ROLANDAS KREGŽDYS

Litevský jazykový ústav

Směry vědeckého výzkumu: srovnávací gramatika baltských a dalších indoevropských jazyků, etymologie; lexikografie, lexikologie.

PŘEJATÁ SLOVNÍ ZÁSOBA V DÍLECH KRISTIJONASE DONELAITISE: POLONISMY

Lexikální výpůjčky v dílech Kristijonase Donelaitise: polonismy

ANOTACE

Článek pojednává o polonismech užitých v poetických dílech Kristijonase Donelaitise (v básni Metai; v raném fragmentu básně Metai „Příběh o litevské svatbě od Priečkuse“; v 6 bajkách: „Dub užitečník“, „Hostina lišky a čápa“, „Příběh o hnojovém pytli“, „Rudikis jomarkininks“, „Pes velkohubý“, „Vlk správce“) a v první době, psané v litevštině. Celkem se v článku rozebírá 59 polonismů a 24 jejich morfofonetických variant, sekundárních derivátů.

Kromě popisu původu polonismů (pokud nejsou slovanského původu) článek přináší také přehled kritérií klasifikačních systémů polonismů a zásad uvádění etymologického popisu.

ANOTACE

Článek se zabývá etymologií a vývojovými zvláštnostmi polonismů (59) a jejich morfofonetických variant a sekundárních derivátů (24), které se užívají v básnických dílech (báseň The Seasons [litevsky: Metai], raný fragment The Seasons – „Pričkus’ Tale about a Lithuanian Wedding“ [litevsky: „Pričkaus pasaka apie lietuvišką svodbą“] a šest bajkách „The “Braggart Oak” [litevsky: „Aužuols gyrpelnys“], “The Fox’s and the Stork’s Feast” [litevsky: „Lapės ir gandro česnis“], “Fable of the Dung Beetle” [litevsky: „Pasaka apie šūdvaibalį“], “The Dog at the Fair” [litevsky: „Rudikis jomarkininks“], “The Clever Dog”

KLÍČOVÁ SLOVA: lexikální výpůjčky, polonismy, semipolonismy, díla Kristijonase Donelaitise.

KLÍČOVÁ SLOVA: lexikální výpůjčky, polonismy, semipolonismy, díla Kristijonase Donelaitise.

Straipsniai / Articles

23

ROLANDAS KREGŽDYS

[litevsky: „Šuo didgalvis“], „The Wolf-Judge“ [litevsky: „Vilks provininks“]) a dopise napsaném litevsky Kristijonasem Donelaitisem.

Článek také představuje metodologii a kritéria identifikace polonismů v dílech klasika litevské literatury.

0. ÚVOD. DEFINICE POLONISMŮ V LITEVŠTINĚ. STRUČNÝ PŘEHLED LEXIKOGRAFICKÝCH DĚL ZAMĚŘENÝCH NA ZKOUMÁNÍ SLOVNÍ ZÁSOBY SPISŮ K. DONELAITISE

Polonismy v litevštině jsou polonismy, které se do jazykového úzu dostaly nejen přímo z polské jazykové oblasti, ale také ze sousedních východoslovanských jazyků (především z kancelářského jazyka LDK¹), pokud se morfologická struktura a sémantická hodnota lexémů u posledně zmíněných výpůjček z oblasti západních Slovanů neliší. Je třeba poznamenat, že k polonismům se tradičně řadí nejen domácí západoslovanská slova, ale také slova italická (a novorománská), germánská, turkická a další, která se do litevského jazykového úzu dostala z polštiny (srov. Brückner 1877: 66tt.; Skardžius IV 80tt.; LEW; ALEW; Palionis 1967: 273–286; Zinkevičius 1988: 136; Gaivenis, Keinys 1990: 152; Urbutis² 2009: 410, 419, 432; ЭСБМ aj.).

Lexiku děl Kristijonase Donelaitise nejpodrobněji prozkoumal Jonas Kabelka (1964). Přesto není prvním badatelem, který zkoumal slovní zásobu děl tohoto klasika litevské literatury. Autorem nepublikovaného soupisu lexika prací tohoto básníka je Liud-

¹ Obvykle se uvádí, že značné množství polonismů se v raném období začalo užívat v kancelářském jazyce LDK (k termínu viz Zinkevičius 1987: 133; Zinkevičius II 7–10; Kabašinskaitė 2013: 68), který je třeba odlišovat od staroslověnštiny (předpokládá se, že odtud pronikly do litevštiny první slavismy [viz Buga I 350–351; dále viz Zinkevičius II 7]), a to od přijetí křtu (viz Palionis 1987: 188), tj. od konce 14. století, resp. let 1386–1387 (srov. Smułkowa 1988: 239, 2002: 296tt; Čekmonas 2001: 88; Коряков 2002: 17; Norvilaitė 2004: 37, 40; Лавриненко 2006: 209; Гарбуле̇ 2009: 26), zatímco termíny křesťanské oblasti (polonismy) se v litevštině mohly objevit již od 13. století (v době korunovace Mindaugase [srov. Chodynicki 1914: 249; Kardelis 2003: 52]).

Gudský původ litevských náboženských termínů se dodnes dokládá na základě tvrzení K. Būgy (RR I 348) ad hoc, ilustrovaného seznamem východoslovanských výpůjček, a postulátu Henryka Łowmiańského (1957: 370), podle něhož se katolicismus v Litvě rozvinul na základech pravoslaví (srov. Адамавичюте 1980: 9), ačkoli je známo, že na zavedení křesťanství měly mimořádně velký vliv polské a řádové aktivity Řádu německých rytířů (podrobněji viz Chodynicki 1914: 250; Liedke 2004: 34).

Rovněž by zřejmě neměl být přehlížen možný vliv písařů polské národnosti, kteří ve 14.–15. století v kanceláři LDK vyhotovovali dokumenty v latině (podrobněji o nich viz Ušinskienė 2014: 47–48), na utváření terminologie.

² V pozdějších dílech tento badatel (LKE 590–591) řadí takové výpůjčky mezi neurčené slavismy, nikoli mezi polonismy.

24

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Kristijono Donelaičio veikalų skolintinė leksika: polonizmai

vikas Rheza (plačiau žr. Cita­vičiūtė 2003: 328, 331), o 1865 m. pasirodė Augusto Schleicherio žodynėlis K. Donelaičio raštų leidime, 1869 m. tokį parengė Ferdinand­as Nesselmannas (plačiau žr. Subačius 2012: 162). Vėliau K. Donelaičio žodžių vartosenos ypatumus tyrė Jurgis Lebedys (1972: 213, 228–232), Jonas Stoskelūnas (1990), Zigmas Zinkevičius (1990: 279–280; 1993), Elvyra Buk­evičiūtė (1993), Dai­va Krištopaitienė (2004, 2005, 2007), Palmira Zemlevičiūtė (2007) ir kt.

1.

KRITÉRIA KLASIFIKAČNÍCH SYSTÉMŮ POLONISMŮ. PRINCIPY PŘEDKLÁDÁNÍ ETYMOLOGICKÉHO POPISU

Polonismy v litevštině se v tomto článku dělí do 3 skupin: 1) monogenní (resp. primární, které nepředpokládají východoslovanské polonismy ani alternanty těchto jazyků vzniklé jako sekundární výpůjčky neslovanského původu [resp. semipolonismy]); 2) neurčité, tj. vedle polských archilexémů a semipolonismů (viz výše) jsou zde kodifikovány výpůjčky z běloruštiny a ruštiny staršího či pozdějšího období (včetně [morfologicky] domácích sémantismů [další argumenty viz pozn. 1 (k termínu viz Durkin 2014: 136)]), které svou sémantickou a fonomorfologickou strukturou odrážejí primární polonismus, jenž mohl do litevštiny proniknout také z východoslovanské jazykové oblasti (srov. metodiku používanou Liudmilou Garbul [Гарбуль 2009: 42], již se dříve drželi při sestavování Max Vasmerova Etymologického slovníku ruského jazyka a kolektiv autorů Etymologického slovníku běloruského jazyka³;

³ Je třeba litovat, že tento princip třídění lexémů neuplatňují autoři Etymologického slovníku staré litevštiny (ALEW [záznamy pořízené od 30. 11. 2012 do 17. 2. 2014 (písmena a, b, c, č, d, e, f, g, h, i, j, l, n, o, r, u)]) (viz s. v. abavem; abivātelis, obivetelis; adversōrius; afierà, ofiera; afieravonė; afieravōti, ofieravo­ti; afiernykas; apeliācija; apeliāvoti; apertūra; arkabūzas; ārnotas; ār̄tas ‘taková starověká mince’ atd.). Z tohoto důvodu se k polonismům v litevštině řadí nejen bělorusismy (ākrūtas, přestože jsou uvedeny tendence změn strukturních prvků; chvoldas, chvoldavoti [viz СБГП V 259] atd.) ani alternativní polonismy a neurčité slavismy (viz s. v. aktovā; dále viz s. v. abičájus; adpustas; babkà; nestotkas), nýbrž je předkládán také mimořádně pochybný etymologický vývoj slovanských podob (viz bespičėnas, -à; dále viz s. v. ābazas, ābāzas [viz ЭСБМ I 55]; atkonýčia [viz Miklosich 1977: 1016; СБГП V 99] atd.). Opírá se také o princip poziční pravidelnosti přízvuku, který narušuje litevský přízvukový systém a údajně předpokládá primární substrát výpůjčky (autoři etymologických prací o slovanských jazycích se o něj běžně opírají [srov. Фасмер I 509, II 301, 581, 610, 621, 627; Шанский I⁵ 94, II⁶ 102, II⁹ 227, II¹⁰ 95, 173, 201, 231, 293; Barszczewska, Jankowiak 2012: 48]) – nezohledňují se zákonitosti fonologické adaptace (podrobněji viz Pakerys 1982: 104–106, 1991: 8–9). Srov. například starolitevské britōnas, odvozované z východoslovanských podob, a nikoli z podoby středopolštiny, která je jejich předlohou, ačkoli je doložena také litevská podoba britōnas (viz s. v. britōnas, britonas). Podle takové metodiky by bylo patrně třeba litevské výpůjčky s přízvukem na ultima považovat za zděděnou slovní zásobu, neboť takový přízvukový vzorec je u víceslabičných slovanských jmen neobvyklý (viz s. v. brazalijà a mnoho dalších).

Straipsniai / Articles

25

ROLANDAS KREGŽDYS

3) alternatyviųjų, skirstytinų į 2 pogrupius: 3a. praslavų prokalbės veldinių refleksijas, kai gudų a⁴ rusų kalbose nėra užfiksuotas dar ybinis semantinis alternantas; 3b. ne slavų kalbų prototipinių leksemų dupletinius variantus, kai lenkų ir rytų slavų (gudų ir / ar rusų) kalbų žodžiai, disponityviai suponuojantys lietuvių kalbos skolinį, kildinami iš skirtingų substratinių lyčių. Pastarajam pogrupiui taip pat priskiriami tie semipolonizmai (resp. alternatyvieji polonizmai–semitizmai⁵ / polonizmai–lotynizmai⁶–graikizmai), kurių etiologinė priklausomybė, remiantis struktūriniu bei semantiniu substratinės lyties tapatumu, yra duali, tačiau tradiciškai identifikuojama, remiantis vakarų slavų leksiniu superstratu (plačiau žr. Крегждис 2014).

Argumentace poziční totožností přízvuku je navíc zcela nevhodná, pokud se přízvukové paradigma slovanských podob různí; srov. například neurčitý slavismus (o takových výpůjčkách viz pozn. 4):

pãgrebas^3b (subst. m.) ‘smuteční obřad’ BS 84: Neboť vylila tuto mast na mé tělo, učinila to pro (přípravu) mého pohřbu Ch¹ Mt. 26.12

← (srov. / viz) pol. (nář.) pogrzeb ‘pohřeb; pohřební průvod; rakev; smuteční obřad atd.’ (SW IV 471–472; SPW XXVI 193–195; Karłowicz IV 211–212),

‖ st. bělorus. погребы ‘pohřeb’ (ГСБМ XXV 138–139), bělorus. по́гребъ ‘tamtéž’ (Носовичъ 1984: 458; ЭСБМ IX 259), st. rus. погребъ ‘pohřeb atd.’ (СРЯБ XV 198–199), rus. nář. по́греб ‘hrob’ (СРНГ XXVII 311; Шанский, Иванов, Шанская 1971: 346), rus. погре́б ‘pohřeb’ (Даль III 157)

< praslov. *pagrebъ (БЕР V 426–427).

Je třeba zdůraznit, že některá slova ze starých litevských písemných památek (podoby výpůjček) nejsou vůbec uvedena (např. starolitev. arganykas; starolitev. árfa; starolitev. archeiretikás; starolitev. arcibýskupas; starolitev. arcibažničnykas; starolitev. archaniolas; starolitev. **archa a mnoho dalších), a tím vznikají zjevné chyby v kodifikaci etymologického substrátu. Například není uvedeno starolitev. arkušas ‘list papíru nebo skla’ SD 329 s frikativním -š-, odrážející (střední) pol. arkusz; uvádí se však starolitev. árkužas, které nelze odvozovat z uvedené polské podoby, jak tvrdí sestavovatelé ALEW, nýbrž z její nářeční podoby arkuž. Nelze tedy patrně věřit historické správnosti principů zvukové adaptace polonismů v litevštině, které stanovili autoři ALEW (srov. například tvrzení: Auffällig ist die unregelmäßige Wiedergabe des slavischen stimmlosen Sibilanten [ʃ] im Lit. mit stimmhaftem [ʒ] in LxL, CIG und der modernen Standardsprache gegenüber erwartetem [ʃ], <β> in SzD³ [viz ALEW – viz s. v. árkužas]), jestliže se neuvádějí nářeční podoby těchto západoslovanských jazyků, které odrážejí archaismy.

Autoři ALEW navíc lexémy ze středního období polštiny (které vůbec nezmiňují) z nějakého důvodu považují za staropolské; ignorování časového rozlišení slov při sestavování etymologického slovníku je však patrně nejen nevhodné, ale i značně chybné. Totožná metoda analýzy slov, kterou v 19. století a v první polovině 20. století používali ve svých pracích Alexander Brückner (1877) a Pranas Skardžius (RR IV), sotva vyhovuje potřebám současného lexikografa či lexikologa, neboť jedny fonomorfologické změny jsou příznačné pro starou polštinu 12.–15. století, kdežto zcela jiné pro polštinu 16.–18. století, resp. střední období jejího vývoje.

⁴ Jsou-li genetické východoslovanské alternanty polských lexémů doloženy v lexikografických souborech běloruštiny i ruštiny, je třeba tyto podoby zařadit do podskupiny neurčitých slavismů.

⁵ Apie lietuvių kalbos polonizmus-semitizmus plačiau žr. Kregždys 2014_a.

⁶ Podrobněji o zvláštnostech atribuce polonismů-latinismů v litevštině viz Kregždys 2014.

26

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Kristijono Donelaičio veikalų skolintinė leksika: polonizmai

Strukturálně se výpůjčky z polštiny člení⁷ na morfologicky čisté (z hlediska polských lexémů)⁸ a hybridní, jakož i na pracovní sémantické pamorfemické (nebo partitivní) kalky. Podle rozšířenosti užívání zahrnují dialektismy, tj. slova doložená pouze v nářečních oblastech litevského jazyka, a formy spisovného jazyka (ty lze v analytickém typu slovníku [o něm viz také Kregždys 2012: 125–126] dále rozdělit na ty, které jsou přijatelné z hlediska jazykových norem, tj. kodifikované lexikální jednotky, a na ostatní cizí výrazy, které je třeba nahradit domácími lexikálními ekvivalenty [resp. barbarismy]).

1.1. Monogenní polonismy

ãlasas 3^b (zastar.) ‘h l a s’: Ale nehubujte nás, že vás kvůli milému hlasu či kvůli vašim svatým písním krmíme ve chlévech K. Donel (RG 66 [Kabelka 1964: 49])

← pol. nář. ałas ‘volání, hluk; dunění apod.’ (← pol. nář. hałas [(spis.) pol. hałas]⁹ ‘téhož významu’ < ukr. zálac¹⁰ ‘hluk; křik; pověst’ [SGP I² 103; SW II: 10; SPW VIII 286; Karłowicz II 163; Sławski I 397; ECYM I 458; CYM II 19]),

‖ ǂ bělor. zálac ‘křik; hluk’ (Байкоў, Некрашэвіч 1993: 76; ЭСБМ III 25–26),

bělor. nář. gólas, gólos ‘hlas; melodie; hluk’ (СБГП I 461; TC I 213)

bòstras 2 ‘p a v a i n i k i s’: A když se opilí opírali o lokty, uctívali bostru K. Donel (PL 307), A také matka takto spásla trávu s bòstrais Vp 25 (Kabelka 1964: 63; viz také Krištopaitienė 2004: 260)¹¹

⁷ V. Urbučio (2009: 416) teigimu, „Tikru leksikos slavizmu tegali būti laikomas žodis (apimantis visus fonetinius ar kitus galimus variantus, nereikalaujančius skirtingo kilmės aiškinimo), tiesiogiai atsiradęs iš atsakančio slavų žodžio“, t. y. iš skolinių sąrašo eliminuotini slaviškųjų afiksų vediniai, hibridiniai dariniai, hibridiniai dūriniai, antriniai pirminių skolinių variantai ir nomina propria. Vis dėlto rengiant Lietuvių polonizmų žodyną nesiremiama teiginiu, kad „<...> dariniai iš skolinių jau laikomi savais žodžiais“ (Urbutis 2009: 434), mat toks vedinių ir superstatinės leksikos kai kurių elementų tapatinimas vertinamas kaip netikslingas ir mistifikuojantis kalbos gramatinę sistemą.

⁸ Tento termín označuje nejen litevské útvary z vrstvy zděděné, resp. substrátové slovní zásoby se slovanským pracovním prvkem, ale také čisté výpůjčky z polštiny s afixy, které pro ně nejsou typické.

⁹ Lateralinio sonanto le. ł (< prale. *l + *j [Dejna 1973: 114]) vavacija (resp. „wałczenie“, t. y. le. ł > /u/), reflektuoja gudų leksinių pavyzdžių (šis dėsningumas taikytinas tik vėlyvojo laikotarpio lietuvių raštuose bei šnektose užfiksuotiems polonizmams). Minėtina, kad vavacija, lenkų kalbos dialektuose įsigalėjusi nuo XVI a. pabaigos (t. y. viduriniuoju lenkų kalbos laikotarpiu), yra nebūdinga rytinėms (taip pat ir Suvalkų) bei pietinėms Lenkijos šnektoms (Dejna 1973: 115).

¹⁰ Praslovanské velární *g prošlo ve všech ukrajinských dialektech spirantizací, tj. ukr. (nář.) z =/h/ (podrobněji viz Шевельов 2002: 444–445).

¹¹ Daiva Krištopaitienė (ibd.) šią leksemą, prieštaraudama J. Kabelkai (1964: 24, 63), kažkodėl priskiria germanizmams.

Straipsniai / Articles

27

ROLANDAS KREGŽDYS

← stř. / st. hornoněm. baster „nemanželské dítě; neplodný potomek zvířat různých druhů; druh vína aj.“ (< stř. hornoněm. bastart „nemanželské dítě“ ← středolat. bastardus „dítě duchovního, nemanželský potomek“ [SW I 103; SPW II 26; ЭСБМ I 281; MLex 10; Blaise 1994: 99; srov. Moszyńska 1975: 163; viz také ALEW]) → ≠ st. bělorus. бастр „nemanželské dítě“ (ГСБМ I 201; Булыка 1980: 125), bělorus. бастра „tamtéž“ (Носович 1984: 16)

čyžė 1 (subst. fem.) „dávka, poplatek, nájem“: A hle, mně se to kvůli čýžės mnohokrát tak přihodilo K. Donel (VD 376 [Kabelka 1964: 67; viz také Krištopaitienė 2004: 255])

← staropol. czyża „dávka, činž“ (stř. / staropol. czyża „takový poplatek“ [SW I 415; SPW III 729; viz také Kabelka 1964: 24, 67; Palionis 1967: 282] ↔ [st.] pol. czynsz „poplatek za užívání cizího majetku; majetková daň; výnos, majetek“ < stř. hornoněm. zins „dávka“ ← středolat. census „[silniční] poplatek; poplatek poražené [ve válce] strany, kontribuce; roční poplatek aj.“ [SW I 412; SPW IV 336–338; SSt I 425; GS 25–26; Brückner 1985: 82; Фасмер IV 363–364; MLex 336; Niermeyer 1976: 167–168; viz také Palionis 1967: 282; Walczak 1995: 92; Филичева 2003: 141])

grẽčnas, -à 4 (adj.) „dobrý, poctivý, krásný, skvělý; poměrně velký, dost značný“: Sedlák si přeje sklidit dobré obilí K. Donel (VD 267 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 86])

← (st.) pol. (nář.) grzeczny „vhodný, dobrý, výborný, skvělý; rozumný, moudrý; krásný; půvabný; klidný aj.“ (SW I 933; SPW VIII 214; Karłowicz II 140; viz také Zinkevičius 1990: 280; Drotvinas 2012: 73; ALEW)

lė́bauti, -auja, -avo (intr. sloveso) „hodovat, hýřit, neustále pořádat hostiny a slavnosti“: Nešťastníku, hodováním a neustálým mlsáním jsi pole s ploty i celý dům sežral K. Donel (PL 465–466 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 124])

↔ (st.) pol. labować „radovat se; být spokojený; bavit se“ (< stř. hornoněm. / st. laben „považovat někoho za něco; vyhovět, uklidnit; bavit aj.“ ← středolat. lavare „očistit“ [SW II 671; SPW XII 2; Brückner 1985: 288; Kluge 2002: 551; Blaise 1994: 527; MLex 120])

nuõpertas, -à 3ᵇ (adj.) „lstivý, ničemný, nečestný“ Úmyslně číhali na někoho, aby se snad nečekaně přiblížili. Krizas vynadal ničemné dvojici (Slunkiusovi a Pelėdě), když je spatřil K. Donel (RG 234 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 147])

↔ st. pol. (nář.) naparty „neústupný, dotěrný, tvrdohlavý“ (SW III 115; SPW XVI 46; Karłowicz III 249–250; viz také ALEW)

pakamõrė 2 (subst. fem.) „správce panského dvora“: Když se Selmus tak rozčiloval, tu vykřikl správce K. Donel (VD 543 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 157])

↔ staropol. podkomorze „zeměměřič rozhodující spory o vlastnictví půdy; titul nejvyššího polského dvořana aj.“ (SW IV 364; SPW XXV 443–444) – partitivní kalk (s frikativizací le. *ř → /ž/)¹²

¹² Frikativizace le. *ř, resp. jeho změna v ř /ž/ nebo /š/, začala ve 13. století, avšak tvrdé ř se vyslovovalo až do 17. století (Rozwadowski I 192; Walczak 1995: 69–70, 76, 95, 107, 120; Ананьева 1994: 128; Strutyński 2002: 69). To znamená, že tato výpůjčka pronikla do litevštiny ze západoslovanské jazykové oblasti před 17. stoletím (podrobněji viz Креждис 2014).

28

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Kristijono Donelaičio veikalų skolintinė leksika: polonizmai

paliauóti, –ója, –ójo (sloveso, přech.) „g l a z u r o v a t“: Ale Enskys, jeho čeledín, přivezl mnoho glazovaných hrnců... K. Donel (RG 721 [Kabelka 1964: 158])

← (s. / v.) pol. polewać „pokrýt vrstvou, natřít; glazurovat aj.“ (SW IV 530; SPW XXVI 445–446; Boryś 2005: 460)

péržegnoti (sloveso, přech.) „p o ž e h n a t“:... a já vás, miluje vás a žehnaje vám, budu a zůstanu K. Donel (L 1 [Kabelka 1964: 175])

↔ (s. / v.) pol. przeżegnać „udělat rukou znamení kříže; žehnat“ (SW V 253; SPW XXXII 491; ЭСБМ III 199; viz též Zinkevičius 1988: 137) → ɘ s. bělor. пережегнатися „požehnat se“ (ГСБМ XXIV 145) – kalk podle části slova (k původu viz žegnoti)

šaltyšius 2 (podst.) „s t a r o s t a o b c e“: Pán stejně jako sedlák starým šaltyšiem pohrdá K. Donel (RG 519 [LKŽė; viz též Kabelka 1964: 223])

← stpol. szoltys(z) (stpol. [dial.] szaltys) ([v.] pol. szoltys) „nejnižší vesnický úředník, odpovědný za několik sídel; rychtář aj.“ (< st. hornoněm. schultheize „starosta obce“ [SW VI 266; Linde V 558; SSt VIII 333–334; Karłowicz V 188–189; Kluge 2002: 828; viz též Zinkevičius 1990: 63; Walczak 1991: 95; Kabasińskaitė 1998: 19–20; Połomski 2010: 7]) → ɘ s. bělor. шолтыс, шолтис „starosta obce“ (Булыха 1980: 25)

výskupas (podst.) „k ř e s ť a n s k ý d u c h o v n í s n e j v y š š í m s v ě c e n í m“: Hle, bránou přivezen byl pár, na nějž svatý biskup u oltáře při svatém oddávání, jak se patří, požehnání vložil K. Donel (RG 132 [Kabelka 1964: 28, 260])

← pol. nář. (DLd [Kujawy]) wiskup „biskup“ (< [st.] č. biskup „biskup“ ← st. hornoněm. biscop „t. j.“ ← lat. episcopus „t. j.“ ← řec. [pozd.] ἐπίσκοπος „nejvyšší představitel kléru křesťanské církve, biskup; dozorce aj.“ [SW VII 629; Karłowicz VI 131; Sławski I 34; Machek 1968: 54; Rejzek 2001: 80; Pleskalová 2009: 17, 34; ЭСБМ I 353; Аникин I 308, III 205; Lampe 1961: 532–534; Wackernagel 1878: 36; Köbler 1993: 282; Seebold 2008: 173; Schützeichel 2012: 51; viz též Sabaliauskas 1966: 83; Palionis 1967: 273; Zinkevičius 1987: 138; Petit 2010: 82; viz též Walczak 1995: 53; Титаренко 2002: 161 // Skardžius IV 351; Kabasińskaitė 1998: 20; Buß 2008: 147; srov. Kardelis 2003: 105)

1.1.1. Morfofonetické alternanty monogenních polonismů, sekundární deriváty

adpeñtai 2 (pomn. r.) ‘(círk.) o b d o b í č t y ř t ý d n ů p ř e d V á n o c e m i’: A adventní období se už přiblížilo k Vánocům K. Donel (RG 894 [LKŽė; Kabelka 1964: 49]) – viz advėntai (se sporadickou záměnou strukturního prvku -v- > za -p-)

atpeñtai 2 (pomn. r.) ‘(círk.) o b d o b í č t y ř t ý d n ů p ř e d V á n o c e m i’: Adventní období má skončit pozítří K. Donel (ŽR 16 [LKŽė; Kabelka 1964: 49]) – viz adpeñtai (se sporadickou záměnou strukturního prvku -v- > za -p- a devokalizací -d- > na -t- [viz také Kabelka 1964: 49])

Straipsniai / Articles

29

ROLANDAS KREGŽDYS

adveṅtai 2 (pomn. r.) ‘(círk.) o b d o b í č t y ř t ý d n ů p ř e d V á n o c e m i’ Lkš: První adventní neděle K; adventní písně Gs ← pol. (nář. [ŽV-Md]) adventy ‘období čtyřtýdenního půstu spojené s připomínkou narození Ježíše Krista; příchod, přijetí’ (← [stř. / st.] pol. aduent ‘období čtyřtýdenního půstu spojené s připomínkou narození Ježíše Krista; příchod, přijetí’ ↔ stř. č. advent ‘tamtéž’ ← v. lat. adventus ‘adventní půst; příchod aj.’ [SW I 10; SPW I 87; SSt I 21; SGP I¹ 39; Machek 1968: 34; Rejzek 2001: 45; Niermeyer 1976: 24; viz také Адомавичюте 1980: 9; Zinkevičius 1987: 138; Kregždys 2014: 407])

česnìs 4 (ž.) ‘h o s t i n a’: Nuže, teď, když jsme se zbavili všech těch útrap, pojďme se už jednou společně veselit na hostině K. Donel (RG 372 [LKŽe; Kabelka 1964: 66]) – viz čestnis (s absorpcí strukturního prvku -t- [viz také Zinkevičius 1990: 280])

čestnis (ž.) 1. ‘č e s t, ú c t a’ N; 2. ‘hostina’ Q 378, C II 5: Pořádat hostinu N; Uspořádali hostinu Bt. Luk 14.13

↔ pol. nář. (SLd [Katowice]) češć ‘čest, úcta, uznání, vážnost; hostina, banket, pochoutky aj.’ (SGP V¹ 121; srov. Būga III 771; Zinkevičius 1990: 280)¹³ – s metatezí sonantu -n-, tj. litev. *če-n-stis → če-st-n-is

svìklas 2 (m.) ‘(bot.) č e r v e n á ř e p a (Beta vulgaris)’: Sejte... tuřín, pastinák, červenou řepu a také ředkvičky K. Donel (PL 656 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 28, 221]) – viz sviklà

sviklà 2 (ž.) ‘(bot.) č e r v e n á ř e p a (Beta vulgaris)’ NdŽ, P, N, KŽ – viz čvikla

čvikla (ž.) ‘ř e p a; č e r v e n á ř e p i č k a’: czwikla PrD 136.25 (Skardžius IV 117)

← (stř. / st.) pol. ćwikła ‘řepa; příloha z vařené řepy’ (< č. cvikla ‘řepa’ ← řec. σεῦτλον ‘červená řepa’ [SW I 419; SPW IV 396; LS 1382, 1546–1547; srov. Фасмер III 571; Machek 1968: 91])

delmõnas 2 (m.) ‘p e n ě ž e n k a’: A peníze sis do peněženky důmyslně schoval? K. Donel (PL 595 [Kabelka 1964: 71; viz také Kr ištopaitienė 2004: 255])

dalmõnas 2 (m.) ‘k a p s a’ Q 444, Lex 49, K, Pgg, Šk: Strká si chléb, koláč do kapsy, když jde do školy | ∧ Tehdy jsi velkým pánem, když máš kapsu plnou peněz Sim ← pol. (nář.) dolman, (st.) pol. dolman ‘krátký husarský kabátec; dámský kabátek’ (< maď. dolmány ‘kabát’ ← tur. dolama ‘červený plášť pěšáka z období tureckého sultanátu; plášť’ [SW I 499; SPW V 298; SGP VI¹ 42; Brückner 1985: 92; Wołosz 1989: 248–249; Géza 1991: 52; Фасмер I 525–526; Юсипова 2005: 147; viz také Zinkevičius 1990: 280; Urbutis 2009: 426]) → bělorus. даламань, до-ломань ‘krátký pánský kabát s rukávy’ (ГСБМ VIII 263–264; Булыка

¹³ Tvrzení Z. Zinkevičiuse (ibid.), který vychází z výkladu K. Būgy (ibid.), že litev. čestnis / česnìs jsou bělorusismy, resp. odvozeniny z bělor. чецубь / чэцьубь ‘čest, úcta; hostina aj.’ (Носовичъ 1984: 698; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 346), je málo pravděpodobné, protože jeho autoři nevysvětlují vznik sonantu -n- ani nezmiňují polské nářeční doklady.

30

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Kristijono Donelaičio veikalų skolintinė leksika: polonizmai

1980: 113), rus. долома́нь ‘plášť kavaleristy (husara); dlouhý kabát zapínaný na knoflíky’ (Даль I 463)

iškādininkas, -ė 1 (substantivizované adj.) ‘ten, kdo působí škodu; škůdce’: Vy, škůdci, vy, zloději, vy, zločinci, nebojíte se působit lidem škodu? K. Donel (Pš 26–27 [LKŽe; Kabelka 1964: 94]) – viz iškadninkas, -ė (viz také Zinkevičius 1988: 39)

iškadnīkas, -ė 2], iškādnykas 1 (substantivizované adj.) ‘ten, kdo působí škody’ Ds: Zajíc je velký škůdce Er; Takového škůdce si ani dovnitř nepouštěj Vl; Já ti ukážu, ty škůdce! Vv; Zbav nás škůdců Mž 59; iškādōrius¹⁴ 2 (subst.) ‘totéž’ [K], N, BS 87 ↔ srov. pol. zaszkodca ‘ten, kdo škodí nebo překáží’ (SW VIII 298; Linde VI 789) – partitivní kalk (o původu viz iškadà)

jóm arkas 1 (subst.) ‘jarmark’: Tulák Slunkius mi na jarmarku ze zlosti skoro celou slepici oškubal K. Donel (VD 428 [LKŽe; Kabelka 1964: 100–101]) – viz jór-markas (s absorpcí prvního opakovaného -r- [viz také Jancza 1984: 117])

jóm arkininkas 1 (subst.) ‘ten, kdo bývá na jarmarku’: Rudikis jóm arkininks K. Donel (v nadpisu Rj [LKŽe; Kabelka 1964: 101]) ⇦ jóm arkas

jórmarkas 1 (subst.) K, R 214 1. ‘jarmark’: I já jsem se nechal zlákat a šel na jarmark MŽ; Po jarmarku PrL XVII 3 (LKŽe); 2. ‘trh’: gen. sing. Iormarko^{3v II₃} (Aleknavičienė 2012: 121, 243, 413, 515)

← s. pol. jormark ‘jarmark, trh; shromáždění, zmatek; tržní poplatek’ (↔ [s. / st.] pol. jarmark, pol. dial. [DLd (Kujawy, Poznań, Kalisz), MLd (Rudawa), Psd (LĮs)] jarmarek ‘jarmark, trh; shromáždění, zmatek; tržní poplatek’ < st. hornoněm. jārmarket / st. švéd. jārmarkāt, jārmercat ‘jarmark; každoroční trh’ / něm. Jahrmarkt ‘jarmark, trh, velký trh’ [SSt III 116; SW II 136; SPW IX 262–264; Karłowicz II 234; Sławski I 502; Siatkowski 2004: 7, 40–41; Фасмер IV 561; Köbler 1993: 1199; Schützeichel 2012: 169; viz také Palionis 1967: 276; Адомавичюте 1982: 43; Zinkevičius 1988: 131; Walczak 1995: 92; Połomski 2010: 7; Markus-Narvila 2011: 176]

mãckas 4 (adj.) ‘docela malý, maličký’: Smrt s ošklivými neštovicemi, když vyskočí, člověka rdousí, anebo mu při horečce ještě maličko zatřese ubožákem K. Donel (VD 89 [LKŽe; Kabelka 1964: 128]) – viz mãč itkas, -à (s absorpcí strukturního prvku -it-, tj. mac-it-kas → mac-kas)

mãčitkas, -à^3b (adj.) ‘docela malý, maličký’: Ty brambory vykopeš, ty maličká Dv (DvŽ I 376)

↔ pol. dial. maciutki ‘velmi malý; maličký, drobounký’ (SW II 840, 857)

šaltyšiáuti, -iauja, -iãvo (intr. sloveso) ‘být šaltyšiusem’: „Zdá se,“ řekl Pričkus, „mně se to tak také mnohokrát přihodilo, že jsem jako šaltyšius jezdíval sem a tam“ K. Donel (RG 486 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 28, 223]) ⇦ šaltyšius (o původu viz pododdíl 1.1 [s. v. šaltyšius])

Dále srov. pol. dial. szkodur ‘škodlivé zvíře; nebezpečný běžec’ (SW VI 623; Karłowicz V 301).¹⁴

Straipsniai / Articles

31

ROLANDAS KREGŽDYS

šėtra 1 (podst. ž.) ‘s t a n’: Ten plamen... spaluje nejen naše selské stany K. Donel (ŽR 239 [Kabelka 1964: 224]) – viz šatrà (se změnou kořenového -a- > -ė- zřejmě v důsledku kontaminace s pol. dial. s-iá-ter ‘přístřešek’ [Karłowicz V 286; viz také Kardelis 2003: 86])

šatrà 4 (podst. ž.) Š, NdŽ, 2 ‘s t a n’ NdŽ, M, Rtr, KŽ: Až budete bydlet ve stanech, budete jako světlo holubích křídel Mž 289

← (podst. ž.) pol. szatra ‘přístřešek z chvojí pro dobytek na horských pastvinách; stan; cikánský tábor’ (< tat. čadpa ‘přikrývka’ ↔ с̌амып ‘stan’ ← pers. chādar ‘stan; přikrývka; závoj, vual a další’ [SW VI 574–575; Linde V 516; Фасмер IV 413; Dawletschin, Tezcan 1989: 130, 289; Steingass 1963: 383–384; viz také Kardelis 2003: 86]), ‖ ≠ bělor. шаўер ‘stan’ (ТСБМ V² 361; PBC III 742), rus. шапёр ‘tamtéž’ (Даль IV 624)

viñčiavoti, -oja, -ojo (sloveso, přech.) ‘s e s t a v i t s n ě k ý m s n a t e k’: Přivezl pár, na který svatý biskup u svatého oltáře při oddávání, jak náleží, položil požehnání K. Donel (RG 133 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 258]) – viz veñčiavoti, venčiavóti

veñčiavoti, -oja, -ojo (sloveso, přech.) KB II 195, K II 233, K, BzF27, NdŽ, KŽ, Sg, KIp, venčiavóti, -ója, -ójo ‘s e s t a v i t s n ě k ý m s n a t e k’ BzF 21, FrnW, NdŽ, Q 527, R, MŽ, N, M. Valanč: Asi se budou brát Vln 27; Neboť ona je žena oddaná muži BB 1Moz. 20.3; Jone, chceš mít Margretu za svou oddanou ženu Vln 49 a další (End, KIpD 2, NdŽ, Akm, LKK XXI 201 [Lz], N 148, VoL 100)

↔ pol. dial. (ŽV-Md) wieńcować ‘oddávat’ (Karłowicz VI 114) ≠ (podst. ž.) pol. wieńcować, pol. wieńczować ‘věnčit, korunovat’ (SW VII 582; Linde VI 214), ‖ ≠ starorus. вѣнчавати ‘věnčit; korunovat’, вѣнчевати ‘věnčit; odměňovat; chválit, oslavovat; dokončit’ (СРЯВ II 76, 78)

1.2. Nejednoznačné polonismy

blùznyti, -ija, -ijo (sloveso, přech., nepřech.) ‘b l o u z n i t, k l í t’: Rouhaje se Bohu, začal tak strašně křičet K. Donel (PL 215 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 63])

← (staropol. / pol.) pol. bluznić (bluznić) ‘rouhat se; mluvit nesmysly; zdržovat’ (SW I 170; SPW II 191–192; SSt I 105; viz také Zinkevičius 1988: 132; Kardelis 2003: 107; Kazak 2011: 79) → starobělor. блюзнути, блузнути ‘rouhat se’ (ГСБМ II 77–78; Булыка 1980: 182), bělor. dial. блю́зьніц ‘tamtéž’ (Бялькевіч 1970: 89) ≠ bělor. блюзні́ць, блю́зніць ‘mluvit nesmysly; žvanit; mluvit ze spaní’ (ТСБМ I 390; ЭСБМ I 364; Аникин III 274; Гілевіч 2005: 19)

budavõnė 2 (podst. ž.) ‘h n í z d o, h n í z d o’: Muž hned přinesl náruč proutí na budavõnė (hnízdo) K. Donel (PL 57 [LKŽe; Kabelka 1964: 64])

← (staroč. / středověké) pol. stavění ‘stavba; způsob stavění, struktura; budova’ (← [staroč. / středověké] pol. bouda ‘bouda z prken, sena či hlíny; dočasný stan k prodeji na tržišti; krytá část vozu aj.’ ↔ staroč. č. bouda / č. bouda ‘domek stlučený z prken aj.’ <? >¹⁵ staroněm.

¹⁵ O statusu tohoto slova nepanuje shoda (viz Machek ibd.): někteří tvrdí, že jde o výpůjčku z germánských jazyků (Фасмер ibd; Rejzek ibd.), zatímco jiní naopak řadí starohornoněm. buode mezi slavismy (Филичева ibd.).

32

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Kristijono Donelaičio veikalų skolintinė leksika: polonizmai

buode / srov. Bude „stan“ [SW I 226, 227; SPW II 193–195, 488–489; SSt I 174; ЭСБМ I 399; Фасмер I 230; Machek 1968: 61–62; Rejzek 2001: 87; Kluge 2002: 158; MLex 28; Филичева 2003: 201; dále viz Palionis 1967: 277; Kardelis 2003: 107; Urbutis 2009: 423, 425; ALEW]) → srov. bělor. budovane, būdovane, būdovanie, būdoanne „stavění; stavba; opevnění; stavební materiál“ (ГСБМ II 234–235), bělor. будаванне „stavění; stavba, budova“ (Байкоў, Некрашэвіч 1993: 49)

cimbõlai 2 (podst. m., mn.) „starobylý, strunný hudební nástroj podobný citerě“: Plyckius cimbõlus, o Kubas čiirškino smuiką K. Donel (RG 220 [Kabelka 1964: 66])

← (srov. / viz) pol. (nář.) cymbal (pol. cembał) „takový strunný hudební nástroj; zvukové znamení oznamující dobu odbíjení hodin; zvonění apod.“ (< pol. cymbalum „tamtéž“ ← řec. κύμβαλον „bicí hudební nástroj“ [SW I 360; SPW III 719; SGP IV³ 592–593; Фасмер IV 306; dále viz Palionis 1967: 284; Zinkevičius 1988: 132]) → bělor. (nář.) цымба́лы „hudební nástroj podobný lyře; hudební nástroj používaný Židy; silné rty; hýždě“ (Носовичъ 1984: 691–692; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 340; СБГП V 370), rus. цымба́лы „takový hudební nástroj; měděné talířky“ (Даль IV 575) ≠ srov. bělor. цимбаль „(hodinový) zvonek“ (СЛw)

čestavójimas 1 (podst. m.) „hostina“: Rasi gana bus už čestavójimą tavo K. Donel (Lg 51 [Kabelka 1964: 66])

↔ srov. / viz pol. czestowanie „hostina; (prokazování) úcty“ (SW I 390; SPW IV 150) → bělor. честованнэ „pohoštění“ (Носовичъ 1984: 698)

čestavóti, -ója, -ójo (sloveso přech.) „hostit, milovat“: Būrs čestavóts jau proto viso netenka K. Donel (RG 731 [LKŽe; dále viz Kabelka 1964: 66])

← srov. / viz pol. czestować „hostit; (prokazovat) úctu“ (SW I 390; SPW IV 149) → bělor. честова́ць „hostit; (přen.) kárat, bít“ (Носовичъ 1984: 698)

glóda (podst. ž. indekl.) 1. „nebytí, nedostatek“: Taipgi dabar kisieliaus jau ir šiupinio glóda K. Donel (VD 593); 2. „zkáza, konec (hlad)“: Eikš, šiaury baisus... bausk, prispausk su šalčiais juos (vilkus), kad glóda jų būtų! K. Donel (ŽR 77 [LKŽe; Kabelka 1964: 29, 85])

↔ (srov. / viz) pol. głód „prázdný žaludek, hlad; žízeň; touha, přání; nedostatek potravy; nedostatek“ (SW I 849; SPW VII 375–381) → bělor. nář. глод „hlad“ (СБГП I 461)

gvõltas 2 (podst. m.) „násilí, útlak“: Vogt, klastuot, išplėšt ir su gvõltu pasisavint K. Donel (RG 873 [LKŽe; dále viz Kabelka 1964: 88])

← (srov. / viz) pol. (nář.) gwałt „násilí; moc, nátlak; pomoc; hluk, křik; volání o pomoc, výzva; svízelná, těžká situace; veřejná povinnost“ (< jidiš. gvald¹⁶ popř. גוואלד „násilí; (volání o pomoc)“ / ← střhn. ge-walt / něm. Gewalt „síla, moc; násilí“ [SW I 945; SPW VIII 243–253; SSt II 523; Karłowicz II 149;

¹⁶Finální znělé souhlásky jidiš ב, ד, ג, ז, ו, װ se neodznělují (s výjimkou velmi vzácných případů [podrobněji viz Weinreich 1992: 19–20]).

Straipsniai / Articles

33

ROLANDAS KREGŽDYS

Sławski I 382; Sokólska 1999: 145; Галай 2011: 361; Фасмер I 398; ЭСБМ III 74; Lötzsch 1992: 84; سالاتاش 2011: 99; MLex 70; viz také ALEW; Walczak 1995: 92, 142]) → s. bělor. гвалт, гвалты „násilí; nezákonné přepadení; útlak; znásilnění (ženy); pokuta za násilí; hluk, volání (o pomoc); veřejná povinnost aj.“ (ГСБМ XV 39–42; Булыка 1972: 148, 1980: 41), bělor. (dial.) гвалт(ь) „násilí, útlak; křik, volání“ (Носовичъ 1984: 111; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 80; СБГП I 438; CC I 107; viz také Прыгодзіч, Прыгодзіч 2011: 148), bělor. dial. гвалт „volání o pomoc“ (ТС I 198), rus. dial. гвалтъ „násilí; křik, volání; neklid; hluk; přepadení, loupež“ (Даль I 346)

gvõltyti, -ija, -ijo (sloveso přech.) „č i n i t n á s i l í; p o n i ž o v a t; z a d r ž o v a t, n e c h o v a t s e v ú c t ě“: A velmi mě gvõltija, abych jim slíbil dát poslední a jediný zbývající tele na mrvení K. Donel (VD 387 [LKŽe; Kabelka 1964: 88])

← (staro / v.) pol. gwałcić „znásilnit, přestoupit“ (SW I 945; SPW VIII 241–243) → s. bělor. гвалтumu, гвалтumu „(znásilnit); porušit práva“ (ГСБМ XV 34), bělor. гвалццъ „znásilnit; donutit“ (Носовичъ 1984: 111; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 80) – k původu viz gvõltas

iškadà 2 (podst. žen.) „z t r á t a, š k o d a“: Může se způsobit mnoho užitku i mnoho škody K. Donel (ŽR 212 [Kabelka 1964: 94])

↔ v. pol. zaszkoda „škodění; to, co škodí; škoda“ (< v. hornoněm. schade / starohornoněm. scado, skado „škoda, ztráta“ [SW VIII 298; Linde VI 789; Brückner 1985: 549; Фасмер IV 449; Wackernagel 1878: 249; Köbler 1993: 1739; Seebold 2008: 735; Schützeichel 2012: 284; viz také Zinkevičius II 272]) → s. bělor. зашкода „škoda, újma“ (ГСБМ XI 277) – partitivní kalk (viz také Zinkevičius 1988: 38, 130)

kó botas 1 (podst. muž.) „b e z r u k á v ů, ž i v o t u b l í z k ý ž e n s k ý o d ě v; ž i v ů t e k“: A když někdy spatříme tvůj kóbot, tu se nám nezdáš být ani obyčejným vrabcem (o slavíkovi) K. Donel (PL 113 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 115])

← (staro / v.) pol. kabat „svrchní oděv pro muže a ženy, kabátec; svěrací kazajka; košile, do níž byli oblékáni odsouzenci upálení na hranici; vojenský kabátec aj.“ (< I. [staro]čes. kabát „krátký plášť do pasu; takový oděv vojáka; kabát“ ← bulh. кабад, кабам „starobylý ženský oděv; plášť bez rukávů aj.“ ← řec. [pozd.] καβάδιον „mužský oděv“ ← novoírán. qabāh „svrchní oděv, plášť“; II. maď. kabát „plášť; kabát; bunda; krátký svrchní dámský kabátek“; III. středolat. cal[p]pa „plášť s kapucí“, středolat. capatus „oblečený do pláště“ [SW II 193; SPW X 2–3; SSt III 215; Sławski II 9; БЕР II 119; Wołosz 1991–1992: 5–6; Niermeyer 1976: 129; ЭСБМ IV 9; Machek 1968: 233; Bělič, Kamiš, Kučera 1978: 91; Du Cange I 525; Steingass 1963: 951; Géza 1991: 144; srov. Фасмер II 150]) → s. bělor. кабать, кобать „krátký svrchní oděv bez rukávů pro muže a ženy“ (ГСБМ XIV 213; Булыка 1980: 112), bělor. (dial.) каба́м(ъ) „korset prostých žen, k němuž se přišívá sukně; kabátec“ (Носовичъ 1984: 226; ТС II 176), (staro) rus. (dial.) каба́ть „svrchní oděv cizinců; carský svrchní oděv se širokými rukávy; dlouhá, široká pracovní košile, kterou rolníci nosí přes svrchní oděv; bunda“ (Даль II 70; СРЯБ VII 8)

34

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Kristijono Donelaičio veikalų skolintinė leksika: polonizmai

karbãčius 2 (podst. muž.) „t a k o v ý b i č, b i č í k“: Vždyť mě... jako nějakého lotra by těmi karbãčiais zbičovali K. Donel (Pp 135 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 107])

← staropol. (dial.) karbacz, (staré) pol. korbacz „bič, důtky aj.“ (< maď. korbács „tamtéž“ ← tur. kırbaç „bič, důtky“ [SW II 260, 472; Linde II 960; Karłowicz II 431; Sławski II 474; Булыка 1980: 104; Фасмер II 195; Wołosz 1989: 270; Géza 1991: 171; Юсипова 2005: 340]) → s. bělor. карбач „bič, důtky“ (ГСБМ XIV 283; Булыка tamtéž), rus. карбач „bič“ (Даль II 91)

klãpas 2 (podst. muž.) „k l u k; s e l s k ý h o l o m e k“¹⁷: A Enskys vybízí tančit dívky s klãpais K. Donel (Pp 68 [Kabelka 1964: 114])

← (staro / v.) pol. (dial.) chłop „(svobodný) rolník, bezzemek, chalupník; (nemajetný) hospodář; námezdní zemědělský dělník (čeledín); muž; prostý člověk; ne-vulgární člověk, hrubián; člověk aj.“ (SW I 283; SPW III 240–242; SSt I 237; SGP III³ 560–569; Sławski I 68–69; ECYM VI 182–183; LEW 210; viz také ЭССЯ VIII 62–64; Фасмер IV 257; Palionis 1967: 282; Трубачев 2006: 167; Леонтьева 2014: 334–335) → bělor. хлоп „čeledín (zemědělský dělník)“ (Носовичъ 1984: 679), rus. dial. хлапъ „mládenec, chlapec; svobodný muž; tovaryš“ (Даль IV 551)

klãpčius 2 (podst. muž.) „s l u h a, p a c h o l e k, p o s l í č e k“: Ale Enskys, jeho klãpčius, přinesl mnoho pivních džbánů s kvasem a ještě více džbánů malovaných K. Donel (RG 721 [LKŽe; Kabelka 1964: 114])

← (staro / v.) pol. chłopiec „chlapec; mladík; dospívající sluha; tovaryš; chlapec učící se řemeslu; syn aj.“ (SW I 284; SPW III 244–245; Brückner 1985: 180; Фасмер IV 245; viz také Arumaa 1933: 82; LKA I 121, 125; Zinkevičius 1978: 150) → bělor. (dial.) хло́нец(ъ) „chlapec, potomek; mladík; sloužící chlapec“ (Носовичъ 1984: 679; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 335; СБПП V 310; TC V 243), rus. хло́нец „chlapec, mladík; svobodný muž; pomocný dělník“ (Даль IV 551)

kùkarka 1 (podst. žen.) „k u c h a ř k a“ A jeho kùkarka, stará bába, se polekala K. Donel (Pp 79 [Kabelka 1964: 119])

← (staro / v.) pol. (dial.) kucharka „kuchařka; služka; kovový sporák“ (SW II 617; SPW XI 528–529; Karłowicz II 508) → s. bělor. кухарка „kuchařka“ (ГСБМ XVI 253–254), bělor. куха́рка „tamtéž“ (ТСБМ II 765; РБС I 703), rus. куха́рка „kuchařka, pomocnice“ (Даль II 228; Фасмер II 436) – k původu viz kùkorius

kùkorius 1 (podst. muž.) „k u c h a ř“: Kùkoria už měli jídla nová připravená K. Donel (RG 294 [Kabelka 1964: 25, 119])

← (s. / v.) pol. kucharz ‚kuchař; tanec, který se tančí s kuchařkou připravující svatební pokrmy‘ (< [s.] č. kuchař ‚t. p.‘ ← st. hornoněm. kuchenære ‚kuchař‘ ← st. hornoněm. kuoche / st. hornoněm. kuohho ‚koláč; pečivo‘ [SW II 617; SPW XI 529; SSt III 459; Sławski III 304; Фасмер II 436; Machek 1968: 305; Kluge 2002: 543; Köbler 1993: 1286; Seebold 2008: 488; Schützeichel 2012: 186; viz také Zinkevičius 1988: 130]) → st. bělor. кухаръ, кухарь ‚kuchař‘ (ГСБМ XVI 254; Булыка 1980: 89), bělor. (nář.) ку́хар(ъ) ‚t. p.‘

¹⁷ J. Palionis (1967: 282) įvardija sememą ‘valstietis’, kuri LKŽe kažkodėl nenurodoma.

Straipsniai / Articles

35

ROLANDAS KREGŽDYS

(Носовичъ 1984: 262; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 155; ЭСБМ V 175; ТС II 255), rus. nář. kúхарь ‚t. p.‘ (Даль II 228)

kulkà 2 (subst. žen.) ‚m a l ý o l o v ě n ý k u l o v i t ý k o u s e k, v s a z e n ý d o h u l k y s v ý b u š n i n o u a s t ř í l e n ý z p u š k y a p o d.‘: Ar dykai jis jums kulkàs bei paraką davė K. Donel (ŽR 105 [Kabelka 1964: 26, 120])

← (s. / v.) pol. kulka ‚kulka; kulička; kutálení; oční bulva aj.‘ (< st. hornoněm. kûle ‚koule; kulka‘ [SW II 627; SPW XI 545; Фасмер II 413; ЭСБМ V 157; MLex 118; viz také Palionis 1967: 278; Zinkevičius 1988: 136; Kabašinskaitė 1998: 76]) → st. bělor. кулька, кулка ‚kulička‘ (ГСБМ XVI 216), bělor. ку́лька ‚kulička; kulička‘ (Носовичъ 1984: 259)

lenciūgas 2 (subst. muž.) ‚ř e t ě z‘: Todėl su lenciūgais jį drūtai surakino K. Donel (ŽR 326 [Kabelka 1964: 125])

← pol. nář. łańcug (st. / v. pol. łancuch, [v.] pol. łańcuch, pol. nář. [DLd, Kšbd] lencuch, leńcuch ‚kovový řetěz; pouta, řetězy; řada, zástup aj.‘ (< st. hornoněm. *lannzug ← st. hornoněm. lanne ‚řetěz‘ + st. hornoněm. zuc, zug ‚tah, tažení‘ [SW II 794; SPW XII 467–470; SSt IV 96; Karlowicz III 64; Brückner 1985: 306; ЭСБМ V 227; Фасмер II 458; MLex 121, 339; viz také Атомавичюте 1982: 47; Zinkevičius 1988: 135; ALEW; Mikulėnienė 2004: 78]) → st. bělor. ланцугъ, ланцугь (ланухъ, ланухъ) ‚kovový řetěz; pouta, řetězy‘ (ГСБМ XVI 290, 291–292; Булыка 1980: 101), bělor. (nář.) лану́г, ланцу́г (ланух, ланцу́к) ‚kovový řetěz‘ (Носовичъ 1984: 264; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 156; СБГП II 617; Шатэрнік 1929: 145; viz také Барысюк 2011: 123), rus. nář. ла́нугъ ‚řetěz, řetízek‘ (Даль II 236)¹⁸

macnùs 4 (adj.) ‚s i l n ý, m o c n ý, p e v n ý‘: Taip nešvankiai su macnum pyvu susipyko K. Donel (RG 734 [LKŽe; Kabelka 1964: 129])

← (s. / v.) pol. mocny, mocen ‚plný síly, silný, pevný, mocný; prudký aj.‘ (SW II 1022–1023; SPW XIV 523–536; viz také Zinkevičius 1988: 130) → bělor. (nář.) мо́чны(ў) ‚silný, mocný‘ (Носовичъ 1984: 292; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 172; ЭСБМ VII 75; ТС III 95)¹⁹

maskòlius 2 (subst. muž.) ‚Rus‘: Ar nedaboja, kad visi taip elgiasi būrai? Šveds, maskòlius, lenks ir žyds kitaip nepadaro K. Donel (ŽR 170 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 131])

← (v.) pol. moskal ‚obyvatel Moskvy; voják carské moskevské armády; takový koláč (z ovesných vloček); kousek těsta; člověk, který hodně jí, žrout; taková ryba‘ (SW II 1046–1047; SPW XV 34; ЭСБМ VI 246; Фасмер II 659) → bělor. москва́ль / маска́ль ‚Moskvan, Rus; voják ruské armády‘ (Носовичъ 1984: 290; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 167; ЭСБМ VI 245–246), rus. моска́ль ‚Moskvan, Rus; voják‘ (Даль II 349)

¹⁸ Z. Zinkevičius (1988: 135) lie. lenciūgas ‘grandinė’ priskiria rytų slavų kalbų skolinių grupei.

¹⁹ Záp. lit. mãčnas, -à 4 (adj.) ‚mocný, silný, pevný‘: Aš esmi… mãčnas, kerštaujas Mž 20; mãčnai (přísl.): Idant… neabejotų, bet mãčnai tikėtų Vln 28 (LKŽe) kvůli strukturnímu prvku -č- zřejmě patří k rusismům, srov. st. rus. мощный ‚silný, pevný; mocný‘ (СРЯВ IX 283–284) ≠ st. bělor. мощный ‚plnoprávný; zákonný‘ (ГСБМ XVIII 193).

36

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Kristijono Donelaičio veikalų skolintinė leksika: polonizmai

měšťan 1 (m.) ‘kdo žije ve městě, obyvatel města’: Měšťané si ve městě bezstarostně poskakují K. Donel (PL 248 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 134])

← (st. / v.) pol. mieszczanin ‘obyvatel města, měšťan; občan’ (~ st. č. měščěnin ‘tamtéž’ [SW II 964; SPW XIV 91–95; SSt IV 237; Bělič, Kamiš, Kučera 1978: 134; viz také Zinkevičius 1988: 131–132; Шанский II¹⁰ 187]) → st. bělorus. мещанин, мещанинъ ‘měšťan; obyvatel, občan; příslušník šlechtického stavu’ (ГСБМ XVIII 33–34; Булыка 1980: 26), bělorus. мещані́н ‘stálý obyvatel města, měšťan; občan’ (Байкоў, Некрашэвіч 1993: 169; ЭСБМ VII 30–31), st. rus. мъщанинъ ‘měšťan z nižšího stavu (obvykle řemeslník), který platí daně; měšťan; obchodník’ (СРЯВ IX 143–144), rus. мщанинъ ‘měšťan z nižšího stavu podléhající vojenské povinnosti; řemeslník, který nepatří k obchodnickému cechu’ (Даль II 373; Фасмер II 616)

mše 4 (ž.) ‘významná křesťanská bohoslužba’: Vy blázni, na mši se dostavíte roztrhaní a otrhaní. K. Donel (VD 592 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 135])

← (st. / v.) pol. (nář.) msza, (mn.) msz(e) ‘mše; hudba hraná při tomto obřadu’ (< st. č. mše ‘mše’ ← st. hornoněm. messe, misse / st. hornoněm. missa ‘mše; jarmark [konaný po mši]’ ← středolat. / lat. missa ‘mše; svaté obřady; čtení svatého Písma aj.’ [SW II 1063; SPW XV 156–160; SSt V 239; Karłowicz III 195; Būga I 347; ЭСБМ VII 110; Фасмер III 22; Machek 1968: 382; Rejzek 2001: 395; Wackernagel 1878: 199; Köbler 1993: 1459; Seebold 2008: 591; Schützeichel 2012: 225; Niermeyer 1976: 693–694; viz také Zinkevičius 1987: 138; Walczak 1995: 53]) → st. bělorus. мша (имша) ‘katolická mše’ (ГСБМ XIV 104; XVIII 242; Булыка 1972: 211, 1980: 183), bělorus. nář. мша́ ‘mše’ (Цыхун 1993: 89), rus. мша ‘katolická mše’ (Даль II 364)²⁰ ≠ bělorus. nář. імша́²¹ ‘tamtéž’ (СБГП II 344)

malovat, -uje, -oval (sloveso): A namalovaných pařezů přinesli ještě mnohem víc K. Donel (RG 722 [Kabelka 1964: 136])

← (st. / v.) pol. malować ‘barvit; kreslit; zdobit aj.’ (< st. hornoněm. mâlen / st. hornoněm. mâlên ‘kreslit, malovat; barvit’ / něm. malen ‘kreslit, malovat; barvit [i obličej]; zdobit’ [SW II 859; SPW XIII 58–60; SSt IV 146; Wackernagel 1876: 191; Köbler 1993: 1402; Schützeichel 2012: 213]) → st. bělorus. малевати, маловати, малиовати ‘kreslit, malovat; popisovat, vysvětlovat’ (ГСБМ XVII 234–235; Булыка 1980: 166), bělorus. мале́ваць / маляваць ‘kreslit, barvit; popisovat; probírat’ (Носовичъ 1984: 278; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 165; ЭСБМ VI 206), st. rus. малевати, молевати ‘kreslit, malovat’ (СРЯВ IX 243), rus. малева́ть ‘tamtéž’ (Даль II 292)

malíř 2 (m.) ‘malíř’: Když to spatřím, hned se mi zdá, že smrtka, jak ji rukou malířovou maluje, K. Donel (RG 539 [LKŽe; Kabelka 1964: 136])

← (st. / v.) pol. (nář.) malarz (pol. nář. [SLd (Horní Slezsko)] malarz) ‘natěrač; malíř’ (< st. hornoněm. mâlære ‘malíř; natěrač’ [SW II 856; SPW XIII 54–55, 56; SSt IV

²⁰ B. Kabašinskaitė (2013: 68) šį skolinį interpretuoja kaip monogeninį polonizmą, nors iš pateiktų pavyzdžių matyti, kad taip nėra.

²¹ Litevské nář. imšà 4 (ž.) ‘mše’ se vzhledem ke své morfologické struktuře řadí mezi bělorusismy.

Straipsniai / Articles

37

ROLANDAS KREGŽDYS

146; Karłowicz III 102; Фасмер II 565; ЭСБМ VI 207; MLex 133]) → s. blr. малярь, маляръ (малеръ, молеръ) ‘malíř’ (ГСБМ XVII 251–252; Булыка 1980: 160), blr. маля́р ‘natěrač; malíř’ (Байкоў, Некрашэвіч 1993: 165; ЭСБМ ibd.), s. r. моляръ ‘malíř’ (СРЯВ IX 257), r. маля́рь ‘natěrač’ (Даль II 296)

nõbažnas, -a 1 (adj.) ‘p o b o ž n ý’: Já, s rukama svýma selskýma, jak se patří sepjatýma, čekám na modlitbu celý růženec za pány i za zbožné K. Donel (RG 300 [LKŽe; Kabelka 1964: 143–144])

← (s. / v.) pol. nabożny ‘zbožný, nábožný; vzbuzující zbožnost apod.’ (< č. na bože ‘Bohu, Pánu’ [SW III 12; SPW XV 379–383; ЭСБМ VII 166; ЭССРЯ I 552; viz také Palionis 1967: 273; Zinkevičius 1988: 133; Kabašinskaitė 1998: 18; ALEW]) → s. blr. набожный ‘zbožný, nábožný’ (ГСБМ XVIII 291–292), blr. набо́жный ‘zbožný, nábožný, věřící’ (Носович 1984: 298; ЭСБМ VII 166), s. r. набожный ‘zbožný, bohabojný, upřímně věřící’ (СРЯВ X 20), r. набожный ‘t. p.’ (Даль II 380)

padõnas 2 (podst.) ‘p o d d a n ý, s l u ž e b n í k, n e s v o b o d n ý, z á v i s l ý č l o v ě k, r o b’: <...> pan pán, zdá se, se směje sedlákovi a svého napůl mrtvého poddaného má za psa K. Donel (Pp 129 [Kabelka 1964: 155])

← (s. / v.) pol. poddany ‘poddaný; čeledín (hospodářský dělník), nevolník’ (< [překlad] V. lat. subditus ‘poddaný; vazal’ < V. lat. subditus ‘podřízený; závislý’ ← lat. subditus ‘podrobený; podřízený’ [SW IV 346; SPW XXV 394–399; SSt VI 236; Niermeyer 1976: 996; ЭСБМ VIII 104; ЭССРЯ II 147; viz také Palionis 1967: 282; Kregždys 2014: 411]) → s. blr. подданный ‘poddaný’ (Булыка 1980: 21), blr. (dial.) пода́бный / пада́бны ‘nevolník; poddaný’ (Носович 1984: 440; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 208; Шатэрнік 1929: 188; Расторгуев 1973: 184), blr. dial. пада́бный ‘t. p.’ (Бялькевіч 1970: 304), (s.) r. подданный ‘poddaný’ (СРЯВ XV 248; Даль III 170; viz také Гарбуль 2009ᵃ: 528)

obětovat se (zvratné sloveso) ‘o b ě t o v a t s e’: A vy moji milí, když budete slavit tučnou sklizeň, provázeje ji mnohými radovánkami, obětuji se K. Donel (VD 710 [LKŽe; viz též Kabe l-ka 1964: 166])

↔ (s. / v.) pol. polecać ‘chválit při představování, doporučit; svěřit, pověřit péčí, uložit za povinnost’ (SW IV 527; SPW XXVI 430–431; viz také Kazak 2011: 79; ALEW [viz s. v. liecavóti]) → s. blr. полецати, полицати ‘svěřit (někomu něco), dát, předat; nařídit; doporučit’ (ГСБМ XXVI 136; Булыка 1972: 251)

pažyčyti (přechodné sloveso) ‘p ů j č i t n ě k o m u, n a v r á t i t’: „Dej,“ řekl, „holka, hned vrať půjčený dluh“ K. Donel (Šd 21 [Kabelka 1964: 172])

← (s. / v.) pol. pożyczyć ‘půjčit, zapůjčit; posílat pozdravy aj.’ (SW IV 930; SPW XXIX 433–435; viz také Markus-Narvila 2011: 180, 291) → s. blr. пожичити, пожычьити ‘zapůjčit; půjčit si’ (ГСБМ XXV 391–392; Булыка 1972: 249), blr. dial. пажычьць ‘t. p.’ (СБГП III 328) ≠ blr. (dial.) пазьічьць ‘t. p.’ (ТСБМ III 604; СБГП III 334; ЭСБМ VIII 119), blr. dial. позьічьць ‘zapůjčit, dát na dluh; ukrást, popadnout’ (ТС IV 126), s. r. позычити ‘zapůjčit’ (Срезневский II 1093), r. dial. позычить ‘půjčit (si)’ (Даль III 233; СРНГ XXVIII 342)

38

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Kristijono Donelaičio veikalų skolintinė leksika: polonizmai

pōnas 2 (m.) „člověk z privilegovaného stavu; bohatý člověk, statkář, vlastník; hospodář; ten, kdo nevykonává fyzickou práci, úředník“: Vždyť víš, že dvěma pánům nelze sloužit K. Donel (PŠ 45 [Kabelka 1964: 180])

← (stř. / staropol.) pol. pan „vládce, král; Bůh; živitel; bohatý člověk aj.“ (SW IV 30–31; SPW XXIII 76–139; SSt VI 17; ЭССРЯ II 107; viz také Palionis 1967: 282; Адомавичюте 1982: 43, 46; Zinkevičius 1987: 139; Walczak 1995: 68, 73; Титаренко 2010: 177–178) → stř. bělorus. панъ „vládce, král; aristokrat; pán, pozemkový vlastník, Bůh; muž aj.“ (ГСБМ XXIII 439–442; Булыка 1972: 235, 1980: 21), bělorus. (nář.) пан(ь) „vlastník majetku; pozemkový vlastník; pán, šlechtic; urozený člověk; hospodář; zemědělec“ (Носовичъ 1984: 392; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 220; СБГП III 386; ТС IV 11; ЭСБМ VIII 146), stř. ruš. панъ „velmož litevského a polského státu; šlechtic, statkář; emigrant z Polska nebo Litvy“ (СРЯВ XIV 143)

ponavóti, -ója, -ójo (sloveso přech., nepřech.) „být pánem, vládnout“: Páni této země bez něj nemohou vládnout K. Donel (ŽR 470 [LKŽe])

← (stř. / staropol.) pol. panować „vládnout, řídit; mít vlastnické právo aj.“ (SW IV 39; GS 126; SPW XXIII 175–182; SSt VI 30; viz také Palionis 1967: 282) → stř. bělorus. пановаць, пановать „vládnout, řídit; být vládcem; účastnit se; dominovat; disponovat“ (ГСБМ XXIII 431–432; Булыка 1972: 235, 1980: 34), bělorus. панова́ць / панава́ць „žít pansky, žít jako pán; vládnout“ (Носовичъ 1984: 391; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 220; ЭСБМ VIII 146), rus. пано́вать „žít pansky; žít jako šlechtic“ (Даль III 16)

porà 3, 4 (ž.) 1. „muž a žena jako manželé, milenci apod.“: Tchán se všemi hosty pozdraví dvojici K. Donel (Pp 38 [viz také Krištopaitienė 2005: 295]); 2. „samec a samice ptáků nebo zvířat“: Skřivani pobíhali a hráli si v párech K. Donel (VD 62 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 181])

← (stř. / staropol.) pol. para „dvě stejné věci, pár; dvojice lidí; sudé číslo; několik, málo aj.“ (< střhněm. pâr, par „rovný, stejný; pár“ ← lat. par [adj.] „rovný, stejný; odpovídající; párový“, [subst.] „pár, dva“ [SW IV 50–51; SPW XXIII 246–247; SSt VI 37; Brückner 1985: 395; Būga I: 109; LEW 639; Фасмер III 203; ЭСБМ VIII 160; MLex 157]) → stř. bělorus. пара „pár“ (Булыка 1980: 154), bělorus. па́ра „tamtéž“ (ТСБМ IV 35), stř. ruš. пара „tamtéž“ (СРЯВ XIV 150), rus. па́ра „tamtéž“ (Даль III 17)

pōteriai 1 (m.) „(círk.) určité modlitby odříkávané zpaměti“: Modlitby je třeba číst za zemřelé, jak se na křesťany sluší K. Donel (RG 185 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 181])

← pol. nář. Pater (noster) (stř. pol. Pater noster) „modlitba ‚Otče náš‘“ (SPW XXIII 313; Karłowicz IV 56–57) ≠ (stř. / staropol.) pol. pacierz²² „Otče náš (modlitba); modlitba, modlení;

²² Nina Borowska (1957: 332), matyt, remdamasi lenkų leksemos afrikatos -c- ir baltarusių dantinio -t- diferenciacija, teigia, kad lie. pōteriai pasiskolintas iš senosios gudų kalbos (dar žr. Адомавичюте 1980: 9). Dėl tos pačios priežasties lie. dial. pōterka 1 (sf.) ‘atskiras karolių rutuliukas’: Raikštelis nutrūko, ir pabiro pōterkos LŠ; Paimk siūlą, verk poterą prie poterko s Lp; Jau kap skūpi, pōterkėlė (toks maloninis

Straipsniai / Articles

39

ROLANDAS KREGŽDYS

růženec; páteř atd.’ (< s. č. páter ‘Otče náš [modlitba]; růženec’ ← středohornoněmecky paternoster ‘růženec’ [SW IV 5; SPW XXIII 7–9; SSt VI 3; Kuzinowski 1974: 100; Brückner 1985: 390; ЭСБМ VIII 244; Machek 1968: 437–438; Rejzek 2001: 453; Bělič, Kamiš, Kučera 1978: 296; Blaise 1994: 661; srov. Zinkevičius 1987: 139]) → starobělorusky паперъ (наперъ) ‘modlitba’ (ГСБМ XXIV 55; Булыка 1980: 180) ≠ bělorusky (nář.) па́пер(ъ), (pl.) на́перы (на́піръ) ‘modlitba; Otče náš (modlitba); růženec’ (Носовичъ 1984: 395; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 228; СБГП III 468; ЭСБМ ibd.)

pročià 2 (subst. f.) ‘p r á c e, n á m a h a’: A za práci vaši vám málo děkuje, když odletí K. Donel (PL 345 [Kabelka 1964: 188])

← (s. / v.) pol. praca ‘lidská činnost, práce; úsilí; únava; výsledek práce atd.’ (< s. č. práce ‘práce, činnost; dílo’ [SW IV 965; SPW XXX 1–20; SSt VII 20; ЭСБМ X 18; Machek 1968: 477–478]) → starobělorusky праца ‘lidská činnost, práce; starost; výsledek práce’ (ГСБМ XXVII 484–485; Булыка 1972: 257, 1980: 95), bělorusky (nář.) пра́ца ‘t. j.’ (Носовичъ 1984: 493; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 249; СБГП IV 104; ТС IV 215; ЭСБМ X 18–19), rusky nář. пра́ца ‘práce, činnost’ (Даль III 382)

pùlokas 1 (subst. m.) ‘p i s t o l e’: Ale i Duraka poškodil, když mu praskla pistole K. Donel (ŽR 310 [LKŽe; Kabelka 1964: 190])

← (v.) pol. pułhak, półhak ‘taková zbraň’ (< [částečný překlad] něm. Halbhaken ‘polovina + zbraň’ [SW IV 943, V 432; SPW XXXIV 436; ЭСБМ X 212; viz také Palionis 1967: 278; Адамовичюте 1982: 43, 46]) → starobělorusky пулгакъ (полгакъ) ‘puška střední velikosti’ (ГСБМ XXVI 115, XXIX 344–345; Булыка 1980: 70), bělorusky пулга́к ‘t. j.’ (ЭСБМ ibd.)

pūstélninkas 1 (subst. m.) ‘p i t o r e k, p i j á k’: Vy, pijáci! Copak nám Bůh denně a tak štědře dává své dobrodiní, abychom je stále jen jako prasata hltali? K. Donel (RG 433 [LKŽe; Kabelka 1964: 191])

↔ (s. / v.) pol. pustelnik ‘člověk žijící na odlehlém, neobydleném místě; samotář, poustevník’ (SW V 438; SPW XXXIV 471) → starobělorusky пустельникъ, пустэльникъ ‘samotář, poustevník’ (ГСБМ XXIX 356; Булыка 1980: 175), bělorusky (nář.) пустэ́льнік ‘t. j.’ (Байкоў, Некрашэвіч 1993: 263; СБГП IV 193; ЭСБМ X 241)

rodà 2 (subst. f.), róda 1 ‘r a d a’: Nechte se poučit a přijměte dobrou radu K. Donel¹ (LKŽe)²³

← (s. / v.) pol. rada ‘rada; porada; rozvaha; rozum; místo porad; radnice; rádce’ (< střední horní němčina rât ‘rada, porada; rada’ / něm. Rat ‘t. j.’ [SW V 461–462;

(oslovení), nelze! Lz (LKŽe) a litevské póterkos 1 (subst. f., pl.) ‘korále’ A1, Smn, Brt: Na krku několik řad korálků Ds; Koupím ti korálky NS 83; Požehnané korálky Drsk (LKŽe; viz také ZtŽ 505), zřejmě patří k bělorusismům, tj. jsou odvozeny ze staroběloruského намєрку ‘korálky’ (ГСБМ XXIV 42), běloruského (nář.) на́меркі, намэркі (на́ерки, на́еркі, на́міркы / на́ерка) ‘(jantarové či skleněné) korále’ (Носовичъ 1984: 395; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 228; ТСБМ IV 133; СБГП III 467; ЭСБМ VIII 222, 244), předpokládající pol. paciorka, (pl.) pacierki ‘korálek růžence; růženec; korálky růžence’ (SW IV 5), neboť v polštině nejsou doloženy slovotvorné varianty s dentálním –t–.

²³ Toto lexéma není zahrnuto do soupisu slov K. Donelaitise, který připravil J. Kabelka (viz Kabelka 1964: 197).

40

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Kristijono Donelaičio veikalų skolintinė leksika: polonizmai

SPW XXXV 25–60; SSt VII 420; GS 166; MLex 164; ЭСБМ XI 24; viz také LEW 741; Zinkevičius 1988: 133]) → stbělor. pada ‘městská rada rozhodující o otázkách správy města a soudních sporů; rada’ (CLW; Булыка 1980: 189), bělor. (dial.) ра́да ‘rada; prostředek’ (Носовичъ 1984: 544; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 267; СБГП IV 238), starorus. pada ‘rada; poradní rada polského krále složená ze šlechticů; rada; kolegiální rozhodnutí; královský rádce’ (СРЯВ XXI 120–121), rus. па́да ‘rada; sněm’ (Даль IV 9)

rokùndas 1 (m.) ‘v y ú č t o v á n í, v y r o v n á n í’: Ty, nafouklé břicho... Jen počkej, co bude, až umíraje najdeš vyúčtování K. Donel (Ag 26 [Kabelka 1964: 198])

↔ (staré / rané) pol. rachunek ‘počítání; účet; aritmetika; finanční výkaz aj.’ (< starohornoněm. rech[e]nunge ‘účet’ [SW V 458–459; SPW XXXV 6–7; SSt VII 418; Siatkowski 2004: 43; Фасмер III 450; ЭСБМ XI 154; MLex 164; viz také Walczak 1995: 80, 142; Kabasińskaitė 1998: 11]) → stbělor. рахунокъ, рахункъ, рохунокъ ‘počítání’ (ГСБМ XXX 34), bělor. (dial.) раху́нокъ / раху́нак ‘dokument; počítání, evidence; pořádek; výkaz’ (Носовичъ 1984: 561; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 278; СБГП IV 293) ≠ starorus. рахунка, рахунка ‘počítání, účet’ (СРЯВ XXII 119) ≠ rus. dial. раху́нок ‘pořádek’ (СРНГ XXXIV 346)

skárbas 3 (m.) ‘p e n í z e, p o k l a d’: Amtsrot, když spatřil tři pytle nových pokladů, znovu se vzpamatoval a přestal těžce vzdychat K. Donel (ŽR 436 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 204])

← (staré / rané) pol. skarb ‘poklad; majetek; (státní) pokladna’ (< starohornoněm. schērf / starosasky skerf, skerpƒ, scerf ‘[drobná] mince; lepta – drobná řecká mince’ ← starosasky scarbôn, skarbôn ‘rýt; drobit’ ↔ *‘vyrytý povrch mince’ [SW VI 131; ISJP 18; SSt VIII 216–217; Фасмер III 633; ЭСБМ XII 118; Kluge 2002: 799; Wackernagel 1878: 253; Köbler 1993: 1749, 1762; Schützeichel 2012: 288; viz také Zinkevičius 1988: 130]) → stbělor. скарбъ ‘peníze; cenné předměty; státní pokladna; majetek; skladiště cenností’ (ГСБМ XXXI 301–303; Булыка 1972: 299, 1980: 81), bělor. (dial.) скарб(ъ) ‘(státní) pokladna; majetek; poklad; klenoty’ (Носовичъ 1984: 581; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 288; СБГП IV 440), (starý) rus. (dial.) скарбъ ‘movitý majetek; domácí vybavení; (dial.) (státní) pokladna’ (Даль IV 193; СРЯВ XXIV 177–178)

skrynė 4 (ž.) ‘j i s t á d ř e v ě n á, v í k e m a n o ž k a m i o p a t ř e n á, o r n a m e n t á l n ě z d o b e n á s k ř í ň k a k u c h o v á v á n í n ě č e h o (o b v y k l e o d ě v ů, v ý b a v y)’: Co z toho, že je Diks nahý u plné truhly, klečí a hlasitě naříká a velebí poklady K. Donel (VD 24 [LKŽe; Kabelka 1964: 206])

← (staré / rané) pol. skrzynia ‘bedna s víkem; truhla aj.’ (< staročes. skříňe ‘skříň; bedna’ ← starohornoněm. schrīn / starosasky scrīni, skrīni ‘bedna; skříň’ ← lat. scrinium ‘kulatá schránka k uchovávání knih a dokumentů’ [SW VI 190–191; SSt VIII 261–262; Linde V 273; Буга II 487; Фасмер III 657; ЭСБМ XII 156–157; Machek 1968: 550; Rejzek 2001: 578; Bělič, Kamiš, Kučera 1978: 503; Wackernagel 1878: 258; Köbler 1993: 1787; Seebold 2008: 757; Schützeichel 2012: 293; viz také Palionis 1967: 275; Zinkevičius 1987: 140; Филичева 2003: 137]) → stbělor. скрыня, скрыня ‘bedna;

Straipsniai / Articles

41

ROLANDAS KREGŽDYS

hranatá nádoba; úkryt; rakev’ (ГСБМ XXXI 388–389), bělor. (dial.) скрыпня ‘velká bedna; skiaurė (bedna s otvory k uchovávání živých ryb); bedna na mouku a obilí; žlab’ (Носовичъ 1984: 588; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 291; СБГП IV 464; Сцяцко 1972: 102–103; viz také Прыгодзіч, Прыгодзіч 2011: 148), starorus. скрыпна ‘okovaná bedna, truhla; bedna s víkem’ (СРЯВ XXV 31; viz také Гарбуль 2009: 405–406), rus. скрыня ‘bedna, bedýnka s víkem’ (Даль IV 209)

skūrā 4, 2 (ž.) ‘pouze stažená nebo také vydělaná zvířecí kůže, kožešina’: A prasat a koz jsem porážel tolik, že jsem už sotva věděl, kam pověsit kůže K. Donel (VD 382 [LKŽe; Kabelka 1964: 206])

← (staré / rané) pol. skóra ‘lidská a zvířecí kůže; zadek; vydělaná kůže; kůra stromu aj.’ (SW VI 169–170; SSt VIII 250–251; Linde V 261–262; viz také Mikulėnienė 2004: 78) → stbělor. скупа ‘kůže; vydělaná zvířecí kůže; život’ (ГСБМ XXXI 396), bělor. (dial.) ску́па ‘lidská kůže; vydělaná zvířecí kůže’ (Носовичъ 1984: 589; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 292; СБГП IV 471–472; ТС V 52; ЭСБМ XII 167) ≠ rus. шку́ра ‘nevyčiněná kůže zvířete s kožešinou; kůra stromu; mizerná ženská aj.’ (Даль IV 638–639; Фасмер IV 451)

šmõtas 2 (m.) ‘samostatná část nějaké věci, kus’: Kolo na nápravě vrzajíc těžce se otáčí, a přitom vytrhává ošklivou zem a rozstřikuje ji na kusy K. Donel (RG 17 [LKŽe; Kabelka 1964: 227])

← (rané) pol. szmat ([rané] pol. szmata) ‘kus; hadr; mnoho aj.’ (< starohornoněm. snat[t]e ‘proužek; jizva’ / dial. něm. [švábské] Schnatte ‘zářez ve dřevě či mase’ / něm. Schnat ‘hranice, linie, úsek’ [SW VIII 638; Linde V 554; Фасмер IV 458–459; LEW 1015; viz také Zinkevičius 1990: 35; Kardelis 2003: 89]) → stbělor. шматъ ‘kus; kus masa’ (СЛш; Булыка 1980: 186), bělor. (dial.) шмат(ь) ‘kus; velké množství; značný rozsah, mnoho’ (Носовичъ 1984: 714; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 350; СБГП V 486–487), rus. шматъ ‘kus; odstřižek; část; vzdálenost aj.’ (Даль IV 640)

šoblė 4 (ž.) ‘meč, šavle’: Zdálo se mi, že celý svět, seběhnuvší se k boji, nanosil meče i šavle na pestré louky K. Donel (VD 439 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 227])

← (staré / rané) pol. szabła ‘meč se zahnutým ostřím aj.’ (< maď. szablya ‘zahnutý meč’ [SW VI 549; SSt VIII 526–527; Linde V 500; Фасмер III: 541; Wołosz 1989: 301–302; Géza 1991: 278; Tóth 2007: 130; viz také Palionis 1967: 278; Zinkevičius 1988: 129]) → stbělor. шабля ‘meč’ (Булыка 1980: 70), bělor. (dial.) шабля ‘meč; šavle’ (Носовичъ 1984: 703; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 346; СБГП V 450)

trõpytis, -ija, -ijo (zvratné neosobní sloveso) ‘stát se, přihodit se’: Tehdy se přihodilo, že jsem, jeda na robotu, jak se na rychtáře sluší, vynadal lenochu Slunkiovi K. Donel (RG 501 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 241])

← (staré / rané) pol. trafić ‘trefit cíl; napadnout, dotknout se; potkat, najít; objevit se v pravý čas; vybrat; zalíbit se; umět; jasně vyložit, vysvětlit aj.’ (< starohornoněm. treffen ‘trefit’ [SW VII 91–92; SSt IX 179; Linde V 644–645; Фасмер IV 94; ЭСБМ XIII 350]) → stbělor. трафи́ти ‘trefit, dosáhnout; potkat’ (Булыка 1972: 324, 1980:

42

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Kristijono Donelaičio veikalų skolintinė leksika: polonizmai

189) ≠ stbělor. mpanumu „trápit; zničit; vyzkoušet; (za)útočit“ (ГСБМ XXXIII 420–422), bělor. (nář.) mpánulь / mpániub, mpáfьub „zasáhnout cíl; najít, potkat; uhodnout; stihnout, překonat; moci atd.“ (Носовичъ 1984: 638; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 314; СБГП V 117; ТС V 151; ЭСБМ XIII 349–350), rus. mpáfьutb, mpánutb „zasáhnout cíl“ (Даль IV 426; Фасмер ibd.)

vožyti, -ija, -ijo (sloveso přech.) „c e n i t, v á ž i t s i“: Ty si nevážíš koláčů ani bochníků a neceníš si ani nejchutnějšího nápoje pánů K. Donel (PL 135 [LKŽe; Kabelka 1964: 262])

← (st. / v.) pol. ważyć „vážit na váze; vážit; rozhodnout; riskovat; hodnotit; mávat; zamýšlet; nenávidět; riskovat; dosáhnout úrovně, hodnoty atd.“ (← [st. / v.] pol. [nář.] waga „váhy; budova, kde se váží; vážení; přitažlivost; zvířecí stezka; závaží; zvážené množství; hmotnost; význam, důležitost; úcta; páka; lano, provaz; zavěšená závaží; brankart; závaží tkalcovského stavu atd.“ < střhn. wâge / st. v. něm. wâga / něm. Wage „váhy; závaží; hmotnost“ [SW VII 442–443, 476–477; Linde VI 125–126, 150–151; SSt X 34–35, 52–54; Karłowicz VI 64; Brückner 1985: 598–599; Фасмер I 263; ЭСБМ II 12; Wackernagel 1878: 368; Köbler 1993: 2185; Schützeichel 2012: 367; viz také Zinkevičius 1988: 131, 134; srov. Шанский²⁴ I³ 4; Судник 1975: 142]) → stbělor. важити, важити „vážit; stát; vážit na váze; (o)cenit, šetřit; zvažovat; mít hodnotu; zamýšlet“ (ГСБМ II 291–294; Булыка 1980: 184), bělor. (nář.) ва́жыць / ва́жыць „vážit na váze; riskovat; odvážit se, zamýšlet; hodnotit; mít na mysli“ (Носовичъ 1984: 42; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 55; СБГП I 268; ЭСБМ II 23), rus. nář. важить „vážit; (za)vĕsit“ (Даль I 159)

zalnierius 2 (m.) „v o j á k“: A jako nějaký zalnierius, s nosem zanechaným v bitvě... vleče se na robotu K. Donel (Pp 180 [Kabelka 1964: 262])

← pol. nář. (DLd [Kujawy]) żołnier, żołnierz „voják“ (← st. pol. [nář.] żołnierz / [v. pol. żołnierz] „voják; vojsko“ < č. žoldnéř „t. “ ← střhn. soldenäere, soldner / něm. Söldner „žoldnéř“ ← it. soldato „voják“ [Karłowicz VI 447; SW VIII 717; SSt XI 590; ISJP 69; Kudzinowski 1974: 101; Machek 1968: 730; Kluge 2002: 855; viz také Palionis 1967: 279; Адамавичюте 1982: 43, 46; Zinkevičius 1988: 131; Walczak 1995: 80; Rejzek 2001: 751; srov. Жирмунский 1948: 106]) → stbělor. золнеръ „voják“ (Булыка 1980: 61)

žegnōnė 2 (ž.) 1. „p o ž e h n á n í“: Ale... stůl takovými pekelnými žehnáními požehnav, chléb uchopí, aby ukrojil K. Donel (VD 122); 2. „(přen.) d o s t a t o d B o h a o d m ě n u z a p r á c i“: A z páchnoucího hnoje přichází žegnōnė K. Donel (VD 277 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 264])

← (st. / v.) pol. żegnanie „napodobení znamení kříže, žehnání; svěcení atd.“ (SW VIII 703; SSt XI 580; Linde VI 883) → bělor. жегна́нне „žehnání; rozloučení“ (Носовичъ 1984: 154) – o původu viz žegnóti

²⁴ Někteří slavisté tvrdí, že jde o praslovanskou výpůjčku ze starohornoněmčiny wâga (podrobněji viz Преображенский I 61–62; Шанский ibd.; ЭССРЯ I 92).

Straipsniai / Articles

43

ROLANDAS KREGŽDYS

žegnóti, -ója, -ójo (sloveso, přech.) „žehnat (zpravidla znamením kříže)“: Všechno jsou to hlouposti, co budeme dělat, co vůbec začneme, když tvá žehnající ručka nepomůže K. Donel (ŽR 672 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 264])

← (staro/vých.) pol. zegnać (się) „udělat rukou znamení kříže; žehnat; posvětit; (u evangelíků) konfirmovat; zaříkávat (nemoc, uřknutí); rozloučit se, svěřit do Boží vůle aj.“ (< č. žehnati „žehnat; vyjadřovat dík“ ← střhn. ségenen / něm. segnen „žehnat, dělat rukou znamení kříže; obdarovat“ ← stlat. signare „označit někoho křížem, žehnat; pokřižovat se; křtít; konfirmovat aj.“ [SW VIII 703; SSt XI 579–580; Linde VI 882; Brückner 1985: 664; ЭСБМ III 199; Machek 1968: 724; Niermeyer 1976: 970; MLex 189; viz také Palionis 1967: 274; Судник 1975: 84, 170; Zinkevičius 1987: 138; Walczak 1995: 54; PEŽ IV 106; Филичева 2003: 141; srov. Kardelis 2003: 66]) → starobělorus. жегнати, жегнати / жегнатися, жегнатися „rozloučit se, vyprovodit; křtít“ (ГСБМ IX 282; Булыка 1980: 182), bělorus. жегнаў (жагнаў) „žehnat; dělat rukou znamení kříže“ (Носовичъ 1984: 154; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 100; ЭСБМ III 199)

žýčyti, -ija, -ijo (sloveso, nepřech., přech.) „dát někomu na dluh, půjčit“: Tak ovce... když vidí takový nouzový stav a nemá už na celém světě žádnou pomoc, slibuje z nouze vrátit ječmen, který si vypůjčila K. Donel (Šd 25–27 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 265])

← (staro/vých.) pol. życzyć „přát dobro, radovat se z úspěchu druhého; získat na svou stranu, verbovat; poradit, dát radu; dovolit, souhlasit; půjčit, dovolit užívat“ (SW VIII 730–731; SSt XI 604; Linde VI 1064–1065; viz také Walczak 1991: 72; Kardelis 2003: 106; Kazak 2011: 80) → starobělorus. жичити, жычити, жычити, жычьити „toužit, přát“ (ГСБМ X 39; Булыка 1972: 114, 1980: 133), bělorus. жичыць „přát“ (Носовичъ 1984: 156), rus. nář. жичить „půjčovat si“ (СРНГ IX 201) ≠ starobělorus. зичити, зычити „toužit, přát“ (ГСБМ XIII 271–272), bělorus. (nář.) зычыць / зьічьць „přát; radit“ (Носовичъ 1984: 222; ЭСБМ III 353; ТС II 170), rus. nář. зычить „přát“ (Даль I 697)

1.2.1. Morfofonetické varianty neurčitých polonismů, sekundární odvozeniny

čiepelis (zdrob. podst. jm.) „mladý roubovaný stromek“: A hle, v domě krásné roubované stromky vyhýčkali a zanedbali K. Donel (Vp 29 [Kabelka 1964: 67]) ⇦ čiepas

čiepas 4, 2 (podst. jm.) Plv 1. „větvička, výhonek, kterým se roubuje jiná rostlina, roub, štěp“ SD 361, R 276, K: Tohle je špatný roub, neujme se Pbs; Rouby, čili štěpy, mají být uvnitř neprohnilé, zdravé S. Dauk; 2. „mladý roubovaný stromek, roub“ R 327: Loni zasazený roub dobře roste Plv; Tuto zimu všechny rouby pomrzly Pgr; Zajíc přes zimu všechny rouby okousal Grž a jinde (LB 66, RD 73, BB Ps 128.3); 3. „(zpravidla mn. č.) očkování, vakcína“: Očkování proti neštovicím rš; Očkovali mě, jenže očkování se neujalo Kp; 4. „jizva po očkování na těle“: Už té jizvy po očkování není ani stopy Plv; Jaké velké jizvy po očkování! Slnt; 5. „zářez v čepeli zavíracího nože“: Zářez čepele nože je podlouhlý Jrb – viz ščiepas (viz také Roszko 2009: 76)

44

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Kristijono Donelaičio veikalų skolintinė leksika: polonizmai

ščėpas 4 (podst. jm.) Ndž, Švnč, ErnW 1. „větvička, výhonek, kterým se roubuje jiná rostlina, roub, štěp“ Sut, MP 93: Vzal jsem rouby z hrušně Ign; (přen.): Jsme povinni... zasadit do něj (do duše) štěpy všelikých svatých ctností DP 96; 2. „mladý roubovaný stromek, roub“: Koupil jsem si roubované stromky OZ 55 /\ Když jsem byl mladý roubovaný stromek Aps; Tvoje děti jsou jako výhonky olivovníku Mž 386

← (staro/vých.) pol. szczep „podnož; naroubovaný stromek aj.“ (SW VI 581; SSt VIII 538–539; Linde V 521; viz také ALEW [s. v. čiepas]),

‖ ≠ bělorus. (nář.) ишчэпа „podnož“ (Байкоў, Некрашэвіч 1993: 353; Сцяшковіч 1983: 568) ≠ rus. щепа „dřevěná tříska, kousek dřeva“ (Даль IV 655; srov. Фасмер IV 502–503)

dabóti, -ója, -ójo (sloveso, přech.) „chránit, opatrovat“: Cožpak nedohlížíš na pacholata, jak se na otce sluší K. Donel (ŽR 299 [LKŽe; Kabelka 1964: 67])

dabótis, -ója, -ójo (zvratné sloveso) 1. „mít se na pozoru“: Tak se měj na pozoru před pyšným pánem, abys nebyl potrestán K. Donel (ŽR 409); 2. „starat se, snažit se“: Od malička jsem se snažil chovat počestně K. Donel (Pš 30 [LKŽe; Kabelka 1964: 67]) – viz dbóti (s epentetickým, respektive neetymologickým -a- [k tomuto fonetickému jevu viz Zinkevičius 1966: 135–136; viz také Адомавичюте 1982: 47; Zinkevičius 1988: 38, 130; Zinkevičius II 272])

bóti, bója, bójo (sloveso, nepřech.) „dbát, věnovat pozornost“: Ale nedbej na to, chudáčku, neplač a příliš se nermuť K. Donel (PL 529 [LKŽe; Kabelka 1964: 63]) – viz dbóti (s aferezí počátečního d-)

dbóti, -ója, -ójo (sloveso, přech., nepřech.) „pozorovat (co), dívat se (na co)“: Kurajové pozorují ptáka, který svolává Ch 5Moz 18.10; Ach, ničeho si nevšímej, má sestřičko JR 165; Nevšímám si ani řečí, že mě má chlapec rád JV 276

← (staro/vých.) pol. dbać „starat se; věnovat pozornost aj.“ (SW I 431; GS 28; SPW IV 561–565; SSt II 44; ЭСБМ III 129–130; Urbutis 2009: 423) → starobělorus. дбати „starat se; myslet na něco; věnovat pozornost, všimnout si“ (ГСБМ VII 271–272; Булыка 1980: 197), bělorus. (nář.) дбаць „starat se; přemýšlet, věnovat pozornost“ (Носовичъ 1984: 127; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 92; TC II 9), rus. nář. дбать „starat se; hromadit, sbírat“ (Даль I 416)²⁵

kaštuótis, -úoja, -ãvo (zvratné sloveso) „vydávat peníze“: Proto rodiče její... na to vynaložili mnoho peněz a sotva se z toho vzpamatovali K. Donel (RG 142 [LKŽe; Kabelka 1964: 108]) – viz kaštavóti

kaštúodintis (-ytis), -inasi, -inosi (sloveso zvratné) ‚vydávat náklady, stát námahu‘: Ostatní se nechtěli tolik nákladově zatěžovat K. Donel (LKŽe)²⁶ – viz kaštavóti

kaštavóti, -ója, -ójo (sloveso intranzitivní) ‚stát, přijít na‘ [K]: Stály tě boty hodně? Ds (LKŽe; viz také ZtŽ 278; ZŠT I 353)

²⁵ Někteří slavisté rekonstruují praslovanské *дбати ‚starat se‘ (Фасмер I 486 [vsuvka O. Trubačova]; ЭССЯ V 172–173), tj. vykládají uvedené východoslovanské lexémy jako zděděné, nikoli jako výpůjčky ze západoslovanské jazykové oblasti.

²⁶ Tato lexéma není zahrnuta do soupisu slov K. Donelaitise, který sestavil J. Kabelka (viz Kabelka 1964: 197).

Straipsniai / Articles

45

ROLANDAS KREGŽDYS

← (středopolsky / staropolsky) pol. kosztować ‚stát; mít náklady, stát‘ (← [středopolsky / staropolsky] pol. [dial.] koszt ‚náklady, prostředky; cena, hodnota‘ < č. kość ‚totéž‘ ← středohornoněm. kost[e] ‚náklady, prostředky‘ [SW II 495–496; SPW XVI 14–16, 17; SSt III 357; Karlowicz II 446; Sławski II 545–546; Siatkowski 2004: 16; Polomски 2010: 7; srov. Kluge 2002: 531; Фасмер II 361; ЭСБМ V 107; LEW 228; MLex 113; viz také Palionis 1967: 276; Адомавичюте 1982: 43; Zinkevičius 1988: 136]) → již. bělorus. коштовати ‚stát‘ (ГСБМ XVI 72), bělorus. (dial.) коштова́ць ‚vyzkoušet; stát‘ (Носович 1984: 250; TC II 231), již. rus. коштовати ‚stát, přijít na‘ (СРЯВ VII 396–397), rus. dial. коштова́ть ‚stát; být oceňován; hodit se aj.‘ (Даль II 183)

krõmininkas 1 (subst. m.) ‚kupec, prodavač‘: Rudikis... rychle zmizel mezi krõmininkas a kupci K. Donel (Rj 6 [LKŽe; Kabelka 1964: 118]) – viz krõmininkas

krõmininkas (krõmnykas), -ė 1 (subst. společný rod) 1. ‚kupec, prodavač‘: Mělo by být nařízeno (zakázáno), aby krõmininkas... obcházeli dvory a statky BzBk II 119; 2. ‚(obrazně) hrbáč‘: I hrbáče nazýváme krõmininkas Ds; 3. ‚(obrazně) běžec‘: Čípak to sem takový krõmnykas běží? Ds

← (středopolsky / staropolsky) pol. kramnik ‚prodejce drobného zboží; potulný kupec‘ (← [středopolsky / staropolsky] pol. kram ‚obchodní stánek; malý obchod; řemeslnická dílna; zboží aj.‘ < středohornoněm. krâm ‚zboží, drobnosti aj.‘ / starohornoněm. krâm ‚tržní místo aj.‘ // něm. Kram ‚drobné zboží; odpad; záležitosti aj.‘ [SW II 526, 527; SPW XI 121–122, 124; SSt III 375; Kluge 2002: 534; Wackernagel 1878: 165; Köbler 1993: 1264; Schützeichel 2012: 182; viz také Kabelka 1964: 25, 118; Palionis 1967: 276; Адомавичюте 1979: 99–100, 1982: 43; Walczak 1995: 142]) → již. bělorus. крамникъ ‚kupec, prodavač‘ (ГСБМ XVI 89–90), bělorus. (dial.) кра́мникъ ‚prodavač; majitel obchodu‘ (Носович 1984: 251; СБГП II 514)

kùknė 2 (subst. f.) ‚kuchyně‘: Proto jsem se odvážně vydal do otevřené kuchyně K. Donel (Pp 114 [Kabelka 1964: 26, 119]) – viz kùchnė

kùchnė 2 (subst. f.) ‚kuchyně‘ ZtŽ 322; ŽŠT I: 254; kuchnià 2 ‚totéž‘: Jdi do kuchyně, najdeš tam zadělaný chléb a jez ps. Rimašiai (DvŽ I: 316; viz také ZtŽ 322; ŽŠT II: 446); ← (středopolsky / staropolsky) pol. kuchnia ‚pec na přípravu jídla; sporák; místnost, v níž se připravuje jídlo; způsob přípravy pokrmů aj.‘ (< staročes. kuchyně ‚kuchyně‘ ← starohornoněm. kuhhinna ‚místo k přípravě jídla; kuchyně; hostinec‘ ← lat. coquina ‚kuchyně; kuchařství‘ [SW II 618; SPW XI 531–532; SSt III 459; Фасмер II 436; ЭССРЯ I 454–455; Machek 1968: 305; Wackernagel 1878: 168; Köbler 1993: 1278; Seebold 2008: 482; viz také Palionis 1967: 277; Walczak 1995: 92; Siatkowski 2004: 14; Филичева 2003: 136]) → již. bělorus. кухня ‚místnost, v níž se připravuje jídlo; zásoby potravin‘ (ГСБМ XVI 256–257; Булыка 1980: 97), bělorus. (dial.) ку́хня ‚kuchyně; sporák‘ (ТСБМ II 764; СБГП II 592; ЭСБМ V 175), již. rus. кухня ‚místnost určená k přípravě jídla; kuchyňské nádobí‘ (СРЯВ VIII 150), rus. ку́хня ‚kuchyně‘ (Даль II 228)

nabãšininkas 1 (subst. m.) ‚zesnulý (o zemřelém člověku)‘: Ale nabãšininks amtsrots tak s poddaným nezacházel K. Donel (VD 177 [Kabelka 1964: 137]) – viz na-bãštininkas (s asimilovaným -ti-)

46

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Kristijono Donelaičio veikalų skolintinė leksika: polonizmai

nabāščikas, -ė 1 (substantivum) ‘z e m ř e l ý (o z e m ř e l é m č l o v ě k u)’ – viz nebāščikas nebāštikas, -ė 1 (substantivum) 1. ‘m r t v ý’; 2. ‘z e m ř e l ý (o z e m ř e l é m č l o v ě k u)’ – viz nebāščikas, -ė (s deaspirací strukturního prvku -č-)

nabāštikas, -ė 1 (substantivum) 1. ‘m r t v ý’; 2. ‘z e m ř e l ý (o z e m ř e l é m č l o v ě k u)’ – viz nebāštikas, -ė (se změnou -e- prvního členu na > -a- vlivem regresivní asimilace, tj. n-e-b-a-štikas → n-a-b-a-štikas)

nabāštininkas, -ė 1 (substantivum) 1. ‘m r t v ý’; 2. ‘z e m ř e l ý (o z e m ř e l é m č l o- v ě k u)’ – viz nabāštikas

nabāštininkas, -ė 1 (substantivum) ‘m r t v ý’ – viz nabāštininkas, -ė

nebāščikas, -ė 1 (substantivum) ‘z e m ř e l ý, z e m ř e l ý č l o v ě k (o z e m ř e l é m č l o v ě k u)’: Kāp numirė žmogus, vėža nebāščikų Micaičiai (DvŽ II 9; viz také ZtŽ 427; ZŠT II 445)

← (s. / v.) pol. nieboszczyk ‘zesnulý; syreček zakopávaný do země, aby získal určitou chuť’ (SW III 260; SPW XVII 147; Brückner 1985: 33) → s. bělor. небож-чыкъ, небожчыкъ, небожчыкъ, небожущикъ, небожущыкъ, небозчикъ, небосчикъ, небощикъ, небощыкъ ‘zesnulý, mrtvý’ (ГСБМ XIX 391), bělor. (nář.) нябожчык, нябо́йчык, небо́чык (bělor. nář. нібо́чык) ‘mrtvý; chudák’ (Байкоў, Некрашэвіч 1993: 196; СБГП III 242–243; ЭСБМ VIII 58)

ponātis (m.) ‘p á n í č e k’: Ogi dabar jau kaip ponātis skiauturę rodai K. Donel (PL 268 [Kabelka 1964: 180]) – viz ponāitis (s monoftongizací dvojhlásky ai [podrobněji viz Zinkevičius 1966: 91, 2006: 187; viz také Kregždys 2012: 41])

ponāitis 1 (m.) 1. ‘m l a d ý, n e ž e n a t ý p á n; s y n p á n a; z e m a n’: R, N, I: Tuos pakajuos už stalo sėdi viena pana, o jau tų ponaičių – baisi daugybė BsP IV 47; Vieną kartą jis ėjo per mišką ir sutiko ponaitį LTR (Bsg); Tik kaip matai atsirado ties juo gražiai apsitaisęs ponaičiukas ir eina drauge su juo S I 366 a další (Šts, JD 27, JV 50, 444, 916, Gmž, BsO 215, Krž, Grk, Jrg, Lkš, Škn, LTR (Brž), Dv, Ad, Ml, Pnd, Dglš); 2. ‘Pán’²⁷: Garbink ponaitį, žmonelių gelbėtoją Mž 208; 3. ‘l e n o c h, n ě ž e n a t ý, r o z m a z l e n ý’ Grž (LKŽe; viz také DvŽ II 121; ZtŽ 502)

↔ s. / v. pol. panic, (v.) pol. panicz ‘hezký mladík, krasavec; syn pána; zeman; mladý svobodný pán; dandy, lenoch; svobodný muž’ (SW IV 35; SPW XXIII 153) → s. bělor. паничъ, пануцъ ‘mladý pán; ženich’ (ГСБМ XXIII 425), bělor. панічъ / паніч ‘syn pána; urozený mladík; mladík úhledně a čistě oblečený; páníček’ (Носовичъ 1984: 391; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 221)

pōniškas, -a 1 (adjektivum) ‘p a t ř í c í p á n ů m’: Pōniški vaikai, su buriškais susisėdę, kartais broliškai purvus krapštydami, žiopso K. Donel (PL 309 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 181]) ⇦ pōnskas, -à

pañskas, -à 4 (adjektivum) ‘p á n s k ý, r o z m a z l e n ý’: Kad tu labai jau pañskas pasidaręs – niekai iš tavę! Mžš; Ar tu mokėsi jį priimt – jis labai pañskas! Brt; Pañskas daiktas (říká se o

²⁷ Dominykas Urbas (1996: 294) nurodo sememą ‘jaunas ponas’, o ne reikšmę ‘Viešpats’.

Straipsniai / Articles

47

R O L A N D A S K R E G Ž D Y S

rozmazluje člověka), ale co mu nepodáš Mžš; põnskas, -à 4 (adj.) ‘p o n s k ý, p a n s k ý’ Pagaujenai (DvŽ II 122; viz také ZtŽ 503; ŽŠT I 235, II 352)

← (s. / v.) pol. pański ‘panský, královský, panovnický; Boží, Kristův, Páně; aristokratický, znamenitý, podivuhodný aj.’ (SW IV 42; SPW XXIII 190–213) → stsl. bělor. панский, паньский ‘vladařský, královský; panský aj.’ (ГСБМ XXIII 432–434), bělor. па́нскі(ŭ) ‘panský, panovačný’ (Носович 1984: 392; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 221; ЭСБМ VIII 146), starorus. панский ‘panský; o přistěhovalcích z Polska, Litvy a dalších západních zemí žijících v Moskvě’ (СРЯВ XIV 145), rus. панской ‘tamtéž’ (Даль III 16)

rokúoti, -úoja, -ávo (sloveso) 1. (nepřech.) ‘a r i t m e t i c k y p o č í t a t, p o č í t a t’: Tak se nedivme, že páni ukazují chochol a každodenním počítáním jmen čertů proklínají K. Donel (ŽR 514 [Kabelka 1964: 198]); 2. (přech.) ‘p ř i p i s o v a t’: Nemá rozum, proto mu (psovi) není třeba přičítat hřích K. Donel (Rj 36 [LKŽe; viz také Kabelka ibid.]) – viz rakavoti

rakavoti, -oja, -ojo (sloveso přech.) ‘p o č í t a t’ SD¹ 153; rokavóti, -ója, -ójo 1. ‘a r i t m e t i c k y p o č í t a t, p o č í t a t’ Ds; 2. (zvrat.) ‘v y ú č t o v a t’: Když uplynula dlouhá doba, vrátil se pán onoho služebníka a účtoval si s nimi Ch 125.19; Jak jsi účtoval se svou duší (svědomím)? DK 68 (viz také DvŽ II 194)

← (s. / v.) pol. rachować ‘počítat, (roz)važovat; očekávat; důvěřovat aj.’ (< střhn. rechen, rechnen ‘počítat’ / něm. rechnen ‘(se)číst’ / [SW V 457–458; SPW XXXV 4–5; SSt VII 418; Brückner 1985: 451; Połomski 2010: 14; Фасмер III 450; ЭСБМ XI 151; MLex 164; viz také Kazak 2011: 81]) → stsl. bělor. раховати, раховать, роховати ‘počítat; rozvažovat, věnovat pozornost’ (ГСБМ XXX 32; Булыка 1980: 81), bělor. (nář.) раховаýb / рахаваýb ‘(se)číst; mít na paměti’ (Носович 1984: 561; Байкоў, Некрашэвіч 1993: 278; СБГП IV 293; TC IV 287), rus. nář. ра́хова́ть ‘počítat, měřit; probírat, promýšlet’ (Даль IV 86; СРНГ XXXIV 345) ≠ bělor. nář. рахова́цца ‘mít na mysli, rozvažovat’ (TC ibid.)

1.3. Alternativní polonismy

kùsinti, -ina, -ino (sloveso přech.) ‘p o k o u š e t, p o v z b u z o v a t, p ř e m l o u v a t’: Slunkius… Pelėdpalaikis ho pokoušel připravit na boj K. Donel (Pp 206 [LKŽe; viz také Kabelka 1964: 122])

↔ (s. / v.) pol. kusić ‘ochutnat; zkusit; pokoušet; překážet’ (< staroslov. ИСКѪСИТИ ‘vyzkoušet; pokoušet; ocenit’ ← praslov. *kusiti ‘ochutnat; dotýkat se’ ← góts. kausjan Luk 14.19 ‘zkoušet, vyzkoušet; ochutnat’ [SW II 649; SPW XI 589–591; Sławski III 429–430; Фасмер II 431–432; ECУM III 160; ССЯ I 796–797; Uhlenbeck 1900: 94, 95; Lehmann 1986: 219; viz také ЭССЯ XIII 135; Kardelis 2003: 107),

‖ stsl. bělor. кусити ‘pokoušet; vyzkoušet’ (ГСБМ XVI 246) ≠ starorus. кусити ‘dotýkat se; ochutnat’ (СРЯВ VIII 144 [germanismy]).

48

A c t a L i n g u i s t i c a L i t h u a n i c a L X X I

Kristijono Donelaičio veikalų skolintinė leksika: polonizmai

2. SHRNUTÍ

Polonismy užité v dílech K. Donelaitise je třeba rozdělit do skupin monogenních (11), neurčitých (47) a alternativních (1) polonismů. Z hlediska struktury se tyto výpůjčky dělí na morfologicky (α) čisté (ālasas, blūznyti, bòstras, budavōnė, cimbōlai, čestavōti, čỹžė; grẽčnas, –à; gvõltas, gvõltyti, karbãčius, klãpas, klãpčius, kób­otas, kūkarka, kūkorius, kulkà, lenciūgas, macnùs, maskōlius, miesčionis, mišìa, moliavōti, moliōrius; nõbažnas, –a; padõnas, paliavōti, pažỹčyti, põnas, ponavōti, porà / póra, procià, pùlokas, rodà / róda, skárbas, skrynė, skūrà, šaltyšius, šmõtas, šoblė, trõpyti, vỹskupas, võžyti, zalniẽrius, žegnonė, žegnóti, žỹčyti), (β) hybridní (čestavójimas, glóda, kùšinti, lėbauti; nuõpertas, –à; pasilie cavōti, pōteriai, pūstėlninkas, rokùndas) a (γ) čistě sémantické morfémové kalky (neboli partitivní kalky) (iškadà, pakamõrė, péržegnoti). Bylo napočítáno 24 morfofonetických variant a sekundárních derivátů (adpẽntai, atpẽntai, bóti, česnis, čiepėlis, dabóti, dabótis, delmõnas; iškādininkas, –ė; jóm arkas, jóm arkininkas, kaštúodintis, kaštúotis, krõmininkas, kūknė, mąčkas, nabãšnikas; ponãtis; põniškas, –a; rokúoti, svìklas, šaltyšiáuti, šėtra, viñčiavoti).

Podle rozšířenosti a tendencí užívání představují dvě hlavní skupiny: 1) nenormativní lexikum – dialektismy užívané pouze v nářečních oblastech litevského jazyka a archaismy / historismy, které se objevují ve starších i pozdějších litevských písemných pramenech (adpẽntai, ālasas, atpẽntai, blūznyti, bòstras, bóti, budavōnė, česnis, čestavójimas, čestavōti, čiepėlis, čỹžė; dabóti, dabótis, delmõnas, glóda; grẽčnas, –à; gvõltas, gvõltyti; iškādininkas, –ė; jóm arkas, jóm arkininkas, karbãčius, kaštúodintis, kaštúotis, klãpas, klãpčius, kób­otas, krõmininkas, kūkarka, kūknė, kūkorius, kùšinti, lenciūgas, lėbauti, mąčkas, macnùs, maskōlius, mišìa, moliavōti, moliōrius; nabãšnikas, nõbažnas, –a; nuõpertas, –à; padõnas, pakamõrė, paliavōti, pasilie cavōti, pažỹčyti, ponãtis, ponavōti, procià, pùlokas, pūstėlninkas, rodà / róda, rokùndas, rokúoti, skárbas, skūrà, svìklas, šaltyšius, šaltyšiáuti, šėtra, šmõtas, šoblė, trõpyti, viñčiavoti, võžyti, zalniẽrius, žegnonė, žỹčyti); 2) slova spisovného jazyka (cimbōlai, kulkà, miesčionis, péržegnoti, põnas; põniškas, –a; porà / póra, pōteriai, skrynė, vỹskupas, žegnóti).

3. ZÁVĚRY

1. Podle (α) primárního zdroje výpůjčky lexikálních variant (z hlediska areálu), (β) shody fonetických / morfologických / sémantických variant lexémů (na základě modulace α) a užívání původních slovanských (ne nutně indigeních) podob v západoslovanských a druhotně východoslovanských jazycích (na základě faktorů α, β) je třeba polonismy v dílech K. Donelaitise rozdělit do 3 skupin: I. m o n o g e n n í (nepředpokládající odpovídající polonismy a / nebo výpůjčky ve východoslovanských jazycích); II. n e u r č i t é ([z hlediska faktoru α] výpůjčky z polštiny užívané a / nebo užívané v různých obdobích ve východních

Straipsniai / Articles

49

ROLANDAS KREGŽDYS

slovanských jazycích); III. a l t e r n a t i v n í (III.1. reflexy indigení praslovanštiny užívané v polštině a v některém z východoslovanských jazyků [běloruštině nebo ruštině (z hlediska areálu)]; III.2. dvojice lexikálních variant neslovanského původu, v nichž jsou lexémy západoslovanských a východoslovanských jazyků, které mohly být zdrojem litevského polonismu, odvozovány z různých praslovanských předloh; III.3. semipolonismy).

2. V dílech K. Donelaitise se užívá: a) 11 monogenních polonismů a 12 jejich morfofonetických variant a sekundárních derivátů; b) 47 neurčitých polonismů a 12 jejich morfofonetických variant a sekundárních derivátů; c) 1 alternativní lexikální výpůjčka polského původu.

3. Utilitární hodnota soupisu polonismů v dílech K. Donelaitise je podložena výkladem etnické identifikace lexémů, jehož zásadním výsledkem je segregace a kodifikace výpůjček z polštiny a běloruštiny a germanismů.

ZKRATKY NÁZVŮ DĚL K. DONELAITISE

Ag – „Dubový zisk“ (bajka)

L 1 – první (dochovaný) dopis K. Donelaitise (napsaný v litevštině)

Lg – „Hostina lišky a čápa“ (bajka)

PL – „Jarní radovánky“ (část básně Metai)

Pp – „Příběh Prička o litevské svatbě“ (raný fragment básně Metai)

Pš – „Příběh o hovniválovi“ (bajka)

RG – „Podzimní plody“ (část básně Metai)

Rj – „Rudikis jomarkininks“ (bajka)

Šd – „Pes s velkou hlavou“ (bajka)

VD – „Letní práce“ (část básně Metai)

Vp – „Vlčí hospodář“ (bajka)

ŽR – „Zimní starosti“ (část básně Metai)

JAZYKOVÉ ZKRATKY

blr. – běloruské (resp. běloruského jazyka) slovo

bulg. – bulharské (jazyka) slovo

č. – české (jazyka) slovo

dial. – nářeční slovo (dialektismus)

DLd – dialekt Velkopolska (pol. wielkopolski) (západní Polsko)

go. – gótské (mrtvého východogermánského jazyka) slovo

gr. – řecké (jazyka starého období) slovo

it. – italské (jazyka) slovo

jdš. – jidiš (hybridního jazyka založeného na hornoněmeckých nářečích [bavorsko-rakouských mluvách], hebrejských výpůjčkách ze starého a středního období a lexikálním superstrátu jazyků střední a východní Evropy) slovo (lexémy jsou transkribovány, re-

50

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Kristijono Donelaičio veikalų skolintinė leksika: polonizmai

na základě Yidisher Visnshaftlekher Institut [YIVO], transliterované podle systémů přepisu polské jidiš [PN–74/N–01212])

Kšbd – kašubská nářeční oblast

le. – slovo z polštiny (jazyka novějšího období [od 19. století])

lie. – slovo z litevštiny (litevského jazyka)

lo. – slovo z latiny (latinského jazyka)

MLd – nářečí Malopolska (pol. małopolski) (jižní Polsko)

n. – slovo z novějšího období (jazyka) (pouze ve spojení se zkratkou jazyka)

pers. – slovo z perštiny (perského jazyka)

pras. – (rekonstruovaná) podoba praslovanštiny

Psd – polská pohraniční nářečí (pol. polszczyzna kresowa [Litva, Lotyšsko, Bělorusko, Ukrajina])

r. – slovo z ruštiny (ruského jazyka)

s. – slovo ze staršího období (jazyka) (pouze ve spojení se zkratkou jazyka)

s. sl. – slovo ze staroslověnštiny

SLd – slezské nářečí (pol. śląski) (jihozápadní Polsko)

s. le. – slovo ze starší polštiny (jazyka [2. polovina 12. století – 15. století])

s. v. a. – slovo ze staré horní němčiny (jazyka [8.–11. století (do roku 1050)])

tot. – slovo tatarského (jazyka)

turk. – slovo tureckého (jazyka)

ukr. – slovo ukrajinského (jazyka)

v. – slovo novo­hornoněmeckého jazyka (od roku 1650)

vengr. – slovo maďarského (jazyka)

v. le. – slovo polského jazyka středního období (16.–18. století)

V. lo. – slovo středověké latiny

v. v. a. – slovo střední horní němčiny (od roku 1050 do roku 1350)

ŽV-Md – dialekt Dolní Visly a Mazovska (pol. mazowiecki) (střední Polsko)

Zkratky místních názvů, gramatické a další zkratky viz LKŽe (internetový přístup: www.lkz.lt).

GRAFICKÉ ZKRATKY

← – označení zdroje primární výpůjčky

↔ – označení zdroje partitivní (resp. částečné, tj. pouze některých částí slova) výpůjčky

→ – označení sekundární výpůjčky (ze slovanských jazyků, např. z polštiny do běloruštiny; z germánštiny do polštiny apod.)

⇦ – označení zdroje sekundární výpůjčky (smíšených útvarů)

≠ – označení sémantického rozporu (významového nesouladu [z hlediska lexémů litevského jazyka])

∥ – označení alternativní primární výpůjčky

≯ – označení nesouladu fonetické či morfologické struktury (z hlediska lexémů litevského jazyka)

(...) – varianty lexémů lišící se fonetickou či morfologickou strukturou

Straipsniai / Articles

51

ROLANDAS KREGŽDYS

LITERATŪRA

ALEW – Altlitauisches etymologisches Wörterbuch. Projektleitung: Prof. Dr. Wolfgang Hock, Mitarbeiter: Dr. Rainer Fecht, PD Dr. Anna Helene Feulner, PD Dr. Eugen Hill, PD Dr. Christiane Schiller, PD Dr. Dagmar S. Wodtko, Fördereinrichtung: DFG, 2007–2013 (http://www2.hu-berlin.de/indogermanistik/alew.php).

Aleknavičienė Ona 2012: Jokūbo Brodovskio patarlių, priežodžių ir mįslių rinkinys Litauische Sprichwörter und Rätsel. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas (knygos maketas).

Arumaa Peeter 1933: Untersuchungen zur Geschichte der litauischen Personalpronomina. Tartu: K. Mattiesens Buchdruckerei ant.-ges.

Barszczewska Nina, Jankowiak Mirosław 2012: Dialektologia białoruska. Warszawa: Instytut Slawistyki Polskiej Akademii Nauk.

Bėlič Jaromír, Kamiš Adolf, Kučera Karel 1978: Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství.

Blaise Albert 1994: Dictionnaire Latin-Français des auteurs du Moyen-Age. Lexicon Latinitatis Medii Aevi. Tvrnholti: Typographi Brepols editores pontificii.

Boryś Wiesław 2005: Słownik etymologiczny języka polskiego. Kraków: Wydawnictwo Literackie.

Borowska Nina 1957: Wpływy słowiańskie na litewską terminologię kościelną, na podstawie Dictionarium Szyrwida. – Studia z filologii polskiej i słowiańskiej 2. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe, 320–365.

Brückner Alexander 1877: Litu-Slavische Studien 1. Teil: die slavischen Fremdwörter im Litauischen. Weimar: Hermann Böhlau.

Brückner Alexander 1985: Słownik etymologiczny języka polskiego. Warszawa: Wiedza Powszechna.

Būga I–III – Būga Kazimieras. Rinktiniai raštai 1–3, sud. Zigmas Zinkevičius. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla, 1958–1961.

Bukevičiūtė Elvyra 1993: Keletas pastabų apie K. Donelaičio raštų frazeologiją. – Darbai apie Kristijoną Donelaitį. Sud. L. Gineitis, A. Samulionis. Vilnius: Vaga, 113–118.

Bušs Ojārs 2008: No ģermānismiem līdz superlatīvam. Rīga: LU aģentūra LU Latviešu valodas institūts.

Chodynicki Kazimierz 1914: Próby zaprowadzenia chrześcijaństwa na Litwie przed 1386 rokiem. – Przegląd Historyczny 18, 215–318.

Citavičiūtė Liucija 2003: (rec.) Leonas Gineitis (par.). Iš vokiškųjų raštų apie Kristijoną Donelaitį, 2002. – Archivum Lithuanicum 5, 325–336.

52

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Kristijono Donelaičio veikalų skolintinė leksika: polonizmai

Čekmonas Valerijus 2001: Russian varieties in the southeastern Baltic area. Urban Russian of the 19th century. – The Circum-Baltic Languages: Typology and Contact. Edited by Östen Dahl and Maria Koptjevskaja-Tamm. Amsterdam & Philadelphia: John Benjamins Publishing Company, 81–99.

Dawletschin Tamurbek, Dawletschin Irma, Tezcan Semih 1989: Tatarisch-Deutsches Wörterbuch. Wiesbaden: Otto Harrassowitz.

Dejna Karol 1973: Dialekty polskie. Wrocław & Gdańsk: Zakład Narodowy im. Ossolińskich.

Drotvinas Vincentas 2012: Frydricho Kuršaičio žodyno „Littauisch–deutsches Wörterbuch“ (Halle a. S., 1883) leksikografinio metodo bruožai. – Mažoji Lietuva: paribio kultūros tyrimai, sud. Grasilda Blažienė, Nadežda Morozova, Jolanta Zabarskaitė. Vilnius: Europos kalbų ir kultūrų dialogo tyrėjų asociacija, 59–86.

Du Cange I–II – Carolus de Fresne, Dominus du Cange (Charles du Fresne, sieur du Cange // Du Cange) Glossarium ad Scriptores Mediæ & Infimæ Græcitatis, in quo Græca Vocabula Novatæ Significationis, aut usus rarioris, Barbara, Exotica, Ecclesiastica, Liturgica, Tæctica, Nomica, Jatrica, Botanica, Chymica explicantur, eorum Notiones & Originationes reteguntur... 1–2. Lugduni: Apud Anissonios, Joan. Posuel, & Claud. Rigaud, 1688.

Durkin Philip 2014: Borrowed Words. A History of Loanwords in English. Oxford: Oxford University Press.

DvŽ I–II – Dieveniškių šnektos žodynas 1–2. Autoriai: Laima Grumadienė, Danguolė Mikulėnienė, Kazys Morkūnas, Aloyzas Vidugiris. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005–2010.

Gaivenis Kazimieras, Keinys Stasys 1990: Kalbotyros terminų žodynas. Kaunas: Šviesa.

Géza Bárczi 1991: Magyar szófejtő szótár. Budapest: Trezor Kiadó.

GS – Glosariusz staropolski: dydaktyczny słownik etymologiczny, red. Wanda Decyk-Zięba, Stanisław Dubisz. Warszawa: Wydawnictwo Uniwersytetu Warszawskiego, 2008.

ISJP – Indeks a tergo do słownika języka Jana Chryzostoma Paska. Zespół redakcyjny: Stanisław T Urbańczyk, Jan Basara, Kazimierz Rymut. Wrocław & Gdańsk: Wydawnictwo Polskiej Akademii Nauk, Zakład Narodowy im. Ossolińskich, 1976.

Kabašinskaitė Birutė 1998: Lietuvių kalbos liaudies etimologija ir artimi reiškiniai. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.

Kabašinskaitė Birutė 2013: Etimologija: istorijos ir teorijos bruožai lietuvių kalbos kontekste. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Kabelka Jonas 1964: Kristijono Donelaičio raštų leksika. Vilnius: Mintis.

Straipsniai / Articles

53

ROLANDAS KREGŽDYS

Kardelis Vytautas 2003: Rytų aukštaičių šnektų slavizmų fonologijos bruožai. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Karłowicz I–VI – Karłowicz Jan. Słownik gwar polskich 1–6. Kraków: Drukarnia C. K. Uniwersytetu Jagiellońskiego, 1900–1911.

Kazak Anželika 2011: XVI–XVII a. LDK tekstų veiksmažodinių hibridų problema. – Perspectives of Baltic Philology II. Poznań: Rys, 71–84.

Kluge Friedrich 2002: Etymologisches Wörterbuch der deutschen Sprache, 24 Aufl. Bearb. von Elmar Seebold. Berlin & New York: Walter de Gruyter.

Köbler Gerhard 1993: Wörterbuch des althochdeutschen Sprachschatzes. Paderborn: F. Schöningh.

Kregždys Rolandas 2012: Charakterystyka słownika polonizmów w języku litewskim. – LingVaria 14(2). Kraków: Księgarnia Akademicka, 125–146.

Kregždys Rolandas 2012ₐ: Baltų mitologemų etimologijos žodynas I: Kristburgo sutartis. Vilnius: Lietuvos kultūros tyrimų institutas.

Kregždys Rolandas 2014: Lietuvių kalbos polonizmų-lotynizmų atribucijos ypatumai. – Funkcjonowanie języków i literatur na Litwie. Litewsko-polskie związki naukowe i kulturowe. Monografia zbiorowa, red. Mirosław Dawlewicz, Irena Fedorowicz, Algis Kalėda. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 407–421.

Kregždys Rolandas 2014ₐ: Leksiniai skoliniai – tautų kultūrinės interferencijos refleksija: lietuvių kalbos polonizmai-semitizmai. – Baltu filoloģija 22(2 [2013]), 55–93.

Krištopaitienė Daiva 2004: Kristijono Donelaičio raštų leksika ir jos redagavimas. – Senoji Lietuvos literatūra, 18 knyga. Vilnius: LLTI, 252–264.

Krištopaitienė Daiva 2005: Kristijono Donelaičio raštų rengimo ir redagavimo principai: ankstesnieji ir 1977 bei 1994 metų leidimai. – Archivum Lithuanicum 7, 287–302.

Krištopaitienė Daiva 2007: Kristijonas Donelaitis ir brošiūra apie separacijos naudą (1769): kalbos analizė. – Archivum Lithuanicum 9, 215–234.

Kudzinowski Czesław 1974: Rzeczowniki o osnowie na -ęu/ąu- w Postylli Daukszy. – Studia indoeuropejskie, red. Jerzy Kuryłowicz. Kraków: Zakład Narodowy im. Ossolińskich; Wydawnictwo PAN, 97–102.

Lampe Geoffrey W. H. 1961: A Patristic Greek Lexicon. Oxford: Clarendon Press.

Lebedys Jurgis 1972: Lituanistikos baruose II. Recenzijos, paskaitos, sumanymai, par. Juozas Girdzijauskas. Vilnius: Vaga.

Lehmann Winfred P. 1986: A Gothic etymological Dictionary. Based on the third edition of Vergleichendes Wörterbuch der Gotischen Sprache by Sigmund Feist. Leiden: E. J. Brill.

LEW – Fraenkel Ernst. Litauisches etymologisches Wörterbuch 1–2. Heidelberg: Vandenhoeck & Ruprecht, 1962–1965.

54

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Kristijono Donelaičio veikalų skolintinė leksika: polonizmai

Liedke Marzena 2004: Od prawosławia do katolicyzmu. Ruscy możni i szlachta Wielkiego Księstwa Litewskiego wobec wyznań reformacyjnych. Białystok: Wydawnictwo Uniwersytetu w Białymstoku.

Linde I–VI – Linde M. Samuil Bogumił. Słownik języka polskiego 1–6. Warszawa: w Drukarni Xięży Piiarów, 1807–1814.

LKA I–III – Lietuvių kalbos atlasas 1–3. Vilnius: Mokslas, 1977–1991.

LKE – Lietuvių kalbos enciklopedija, par. Kazys Morkūnas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1999.

LKŽe – Lietuvių kalbos žodynas 1–20, 1941–2002. Antrasis elektroninis leidimas, redaktorių kolegija: Gertrūda Naktinienė (vyr. redaktorė), Jonas Paulauskas, Ritutė Petrokienė, Vytautas Vitkauskas, Jolanta Zabarskaitė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2013.

Lötzsch Ronald 1992: Duden Jiddisches Wörterbuch (2., durchgesehene Auflage). Mannheim & Zürich: Dudenverlag.

Łowmiański Henryk 1957: Uwagi o wpływach słowiańskich na litewską terminologię kościelną. – Studia z filologii polskiej i słowiańskiej 2. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe, 366–372.

LS – Liddell Henry George, Scott Robert. A Greek-English lexicon. New York & Cincinnati: American Book Company, 1882 (eighth edition).

Machek Václav 1968: Etymologický slovník jazyka českého. 2. vydání. Praha: Československá akademie věd.

Markus-Narvila Liene 2011: Rucavas izloksnes vārdnīca: leksikogrāfiskais un leksiskais aspekts. Promocijas darbs filoloģijas doktora grāda iegūšanai valodniecības nozares latviešu diahroniskās valodniecības apakšnozarē. Liepāja: Liepājas Universitāte.

Miklosich Franz von 1977: Lexicon palaeoslovenico-graeco-latinum. Darmstadt: Scientia Verlag Aalen.

Mikulėnienė Danguolė 2004: Skolinių atranka ir vertinimas „Kalbos patarimuose.“ – Skoliniai ir bendrinė lietuvių kalba. Vilnius: Lietuvių kalbos instituto leidykla, 77–89.

MLex – Matthias Lexers Mittelhochdeutsches Taschenwörterbuch. 37 Auflage. Leizig: S. Hirzel Verlag, 1986.

Moszyńska Danuta 1975: Morfologia zapożyczeń łacińskich i greckich w staropolszczyźnie. Wrocław & Gdańsk: Zakład Narodowy im. Ossolińskich.

Niemeyer Jan Frederik 1976: Mediae Latinitatis lexicon minus. Leiden: E. J. Brill.

Norvilaitė Ilona 2004: Polonizmai XVI–XVII amžių poterių tekstuose. – Lituanistica 57(1), 36–42.

Pakerys Antanas 1982: Lietuvių bendrinės kalbos prozodija. Vilnius: Mokslas.

Straipsniai / Articles

55

ROLANDAS KREGŽDYS

P a k e r y s A n t a n a s 1991: Tarptautinių žodžių kirčiavimas. Kaunas: Šviesa.

P a l i o n i s J o n a s 1967: Lietuvių literatūrinė kalba XVI–XVII a. Vilnius: Mintis.

P a l i o n i s J o n a s 1987: Dėl lietuvių literatūrinės kalbos kilmės „interdialektinės“ koncepcijos. – Baltistica 23(2), 184–192.

P e t i t D a n i e l 2010: Untersuchungen zu den baltischen Sprachen. Leiden & Boston: Brill.

PEŽ I–IV – M a ž i u l i s V y t a u t a s. Prūsų kalbos etimologijos žodynas 1–4. Vilnius: Mokslas (t. 1), Mokslo ir enciklopedijų leidykla (t. 2, 3), Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas (t. 4), 1988–1997.

P l e s k a l o v á J a n a 2009: Stará čeština pro nefilology. Brno: Masarykova univerzita.

P o ł o m s k i T o m a s z 2010: Rola zapożyczeń z języka niemieckiego w procesie kształtowania się polszczyzny na przestrzeni wieków. – XV Sesja naukowa „Język i czas“. Nowy Sącz, 1–15 (priega internetu: http://www.zse.nowysacz.pl/old/publics/sprache_und_zeit.pdf).

R e j z e k J i ř í 2001: Český etymologický slovník. Praha: Leda.

R o s z k o D a n u t a 2009: Zapożyczenia leksykalne w litewskiej gwarze puńskiej. – Acta Baltico Slavica 33, 75–90.

Rozwadowski I–III – R o z w a d o w s k i J a n M i c h a ł. Wybór pism 1–3. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe, 1959, 1961.

S a b a l i a u s k a s A l g i r d a s 1966: Lietuvių kalbos leksikos raida. Lietuvių kalbotyros klausimai 8. Vilnius, 5–141.

S c h ü t z e i c h e l R u d o l f 2012: Althochdeutsches Wörterbuch (7., durchgesehene und verbesserte Auflage). Berlin &Boston: Walter de Gruyter GmbH & Co. KG.

S e e b o l d E l m a r 2008: Chronologisches Wörterbuch des deutschen Wortschatzes 2 (Der Wortschatz des 9. Jahrhunderts). Berlin & New York: Walter de Gruyter.

SGP I–VIII^(1–26)... – Słownik gwar polskich 1–8, red. Mieczysław Karaś, Jerzy Reichan, Stanisław Urbańczyk, Joanna Okoniowa, Barbara Grabka. Wrocław & Gdańsk: Zakład narodowy imienia Ossolińskich; Wydawnictwo Polskiej Akademii Nauk, 1979–1991 (I1–III3); Kraków: Instytut Języka Polskiego PAN, 1992–2013 (IV1–VIII3)...

S i a t k o w s k i J a n u s z 2004: Studia nad wpływami obcymi w ogólnosłowiańskim atlasie językowym. Warszawa: ISZiP.

Skardžius I–VII – S k a r d ž i u s P r a n a s. Rinktiniai raštai 1–7, par. Albertas Rosinas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla, 1996–2013.

Sławski I–V – S ł a w s k i F r a n c i s z e k. Słownik etymologiczny języka polskiego 1–5 (1. A–J; 2. K–Kot; 3. Kotar–Kysz; 4. La–Łapucha; 5. Łasia–Łżywy). Kraków: Towarzystwo Miłośników Języka Polskiego, 1952–1982.

56

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Kristijono Donelaičio veikalų skolintinė leksika: polonizmai

Smułkowa Elżbieta 1988: O polsko-białoruskich związkach językowych w aspekcie czasowym i terytorialnym. – Studia polsko-litewsko-białoruskie. Warszawa: Państwowe Wydawnictwo Naukowe, 220–258.

Smułkowa Elżbieta 2002: Białoruś i pogranica: studia o języku i społeczeństwie. Warszawa: Wydawnictwo Uniwersytetu Warszawskiego.

Sokólska Urszula 1999: Siedemnastowieczna polszczyzna kresów północno-wschodnich (słowotwórstwo, słownictwo, frazeologia). Białystok: Trans Humana.

SPW I–XXXVI... – Słownik polszczyzny XVI wieku 1–36. Wrocław & Kraków: Wydawnictwo Polskiej Akademii nauk, 1966–2012...

SSt I–XI – Słownik staropolski 1–11, red. Stanisław Urbańczyk (t. 1, A–Ć, Warszawa 1953–1955; t. 2, D–H, Wrocław–Kraków–Warszawa 1956–1959; t. 3, I–K, Wrocław–Kraków–Warszawa 1960–1962; t. 4, L–M, Wrocław–Warszawa–Kraków 1963–1965; t. 5, N–Ó, Wrocław–Warszawa–Kraków 1965–1969; t. 6, P–Pożżenie, Wrocław–Warszawa–Gdańsk 1970–1973; t. 7, Póć–Rozproszyć, Wrocław–Warszawa–Kraków–Gdańsk 1973–1977; t. 8, Rozpróchnieć–Szyszki, Wrocław–Warszawa–Kraków–Gdańsk–Łódź: 1977–1981; t. 9, Ściadły–Używowanie, Wrocław–Warszawa–Kraków–Gdańsk–Łódź 1982–1987; t. 10, W–Wżgim, Kraków 1988–1993; t. 11, Z–Ż, Kraków 1995–2002). Zakład narodowy imienia Ossolińskich; Wydawnictwo Polskiej Akademii nauk.

Steingass Francis Joseph 1963: A comprehensive Persian-English Dictionary. London: Routledge & Kegan Paul Limited.

Stoskeliūnas Jonas 1990: Donelaičio „Metų“ stilius. – Kristijonas Donelaitis literatūros moksle ir kritikoje, sud. Kostas Doveika. Vilnius: Vaga, 353–378.

Strutyński Janusz 2002: Elementy gramatyki historycznej języka polskiego. Kraków: Tomasz Strutyński.

Subačius Giedrius 2012: Lietuvių kalbos balsių abėcėlės tvarka ir netvarka: istorija ir nūdiena. – Archivum Lithuanicum 14, 155–190.

SW I–VIII – Karłowicz Jan, Kryński Adam A., Niedźwiedzki Władysław (red.). Słownik języka polskiego 1–8. Warszawa: W drukarni E. Lubowskiego (1–2), W drukarni „Gazety Handlowej“ (3–6), W drukarni „Współczesnej“ (7), Wydawnictwo kasy pomocy dla osób pracujących na polu naukowym imienia J. Mianowskiego (8), 1898–1923.

Tóth Alfréd 2007: Etymological Dictionary of Hungarian. The Hague: Mikes International.

Uhlenbeck Christianus Cornelius 1900: Kurzgefasstes etymologisches Wörterbuch der Gotischen Sprache. Amsterdam: Johannes Müller.

Urbutis Vincas 2009: Baltų etimologijos etiudai 2. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.

Ušinskienė Viktorija 2014: Komunikacja prawna Wielkiego Księstwa Litewskiego w świetle nowego projektu naukowego Biblioteki Uniwersytetu Wileńskiego. – Funkcjono-

Straipsniai / Articles

57

ROLANDAS KREGŽDYS

wanie języków i literatur na Litwie. Litewsko-polskie związki naukowe i kulturowe. Monografia zbiorowa, red. Mirosław Dawlewicz, Irena Fedorowicz, Algis Kalėda. Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla, 42–53.

Wackernagel Wilhelm 1878: Altdeutsches Handwörterbuch. Basel: Schweighauserische Verlags-Buchhandlung (Hugo Richter).

Walczak Bogdan 1991: Słownik wileński na tle dzisiejszej polskiej leksykografii. Poznań: Wydawnictwo Naukowe UAM.

Walczak Bogdan 1995: Zarys dziejów języka polskiego. Poznań: Kantor Wydawniczy SAWW.

Weinreich Uriel 1992: College Yiddish. New York: Yivo Institute for Jewish Research.

Wołosz Robert 1989: Wyrazy węgierskie w języku polskim. – Studia Slavica Hungarica 35 (3–4), 215–317.

Wołosz Robert 1991–1992: Wyrazy węgierskie w języku polskim II. – Studia Slavica Hungarica 37, 3–27.

Zemlevičiūtė Palmira 2007: Terminologinė medicinos leksika lietuviškuose 1738–1831 metų Prūsijos valdžios įsakuose. – Archivum Lithuanicum 9, 121–182.

Zinkevičius Zigmas 1966: Lietuvių dialektologija. Vilnius: Mintis.

Zinkevičius Zigmas 1978: Mintys pasirodžius Lietuvos kalbos atlasui I. – Baltistica 14(2), 147–151.

Zinkevičius Zigmas 1987: Lietuvių kalbos istorija II. Iki pirmųjų raštų. Vilnius: Mokslas.

Zinkevičius Zigmas 1988: Lietuvių kalbos istorija III. Senųjų raštų kalba. Vilnius: Mokslas.

Zinkevičius Zigmas 1990: Lietuvių kalbos istorija IV. Lietuvių kalba XVIII–XIX a. Vilnius: Mokslas.

Zinkevičius Zigmas 1993: K. Donelaičio raštų kalba istorinės gramatikos ir dialektologijos požiūriu. – Darbai apie Kristijoną Donelaitį, sud. Leonas Gineitis, Algis Samulionis. Vilnius: Vaga, 104–108.

Zinkevičius Zigmas 2006: Lietuvių tarmių kilmė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Zinkevičius I–IV – Zinkevičius Zigmas. Rinktiniai straipsniai 1–4. Vilnius: Lietuvių katalikų mokslo akademija, 2002–2004.

ZŠT I–II – Zietelos šnektos tekstai 1–2, sud. Aloyzas Vidugiris, Danguolė Mikulėnienė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005–2010.

ZtŽ – Vidugiris Aloyzas. Zietelos šnektos žodynas. Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 1998.

58

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Kristijono Donelaičio veikalų skolintinė leksika: polonizmai

Адамавичюте Ирена Эльжбета 1980: К проблеме взаимоотношения литовских белорусизмов и полонизмов. – Slavia Orientalis 29(1–2), 7–12.

Адамавичюте Ирена Эльжбета 1982: Этапы польско-литовского лексического взаимодействия. – Acta Baltico-Slavica 14, 41–48.

Ананиева Наталия Евгеньевна 1994: История и диалектология польского языка: Учебник. Москва: Изд-во МГУ.

Аникин I–VI... – Аникин Александр Евгеньевич. Русский этимологический словарь 1–6. Москва: Рукописные памятники Древней Руси, 2007–2012...

Байкоў Мікалай Я., Некрашэвіч Сцяпан М. 1993: Беларуска-расійскі слоўнік. Факсімільнае выданне. Мінск: Народная асвета.

Барысюк У. У. 2011. Германізмы ў “Заўслед” (слоўніку гаворкі вёскі Белы Мох Мсціслаўскага раёна). – Беларускае слова: дыялектнае запазычанае. Матэрыялы навуковых чытанняў, прысвечаных памяці дацэнта Еўдакіі Суцяпанаўны Мяцельскай, пад агульнай рэдакцыяй М. Р. Прыгодзіча. Мінск: «Права і эканоміка», 101–126.

БЕР I–VII – Български етимологичен речник 1–7..., ред. Владимир И. Георгиев (Иван Василев Дуриданов). София: Издательство на Българската академия на науките, 1971 ([т. 1] а – з), 1979 ([т. 2] и – крепя), 1986 ([т. 3] крес – минго), Академично Издателство „Проф. Марин Дринов“, 1995 ([т. 4] минго – падам), 1999 ([т. 5] падёж – пъска), 2002 ([т. 6] пъскам – словарь), 2010 ([т. 7] слово – терясвам)...

Булыка Аляксандр Мікалаевіч 1972: Даўнія запазычанні беларускай мовы. Мінск: Навука і тэхніка.

Булыка Аляксандр Мікалаевіч 1980: Лексічныя запазычанні ў беларускай мове XIV–XVIII стст. Мінск: Навука і тэхніка.

Бялькевіч Іван Кандратавіч 1970: Краёвы слоўнік Усходняй Магілёўшчыны. Мінск: Навука і тэхніка.

Галай Ольга Максимовна 2011: Элементы яўрэйскага культурнага ўплыву ў беларускай мове. – Белорусско-еврейский диалог в контексте мировой культуры. Материалы I Международной научной конференции (Минск, 28–30 апреля 2008 г.). Ред. Г. В. Синило. Минск: БГУ, 360–362.

Гарбуль Людмила Павловна 2009: Семантические полонизмы в русском приказном языке первой половины XVII века. Вильнюс: Издательство Вильнюсского университета.

Гарбуль Людмила Павловна 2009: Семантические полонизмы в русском приказном языке первой половины XVII века. Докторская диссертация. Вильнюс: Вильнюсский университет.

Гілевіч Ніна 2005: Дыялектны слоўнік. Мінск: Беллітфонд.

Straipsniai / Articles

59

ROLANDAS KREGŽDYS

ГСБМ I–XXXIII... – Гістарычны слоўнік беларускай мовы 1–33. Мінск: Навука і тэхніка; Беларуская навука, 1982–2013...

Даль I–IV – Даль Владимир. Толковый словарь живого великорусского языка 1–4. Москва: Русский язык, 1989–1991.

ЕСУМ I–VI... – Етимологічний словник української мови 1–6, отв. ред. Олександр Савич Мельничук. Київ: Наукова думка, 1982–2012...

Жирмунский Виктор Максимович 1948: История немецкого языка. Москва: Издательство литературы на иностранных языках.

Коряков Юрий Борисович 2002: Языковая ситуация в Белоруссии и типология языковых ситуаций. Диссертация на соискание ученой степени кандидата филологических наук. Москва: Московский Государственный Университет им. М. В. Ломоносова.

Крегждис Роландас 2014: Методика и критерии идентификации полонизмов литовского языка. – LingVaria 18(2). Kraków: Księgarnia Akademicka, 195–217.

Лавриненко А. 2006: О некоторых полонизмах и их восточнославянских соответствиях в деловой письменности южной и юго-западной Руси XIV–XV веков. – Studia wschodniosłowiańskie 6. Białystok, 209–226.

Леонтьева Татьяна Валерьевна 2014: «Чей хлап с утра ходил по улице?»: к истории рус. диал. хлап. – Acta Linguistica Petropolitana 10(1), 334–343.

Носовичъ Иван И. 1984: Словарь бѣлорусскаго нарѣчія (Specimina philologiae Slavicae). München: Verlag Otto Sagner.

Преображенский I–III: Преображенский Александр Григорьевич. Этимологический словарь русского языка 1–3. Москва: Типография Г. Лисснера и Д. Совко, 1910–1914 (т. 1–2); Москва & Ленинград: Издательство академии наук СССР, 1949 (т. 3).

Прыгодзіч Алена Аляксандраўна, Прыгодзіч Мікалай Рыгоравіч 2011: Да пытання аб храналогіі даследаванняў іншамоўных запазычанняў у беларускай мове. – Беларускае слова: дыялектнае запазычанае. Матэрыялы навуковых чытанняў, прысвечаных памяці дацэнта Еўдакіі Сцяпанаўны Мяцельскай. Пад агульнай рэдакцыяй М. Р. Прыгодзіча. Мінск: «Права і эканоміка», 146–149.

Расторгуев Павел Андреевич 1973: Словарь народных говоров Западной Брянщины (материалы для истории словарного состава говоров). Минск: Наука и техника.

РБС I–III – Русka-беларускі слоўнік 1–3, рэд. Якуб Колас, Кандрат Крапива, Пятро Глебка. Мінск: Беларуская энцыклапедыя, 2002.

СБТТ I–V – Слоўнік беларускіх гаворак Паўночна-Заходняй Беларусі і яе пагранічча 1–5. Мінск: Навука і тэхніка, 1979–1986.

60

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Kristijono Donelaičio veikalų skolintinė leksika: polonizmai

СЛw – Старабеларускі лексікон: Падручны перакладны слоўнік. Укладальнікі: Прыгодзіч Мікалай, Ціванова Галіна. Менск: Беларускае выдавецтва Таварыства «Хата», 1997 (http://slounik.org/starbiel/).

Срезневский I–III – С р е з н е в с к и й И з м а и л И в а н о в и ч. Материалы для словаря древне-русскаго языка по письменнымъ памятникамъ 1–3. СанктПетербургъ: Типография Императорской Академии Наукъ, 1893–1912.

СРНГ I–XLIII... – Словарь русских народных говоров 1–43. Ленинград (Санкт Петербург): Наука, 1965–2010...

СРЯВ I–XXIX... – Словарь русского языка XI–XVII вв. 1–29... Москва: Наука, 1975–2008, Азбуковник, 2011...

СС I–... – Слоўнік Сенненшчыны 1 (а – к), рэд. В. М. Курцова, Л. П. Кунцэвіч. Мінск: Беларуская навука, 2013...

ССЯ I–IV – Словарь старославянского языка 1–4. Санкт Петербург: Издательство Санкт-Петербургского университета, 2006.

С у д н и к Т а м а р а М. 1975: Диалекты литовско-славянского пограничья. Очерки фонологических систем. Москва: Наука.

СУМ I–XI – Словник української мови 1–11. Київ: Наукова думка, 1970–1980.

С ц я ц к о П а в а л У. 1972: Народная лексіка і словаўтварэнне. Мінск: Навука і тэхніка.

С ц я ш к о в і ч Т а т ь я н а Ф. 1983: Слоўнік Гродзенскай вобласці. Мінск: Навука і тэхніка.

Т и т а р е н к о В а л е н т и н а М. 2002: Запозичена лексика у грамотах Київського міського магістрату XVI – XVII ст. – Волинь-Житомирщина. Історико-філологічний збірник з регіональних питань № 9. Житомир: Житомирський державний університет імені Івана Франка, 157–161.

Т и т а р е н к о В а л е н т и н а М. 2010: Мовна диференціація суспільства в XVI – XVII ст. (На матеріалі північноукраїнських пам’яток). – Волинь-Житомирщина. Історико-філологічний збірник з регіональних проблем № 22(I). Житомир: Житомирський державний університет імені Івана Франка, 171–179.

Т р у б а ч е в О л е г Н и к о л а е в и ч 2006: История славянских терминов родства и некоторых древнейших терминов общественного строя. Москва: КомКнига.

ТС I–V – Тураўскі слоўнік 1–5, рэд. Аляксандр Антонавіч Крывіцкі. Мінск: Навука і тэхніка, 1982–1987.

ТСБМ I–V^1–2 – Тлумачальны слоўнік беларускай мовы 1–5, рэд. Кондрат Кондратович Атраховіч (Кондрат Крапіва). Мінск: БелСЭ, 1977–1984.

Фасмер I–IV – Ф а с м е р М а к с. Этимологический словарь русского языка 1–4. Москва: Прогресс, 1986–1987.

Straipsniai / Articles

61

ROLANDAS KREGŽDYS

Филичева Нинель Ильинична 2003: История немецкого языка. Москва: Издательский центр «Академия».

Цыхун Павел А. 1993: Скарбы народнай мовы (з лексічнай спадчыны насельнікаў Гродзенскага раёну). Гродна: Гродзенскі дзяржаўны ўніверсітэт імя Янкі Купалы.

Шанский I–II – Шанский Николай Максимович. Этимологический словарь русского языка 1^(1–5)–2^(6–8) (9–10 ред. А. Ф. Журавлёв). Москва: Издательство Московского университета, 1963–1982; 1999–2007...

Шатэрнік Мікола 1929: Краёвы слоўнік Чэрвеншчыны. Менск: Выданьне Беларускае акадэміі навук.

Шевельов Юрій 2002: Історична фонологія української мови. Харків: Акта.

ЭСБМ I–XIII... – Этымалагічны слоўнік беларускай мовы 1–13, рэд. В. У. Мартынаў ([ппо 2004 м.] Г. А. Цыхун). Мінск: Акадэмія навук БССР (Беларусі), 1978 ([т. 1] а – бячэйка), 1980 ([т. 2] в – вяшчэль), 1985 ([т. 3] г – ішчэ), 1988 ([т. 4] к – каята), 1989 ([т. 5] каяць – ліпянка), 1990 ([т. 6] ліра – маячыць), 1991 ([т. 7] мгла – нема-расць), Навука і тэхніка, 1993 ([т. 8] немарачь – пяць), Беларуская навука, 2004 ([т. 9] пе-пе-пе – праснак), 2005 ([т. 10] прасніца – пяць), 2006 ([т. 11] раб – саян), 2008 ([т. 12] с – стэсам), 2010 ([т. 13] су – трапкач)...

ЭССРЯ I–II – Этимологический словарь современного русского языка. Составитель Александр Константинович Шапошников. Москва: Издательство «Флинта», Издательство «Наука», 2010.

ЭССЯ I–XXXVIII... – Этимологический словарь славянских языков 1–38. Отв. ред. Олег Николаевич Трубачёв ([ппо 2007 м.] Анатолий Фёдорович Журавлев). Москва: Наука, 1974–2012...

Юсипова Роза Ризовна 2005: Турецко-русский словарь, ред. Т. Е. Рыбальченко. Москва: Русский язык, Медиа.

מאַסקסאָן. גרוס ייִדיש־רוסיש ווערטערבוך. 2011. אַלכּסנדר סאַלראַטאַן.

62

Acta Linguistica Lithuanica LXXI

Kristijono Donelaičio veikalų skolintinė leksika: polonizmai

Lexical borrowings in the works by Kristijonas Donelaitis: Polonisms

SUMMARY

The article presents methodology and criteria of identification of the Polonisms in the poetic works and the 1^st letter written in Lithuanian by Kristijonas Donelaitis. The article deals with the etymology and developmental peculiarities of the 59 Polonisms and 24 morpho-phonetic alternatives and secondary derivatives.

Due to the analysis suggested here the following conclusions are proposed:

1. In accordance with the principles of (α) establishment of the primary source of variants of the Lithuanian loanwords (by virtue of areal attribution), (β) their phonetic / morphological / semantic identity (agreeably to modulation α), and also the usage peculiarities of primary forms (unessentially of the inherited layer) on the West Slavic ground and their secondary variants in the East Slavic languages (being based on the influence of factors α and β), Polonisms of the works by K. Donelaitis might be distributed into 3 groups: I. monogenic (i.e., not submitted in lexis of the East Slavic languages [by means of the factor α]); II. indeterminate (because of presence of variants of the loanwords from Polish in the East Slavic lexis [under the factor α] of the different period of time); III. alternative (III.1. the forms of the inherited layer specific to Polish and one of the East Slavic languages [in relation to the factor α]; III.2. doublet lexical variants of the foreign origin, derived from the different primary source; III.3. Semipolonisms).

2. The usage of the following Polonisms are identified in the works by K. Donelaitis: a) 11 monogenic lexical borrowings and 12 morpho-phonetic alternatives and secondary derivatives; b) 47 indeterminate lexical borrowings and 12 morpho-phonetic alternatives and secondary derivatives; c) 1 alternative loanword.

3. Lexis of the Polonisms of the works by K. Donelaitis is valuable for its clarification and evaluation features facing with the problem of segregation and codification of the Polonisms, White-Russianisms and Germanisms.

Įteikta 2014 m. spalio 7 d.

ROLANDAS KREGŽDYS

Lietuvių kalbos institutas

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Lietuva

[email protected]

Straipsniai / Articles

63