Go to originalLocalized version was produced by AI. It may contain inaccuracies.
Preparing document pages…
Page 1
LUCIE HOFÍRKOVÁ
Masarykova univerzita, Brno
Oblasti výzkumu: ugrofinská studia, zejména finština, estonština a sámština.
VÁCLAV BLAŽEK
Masarykova univerzita, Brno
Oblasti výzkumu: indoevropská studia, zejména slovanské, baltské, keltské, anatolské, tocharské a indoíránské jazyky; ugrofinská studia; afroasijské jazyky; etymologie; genetická klasifikace; matematické modely v historické lingvistice.
BALTSKÉ VÝPŮJČKY V SÁMŠTINĚ
Baltské výpůjčky v sámštině
ANOTACE
Cílem této studie je shrnout a interpretovat lexémy baltského původu v sámštině v kontextu vztahů mezi fenno-sámštinou a fenno-volžskými jazyky. Docházíme k závěru, že přibližně 20% lexikálních paralel mezi baltskými a sámštinami, zhruba ze 40 balto-fenno-sámských srovnání, nemá protějšky v balto-finnštině. To znamená, že je pravděpodobné, že předkové Baltů a Sámů byli v přímém kontaktu.
V této studii hodnotíme úlohu slov baltského původu v sámské slovní zásobě z širšího fenno-sámského a fenno-volžského hlediska. Hlavními zdroji, z nichž jsme vycházeli, byly nedávné práce finských autorů, například Aikio (2006, 2009), Häkkinen (2010), Kallio (2009), Koivulehto (2006), Sammallahti (1998, 1999), zohlednili jsme však také starší studie Thomsen (1890), Itkonena (1961) a Korhonena (1981). Podle Mikko Korhonena (1981) začaly první kontakty mezi předky Sámů a finských národů v době, kdy se fenno-sámské jazyky již zřetelně oddělily od fenno-volžských jazyků a současně se začaly dělit na balto-finské a sámské jazyky. Rozdíl mezi balto-finskými a sámskými jazyky byl tedy jen nepatrný, dialektální. Vilhelm Thomsen (1890) datoval tyto kontakty mnohem později, neboť se domníval, že začaly až na přelomu letopočtu nebo krátce před ním. Erkki Itkonen (1961) jako nejzazší možnou dobu uvedl
rok 500 př. n. l. Spíše se přikláněl k názoru, že kontakty s mluvčími baltských jazyků začaly mnohem dříve. Podle Korhonena se archeologové přiklánějí k názoru, že příchod Baltů do oblasti Baltského moře odpovídá příchodu kultury se šňůrovou keramikou do této oblasti na konci třetího tisíciletí př. n. l. Toto datování se však neslučuje s výše uvedeným tvrzením, že první kontakty s baltskými národy začaly po oddělení proto-fenno-volžského prajazyka (v 19.–18. století př. n. l.) (Blažek 2010; viz Appendix). Podle Korhonena můžeme s touto hypotézou souhlasit, vezmeme-li v úvahu několik faktorů, které toto datování nějakým způsobem ovlivňují. Jedním z těchto faktorů je doba, která uplynula od příchodu baltských národů do oblasti Baltského moře do počátku přejímání slov. Jistě nějakou dobu trvalo, než se tyto dva kulturně i jazykově velmi odlišné národy začaly navzájem ovlivňovat. Podle Korhonena se první baltské výpůjčky dostávaly do fenno-volžského prajazyka v letech 1800–1500 př. n. l. (Korhonen 1981: 32–34). Není však nutné předpokládat, že fenno-volžské jazykové kontinuum bylo v době těchto kontaktů rozděleno. Vanagas (1980: 119) vymezil severní hranice baltské hydronymické oblasti takto: sever – severní hranice Lotyšska, města Pskov, Toropec, Zubcov a Kalinin; východ – města Moskva, Kaluga, Orel a Kursk; jih – řeky Sejm, Pripjať a Západní Bug; západ – řeka Visla. Baltské národy tak bezprostředně sousedily s předky Mordvinů a Mariů na severovýchodě a k výpůjčkám mohlo dojít později, po oddělení fenno-volžského prajazyka, nezávisle na balto-fenno-sámských kontaktech. Dokládá to také klasifikační schéma 2 (viz Appendix), které ukazuje užší příbuznost marištiny s permskými jazyky než s mordvinštinou. Přítomnost baltských výpůjček v marištině lze tedy vysvětlit jako výsledek přejímání nezávislého na genetických vztazích, které však vyplynulo z územních kontaktů (pět ze šesti baltských výpůjček probíraných v souvislosti s mordvinštinou se vyskytuje také v marištině).
PROTOBALTSKÉ VÝPŮJČKY
1. SaaN biebmat „krmit“ < PS *pēm̆mō (YSS: 936) < FS *pāmmi < PB *penima- (Sammallahti 1998: 127; 231; Aikio 2006: 40). Kořen *pen- se vyskytuje v litevském pēnas „jídlo“, penjti „krmit, vykrmovat“; derivát s -m- je doložen v podobách pēnimas „vykrmený“, pēnimis „výkrmce, vykrmené prase“ (LEW 569; Smoczyński 2007: 449–50).
Toto srovnání je však sémanticky nejednoznačné; slovo by také mohlo být skandinávského původu, srov. švéd. dial. bark „nelaskavý muž jako mezek“, barkun „hrubý, drsný“ (Pokorny 1959: 163).
3. SaaN čiehkat „skrývat“ (~ fin. säetä totéž) < PS *čēķe (YSS 146) < FS *śāke- < PB *seg(i)e/a- (srov. lotyš. segt „pokrývat; přikrýt, zastrčit“) (Sammallahti 1998: 127; 234). Podle Fraenkela (LEW II 770) však původní význam lotyš. segt byl stejný jako litev. sègti „upevnit, připevnit“ a sloveso má význam „skrývat“ díky prefixaci: apsegt = litev. apsègti „upevnit“. Pravděpodobné příbuzné staropruské seggīt „dělat, učinit“ je sémanticky vzdálenější. Celé srovnání je tedy nejisté.
4. SaaS daktere „dcera“ (~ fin. tytär totéž) < PS *teḱtēr (YSS 1211) < FS *tüh-tär < PB *duḱtē: gen. *dukteres (srov. litev. duktė, staropruské dukti totéž (LEW I 110)) (Sammallahti 1998: 121; Korhonen 1981: 30; Thomsen 1890: 167).
5. SaaN duovli „troud“ (~ fin. taula totéž) < PS *tōvlē (YSS 1311) < PreS *tak-la < PB *dagla- (srov. lotyš. dagla „totéž, troud z březové kůry“; litev. dãglas, dėglas „černé skvrny“ (LEW I 86)) (Aikio 2006: 31; Korhonen 1981: 30; Sammallahti 1998: 127; Thomsen 1890: 165).
15. SaaN loapmi „díra“ (~ Finn. loma dt.) < PS *lāmē (YSS 609) < PB *lōmā (srov. Lith. lomà „díra, prohlubeň“, Latv. lāma „nízko položené místo na poli nebo louce“ < *lāmā, vedle Latv. luôms „díra v plotě“ < *lōma- (LEW I 385; Smoczyński 2007: 344–45)) (Sammallahti 1998: 127). Srov. mordvinské mokšanské luṷ ve spojení käd-luṷ „prostor mezi dvěma prsty“; marijské KB lo ve spojení parnálo „prostor mezi prsty“ (UEW 692).
(Sammallahti 1998: 127). Další paralely z mansijštiny, samojedských jazyků a jukagirštiny (UEW 236) zpochybňují baltský původ saamského a finského výrazu pro „lopatku“, stejně jako sémantický rozdíl mezi FS a B.
36. SaaN ga’lłe „kolik“ < PS *kellē < FS *küłłä < PBS?*kʷel- (srov. lit. kelì „kolik, několik“, kelìntas „který v pořadí, nějaký, několik“ (LEW I 236)). Přejímání však mohlo probíhat i opačným směrem; srov. fin. kyllä „ano“; kylläinen „plný“; kyllin „dostatečně“ (Sammallahti 1998: 242).
37. SaaN galmmas „studený“ (~ fin. kylmä téhož významu) < PS *kelme- < PFP *külmä (UEW 663) < PBS *gʷel(u)mā- (srov. lit. gelumà, gelmuõ „silný mráz“ (LEW I 145: gélti „bodnout“)) (Sammallahti 1998: 127, 242). Srov. mordvinské erzja keľme, mokša keľmä „chlad; mráz“; mari kalma „zmrzlý“ (UEW 663: *külmä). Je-li fenno-volžský izoglosní jev baltského původu, lze samohlásku ü v první slabice vysvětlit
56
Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV
Page 7
Baltic Loanwords in Saami
kompenzační labializací způsobenou zánikem samohlásky -u- v předpokládané baltské předloze.
38. SaaN luokta „záliv“ (~ Finn. lahti tamtéž) < PS *lōḱte (YSS 619) < FS *lakte < Balt. (srov. Lith. lañkstas „ohyb“, lañktis „rukojeť“, Latv. jūras līcis „mořská zátoka“ (LEW 356–57)) (Sammallahti 1998: 127; SSA II 36). Fenno-saamská izoglosa se však srovnává s ob-ugrickými paralelami téhož významu v UEW 234.
39. SaaN muohta „sníh“ < PS *mōttē „sněžit“ (YSS 696) (~ Est. matma „pohřbít“) < FS *matta- < PBS *mat- (Sammallahti 1998: 255; Koivulehto 2006: 185). Očekávaným baltským zdrojem by měl být derivát slovesa doloženého v Lith. mès-ti „házet“: āt-mata „odpad“, iš-mata, -mota „šrot; odpad“, pā-matas „základna“, prie-mota „omítka“; Latv. mest „házet“, at-mats „podpěra“, pa-mats, -mata „základna“; staropruské pomests „poddaný, podřízený“, metis „házet“ (LEW 442–43); z příkladů je však zřejmé, že význam „sníh“ se v baltských jazycích nevyskytuje. Bližší jsou slovanská slova, například rus. metel’ „sněhová bouře“, pol. zamieć „závěj“ < staroslov. *metati. Rumunské omát, omete „sníh“ je rovněž slovanského původu (srov. rus. nářeční omét „hrouda“). Nejbližší paralelu však nacházíme v os. iron. mīt, digor. met „sníh“ (Abaev II 124). Korespondence iron. ī: digor. e odráží dvojhlásku *ai, která může být původní (mīzyn: mezun „téci“ ~ avest. maēz- < iran. *maiz-) nebo sekundární (iron. mid-: digor. med- „uvnitř“ ~ avest. maidiia- „střed“ < iran. *maḍia-). Je-li dvojhláska sekundární, lze oset. iron. mīt, digor. met „sníh“ odvodit z protoformy *maṭia-, která je slučitelná s PS *mōttē.
40. SaaN šearrat „jasný“ < PS *šeàreḍē < *sērā- < PBS *źer- (srov. lith. žėrėti „zářit, planout“ (LEW II 1301)) (Sammallahti 1999: 79). Saamské slovo se š- však může být poměrně pozdní, stejně jako SaaN šūvon „dobře vycvičený pes“.
41. SaaN šūon „dobře vycvičený pes“ < PS *šúouŋje < FS *śōoŋji ~ *śáoŋji < PBS śūōn(i)- (srov. lith. šuõ „pes“, gen. šuñs, starolith. gen. šunès a zejména lith. nářeční (Šiauliai, Grodno) nom. šovà, (Žemaitija) šovà; dále latv. suns, gen. suņa, starolatv. gen. suns; staropruské sunis tamtéž (LEW II 1033)). Sammallahti (1999: 79) poznamenává, že saamské š- představuje jiný reflex než adaptace baltského *š-, které se mění v Saa s- a Finn. h- (SaaN sarvvis „sobí býk“ ~ Finn. hirvas tamtéž < FS *širvas). Sammallahti předpokládá, že příčinou je starší chronologická vrstva přejímání. Jaakko Häkkinen (Häkkinen 2010) a Petri Kallio (Kallio 2009: 35) se však přiklánějí k názoru, že obě výše zmíněná slova (SaaN šearrat a SaaN šūvon) jsou pozdější výpůjčky z takového baltského jazyka, v němž se foném střídá jako š-.
Straipsniai / Articles
57
Page 8
LUCIE HOFÍRKOVÁ, VÁCLAV BLAŽEK
guage, in which the alternation of the phoneme is š- (e.g. Lithuanian). They base this claim both on low the distribution of the words (SaaN šearrat occurs only in Lule, North and Inari Saami; SaaN šūvon occurs in South, Ume, Lule and North Saami) and on the phonological structure of the words. It seems to them that these words were borrowed into Saami after secondary *š had appeared in Proto-Saami. This secondary *š is preserved in present Saami, whereas the original *š (that appears in the latest Baltic borrowings) was changed into *s in Proto-Saami (as well as in present Saami languages). This solution seems to be easier and therefore more likely than the idea of Sammallahti. On the other hand, Kallio is wrong if he manipulates with the projection of Lith. šuo < Balt. *šō(n). If we take into account the similar nominatives such as Ved. śvā́, śúvā́ and Gr. χύων the Lithuanian form also represents the continuant of IE *ḱu̯uō(n) > Balt. *śu̯ō. Lith. dial. šòva ‘dog’ could also originate by internal development from this protoform.
Häkkinen navíc uvádí, že PS *śuovunje bylo převzato do saamštiny před vokalickou rotací, ale PS *śeareḍē (Häkkinen: *śeareṯē) mohlo být převzato až později. Podle něj tuto domněnku podporuje neetymologická kombinace samohlásek *ea-e (pravidelně: rané PS *e-a > pozdní PS *ea-ē a rané PS *e-i > pozdní PS *ie-e, nikdy však *ea-e) (Häkkinen 2010; Kallio 2009).
42. SaaN vuos’si „rukojeť“ (~ Finn. ansa „oko (na smyčce)“) < PS *vōssē (YSS: 1470) < FS *ansa < PB *ansā, doložena je však pouze jediná forma *anšas (srov. lith. vą̃šas „rukojeť“, žemaitsky ą̃šas tamtéž (LEW II 1207)) (Sammallahti 1998: 127). Alternativně bylo Finn. ansa „oko (na smyčce)“ (> SaaN hansā- „prkno“) odvozeno z baltského zdroje, jehož podobu zastupuje lith. ąsà „rukojeť, držadlo, ucho“, latv. ùosa, ùoss tamtéž, staropruské ansis „hák na kotel“ (LEW I 18); viz Thomsen 1890: 159; SKES 19. V SSA I 77 jsou SaaN vuos’si „rukojeť“ i Finn. ansa „oko (na smyčce)“ odvozeny z lith. ąsà atd.
ZÁVĚR
Slova baltského původu lze nalézt ve všech fenno-volžských jazycích, přibližně sedm v marištině (pět v našem minikorpusu) a třináct v mordvinštině (šest v našem minikorpusu); tři z nich nemají ekvivalent v baltofinských jazycích (Sammallahti 1984: 140). U některých slov je velmi obtížné rozlišit, zda se dostala přímo do sámštiny, nebo prostřednictvím baltofinských jazyků, protože mezi prasubstrátem proto-baltofinským a předlapským jazykem můžeme očekávat jen nepatrné rozdíly.
58
Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV
Page 9
Baltic Loanwords in Saami
v době, kdy začalo přejímání výpůjček. Zatím tedy ještě nedošlo k žádným zásadním hláskovým změnám. Některá z uvedených baltských výpůjček (osm ze čtyřiceti, pokud vyřadíme ##39, 40, možná 19) nemají ekvivalent v baltofinských jazycích. Ačkoli jde pouze o 20%, můžeme vyvodit, že Baltové nežili v bezprostředním kontaktu pouze s baltofinskými národy, ale také s předky Sámů, kteří museli být po určitou (nikoli však dlouhou) dobu jejich sousedy. Lze předpokládat, že předkové Sámů žili v době kontaktů s Balty poblíž Finského zálivu a řeky Něvy. To rovněž odpovídá Tacitovu popisu Fennů2, který lze pravděpodobně vztáhnout spíše na Sámy než na předky finských národů. Z kusých geografických údajů se můžeme dozvědět, že Tacitovi Fennové žili v 1. století n. l. někde ve východním Pobaltí, severně od Aestiů, kteří jsou považováni za národ baltského původu. Slova, která mají určité ekvivalenty v baltofinských jazycích, byla do sámštiny pravděpodobně přejata v období proto-baltofinštiny, nebo dokonce ještě dříve, v období fenno-sámském. Těchto slov je čtyřikrát více než paralel mezi sámštinou a baltskými jazyky, takže lze oprávněně předpokládat, že baltské populace měly užší a dlouhodobější vztahy se svými severními sousedy než s předky Sámů v proto-baltofinském či fenno-sámském období. Několik desítek slov baltského původu je známo pouze v severních baltofinských jazycích (finštině, karelštině, ingrijštině a vepsštině) a v sámštině; naopak asi deset baltských výpůjček se vyskytuje pouze v jižních baltofinských jazycích (estonštině, votštině a livonštině). Je pravděpodobné, že předkové baltofinských národů žili v době kontaktů s Balty na obou stranách Finského zálivu a že slova baltského původu byla přejímána nezávisle (Sammallahti 1984: 140).
2 Fennis mira feritas, foeda paupertas: non arma, non equi, non penates; victui herba, vestitui pelles, cubile humus: solae in sagittis spes, quas inopia ferri ossibus asperant. Idemque venatus viros pariter ac feminas alit; passim enim comitantur partemque praedae petunt. Nec aliud infantibus ferarum imbriumque suffugium quam ut in aliquo ramorum nexu contegantur: huc redeunt iuvenes, hoc senum receptaculum. Sed beatius arbitrantur quam ingemere agris, inlaborare domibus, suas alienasque fortunas spe metuque versare: securi adversus homines, securi adversus deos rem difficillimam adsecuti sunt, ut illis ne voto quidem opus esset. „Fennové jsou podivně zvířečtí a nuzně chudí; nemají zbraně ani příbytky; živí se bylinami, oblékají se do kožešin a jejich ložem je země. Spoléhají výhradně na své šípy, které pro nedostatek železa opatřují hroty z kostí. Lov živí muže i ženy stejně; ženy je totiž vždy doprovázejí a žádají svůj díl kořisti. Malé děti nemají před divou zvěří a bouřemi jiný úkryt než přístřešek z propletených větví. Takové jsou příbytky mladých, takové útočiště starých. Přesto to považují za větší štěstí než úpět při práci na polích, dřít při stavbě obydlí a vystavovat své i cizí osudy naději a strachu. Bez obav z lidí i bohů dosáhli toho nejobtížnějšího: nepotřebují ani prosit.“ (Germania §46; přeložili A.J. Church et alii).
Straipsniai / Articles
59
Page 10
LUCIE HOFÍRKOVÁ, VÁCLAV BLAŽEK
PŘÍLOHA
(1) Model divergence balto-slovanských jazyků založený na „rekalibrované“ glottochronologii (viz Novotná & Blažek 2007):
Poznámka: *Včetně „nářečí Narewu“.
(2) Tradiční model divergence uralských jazyků, v němž mordvinština a mariština zastupují volžskou větev (srov. Collinder 1960, 11; Hajdú 1985, 173; viz také OFUJ 1974, 39):
60
Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV
Page 11
Baltic Loanwords in Saami
(3) Výsledek glottochronologického testu aplikovaného na ugrofinské jazyky s použitím „rekalibrované“ glottochronologie (viz Blažek 2010)
REFERENCES
Abaev II – Абаев Василий И. Историко-этимологический словарь русского языка 2. Ленинград: Наука, 1973.
Aikio Ante 2006: On Germanic-Saami contacts and Saami prehistory. – Journal de la Société Finno-Ougrienne 91, 9–55.
Aikio Ante 2009: The Saami loanwords in Finnish and Karelian: Academic dissertation. Available: http://cc.oulu.fi/~anaikio/slw.pdf.
Blažek Václav 2010: Was there a Volgaic unity within Fenno-Ugric? (Contribution presented at the Conference of Finno-Ugric Studies Association of Canada, Montreal, May 2010).
Collinder Björn 1960: Comparative Grammar of the Uralic Languages. Stockholm: Almqvist & Wiksell.
Hajdú Peter 1962: Finnugor népek és nyelvek. Budapest: Gondolat – quoted after the Russian translation of E. Xelimskij: Xajdu, Peter. 1985. Uralskie jazyki i narody. Moskva: Progress.
Häkkinen Jaakko 2010: Jatkuvuusperustelut ja saamelaisen kielen leviämien (osa 2). Helsingin yliopisto. Available: http://www.mv.helsinki.fi/home/jphakkin/Jatkuvuus2.pdf.
Itkonen Erkki 1961: Suomalais-ugrilaisen kielen- ja historiantutkimuksen alalta. Helsinki: Suomalaisen Kirjallisuuden Seura.
Kallio Petri 2009: Stratigraphy of Indo-European loanwords in Saami. – Máttut – máddagat: The Roots of Saami Ethnicities, Societies and Spaces/Places, ed. by Tiina Äikäs. Oulu: Giellagas-instituutti, 30–45. Available: http://www.mv.helsinki.fi/home/petkalli/mattut.pdf.
Koivulehto Jorma 2006: Wie alt sind die Kontakte zwischen Finnisch-Ugrisch und Balto-Slavisch? – The Slavization of the Russian North: Mechanisms and Chronology (Slavica Helsingiensia 27), ed. by Juhani Nuorluoto, 179–196.
Korhonen Mikko 1981: Johdatus lapin kielen historiaan. Helsinki: Suomalaisen Kirjallisuuden Seura.
Novotná Petra, Blažek Václav 2007: Glottochronology and its application to the Balto-Slavic languages. – I. Baltistica 42(2), 185–210; II. Baltistica 42(3), 323–346.
OFUJ – Василий И. Лыткин, Клара Е. Майнтинская, Кароли Ре́дей 1974: Основы финно-угорского языкознания 1. Москва: Наука.
Pokorny Julius 1959: Indogermanisches etymologisches Wörterbuch. Bern-München: Francke.
Saarikivi Janne 2004: Über die samischen Substratennamen in Finnland und Russland. – Finnisch-Ugrische Forschungen 58, 162–234.
Sammallahti Pekka 1984: Saamelaisten esihistoriallinen tausta kielitieteen valossa. – Suomen väestön esihistorialliset juuret. Tvärminnen symposiumi 17.–19.1. 1980. Helsinki
62
Acta Linguistica Lithuanica LXIV–LXV
Page 13
Baltic Loanwords in Saami
(Bidrag till Kännedom av Finlands Natur och Folk 131), ed. by J. Gallén. Helsinki: Societas Scientiarum Fennica, 137–156.
Sammallahti Pekka 1998: The Saami Languages. An Introduction. Kárášjohka: Davvi Girji.
Sammallahti Pekka 1999: Saamen kielen ja saamelaisten alkuperästä. – Pohjan poluilla. Suomalaisten juuret nykytutkimuksen mukaan. Finska Vetenskaps-Societeten, 70–90.
SKES – Suomen kielen etymologinen sanakirja 1–7, ed. by Y.H. Toivonen et al. (Lexica Societatis Fenno-Ugricae 12), Helsinki: Suomalais-Ugrilainen Seura, 1955–1981.
Smoczyński Wojciech 2007: Słownik etymologiczny języka litewskiego. Wilno: Uniwersytet Wileński.
SSA I–III – Suomen sanojen alkuperä. Etymologinen sanakirja 1–3, ed. by Erkki Itkonen, Ulla-Maija Kulonen. Helsinki: Kotimaisten kielten tutkimuskeskus ja Suomalaisen Kirjallisuuden Seura, 1992–1995.
Tacitus Cornelius Publius 1942: Complete Works of Tacitus, ed. by Alfred J. Church, William J. Brodribb, Lisa Cerrato. New York: Random House. Available: http://www.perseus.tufts.edu/hopper/text?doc=Perseus:text:1999.02.0083.
Thomsen Vilhelm 1890: Beröringer mellem de finske og de baltiske (litauisk-lettiske) Sprog. En sproghistorisk Undersøgelse. Kobenhavn: Lunos.
Toporov III – Топоров Владимир Н. Прусский язык 3. Москва: Наука, 1980.
UEW – Uralisches etymologisches Wörterbuch, ed. by Károly Rédei. Budapest: Kiadó, 1986–88.
Vanagas 1980: Александрас Ванагас. Максимальный ареал балтской гидронимии и проблема происхождения балтов. – Этнографические и лингвистические аспекты этнической истории балтских народов. Рига: Зинатне, 119–123.
Avest. Avestan; Balt. Baltic; Digor. Digorian; Est. Estonian; Finn. Finnish; FS Fenno-Saamic; Gmc. Germanic; Gr. Greek; IE Indo-European; Iran. Iranian; Iron. Ironian; KB Kos-modemjansk (hill) dialect of Mari; Lith. Lithuanian; Latv. Latvian; Oset. Ossetian; PB Proto-Baltic; PBS Proto-Balto-Slavic; PFP Proto-Fenno-Permic; Pol. Polish; Pruss. Prussian; PreS Pre-Saami; PS Proto-Saami; PSl. Proto-Slavic; Russ. Russian; Saa Saami: I Inari, N North, S South, U Ume; Sw. Swedish; U B Uržum-Birsk dialect of Mari; Ved Vedic.
Straipsniai / Articles
63
Page 14
LUCIE HOFÍRKOVÁ, VÁCLAV BLAŽEK
Baltų skoliniai samių kalboje
SANTRAUKA
Šiame straipsnyje pateikiamos kelios identifikuotos ir menamos samių baltiškos kilmės leksemos, siekiant nustatyti platesnius samių ir Volgos upės baseino finų interferencinius ryšius. Reziumuojant daroma išvada, kad 8 lyginami samių ir baltų žodžiai iš tirtų 40 baltų, samių ir Volgos upės baseino finų leksinių atitikmenų nesuponuoja baltų ir finų izoleksų. Vadinasi, galima iškelti hipotezę, kad baltų ir samių protėviai, bent jau trumpą laiką, tiesiogiai kontaktavo. Interferencinė teritorija gali būti apibrėžta Nevos upės baseinu.
ACKNOWLEDGEMENT
The present study was prepared in cooperation with the Centre for Interdisciplinary Research of Ancient Languages and Older Stages of Modern Languages (MSM 0021622435) and thanks to the grant GAAV, Nr. IAA901640805.
