AGNĖ ČEPAITIENĖ

Ústav litevského jazyka ORCID id: orcid.org/0000-0002-6018-0520

Směry vědeckého výzkumu: dialektologie, geolingvistika, sociolingvistika.

AIDAS GUDAITIS

Ústav litevského jazyka ORCID id: orcid.org/0000-0001-7098-3143

Směry vědeckého výzkumu: geolingvistika, areálový výzkum.

DOI: doi.org/10.35321/all84-07

PROMĚNA DIFERENCIÁLNÍHO RYSU VÝCHODNÍHO AUKŠTAITSKÉHO PODDIALektu PANEVĖŽYS: GEOprostorový aspekt

Změna fonetického distinktivního rysu ve východoaukštaitském panevėžyském subdialektu: geospatialní přístup

ANOTACE

Článek poprvé v Litvě metodami geospatialní analýzy založenými na technologii GIS zkoumá jeden z fonetických diferenciálních rysů východního aukštaitského poddialektu Panevėžys – realizaci kmenových smíšených dvojhlásek an, am v přízvučných a nepřízvučných pozicích jako [ǫ], [ǫm], tradičně nazývanou okavimas. Cílem výzkumu je určit proměnu okavimas v průběhu 100 let a posoudit kontinuitu tohoto rysu.

Článek předkládá analýzu okavimas založenou na dvou vrstvách nářečního materiálu: na výzkumu Petra Būtėnase (1932: 168–193) a na zvukových nahrávkách uložených v Dialektologickém archivu Ústavu litevského jazyka. Při hodnocení kontinuity zkoumaného rysu se vychází z doplňujících socioekonomických a sociokulturních údajů.

Straipsniai / Articles

149

AGNĖ ČEPAITIENĖ, AIDAS GUDAITIS

Bylo zjištěno, že areál okavimas se změnil. Z časového hlediska mohlo k obratu ve vývoji okavimas dojít během druhé světové války a v poválečném období. Získané výsledky ukazují poměrně pravidelný a postupný ústup okavimas. Dokládají to i nejnovější socioekonomické a sociokulturní údaje.

KLÍČOVÁ SLOVA: východní aukštaitský panevėžyský poddialekt, Petras Būtenas, okavimas, geospatialní analýza, změna nářečního rysu.

A N N O T A T I O N

Článek se zabývá jedním z fonetických distinktivních rysů panevėžyského subdialektu východní aukštaitštiny. Tento fonetický rys se vyznačuje výslovností [ɔŋ], [ɔm] přízvučných a nepřízvučných polosamohlásek an, am v kmeni, tradičně označovanou jako „okavimas“. Geospatialní metody založené na technologii GIS byly pro analýzu tohoto nářečního rysu v geolingvistice použity poprvé v Litvě. Cílem této studie je určit posun rysu „okavimas“ v průběhu 100 let a posoudit jeho kontinuitu.

Článek předkládá analýzu rysu „okavimas“ založenou na dvou vrstvách materiálu: na výzkumu Petra Būtenase (1932: 168–193) a na zvukových nahrávkách uložených v Archivu nářečí při Institutu litevského jazyka. K posouzení kontinuity analyzovaného fonetického rysu byly využity doplňující socioekonomické a sociokulturní údaje.

Bylo zjištěno, že se areál a intenzita fonetického distinktivního rysu „okavimas“ v průběhu času změnily a rys téměř zanikl. Z časového hlediska mohl zlom ve změně intenzity užívání rysu „okavimas“ nastat během druhé světové války a v poválečném období. Výsledky ukazují na důsledný a postupný ústup rysu „okavimas“. Dokládají to také nejnovější socioekonomické a sociokulturní údaje.

KLÍČOVÁ SLOVA: východní aukštaitský panevėžyský subdialekt, Petras Būtenas, „okavimas“, geospatialní analýza, změna nářečního rysu.

1. ÚVOD

V prvních deskriptivních výzkumech byly diferenciální rysy panevėžyského poddialektu a jeho jazykový systém popsány jako uzavřené, bez ohledu na jejich variabilitu (srov. Geitler 1875^¹; Вольтеръ 1886; 1904: 325–335, 338–340, 345–354; Jaunius 1970 (1898): 114–161; Барановскій 1898; Būga 1961 (1924): 82–83; Salys 1992 (1935; 1946): 114–119, 122–131; Gerullis 1930:

^¹ Vychází se z (Mikulėnienė 2011: 19–27).

150

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Rytų aukštaičių panevežiškių diferencinio požymio kaita: geoerdvinis aspektas

35–46, 54–65, 66–76; Būtenas 1932: 168–193 aj.). Statický obraz panevėžyského poddialektu byl podáván i v pozdějších fonologických výzkumech panevėžyského poddialektu (Zinkevičius 1966; Girdenis, Zinkevičius 1966: 139–147; LKT 1970: 14, 32–36; LKA I–III; Garšva 1982: 65–74; 1982a; 1984: 74–82; Ručinskaitė 1984: 72–76; Kačiūskienė 1984: 42–53; Kačiūskienė, Girdenis 1997: 31–36; Kazlauskas 1968: 10–20; Garšva 1977: 76–87; Kačiūskienė, Girdenis 1982: 189–191 aj.). Jinými slovy, až do druhé poloviny 20. století byly rysy panevėžyského poddialektu zkoumány podle kritéria NORM‘o (Chambers, Trudgill 2004: 30; viz také Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014: 32 aj.).^²

Od sedmdesátých až osmdesátých let 20. století začala být v pracích hodnocena variabilita panevėžyského poddialektu. V kvalitativních a kvantitativních výzkumech diferenciálních a charakteristických rysů panevėžyského poddialektu se přihlíží k věkovému kritériu, hodnotí se jazykové vědomí zkoumaných osob, jejich postoje, vliv mobility na změny jazykových rysů apod. Rysy panevėžyského nářečí se tak dostaly do pole výzkumů různých oblastí: deskriptivních a experimentálních (srov. Zinkevičius 1975: 85; 1979: 92–93; Kačiūskienė 1982: 39–45; 1983: 24–38; 2000: 25–31; Markevičienė 2001: 29–32; Garšva 2002: 9–18; Kačiūskienė 2003: 88–92; LKTCh 2004: 30–34, 184–194; Kačiūskienė 2005: 49–53; 2005a: 499–503; Zinkevičius 2006: 74–82; Girdenis, Kačiūskienė 2006: 35–40; Kačiūskienė 2006; 2009: 61–67; Meilūnaitė 2009; Kačiūskienė 2012: 53–62 aj.), sociolingvistických (Kačiūskienė 2005b; Ramonienė 2006: 137–148; Geržotaitė 2016: 121–142; Čepaitienė 2016a: 136–159 aj.), dialektometrických (Pukevičiūtė 2015: 175–195; Čepaitienė 2016: 143–174; 2018; 2018a: 44–75; 2019: 39–74; Mikulėnienė et al. 2019; Čepaitienė, Bakšienė 2020: 1–37) a perceptivní dialektologie (Aliūkaitė et al. 2017; 2020).

Předmětem této studie je proměna jednoho z diferenciálních rysů východního aukštaitského poddialektu Panevėžys – okavimas – v průběhu více než 100 let. V článku se jako okavimas označuje realizace vybraných přízvučných a nepřízvučných kmenových smíšených dvojhlásek an, am jako [ɔn], [ɔm], např.: [¹kɔˈndɑ] ~ kanda, [¹sɔmʲˈtʲɪsʲ] ~ samtis, [²dɔŋˈɡʊs] ~ dangus, [pa²sɔmʲˈdʲɛ] ~ pasamdė, [lɔŋʲˈɡʲɛlʲɪsʲ] ~ langelis, [kɔmʲˈʃʲɪtʲ] ~ kamšyti³. Tento rys různého stupně je charakteristický pro největší čá-

² Angl. non-mobile older rural male – usedlý starší muž žijící na venkově. Kritérium NORM‘o začal uplatňovat již v 19. století jeden z průkopníků geolingvistiky Jules Gillieron ve svých výzkumech (Chambers, Trudgill 2004: 30).

³ Termíny okavimas a okavující nářečí navrhl Petras Būtenas (1932: 168). Srov. také klasifikaci nářečí a termíny, které autoři zvolili pro označení téhož nářečního areálu: východníci druzí (Барановский 1898: 15, 32–33), východní aukštaitští pantininkai a pontininkai (Salys 1992 (1946): 104–109), východní aukštaitští panevėžyskští (Girdenis, Zinkevičius 1966: 139–147). Areálem okavimas se ve starší i současné klasifikaci nářečí rozumí panevėžyský areál, v němž se liší realizace smíšených dvojhlásek an, am, en, em a z nich vzniklých ą, ę. V oblasti nejsilnějšího okavimas

Straipsniai / Articles

151

AGNĖ ČEPAITIENĖ, AIDAS GUDAITIS

její části východního aukštaitského panevėžyského areálu (srov. její polohu v současné klasifikaci tradičních nářečí na obr. 1).

OBR. 1. Areál východního aukštaitského panevėžyského poddialektu a okavimas v současné klasifikaci nářečí Zygma Zinkevičiuse a Aleksa Girdenise (1966)

Cílem tohoto článku je pomocí metod geospatialní analýzy vyhodnotit proměnu okavimas v průběhu 100 let a předpovědět jeho kontinuitu^⁴

K dosažení cíle byly stanoveny tyto úkoly: 1) na základě výzkumu Petra Būtėnase (1932: 168–193), provedeného před téměř 100 lety (v období 1923–1932), metodami GIS rekonstruovat areál rozšíření okavimas na počátku 20. století a vyhodnotit tehdejší intenzitu užívání tohoto rysu (viz také Čepaitienė, Gudaitis

koncově přízvučné, nepřízvučné an, am, en, em a z nich vzniklé ą, ę, jakož i počátečně přízvučné an, am se mění na [on], [om], [en], [em], [o], [e], zatímco počátečně přízvučné en, em se realizují stejně jako ve spisovném jazyce (Girdenis, Zinkevičius 1966: 139–147 aj.).

^⁴ Za myšlenku výzkumu, cenné rady a konzultace upřímně děkujeme prof. dr. Danguole Mikulėnienė.

152

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Proměna diferenciálního rysu východního aukštaitského panevėžyského poddialektu: geospatialní aspekt

2021); 2) na základě získaných výsledků vybrat ve vymezeném areálu sídla spadající do zóny různého stupně rozšíření okavimas; 3) poslechem zvukových nahrávek pořízených převážně na počátku 21. století v těchto oblastech zaznamenat realizace kmenových smíšených dvojhlásek an, am v řeči mluvčích starší a mladší generace (pokud údaje chybějí, střední generace)⁵; 4) na základě analýzy zvukových nahrávek vyhodnotit proměnu okavimas a určit přibližnou dobu, kdy se pravděpodobně přestalo okavovat nebo se místo smíšených dvojhlásek [ɔn], [ɔm] začaly systematičtěji užívat varianty blízké spisovnému jazyku [an], [am]; 5) na základě socioekonomických a sociokulturních údajů (viz kapitolu 2) vyhodnotit kontinuitu okavimas.

Zkoumaný materiál tvoří: 1) výzkum okavujících nářečí zveřejněný v Būtenasově článku (1932: 168–193), na jehož základě byly rekonstruovány hranice a intenzita užívání okavujících nářečí na počátku 20. století (viz také Čepaitienė, Gudaitis 2021)⁶; 2) zvukové nahrávky 45 mluvčích narozených v letech 1888–1997, pořízené ve 21. století převážně na okraji areálu okavujících nářečí, tj. v sídlech oddělených izoglosami smíšených dvojhlásek an, am (srov. LKA II: 83–86, mapa č. 68, 69 aj.), (viz obr. 2); analyzován je jazykový materiál 24 mluvčích starší, 21 střední a mladší generace⁷.

Při předpovídání kontinuity zkoumaného rysu se vychází z uvedených socioekonomických a sociokulturních údajů (podrobněji viz kapitolu 2).

Nástroje geospatialní analýzy fungující na bázi technologie geografických informačních systémů (GIS), použité v tomto výzkumu, umožňují na rozdíl od dosavadních postupů jinak hodnotit a vizualizovat variabilitu litevského jazyka.

⁵ Zkoumány byly pouze dvě zvukové nahrávky pořízené ve druhé polovině 20. století.

⁶ Je třeba zdůraznit, že autor k okavimas přiřadil více terminologických rysů: nejen realizace smíšených dvojhlásek an, am, které byly zvoleny v této studii, ale také realizace přízvučných a nepřízvučných kmenových dlouhých samohlásek q, ę a smíšených dvojhlásek en, em (Būtėnas 1932: 179).

⁷ Výzkum se snažil hodnotit proměnu okavimas na základě řeči starší a mladší generace. V místech, kde nejsou zvukové nahrávky zástupců mladší generace, však byla spolu se starší generací zkoumána řeč informantů středního věku.

Straipsniai / Articles

153

AGNĖ ČEPAITIENĖ, AIDAS GUDAITIS

OBR. 2. Sídla vybraná pro výzkum okavimas (Čepaitienė, Gudaitis 2021)

154

Acta Linguistica Lituanica LXXXIV

Proměna diferenciálního rysu východního aukštaitského panevėžyského poddialektu: geospatialní aspekt

2. METODIKA A NÁSTROJE VÝZKUMU

Výzkum jazykové variabilnosti dnes zásadně proměňují techniky a metody GIS, které vznikly v padesátých letech 20. století a začaly se uplatňovat v lingvistice. Byly jimi analyzovány údaje atlasu amerických nářečí^⁸ (Lee, Kretschmar 1993: 541–560), variabilita nářečí západní Pensylvánie (Ayad, Luthin 2009: 1–26), proměna a hranice thajských nářečí (Teerarojanar at, Tingsabad 2011: 363; 2011a: 55–75); více o možnostech využití nástrojů a metod GIS v geolingvistice viz (Hoch, Hayes 2010: 23–36; Lameli et al. 2010, viz také Lee et al. 2018: 152–156 aj.). Diferenciální rysy panevėžyského poddialektu a obecně litevská nářečí dosud metodami GIS zkoumány nebyly.

Rekonstrukce areálu rozšíření okavimas. Za účelem vymezení areálu rozšíření okavimas na počátku 20. století a vyhodnocení tehdejší intenzity tohoto rysu byly pomocí technologie GIS („Esri ArcGIS Pro“ a rozšíření) identifikovány a lokalizovány sídla různých stupňů okavujících a sousedních nářečí, pojmenovaná v Būtenasově článku (1932: 168–209), a vymezeny a podrobně popsány přirozené hranice nářečních oblastí.

Lokalizace historických sídel a popsaných přirozených hranic byla zpřesněna na základě topografických map Litvy z let 1914–1945 (viz mapy Wróblewského knihovny LMA) a kartografického materiálu tehdejšího badatele litevských nářečí Antanase Salise: 1) německou mapou Karte des westlichen Rußlands (1914–1921), měřítko 1:100 000; 2) německou mapou Karte des Deutschen Reiches 1:100 000 Grossblatter (1940–1944), měřítko 1:100 000; 3) meziválečnými mapami Litvy (1933–1940), měřítko 1: 100 000; 4) klasifikací litevských nářečí z meziválečného období (Salys 1933).

Identifikovaným sídlům a polygonům areálů okavujících a takzvaných sousedních nářečí^⁹ byly přiřazeny hodnoty intenzity realizace přízvučných a nepřízvučných kmenových smíšených dvojhlásek an, am jako [an], [am]; [ɔn], [ɔm]; [ʒn], [ʒm]: 0 – danou variantou se nerealizuje, 1 – realizuje se smíšeně, 2 – realizuje se systematicky.

Tyto hodnoty byly přiřazeny bodové vrstvě centroidů polygonů sídel spadajících do zkoumaného areálu – celkem 2356 sídlům v areálu okavimas, vyčleněným z vrstvy prvků sídel Litevské republiky ve veřejně poskytovaném prostorovém datasetu Registru adres Litevské republiky Státním podnikem Registrų centras (aktuálnost údajů: 2020–10–01), (viz Sídla Litevské republiky).

^⁸ Angl. Lingvistický atlas středních a jižních atlantských států (LAMSAS).

^⁹ Podrobněji o metodě vymezování polygonů viz Yamada 2016, 2–6 a tam uvedený seznam literatury, ESRI 2004, viz také Teerarojanar at, Tingsabad 2011a: 72 aj.; viz také Mikulėnienė, Čepaitienė 2021.

Straipsniai / Articles

155

AGNĖ ČEPAITIENĖ, AIDAS GUDAITIS

Po aplikaci geostatistické interpolační metody empirického bayesovského krigingu (ang. Empirical Bayesian Kriging) na vrstvu prvků sídel (podrobněji viz What is empirical Bayesian kriging?) byly získány rastrové povrchy rozložení intenzity realizace přízvučných a nepřízvučných kmenových smíšených dvojhlásek an, am jako [an], [am]; [ɔn], [ɔm]; [ɤn], [ɤm]. Souhrnný výsledek interpolace rastrových povrchů je uveden na obr. 3.

Predikce kontinuity okavimas. Území identifikovaných areálů okavujících nářečí bylo za účelem posouzení kontinuity zkoumaného nářečního rysu rozděleno na 418 hexagonů o straně 10 km^². K jejich prostorové analýze byla použita metoda obohacování polygonů socioekonomickými údaji (podrobněji viz Enrich (Analysis))^¹⁰. K obohacení vygenerovaných hexagonů byly použity demografické a socioekonomické údaje z let 2018–2019, které pro platformu Esri ArcGIS poskytuje Michael Bauer Research GmbH (podrobněji viz Michael Bauer Research GmbH).

Hexagony obohacené údaji o jazykových rysech, demografickými a socioekonomickými údaji byly analyzovány geostatistickými analytickými metodami.

3. REKONSTRUKCE AREÁLU ROZŠÍŘENÍ OKAVIMAS NA POČÁTKU 20. STOLETÍ A INTENZITA RYSU V AREÁLU NA ZÁKLADĚ BŪTĖNASOVÝCH ÚDAJŮ

Výzkumem provedeným Būtenasem bylo zjištěno, že na počátku 20. století se okavimas užívalo ve velké části severního panevėžyského poddialektu (viz Būtėnas 1932: 168–209, dále srov. Барановский 1898: 15, 32–33; Salys 1992 (1946): 104–109; Girdenis, Zinkevičius: 139–147 aj.; Čepaitienė, Gudaitis 2021), (obr. 3).

Podle Būtenasových údajů byla intenzita okavimas v uvedené oblasti nerovnoměrná. Na počátku 20. století se okavimas nejdůsledněji užívalo v centrální části panevėžyského areálu okavimas kolem Vašků, Joniškėlisu, Pušalotasu, Smilgiů, Panevėžysu a Naujaměstisu; zde se počátečně přízvučné, koncově přízvučné a nepřízvučné smíšené dvojhlásky an, am realizovaly jako [ɔn], [ɔm], např.: [¹pɔːnʲtʲɪs] ~ pantis, [¹sɔːmʲtʲɪs] ~ samtis; [²rɔŋˑkɔ] ~ ranką, [²kɔmˑpɐs] ~ kampas; [1ɔŋˑɡʲɛːlʲɪs] ~ langelis, [kɔmʲpʲɛlʲɪs] ~ kampelis (viz také tab. 1).

^¹⁰ Hlavní funkcí nástrojů obohacování dat je doplnit zkoumané geografické objekty a jejich území o demografické, podnikatelské, ekonomické nebo krajinné atributy, které umožňují jasněji porozumět socioekonomickému prostředí výzkumu. K obohacování polygonů Esri ArcGIS využívá soubor granulovaných bodových dat (angl. granular point dataset), který reprezentuje obydlená místa a používá komplexní geoprocesingový algoritmus k výpočtu geostatistických údajů. Podrobněji o metodice nástroje obohacování dat viz Data apportionment.

156

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Rytų aukštaičių panevežiškių diferencinio požymio kaita: geoerdvinis aspektas

OBR. 3. Okavující nářečí na počátku 20. století (Čepaitienė, Gudaitis 2021)

Straipsniai / Articles

157

AGNĖ ČEPAITIENĖ, AIDAS GUDAITIS

TAB. 1. Intenzita okavimas v areálu východního aukštaitského panevėžyského poddialektu

án, ám ~ [ɔn], [ɔm] añ, am̃ ~ [ɔn], [ɔm] an, am ~ [ɔn], [ɔm] Západní areál okavimas − + + Centrální areál okavimas + + + Východní areál okavimas − − +

Na rozdíl od areálu soustavného okavimas se na západě kolem Žeimelisu, Pašvitinisu, Linku vy, Pakruojisu, Klovainiu, Rozalimu, Šeduvy a Sidabravy počátečně přízvučné a nepřízvučné smíšené dvojhlásky an, am vyslovovaly jako [ɔn], [ɔm], např.: [²ʹoŋˈkɔ] ~ ranką, [²ʹkɔmˈpɑs] ~ kampas; [lɔŋˈgɛlʲɪs] ~ langelis, [kɔmʲˈpɛlʲɪs] ~ kampelis. Počátečně přízvučné an, am si mluvčí západního areálu okavimas zachovali nezměněné, např.: [¹pɑˈnʲtʲɪs] ~ pantis, [¹sɑˈmʲtʲɪs] ~ samtis (viz obr. 3).

A pouze nepřízvučné smíšené dvojhlásky an, am se jako [ɔn], [ɔm] realizovaly na východě intenzivního areálu okavimas směrem k nářečím Saločiai, Pasvalys aj., např.: [lɔŋˈgɛlʲɪs] ~ langelis, [kɔmʲˈpɛlʲɪs] ~ kampelis. Počátečně přízvučné an, am se zde vyslovovaly jako [un], [um] a koncově přízvučné jako [ɔ̄n], [ɔ̄m], např.: [¹pʊˈnʲtʲɪs] ~ pantis, [¹sʊˈmʲtʲɪs] ~ samtis; [²ʹrʊŋˈkɔ] ~ ranką, [²ʹkʊmˈpɑs] ~ kampas.

Hranice okavujících nářečí vymezené Būtenasem se v zásadě shodují s údaji Antanase Salise, který ve stejném období zkoumal nářečí (1933), (viz obr. 4).

Jiní lingvisté přiřadili pouze oblasti kolem Kriukai, Lygumai, Raguvy a Vadokliai. Ačkoli Būtenas připouštěl, že v uvedených územích se okavimas vyskytovalo, bylo smíšené a výzkum nebyl konečný (1932: 191–192).

Būtenasův článek klade otázky týkající se vzniku areálu okavimas s nerovnoměrnou intenzitou, nejnižší intenzity v západním areálu okavimas a průběhu vzniku okavimas (Būtenas 1932: 192). Podle badatelova názoru nebyly tehdy jasné ani další historické okolnosti – původ místních a osobních jmen v areálu okavimas, vliv substrátu žiemgalského kmene, nevolnictví, hranice mezi Aukštaitijí a Žemaitijí v 16. století, vliv historických faktorů, jako byly hranice okresů, farností a správních obvodů, vliv spisovného jazyka v jižní části panevėžyského areálu aj.

Lze proto předpokládat, že objasnění uvedených historických okolností by umožnilo zdůvodnit i příčiny vzniku okavujících nářečí. To je však již cílem jiného výzkumu (viz Čepaitienė, Gudaitis 2021).

158

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Proměna diferenciálního rysu východního aukštaitského panevėžyského poddialektu: geospatialní aspekt

OBR. 4. Areál okavimas v klasifikaci nářečí Antanase Salise z počátku 20. století (1933), (Čepaitienė, Gudaitis 2021)

4. PROMĚNA OKAVIMAS

Zobrazíme-li na mapě hranic areálu okavimas vymezených Būtenasem a rekonstruovaných v této studii souhrnné ukazatele okavimas u mluvčích narozených v letech 1888–1997 a nahrávaných převážně ve 21. století, přičemž body jsou podle intenzity okavimas klasifikovány různými barvami, je patrné, že známky proměny okavimas se objevují již v řeči nejstarších mluvčích a že s jejich klesajícím věkem se souběžně zmenšuje i zóna okavimas (srov. obr. 5 a 6).

Straipsniai / Articles

159

AGNĖ ČEPAITIENĖ, AIDAS GUDAITIS

OBR. 5. Užívání okavimas u mluvčích narozených před druhou světovou válkou^¹¹

OBR. 6. Užívání okavimas u mluvčích narozených po druhé světové válce

Podle údajů ze zvukových nahrávek pořízených ve 21. století se v řeči mluvčích narozených před válkou (1888–1938) okavimas přesto zachovalo poměrně systematicky, např.: [²ʔo̞n̪t̾r̥o̞] ~ antrą, [²d̪o̞n̪t̾ʲʑʊ̞s] ~ dančių, [¹t̪u̞kʂt̪o̞n̪t̾ʲɪ] ~ tūkstantį, [¹t̪u̞kʂt̪o̞n̪t̾ʲɪs] ~ tūkstančiais (LKA 200, žena, nar. 1934); [o̞mʲʑiʔn̪a̞t̾ʲe̞lʲsʲ] ~ amžinatilsį, [mʊzɪ¹¹kʊ̞n̪t̪a] ~ muzikanto, [²r̞o̞n̪k̪o̞m] ~ rankomis, [²ʔo̞n̪t̪r̞s] ~ antras, [²r̞o̞n̪k̪ʊ] ~ rankų, [a̞p̪k̪o̞m¹¹rʲɪt̪a̞] ~ apkamšyta (LKA 168, žena, nar. 1927), (LKA 137, žena, nar. 1930), (viz obr. 5).

Variabilita tohoto nářečního rysu se objevuje již v řeči představitelů starší generace; tentýž mluvčí často střídavě užívá varianty on, om, i an, am. Formy typické pro spisovný jazyk jsou zaznamenány ve všech areálech okavimas – východním, centrálním i západním – a rys se liší dokonce i v řeči téhož mluvčího, např.: [pʊs²ʔo̞n̪t̪r̞ʊ̞] ~ pusantrų, [bɛn¹d̪ʲɪt̪ɐ] ~ banditai, [²ʔo̞n̪t̪r̞a̞] ~ antra, [l̪o̞n¹k̪i̞t̪ʲ] / [l̪ɛn¹k̪i̞t̪ʲ] ~ lankyti (LKA 52, západní areál okavimas, žena, 1936); [ɪsʲ¹²g̞o̞n̪d̪a] ~ išsigando, [bɛn̪kʲ¹²ʃt̪ɪɛ̞ʊ̞] ~ anksčiau, [²k̪ɛmᵖa̞] ~ kampo, [¹s̞o̞mʲt̪] ~ samtį (LKA 111, centrální areál okavimas, žena, nar. 1938);

^¹¹ Modrá barva ukazuje, že okavimas se v sídle nezaznamenává (intenzita okavimas – 0), zatímco červená znamená, že se v sídle okavimas užívá intenzivně (intenzita okavimas – 6) jak u nejstarších, tak u nejmladších mluvčích.

160

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Proměna diferenciálního rysu východního aukštaitského panevėžyského poddialektu: geospatialní aspekt

[ʒʲpːnʲtrʲo̞] ~ antrojo, [ʒʲpːnʲtrʲs] ~ antras, [rʲnʲkɑs] ~ rankas, [ˈɑmʲʒʲĩnʲkʲės] ~ amžininkės, [nʲe̞skl̞e̞nʲˈdʊmɔ̞] ~ nesklanumų (LKA 140, východní areál okavimas, žena, nar. 1923). Centrální ani periferní poloha sídla v areálu okavimas nemá na užívání analyzovaného rysu zásadní vliv.

Naopak u informantů narozených po válce (1945–1997) se přízvučné a nepřízvučné smíšené dvojhlásky an, am většinou zachovávají nezměněné, např.: [kɛmbarʲukɑs] ~ kambariukas, [sɐndʲe̞lʲɪs] ~ sandelis (LKA 197, žena, nar. 1950), [ˈɑmʲʒʲɪɔ̞s] ~ amžiaus, [ˈe̞ŋkʲstʲɪ] ~ anksti, [ˈlɛŋkʲɛ] ~ lankė, [pʲe̞rˈkɑndɑ] ~ perkando (LKA 78, žena, nar. 1949), [pɑːˈskɛmʲbʲɔk] ~ paskambink, [kɛm bɑː²rʲɪ] ~ kambary, [ˈsɑːnʲdʲe̞lʲɪs] ~ sandelis, [ɪsʲˈgʲe̞ndɑ] ~ išsigando (LKA 111, žena, nar. 1988), (viz obr. 6).

Ve skupině mladších zkoumaných osob byly zjištěny pouze jednotlivé případy okavimas kolem Pakruojisu (např. [ˈʃlɔmʲtɑs] ~ šlamštas, [ˈɔntrɔ] ~ antrą, ale [sʲʑˈprʲnʲtʲʊ] ~ suprantu, [ˈɛnʲtrɔ] ~ antrą, [ˈlɛŋgʲ] ~ langų (LKA 137, muž, nar. 1996), Šeduvy (např. [ɔrʲkʲːʒʲɪɛ̞] / [ɛrʲkʲːʒʲɪɛ̞] ~ anksčiau, ale [skɛmʲˈbʲe̞nɑ] ~ skambina, [ˈrɛŋkɑ] ~ ranka (LKA 200, muž, nar. 1974) a Pušalotasu (např. [ˈdɔŋgʲɔ] ~ dangų, ale [rɛŋˈkɑs] ~ rankas, [mʊzɪˈkɑntɑs] ~ muzikantas, [ʊɑlɛnʲ²dʲe̞lʲe̞s] ~ valandėlės, [vɛnʲ²dʲe̞ns] ~ vandens (LKA 170, žena, nar. 1995).

Jinými slovy bylo zjištěno, že mluvčí narození po válce užívají okavimas 8,5krát méně často než ti narození před válkou (viz tab. 2). To bylo způsobeno různými historickými okolnostmi, v jejichž důsledku se po válce pravděpodobně snižovala i prestiž nářečního jazyka.

^{2 LENTELĖ.} Frekvence okavimas u mluvčích narozených před válkou (do roku 1942) a po válce (od roku 1943) (ODK = 2,22/0,26)

Před druhou světovou válkou Po druhé světové válce Mluvčí vybraní pro výzkum 18 27 Frekvence okavimas mezi mluvčími 40 7 Koeficient frekvence okavimas (ODK) 2,22 0,26

Při hodnocení závislosti mezi okavimas a věkem mluvčích (datem narození) byla zjištěna jasná negativní korelace (čím mladší mluvčí, tím méně často užívá okavimas). To ukazuje, že ústup okavimas, který se po válce zintenzivnil a probíhal při střídání generací, byl velmi pravidelný (viz obr. 7). Klesající regresní přímka rovněž naznačuje, že respondenti narození po roce 1945 tento rys v zásadě již neužívají nebo jej užívají jen velmi zřídka.

Straipsniai / Articles

161

AGNĖ ČEPAITIENĖ, AIDAS GUDAITIS

OBR. 7. Korelace mezi rokem narození mluvčích a okavimas

Výsledky rovněž ukazují zaniklé hranice mezi oblastmi s rozdílnou intenzitou okavování, které vymezil Būtenas (viz obr. 8). Rozdíly mezi nimi lze ještě zaslechnout v řeči informátorů narozených v letech 1916–1940, avšak respondenti narození později již téměř neokavují; jak již bylo uvedeno, ve všech třech oblastech s rozdílným rozšířením okavování se vyskytují jen ojedinělé případy, kdy jsou smíšené dvojhlásky an, am realizovány jako [ɔn], [ɔm].

OBR. 8. Okavování v různých věkových skupinách a oblastech s rozdílnou intenzitou okavování^¹²

Poněkud odlišná je západní oblast okavování, v níž se zachovávají tvirtapradžiai an, am, zatímco tvirtagaliai a nepřízvučné se realizují jako [ɔn], [ɔm] (viz také

^¹² Na ose x jsou uvedeny informace o skupinách informátorů podle oblasti okavování a roku narození (rozdělené po 25 letech), na ose y je uvedena intenzita okavování.

162

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Rytų aukštaičių panevežiškių diferencinio požymio kaita: geoerdvinis aspektas

obr. 3 a tabulku 1). Ve všech zkoumaných věkových skupinách informátorů z této zóny byly zaznamenány případy okavování, byť nekonzistentního (viz výše uvedené příklady). Hypoteticky lze tuto oblast považovat za poslední areál rozšíření zkoumaného rysu.

Lze tedy konstatovat, že z časového hlediska se proměna okavování zaznamenává již v řeči představitelů starší generace panevėžiškiai, narozených během druhé světové války a v poválečném období. Lze proto předpokládat, že druhá světová válka, sovětská okupace, deportace místních obyvatel, zakládání kolchozů, meliorace, likvidace samot a další negativní socioekonomické důsledky mohly ovlivnit započatý proces proměny okavování.

Z prostorového hlediska, neboli z hlediska rozšíření rysu na určitém území, lze předpokládat, že proměna okavování probíhala takto: nejprve se od okavování upustilo v jazykově smíšeném východním areálu okavování, přibližně ve stejné době v centrální zóně okavování (přestalo se okavovat v nejvýraznější, snadno postřehnutelné pozici výslovnosti tvirtapradžiai an, am, např. [¹'kɔ̞nd̪ə] ~ kanda, [¹'sɔ̞mʲtʲɪs] ~ samtis), nejpozději se přestalo okavovat v západním areálu.

5. KONTINUITA OKAVOVÁNÍ

Kvantitativním zkoumáním socioekonomických ukazatelů 21. století (vzdělání, nezaměstnanosti a kupní síly) v areálu nářečí s okavováním byl zjištěn zřetelný rozdíl mezi severním a jižním areálem (viz obr. 9).

Z obr. 9 je patrné, že v severní zóně fialové barvy dominují obyvatelé s nižším vzděláním a nižšími příjmy a převládá zde vyšší nezaměstnanost. Jižní azurová část je naproti tomu osídlena panevėžiškiai s vyšším vzděláním, vysokými příjmy a nižším rizikem nezaměstnanosti. Je zde tedy zřejmá probíhající urbanizace, která nezajišťuje kontinuitu tradičního nářečí panevėžiškiai a podporuje jeho proměnu (obr. 9).

Po provedení shlukové analýzy ukazatelů kupní síly, nezaměstnanosti a obyvatel starší generace v areálu nářečí s okavováním (viz How Multivariate Clustering works) byly vymezeny statisticky spolehlivé oblasti, které ukazují, že severní část rozšíření okavování se vyznačuje nižšími ukazateli kupní síly a vyšší nezaměstnaností; dominují zde obyvatelé starší 60 let (červená barva, viz obr. 10).

Výzkumy českých nářečí ukazují, že výše uvedené socioekonomické a demografické okolnosti jsou poměrně příznivé pro životaschopnost tradičních rysů nářečí panevėžiškiai, a tedy i okavování, pokud se ještě vyskytuje (srov. uvedené kritérium NORM jako záruku kontinuity tradičního nářečí; viz také Chambers, Trudgill 2004: 30; Aliūkaitė, Miku­lėnienė 2014: 32; Čepaitienė 2018: 21–22 aj.).

Straipsniai / Articles

163

AGNĖ ČEPAITIENĖ, AIDAS GUDAITIS

OBR. 9. Ukazatele vzdělání, nezaměstnanosti a kupní síly v areálu nářečí s okavováním 21. století¹³

Na obrázku jsou rovněž patrné čtyři shluky neboli socioekonomická centra (modrá barva), osídlená větším počtem mladších rodin, kde je kvalita života vyšší ve srovnání se zbytkem areálu: jde o oblasti kolem měst Pasvalys, Pakruojis a Panevėžys a také kolem Radviliškisu (srov. ukazatele za území celé Litvy, viz Mikulėnienė, Čepaitienė 2021).

¹³ V azurově zbarvené oblasti byly zaznamenány vysoké ukazatele kupní síly a vyšší podíl obyvatel s vysokoškolským vzděláním, ve fialové oblasti vyšší ukazatele nezaměstnanosti a vyšší podíl obyvatel se základním vzděláním.

164

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Rytų aukštaičių panevėžiškių diferencinio požymio kaita: geoerdvinis aspektas

Obr. 10. Multikriteriální shlukování ukazatelů kupní síly, nezaměstnanosti a obyvatel starší generace (60 let a více) v areálu nářečí s okavováním v 21. století^¹⁴

Jinými slovy se v těchto areálech na základě tradičního subdialektu panevėžiškiai formují nové nářeční útvary: jde o regiolekt západních východních Aukštaitů, jehož centrem je Panevėžys, a geolekt Pasvalys (Aliūkaitė, Mikulėnienė 2014a: 257–266; Čepaitienė 2018; 2019: 39–74 aj.). Jejich jazykovým základem nejsou diferenční rysy subdialektu panevėžiškiai, z nichž jedním je okavování, nýbrž naopak nářeční rysy, kterých si uživatelé nářečí nevšímají^¹⁵. Proto je třeba tyto popsané zóny považovat za oblasti, v nichž okavování pravděpodobně zaniklo nejdříve.

¹⁴ Číslo 1 označuje území, v němž je zaznamenána nízká kupní síla, vysoká nezaměstnanost a vyšší podíl obyvatel starší generace, číslo 2 oblast, v níž byla zjištěna vysoká kupní síla, nízká nezaměstnanost a menší podíl obyvatel starší generace. ¹⁵ Například nepřízvučné kmenové dlouhé ė, ie se realizují jako [ę], zatímco o, uo jako [o̞], ([pʲe̞nʲe̞lʲə] ~ pienelio, [do̞nʲiːtʲe̞] ~ duonytę, [kʲe̞dʲaɪ̯nʲʊ] ~ Kėdainiu); výslovnost nepřízvučných kmenových dlouhých samohlásek y, ū jako krátkých samohlásek nižšího stupně [ɪ], [ʊ], ([gʲɪ̯vʲe̞nʲtʲɪ] ~ gyventi, [paʒʲʊ̯rʲe̞k] ~ pažiūrėk); před nepřízvučnou nebo s retraktivním přízvukem nesenou krátkou kmenovou samohláskou (a také zkrácenou z dlouhé) i před

Straipsniai / Articles

165

AGNĖ ČEPAITIENĖ, AIDAS GUDAITIS

Shrneme-li údaje výzkumu, lze předpovědět, že okavování časem pravděpodobně zanikne a přestane být součástí svazku nářečních znaků pasvalyského geolektu a/nebo regiolektu západních východních Aukštaitů, jehož centrem je Panevėžys (k termínu viz Mikulėnienė 2019: 60–61).

Lze se domnívat, že po případném zániku okavování budou komplex nářečních znaků vznikajících či již vzniklých nářečních útvarů v uvedené oblasti panevėžiškiai tvořit jiné více či méně výrazné fonologické, morfologické a derivační znaky (Mikulėnienė 2019: 60–61).

6. ZÁVĚRY

Po vyhodnocení proměny okavování za 100 let metodami geospaciální analýzy lze učinit následující předběžné závěry.

Jeden z diferenčních rysů severovýchodních aukštaitských panevėžiškiai – realizace přízvučných a nepřízvučných kmenových smíšených dvojhlásek an, am jako [ɔn], [ɔm], neboli okavování – se proměňuje; častěji jsou představiteli nářečí užívány varianty [an], [am], bližší spisovnému jazyku.

Z časového hlediska mohl zlom v proměně okavování nastat během druhé světové války a v poválečném období. V řeči informátorů narozených v tomto období byly zjištěny známky proměny či zániku okavování.

Z prostorového hlediska probíhala proměna okavování pravděpodobně v tomto pořadí: nejprve se od okavování upustilo v jazykově smíšeném východním areálu okavování, přibližně ve stejné době v centrální zóně okavování a nejpozději v západním areálu okavování. Nejprve se upustilo od nejvýraznějšího okavování – realizace tvirtapradžiai an, am jako [ɔn], [ɔm].

Za hypotetická výchozí místa zániku okavování lze považovat velká města subdialektu panevėžiškiai: Panevėžys, Pasvalys, Pakruojis a okolí Radviliškisu.

Lze předpokládat, že okavování časem pravděpodobně zanikne a přestane být součástí svazku nářečních znaků pasvalyského geolektu a/nebo regiolektu západních východních Aukštaitů, jehož centrem je Panevėžys.

LITERATURA A PRAMENY

Ayad Yasser, Luthin Herb 2009: Mapping Dialect: GIS Applications in Studying Dialect of Western Pennsylvania. – The 2009 ESRI International User Conference

— před měkkou souhláskou jako [ę], před tvrdou jako [ɔ], ([ˈmʲɛˈkʲɛ] ~ miškė, [ɡʲɛˈu̯ʲɛˈnʲɔməs] ~ gyvenimas) aj.

166

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Rytų aukštaičių panevežiškių diferencinio požymio kaita: geoerdvinis aspektas

Proceedings, 13.–17. července, San Diego, Kalifornie, USA, 1–26. Dostupné online: http:// proceedings.esri.com/library/userconf/proc09/uc/papers/pap_1686.pdf.

Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė, Čepaitienė Agnė, Brazaitienė Laura 2020: Lietuvių kalbos variantai: tyreo ir paprastojo kalbos bendruomenės nario perspektyvos: kolektivní monografie, ed. D. Aliūkaitė, D. Mikulėnienė, Vilnius: Vilniuská univerzitní nakladatelství.

Aliūkaitė Daiva, Mikulėnienė Danguolė, Čepaitienė Agnė, Geržotaitė Laura 2017: Kalbos variantiškumas ir jo vertinimas perceptyviosios dialektologijos požiūriu: variantų ir vietų vaizdiniai: kolektivní monografie, ed. D. Aliūkaitė, D. Mikulėnienė, Vilnius: Vilniuská univerzitní nakladatelství.

Aliūkaitė Danguolė, Mikulėnienė Danguolė 2014: Geolingvistika: ideologie, teorie a metody. Základní pojmy. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai), ed. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 29–47.

Aliūkaitė Danguolė, Mikulėnienė Danguolė 2014a: Charakteristiky formování geolektů a regionálních dialektů v Litvě. – XXI a. pradžios lietuvių tarmės: geolingvistinis ir sociolingvistinis tyrimas (žemėlapiai ir jų komentarai), ed. D. Mikulėnienė, V. Meiliūnaitė, Vilnius: Briedis, 257–266.

ArcGIS. Data apportionment. Dostupné online: https://developers.arcgis.com/rest/geoenrichment/api-reference/data-apportionment.htm#ESRI_SECTION1_206F094B25E540B3A01DB46E499EB08C.

Būga Kazimieras 1961: Rinktiniai raštai 3, Vilnius: Státní nakladatelství politické a vědecké literatury.

Būtenas Petras 1932: Hranice okavujících nářečí Aukštaitů. – Archiwum Philologicum III, 168–209.

Chambers Jack K., Trudgill Peter 2004: Dialectology, druhé vydání, Cambridge: Cambridge University Press.

Čepaitienė Agnė 2016: Kvantitativní výzkum diferenčních nářečních rysů: případ východních aukštaitských panevėžiškiai a širvintiškiai. – Acta Linguistica Lithuanica 74, 143–174.

Čepaitienė Agnė 2016a: Sociokulturní sítě západních aukštaitských kauniškiai a východních aukštaitských panevėžiškiai. – Taikomoji kalbotyra 8, 136–159. Dostupné online: http://mif.vu.lt/ojs/index.php/taikomoji-kalbotyra/article/view/95/86.

Čepaitienė Agnė 2018: XXI a. pradžios aukštaičių patarmių kaita: gretinamasis geolingvistinis aspektas: disertační práce, Vilnius: Institut litevského jazyka.

Straipsniai / Articles

167

AGNĖ ČEPAITIENĖ, AIDAS GUDAITIS

Čepaitienė Agnė 2018a: Proměna nářečních rysů v okolí Ramygalosu. – Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 5, ed. R. Bakšienė, N. Morozova, Vilnius: Institut litevského jazyka, 44–75.

Čepaitienė Agnė 2019: Pasvalyský geolekt: nářeční rysy z hlediska dialektometrie. – Taikomoji kalbotyra 12, 39–74. Dostupné online: https://taikomojikalbotyra.lt/ojs/index.php/taikomoji-kalbotyra/article/view/183/131.

Čepaitienė Agnė, Bakšienė Rima 2020: Kvantitativní analýza východních aukštaitských subdialektů litevského jazyka. – Scando-Slavica 65, 1–37.

Čepaitienė Agnė, Gudaitis Aidas 2021: Rekonstrukce hranic nářečí s okavováním podle Petra Būtena. – Kultūros studijos Panevėžyje: Petras Būtenas (přijato do tisku). Enrich (Analysis). Dostupné online: https://pro.arcgis.com/en/pro-app/latest/tool-reference/analysis/enrich.htm.

ESRI 2004: ArcGIS Desktop Help, Redlands: ESRI Press.

Garšva Kazimieras 1977: Vztah akcentuace a vokalismu v dialektu severozápadních panevėžiškiai. – Lietuvių kalbotyros klausimai 17, 76–87.

Garšva Kazimieras 1982: Významnější fonologické rysy severozápadních panevėžiškiai. – Baltistica 18(1), 65–74.

Garšva Kazimieras 1982a: Joniškėlio apylinkių šnektos tekstai, Vilnius: Vilniuské univerzitní nakladatelství.

Garšva Kazimieras 1984: Délka a vrchol intenzity akutních a cirkumflexních hlásek v severozápadním dialektu panevėžiškiai. – Lietuvos TSR MA darbai 2(87), řada A, 74–82.

Garšva Kazimieras 2002: Vývoj fonetiky panevėžiškiai po obou stranách lotyšské hranice. – Acta Linguistica Lithuanica 47, 9–18.

Gerullis Georg 1930: Litauische dialektstudien, Leipzig: Markert & Petters Verlag.

Geržotaitė Laura 2016: Nářeční sebeuvědomění mladých šiauliškiai a panevėžiškiai: hranice v mentálních mapách. – Acta Linguistica Lithuanica 74, 121–142.

Girdenis Aleksas, Kači uškienė Genovaitė 2006: Přízvuky dvojhlásek: severní Žemaité a severní panevėžiškiai. – Acta humanitaria universitatis Saulensis 1, 35–40.

Girdenis Aleksas, Zinkevičius Zigmas 1966: Klasifikace litevských nářečí. – Kalbotyra 14, 139–147.

Hoch Shawn, Hayes James 2010: Geolingvistika: začlenění geografických informačních systémů a vědy. – The Geographical Bulletin 51, 23–36.

How Multivariate Clustering works. Dostupné online: https://pro.arcgis.com/en/pro-app/latest/tool-reference/spatial-statistics/how-multivariate-clustering-works.htm.

168

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Proměna diferenčního rysu východních aukštaitských panevėžiškiai:…

geospaciální aspekt

Yamada Ikuho 2016: Thiessenův polygon. – The International Encyclopedia of Geography, eds. D. Richardson, N. Castree, M. F. Goodchild, A. Kobayashi, W. Liu, R. A. Marston, John Wiley & Sons, Ltd, 2–6.

Jaunius Kazimieras 1898 (1970): Dialekt panevėžiškiai. Kalbininkas Kazimieras Jaunius, ed. V. Drotvinas, V. Grinaveckis. Vilnius: Mintis.

Kačiūskienė Genovaitė 1982: Kvantita vokálů západních severních panevėžiškiai a její fonologická interpretace. – Kalbotyra 33(1), 39–45.

Kačiūskienė Genovaitė 1983: Fonetické vlastnosti, distribuce a fonologická interpretace samohlásek severních panevėžiškiai. – Kalbotyra 34(1), 24–38.

Kačiūskienė Genovaitė 1984: Psychoakustická klasifikace samohlásek nářečí severních panevėžiškiai. – Kalbotyra 35(1), 42–53.

Kačiūskienė Genovaitė 2000: Užívání nepřízvučných i/u a ę/ǫ v souvislých textech z okolí Joniškėlis a Pakruojis. – Baltu filologija IX, 25–31.

Kačiūskienė Genovaitė 2003: Univerzita třetího věku v Šiauliai: postoj posluchačů k rodnému nářečí. – Pedagogika 69, 88–92.

Kačiūskienė Genovaitė 2005: Popis panevėžyských nářečí – první vědecká studie severního nářečí panevėžiškiai. – Kalbos istorijos ir dialektologijos problemos 1, 49–53.

Kačiūskienė Genovaitė 2005a: Místo Antanase Baranauskase a Kazimierase Jauniuse v dějinách výzkumu severního nářečí panevėžiškiai. – Lietuvių katalikų mokslo akademijos suvažiavimo darbai 19, 499–503.

Kačiūskienė Genovaitė 2005b: Názvy staveb usedlostí v nářečí severních panevėžiškiai: dotazníkový výzkum. – Žmogus kalbos erdvėje 4, 60–64.

Kačiūskienė Genovaitė 2006: Šiaurės panevėžiškių tarmės fonologijos bruožai, Vilnius: Vilniuské univerzitní nakladatelství.

Kačiūskienė Genovaitė 2009: Korpus mluveného litevského jazyka: užívání nářečních forem. – Filologija 14, 61–67.

Kačiūskienė Genovaitė 2012: Odrazy fonetických nářečních rysů v „Korpusu mluveného litevského jazyka“. – Baltistica 8, 53–62.

Kačiūskienė Genovaitė, Girdenis Aleksas 1982: „Žemgalská“ anaptixe v nářečí severních panevėžiškiai a její původ. – Baltistika 18(2), 189–191.

Kačiūskienė Genovaitė, Girdenis Aleksas 1997: Přízvuky východních Aukštaitů a severních Žemaitů: shody a rozdíly. – Kalbotyra 46(1), 31–36.

Kazlauskas Jonas 1968: Lietuvių kalbos istorinė gramatika, Vilnius: Mintis.

Straipsniai / Articles

169

AGNĖ ČEPAITIENĖ, AIDAS GUDAITIS

Lameli Alfred, Kehrein Roland, Stefan Rabanus (eds.) 2010: Language and Space: An International Handbook of Linguistic Variation. Sv. 2: Language Mapping, Berlín: Mouton de Gruyter.

Lee Jay, Kretzschmar Wiliam A. 1993: Prostorová analýza lingvistických dat pomocí funkcí GIS. – International Journal of Geographic Information Systems 7(6), 541–560.

Lee Jay, Jiajun Qiao, Han Dong 2018: GIS v lingvistickém výzkumu. – Computer Science, 152–156.

Obce Litevské republiky. Dostupné online: https://www.arcgis.com/home/item.html?id=66816b6b9033409aa36b8a06c07ba9e8.

LKA I – Litevský jazykový atlas, sv. 1: Lexikum, odpovědný red. K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 1977.

LKA II – Litevský jazykový atlas, sv. 2: Fonetika, odpovědný red. K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 1982.

LKA III – Litevský jazykový atlas, sv. 3: Morfologie, odpovědný red. K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 1991.

LKT 1970: Litevská nářečí. Chrestomatie, ed. E. Grinaveckienė, K. Morkūnas, Vilnius: Mintis.

LKTCh 2004: Chrestomatie litevských nářečí, ed. R. Bacevičiūtė, A. Ivanauskienė, A. Leskauskaitė, E. Trumpa, Vilnius: nakladatelství Institutu litevského jazyka.

Mapy Vrublevského knihovny LMA. Dostupné online: https://maps-lmavb.hub.arcgis.com/.

Markevičienė Žaneta 2001: Aukštaičių tarmių tekstai II, Vilnius: VU nakladatelství.

Meiliūnaitė Violeta 2009: Pietų panevežiškių vokalizmas ir jo raidos bruožai, Kaunas: Univerzita Vytautase Velikého, Institut litevského jazyka.

Michael Bauer Research GmbH. Dostupné online: http://downloads.esri.com/esri_content_doc/dbl/int/MB-Research_Notes_July_2020.pdf.

Mikulėnienė Danguolė 2011: Přínos Leopolda Geitera litevské dialektologii: geolingvistický aspekt. – Dialektologie a geolinguistika v současné střední Evropě, 19–27.

Mikulėnienė Danguolė 2019: Nomenklatura nářečních rysů: od nářečních znaků k nářečním markerům. – Respectus philologicus 35(40), 51–62.

Mikulėnienė Danguolė, Čepaitienė Agnė 2021: Pojem bodu nářečního atlasu. – Baltistica (přijato do tisku).

170

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV

Proměna diferenčního rysu východních aukštaitských panevėžiškiai: geospaciální aspekt

P u k e v i č i ū t ė A g n ė 2015: Východní Aukštaité panevėžiškiai: shluková analýza při hledání nářečnosti. – Acta Linguistica Lituanica 72, 175–195.

R a m o n i e n ė M e i l u t ė 2006: Postoje ke spisovnému jazyku a nářečí: případ Joniškėlis. – Kalbos kultūra 7, 137–148.

R u č i n s k a i t ė I r e n a 1984: Kvalitativní opozice samohlásek „murmamujů“ v nářečí severních panevėžiškiai. – Kalbotyra 35(1), 72–76.

S a l y s A n t a n a s 1933: Několik poznámek k dějinám nářečí. – Archivum Philologicum 4, 21–34.

S a l y s A n t a n a s 1992: Raštai, sv. 4: Litevská nářečí, Řím: Litevská katolická akademie věd.

T e e r a r o j a n a r a t S i r i v i l a i, T i n g s a b a d h K a l a y a 2011: Využití GIS pro lingvistické studium: případ změny nářečí v severovýchodním regionu Thajska. – Procedia Social and Behavioral Sciences 21, 362–371.

T e e r a r o j a n a r a t S i r i v i l a i, T i n g s a b a d h K a l a y a 2011a: Přístup ke studiu nářečních hranic založený na GIS. – Dialectologia 6(2011), 55–75.

Co je empirický Bayesův kriging? Dostupné online: https://pro.arcgis.com/en/pro-app/latest/help/analysis/geostatistical-analyst/what-is-empirical-bayesian-kriging-.htm.

Z i n k e v i č i u s Z i g m a s 1966: Lietuvių dialektologija, Vilnius: Mintis.

Z i n k e v i č i u s Z i g m a s 1975: O proměně č’, dž’ // t’, d’ v paradigmatu severních panevėžyských substantiv. – Kalbotyra 26(1), 85.

Z i n k e v i č i u s Z i g m a s 1979: Retrakce přízvuku a přízvukové paradigmaty. – Kalbotyra 30(1), 90–93.

Z i n k e v i č i u s Z i g m a s 2006: Původ litevských nářečí, Vilnius: nakladatelství Institutu litevského jazyka.

Б а р а н о в с к и й А н т о н и й Я. 1898: Заметки о литовскомъ языкѣ и словарь, Санктпетербургъ: Типографія Императорской Академіи Наукъ.

В о л ь т е р ъ Э д у а р д ъ А. 1886: Программа для указанія особенностейъ говоровъ Литвы и Жмуди, Санкт Петербургъ: Типографія Императорской Академіи Наукъ.

В о л ь т е р ъ Э д у а р д ъ А. 1904: Литовская хрестоматія 2, Санкт Петербургъ: Типографія Императорской Академіи Наукъ.

Straipsniai / Articles

171

AGNĖ ČEPAITIENĖ, AIDAS GUDAITIS

Proměna fonetického diferenčního rysu ve východním aukštaitském subdialektu panevėžiškiai: geospaciální přístup

SHRNUTÍ

Článek se zabývá jedním z fonetických diferenčních rysů východního aukštaitského subdialektu panevėžiškiai. Tento fonetický rys se vyznačuje výslovností [ɔn], [ɔm] přízvučných a nepřízvučných kmenových smíšených dvojhlásek an, am, tradičně označovanou jako „okavování“. Geospaciální metody založené na technologii GIS byly pro geolingvistickou analýzu tohoto nářečního rysu použity v Litvě poprvé. Cílem této studie je určit proměnu rysu „okavování“ za 100 let a posoudit jeho kontinuitu.

Analyzovaný materiál vychází z údajů dvou studií provedených v různých obdobích. První byla publikována v článku Petrase Būtėnase (1932), který vymezil přesné hranice fonetického rysu „okavování“ na území východního aukštaitského subdialektu panevėžiškiai. Druhou studii provedli autoři tohoto článku na základě zvukových nahrávek 45 respondentů narozených v letech 1888–1997; nahrávky byly pořízeny na počátku 21.^st století především na periferii areálu fonetického rysu „okavování“.

Výsledky obou studií jsou zachyceny v digitálních mapách vytvořených pomocí nástrojů a metod GIS. Bylo zjištěno, že areál a intenzita fonetického diferenčního rysu „okavování“ se v průběhu času změnily a rys téměř zanikl. Z časového hlediska mohl zlom v intenzitě užívání rysu „okavování“ nastat během druhé světové války a v poválečném období. Výsledky ukazují konzistentní a postupný ústup rysu „okavování“. Dokládají to také nejnovější socioekonomické a sociokulturní údaje.

Přijato 23. května 2021.

AGNĖ ČEPAITIENĖ AIDAS GUDAITIS

Institut litevského jazyka, ul. Petra Vileišia 5, LT-10308 Vilnius, Litva [email protected] [email protected]

172

Acta Linguistica Lithuanica LXXXIV