ZIGMAS ZINKEVIČIUS

ALŠĖNAI, ALŠĖNIŠKIS, AL(I)ŠAUSKAS A OSTATNÍ

Název sídla Alšėnai je nyní všeobecně ustálený. Z něj jsme odvodili osobní jméno Alšėniškis. Srov. slavný rod Alšėniškių, Alšėnų kunigaikščių. Tento název je však sekundárního původu. Litevci v okolí Dieveniškės a Lazūnų, kteří ještě neztratili svou litevskou řeč, nazývají tuto oblast i nedaleko tekoucí řeku, která dala sídlu jméno, Galšia. To je starý skutečný název místa, zaznamenaný v nejstarších historických pramenech, např. jako Galse ve Wegeberichtuose z roku 1385. Název Alšėnai vznikl z polského Holszany, které pochází z běloruského Гальшаны, jehož kořen Гальш- (Halš-) je běloruskou výslovností litevského Galš- a -аны, lenkų -any je slovanská (?) přípona.

Řeka Galšia, která dala vzniknout názvu sídla, je pravostranným přítokem Beržūny. Litevský původ tohoto hydronyma je nepochybný. Jak už bylo uvedeno, dala vzniknout nejen názvu sídla, ale také osobním jménům od něj odvozeným. Máme značný počet současných příjmení odvozených od běloruské výslovnosti názvu Galšia, a také od jeho polonizované podoby bez souhlásky h-, která byla Litevcům ve starověku cizí, např. Alš-áuskas, Alš-ėvskis, Alš-ìnskas, Alš-iùkas a Olš-áuskas, Olš-ėvskis.

Existoval také komponent Alš- ve dvousložkových osobních jménech, např. Alš-van gas, jde však nejspíš o přetvoření podoby Als^-1; navíc může jít o kuršismus, který nemá s názvem sídla, jímž se zabýváme, nic společného. Snad se takový Alš- skrývá v názvech vesnic Alš-ėnai v okrese Kaunas, Alš-ánka v okrese Vilkaviškis a Alš-ininkai v okrese Prienai. Srov. vesnici v biržské farnosti Alš-ynė, zmíněnou ve 3. svazku Rinktinių raštų Kazimierase Būgy na s. 420 a 528. Existují také hydronyma s kořenem Alš^-2 nejasného původu. To vše však nelze zaměňovat s analyzovaným názvem sídla Alšėnai.

Juozas Balčikonis již v padesátých letech minulého století navrhoval užívat skutečný (autentický) název zde analyzovaného sídla Galšia namísto ustálené podoby Alšėnai³.

¹ Zigmas Zinkevičius. Lietuvių asmenvardžiai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008, 74.

² Aleksandras Vanagas. Lietuvių hidronimų etimologinis žodynas. Vilnius: Mokslas, 1981, 40–41.

³ Zigmas Zinkevičius. Dějiny litevského jazyka VI: Litevština v novověku. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1994, 225.

Pastabos / Notes

143

ZIGMAS ZINKEVIČIUS

Vedle příjmení Alšáuskas, které vzniklo z kořene Galš-, máme také delší podobu Ališáuskas, s hláskou i v kořeni; srov. Alš- a Ališ-. Mohlo být vytvořeno podle modelu dvousložkových osobních jmen, jako jsou Al-i-mãnas, Alg-ì-mantas, Alk-i-mìnas, Ar-ì-mantas. V takovém případě by bylo možné rozpoznat také kořen Al-, rozšířený příponou -iš- (srov. Al-išius, Al-išis) + cizí prvek -auskas. Kořen Al- je v litevském osobním jmenném fondu velmi rozšířený. Vyskytuje se nejen jako komponent dvousložkových osobních jmen, například Aĩ-butas, Aĩ-gedas, Aĩ-girdas, Aĩ-mantas, Aĩ-vydas, ale také ve zkrácené podobě křestních jmen Aleksandras nebo Aloýzas: Alýs, a v odvozených podobách Al-áitis, Al-iónis, Al-iùšis, Al-iš-iúnas, Al-iš-(k)-ėvičius, Al-iš-ánka aj. V delší podobě příjmení Ališáuskas se tedy z hlediska původu mohou prolínat prvky názvu sídla Galšią, litevského národního jmenného fondu a křestních jmen. Podobně lze odvodit běloruské příjmení Al-iu-эви, snad i polské Al-isz.

Je obtížné říci, zda s těmito příjmeními souvisejí litevská příjmení Gal-išis, Gal-iš-áuskas, Gal-iš-ánskis, Gal-iš-ánka s kořenem Gal- nejasného původu; jeho vznik mohl být stimulován také názvem řeky Galšià (?).

Za pozornost stojí pokus Vytautase Česnaitise, redaktora almanachu Eskizai vydávaného v Ukmergė, nazývat proslulý rod (knížat) Alšėniškių Gal-šiškiais, a tím historicky zkomolené příjmení přiblížit skutečnosti (litevskému originálu) a napravit zkreslení litevské antroponymie způsobené slavizací a polonizací země.⁴

Doručeno 9. března 2012.

⁴Eskizai, č. 21, 2011, s. 17.

144

Acta Linguistica Lithuanica LXVI