DALIA SVIDERSKIENĖ

Institut litevského jazyka

Směry vědeckého výzkumu: onomastika (výzkum tvoření a původu vlastních jmen).

K AGRONYMŮM MARIJAMPOLSKÉHO KRAJE – ODVOZENINÁM S PŘÍPONOU -in-

O agronymech – odvozeninách s příponou -in- v Marijampolském kraji

ANOTACE

Cílem tohoto článku je podrobněji se zaměřit na část toponymie Marijampolského kraje zaznamenanou v meziválečném období – agronyma, odvozeniny s příponou -in-. Na základě cenných doplňujících informací zaznamenaných v dotaznících Žemės vardų jsme se pokusili co nejpřesněji určit způsob tvoření zkoumaných místních jmen, najít a pojmenovat obecná slova, s nimiž lze etymologizované podoby agronym spojit a z nichž je lze odvodit, a doplnit i upřesnit stávající výklady tvoření a původu místních jmen v jižní oblasti litevského jazyka. Výsledky výzkumu by mohly být začleněny do kontextu výzkumu litevistiky a baltistiky.

ANOTACE

Článek se pokouší podrobněji zaměřit na část toponymie Marijampolského kraje zaznamenanou v meziválečném období – na agronyma jakožto odvozeniny s příponou -in-. Na základě cenných doplňujících informací zaznamenaných v dotaznících Field-Name se autorka snažila určit způsob tvoření zkoumaných místních jmen, identifikovat a pojmenovat obecná slova, s nimiž lze etymologizované podoby agronym spojovat a z nichž je lze odvodit, a co nejpřesněji doplnit a revidovat stávající výklady tvoření a původu místních jmen v jižní oblasti litevského jazyka. Výsledky výzkumu lze začlenit do kontextu výzkumu litevské a baltské lingvistiky.

KLÍČOVÁ SLOVA: meziválečné období, místní jména, agronyma, základové slovo (etymon), obecné slovo (apelativum), tvoření místních jmen, přípona, odvozenina.

KLÍČOVÁ SLOVA: meziválečné období, místní jména, agronyma, základové slovo (etymon), obecné slovo (apelativum), tvoření místních jmen, přípona, odvozenina.

Straipsniai / Articles

81

DALIA SVIDERSKIENĖ

0. ÚVOD

Údaje o rozšíření a produktivitě derivátů s příponou - in- se v různých třídách (podtřídách) litevských toponym značně liší. Podle Aleksandra Vanagase se „hydronyma s příponou -inė a -inis obecně vyskytují po celém Litvě. Jen ve střední části severní Litvy (přibližně s centrem ve Vabalninkasu, Kupiškisu a Subačiu), v jihovýchodní Litvě a v Žemaitsku jsou poněkud vzácnější“ (Vanagas 1970: 164). Potvrzuje to i kartografické znázornění rozšíření hydronymických přípon, které autor předkládá (tamtéž, s. 407). Celkový počet derivátů s příponou -in- vytvořených z apelativ a osobních jmen v Litvě autor uvádí jako 522: 178 s -inė a 344 s -inis (tamtéž, s. 381, 385). Vzhledem k celkovému počtu příponových hydronym, který činí přibližně 4 000 (tamtéž, s. 277), byl stanoven podíl derivátů s příponou -in- ve třídě hydronym na 13%.

Podle údajů z výzkumu litevských oikonym je druhou z univerzálnějších přípon z hlediska produktivity derivátů (po -išk-) přípona -inė. Podle Mariji Razmukaitė jsou „oikonyma-deriváty s touto příponou rozšířena na značném území Litvy; méně typická jsou pro západní Dzúky a jižní okolí okresu Trakai. S výjimkou jihovýchodního koutu oblasti dunininků nejsou deriváty této přípony oblíbené v Žemaitsku ani v severní Litvě mezi řekami Venta a Mūša“ (Razmukaitė 1998: 113). Vyšší produktivitou se podle autorky nevyznačují ani -iniai. „Pásmo derivátů je zřetelnější v nejsevernější části Litvy“ (tamtéž). Potvrzuje to i kartografické znázornění rozšíření oikonymických přípon, které badatelka uvádí v Příloze č. 1, na mapě č. 2. V pořadí produktivity přípon, sestaveném podle celkových procent produktivity sledovaných derivátů (tvořených příponami), představují deriváty s příponou -in-: 5% derivátů s -inė (nalezeno 323 oikonym) a 1,25% derivátů s -iniai (nalezeno 83 oikonym) (tamtéž, s. 111).

Na základě údajů z provedených výzkumů příponově tvořených helonym se ukazuje, že při tvoření těchto onym se využívají všechny koncovkové varianty sledované přípony a vzniká z nich různý počet derivátů. „Nejproduktivnější jsou přípony odvozené od *-no- – 47 příponami je vytvořeno 45,9% všech názvů nositelů vlastnosti: s -inė – 32,4% (vzhledem ke všem kategoriím tvoření), s -inis – 6,9%, s -inės – 3,4%, s -iniai – 0,6% [...] atd.“ (Bilkis 2008: 262). Názvů výsledků děje je podle badatele 104, což představuje 1% všech helonym s průhlednou slovotvorbou a příponami. Z nich bylo nalezeno 14,4% derivátů s -inė a po 3,8% derivátů s -inės, -inis (tamtéž, s. 269–270).

Podle výsledků výzkumu litevských oronym tvořených příponami představují deriváty s příponou -in- 18,2%. Jsou tvořeny koncovkovými variantami této přípony: 10,28% derivátů bylo vytvořeno s -inė, 1,85% s -inės, 0,51% s -iniai a 5,56% s -inis (Kačinaitė 2009: 141).

V dřívějších výzkumech místních názvů z meziválečného období v Marijampolském kraji nebyla z hlediska tvoření a původu věnována zvláštní pozornost derivátům s příponou -in-. Bylo ovšem zaznamenáno, že toponyma s příponou -in- se vyskytují ve všech

82

Acta Linguistica Lithuanica LXVI

Dėl Marijampolės apskrities agronimų – priesagos -in- vedinių

třídách místních názvů: hydronymech, názvech sídel, zejména pak názvech pozemků. Tvoří se jak z apelativ, tak z onym. Výzkumem jedné podtřídy názvů pozemků z Marijampolského kraje, agronym odvozených od osobních jmen (Sviderskienė 2010: 97–127), bylo zjištěno, že deriváty s příponou -in- tvoří 12% (nalezeno 47 místních názvů, z nichž 46 jsou deriváty na -inė(s) a 1 derivát na -inis) (tamtéž, s. 122). Později byla pozornost věnována nahromadění derivátů s příponou -in- apelativního původu v této oblasti. Bylo jich zde zaznamenáno 328, tedy přibližně polovina (~50%) všech příponových agronym odvozených od obecných jmen. Ačkoli se deriváty s touto příponou často tvoří i v jiných oblastech litevského jazyka (srov. Mickienė 2001: 117–118; 2006: 27–30, Endzelytė 2004: 80–89; 2005: 145–146, Bartkutė 2008: 157–159), ve zkoumaných lokalitách jich bylo zaznamenáno mnohem méně než ve sledované oblasti. Pozornost byla navíc věnována také skutečnosti, že v dotaznících Žemės vardų ¹z Marijampolského kraje bylo zaznamenáno mimořádně málo (asi tři desítky) složených genitivních agronym apelativního původu². Vzhledem k tomu, že v obecném jazyce se adjektiva s příponou -in- šíří na úkor jednoho ze gramatických synonym – genitivu substantiva (srov. Kniūkšta 1976: 196; 2000: 36), lze hypoteticky předpokládat, že snad i v toponymii existují souvislosti se zákonitostmi jazyka působícími v kontextu apelativní slovní zásoby. Kvantitativní převaha derivátů s příponou -in- tedy nejspíše svědčí o specifičnosti této třídy (podtřídy) místních názvů ve sledované oblasti a o tendenci onym rozšiřovat se ve prospěch uvedených derivátů.

Cílem tohoto článku je podrobněji se zaměřit na část toponymie Marijampolského kraje zaznamenanou v meziválečném období – na deriváty apelativního původu s příponou -in-. Na základě doplňujících informací v dotaznících Žemės vardų se pokoušíme co nejpřesněji určit způsob tvoření zkoumaných místních názvů³, jejich základová slova a doplnit či upřesnit dosavadní výklady o tvoření a původu místních názvů v tomto okolí. Doufáme, že soustavně prováděné výzkumy tohoto typu pomohou v budoucnu při přípravě syntetického díla o litevské toponymii Lietuvos vietovardžių žodyną (dále LVŽ) přesněji určit názvy pozemků

¹ Plačiau apie tarpukario Lietuvos anketų duomenis žr. Sviderskienė 2005: 93; Sinkevičiūtė 2006: 497.

² Za taková se považují místní jména složená ze dvou samostatných slov, z nichž první, určující, je genitivem nějakého obecného jména; druhým slovem genitivních místních jmen je označení objektu zemského povrchu, který první slovo vyčleňuje z řady jiných stejných objektů (srov. Vanagas 1970: 258–259; viz také Savukynas 1963: 235–246).

³ Jde o agronyma, jejichž slovotvorným základem může být jak nepříponové apelativum (útvar se považuje za derivát a jeho přípona za slovotvorný afix), tak apelativum s příponou. V druhém případě se agronymum považuje za primární. V litevské toponymii se za primární považují taková místní jména, která při toponymizaci, tedy při přeměně obecných (nebo jiných vlastních) jmen v místní názvy, nezískávají žádné slovotvorné znaky. K tomuto termínu užívanému pro hydronyma viz také Vanagas 1970: 24. Například na základě údajů z dotazníku pro vesnici Būdninkai v obci Gudeliai ve zkoumaném kraji (Seniau ši pieva buvo prie giraitės, kuri dabar iškirsta) se předpokládá, že název louky Pagirinė pochází z litevského pagirinis, -ė „nacházející se poblíž lesa“, srov. Pagirinis šonas Klvr (LKŽe); název pozemku se považuje za primární. Toto agronymum proto do seznamu zkoumaných místních názvů nezařazujeme.

Straipsniai / Articles

83

DALIA SVIDERSKIENĖ

původ, nikoli pouze místo toponyma v utvářených hnízdech apod. Kromě toho se za účelem zachování nejmenších pomístních názvů jako specifické a nejproměnlivější části lexika plánuje v této třídě pomístních jmen pokračovat ve výzkumu a publikování.

Článek přináší autentické místní názvy zaznamenané v živém jazyce. Pokud v meziválečných materiálech není místní název opatřen přízvukem nebo je jeho přízvuk nejasný či nespolehlivý, v článku se přízvuk nevyznačuje. Jak je u prací tohoto druhu již obvyklé, u každého místního názvu jsou uvedeny odkazy na pojmenovávané objekty a jejich lokalizaci. Následně je objasněn původ agronymu: uvádí se předpokládané základové slovo (etymon) a jeho význam. Vzhledem k tomu, že část toponymie Marijampolského okresu z meziválečného období, zvolená za předmět výzkumu, je poměrně autentická a není ovlivněna slovotvornými modely cizího jazyka, bylo ve všech případech, po nalezení a určení obecných slov, s nimiž lze etymologizované podoby agronym spojovat a z nichž je lze odvozovat, a po uvedení významů apelativ, využito elektronického vydání Lietuvių kalbos žodyno (dále LKŽe).

S ohledem na příslušnost základových slov k určitým slovním druhům článek rozlišuje dvě skupiny zkoumaných toponym: I. Deriváty od substantiv (desubstantiva) a II. Deriváty od adjektiv (deadjektiva). V okolí Marijampolė bylo zaznamenáno 13 (4%) těchto derivátů. Početním zastoupením deadjektiva výrazně převyšují desubstantiva. Těch bylo zaznamenáno 315 (96%) (viz také přílohu, diagram 1). Podle základového slova se tyto deriváty člení do několika lexikálně-sémantických skupin: deriváty z různých fyziografických termínů, názvů rostlin a zvířat a dalších názvů různých přírodních či sociálních objektů a jevů.

1. DERIVÁTY OD SUBSTANTIV (DESUBSTANTIVA)

1.1. Deriváty z fyziografických termínů

–inė: Akmen-inė louka Klvr, Krsn, Lbv: litev. ãkmenas (akmuõ) ‚tvrdá hornina nebo její jednotlivý kus‘; Angl-inė pole Šil: litev. anglis ‚zbytek nedohořelého dřeva‘; Buiz-inė vesnice, pole KzR: litev. buizà ‚velké bláto, bahnisko, mokrá půda‘; Daub-inė louka Klvr: litev. daubà ‚údolí, sníženina, rokle‘; Dub-inė louka Krsn, Ldvn: litev. dùbė ‚prohlubeň, údolí‘, srov. litev. dubùs, –ì ‚důlkovitý, plný prohlubní‘; Duõb-inė louka Lbv: litev. duobė ‚vykopané nebo jinak zahloubené místo v zemi‘; Dùrp-inė louka Klvr, Ldvn, Ss: litev. dùrpa, dùrpos ‚uleželé a zuhelnatělé zbytky bahenních rostlin⁴‘; Gal-inė vesnice.

⁴ Názvy luk mohou být utvořeny přímo z litev. dùrpinė (subst.) ‚místo, kde se těží nebo vytěžila rašelina; jáma v rašeliništi‘.

84

Acta Linguistica Lithuanica LXVI

Dėl Marijampolės apskrities agronimų – priesagos -in- vedinių

KzR, louka Igl, 2 louky Klvr, louka Krsn, 2 louky Ldvn: litev. gãlas ‚místo, kde končí nějaký delší předmět; krajní část předmětu (začátek, konec)‘; Išdag-inė louka Ldvn, Mrj: litev. išdaga, išdagà ‚místo vypálené ohněm nebo sluncem na louce, v lese či rašeliništi, požářiště‘; Kaln-inė louka Klvr: litev. kálnas ‚vyvýšenina, kopec‘; Kañp-inė louka Klvr; Kamp-inė louka Prn; Kamp-inė 2 louky Igl, Klvr, louka Ldvn, Mrj, 2 louky Prn; Kamp-inė 2 louky Igl, louka Prn: litev. kañpas ‚okraj, kraj; strana; plocha, pozemek; okrajová část; kus‘; Klón-inė louka Gdl; Klon-inė louka Brb: litev. klónis ‚údolní místo, údolí, záhyb, sníženina, rokle‘; Krant-inė pole Ss: litev. krãntas ‚okraj země při řece, jezeře či moři; sráz‘; Kriauš-inė louka Klvr: litev. kriaušis ‚strmý, příkrý břeh, místo se strmým stoupáním‘; Kūpst-inė 2 louky Brb, 6 louky Gdl, 2 louky Klvr, 4 louky Lbv; Kupst-inė louka Brb, Gdl, 3 louky Klvr, 6 louky Lbv, louka Ldvn, 8 louky Krsn, louka Ss; Kupst-inė okrajové pozemky, louka Prn; louka Brb, Gdl, Igl, 3 louky Klvr, 2 louky Krsn, louka Lbv, Šil: litev. kùpstas ‚nějaká menší vyvýšenina, kupa, hrouda; kupa obilí (10 nebo 12 stop)‘; Mišk-inė pole Vv: litev. miškas ‚místo porostlé stromy; les‘; Mol-inė pole Krsn: litev. mólis ‚hnědá zemina, za vlhka plastická, používaná ve stavebnictví, k výrobě keramiky, modelování apod.‘, mõlė ‚jílovitá půda, jílovitá oblast‘; Pagir-inė louka KzR: litev. pagirė, pagirỹs ‚pole u lesa‘; Pakel-inė vesnice, louka KzR, louka Klvr, Ldvn: litev. pakelė, pakelỹs ‚místo u cesty, podél cesty; okraj cesty‘⁵; Pakriaus-inė louka Ldvn: litev. pakriáušė, pakriáušis ‚strmý, příkrý břeh nebo svah kopce, sráz‘; Paupel-inė vesnice, louka KzR: litev. paupelė, pāupelis ‚místo podél potoka‘; Paup-inė louka KzR: litev. paũpė, paupỹs ‚místo podél řeky, pobřeží‘; Pavieškel-inė louka Lbv: litev. pavieškelė, pavieškelỹs ‚místo podél hlavní cesty‘; Piesk-inė pole Ss: výpůjčka pieskà, piẽškas ‚písčitá půda, písčitá zemina‘; Pratekul-inė vesnice Krsn: litev. *pratekul(is) či podobně, srov. litev. pratekliai ‚pramen, vývěr (?)‘; Prūdel-inė louka Brb: litev. prūdėlis, srov. prūdas ‚rybník‘; Prūd-inė louka Gdl: výpůjčka prūdas; Šaltin-inė louka Lbv: litev. šaltinis ‚pramen vody vytékající ze země‘; Rubež-inė vesnice KzR: výpůjčka rubėžius ‚hranice pozemku či pole, mez‘; Rūd-inė pole Vv, louka Krsn; Rūd-inė louka Prn: výpůjčka rūda ‚nekvalitní, bažinatá půda s příměsí rašeliny, rašeliniště; půda s příměsí rudy‘; Tak-inė louka Igl: litev. tãkas ‚úzká pěšina; přen. úzký pruh pozemku‘; Tūrp-inė louka Brb: výpůjčka tùrpės ‚rašelina‘; Valak-inė 2 louky Igl; Valak-inė louka Prn: výpůjčka valãkas ‚pozemek o výměře asi dvaceti desetin‘; Žiegždr-inė okrajový pozemek Gdl: litev. žiegždra, žiegždrás ‚hrubý písek, štěrk, oblázky‘; Žiog-inė louka Ss: litev. žiogỹs ‚zaplavený okraj řeky, zátočina, slepé rameno; bažina či mokřina na břehu řeky nebo jezera‘; možný je také původ z litev. žiõgas, žiógis ‚skákavý rovnokřídlý hmyz (Tettigonia)‘; Žvirgžd-inė louka Igl: litev. žvirgždė ‚štěrkovitá půda‘;

⁵ Nelze přehlížet, že pomístní názvy mohou být utvořeny přímo z litev. pakelinis, -ė ‚nacházející se […] u cesty‘.

Straipsniai / Articles

85

DALIA SVIDERSKIENĖ

-inès: Angl-inès agr. Krsn: lit. anglìs⁶; Durp-inès louka KzR: lit. dùrpė, dùrpės; Kamp-inès louka Ss; Kamp-inès louka Igl: lit. kāmpas; Kėms-inès louka Krsn: lit. kėmsas „pařez nebo zemní kopeček porostlý mechem či trávou, kęsas“; Valāk-inès louka Klvr: výpůjčka valākas; Žiegžd r-inès kopec Gdl: lit. žiegždra, žiẽgždras;

-iniai: Krašt-iniai vesnice, louka Krsn: lit. krãštas „konec, zakončení, hranice, stěna; kousek, malý pozemek; trocha“;

-inis: Kamp-inis vesnice, louka Mrj, louka Prn: lit. kāmpas; Pagir-inis vesnice KzR: lit. pagirė, pagirỹs „okraj lesa; pole u lesa“⁷, Pavieškel-inis vesnice Ss: lit. pavieškelė, pavieškelỹs.

Bylo zjištěno, že v oblasti výzkumu se z fyziografických termínů tvoří největší podíl (40%) derivátů s příponou -in- (viz přílohu, diagram 2). V této skupině jsou nejproduktivnější deriváty s příponou -inė. Tvoří 91% všech místních názvů v této skupině. Ostatní deriváty se tvoří s variantami koncovky přípony -in-: 5% derivátů bylo vytvořeno s -inės, 3% s -inis. Byl zaznamenán jeden derivát s -iniai.

V oblasti výzkumu je mimořádně mnoho agronym pocházejících z lit. kùpstas. Deriváty s příponou -in-, jejichž základovým slovem je uvedené apelativum, byly zaznamenány téměř ve všech valsčích zkoumaného kraje (Balbieriškis, Gudeliai, Kalvarija, Liubavas, Liudvinavas, Krosna, Sasnava a Šilavotas). To by mohlo svědčit o tom, že v rovinatých oblastech nezůstala bez povšimnutí žádná nerovnost zemského povrchu a byla nějak pojmenována⁸ (v případě tvorby agronym – jako kupstas).

Z apelativa rūdà se poměrně často tvoří názvy, které zřejmě neoznačují pouze špatnou, bažinatou půdu s příměsí rašeliny, rašeliniště či půdu s příměsí rudy. Jsou možné případy, kdy rūdà označuje bahenní železnou rudu⁹.

Kampas a gãlas – další dvě apelativa, z nichž se často tvoří deriváty s příponou -in-.

V těchto okolních obcích nebyla zaznamenána taková agronyma, jejichž základovým slovem je nomenklatorický termín označující pojmenovávaný objekt.

⁶ Významy opakujících se obecných slov, s nimiž jsou spojovány etymologizované podoby agronym, z nichž jsou odvozovány, se v článku neuvádějí.

⁷ Místní název mohl být utvořen přímo z lit. pagirinis, -ė, avšak zapisovatel místních názvů do dotazníku pro vesnici Senovė ve valsči Kazlų Rūda takové údaje neuvádí. Protože slovotvorným základem agronyma je apelativum bez přípony (pagirỹs), považuje se útvar za derivát s příponou -in- (srov. poznámku 3).

⁸ Při výzkumu dalšího toponymického poddruhu Marijampolského kraje – složených oronym – bylo zjištěno, že v této oblasti se místní názvy často (89%) tvoří skládáním s lexémem kálnas v druhé části (viz Sviderskienė 2006: 57).

⁹ Dar žr. Vanagas 1996: 94–97, kur aiškindamas miesto vardo Kazlų Rūdà, priklausančio tiriamam arealui, kilmę, plačiai aptaria antrojo vietovardžio dėmens Rūdà kilmės aiškinimo galimybes.

86

Acta Linguistica Lithuanica LXVI

Dėl Marijampolės apskrities agronomų – priesagos –in- vedinių

1.2. Odvozeniny od názvů rostlin

-inė: Alksn-inė např. KzR, Ldvn: lit. alkšnis ‚listnatý strom z čeledi břízovitých (Alnus)‘; Arel-inė např. Klvr: lit. ārelis ‚mokřadní rostlina s dlouhými, silně vonícími listy (Acorus calamus)‘; Aržuol-inė např. Klvr, Aržuol-inė např. Lbv: lit. āržuolas ‚listnatý strom s velmi tvrdým dřevem (Quercus)‘; Asiūkl-inė např. Brb, Gdl, 2× Klvr, Krsn, Lbv, Prn, Šil; Asiūkl-inė např. Krsn; Asiūkl-inė např. Klvr, Ldvn, 2× Prn: lit. asiūklis ‚výtrusná rostlina z čeledi přesličkovitých s drobnými šupinovitými lístky, přeslička (Equisetum)‘; Aviž-inė např. Prn: lit. aviža ‚kulturní rostlina, jejíž zrno se používá jako krmivo i potravina (Avena); zrno této rostliny‘; Baland-inė např. Mrj: lit. balánda ‚taková rostlina z čeledi merlíkovitých (Chenopodium)‘¹⁰; Berž-inė např. Gdl, 4× Krsn: lit. béržas ‚listnatý strom s bílou kůrou (Betula)‘; Bulb-inė dial. Igl: přejaté bùlbė ‚zelenina, jejíž hlízy obsahují mnoho škrobu (Solanum tuberosum); hlíza této zeleniny‘; Búož-inė 2× Mrj: lit. búožė ‚orobinec, vraní oko (Typha)‘; Cibul-inė 3× Ldvn: přejaté cìbulis ‚cibule (Allium cepa)‘; Česnak-inė např. Gdl: přejaté česnākas ‚zelenina pronikavého zápachu (Allium sativum)‘; Dilgėl-inė např. Mrj: lit. dilgėlė ‚bylina, jejíž stonek a listy mají žahavé chloupky (Urtica)‘; Dirs-inė např. Ldvn: lit. dirsė ‚lipnicovitý plevel, rostoucí obvykle v žitě (Bromus)‘; Drebul-inė např. KzR: lit. drebulė ‚takový strom s chvějícími se listy, osika (Populus tremula)‘; Egl-inė 2× Krsn: lit. ẽglė ‚stálezelený jehličnatý strom s hustými větvemi tvořícími kuželovitou korunu (Picea)‘; Geguž-inė 2× Krsn; Geguž-inė např. Igl, Prn: lit. gegužė (gegužės rūtós) ‚takové byliny rostoucí na úhorech‘, gegùžis ‚přeslička, kežėtys (Equisetum)‘; Glúoks-ninė např. Prn: lit. glúoksnis ‚strom z čeledi vrbovitých, jíva (Salix)‘; Glúos-ninė např. Brb, 2× Prn: lit. glúosnis ‘gluosninių šeimos medis, žilvitis (Salix)’; Karkl-inė např. Krsn, Lbv; Karkl-inė např. Klvr: lit. kãrklas ‚strom nebo keř z čeledi vrbovitých (Salix cinerea)‘, srov. lit. kãrklės ‚takové byliny‘; Klev-inė příjmení, např. Šil: lit. klėvas ‚strom z čeledi javorovitých se širokými laločnatými listy, medovník (Acer)‘; Kopūst-inė dial. Igl, např. Klvr: lit. kopūstas ‚listová zelenina z čeledi brukvovitých (Brassica)‘; Lapūg-inė 3× Klvr; Lapūg-inė např. Krsn: přejaté lapūgas ‚blatouch bahenní (Caltha palustris)‘; Lapūk-inė 3×.

¹⁰ K původu místních názvů viz také LVŽ I 322–333, kde se uvádí možnost vykládat původ místních názvů z lit. balandė, balandis ‚takový pták, holub; divoký holub (Columba)‘. Podle názoru autorky článku je zřejmě možná i jiná verze výkladu původu místního názvu. Na základě údajů Baltų kalbų atlaso se zjistilo, že obecné slovo balandis se užívá na celém území žemaitského nářečí, v sousedních západních aukštaitských nářečích a v některých východních aukštaitských nářečích panevėžiškiai (s. 89). Ve zkoumané oblasti litevštiny se užívá apelativum karvėlis, které je podle údajů uvedeného atlasu rozšířeno ve většině Litvy: na celém území aukštaitských nářečí, stejně jako v některých jižních a východních nářečích jižních žemaitských raseiniškiai (srov. s. 90; viz také mapa na s. 149). S přihlédnutím k tomu je název louky v článku spojován s lit. balánda a řazen do oddílu desubstantivních odvozenin, do sémantické skupiny odvozenin od názvů rostlin.

Straipsniai / Articles

87

DALIA SVIDERSKIENĖ

Krsn: přejaté lapūkas ‚blatouch bahenní (Caltha palustris)‘; Léndr-inė 2× Lbv: lit. léndrė ‚vodní rostlina z čeledi lipnicovitých s dlouhým dutým stonkem; rákos obecný (Phragmites communis)‘; Néndr-inė 2× Gdl, např. Lbv; Nendr-inė 2× Gdl, 4× Krsn, Lbv, Ldvn; Nendr-inė např. Igl, Klvr: lit. néndrė ‚vodní rostlina z čeledi lipnicovitých s dlouhým dutým stonkem (Phragmites communis)‘; Papart-inė např. Klvr: lit. papartis ‚výtrusná rostlina s velkými členěnými listy (Dryopteris)‘; Pupelaišk-inė např. Ldvn: lit. *pupelaiškė nebo podobně, srov. lit. pùpalaiškė ‚léčivá rostlina z čeledi hořcovitých, rostoucí v bažinách (Menyanthes trifoliata)‘; Pùš-inė, Puš-inė např. Krsn: lit. pušis ‚stálezelený strom s dlouhými jehlicemi a kulatými šiškami (Pinus)‘; Rug-inė např. Klvr: lit. rugiai, rugýs ‚lipnicovitá (obvykle ozimá) obilnina, z jejíž mouky se peče chléb (Secale); pole, na němž tato obilnina roste‘; Sãman-inė např. Brb; Saman-inė 3× Krsn, např. Lbv; Sama-ninė 2× Klvr, např. Šil: lit. sãmana ‚výtrusná rostlina vlhkých míst s kořenovými vlásky namísto kořenů (Bryophyta)‘; Serbent-inė např. Lbv, Ss; Serbent-inė např. Ldvn: lit. serbentà, serbẽntas ‚ovocný keř s jedlými sladkokyselými červenými, nažloutlými či černými bobulemi (Ribes)‘; Siūkl-inė 2× Lbv; Siūkl-inė např. Klvr: lit. siūklė, siūklis ‚výtrusná rostlina z čeledi přesličkovitých s drobnými šupinovitými lístky, přeslička (Equisetum)‘; Skrobl-inė dial. Ss: lit. skroblas ‚strom z čeledi břízovitých s tvrdým dřevem (Carpinus)‘; Smilg-inė např. Lbv; Smilg-inė např. Ldvn: lit. smilga ‚tráva z čeledi lipnicovitých s květenstvím v podobě laty (Agrostis)‘; Smukn-inė např. Krsn, Smukn-inė např. Igl: lit. smùknė, smuknià ‚nízká rostlina podobná ostřici, rostoucí na vlhkých místech‘; Spālgen-inė např. Lbv: lit. spālgena ‚brusinka‘; Stadal-inė např. Ldvn: lit. stadalė ‚vytrvalý okrasný keř nebo strom (Cornus)‘; Šeltėkšn-inė např. Igl: lit. šeltėkšnis ‚keř nebo stromek z čeledi řešetlákovitých (Frangula)‘; Šer-inė např. Klvr, Mrj: lit. šerys ‚nekvalitní, tvrdá tráva‘¹¹; Šermukšn-inė např. Ldvn: lit. šermùkšnis ‚strom z čeledi růžovitých s červenými plody (Sorbus)‘; Šlyn-inė např. Brb: lit. šlýnas, šlýnė ‚šedavě modrý nebo bělavý mazlavý jíl s příměsí organických látek; půda z takového jílu‘; Švėndr-inė např. Ldvn: lit. švėndrė ‚rákos (Phragmites)‘; Uos-inė např. Brb: lit. úosis ‚strom z čeledi olivovníkovitých se zpeřenými listy a tvrdým dřevem (Fraxinus)‘; Viksu-inė např. Brb, Klvr, Lbv; Viksu-inė např. Klvr: lit. viksva ‚vytrvalá bylina z čeledi šáchorovitých (Carex)‘; Vikšr-inė např. KzR: lit. vikšris ‚ostřice (Carex); tato rostlina jako tráva či seno‘; Vingir-inė např. Šil: lit. vingiris ‚rod vytrvalých bylin z čeledi pryskyřníkovitých (Thalictrum)‘; Vinkšn-inė např. Krsn: lit. vinkšna, vinkšnà ‚strom z čeledi jilmovitých (Ulmus)‘; Žolyn-inė místní název Mrj: lit. žolýnas ‚jakákoli bylina (rostoucí či utržená)‘, lit. žolýnė ‚místo zarostlé bylinami‘; -inė̀s: Nendr-inės např. Lbv: lit. néndrė; Saman-inės např. Gdl: lit. sãmana; Smilg-inės např. Gdl: lit. smilga;

¹¹ Názvy luk mohou být vytvořeny přímo z lit. šėrinis, -ė ‚drsný, tvrdý jako štětiny‘.

88

Acta Linguistica Lithuanica LXVI

Dėl Marijampolės apskrities agronomų – priesagos –in- vedinių

-inis: Aržuol-inis pv. Igl: litevsky áržuolas; Brōk-inis dr. Ss: litevsky brōkas ‚taková zelenina; hlíza této zeleniny; řepa (Beta)¹²; Rōp-inis dr. Ss: litevsky rōpė ‚krmná či jedlá zelenina z čeledi brukvovitých, s dlouhým nebo kulatým, silným kořenem (Brassica rapa)’; Saman-inis pv. Gdl: litevsky sāmana; Skirp st-inis ar. Krsn: litevsky skirpštas ‚buk (Fagus)’; Skrobl-inis l. Lbv: litevsky skrōblas; Skruobl-inis pv. Gdl: litevsky skrūoblas ‚strom z čeledi břízovitých s tvrdým dřevem (Carpinus)’; Tabok-inis l. dalis Ss: litevsky tabokà, tabōkas ‚rostlina z čeledi lilkovitých (Nicotiana)’.

Bylo zjištěno, že ve skupině odvozenin od názvů rostlin výrazně převažují odvozeniny s příponou -inė. Tvoří 91% všech místních názvů této skupiny. Ostatní odvozeniny se tvoří pomocí koncovkových variant přípony -in-: pomocí -inės jsou vytvořena 2% odvozenin, pomocí -inis 7%. Odvozeniny s -iniai nebyly zaznamenány.

Ve zkoumané oblasti se agronyma tvoří z názvů stromů (alksnis, áržuolas, skirpštas, skrōblas, vìnkšna, vinkšnà) i z názvů rostlin rostoucích na různých místech: na mokrých místech (ārelis), na polích (asiūklis), v zahradách (brōkas, rōpė), na loukách (smilga) a na polích (avižà). Nejčastějšími základovými slovy jsou tyto lexémy: asiūklis, réndare, sāmana, viksva.

Ze zápisů místních názvů zkoumané podtřídy užívaných v živém jazyce v meziválečném období vyplývá, že názvy míst s příponou -in- a jejími koncovkovými variantami se současně v témže místním prostoru tvoří z variant s asiūkl- ir siūkl-, které ukazují na souvislost s litevským asiūklis a litevským siūklė, siūklis; s lapūk- ir lapūg-, které ukazují na souvislost s výpůjčkou lapūgas a výpůjčkou lapūkas; s lendr- ir nendr-, které ukazují na souvislost s litevským lėndrė a litevským nénd-rė; s skrobl- ir skruobl-, které ukazují na souvislost s litevským skrōblas a litevským skrūoblas. Předpokládá se, že rozmanitost variantních lexémů odhalená tímto výzkumem by mohla být považována za specifický rys charakteristický pro zkoumanou oblast.

1.3. Odvozeniny od názvů zvířat

-inė: Ánt-inė pv. Gdl: litevsky ántis ‚domácí nebo divoký vodní pták (Anas)’; Barsuk-inė ar. Šil: litevsky barsūkas ‚dravý savec s hrubou srstí, jezevec (Ursus meles)’; Dėl-inė pv. Brb; Dėl-inė pv. Brb; Dėl-inė pv. Ldvn: litevsky dėlė ‚krev sající krev, sladkovodní červ, pijavice (Hirudo medicinalis)’; Gaid-inė pv. Ldvn: litevsky gaidỹs ‚domácí pták, samec slepice (Gallus gallinaceus)’; Gyvat-inė pv. Krsn; Gyvat-inė pv. Klvr: litevsky gyvātė ‚plazící se živočich s dlouhým tělem, bez nohou a s jedovatými zuby, zmije, zlá, syčící (Vipera berus)’; Jarub-inė pv. Prn: litevsky jarubė ‚pták z čeledi tetřevovitých, bělokur, tetřívek (Tetrao bonasia)’; Ožk-inė pv. Klvr: litevsky ožkà ‚menší rohatý přežvýkavec (obvykle domácí), chovaný pro mléko a maso’; Pemp-inė pv. KzR: litevsky pėmpė ‚menší bahenní pták z čeledi čejkovitých (Vanel-

¹² Na druhou stranu nelze vyloučit možnost, že místní názvy vznikly z osobního jména Brōkas (LPŽ I 312).

Straipsniai / Articles

89

DALIA SVIDERSKIENĖ

lus vanellus)’; Turkl-inė míst. Klvr: litev. turklỹs ‚hmyz z čeledi cvrčkovitých, žijící ve vlhké půdě, krtonožka (Gryllotalpa gryllotalpa)’; Vārl-inė 2 míst. Lbv; míst. Ldvn; Varl-inė míst. Klvr: litev. varlė ‚živočich ze třídy obojživelníků s dlouhými zadními končetinami (Rana)’; Žvirbl-inė míst. Klvr: litev. žvirblis ‚drobný pták z čeledi pěnkavovitých, žijící na statcích a ve městech (Passer)’;

-in ė: Ang-inės míst. Šil: litev. angis ‚plaz s dlouhým tělem bez nohou a jedovatými zuby; […] zlá žena, čarodějnice (Vipera berus)’, srov. pr. angis ‚had, zmije’ (Mažiulis 1988: 77)¹³; Gaīd-inės míst. Ldvn: litev. gaidỹs; Vārn-inės míst. Krsn: litev. vārna ‚pták z čeledi krkavcovitých se šedým a černým peřím (Corvus corone)’; Vilk-inės míst. Klvr: litev. vīlkas ‚šelma z lesů podobná psovi (Canis lupus)’, srov. kap vilkai ‚velmi tmaví’ Mrj (LKŽe).

-inis: Vanag-inis míst. Gdl: litev. vā nagas ‚druh z podčeledi jestřábů, dravý pták s krátkým zahnutým zobákem a ostrými drápy’.

V okolí Marijampolė se při tvoření agronym od názvů zvířat nejčastěji uplatňuje přípona -inė, pomocí níž bylo vytvořeno 77% odvozenin. Pomocí dalších koncovkových variant přípony -in-, -inės a -inis, se tvoří 18%, respektive 5% všech odvozenin této skupiny. Odvozeniny s -iniai nebyly ve zkoumané oblasti zaznamenány.

Rozmanitost názvů drobných krajinných prvků odvozených od názvů zvířat je poměrně velká. Zvlášť pestré jsou odvozeniny od názvů ptáků (domácích i divokých) (ántis, gaidỹs, jarubė, pémpė, vā n agas, vārna, žvirblis). Tvoří se také z názvů plazů (angis, gyvatė), hmyzu (turklỹs), domácích zvířat (ožka) a šelem (vīlkas).

Bylo zjištěno, že odvozeniny s příponou -inė(s) v této kapitole se nejčastěji tvoří z lexémů dėlė a varlė. Z toho lze zřejmě usuzovat, že půda, louky, pole a další podobné krajinné prvky v okolí Marijampolė, jejichž názvy byly zaznamenány v meziválečných dotaznících, se nacházely na mokrých, vodou zaplavovaných místech.

1.4. Odvozeniny z jiných apelativ (z názvů různých přírodních či společenských objektů, jevů apod.)

-inė: Audekl-inė louka Krsn: litev. áudeklas ‘materiál, který se tká nebo je utkaný, tkanina’; Barag-inė louka KzR; Barag-inė louka KzR: výpůjčka barāgas ‘přístřešek na seno, slámu či rašelinu, který se zvedá a spouští zavěšením na čtyřech tyčích; přístřešek manéže; kůlna’¹⁴; Bravor-inė louka Igl, Šil: výpůjčka brāvoras ‘pálenice nebo pivovar’

¹³ K výkladu původu takových místních názvů viz také LVŽ I 98–99.

¹⁴ K výkladu původu takových místních názvů viz také LVŽ I 362.

90

Acta Linguistica Lithuanica LXVI

Dėl Marijampolės apskrities agronomų – priesagos -in- vedinių

pivovar’; Gelež-inė louka Lbv: litev. geležis ‘nejrozšířenější kov v přírodě (Fe)’; Guñb-inė louka Lbv: litev. guñbas ‘výrůstek či ztluštění na stromě (rostlině), zprohýbání; nějaká nadutost’; Járd-inė louka Ldvn: litev. járdas ‘míra délky […]’; Kačerg-inė louka Lbv: výpůjčka kačérga ‘pohrabáč, míchadlo’; Kapč-inė louka Klvr: výpůjčka kãpčius ‘navršená hromada zeminy (mez) k označení hranice pole, meze či zdi, hraniční mezník, vyvýšenina’; Kūgėl-inė louka Lbv: litev. kūgėlis ‘kopeček, vyvýšenina’; Lakšt-inė louka Krsn: litev. lãkštas ‘něco rozprostřeného, deska’; Lap-inė okraj pole Šil: litev. lãpas ‘dýchací orgán rostliny, obvykle v podobě tenké zelené plošky vyrůstající ze stonku nebo větve (folium)’; Lazd-inė louka Krsn: litev. lazdà ‘keř či strom, na němž rostou ořechy (Corylus avellana)’; Mūr-inė louka Klvr: výpůjčka mūras ‘zeď, oplocení z cementu, kamene či cihel’; Pabarzd-inė louka Klvr: litev. pabarzdė ‘zbylé delší nepokosené stonky trávy či obilí na okraji řádku’; Padaž-inė louka Mrj: litev. pãdažas ‘omáčka k jídlu, dip’; Patãš-inė louka Klvr: litev. pãtašas ‘tekutý hnůj, močůvka’; Plauš-inė 2. louka Krsn: litev. plaušė ‘střepina, úlomek, tříska’, srov. litev. plaušas ‘vlákna lýkovité rostliny’; Plien-inė louka Klvr: litev. pliẽnas ‘železný kov – slitina železa, uhlíku a dalších prvků’; Pravor-inė 2. louka Gdl; Pravor-inė louka Igl: výpůjčka prãvoras ‘pálenice nebo pivovar, bravor’; Pùs-inė louka Klvr, Mrj; Pus-inė louka Lbv: litev. pùsė ‘střed místa či věci; místo ležící obvykle na jedné ze dvou stran či okrajů něčeho; kraj, strana’¹⁵; Saul-inė louka Mrj: litev. sáulė ‘paprsky, světlo a teplo tohoto nebeského tělesa’; Sidãbr-inė okraj pole, louka Krsn: litev. sidãbras ‘drahý, nerezavějící bílý kov’; Smãl-inė odvodněný pozemek Vv: výpůjčka smalà ‘pryskyřice či dehet získávané zahříváním’; Sodyb-inė louka Ldvn: litev. sodyba ‘místo, kde stávaly domy, místo bývalého hospodářství’¹⁶; Sói̇́est-inė louka Lbv: litev. sói̇́estas ‘ztuhlý tuk získávaný ze smetany’, srov. „Země jako máslo“ (úrodná, dobře obdělávaná)¹⁷; Šulin-inė louka Klvr: litev. šulinỹs ‘uměle vyhloubená hluboká jáma (obvykle s vyzdívkou), chráněná před sesouváním zeminy, k získávání vody z vodonosných vrstev’; Tašl-inė louka Igl: litev. tašlà ‘hmota mouky rozmíchané v tekutině’; Triėdal-inė louka Ldvn: litev. triėdalas ‘řídké výkaly’; Trūb-inė louka Lbv: výpůjčka trūbas ‘trubka’; Var-inė louka Ldvn: litev. vãris ‘kov červenavě žluté barvy (Cu)’; Vidur-inė louka Klvr: litev. vidurỹs ‘místo stejně nebo přibližně stejně vzdálené od všech stran nebo od dvou stran; střed či téměř střed předmětu, těla nebo místa’, dále

¹⁵ Názvy luk Pùsinė louka Klvr, Mrj mohou být utvořeny přímo z litev. pùsinis, -ė ‘náležející napůl dvěma, vlastněný či užívaný dvěma’.

¹⁶ Stanovený způsob tvoření místního názvu pomocí přípony i slovotvorný základ podporují doplňující údaje, které uvedl zapisovatel místních názvů v dotazníku pro ves Armoniškiai v okrese Liudvinavas: „Dříve na tom místě bývalo hospodářství“.

¹⁷ Je třeba upozornit, že podle údajů LKŽe nebyla tato ilustrační věta zaznamenána z živé řeči, nýbrž pochází ze Slovníku litevského spisovného jazyka, litevsko-německé části, sv. I–V, Heidelberg, 1932–1968 (sestavili M. Niedermannas, A. Sennas, F. Brenderis a A. Salys).

Straipsniai / Articles

91

DALIA ŠVIDERSKIENĖ

na druhé straně může pocházet z litevského vidurinis, -ė „stejně nebo přibližně stejně vzdálený od okrajů směrem ke středu ze všech stran nebo ze dvou stran; nacházející se uprostřed něčeho nebo mezi něčím (z hlediska místa)“; Vopn--inė např. Krsn: přejaté vopnà „vápno“; Žagar-inė např. Brb: litevské žãgaras „bezlistá větvička (obv. suchá), chrastí“;

–inė: Ariėlk-inės např. Klvr: litevské arielkà „vodka“; Grebl-inės např. Lbv: litevské greb̃lÿs „ruční zemědělský nástroj k hrabání sena, obilí apod. a k nakypřování půdy“; Smal-inės nebo Krsn, např. Lbv: přejaté smalà;

–inis: Karčem-inis v oblasti Mrj: přejaté karčemà „hospoda“; Pus-inis např. Prn: litevské pùsė¹⁸; Smal-inis v lokalním nářečí Ss: přejaté smalà; Sodyb-inis v obci Ldvn: litevské sodýba „místo, pozemek kolem domu se všemi hospodářskými budovami; místo, kde stávaly budovy, místo bývalého hospodářstv퓹⁹

Jak ukázal výzkum, produktivita koncovkových variant přípony -in- -inis, -inė(s) se v probírané skupině toponym liší. Nejčastěji se zde tvoří deriváty na -inė – 84%, s -inės a -inis se tvoří po 8% derivátů.

V této skupině derivátů je poměrně velké množství a rozmanitost základových slov. Některé (s gùmbas, kūgėlis, lākštas aj.) deriváty s příponou -in- mají rozlišovací význam, jiné druhový (s vopnà, žãgaras aj.) a další (s barãgas, brãvoras, karčemà aj.) přivlastňovací význam.

Jak ukazují údaje z rozboru místních jmen, mezi deriváty s příponou -in- od podstatných jmen (desubstantiva) jsou mnohem častější fyziografické termíny (40%) a názvy rostlin (39%) než názvy různých přírodních objektů, objektů společenského prostředí a jevů (14%); od názvů zvířat se probírané deriváty tvoří nejméně často (7%) (viz také přílohu, diagram 2). Je to zřejmě dáno samotným předmětem zkoumání – názvy polí, půd, polností, luk či pastvin.

2. DERIVÁTY OD PŘÍDAVNÝCH JMEN (DEADJEKTIVA)

Několik zaznamenaných derivátů s příponou -in- jsou deadjektiva:

–inė: Dilg-inė např. Krsn; Dilg-inė nebo Klvr, např. Krsn, Mrj; Dilg-inė např. Ldvn: litevské dilgùs, -i „pichlavý, ostrý“; Dvirāt-inė např. Ldvn: litevské dvirãtis, -ė „mající dvě kola“; Pailg-inė např. Igl: litevské pailgas, -à „který má větší délku než šířku, protáhlý“; Plik-inė např. Mrj: litevské plikas, -à „bez přirozeného pokryvu (vlasů, vlny, peří-

¹⁸ Jméno louky může být utvořeno přímo z litevského pùsinis „náležející dvěma, užívaný dvěma“.

¹⁹ Název půdy by mohl být utvořen přímo z litevského sodýbinis, -ė „nacházející se na místě bývalého hospodářství“. Protože zapisovatel místních jmen v dotazníku z vesnice Kirkiliavas v obci Liudvinavas tyto údaje neuvádí, považuje se útvar za derivát s příponou -in-.

92

Acta Linguistica Lithuanica LXVI

Dėl Marijampolės apskrities agronomų – priesagos -in- vedinių

nů, vegetace, listů)’; Rudāž-inė např. Lbv: *rudāvas, srov. litev. rūdas, -à ‚tmavě žlutý‘; Šakót-inė např. KzR: litev. šakótas, -a ‚rozvětvený, s odbočkami, nesouvislý‘; Šalt-inė např. Krsn: litev. šáltas, -à ‚pomalu se prohřívající, s prameny (o půdě)‘; Vėlyv-inė např. Ldvn: litev. vėlyvis, -ė ‚pozdní, pozdější‘;

-inė: Dilg-inės dr., např. Ss: litev. dilgùs, -ì.

Jak je vidět, kromě základů označujících mimo jiné tvar (dvirātis, -ė; pailgas, -à; šakótas, -a), barvu (rūdas, -à) a určité vlastnosti půdy (šáltas, -à) se od litevského dilgùs, -ì, označujícího vlastnosti rostlin, nejčastěji tvoří deriváty pomocí sufixu -inė(s).

Je zřejmé, že produktivita koncovkových variant sufixu -in- -inė a -inės není v probírané skupině toponym stejná. Naprostá většina (12 ze 13) těchto pomístních jmen jsou deriváty se sufixem -inė. Deriváty s -inis a -iniai se v těchto oblastech od přídavných jmen netvoří.

Podle výsledků provedeného výzkumu je produktivita koncovkových variant sufixu -in- -inė, -inės, -inis, -iniai značně rozdílná (viz přílohu, diagram 3). Nejvíce derivátů se ve zkoumané oblasti tvoří pomocí -inė – 89%; pomocí -inės – 5%, pomocí -inis – 4,5%. Nejméně derivátů se tvoří pomocí -iniai – 0,3%.

3.

ZÁVĚRY

Tento další výzkum místních názvů Marijampolského kraje umožnil podrobněji nahlédnout do onymické a apelativní lexiky regionu. Dosud provedené areálové výzkumy toponymie nedoložily tak hojné užívání sufixu -in- při tvoření derivátů z apelativ, jaké bylo doloženo v meziválečných dotaznících z Marijampolského kraje. Jde o nový poznatek, který doplňuje výsledky výzkumu toponym jižní části litevského jazykového území.

Na základě cenných informací z dotazníků Žemės vardų se předpokládá, že způsob tvoření zkoumaných místních názvů byl určen přesně. Máme na mysli takové agronymy, jejichž slovotvorným základem může být jak apelativum bez sufixu (v takových případech se útvar považuje za derivát a jeho sufix za slovotvorný afix), tak apelativum se sufixem. V posledně uvedeném případě jsou agronymy považovány za primární a do seznamu zkoumaných místních názvů nejsou zařazeny. Základová slova (etymony) agronymů odhalená touto slovotvornou analýzou budou v budoucnu důležitá při přípravě syntetického díla litevské toponomastiky Lietuvos vietovardžių žodyną. Pomohou určit přesnější výklady původu pomístních jmen a jejich místo ve vytvářených hnízdech.

Při dodržení zvolených klasifikačních hledisek bylo zjištěno, že z hlediska příslušnosti základových slov k určitým slovním druhům je nejpočetnější skupina substantivních derivátů (desubstantiv). Tvoří 96% všech derivátů se sufixem -in-. Další část (4%) zkoumaných pomístních jmen tvoří adjektivní deriváty se sufixem -in- (deadjektiva).

Straipsniai / Articles

93

DALIA SVIDERSKIENĖ

Určená základová slova zkoumaných agronym umožňují povšimnout si, že na tomto území je mimořádně mnoho místních názvů odvozených od litevského kūpstas ‚kopeček‘. Odvozeniny s příponou -in-, jejichž základovým slovem je uvedené apelativum, byly zaznamenány téměř ve všech valsích zkoumaného kraje. To by mohlo svědčit o tom, že v rovinatých oblastech nezůstala nepovšimnuta žádná nerovnost zemského povrchu a že ze slov, která je pojmenovávala, se ve velké míře tvořila také pomístní jména.

Odvozeniny s příponou -in- od názvů zvířat se často tvoří z lexémů dėlė a varlė; z apelativa rūdā se navíc často tvoří odvozeniny z fyziografických termínů. Z toho lze usuzovat, že půda, louky, pole a další podobné objekty zemského povrchu se v okolí Marijampolė nacházely na podmáčených, vodou zaplavovaných místech.

Analýza agronym zaznamenaných v dotaznících, která pocházejí z názvů rostlin, ukázala, že zde se nejčastěji tvořila z obecných slov asiūklis, nendrė, sąmana a viksva.

Záznamy místních názvů této třídy (podtřídy), užívaných v živé řeči v meziválečném období, ukazují, že ve stejné době se v témže místním prostoru názvy míst s příponou -in- a jejími koncovkovými variantami tvořily vedle forem s kořeny asiūkl- a siūkl-, které ukazují na souvislost se slovy asiūklis a siūklė, siūklis (Asiūklinė pv. Krsn; Asiūklinė pv. Klvr, Ldvn, Prn a Siūklinė pv. Lbv; Siūklinė pv. Klvr), s kořeny lapūk- a lapūg-, které ukazují na souvislost se slovy lapūgas a lapūkas (Lapūginė pv. Klvr, Lapūginė pv. Krsn a Lapūkinė pv. Krsn), s kořeny lendr- a nendr-, které ukazují na souvislost se slovy lendre a nendre (Léndrinė pv. Lbv a Néndrinė pv. Gdl, Lbv, Nendrinė pv. Gdl, Krsn, Lbv, Ldvn, Nendrinė pv. Igl, Klvr), s kořeny skrobl- a skruobl-, které ukazují na souvislost se slovy skroblas a skruoblas (Skroblinė dr. Ss, Skroblinis l. Lbv a Skruoblinis pv. Gdl). Rozmanitost variantních lexémů, kterou tato studie odhalila, by mohla být považována za specifický rys charakteristický pro zkoumané území. V dosavadních jiných výzkumech litevské areální toponymie nebyl tomuto jevu – užívání sousedních forem při tvoření odvozenin se stejnou příponou – věnován žádný pozornost.

Bylo zjištěno, že mezi základovými slovy zkoumaných onym jsou mnohem častější různé fyziografické termíny (40%) a názvy rostlin (39%) než názvy předmětů a jevů přírodního a sociálního prostředí (14%) nebo názvy zvířat (7%). Předpokládá se, že je to dáno samotným zkoumaným objektem – názvy orné půdy, obdělávaných pozemků, polí, luk či pastvin.

Ve skupině deadjektivních odvozenin se od základových slov označujících tvar (dvirātis, -ė; pailgas, -à; šakótas, -a), barvu (rūdas, -à) a určité vlastnosti půdy (šáltas, -à) nejčastěji tvoří odvozeniny s příponou -in- v jižní litevské jazykové oblasti ze slova litevského dilgūs, -i, které označuje vlastnosti rostlin.

Lexémy zjištěné v průběhu výzkumu, z nichž se tvoří odvozeniny s příponou -in-, ukázaly charakteristické rysy reliéfu Marijampolského kraje, jeho flóru a faunu i názvy předmětů a jevů sociálního prostředí spojené s jižní částí Litvy. Tyto údaje by mohly být důležité pro etnology i badatele z jiných oborů a pomohly by lépe poznat lidi, kteří zde žili, jejich mentalitu a vnímání světa.

Aby se zachovala nejmenší pomístní jména jako specifická a nejproměnlivější část slovní zásoby, je nezbytné v jejich výzkumu i publikování pokračovat.

94

Acta Linguistica Lithuanica LXVI

Dėl Marijampolės apskrities agronomų – priesagos -in- vedinių

PŘÍLOHA

DIAGRAM 1. Základová slova derivátů se sufixem -in- z hlediska příslušnosti k určitým slovním druhům

DIAGRAM 2. Lexikálně-sémantické skupiny základových slov derivátů se sufixem -in-

DIAGRAM 3. Produktivita variant koncovek sufixu -in-

Straipsniai / Articles

95

DALIA SVIDERSKIENĖ

ZKRATKY LOKALIZAČNÍCH ODKAZŮ

Brb – Balbieriškis (okres Prienai) Gdl – Gudėliai (sam. území Marijampolė) Igl – Igliškėliai (sam. území Marijampolė) Klvr – Kalvarija (sam. území Marijampolė) Krsn – Krosna (okres Lazdijai) KzR – Kazlų Rūda Lby – Liubavas (sam. území Kalvarija)

Ldyn – Liudvinavas (sam. území Marijampolė) Mrj – Marijampolė Prn – Prienai Ss – Sasnavà (sam. území Marijampolė) Šil – Šilavótas (okres Prienai) Vv – Veiveriai (okres Prienai)

DALŠÍ ZKRATKY

ar. – orba dab. – současný dkt. – podstatné jméno drb. ž. – obdělávaná půda

dr. – půda gn. – pastvina lg. – rovina lie. – litevský pan. – podobně

plg. – srovnej ppr. – obvykle pr. – pruský prk. – přenesený význam

pv. – louka pvd. – příjmení skol. – výpůjčka vnt. – jednotka vv. – místní jméno

ŠALTINIAI

Baltų valodų atlants. Prospekts = Baltų kalbų atlasas. Prospektas = Atlas of the Baltic Languages. A Prospect, sudarytojos ir įvado autorės: Danguolė Mikulėnienė, Anna Stafecka; žemėlapių komentarų autorės: Ilga Jansone, Anna Stafecka, Rima Bacevičiūtė, Asta Lesk auskaitė; žemėlapių kompiuterinį variantą parengė Edmundas Trumpa. Rīga: Latvijas Universitātes Latviešu valodas institūts, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2009.

LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas, elektroninis variantas. Redaktorių kolegija: Gertrūda Naktinienė (vyr. red.), Jonas Paulauskas, Rimutė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008. Prieiga internete: www.lkz.lt.

LPŽ I–II – Lietuvių pavardžių žodynas 1–2, red. Aleksandras Vanagas. Vilnius: Mokslas, 1985–1989.

LVŽ I – B i l k i s L a i m u t i s, M a c i e j a u s k i e n ė V i t a l i j a, R a z m u k a i t ė M a r i j a. Lietuvos vietovardžių žodynas 1. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008.

LITERATŪRA

B a r t k u t ė N e r i j a 2008: Joniškio rajono teritorijos toponimija: daryba ir raidos polinkiai. Daktaro disertacija. Vytauto Didžiojo universitetas, Šiaulių universitetas.

B i l k i s L a i m u t i s 2008: Lietuvių helonimų daryba. Priesaginiai ir priesagėtieji helonimai. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

96

Acta Linguistica Lithuanica LXVI

Dėl Marijampolės apskrities agronimų – priesagos -in- vedinių

Endzelytė Renata 2004: Šiaurės vidurio Lietuvos agronimai. – Vārds un tā pētīšanas aspekti. Rakstu krājums 8, 80–89.

Endzelytė Renata 2005: Šiaurės vidurio Lietuvos vietovardžiai. Daktaro disertacija. Vytauto Didžiojo universitetas.

Kačinaitė Dalia 2009: Priesaginės darybos lietuvių oronimai. Daktaro disertacija. Vytauto Didžiojo universitetas, Lietuvių kalbos institutas.

Kniūkšta Pranas 1976: Priesagos –inis būdvardžiai: daryba, reikšmės, gramatiniai sinonimai. Vilnius: Mokslas.

Kniūkšta Pranas 2000: Iš priesagos –inis būdvardžių praeities ir dabarties. – Kalbos kultūra 73, 35–47.

Mažiulis Vytautas 1988: Prūsų kalbos etimologijos žodynas 1. Vilnius: Mokslas.

Mickienė Ilona 2001: Telšių rajono toponimų daryba. Daktaro disertacija. Vytauto Didžiojo universitetas.

Mickienė Ilona 2006: Dėl agronimų darybos. – Kalbų studijos 8, 27–30.

Razmukaitė Marija 1998: Lietuvos priesaginiai oikonimai. Daktaro disertacija. Lietuvių kalbos institutas ir Vytauto Didžiojo universitetas.

Savukynas Bronys 1963: Kilmininkiniai lietuvių vietovardžiai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 6, 235–246.

Sinkevičiūtė Daiva 2006: Sociolingvistinė situacija šiaurės rytų Lietuvoje tarpukario anketų duomenimis. – Baltistica 41(3), 497–506.

Sviderskienė Dalia 2005: Marijampolės apskrities Marijampolės valsčiaus vietovardžių darybos ir kilmės polinkiai. – Acta Linguistica Lithuanica 52, 91–118.

Sviderskienė Dalia 2006: Marijampolės apskrities sudurtiniai oronimai. – Lituanistica 4(68), 47–59.

Sviderskienė Dalia 2010: Marijampolės apskrities asmenvardinės kilmės agronimų darybos bruožai. – Acta Linguistica Lithuanica 62–63, 97–127.

Vanagas Aleksandras 1970: Lietuvos TSR hidronimų daryba. Vilnius: Mokslas.

Vanagas Aleksandras 1996: Lietuvos miestų vardai. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.

Straipsniai / Articles

97

DALIA SVIDERSKIENĖ

On the Agronyms – Derivatives of the Suffix -in- in Marijampolė County

SUMMARY

The research of areal toponymy carried out to this day has not testified such an extensive usage of the suffix -in- in forming derivatives from appellatives (around half of all suffix derivatives) and a particularly small number (thirty recorded instances) of compound genitive-case agronyms of appellative origin, as testified in the interwar Field-Name questionnaires of Marijampolė County. The quantitative prevalence of the derivatives with the suffix -in- is most likely a proof of the specific character of the class (sub-class) of the place names under analysis in the area under analysis and the tendency of the onyms to expand to the advantage of the derivatives analysed. It is a new fact supplementing the results of the research on the toponymy of the southern part of Lithuania.

Authentic data unaffected by external factors (collectivisation, land amelioration, Slavonization), which was recorded in the interwar period, was examined in the most important aspects of the research of proper words: word-formation and origins. Additional information contained in the Field-Name questionnaires contributed to a more accurate identification of the method of word-formation and base words of the place names under analysis. In this way, the existing interpretations of the formation and origins of the place names of this area were supplemented and revised. Their importance will unfold in the future when compiling a synthetic work on Lithuanian toponymy Dictionary of Lithuanian Place Names: they will offer more accurate versions of interpretation of the origins of field-names and help to identify the place of place names in the word families formed, etc.

The lexemes identified in the study, from which the derivatives of the suffix -in- are formed, revealed the peculiar characteristics of the relief, flora and fauna of a specific area of the Lithuanian language, the names of the items and phenomena from the social environment related to the southern part of Lithuania. The data could be useful and interesting to ethnologists or the researchers of other fields and could help to know the former residents of the area, their mentality and world-views to an even better degree.

In order to preserve the names of the tiniest land areas as a specific part of lexis mostly susceptible to variations, it is essential to continue the research and publication of the place names of this class.

Įteikta 2012 m. sausio 12 d.

DALIA SVIDERSKIENĖ

Lietuvių kalbos institutas

P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva

[email protected],

[email protected]

98

Acta Linguistica Lithuanica LXVI