005). Lze se samozřejmě domnívat, že údaje jiného druhu mluveného jazyka neukážou výrazné rozdíly, to však již bude předmětem dalšího výzkumu.

Údaje Vidos Žilinskienė (2001; 2002a; 2002b; 2005), která dlouhodobě zkoumá rozložení morfologických kategorií v různých stylech psané litevštiny, a také Eriky Rimkutė (2006) ukazují, že výsledky obou badatelek jsou velmi podobné, a to navzdory rozdílným textům a stylům. Pro tuto studii jsme se rozhodli porovnat údaje morfologicky anotovaného korpusu Eriky Rimkutė jako zdroje psané litevštiny.

Nejprve jsme chtěli zjistit, jak jsou v hovorovém jazyce zastoupeny jednotlivé slovní druhy. Údaje v tabulce 3 ukazují zjevné rozdíly mezi údaji ŠKT a RKT.

8

Šnekamosios lietuvių kalbos morfologinės ypatybės

Tabulka 3. Zastoupení slovních druhů

Slovní druh

ŠKT

RKT

Podstatné jméno

16,2

39,37

Přídavné jméno

2,8

7,33

Zájmeno

16,9

8,7

Číslovka

1,9

0,96

Sloveso

22,8

20,5

Příslovce

10,2

6,72

Předložka

4,2

4,65

Částice

12

1,97

Spojka

8,2

7,62

Zvukomalebné slovo, citoslovce

4,8

0, 2

Celkem:

100%

100%

Nejprve je patrné, že užívání hlavních slovních druhů se podle četnosti liší: nejčastějším slovním druhem v ŠKT je sloveso, zatímco v RKT je to podstatné jméno, ačkoli rozdíl v užívání sloves není příliš velký (22,8% a 20,5%). V psaném jazyce převažuje podstatné jméno, zatímco v mluveném sloveso. Tento výsledek není překvapivý, protože mluvený jazyk je mnohem expresivnější a živější a tyto vlastnosti mu dodává právě častější užívání sloves. O něco častěji než podstatné jméno se v ŠKT užívá zájmeno; zájmeno je podle četnosti na třetí pozici také v RKT, avšak četnost užívání tohoto slovního druhu se liší dvojnásobně, srov. 16,9% a 8,7%. Na rozdíl od RKT se v ŠKT mnohem častěji užívají částice, příslovce, citoslovce a zvukomalebná slova. Tyto slovní druhy jsou rovněž spojovány s expresivitou, spontánností a emocionalitou vytvářeného diskurzu. Jak uvádí Audrius Utka: „Rozložení četností velmi častých slov či jejich tvarů v textech není chaotické ani náhodné. Jakožto nejčastější strukturální jednotky textu souvisejí častá slova přímo s funkcemi textu, a jsou proto spolu s dalšími formálními vlastnostmi textu významnými ukazateli jeho funkcí“ (2005: 49). Číslovky, spojky a předložky se užívají s podobnou četností. Velmi

9

Ineta Dabašinskienė

lišší se užívání přídavných jmen: v ŠKT se jich užívá mnohem méně než v RKT. Také další výzkumy mluveného jazyka, které analyzují rozhovory dětí a dospělých, ukazují, že přídavná jména se užívají obzvlášť zřídka (Kamandulytė 2005).

Bylo by vhodné probrat a porovnat rozložení gramatických kategorií podstatného jména a slovesa jako nejčastějších slovních druhů. Probereme také přídavné jméno, protože se užívají gramatické kategorie podobné těm u podstatného jména, ačkoli tento slovní druh se nevyskytuje často.

Pád. Gramatické pády se užívají častěji než sémantické pády jak v ŠKT, tak v RKT (viz tabulku 4). Pády se tedy podle četnosti užívání seskupují do dvou skupin: základní (nominativ, genitiv a akuzativ) a periferní (dativ, instrumentál, lokál a vokativ). Výraznější rozdíly se ukáží při zkoumání četnosti užívání jednotlivých pádů. V ŠKT je nejčastějším pádem podstatného jména nominativ, v RKT genitiv. Tento rozdíl je obzvlášť výrazný, protože četnost genitivu jednotného čísla se liší téměř dvojnásobně (srov. 22,9% a 40,2%). Časté užívání genitivu v RKT je dáno jeho funkcí genitivu při vyjadřování charakteristiky, kterou plní v četných publicistických textech. Akuzativ se v mluveném jazyce užívá mnohem častěji než v psaném (srov. 26% a 15,8%). Pořadí základních pádů jednotného čísla podle četnosti je tedy v ŠKT následující: nominativ, akuzativ, genitiv; v RKT pak genitiv, nominativ, akuzativ. V dřívějších výzkumech mluveného jazyka bylo časté užívání nominativu zaznamenáno v řeči dětí i dospělých (viz Savickienė 2003, 2005). Podle očekávání je užívání lokálu a instrumentálu jednotného čísla podobné v ŠKT i RKT, avšak užívání vokativu a dativu se liší: vokativ je mnohem častější v mluveném jazyce (srov. 3,3% a 0,6%), zatímco dativ v psaném jazyce (2,6% a 4%). V paradigmatu množného čísla pozorujeme pouze o něco častější užívání genitivu v ŠKT; rozložení ostatních pádů je podobné jako v paradigmatu jednotného čísla.

Tabulka 4. Rozložení pádů podstatných a přídavných jmen (%).

Pád ŠKT Podst. jm. Jedn. č. ŠKT Podst. jm. Mn. č. ŠKT Příd. jm. Jedn. č. ŠKT Příd. jm. Mn. č. RKT Podst. jm. Jedn. č. RKT Podst. jm. Mn. č. RKT Příd. jm. Jedn. č. RKT Příd. jm. Mn. č. N. 31,6 30 62,5 61,7 27,5 23,7 40 34,6 G. 22,9 33,5 15,3 17,7 40,2 42,4 26,7 30,3

10

Šnekamosios lietuvių kalbos morfologinės ypatybės

pokračování tabulky 4

Pád ŠKT Podst. jm. j. č. ŠKT Podst. jm. mn. č. ŠKT Příd. jm. j. č. ŠKT Příd. jm. mn. č. RKT Podst. jm. j. č. RKT Podst. jm. mn. č. RKT Příd. jm. j. č. RKT Příd. jm. mn. č. N. 2,6 2,3 1,5 1,3 4 4,3 3,3 3,9 G. 26 22,8 14 10,7 15,8 18,2 17,7 19,1 I. 5 9 4,4 7,7 5,8 7,3 7,8 8,5 L. 8,6 2,1 2 0,6 6 3,8 4,1 3,6 V. 3,3 0,3 0,3 0,3 0,6 0,3 0,2 0,08

Statistické údaje slovanských jazyků jsou podobné výsledkům pro mluvenou litevštinu: ruština: V. — 32.6%, G. — 25.3%, K. — 22%, N. — 4.1%, Vt. — 10.1%, Įn. — 5% (Zemskaja 1979: 74); polština: V. — 34.2%, G. — 29.8%, K. — 19.2%, N. — 4.8%, Įn. — 4.4%, Vt. — 7.6% (Laskowski 1989: 212).

V adjektivní paradigmatu je pořadí četnosti užívání pádů podobné v ŠKT i RKT: nejčastěji se užívá nominativ, po něm následuje genitiv, akuzativ, instrumentál, lokál, dativ a vokativ. Největší rozdíl je patrný v užívání nominativu a genitivu: nominativ adjektiva se v ŠKT užívá velmi často, až v 62,5% případů, zatímco v RKT dosahuje jen přibližně 40%; genitiv je v mluveném jazyce méně častý než v psaném: 15,3% oproti 26,7%. Paradigmata substantiv i adjektiv tedy ukazují, že nejčastějším pádem v ŠKT je nominativ. Je třeba upozornit na to, že v ŠKT není patrný rozdíl mezi užíváním akuzativu a genitivu u substantiv a adjektiv, protože jejich četnosti v jednotném i množném čísle jsou podobné. V pádovém systému adjektiv je druhým nejčastějším pádem genitiv, zatímco u substantiv je v paradigmatu jednotného čísla častější akuzativ a v množném čísle genitiv.

Rod a číslo. Výsledky ukázaly, že mužský rod jakožto neoznačený člen dominuje v obou korpusech: mužský rod substantiv v ŠKT tvoří 55,9%, ženský 44,1%; mužský rod adjektiv tvoří 55,6%, ženský 44,4%. V RKT tvoří mužský rod substantiv 60,4%, ženský 39,6%; mužský rod adjektiv 54,4%, ženský 41,5%. Jednotné číslo se užívá častěji než množné.

11

INETA DABAŠINSKIENĖ

Slovesné tvary. Sloveso je v ŠKT nejčastěji užívaným slovním druhem. Porovnání určitých a neurčitých slovesných tvarů ukazuje, že určité tvary v ŠKT tvoří více než 80%, zatímco v RKT přibližně 50%. Na rozdíl od RKT se participia, gerundia a poloparticipia v ŠKT užívají mnohem méně často.

Tabulka 5. Rozložení slovesných tvarů

Tvary | ŠKT | RKT; Určité | 82,1 | 50,7; Participia | 5,4 | 27,7; Gerundia | 0,4 | 3,2; Poloparticipia | 0,2 | 1,8; Infinitiv | 11,9 | 16,6; Celkem | 100% | 100%

Užívání časů se v obou korpusech rozložilo podobně: nejčastěji se užívá přítomný čas, který tvoří polovinu všech slovesných tvarů, po něm následuje minulý prostý, budoucí čas a velmi zřídka užívaný minulý frekventativní čas. Tvary budoucího času se v ŠKT vyskytly téměř dvakrát častěji než v RKT, srov. 12,9% a 7,9%.

Tabulka 6. Rozložení slovesných časů

Časy | ŠKT | RKT; Přítomný | 55,6 | 52,5; Minulý prostý | 30,9 | 37,8; Minulý frekventativní | 0,6 | 1,8; Budoucí | 12,9 | 7,9; Celkem: | 100% | 100%

Mezi osobními tvary slovesa převažuje třetí osoba. V RKT dominuje 3. osoba v jednotném i množném čísle. ŠKT uvádí jiné údaje: první a třetí osoba jednotného čísla se užívají téměř stejně

12

Šnekamosios lietuvių kalbos morfologinės ypatybės

Při stejné frekvenci se ani druhá osoba nedostává na okraj užívání. Podobná frekvence užívání první, druhé a třetí osoby ukazuje, že převládá dialogická řeč.

Tabulka 7. Rozložení sloves podle osoby

Osoby

ŠKT

RKT

J. č. 1. os.

28,4

7,5

J. č. 2. os.

21,2

4.6

J. č. 3. os.

29,2

53,4

Mn. č. 1. os.

6

5,9

Mn. č. 2. os.

4,4

2,5

Mn. č. 3. os.

10,8

26,1

Celkem:

100%

100%

V litevštině převažují slovesa první slovesné třídy, a proto údaje ŠKT nepřekvapivě ukazují, že se slovesa této třídy užívají ve více než 61%, druhé třídy — 17% a třetí třídy — 22%.

4. ZÁVĚRY

Na základě předběžných údajů z korpusu mluveného jazyka byly zjištěny hlavní tendence v užívání gramatických kategorií v současné mluvené litevštině. Po probrání užívání gramatických kategorií hlavních slovních druhů v ŠKT lze říci, že se tyto údaje zjevně liší od údajů RKT. Nejprve je třeba zmínit velmi časté užívání slovesa, zájmena, částice a dalších pomocných slovních druhů. Velmi vzácné užívání přídavných jmen by mohlo být vhodným kritériem pro rozpoznávání mluveného jazyka. Důležitá jsou i další kritéria: převaha nominativu v singulárových a plurálových paradigmatech podstatných a přídavných jmen, vzácné užívání neosobních tvarů (zejména participií) a podobná frekvence užívání první a třetí osoby slovesa.

Tyto výsledky představují první pokus o statistické doložení rozdílů mezi mluveným a psaným jazykem, které byly dosud často zaznamenávány pouze pozorováním. Očekává se,

13

INETA DABAŠINSKIENĖ

že výzkum různých aspektů lexika, morfologie a syntaxe založený na datech mluveného jazyka v budoucnu přibude.

LITERATŪRA

BALČIŪNIENĖ, I. 2005: Parodomųjų įvardžių įsisavinimas. Lituanistica (4), 45–54.

BALČIŪNIENĖ, I. 2007: Parental reactions to the grammatically correct and incorrect utterances of the children. Estonian papers in Applied Linguistics 3, 47–56.

BYBEE, J. 1985: Morphology: A Study of the Relation Between Meaning and Form. Amsterdam: John Benjamins.

BYBEE, J. 1995: Regular Morphology and the lexicon. Language and cognitive processes 10 (5), 425–455.

BYBEE, J. & P. HOPPER, eds., 2001: Frequency and the emergence of the linguistic structure. Amsterdam: John Benjamins.

KAMANDULYTĖ, L. 2005: Vaikiškosios kalbos registras. Gimtoji kalba 7, 12–16.

KAMANDULYTĖ, L. 2007: Morphological Modifications in Lithuanian child directed speech. Estonian Papers in Applied Linguistics 3, 155–167.

KARALIŪNAS, S. 1997: Kalba ir visuomenė. Psichosociologiniai ir komunikaciniai kalbos vartojimo bruožai. Vilnius.

LASKOWSKI, R. 1989: Markedness and the category of case in Polish. In: O. M. Tomić, ed., Markedness in synchrony and diachrony. Berlin etc: Mouton de Gruyter, 207–226.

MACWHINNEY, B. 2000: The CHILDES project: tools for analyzing talk: Transcription, format and programs. Mahwah, NJ: Lawrence Erlbaum Associates.

RIMKUTĖ, E. 2006: Morfologinio daugiareikšmiškumo ribojimas kompiuteriniame tekstyne. Daktaro disertacija. Kaunas: VDU.

ROSINAS, A. 1996: Lietuvių bendrinės kalbos įvardžiai. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

SAVICKIENĖ, I. 2001: The role of diminutives in Lithuanian child language acquisition. Linguistica Baltica 9, 109–118.

14

Šnekamosios lietuvių kalbos morfologinės ypatybės

Savickiene, I. 2003: The Acquisition of Lithuanian Noun Morphology. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften.

Savickiene, I. 2005: Linkšnių vartojimo dažnumas ir daiktavardžių reikšmė. Acta Linguistica Lithuanica 52, 59–65.

Savickiene, I. 2006: Komunikacinė pragmatika ir kalbėjimo situacijos tikslas: deminutyvų vartojimo atvejis. Kalbos kultūra 79, 258–265.

Tomasello, M. 2003: Constructing a Language. A Usage Based Theory of Language Acquisition. Cambridge, MA: Harvard University Press.

Utka, A. 2004: Statistinis tekstų funkcijų nustatymas. Daktaro disertacija. Kaunas: VDU.

Utka, A. 2005: Labai dažnos žodžių formos lietuvių kalboje. Lituanistica 1(61), 48–55.

Verschu(e)ren, J. 1987: Pragmatics as a theory of linguistic adaptation. (IPrA Working Document 1).

Zemskaja, E. A. 1979: Russkaja razgovornaja reč’. Moskva: Nauka.

Žilinskiene, V. 2001: Lietuvių ir latvių kalbų publicistikos leksikos ir morfologijos pagrindinės statistinės charakteristikos. Lituanistica 3 (47), 69–79.

Žilinskiene, V. 2002a: Žodžių formų vartojimas lietuvių kalbos dalykinio ir publicistinio stilių duomenimis. Lituanistica 1 (49), 106–116.

Žilinskiene, V. 2002b: Gramatinių formų vartojimas lietuvių kalbos moksliniame stiliuje. Acta Linguistica Lithuanica 46, 173–183.

Žilinskiene, V. 2005: Vardažodžių, įvardžių ir jų gramatinių formų vartojimas lietuvių kalbos stiliuose. Lituanistica 4 (64), 28–44.

Župerka, K. 1997: Stilistika. Šiauliai: ŠU.

Ineta Dabašinskienė

Vytauto Didžiojo universitetas

Regionistikos katedra

K. Donelaičio g. 52-208, LT-44244 Kaunas

[email protected]

15