Slaviškos šaknies žodžių vartojimo kitimai Jono Jaknavičiaus „Ewangelie Polskie y Litewskie“ 1647, 1674, 1679, 1690 ir 1705 m. leidimuose

Anželika Smetonienė

Go to original

Preparing document pages…

ANŽELIKA METONIENĖ

Institut litevského jazyka

Směr vědeckého výzkumu: lexikologie.

PROMĚNY UŽÍVÁNÍ SLOV SE SLOVANSKÝM KOŘENEM V EWANGELIE POLSKIE Y LITEWSKIE JONA JAKNAVIČIA ZE VYDÁNÍ Z LET 1647, 1674, 1679, 1690 A 1705

Střídání slov se slovanským kořenem v Ewangelie Polskie y Litewskie Jonase Jaknavičiuse z let 1647, 1674, 1679, 1690 a 1705

ABSTRAKT

Článek porovnává pět prvních vydání díla Ewangelie Polskie y Litewskie Jona Jaknavičiuse. Zkoumá, jak se v nich proměňovalo užívání slov se slovanským kořenem. Bylo zjištěno, že v díle Ewangelie Polskie y Litewskie J. Jaknavičiuse dochází k několika typům změn slov: v pozdějších vydáních se výpůjčky užívají nejen namísto domácích slov, ale také na místě slov cizího původu. Jsou zde rovněž případy, kdy se v pozdějších vydáních prosadí domácí slovo namísto výpůjčky.

KLÍČOVÁ SLOVA: Jaknavičius, výpůjčky, domácí slova, lexikologie, staré písemné památky.

ANOTACE

V článku je porovnáno prvních pět vydání díla Ewangelie Polskie y Litewskie Jonase Jaknavičiuse. Je analyzováno, jak se měnilo užívání slov se slovanským kořenem. Všechny případy střídání slov v Ewangelie Polskie y Litewskie lze klasifikovat takto: 1. Slovo cizího původu je v pozdějších vydáních JE nahrazeno domácím slovem; 2. Domácí slovo je v pozdějších vydáních nahrazeno slovem cizího původu; 3. Jedna přejímka je nahrazena jinou přejímkou.

KLÍČOVÁ SLOVA: Jaknavičius, přejímky, domácí slova, slovní zásoba, staré písemné památky.

Straipsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

ÚVOD

Jonas Jaknavičius napsal různé náboženské písně, katechetické knížky a básně v latině a pravděpodobně přeložil do litevštiny některé úryvky z evangelií Konstantina Sirvyda Punktay sakimas (VLE VII 477), jeho nejvýznamnějším dílem je však překlad evangelií vydaný ve sbírce Ewangelie Polskie y Litewskie. Tato sbírka je pozoruhodná tím, že od roku 1647, kdy vyšla poprvé, byla její vydání ještě po několik století opakována desítkykrát (Zinkevičius 1988: 269). Tato skutečnost svědčí o mimořádné popularitě Ewangelie Polskie y Litewskie. Ve srovnání s jinými starými litevskými písemnými památkami však byla Jaknavičiusova evangelia zkoumána jen málo. Dílem tohoto autora se nejvíce zabývala Milda Lučinskienė, která v roce 2005 připravila faksimile prvního vydání Jaknavičiusových evangelií s úvodními studiemi, jež přinášejí autorův životopis a přehled jeho literární činnosti, nastolují problém pramenů překladu a pojednávají o jazyce evangelií z roku 1647 (Lučinskienė 2005). Tato badatelka již zkoumala vydání Jaknavičiusova díla Ewangelie Polskie y Litewskie z let 1647 a 1674: po porovnání grafiky a pravopisu různých vydání dospěla k závěru, že ve vydání z roku 1674 byl učiněn pokus přejít k ustálenému pravopisu (Lučinskienė 2003) a užívat tvary východních aukštaitských nářečí (Lučinskienė 2001). M. Lučinskienė upozornila nejen na pravopis a slovní zásobu v různých vydáních Jaknavičiusova díla, ale i na změny morfologických tvarů. Bylo zjištěno, že se nejčastěji měnil dativ množného čísla a postpoziční lokativy (Lučinskienė 198). Za zmínku stojí také společný článek této badatelky a Artūrase Judžentise, který pojednává o srovnávacích konstrukcích jednoduchých a složených vět ve vydání z roku 1647 (Judžentis, Lučinskienė 2008).

Ve zmíněných výzkumech M. Lučinskienė již byla věnována pozornost pravopisu a některým morfologickým tvarům a rysům. Slovní zásoba je nejproměnlivější jazykovou vrstvou a nejrychleji reaguje na změny v různých oblastech lidského života. Přejímky jako součást slovní zásoby rovněž podléhají vlivu vnějších činitelů, na nichž závisí i intenzita přejímání (Urbatis 1978: 28). První vydání Jaknavičiusova díla Ewangelie Polskie y Litewskie (dále JEI) se tradičně datuje do roku 1647, jak již bylo uvedeno, ačkoli se objevují domněnky, že první vydání mohlo vyjít již v roce 1637, nebo dokonce 1635 (Lučinskienė 2001: 117–118). Druhé vyšlo několik let po smrti Jaknavičiuse, v roce 1674 (dále JEII), třetí v roce 1679 (dále JEIII), čtvrté v roce 1690 (dále JEIV), páté v roce 1705 (dále JEV) atd. Četná vydání Jaknavičiusova díla Ewangelie Polskie y Litewskie jsou vhodná ke zkoumání jazykových změn: v témže textu vydávaném v rozestupech několika desetiletí se mohou odrážet některé jazykové proměny. Jazyk vydání Jaknavičiusových evangelií ze 17. století, tj. z let 1647, 1674, 1679 a 1690, se měnil jen málo (Lučinskienė 2005: 19), rozdíly však přesto existují. Především

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Slaviškos šaknies žodžių vartojimo kitimai Jono Jaknavičiaus Ewangēlie Polskie y Litewskie 1647, 1674, 1679, 1690 ir 1705 m. leidimuose

jų yra antrajame leidime (Lučinskienė 2005: 19) ir nemažai keista būtent leksika (Lučinskienė 2001: 118). Vėlesnių XVII a. leidimų leksika nuo 1674 m. leidimo leksikos jau beveik nesiskiria. Kitas lūžis įvyko 1705 m. leidime. Tradiciškai 1705 m. yra laikomi rytinio raštų kalbos varianto išnykimo riba (Zinkevičius 1988: 276–277) ir tais metais pasirodžius J. Jaknavičiaus evangelijos buvo perrašytos vidiniu raštų kalbos variantu. 1705 m. leidimas buvo pagrindas vėlesniems Ewangēlie Polskie y Litewskie leidimams (Lučinskienė 2005: 19).

S ohledem na podobnosti a rozdíly mezi vydáními Jaknavičiusových evangelií byla pro tento článek shromážděna látka z prvních pěti vydání: z let 1647, 1674, 1679, 1690 a 1705. Předmětem článku jsou slavismy a hybridy se slovanským kořenem a jejich užívání v prvních pěti vydáních Ewangēlie Polskie y Litewskie. Cílem je zjistit, jak se měnilo užívání přejímek v Jaknavičiusových překladech evangelií, tedy které přejímky byly na stejném místě nahrazovány jinými přejímkami, hybridy či domácími slovy, a naopak které domácí výrazy byly nahrazeny slovy cizího původu, a také stanovit souvislost těchto změn s předlohou překladu a původem přejímek. Za tímto účelem byly litevské texty uvedených vydání Ewangēlie Polskie y Litewskie porovnány s polským originálem uvedeným vedle nich.

POJETÍ SLAVISMŮ

Pro přehlednost je třeba stručně uvést, které slavismy jsou v tomto článku považovány za polonismy a které za přejímky z východoslovanských jazyků nebo za přejímky nejasného původu. Obvykle se uvádí, že přejímky jsou jazykové prvky přebírané z jazyka dárce do jazyka příjemce v rámci různých kontaktů (ekonomických, kulturních, politických atd.) (Jakaitienė 2009: 227) a že jsou ve větší či menší míře příznačné pro všechny jazyky (Sabaliauskas 1990: 268). Podle původu se přejímky dělí na přejímky ze sousedních jazyků a na slova přejatá ze vzdálenějších jazyků prostřednictvím jazyků zprostředkujících, tedy internacionalismy. V poslední době se objevil poněkud odlišný pohled na slavismy: za polonismy se považují nejen západoslovanské přejímky, které přešly do litevštiny přímo přes polštinu, ale také ty, které se do ní dostaly přes východoslovanské jazyky, tedy přes kancelářský jazyk Litevského velkoknížectví, pokud jsou morfologická struktura a sémantický celek přejímky totožné s lexikální jednotkou polštiny (Kregždys 2014: 195). Tento pohled stírá hranice mezi internacionalismy a slavismy v klasifikaci kvůli interpretaci cesty, kterou přejímka vstoupila do přejímajícího jazyka; článek proto vychází z tradičního názoru, že přejímky ze sousedních jazyků se posuzují podle posledního jazyka, z něhož se přejímka dostala do jazyka příjemce (Jakaitienė 2009: 231–233). Pro stručnost a bez podrobnějšího popisu dějin sousedních slovanských jazyků lze jako zdroje slavismů v litevštině uvést: starou ruštinu, přesněji její západní variantu (nejstarší

Straipsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

lietuvių kalbos slavizmai, IX–XI a. (Būga 1958: 351; LKE 503), rusėnų kalba¹ (nuo XV a. vidurio), lenkų kalba (senoji, apimanti XV–XVI a., vidurinioji, vartota iki XVII a., ir dabartinė lenkų kalba), lenkų kalbos tarmės, dabartinė baltarusių kalba ir jos tarmės, ukrainiečių kalba ir jos tarmės. Šiam straipsniui aktualūs yra skoliniai iš rusėnų kalbos, senosios rusų kalbos ir lenkų kalbos (apimančios senąją ir viduriniąją jos laikotarpį). Skoliniai, atėję tiesiogiai iš lenkų kalbos, vadinami polonizmais, iš senosios rusų ir rusėnų kalbos – skoliniais iš rytų slavų. Slavizmai, kurių šaltinis gali būti arba lenkų kalba, arba rytų slavų kalbos, vadinami neaiškios kilmės slavizmais.

Při zkoumání slavismů se nevyhnutelně setkáváme s hybridy. Jde o slova „bez vlastních, která mají také neobvyklé podoby v jiných jazycích“ (LKE 2008: 207). Hybridy se obvykle považují za mezistupeň mezi výpůjčkami a domácími slovy (Keinys 1984: 117). V evangeliích J. Jaknavičiuse je hybridů málo, přesto je v některých případech mnohem vhodnější použít označení slovo cizího původu než slavismus, protože druhý termín nezahrnuje slova, která mají také slovotvorný formant litevského jazyka.

PŘÍPADY SLOVNÍHO PŮVODU

J. Jaknavičiaus Evangelie Polskie y Litewskie 1674, 1679, 1690 ir 1705 m. leidimu tekstuose esama tam tikrų pildymų, kurie lemia svetimos kilmės žodžių skaičiaus skirtumus atskiruose leidimuose. Esminis skirtumas, kad JEI nėra apie 30 eilučių ilgio „Lituanica Confessio“ (JEI 219,1; JEII 219,1; JEIV 225,1; JEV 212,10). 1674 m. prieda ir perikopė, skirta Šv. Juozapui (Lučinskienė 2005: 19). Be to, 1705 m. leidime papildomai įdėta gana ilga malda (JEV 213,6–214,28), kurioje kaip tik gausu svetimos kilmės žodžių. Pirmuose J. Jaknavičiaus evangelijų leidimuose nepasikartojančių svetimos kilmės žodžių aptikta: JEI – 182; JEII – 182; JEIII – 182; JEIV – 184; JEV – 194. Nors pačių svetimos kilmės žodžių kaip vienetų skaičius beveik visuose leidimuose yra vienodas, jų vartojimo dažnumas skiriasi. Šiam straipsniui aktualūs tik 65 atvejai, t. y. tie, kai indigenų žodį vėlesniuose leidimuose toje pačioje pozicijoje

¹ Rusínský jazyk byl zpočátku užíván pouze jako kancelářský, ale již v polovině 15. století se začal užívat široce (Temčinas 2012: 47), dokonce i v náboženských textech, proto není termín používaný v litevské jazykovědě kancelářský jazyk přesný, neboť označuje pouze jednu jeho funkci. Rusínským jazykem se často označují tyto jazyky: západoruský (западнорусский язык), staroběloruský (старобелорусский язык), starý literární běloruský (старобелорусский литературный язык), staroukrajinský (староукраинский язык), starý ukrajinský knižní (староукраинский книжный язык), nebo dokonce polsko-běloruský (język polsko-białoruski) jazyk (Мякишев 2008: 16).

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Slaviškos šaknies žodžių vartojimo kitimai Jono Jaknavičiaus Ewangelie Polskie y Liteskie 1647, 1674, 1679, 1690 ir 1705 m. leidimuose

nahrazuje výpůjčka nebo naopak, a také když je jedna výpůjčka nahrazena jinou. Poměrně často je vedle výpůjčky v závorkách uvedeno domácí slovo. Podle původu nahrazovaných slov lze všechny případy rozdělit do tří skupin: 1) slovo cizího původu je v pozdějších vydáních nahrazeno domácím slovem, z lexikálních variant je vybráno domácí slovo (25 případů: adna (hodina) JEI 22,20, JEI 161,22 > valanda JEI 25,2, JEI 166,10; akmuo girnos (malnčia) JEI 193,12 > akmuo girnos JEI 199,15; daboti JEI 11,10 > veizdėti JEV 11,21; desetina JEI 105,10 > dešimtine JEV 106,18; kraštai (rubežiai) JEI 152,12 > kraštai JEI 157,10; magistras (mokytojas) JEI 171,11 > mokytojas JEI 177,11; mistras JEI 106,18, JEI 130,9, JEI 119,2 > mokytojas JEV 109,19, JEV 132,3, JEV 120,23; nusidėjusieji (griešnai) JEI 191,14, JEI 191,23 > nusidėjusieji JEI 197,17, JEI 197,23; nusidėjusioji (griešnė) JEI 181,11, JEI 81,24 > nusidėjusioji JEI 187,6, JEI 188,2; pragaras (pekla) JEI 194,16 > pragaras JEI 200,17; rodys (sukalbinėti) JEI 130,3 > sukalbinėti JEI 136,3; slūžyti JEI 112,18, JEI 161,10 > tarnauti JEI 118,13, JEI 166,2; valanda (adna) JEI 27,5 > valanda JEI 29,23; vienas JEI 142,14, JEI 142,16 > teisus JEI 147,14, JEI 147,15; vienas (teisus) JEI 141,26, JEI 142,1 > teisus JEI 147,2, JEI 147,3; viršus (viškos) JEI 40,26 > viršus JEI 44,16; žyvatas (gyvenimas) JEI 185,22 > gyvenimas JEI 192,5); 2) domácí slovo je v pozdějších vydáních nahrazeno slovem cizího původu, z lexikálních variant je vybráno slovo cizího původu (14 případů: drauginykas JEI 128,17 > tavorius JEI 134,13, tavoričius JEV 130,12; drauginykas JEI 129,13 > tavorius JEI 135,7, tavoričius JEV 136,24, tavorius JEV 131,6; elgetauti (žebravoti) JEI 101,10 > žebravoti JEI 107,1; gailėjimas JEI 66,13 > pakūta JEV 67,13; iškuptas JEI 46,15 > išandžytas JEI 50,18; išdas (skarbas) JEI 178,23, JEI 180,15 > skarbas JEI 184,22, JEI 186,16; metas JEI 88,22 > adna JEV 90,3; meti JEI 43,12 > padaboti JEV 43,24; tolygus JEI 180,11 > padnus JEI 186,13, padnas JEV 180,7; veidas (abrazas) JEI 131,2 > abrazas JEI 137,2; viešpats (gaspadorius) JEI 180,12 > gaspadorius JEI 186,14; žokanas (istymas) JEI 190,5, JEI 196,23 > žokanas JEI 196,10, JEI 202,21); 3) slova cizího původu jsou nahrazována jinými slovy cizího původu (11 případů: abda JEI 34,5 > kriva JEV 34,18; mierūti JEI 87,10 > mieruoti JEV 88,16; padarė JEI 9,19 > gaspada JEV 10,5; padurnykas JEI 110,7 > gaspadorius JEV 111,21; persuna JEI 130,15 > asaba JEV 132,8; prieanykas (prieras) JEI 105,6 > prieanykas JEI 110,19; sėbras JEI 94,8, JEI 95,2 > tavorščius JEV 95,17, JEV 96,13; sugata JEI 88,25 > gatava JEV 90,6; ūskupas JEI 7,8, JEI 172,16 > vyskupas JEI 8,2, JEI 178,13. Do této skupiny patří také vzájemné střídání slov angel as, aniolas, anielas v prvních pěti vydáních JE, celkem v 15 případech).

Uvedené případy tvoří pouze malou část lexika JE, avšak samotné změny slov s ohledem na jejich původ (domácí <> cizího původu) ukazují, že tvrzení M. Lučinskienė, podle něhož se lexikum JE nejvíce změnilo ve druhém vydání,

Straipsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

a poté v roce 1705 (Lučinskienė 2005, 19; Lučinskienė 2001, 118–119), je zcela správné. Ze všech 65 případů změny, kdy bylo domácí slovo nahrazeno slovem cizího původu nebo naopak, byly výpůjčky nahrazeny jinými výpůjčkami, a také případy, kdy se upustilo od lexikálních variant, zaznamenány ve vydání z roku 174 nebo ve vydání z roku 1705 (s výjimkou chatiškých

Změny v užívání slov se slovanským kořenem ve vydáních Jona Jaknavičiuse Ewangielie Polskie y Litewskie z let 1647, 1674, 1679, 1690 a 1705

Změna začátku JEIJEIOriginasJEIOriginasJE VOriginalasslūžti 161,10slūžę 161,8tarnauti 166,2slūžę 166,8tarnauti 160,16slūžę 160,14tolygus 180,11podobnym być 180,12padbnus 186,13podobnym być 186,15padbnas 180,7podobnym być 180,8vienas 142,14wierny 142,10teisus 147,14wierny 147,15teisus 142,16wierny 142,15vienas 142,16wierny 142,12teisus 147,15wierny 147,16teisus 142,17wierny 142,16vyskupas 7,8arcykapan 7,7bySkupas 8,2arcykapan 7,23bySkupas 7,16arcykapan 7,18vyskupas 172,16biskup 130,19bySkupas 178,13biskup 178,14bySkupas 172,18biskup 172,20

Změna začátku JE VJEIOriginalasJEIOriginalasJE VOriginalasabyda 34,5krzywda 34,4abyda 37,13krzywda 37,11krivda 34,18krzywda 34,19dabo 11,10oglądać 11,11dabo 12,13oglądać 11,10veizdėti 11,21oglądać 11,23desetina 105,10dziesięcina 105,10desetina 110,23dziesięcina 111,1dėstinė 106,18dziesięcina 106,21galėjimas 66,13pokuta 66,17galėjimas 72,3galėjimas 72,1pokuta 67,13pokuta 67,5metas 88,22godzina 88,24metas 94,15godzina 94,15adyna 90,3godzina 90,3mėgti 43,12upodobać 43,12mėgti 47,9upodobać 47,7pasidaboti 43,24upodab 43,16mieryti 87,10mierzyć 87,12mieryti 93,4mierzyć 93,4mìeruoti 88,16mierzyć 88,16mistras 108,5nauczyciel 108,6mistras 114,1nauczyciel 113,24mokytojas 109,19nauczyciel 109,19mistras 119,2nauczyciel 119,3mistras 125,4nauczyciel 125,4mokytojas 120,23nauczyciel 120,25mistras 130,9nauczyciel 130,9mistras 136,8nauczyciel 136,8mokytojas 132,3nauczyciel 131,25padare 9,19gospoda 9,19padare 10,18gospoda 10,16gaspada 10,5gospoda 10,6

Stripsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

Změna nastala v IEV

JEI

Originál

JEI

Originál

IEV

Originál

správce 110,7

gospodar 110,8

správce 115,25

gospodar 116,2

gasparius 111,21

gospodar 11,22

persuna 130,15

osoba 130,16

persuna 136,13

osoba 136,14

asaba 132,8

osoba 132,6

sēbras 94,8

towarzsz 94,8

sēbras (00,1

towarzsz 100,2

tavorščius 95,17

towarzsz 95,17

sēbras 95,2

towarzsz 95,2

sēbras 100,21

towarzsz 100,21

tavorščius 96,13

towarzsz 96,10

sugatauta 88,25

gotowo 89,1

sugatauta 94,18

gotowo 94,19

gatava 90,6

gotowo 90,7

Z lexikálních variant JEI je vybráno jedno slovo

JEI

Originalas

JEI

Originalas

IEV

Originalas

adna (hodina) 22,20

godzina 22,25

hodina 25,2

godzina 25,1

hodina 23,7

hodzina 23,8

adna (hodina) 161,22

godzina 161,23

hodina 166,10

godzina 166,10

hodina 160,24

godzina 160,21

kámen (mlýnský) 193,12

mlýnský kámen 193,14

kámen, mlýnské kolo 199,15

mlýnský kámen 199,15

mlýnské kameny 193,2

mlýnský kámen 193,3

žebrat (žebrat) 101,10

żebrać 101,8

žebrat 107,1

żebrać 106,24

žebrat 102,18

żebrać 104,18

pokladnice (skabas) 178,23

skarb 178,21

skabas 184,22

skarb 184,23

skabas 178,18

skarb 178,18

pokladnice (skabas) 180,15

skarb 180,15

skabas 186,16

skarb 186,17

skabas 180,10

skarb 180,11

zákon (żokanas) 196,23

żakon 196,27

żokanas 202,21

żakon 202,22

żokanas 196,8

żakon 196,12

hranice (rubežai) 152,12

granica 152,13

krāsti 157,10

granica 157,11

krāsti 152,5

granica 152,4

magistr (učitel) 171,11

nauczyciel 171,17

učitel 177,11

nauczyciel 177,11

učitel 171,14

nauczyciel 171,19

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Proměny užívání slov se slovanským kořenem v jednotlivých vydáních díla Jono Jaknavičiaus Ewangelie Polskie y Litewskie z let 1647, 1674, 1679, 1690 a 1705

Z lexikálních variant JEI je zvoleno jedno slovoJEIOriginalasJEIOriginalasJEVOriginalashříšníci (griešnai) 191,14grzeszniki 191,14hříšníci 197,17grzeszniki 197,16hříšníci 191,2grzeszniki 190,26hříšníci (griešnai) 191,23grzeszniki 191,21hříšníci 197,23grzeszniki 197,23hříšníci 191,9grzeszniki 191,7hříšnice (griešnė) 181,1grzesznica 181,1hříšnice 187,6grzesznica 187,5hříšnice 180,22grzesznica 180,23hříšnice (griešnė) 181,24grzesznica 181,24hříšnice 188,2grzesznica 188,1hříšnice 181,17grzesznica 181,18peklo (pekla) 194,16piekło 194,16peklo 200,17piekło 200,15peklo 194,4piekło 194,3přírůstek (prieas) 105,6cudołożnik 105,6přírůstek 110,19cudołożnik 110,21přírůstek 106,14cudołożnik 106,17domluvit se (susikalbėti) 130,3radzić 130,3domlouvat se 136,3radzić 136,3domlouvat se 131,22radzić 131,20hodina (adna) 27,5godzina 27,6hodina 29,23godzina 29,23hodina 27,23godzina 27,20tvář (obraz) 131,2obraz 131,2obraz 137,2obraz 137,2obraz 132,21obraz 132,19jeden (spravedlivý) 141,26wierny 141,24spravedlivý 147,2wierny 147,3spravedlivý 142,4wierny 142,2jeden (spravedlivý) 142,1wierny 141,26spravedlivý 147,3wierny 147,4spravedlivý 142,5wierny 142,4pán čeledi (gospodarus) 180,12gospodarz 180,13gospodorius 186,14gospodarz 186,16gospodarius 180,8gospodarz 180,9horní část (viškos) 40,26ganek 40,24horní část (44,16)ganek 44,13horní část 41,11ganek 41,4zákon (įstatymas) 190,5zakon 190,4zákon 196,10zakon (196,10)zákon 189,17zakon 189,19

Str sería

Straipsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

Jak je patrné z tabulky, polský originální text neměl v žádném z vybraných případů vliv na změny slov v litevském překladu. To se zvláště odráží v konkurenci uvedených slov angelas, aniolas, anielas: v polštině se užívá pouze aniol a neexistuje žádné slovo, které by mohlo podnítit užívání litevských podob anielas nebo angelas v JE, přestože jsou tato slova doložena nejen ve druhém a pátém vydání, ale také ve třetím a čtvrtém (viz tab. 2).

TABULKA 2. Konkurence slov angelas, aniolas a anielas v JE

A jak lze doložit, změny zkoumaných slov v JE byly určeny nikoli polským originálem, nýbrž čistě litevskými jazykovými procesy nebo lidmi, kteří redigovali pozdější vydání evangelií. Je možné, že alespoň slova cizího původu byla nahrazována jinými slovy cizího původu kvůli jejich původu, tj. snad šlo o výpůjčky

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Slaviškos šaknies žodžių vartojimo kitimai Jono Jaknavičiaus Ewangielie Polskie y Litewskie 1647, 1674, 1679, 1690 ir 1705 m. leidimuose

z východoslovanských jazyků byly postupně vytlačovány polonismy v důsledku upevněné pozice polštiny.

PŮVOD PŘEJATÝCH SLOV A JEHO VLIV NA UŽÍVÁNÍ

17. století se v dějinách litevského jazyka vyznačovalo jistým úpadkem: ve starých litevských textech přibylo přejatých slov (Zinkevičius 1988: 276–277). V Litevském velkoknížectví se již předtím užívalo několik jazyků: církevní slovanština, latina, polština, litevština a rusínština. Posledně jmenovaný jazyk se od 15. století začal užívat nejen jako kancelářský jazyk, ale také v náboženských textech. Po konci 17. století, kdy se úředním jazykem stala polština, však začala zvlášť rychlá polonizace šlechty a zužování oblastí užívání litevštiny. Na základě těchto skutečností lze předpokládat, že starší vrstva přejatých slov v JE, pocházejících z východoslovanských jazyků, byla postupně vytlačována polonismy.

Je třeba začít tím, že případů, kdy jsou slova cizího původu nahrazována jinými slovy cizího původu, je celkem 26, některá slova se však opakují, a proto je třeba zkoumat pouze dvojice: abyda > krivda; mierÿti > mieruoti; padare > gaspada; padarnÿkas > gaspadorius; persuna > asaba; prierunek (prieras) > prierunek; sėbras > favorčius; sugavÿta > gatava; vÿskupas > byskupas a vzájemné střídání an-gelas, aniolas, anielas.

První dvojice – sugavÿta > gatava – jsou slova se společným kořenem, takže zde žádný rozdíl v původu není: Ir nufnte tarnu fawo metu wieczerios kalbet pakwietiemus adnt ataytu / nes iau fugatawita ira wis (JE 88,20–89,1); Ir nufnte tana fawa / adinoy wieczerios kalbet pakwietiemus idant ataytu / nes iau gatava ira wis (JE 90,2–90,7). Původ slovesa gatyti, -ija, -ijo „připravovat, vyrábět“ (LKŽ) a přídavného jména gatavas, -a „hotový, dokončený, připravený“ (LKŽ) lze jen stěží určit, neboť jejich dárcovským jazykem mohly být jak východoslovanské jazyky (ruština готовитъ „připravovat, vyrábět“ (ГСБМ VII 120; МДЧМ I 187); stará ruština готовити „připravovat; vyrábět; připravovat zásoby“ (СДЯ I,1: 573; СРЯ11–17 IV 110; СДЯ11–14 II 375); rusínština готовый, готовый, готов, готовити 1. „připravený, zařízený, hotový“ 2. „hotové peníze“ (ГСБМ VII 120; СМ I 258; МДЧМ I 187), stará ruština готовы „připravený, vhodný ke spotřebě, k použití; připravený“ (СДЯ I,1: 573; СРЯ11–17 IV 111; СДЯ11–14 II 375)), tak polština (pol. gotowić „učinit vhodným ke spotřebě, k použití“ (SPol VIII 68); pol. gotowy „připravený, nachystaný, hotový“ (SPol VII 70; SS II 476; SJP XVII)), rozdíl mezi slovy tedy vznikl pouze v důsledku stylistické volby.

O nahrazení jednoho slova cizího původu jiným z důvodu odlišného původu nelze mluvit ani v případě prieras „cizoložnice“ (LKŽ) > prierunek „cizoložník, smilník“ (LKŽ). Podstatné jméno prieras je výpůjčka z polštiny fryjer

Straipsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

frjerz „cizoložník, cizinec, milenec“ (Spol VII 136). Již ve vydání K. Sirvyda Dictionarium trium linguarum z roku 1620 se polské podstatné jméno fryerz překládá do litevštiny jako prieras (SDI 32). Naproti tomu prienukas je litevské odvozené slovo od slovesa prierauti, -auja, -avo „cizoložit, smilnit“ (LKŽ), které je rovněž doloženo ve slovníku K. Sirvyda i v spisech M. Mažvyda. Samotné sloveso je také hybridní. Podstatné jméno prieras je tedy výpůjčka z polštiny, zatímco prienukas je hybrid s polského původu kořenem.

Podstatná jména padarė 1. „dvůr, hospodářství“; 2. „noclehárna, zájezdní hostinec, hostinec“ (LKŽ) > gaspada 1. „zájezdní dům; krčma; hotel“; 2. „byt; hospodářství, dvůr“ (LKŽ) a padarykas „hospodář, správce domu, hostince či hospodářství“ (LKŽ) > gaspadorius 1. „vlastník hospodářství, hospodář, pán domu či dvora“; 2. „přední dělník na panství, správce hospodářství“; 3. „první malý snop posečeného žita“ (LKŽ) je třeba pojednat společně. Pranas Skardžius uvedl, že původ výpůjčky padarė není jasný (Skardžius 1998: 208). Tento názor zřejmě vycházel ze skutečnosti, že formální zdroj výpůjčky lze nalézt jak v polštině (pol. podworze, podwórze 1. „otevřený prostor u domu“; 2. „dvůr“ (Spol XXVI 107; SS VI 285), tak ve východoslovanských jazycích (rusín. подворье, подворе, подворье, подворье 1. „dům s dvorem a všemi hospodářskými budovami“; 2. „hostinec“; 3. „dvůr“; 4. „cesta, cestování“ (ГСМ XXV 185); stará ruština подворье, подворье, подворье 1. „dům s dvorem a dalšími budovami“; 2. „panství, dům určený k přechodnému pobytu“; 3. „dům ve městě u chrámu, určený k přechodnému pobytu duchovních“ (СДЯ II,2: 106; СРЯ11–17 XV 24). Významy výpůjčky však ukazují, že byla přejata z posledně jmenovaných jazyků, neboť polské podworze se neužívá ve významu „noclehárna, zájezdní hostinec, hostinec“. Naproti tomu padarykas mohlo být převzato z polštiny (podownik „správce domu či hospodářství; sluha na panství“ (Spol XXVI 107; SS VI 283)) nebo z východoslovanských jazyků (rusín. подворник 1. „správce domu či hospodářství; sluha“; 2. „hostinský, krčmář“ (ГСМ XV 184)), zatímco Wojciech Smoczyński navrhuje považovat toto podstatné jméno za odvozeninu od padarė pomocí přípony -nykas, neboť v současných běloruských slovnících nebyl nalezen ekvivalent slova padarykas (Smoczyński 2016: 843). Při zkoumání údajů ve slovnících starých slovanských jazyků J. Švabého však nalézáme slova, která mohla být zdrojem podoby padarykas. V tomto případě však neexistuje žádný znak, který by mohl napovědět přesnější původ výpůjčky. P. Skardžius rovněž uvádí, že podstatné jméno padarykas mohlo být přejato buď z východoslovanských jazyků, nebo z polštiny (Skardžius 1998: 208).

Padarė ir padarykas byly v JEV původními výpůjčkami gaspada a gaspadorius. ALEW uvádí, že původ obou těchto slov není jasný – paralely existují jak ve východoslovanských jazycích, tak v polštině (ALEW I 298). Podle některých názorů je gaspadorius východoslovanského původu (Skardžius 1998: 132; Smoczyński 2016: 303), zatímco gaspada je výpůjčka buď z polštiny, nebo z východoslovanských jazyků (Skardžius 1998: 132; Smoczyński 2016: 303). Údaje ze slovanských jazyků však ukazují, že obě

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Slaviškos šaknies žodžių vartojimo kitimai

gaspada i gasporius mají protějšky v polštině a východoslovanských jazycích (rus. основа 1. ‘dům, hospodářství’; 2. ‘zastávkové domy, hostinec’; 3. ‘komora, místnost’ (ГСБМ VII 101); основарь, коеснодарь 1. ‘pán’; 2. ‘vlastník hospodářství, hospodář, majitel dvora’; 3. ‘vladař’ (ГСБМ VII 105); st. rus. основа ‘dům, hospodářství’ (СРЯ11–17 IV 100); основарь ‘pán, hospodář, vládce’ (СДЯ I,1: 563; СРЯ11–17 IV 100); pol. gospoda ‘hotel, hostinec; soukromý dům, hospodářství; místo’ (Spol VII 32; SP XVII); gospodarz 1. ‘hospodář’; 2. ‘vládce’; 3. ‘vlastník něčeho’; 4. ‘ten, kdo umí dobře hospodařit, spravovat’; 5. ‘hostinský, majitel hotelu’ (Spol VII 49; SP XVII)), takže lze jen stěží určit jazyk, z něhož byla slova přejata. Jestliže je slovo ve slovanských jazycích nejčastěji zděděné (praslov. *gospoda, *gospodarь (ЭССЯ VII 59–59)), pak ani fonetika výpůjčky, ani její sémantika, ani jiná kritéria neukazují přesnou cestu, kterou se výpůjčka dostala do litevštiny.

Běžné podstatné jméno současné litevštiny vyskupas ‘křesťanský duchovní s nejvyšším svěcením’ (LKŽe) je přepracovanou výpůjčkou z polštiny biskupas ‘biskup’ (LKŽe) (pol. biskup 1. ‘duchovní s nejvyšším svěcením’; 2. ‘dozorce’; 3. ‘určitý způsob mučení’ (Spol II 153)). Podle W. Smoczyńského je střídání v / b v litevštině běžné (Smoczyński 2016: 1587). To by znamenalo, že původní podoba výpůjčky je doložena v pozdějších vydáních – JEI, JEII, JEIV a JEV.

Ani jedno ze slov dvojice abyda 1. ‘újma, křivda, urážka; 2. ‘stud’ (LKŽe) > krivda 1. ‘újma; 2. ‘vina, provinění; 3. ‘křivá cesta (k cíli), podvod’ (LKŽe) není v současné litevštině zastaralé. Podstatné jméno abyda pochází z východoslovanských jazyků (ruth. обида ‘újma’ (ГСБМ XXI 151; ССМ II 68); st. rus. обида 1. ‘újma, urážka’; 2. ‘spor’; 3. ‘nesvár’ (СДЯ II,1: 502; СРЯ11–17 XII 49)). Ve slovnících staré polštiny se nenachází slovo, které by mohlo být zdrojem výpůjčky abyda. Takový možný zdroj nenaznačují ani některé staré litevské písemné památky 16.–17. století: porovnáním užití podstatného jména abyda v katechismu a postile Mikuláše Daukši s polskými ekvivalenty v originále je patrné, že toto podstatné jméno bylo ve všech případech překladem slova krzywda. K. Sirvydas ve všech vydáních svého slovníku vysvětluje polské slovo przyśka podstatným jménem abyda, zatímco v Punktuose sakymų je při překladu textu do polštiny abyda přeloženo jako hańba. Pouze v nářečí současné polštiny existuje slovo, které formálně odpovídá abyda (pol. nář. obid ‘odpor’ (SP III 459)), jeho význam však neodpovídá významům litevské výpůjčky.

Určení původu podstatného jména krivda je však komplikované. Především existují možné zdroje výpůjčky jak ve východoslovanských jazycích (ruth. кривда, кривьда 1. ‘újma’; 2. ‘urážka, hanba’; 3. ‘nepravda’; 4. ‘stížnost’ (ГСБМ XVI 131; ССМ I 513; МДСУМ I 384); st. rus. кривда ‘nespravedlnost; lež’ (СДЯ I,2: 1322; СРЯ11–17 VIII 53)), tak v polštině (pol. krzywda 1. ‘újma, nespravedlnost;

Straipsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

2. ‘spor’; 3. ‘nepravda, ublížení’ (Spol XI 334; SS II 415). Za druhé, ve starých litevských písemných památkách se užívá nejen krivida, ale také krivda. První z těchto podob je popisována jako výpůjčka nejasného původu (Būga 1959: 32; Fraenkel 1962: 300), zatímco krivda je považována za výpůjčku nejasného původu (Būga 1959: 32; Fraenkel 1962: 300), případně se předpokládá, že -i- je zde vsuvné (Skardžius 1998: 168). Přijmeme-li tento předpoklad, krivda je stará výpůjčka – musela být přejata ještě před redukcí koncových samohlásek (srov. *krivda). Tento proces skončil kolem 12. století (ИПЯ 67), a výpůjčka tedy do litevštiny přišla ze staré ruštiny. V JEI se tedy vyskytovala rozšířená výpůjčka z ruthenštiny nebo staré ruštiny (abda), zatímco v pátém vydání JE jde o výpůjčku nejasného původu, případně, pokud nelze připustit, že se v tomto slově zachovala stopa hlásky b, o výpůjčku ze staré ruštiny.

Jedinou slovesnou dvojicí této skupiny je mieri, -ija, -ijo 1. ‘měřit’; 2. ‘mířit’ (LKŽ) > mieruoti, -uoja, -avo 1. ‘měřit’; 2. ‘odměřovat’; 3. ‘zkoušet, zda se hodí, přizpůsobovat’; 4. ‘mířit’ (LKŽ). První výpůjčka mohla pocházet ze staré polštiny nebo z východoslovanských jazyků (ruth. мерити, мерити 1. ‘měřit’; 2. ‘zkoušet, zda se hodí, přizpůsobovat’; 3. ‘mířit’ (ГСМ XVII 346; st. rus. мерити 1. ‘měřit’; 2. ‘zkoušet, zda se hodí, přizpůsobovat’; 3. ‘omezovat’ (СДЯ II,1: 243; СРЯ11–17 IX 100; СДЯ11–14 V 106); pol. mierzyć 1. ‘měřit’; 2. ‘vážit’; 3. ‘mířit’ (Spol XIV 42; SS IV 234). Mieruoti, -uoja, -avo je třeba považovat za hybridní formu – přípona -uoti není pro výpůjčky ze slovanských jazyků typická. Jak ukazují staré písemné památky ze 16.–17. století, tento hybrid se užívá častěji než výpůjčka mieri, -ija, -ijo: mieruoti, -uoja, -avo je doloženo nejen v JE, ale také v DK 142, VlnE 150, SDI 106, SPI 179, SG 57, KN SE 20, ChNT 16, zatímco mieri, -ija, -ijo pouze v Mž 517, SDI 10, KN SE 105. Obvykle se má za to, že mieruoti, -uoja, -avo je litevský derivát od miera, mieros 1. ‘měrná jednotka, míra’; 2. ‘měřicí nástroj’; 3. ‘nádoba, kterou se něco odměřuje, míra’; 4. ‘množství něčeho odpovídající kapacitě staré bilské míry’; 5. ‘pohárek na lihové nápoje; odměrka’; 6. ‘rozměr’; 7. ‘dým, výška, tloušťka’; 8. ‘cíl’ (LKŽ) (Skardžius 1998: 450; Fraenkel 1962: 188). Výpůjčku mieri, -ija, -ijo, užívanou ve čtyřech vydáních JE, nahradilo JE rozšířenějším hybridem.

Podstatné jméno tavorščius 1. ‘přítel, kamarád’; 2. ‘společník, druh’; 3. ‘spolucestující, průvodce’ (LKŽ) již bylo zmíněno – v JEI je již zapsáno místo drauginas (JEI 128,17; 129,13). Výpůjčka tavorščius nahradila také podstatné jméno sėbras, -ė 1. ‘ten, kdo s někým společně chová včely, přítel, včelař’; 2. ‘přítel’; 3. ‘společník při nákupu či prodeji, účastník směny’; 4. ‘soused’; 5. ‘účastník nekalých činů, člen špatné společnosti, spolupachatel’ (LKŽ), avšak nikoli ve vydání z roku 1674, nýbrž z roku 1705. Podstatné jméno sėbras, -ė je třeba v litevštině považovat za ruthenismus vzhledem k jeho fonetice (ruth. сѣбръ, сѣбръ 1. ‘soused; spolupachatel’; 2. ‘soused, člen jedné obce’ (МДСМ II 383; СДЯ II,1: 907)). Praslovanská forma se rekonstruuje jako *sębr (ЕСМ V 495; ЭСБМ XIII 135). Poslední z uvedených

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Slaviškos šaknies žodžių vartojimo kitimai Jono Jaknavičiaus Ewangiele Polskie y Litewskie 1647, 1674, 1679, 1690 ir 1705 m. leidimuose

Nazalizace se v polštině neprojevuje, proto je i polské siabr, siebr ‘wspólnik’ (SS VIII 159) v tomto jazyce nejspíše ruténismem. Původ výpůjčky tavòrščius je jasný: obvykle se uvádí, že tavòrščius (a jeho obměny tavòrščias, tavòrkščias, tavòrčius, stavorčius, tavorius) byly převzaty z východoslovanských jazyků (Smoczyński 2016: 136; ALEW II 1084). P. Skardžius však rozlišuje tavoriščius (rovněž tavorius) a tavorius: poslední odvozuje z polského towarzysz nebo východoslovanského mопаnъ, zatímco výpůjčku tavòrščius, tavòrčius z východoslovanského мовапъ (Skardžius 1998: 278). Fonologie výpůjček ukazuje, že existuje důvod rozlišovat původ těchto slov. Mimochodem, v JEI a JEII se užívá tavòrčius (JEI 135,7, JEII 135,7), v JEIV tavòrčius (136,4) a tavorius (136,24), v JEV tavòrčius (130,12) a na místech relevantních pro tuto věc také tavòrščius (95,17). Slovanské jazyky mají u odpovídajících slov mnoho variant: ruténské моваnъ, мавапъ, маванъ, мовапъ, мовапъ, мовапъ 1. ‘přítel, kamarád’; 2. ‘spolucestující’; 3. ‘člověk vykonávající stejnou činnost’; 4. ‘spoluviník’; 5. ‘účastník špatných skutků, člen špatné společnosti, spoluviník’ (ГСБ XXII 331, 333); staroruské мовапъ 1. ‘ten, s kým se vykonává stejná činnost’; 2. ‘pomocník’; 3. ‘blízký člověk, přítel’; 4. ‘menší města a sídla závislá na centru’ (СДЯ III,2: 969; СРЯ11–17 XXVII 381); polské towarzysz ‘ten, s kým se nacházíme na stejném místě, ve stejné situaci; s kým se vykonává stejná činnost’ (SJ XVII; SS IX 176). JEV dokládá, že tavoriščius, tavorius pochází z východoslovanských jazyků. Podstatné jméno persona 1. ‘osoba’; 2. ‘významná osobnost’ (LKŽė) nahradila JEV jinou výpůjčkou, asaba 1. ‘osoba, osobnost’; 2. ‘obraz’; 3. ‘tvář, obličej’ (LKŽė). Má se za to, že persona se do litevštiny dostala přes východní Slovany (Skardžius 1998: 225; Smoczyński 2016: 46). Ve slovanských jazycích jsou doloženy tyto podoby: ruténské nepcona, napcona, napcna, nepena, nocna 1. ‘osoba, člověk’; 2. ‘významná osobnost’; 3. ‘postava’; 4. ‘vzhled’ (ГСБ XIV 251); ocoba 1. ‘osoba, člověk’; 2. ‘vzhled, zevnějšek’; 3. ‘vzhled, zevnějšek’; 5. ‘významná osobnost’ (ГСБ XXII 402); staroruské nepcona, nepcona, napcna, napcna, nepcna, nocna 1. ‘osoba, člověk’; 2. ‘významná osobnost’; 3. ‘postava, portrét’; 4. ‘vzhled, zevnějšek’; 5. ‘role’ (СРЯ11–17 XIV 310); ocoba 1. ‘osoba, člověk, osobnost’; 2. ‘titul’ (СРЯ11–17 XIII 123); polské persona, persona 1. ‘osoba, člověk’; 2. ‘jedna z osob Trojice’; 3. ‘významná osobnost’; 4. ‘vzhled, zevnějšek’ (Spol XXIII 391; SJ XVII); osoba 1. ‘osoba, člověk’; 2. ‘vzhled, zevnějšek’; 3. ‘majetek’; 4. ‘druh’; 5. ‘gramatický termín’ (Spol XXII 159; SJ XVII). Není jasné, z kterého slovanského jazyka se podstatné jméno asaba dostalo do litevštiny (Skardžius 1998: 92; Smoczyński 2016: 46; ALEW I 58). Naproti tomu persona, doložené v JE, bylo nejspíše převzato z východoslovanských jazyků, neboť pouze v ruténštině a staré ruštině jsou slova, jejichž vokalismus se zcela shoduje s vokalismem litevské výpůjčky.

Straipsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

Nejvíce se v prvních pěti vydáních IE měnilo užívání slov angelas, aniolas a anielas. Tato slova mají stejný význam: 1. ‘v judaismu, křesťanství, islámu a některých dalších náboženstvích Boží posel, prostředník mezi Bohem a lidmi’; 2. ‘přeneseně o velmi dobrém člověku’ (LKŽ). Změny těchto slov již byly uvedeny v samostatné tabulce (viz tab. 2). V prvních čtyřech vydáních se užívá angelas, aniolas, méně často anielas. V JEV se naproti tomu užívá pouze anio-las, mnohem méně často anielas (např. JEV 63,4). Jak je patrné, mezi těmito výpůjčkami není významový rozdíl. Přesto bylo v pátém vydání slovo angelas, které se v současné litevštině pevně ustálilo, ve vydání z roku 1705 zcela vytlačeno slavismem aniolas.

ALEW uvádí, že angelas a jeho varianty anielas, aniolas jsou v litevštině výpůjčky nejasného původu (ALEW I 40). Ve slovanských jazycích v zásadě existují protějšky všech tří slov: ruténské анелъ (ГСБМ I 114); анелъ, анелъ (ГСБМ I 124); staroruské ангелъ, ангелъ, ангелъ, ангелъ, ангелъ 1. ‘anděl’; 2. ‘světec, jehož jméno se dává při křtu nebo při vstupu do kláštera’ (СРЯ11–17 I 37; СДЯ I,1: 22); polské anioł, anjeł, anioł, angoł, janiol, jenioł, amnioł, anniol, jamioł 1. ‘prostředník mezi Bohem a lidmi’; 2. ‘velmi dobrý člověk’; 3. ‘vyobrazení anděla’; 4. ‘zlý duch, satan’; 5. ‘dělostřelecký náboj, projektil’ (Spol I 170; SJ XVII; SS I 38). Je však třeba poznamenat, že polský slovník z 16. století uvádí pouze anioł, anjeł, v pozdějších slovnících také angioł. Poslední podoba by však nebyla do litevštiny převzata jako angelas (srov. angios (Skardžius 1998: 87)). To svědčí o tom, že přinejmenším výpůjčka angelas musela pocházet z východoslovanských jazyků. Je třeba poznamenat, že v běloruštině (анел), ukrajinštině (анел) a ruštině (анел) se toto slovo dochovalo ze staré ruštiny, do níž se dostalo ze staroslověnštiny, kde bylo slovo ἀγγελος (srov. ruténské агелъ) převzato ze staré řečtiny (ЭСБМ I 112).

Protějšky slov anielas, aniolas v ostatních slovanských jazycích jsou naproti tomu poněkud odlišné. Původním zdrojem polských podob anioł, anjeł, anioł atd. je rovněž stará řečtina, slovo však nejprve prošlo latinou a později starou češtinou (anjel), odkud bylo převzato do polštiny. Slovo současné běloruštiny анёл se v ní ustálilo až se vznikem spisovné běloruštiny, tedy poměrně pozdě. Jde o výpůjčku z polštiny, která se rozšířila také v nářečích (ЭСБМ I 114). Ve staré ruštině se takové podstatné jméno nevyskytuje, proto lze předpokládat, že také ruténské анелъ, анелъ je polonismus, který se do tohoto jazyka dostal nejdříve koncem 14. století – již po zformování ruténštiny a po přílivu polonismů do ní po roce 1385. Nejprve se objevily v písemnostech staroběloruské kanceláře, později se rozšířily do textů jiných žánrů, zejména pokud byly překládány z polštiny. Začátek druhé vlny polonismů se datuje do roku 1569 (Булыка 1980: 9). V ruténštině však není slovo, které by mohlo být zdrojem výrazu aniolas. Lze vyvodit, že angelas je v litevštině výpůjčkou z východoslovanských jazyků, zatímco aniolas z polštiny,

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Slaviškos šaknies žodžių vartojimo kitimai Jono Jaknavičiaus Ewangielie Polskie y Litewskie 1647, 1674, 1679, 1690 ir 1705 m. leidimuose

anielas – nejasného původu, ačkoli je pravděpodobnější, že jde také o polonismus. Že poslední dvě slova jsou polonismy, tvrdil i P. Skardžius (Skardžius 1998: 87).

Z rozboru případů, kdy je jedno slovo cizího původu nahrazeno jiným slovem cizího původu, vyplynulo, že jen na několika místech se jejich původ liší: výpůjčka z východoslovanských jazyků pesuna byla v EV nahrazena výpůjčkou nejasného původu asaba; v JEV se prosadil polonismus anielas, který nahradil výpůjčku z východoslovanských jazyků angelas a výpůjčku nejasného původu anielas. To by znamenalo, že prosazení polštiny v 17. století, než se nakonec stala úředním jazykem, a sílící polonizace neměly vliv na užívání slavismů v JE a že zjevné polonismy nevytlačily starší výpůjčky. Slavismy a hybridy užité v JEV navíc nebyly ve všech případech rozšířenější v jiných starých písemných památkách: vyskupas je doloženo v AK 32, SDII 17, SPI 19, Q 182, zatímco byskupas v Mž 279 a DP 120; aba je zaznamenáno v DK 55, DP 161, AK 89, SD 150, SPI 35, KN SE 41, ChNT 62, KR 57, BK 36, kdežto krida, krida v BB1 Mž 26, BPII 314, DK 55, PK 84, KN SE 112, ChNT 218; pesuna je doloženo v DP 187, AK 12, SDI 116, SDII 273, zatímco asaba v BB4 Mž 9. Kromě JE jsou prieras a prieraunakas známé obecně pouze ze slovníků K. Sirvyda (SDI 32, respektive SDI 16). Hybrid mieruoti, -uoja, -avo, užitý v JEV, je ve starých písemných památkách litevského jazyka (DK 142, DP 122, SG1 57, SDI 106, SPI 179, KN SE 20, ChNT 16) i v pozdějších památkách doložen mnohem častěji než výpůjčka mierija, -ijo Mž 517, SDI 10, KN SE 10. Výpůjčky gaspad, tavoiričius a gaspadorius v JEV zaujaly místo podstatných jmen; ėbras (kromě JE doloženo také v DP 293, SDI 26, KN SE 21, Q 106) a padurnykas (rovněž doloženo v DP 322, SDI 38, SDII 74) nejsou ve starých písemných památkách litevského jazyka doložena – objevují se v pozdějších písemnostech, po roce 1705, a jsou zaznamenána také v dialektech.

Obvykle se uvádějí dvě hlavní podmínky, za nichž do jazyka proniká slovo cizího původu: potřeba nového slova (nejčastěji po vzniku nového jevu či předmětu) a bilingvismus lidí (Чекман 1972: 154; Грега 2003: 23). První příčina se na změny slovní zásoby JE nevztahuje, takže na konkurenci slavismů mohl mít vliv působení lidí, kteří se podíleli již na vydání evangelií z roku 1674, a pravděpodobně také jejich bilingvismus.

VZTAH DOMÁCÍCH SLOV A SLOV CIZÍHO PŮVODU V JE

V JE je 25 případů, kdy byly slavismy v pozdějších vydáních evangelií nahrazeny domácími slovy (bez opakování jde o 14 dvojic: daboti bylo nahrazeno výrazem veizėti, adyna – výrazem valanda, višoks – výrazem viršus, desėtina – výrazem dešimtine, mistras – výrazem mokytojas, rodytis – výrazem susikalbėti, vienas – výrazem teisus, rubežiai – výrazem kraštai, slūžyti – výrazem tarnauti, magistras – výrazem mokytojas, griešnė (-ai) – výrazem nusidėjusioji (-ieji),

Straipsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

Žyvatas – výrazem gyvenimas, melnyčia – výrazem girnos, pekla – výrazem pragaras, a 14 případů, kdy byla domácí slova nahrazena slovy cizího původu (14 samostatných dvojic: mėgti – výrazem pasidaboti, iškuoptas – výrazem iškandžytas, galėjimas – výrazem pakūta, metas – výrazem dyna, elgetauti – výrazem žebroti, draugnykas – výrazem tavoryščius / tavoryčius, veidas – výrazem abras, židas – výrazem skarbas, tolygus – výrazem padbonus, viešpatis – výrazem gaspadorius, įstatymas – výrazem zokonas). Do těchto počtů jsou zahrnuty i lexikální varianty: JEI se od ostatních liší tím, že obsahuje lexikální varianty, například dyna (valanda) JEI 22,20, elgetauti (žebroti) JEI 101,10 atd.; již ve vydání z roku 1674 se tedy volilo buď slovo domácího litevského původu, nebo slovo cizího původu.

Již výše probrané dvojice z jiných skupin ukazují, že je zcela lhostejné, z jakého jazyka slova cizího původu pocházejí – na jejich prosazení v JE to nemělo vliv. Je nepravděpodobné, že by pozdější redaktoři vydání JE záměrně usilovali o nahrazení výpůjček a hybridů domácími slovy; cizí slova proto nejspíše v té době z nějakého důvodu jednoduše ustupovala z užívání. Je známo, že některé z těchto výpůjček se užívaly i v písemných památkách litevského jazyka o něco pozdějších než JEI (daboti, -oja, -ojo KN SE 37, ChNT 93, PP 27; slūžyti, -ija, -ijo KN SE 132, ChNT 136, PP 31; griešnykas KN SE 169, ChNT 166; rodyti, -ija, -ijo KN SE 112, ChNT 33; rubežius KN SE 209, ChNT 4), ale jejich užívání na počátku 17. století už pravděpodobně nebylo tak časté a ustoupilo domácím slovům. Jiné jsou známy převážně jen z písemností starších než JEI (dyna DP 544; viškos BB1 Moz 6, SDII 61, desina DP 514, AK 73; mitras Mž 263, BB2 Moz 38, DK 9, DP 46, SDI 81, SDII 175; vienas Mž 30, DK 16, PK 18, MP 80; žyvatas DK 58, PK 7, DP 18, AK 12; melnyčia DP 85, SDI 82, SDII 177; pekla DK 92, PK 7, DP 352, SDI 121), takže je přirozené, že v edici JE z roku 1705, a někdy i v dřívějších vydáních, už nezůstala.

U domácích slov, která byla v pozdějších vydáních JE nahrazena slovy cizího původu, je situace poněkud odlišná: všechna litevská slova přešla do současného úzu, tj. nebyla cizími slovy zcela vytlačena. Podstatnou otázkou je, jak jsou tato domácí litevská slova doložena v jiných starých písemných památkách litevského jazyka. To může odrážet tendence v jejich užívání.

Většina domácích litevských slov byla nahrazena slovy cizího původu již v JEI, tj. v roce 1674; výjimku tvoří mėgti, galėjimas a metas, které byly nahrazeny až v roce 1705. Tato slova jsou doložena i ve starých písemných památkách litevského jazyka starších než rok 1705: mėgti Mž 62, PK 107, BP 138, DP 15, SDI 27, SDII 158, SPI 89, KN P 170, ChNT 7; galėjimas PK 144, DK 94, DP 122, MP 57, SDI 130, SPI 122; metas Mž 74, BP 166, BB2 Moz 9, DK 119, PK 15, DP 27, SDI 17, SDII 370, SPI 1, ChNT 20. Zbývající slova jsou zaznamenána v pramenech vydaných před rokem 1674: iškuoptas BB1 Moz 46, Vln E1, DP 297, SDI 19, SDII 436, SPI 189, KN P 268, ChNT 22; elgetauti DP 272, SDII 540, KN SE 174; draugnykas Mž 325, SDII 445, SPI 213, KN SE 230; veidas

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Slaviškos šaknies žodžių vartojimo kitimai Jono Jaknavičiaus Ewangelie Polskie y Litewskie 1647, 1674, 1679, 1690 ir 1705 m. leidimuose

Mž 234, VlnE 34, BPI Moz 4, DK 50, PK 57, DP 93, MP 79, SDI 72, SDII 28, SPII 220, ChNT 76; iżdas BP 176, PK 30, MP 132, SDI 166, SDII 404, SPI 54; tolygus SDI 127, SPII 157; viešpatis Mž 438, Vln 30, BPII 213, DK 14, PK 88, DP 114, SDI 38, SDII 378, KN P 269, ChNT 72; įstatymas Mž 29, Vln 9, PK 191, DP 75, SDI 208, SDII 344, SGI 43. Všechna tato slova byla hojně užívána v písemných pramenech před rokem 1705 i později (například v dílech S. Daukantase a K. Donelaitise) a užívají se dodnes. To znamená, že domácí slova nebyla ve srovnání se slovy cizího původu méně populární, a proto nahrazena. Při opětovném vydávání textu ĮE zřejmě opět působily pouze jazykové sklony editorů.

SHRNUTÍ

Srovnání prvních pěti vydání ĮE ukázalo, že existuje poněkud více případů, kdy bylo slovo cizího původu užité ve vydání z roku 1647 později nahrazeno domácím slovem (celkem 25 případů, bez opakování 14 dvojic: adyna (valanda) > va- landa; akmuo giros (melnÿčia) > akmuo giros; dabti > veizėti; desėtina > de- šimtinė; kraštai (rubežiai) > kraštai; magistras (mokytojas) > mokytojas; mistras > mokytojas; nusidejusiej (griešnÿ) > nusidejusiej; nusidejusioji (griešnÿke) > nu- sidejusioji; pragaras (pekla) > pragaras; rodytis (sukalbineti) > sukalbineti; slū- žyti > tarnauti; valanda (adyna) > valanda; vienas > teisu; vienas (teisu) > tei- sus; viršus (viškos) > viršus; žyvatas (gyvenimas) > gyvenimas; navíc k výměně došlo pouze pětkrát v ĮEV, ve všech ostatních případech se domácí slovo prosadilo již ve vydání z roku 1674. Když byla v pozdějších vydáních domácí slova nahrazena výpůjčkami, bylo zjištěno 14 případů (draugnikas > tavornis, tavornčius; draugnikas > tavornis, tavornčius, tavornčius; elgetauti (žebroti) > žebroti; galėjimas > pakuta; iškuptas > iškandažytas; iżdas (skabas) > skabas; metas > adyna; mėgti > pasidabti; tolygus > padnus, padnas; veidas (abozas) > abozas; viešpatis (gaspadorius) > gaspadorius; zokonas (įstymas) > zokonas). K těmto změnám také většinou došlo již v ĮEII. Cizí slova se jinými slovy cizího původu nahrazovala poněkud odlišně (celkem 26 případů): nepočítáme-li angelas, anolas, anelas chaotické vzájemné střídání (15 případů) v prvních pěti vydáních ĮE, z 11 zbývajících dvojic se 7 objevilo pouze v ĮEV (abyda > krivida; mierly > mieruoti; padarė > gaspadà; padarykas > gaspadorius; persona > asaba; sèras > tavornčius; suga- tavoja > gatava). To vše potvrzuje, že lexikum evangelií J. Jaknavičiuse se měnilo především ve vydání z roku 1674. V roce 1705 se změnila zejména slovní zásoba cizího původu – to může souviset s tím, že v té době byly tyto evangelijní texty přepsány do varianty středního písemného jazyka, v níž mohly pro označení téhož jevu převládnout jiné výpůjčky a hybridy. Že původ samotných výpůjček (a kořenů hybridů) neměl na tyto změny vůbec žádný vliv, dokládá

Straipsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

skutečnost, že v prvních pěti vydáních JE se pouze v několika případech změn lišil původ výpůjček (a kořenů hybridů). Polština, která se v 17. století prosazovala, tedy neměla vliv na užívání slavismů v JE a zjevné novější polonismy starší výpůjčky nevytlačily.

Původ výpůjček (a kořenů hybridů) neměl vliv ani na případy, kdy byla domácí litevská slova nahrazena slovy cizího původu a naopak. Vydání JE z roku 1674 a pozdější vydání nahrazovala domácí slova výpůjčkami a hybridy, které zřejmě z toho či onoho důvodu ustupovaly z užívání (pouze daboti, -oja, -ojo; slūžyti, -ija, -ijo; gręžnykas; rodyti, -ija, -ijo; rubėžius jsou doloženy v poněkud pozdějších starých litevských písemných pramenech (KN, PP, ChNT)) a uvolnila své místo domácím slovům, avšak tato změna nesouvisí s původem výpůjček a hybridů.

Domácí litevská slova, která byla v roce 1674 (v některých případech v roce 1705) nahrazena slovy cizího původu, jsou hojně doložena v jiných starých písemných pramenech i v dílech z 18.–19. století. To znamená, že čtenářům tato slova nemusela být nesrozumitelná a neexistoval žádný objektivní důvod nahrazovat je výpůjčkami nebo hybridy se slovanským kořenem. Že tyto změny nemají logický jazykový základ, dokládají dvojice jako daboti / veizdėti, mėti / padaboti, metas / adyna a adyna / valanda. Sloveso daboti je v JEV nahrazeno slovesem veizdėti, avšak v témže vydání se objevuje padaboti, které zaujalo místo slovesa mėti. Podstatné jméno adyna bylo již v roce 1674 nahrazeno slovem valanda, zatímco v roce 1705 se znovu objevuje namísto slova metas.

Vzhledem k tomu, že případy lexikálních změn slov, o nichž pojednáváme, v JE nebyly ovlivněny polským originálem ani původem výpůjček a kořenů hybridů, zbývá možnost, že tyto lexikální změny ve vydáních z let 1674 a 1705 byly způsobeny vnitřními procesy litevského jazyka nebo lidmi, kteří redigovali pozdější vydání evangelií.

ZKRATKY

AK – Anonymní katechismus.

BK – Katechismus Roberta Bellarmina.

BB (s odkazy na text) – Bretkūnova Bible.

BP – Bretkūnova postila.

DK – Katechismus M. Daukši.

DP – Postila M. Daukši.

ChNT – Nový zákon v Biblii S. B. Chilinského.

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Slaviškos šaknies žodžių vartojimo kitimai

Jono Jaknavičiaus Ewangelie Polskie y Litewskie 1647, 1674, 1679, 1690 ir 1705 m. leidimuose

KN – Knyga nobážnės (pro označení jejích jednotlivých částí se užívají zkratky: KN G („Psolmai Dovydo“); KN K („Katekizmas“); KN M („Maldos krikščioniškos“); KN SE („Sumos evangelijų“).

KR – Jiřího Kasaukia Růženec nejsvětější Panny Marie.

MP – postila J. Morkūna.

Mž – katechismus M. Mažvydase.

PK – katechismus M. Petkevičia.

PP – Pradžia pamokslo

SD – K. Sirvydase Dictionarium trium linguarum.

SG – zpěvník S. M. Slavčinského.

SP – K. Sirvyda Punktai sakymų.

VnE – B. Vilenta Epistolas ir Evangelijas.

Q – rukopisný (tzv. A. Krauzův) německo-litevský slovník ze 17. století z někdejšího královeckého archivu.

PRAMENY A LITERATURA

ALEW I–II – Altlitauisches etymologisches Wörterbuch 1–2. Hamburk: Baar, 2015.

Būga Kazys 1958: Rinktiniai raštai 1. Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.

Fraenkel Ernst 1962: Litauisches etymologisches Wörterbuch 1. Heidelberg: Winter.

Girdenis Alekas 2001: Pamąstymai apie Leskienės dėsnį ir bendrą giminę. – Kalbotyros darbai 3, 385–386.

Grzega Joachim 2003: Borrowings as Word-Finding in Cognitive Historical Onomasiology. – Onomasiology Online 22–42. Prieiga per internetą: http://www1.ku-eichstaett.de/SLF/EngluSW/OnOn.htm.

Jakaitienė Evalda 2009: Leksikologija. Vilnius: Vilniaus universitetas.

JE – Jaknavičius Jonas 1647¹, 1674², 1679³, 1690⁴, 1705⁵: Ewangelie Polskie y Litewskie. Dostupné online: http://www.lki.lt/seniejirastai/db.php.

Judžentis Artūras, Milda Lučinskienė 2008: Lyginamosios konstrukcijos 1647 m. „Ewangelie polskie y litweskie“ vertime. – Baltistica 43(1), 71–89.

Straipsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

Keinys Stasys 1984: Lietuvių kalbos hibridai (sąvoka, rūšys ir normiškumas). – Lietuvos TSR Mokslų Akademijos darbai. A serija, 113–123.

Kregždys Rolandas 2014: Методика и критерии идентификации полонизмов литовского языка. – LingVaria 2(18), 195–217.

LE – Encyklopedie litevského jazyka. Redaktor V. Ambrazas. Vilnius: Institut vědy a nakladatelství encyklopedií, 2008.

LKŽ – Slovník litevského jazyka, elektronická verze. Dostupné online: http://www.lkz.lt/.

Lučinskienė Milda 1998: Morfologinių formų kaita J. J aknavičiaus evangelijų leidimuose – Baltistica, V priedas, 147–151.

Lučinskienė Milda 2001: Rytietybių redagavimas Jono Jaknavičiaus „Ewangelie polskie y litewskie“ 1674 metų leidime. – Archivum Lithuanicum 3, 117–128.

Lučinskienė Milda 2003: Rašybos norminimo apraškos „Ewangelie polskie y litewskie“ 1647 ir 1674 metų leidimuose. – Acta linguistica Lithuanica 49, 51–59.

Lučinskienė Milda 2005: Jono Jaknavičiaus „Ewangelie polskie y litewskie“: dokumentinis leidimas ir kompaktinė plokštelė. Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.

Sabaliauskas Algirdas 1990: Lietuvių kalbos leksika. Vilnius: Mokslas.

SJP I–VII – Słownik języka polskiego 1–8. Varšava: 1898–1923.

SJP18 – Słownik polszczyzny XVI wieku. Dostupné online: http://sxvi.pl.

Smoczyński Wojciech 2016: Słownik etymologiczny języka litewskiego, 2 patikslintas ir papildytas leidimas. Prieiga per internetą: https://dl.dropboxusercontent.com/u/21280621/Smo%D1%81zy%C5%84ski%20W.%20S%C5%82ownik%20etymologiczny%20j%C4%99zyka%20litewskiego.pdf.

Sp I–XXV – Słownik polszczyzny XVI wieku 1–35. Vratislav – Varšava – Krakov – Gdaňsk – Lodž, 1966–2011.

SS I–XI – Słownik staropolski 1–11. Vratislav – Varšava – Krakov – Gdaňsk – Lodž, 1953–2002.

Urb is Vincas 1978: Žodžių darybos teorija, Vilnius: Mokslas.

VLE VII – Všeobecná litevská encyklopedie 8. Vilnius: Institut vědy a nakladatelství encyklopedií, 2005.

Zinkevičius Zigmas 1988: Lietuvių kalbos istorija 3: Senųjų raštų kalba. Vilnius: Mokslas.

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

Slaviškos šaknies žodžių vartojimo kitimai Jono Jaknavičiaus Ewangelie Polskie y Litewskie 1647, 1674, 1679, 1690 ir 1705 m. leid[u]ose

Булыка Аляксандр Мікалаевіч 1980: Лексічныя запазычанні ў беларускай мове XIV–XVIII ст. Мінск: Навука і тэхніка.

ГСБМ I–XXIII – Гістарычны слоўнік беларускай мовы 1–33. Мінск, 1982–2013.

ИГРЯ – Горшкова К. В., Хабураев Г. А. 1981: Историческая грамматика русского языка. Москва: Высшая школа.

Чекман В. Н. 1972: К проблеме литовско-белорусских лексических связей. – Baltistica 8(2), 147–156.

ЕСУМ I–VI – Етимологічний словник української мови 1–4. Київ: Наукова думка, 1982–2012.

МДСМ I–II – Матеріали до словника писемної та книжної української мови 1–2. Київ – Нью-Йорк: Національна академія наук України, 2002–2003.

Макшев Владимир 2008: Язык литовского статута 1588 года. Kraków: Lexis.

Темчинас Сергєос 2012: О времени и условиях становления русской мовы в качестве литературного языка. – Новае слова ў беларускай мове, 47–52.

СДЯ I–III – Словарь древнерусского языка 1–3. Москва: Книга, 1989.

СДЯ 11–14 I–IX – Словарь древнерусского языка (XI–XIV вв.) 1–9. Москва: 1988–2012.

СРЯ 11–17 I–XXIX – Словарь русского языка XI–XVII вв. 1–29. Москва: Наука, 1975–2011.

ССМ I–II – Словник староукраїнської мови XIV–XV ст. 1–2. Київ: Наукова думка, 1977–1978.

ЭСБМ I–XII – Этымалагічны слоўнік беларускай мовы 1–13. Мінск: 1978–2010.

ЭСЯ I–XXVII – Этимологический словарь славянских языков 1–38. 1974–2012.

Straipsniai / Articles

ANŽELIKA SMETONIENĖ

Střídání slov se slovanským základem v Ewangelie Polskie y Litewskie Jonase Jaknavičiuse z let 1647, 1674, 1679, 1690 a 1705

SHRNUTÍ

Ewangelie Polskie y Litewskie (dále jen JE) Jonase Jaknavičiuse vyšlo od roku 1647 mnohokrát. Jak již bylo uvedeno, první vydání JE je datováno rokem 1647 (JE), druhé rokem 1674 (JEII), třetí rokem 1679 (JEIII), čtvrté rokem 1690 (JEIV) a páté rokem 1705 (JEV). Je to velmi užitečné, protože tentýž text vydaný v průběhu několika desetiletí může odrážet některé změny v jazyce. Předmětem článku jsou slova se slovanským základem v prvních pěti vydáních Ewangelie Polskie y Litewskie. Cílem článku je zjistit, jak se v průběhu desetiletí měnilo užívání přejatých slov a hybridů v JE: která přejatá slova nebo hybridy byly na stejném místě nahrazeny jinými přejatými slovy či hybridy nebo domácími litevskými slovy a naopak – která domácí litevská slova byla nahrazena přejatými slovy a hybridy, a určit, zda existuje souvislost mezi původem přejatých slov a změnami v původních polských textech na jedné straně a střídáním přejatých slov a hybridů v prvních pěti vydáních Ewangelie Polskie y Litewskie na straně druhé. K dosažení tohoto cíle byly litevské texty v uvedených vydáních Ewangelie Polskie y Litewskie porovnány s polskými originálními texty.

Ačkoli je počet slov cizího původu jakožto jednotek ve všech vydáních JE téměř stejný, jejich frekvence užívání se liší. V některých případech je navíc domácí slovo v pozdějších vydáních nahrazeno přejatým slovem, jindy naopak jedno přejaté slovo nahradí domácí slovo nebo dokonce jiné přejaté slovo. Všechny případy střídání slov v JE lze rozdělit do kategorií: 1. Slovo cizího původu je v pozdějších vydáních JE nahrazeno domácím slovem; 2. Domácí slovo je v pozdějších vydáních nahrazeno slovem cizího původu; 3. Přejaté slovo je nahrazeno jiným přejatým slovem.

Analýza dokladů v JE vede k závěru, že mezi původem přejatého slova a jeho užíváním v pozdějších vydáních JE (1674, 1679, 1690, 1705) neexistuje souvislost. Střídání některých slov v prvních pěti vydáních JE navíc nebylo způsobeno změnami v původních polských textech.

Přijato 11. dubna 2017.

ANŽELIKA SMETONIENĖ

Litevský jazykový institut

Petro Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius, Litva

[email protected]

Acta Linguistica Lithuanica LXXVI

PROMĚNY UŽÍVÁNÍ SLOV SE SLOVANSKÝM KOŘENEM V EWANGELIE POLSKIE Y LITEWSKIE JONA JAKNAVIČIA ZE VYDÁNÍ Z LET 1647, 1674, 1679, 1690 A 1705

Střídání slov se slovanským kořenem v Ewangelie Polskie y Litewskie Jonase Jaknavičiuse z let 1647, 1674, 1679, 1690 a 1705

ABSTRAKT

ANOTACE

ÚVOD

POJETÍ SLAVISMŮ

PŘÍPADY SLOVNÍHO PŮVODU

PŮVOD PŘEJATÝCH SLOV A JEHO VLIV NA UŽÍVÁNÍ

VZTAH DOMÁCÍCH SLOV A SLOV CIZÍHO PŮVODU V JE

SHRNUTÍ

ZKRATKY

PRAMENY A LITERATURA

Střídání slov se slovanským základem v Ewangelie Polskie y Litewskie Jonase Jaknavičiuse z let 1647, 1674, 1679, 1690 a 1705

SHRNUTÍ

Document details