This is a machine-generated translation of the original document and may contain errors, omissions, or changes in meaning. Do not rely on this translation for quotations, citations, or authoritative references. Please consult and cite the original document.
Preparing document pages…
Page 1
SANDRA LUKŠAITĖ-RAMONIENĖ
Vilniuská univerzita
Oblasti vědeckého výzkumu: litevská akcentologie, dialektologie, onomastika, pedagogika.
VÝVOJ AKCENTUACE LITEVSKÝCH SLOVES S PŘÍPONOU −(I)UOTI
Historie akcentace litevských sloves v −(i)uoti
ANOTACE
Článek zkoumá vývoj akcentace litevských sloves s příponou −(i)uoti, přičemž porovnává údaje současných nářečí, spisovného jazyka a přízvučných starých textů s rekonstruovaným stavem prajazyka. V současném jazyce je pro deriváty s příponou −(i)uoti charakteristický přízvuk na příponě, zatímco případy nepříponového přízvuku uváděné v pramenech svědčí o postupném zániku tohoto přízvuku a prosazování přízvuku na příponě. Některé případy nepříponového přízvuku lze považovat za zachované archaismy (např. deriváty od substantiv s 1. akcentační třídou), jiné vznikly později, např. slovesa typu lūkuriuoti nebo baltuoti (s kořenovým cirkumflexem plnícím ikonickou funkci vyjádření prodlouženého děje). Tento typ se v nářečích vyznačuje mimořádně velkou rozmanitostí akcentačních typů; jejímu přehledu je věnována převážná část článku. V západní nářeční oblasti (zejména v Malé Litvě) je nepříponový přízvuk možný i u jiných sloves, např. u onomatopoických a dalších expresivních sloves, germanismů a přepracovaných derivátů s příponou −(i)uoti.
Článek se zabývá dějinami akcentace litevských sloves s –(i)uoti, a to porovnáním údajů z moderních nářečí, spisovného jazyka a akcentovaných starých textů s rekonstruovaným stavem v prajazyce. V současné litevštině se slovesa s –(i)uoti vyznačují přízvukem na sufixu, zatímco různé doložené případy nesufixálního přízvuku svědčí o postupném zániku tohoto typu akcentace a prosazování přízvuku na sufixu. Některé případy nesufixálního přízvuku lze považovat za archaismy (např. deriváty od substantiv akcentového paradigmatu 1), zatímco jiné mohou být pozdějšího původu, např. slovesa typů lū́kuriuoti a báltuoti (s kořenovým cirkumflexem jako ikonickým ukazatelem prodlouženého děje). Tento typ se vyznačuje značnou nářeční rozmanitostí akcentových typů a většina článku je věnována studiu této rozmanitosti. V západní nářeční oblasti (zejména v Malé Litvě) je nesufixální přízvuk možný také u jiných druhů sloves, např. u onomatopoických a jiných expresivních sloves, germanismů nebo přetvořených sloves s –(i)oti.
§ 1. Sufix litevských sloves –(i)uoti ve spisovné litevštině se řadí ke třídě dominantních silných sufixů1: jeho deriváty se obvykle vyznačují přízvukem na sufixu bez ohledu na slovotvorný typ slovesa, jeho význam či přízvuk výchozího slova, např. kain-úo-ti (← kaĩn-a 1), bals-úo-ti (← bal̃s-as 4); raudón-úo-ti (← raudón-as 1/3), gyv-úo-ti (← gýv-as 3); važ-úo-ti (← vež-ti) atd. (srov. Stundžia 2014: 168).
§ 2. Výjimku snad tvoří pouze některá slovesa s rozšířenými variantami sufixu (nejčastěji deverbativa s –ul-iuoti, –ur-iuoti), která mohou být podle současných norem přízvučná jak na sufixu, tak na kořeni (výchozím kmeni), např. nyk-ul-iúo-ti / nỹk-ul-iuo-ti; lū́k-ur-iúo-ti / lū̃k-ur-iuo-ti; snyg-ur-iúo-ti / snỹg-ur-iuo-ti. Ve variantě s kořenovým přízvukem bývá kořenový tón zpravidla cirkumflexní – může být převzat z výchozího slova (např. nỹk-uliuo-ti ← nỹk-ti), metatonický (např. lū́k-ur-iuo-ti ← láuk-ti) nebo nově vzniklý v prodloužené samohlásce (např. snyg-ur-iuo-ti ← snìg-ti). U jednotlivých denominativ,
¹ K akcentologickým termínům užívaným v článku viz např. Rinkevičius 2010; 2015: 34, 47–52.
78
Acta Linguistica Lithuanica XCI
Page 3
Lietuvių kalbos veiksmažodžių su priesaga –(i)uoti kirčiavimo raida
zpravidla v archaizmech je možný i zachovaný akut kořene základového slova, např. varpuč-iuo-ti / várpuč-iuo-ti ← várput-is 1. Ve starších normativních pracích (např. Laigonaitė 1978: 79² nebo v dřívějších vydáních DLKŽ) se u takových slov uvádí pouze kořenový přízvuk, zatímco variantní přízvuk byl kodifikován teprve v posledních desetiletích (počínaje sedmým vydáním DLKŽ³; srov. také doporučení VLKК z let 2005 a 2013), takže je patrná zjevná tendence k prosazování přízvuku přípony.
2. ARCHAISMY BEZ PŘÍZVUKU PŘÍPONY A JEJICH PŮVOD
§ 3. Lze nepochybovat o tom, že v dávných dobách byl kořenový přízvuk (přesněji přízvuk základového kmene) u derivátů s příponou –(i)uoti značně častější než v současném jazyce.
Například Mikalojus Daukša ještě přízvukoval: apijuok-uo-ti, ášar-uo-ti, ˈmėlyn-uo-ti, ˈpánč-iuo-ti, ˈraudon-uo-ti, snad i vákar-uo-ti⁴ (srov. Skardžius 1935: 230nn. [1999: 266nn.])⁵.
³ Některé dřívější archaizmy s kořenovým přízvukem (např. grúod-uo-ti) nebyly do novějších vydání DLKŽ vůbec zařazeny.
⁴ Z doloženého tvaru příčestí minulého času priwákarawufis (DP 618₃₀) nelze rozhodnout, zda jde o derivát s příponou –uoti, nebo –auti.
⁵ Z pravopisu M. Daukši není jasná intonace kořene slov ˈpánč-iuo-ti, ˈmėlyn-uo-ti, ˈraudon-uo-ti. Pokud jde o předpokládaný akut prvního z nich, srov. pántis, pánčioti. Intonace zbývajících dvou není tak zřejmá: přinejmenším mėlyn-uo-ti je v nářečích doloženo s oběma možnými intonacemi (viz §§ 19–20).
Kromě již uvedených (a ještě uvedených v § 15) příkladů dokládá LKŽ z různých pramenů také např.: gyv–uo–ti ‘křičet „živí, živí“ (o utopeném)’, grū́od–uo–ti, kárp–uo–ti, miél–uo–ti, mìlt–uo–ti, mýl–uo–ti, rēm–uo–ti, snárgl–iuo–ti, spéig–uo–ti⁸, súp–uo–ti, tùlk–uo–ti, séil–iuo–ti, vėj–uo–ti; jómark–uo–ti, pléiskan–iuoti⁹, šéker–iuo–ti, šiū́pel–iuo–ti; ė́kel–iuo–ti; pùsryč–iuo–ti etc.¹⁰
§ 4. Na základě obvyklých zákonitostí vývoje přízvuku slov s příponami v baltských a slovanských jazycích lze předpokládat, že původně musel být přízvuk kmene (základového kmene) charakteristický pro deriváty od slov se stálým přízvukem (akcentuačně silných kmenů) (např. vėj–uo–ti ← vėj–as 1), zatímco přízvuk přípony pro deriváty od slov s mobilním přízvukem (slabých kmenů) (např. kelm–úo–ti ← kélm–as 3). Jinými slovy lze příponu –uo–ti, stejně jako jiné slovotvorné přípony sloves, odvodit z třídy baltských(–slovanských) nedominantních silných přípon. Později se přestalo dbát na závislost přízvuku derivátů na principu přízvukování základových slov v důsledku univerzální tendence k prosazení dominantních přípon (tj. přípon určujících vždy stejný přízvuk derivátů), přičemž volbu typu přízvuku přípony pro zobecnění určilo to, že u části slov po přesunu přízvuku podle Saussurova zákona z neakutního kmene na akutní příponu (např. *parš–uo–ti > parš–úo–ti) nepoměrně vzrostl počet případů s přízvukem na příponě (srov. Dybo 1981: 201; Rinkevičius 2015: 47–52).
Podle popsaného scénáře vývoje se nepříponový přízvuk mohl zachovat pouze v akutních jednoslabičných základových kmenech (např. áuks–uo–ti), jakož i v poslední slabice víceslabičných základových kmenů, nezávisle na intonaci či kvantitě (např. dárgan–uo–ti, á̄sar–uo–ti, pùsryč–iuo–ti). U starých denominativ mohl být takový původní přízvuk kořene (základového kmene) možný pouze u derivátů od jmen 1. přízvukové třídy (silných kmenů).
⁷ Srov. dále příklady, které Kuršaitis uvádí jako nejisté (tj. v hranatých závorkách): [mérg–uo–ti; čiėpč–iuo–ti (čiėpčiuju); sviñbal–iuo–ti, žaìbar–iuo–ti].
⁸ Bez uvedení pramene v LKŽ.
⁹ Tisková chyba v LKŽ: peí̯škanuoti (srov. pléiskaniuoti LKŽ X 127).
¹⁰ Seznam není úplný. Byl sestaven pouze předběžným prohlédnutím seznamu slov s koncovkou –uoti v LKŽ a ověřením přízvukování sloves na –(i)uoti doložených v litevsko-německém slovníku F. Kuršaita podle údajů v LKŽ. Z postřehnutých nepřesností lze zde zmínit např. skutečnost, že žirgliuoti uvedené v LKŽ (KI120, tj. Kurschat 1870: 120, s. v. aufspreizen) je chybné – v původním prameni je ve skutečnosti opatřeno přízvukem žirgliuoti (cirkumflex byl patrně omylem převzat od synonymního žirgŀinti, které Kuršaitis uvádí hned vedle). Srov. dále poznámku 50.
80
Acta Linguistica Lithuanica XCI
Page 5
Lietuvių kalbos veiksmažodžių su priesaga –(i)uoti kirčiavimo raida
§ 5. Značná část výše uvedených sloves s nepříponovým přízvukem doložených v pramenech má skutečně základová slova, která jsou podstatnými jmény s akcentovým paradigmatem 1, např., apijuoka 1, ąšara 1, ãuksas 1/3, dãrgana 1/3ᵃ, grūodas 3/1, išgąstis 1 (vedle išgąstỹs 3ᵇ), kãrpa 1, miẽlas 3 (←1)¹¹, mãlas 3 (← *1)¹², mìltai 1, pãntis 1, plẽiskana 1, prãkaitas 3ᵇ/1, priešgyna 1, pūlis 1, pūšrytìs 1 (vedle pusrytỹs 3ᵇ), rẽmas 1, sėilė 1/3(/4), spėigas 1(/4), súodžiai 1, šérpeta(s) 1, tràškana (a traiškana) 1, úkanaĩ 1/3ᵃ, vãkaras 3ᵇ/1, várputis 1, vėjas 1, vùngis 1(/2). O zachování kořenového přízvuku u odvozenin od adjektiv s akcentovým paradigmatem 1 označujících barvy viz § 23.
Část takových sloves s nepříponovým přízvukem může představovat zachované staré archaismy zděděné z doby před Saussurovým zákonem, část mohla vzniknout i později, v souladu s obecným zákonitým pravidlem, že nepříponový přízvuk je možný pouze v akutových jednoslabičných základových kmenech a v poslední slabice víceslabičných základových kmenů. U některých z uvedených základových podstatných jmen (např. vãkaras) může být paradigma 1 také sekundární¹³, vyskytující se pouze v části nářečí (avšak právě v těch, v nichž je doloženo i příslušné sloveso s nepříponovým přízvukem). U základových slov pouhých několika sloves se očekávané paradigma 1 ve slovnících nedokládá: snarglys 3/4, áugalas 3ᵃ, pravardė 3ᵇ (nebo pravardas), skarmalas 3ᵇ.
3. NOVÉ PŘÍPADY NEPŘÍPONOVÉHO PŘÍZVUKU
§ 6. Kromě zachovaných archaismů spojovaných s akcentovým paradigmatem 1 základových slov vzniklo v litevštině v období po Saussurově zákonu značné množství nových sloves s nepříponovým přízvukem, často s cirkumflexem v kořeni, jejichž přízvuk již určovaly jiné příčiny než akcentová hodnota základového kmene. Jejich přízvuk se v dnešních nebo poměrně nedávných nářečích značně liší.
Lze vyčlenit několik skupin takových sloves, které se navzájem liší významem, okolnostmi vzniku a zeměpisným rozšířením akcentových typů: a) lūkuriuoti typ; b) bal̃tuoti typ;
¹¹ Srov. dat. sg. masc. M. Daukši miél-am (viz Skardžius 1936: 141 [1999: 105]) a tendenci k prosazování mobilního přízvuku charakteristickou pro neodvozená adjektiva (viz Rinkevičius 2015: 39n.).
¹² Srov. 1a. mìl̃s, pr. nom. pl. mìlai, sl. *mílъ a. p. a.
¹³ Slovo vãkaras je nejspíše třeba považovat za staré slovo s mobilním přízvukem (srov. sl. *věčerъ a. p. c.), avšak v západním areálu litevských nářečí, především v Malé Litvě (kde je doloženo sloveso vakar–uo–ti s kořenovým přízvukem), se vyskytují také formy s pevným přízvukem, resp. rysy akcentové síly kořene v odvozeninách, srov. vãkaras 1 (LKŽ: Trk), přísl. (instr. pl.) ve slovníku a gramatice Friedricha Wilhelma Haacka Wákarais, nom. pl. F. Kuršaitise vakarãì, sloveso vãkar–au–ja.
Straipsniai / Articles
81
Page 6
SANDRA LUKŠAITĖ-RAMONIENĖ, VYTAUTAS RINKEVIČIUS
c) onomatopoická a podobná slovesa; d) germanismy nebo deriváty z germanismů; e) deriváty se sufixem -(i)oti.
Dále je samostatně pojednáno o původu a vývoji přízvuku sloves z každé z těchto skupin a o rozmanitosti přízvukových typů v nářečích. Největší pozornost je věnována druhému typu (balтuoti), který se v nářečích vyznačuje největší přízvukovou rozmanitostí.
3.1. Typ Lūkuriuoti
§ 7. Uvedené deriváty typu –ur–iuoti, –ul–iuoti, obvykle deverbativa označující neintenzivní pokračující děj nebo stav (srov. LKG II 250nn.) a mající v kořeni cirkumflex (původní, metatonický nebo vzniklý prodloužením hlasu), je třeba z hlediska jejich původu považovat za rozšířené deriváty stejného významu –ur–ti, –ul–ti (tj. lũk–ur–iuo–ti ← lũk–ur–ti). Ty se někdy považují za denominativního původu (např. lũk–ur–ti ← lũk–ur–ỹs 3ᵇ, srov. Skardžius 1943: 551), teoreticky však není nemožný ani deverbativní původ příslušných substantiv. Z derivátů –ur–ti, –ul–ti mohly vzniknout i útvary s jinými rozšířenými sufixy – i v nich bývá v kořeni zpravidla cirkumflex, srov. lũk–ur–iau–ti, lũk–ur–o–ti, lũk–ur–io–ti, lũk–ur–no–ti, lũk–ur–nė–ti.
§ 8. Cirkumflex (jinak řečeno „kontinuální“ intonace, srov. Girdenis 2003: 273) a prodloužení hlasu v derivátech –ur–ti, –ul–ti (nebo v jejich základových substantivních tvarech) plní ikonickou funkci: zesilují dojem protáhlého, pomalého děje (srov. Stundžia 1985: 135). Z těchto sloves přešel cirkumflex (resp. kořenový přízvuk a prodloužení hlasu) i do všech uvedených rozšířených derivátů, tj.: lũk–ti → (lũk–ur–į →) lũk–ur–ti → lũk–ur–iuo–ti, lũk–ur–iau–ti etc.; snỹg–ti → (snỹg–ur–į →) snỹg–ur–ti → snỹg–ur–iuo–ti, snỹg–ur–o–ti etc. Opačný proces je patrný u sloves s okamžitým významem s –ter–ti, –tel–ti a u jejich rozšířených variant, v nichž převládá kořenový akut („rázová“ intonace) nebo krátká samohláska, srov.: snaũs–ti → snũs–tel–ti → snũs–tel–ė–ti; tẽmp–ti → t̃mp–tel–ti → t̃mp–tel–ė–ti; láuk–ti → lùk–tel–ti → lùk–tel–ė–ti.
§ 9. Podle údajů LKŽ a nářečních slovníků se kořenový přízvuk vyskytuje téměř v celé Litvě, zatímco sufixální přízvuk je možný pouze ve východní části země (především ve východních aukštaitských nářečích, místy také v západních nebo jižních aukštaitských nářečích¹⁴) (viz mapa 1). Dokonce i v jednom nářečí může být doloženo odlišné přízvukování různých derivátů téhož sufixu, např. plũd–uruoti: lũk–uruoti, snũd–uruoti (LKŽ:
¹⁴ O jižních Aukštajtech chybějí údaje, ale slova jako PPAŽ snygulióti by nepřímo mohla dokládat možnost sufixálního přízvuku i v derivátech –uruoti, –uliuoti.
82
Acta Linguistica Lithuanica XCI
Page 7
Lietuvių kalbos veiksmažodžių su priesaga –(i)uoti kirčiavimo raida
15 Srov. Schleicher 1857: 171 (z pravopisu není zřejmý intonační typ: plūduriavo).
Straipsniai / Articles
83
Page 8
SANDRA LUKŠAITĖ-RAMONIENĖ, VYTAUTAS RINKEVIČIUS
§ 10. V současném jazyce, jak již bylo zmíněno (srov. § 2), se přízvuk sufixu stále více prosazuje.
3.2. Bal̄tuoti typ
3.2.1. Obecný přehled
§ 11. Ze všech doložených odvozenin na -(i)uoti s nesufixovým přízvukem se vyděluje kompaktní skupina sloves, sjednocená sémantikou a (alespoň v části nářečí) intonací kořene – cirkumflexem. Jde o odvozeniny od adjektiv označujících barvu (nebo jiné podobné vlastnosti), které mají nejčastěji dějový význam stavu, tj. „být takový nebo onaký, jak říká základové slovo“ (srov. DLKG 393)16, např. balt-uo-ti ‚být bílý, jevit se bílým‘ ← adj. bált-as. Cirkumflex v kořeni může být metatonický (např. bālt-uo-ti ← bālt-as), nebo převzatý ze základového slova (např. gēlt-uo-ti ← gēlt-as). Odvozeniny od adjektiv s krátkými nebo pozičně dlouhými kořenovými samohláskami do této skupiny patrně nepatří – ve všech pramenech jsou obvykle doloženy se sufixovým přízvukem17, srov. rud-uo-ti, rus̄u-uo-ti, žal-iuo-ti¹⁸, žāl-uo-ti¹⁹.
§ 12. Na rozdíl od odvozenin typu lū̄kuriuoti není cirkumflexní přízvuk kořene u těchto sloves převzat z článků zprostředkujícího derivačního řetězce (tj. láuk-ti → [lãkur-i →] lúkūr-ti → lúkūr-iuo-ti), nýbrž vzniká již při tvoření samotných odvozenin na -uoti (tj. bált-as → balt-uo-ti), proto se u odvozenin od názvů barev s jinými sufixy nevyskytuje (srov. balt-é-ti, bált-in-ti)20.
16 Jinými slovy označují „vyjádření vlastnosti řečené základovým slovem, její existenci jako proces“ (srov. LKG II 248).
17 Srov. v téže větě: sã-ko | pãpučǫ. dú-mu. | taį tą pudrà pajūdūoją | parudõją (ZnŽ: Br).
18 Nejasné je pouze, nakolik je spolehlivý přízvuk žāl-iuo-ti uvedený v LKŽ (BŽ; srov. Baronas 1932: 175, s. v. зеленѣть). Může jít také o případ hyperkorekce: ve slovníku je přízvuk uveden i u juódoti, ačkoli v nářečí Biržaičana Jona Barona se přízvuk kořene jinak neočekává (srov. §§ 17, 21 a mapu 3).
19 Pravděpodobně jen kvůli vzácnosti dokladů není v LKŽ doložen kořenový přízvuk ani u dvojice sloves s dlouhými kořeny daného typu, např. bér-uo-ti (Rdm – pouze jediný přízvučný doklad, navíc z mluvy, v níž je přízvuk sufixu zcela očekávatelný, srov. § 21), palv-uo-ti (ani jediný přízvučný doklad).
20 Tvar [gėlton-au-ti] uváděný F. Kuršaitisem v hranatých závorkách (tedy autorovi neznámý) je nejspíše mechanicky opatřen přízvukem podle vedle uvedeného synonymního gėlton-uo-ti. ZnŽ marg-au-ti je nejspíše mãrg-uo-ti přepracováním (posledně uvedený tvar se v ZnŽ nevyskytuje).
84
Acta Linguistica Lithuanica XCI
Page 9
Lietuvių kalbos veiksmažodžių su priesaga –(i)uoti kirčiavimo raida
3.2.2. Vývoj ve 20.–21. století
§ 13. Kořenový přízvuk sloves pojednávaného typu byl na počátku formování spisovného jazyka normativní. Různé normativní práce 20.–21. století odrážejí postupné ustupování kořenového přízvuku, respektive prosazování přízvuku sufixálního.
§ 14. Pranas Skardžius ve své práci z roku 1936 Bendrinės lietuvių kalbos kirčiavime tvrdil, že „v kořeni, nikoli v sufixu se přízvukují [...] slovesa baltuoti, juoduoti, marguoti, mėlynuoti, raudonuoti“ (Skardžius 1999: 381, srov. také s. 379), a do slovníčku příkladů zařadil slovesa jako baltuoti, geltonuoti, juoduoti, marguoti, mėlynuoti, palšuoti, pilkuoti, raudonuoti (s. 391–421). V recenzi učebnice Lietuvių kalbos rašybos vadovėlį su kirčiuotu žodynu Alfonsa Kalniuse, Zigma Kuzmickise a Jurgise Talmantase tvrdil, že se v ní „nesprávně přízvukuje: [...] geltonuoti [...]. Mnohem rozšířenější je přízvuk a proto se pro spisovný jazyk lépe hodí: [...] geltonuoti (srov. pilkuoti, raudonuoti a další)“ (Skardžius 1998: 660). Podobně Kazimieras Būga při recenzi sešitu slovníku Jurgise Šlapelise (Kupiškis)21 z let 1920–1922 kritizoval jako východňárský prvek nevhodný pro spisovný jazyk v něm použitou formu pilkuoja, jíž „v psaném jazyce odpovídá pilkuoja. Podle Būgy se „[v] psaném jazyce vyslovuje také: juoduoja, marguoja, baltuoja, mėlynuoja, raudonuoja“ (viz Būga 1959: 144).22
§ 15. V prvních vydáních DLKŽ, která vyšla ve druhé polovině 20. století, se již uvádí dvojí přízvukování většiny sloves tohoto typu: kořenové a sufixální (např. baltuoti / baltúoti), u některých, méně častých, dokonce pouze sufixální (např. gelsvuoti). V případech dvojího přízvukování je v prvním vydání (1954) nejprve uvedena varianta s kořenovým přízvukem (tj. baltuoti / baltúoti), zatímco ve druhém (1972) již varianta se sufixálním přízvukem (tj. baltúoti / baltuoti)³. Ve třetím vydání (1993) se u většiny sloves uvádí již pouze sufixální přízvuk (např. baltuoti, ale stále pilkuoti / pilkuoti), zatímco v nejnovějších vydáních (počínaje sedmým, 2012) se již všechna slovesa přízvukují sufixálně. Srov. vývoj kodifikace:
21 Srov. Zinkevičius 1992: 317.
22 Vzhledem k omezenému rozsahu sešitu slovníku J. Šlapelise z let 1920–1922 se v něm sloveso pojednávaného typu vyskytuje pouze jednou (pilkuoja), a to pouze v příkladu užití zcela jiného slova (akmenynas). V ostatních Šlapelisových slovnících se v heslových tvarech příslušných slovesných hnízd uvádí dvojí přízvukování: baltúoti / baltuoti; geltonuoti / geltonúoti; juoduoti / juodúoti; raudonuoti / raudonúoti (viz Šlapelis 1921; 1929; 1940).
23 Kromě toho se ve druhém vydání z nejasných důvodů sloveso gelsvuoti přízvukuje dvojím způsobem, zatímco u formy s kořenovým přízvukem slovesa juoduoti se z neznámého důvodu objevuje akut (s největší pravděpodobností tisková chyba).
• kořenový přízvuk s (metatonickým) cirkumflexem (bált-uo-ti ← bált-as).
U derivátů od adjektiv s nepřízvučným kořenem (gelsvuoti, geltuoti, melsvuoti, rausvuoti) se kořenový akut nevyskytuje.
Na mapách 2–5 je znázorněna geografická distribuce přízvukových typů typičtějších sloves tohoto typu (baltuoti, juoduoti, marguoti, pilkuoti), doložených v LKŽ a dialektologických slovnících.
Jak je vidět, typ se sufixovým přízvukem (balt-úo-ti, juod-úo-ti, marg-úo-ti, pilk-úo-ti) je typičtější pro východní dialektální areál (východní a jižní aukštaitština, litevské ostrovy v Bělorusku), zatímco kořenový přízvuk pro západní. Zachovaný kořenový akut (bált-uo-ti, juód-uo-ti, márg-uo-ti, pílk-uo-ti) je typičtější pro severní část západního areálu (severní žemaitština), zatímco metatonický cirkumflex (bált-uo-ti, juód-uo-ti, márg-uo-ti, pílk-uo-ti) pro jižní část (jižní žemaitština, Malá Litva, kaunišská aukštaitština). Ve východním areálu (s výjimkou pohraničí se západním areálem) je metatonický cirkumflex doložen pouze v jediném prameni (Ds, podle údajů K. Būgy). Hranice areálů se samozřejmě nemusí přesně shodovat s hranicemi dialektů vědecké klasifikace25. Místy se v témže areálu nebo dokonce v témže nářečí mohou vyskytovat i různé přízvukové typy (srov. přízvukování kaunišského juoduoti, viz mapu 3 a § 25–27), to však nevyvrací celkový obraz geografického rozložení akcentových typů.
24Pro zjednodušení se dále za nesufixová označují nejen adjektiva morfologicky nerozložitelná, ale i adjektiva s konsonantickými sufixy (např. gel-sv-as), zatímco za nesufixová pouze ta s vokalickými sufixy (např. gelt-on-as).
25V tomto článku se při pojednání o areálech rozšíření uvedených přízvukových typů používají adjektiva západní, východní, severní, jižní (např. západní areál, severní Žemaité), zatímco při označení jednotek standardní klasifikace dialektů se používají genitivní tvary substantiv západu, východu, severu, jihu (např. východní Aukštaité, severní Žemaité).
Straipsniai / Articles
87
Page 12
SANDRA LUKŠAITĖ-RAMONIENĖ, VYTAUTAS RINKEVIČIUS
MAPA 2. Přízvuk slovesa baltuoti v litevských dialektech:
§ 18. U derivátů od sufixových (tj. majících dvojslabičné kmeny²⁸) adjektiv může při nesufixovém přízvuku být přízvuk jak na první slabice základního kmene, tj. na kořeni (gėl̃t-on-uo-ti), tak na druhé slabice (tj. na adjektivním sufixu) (gelt-õn-uo-ti, gelt-õn-uo-ti). V závislosti na přízvukování adjektiv – sufixovém (např. gelt-õn-as, raud-õn-as), nebo kořenovém (např. mė́l-yn-as) – kolísá i přízvuk sloves od nich odvozených.
§ 19. Kmenová adjektiva cirkumflexního původu gelt-õn-as, raud-õn-as (srov. gẽlt-as, raũd-as) mají přízvuk v sufixu. Protože sufix je akutový, tj. podle Saussurova zákona schopný přitáhnout přízvuk, historicky lze očekávat pouze takové přízvukování. U odvozenin těchto adjektiv je možné čtvero přízvukování: • přízvuk slovesného sufixu (např. gelt-on-uo-ti);
²⁷ Z formulace K. Būgy (viz citát v § 14 a bezprostředně po něm následující poznámku: „(říkají tak i Dusetané).“) není zcela jasné, zda je v Dusetách cirkumflex možný pouze ve slovech juõduoja, mẽrguoja, bãltuoja, mẽlynuoja, raũdonuoja, nebo i v pilkuoja.
²⁸ Srov. poznámku 24.
Straipsniai / Articles
91
Page 16
SANDRA LUKŠAITĖ-RAMONIENĖ, VYTAUTAS RINKEVIČIUS
kořenový přízvuk s cirkumflexem (např. gẽlt-on-uo-ti);
zachované místo přízvuku základového slova a akutová intonace na sufixu (např. gelt-ón-uo-ti);
zachované místo přízvuku základového slova na sufixu, avšak s metatonickým cirkumflexem (např. gelt-õn-uo-ti).
Geografická distribuce přízvukových typů je patrná na mapách 6–7. Stejně jako u derivátů od nesufixových adjektiv (viz § 17) je přízvuk slovesného sufixu (gelton-úo-ti, raudon-úo-ti) typičtější pro východní dialektální areál, zatímco přízvuk základového kmene pro západní.
V severní části západního areálu (severní Žemaité) se zachovává místo přízvuku základového adjektiva (na sufixu –on-). V části tohoto území (na severu a severozápadě) se zachovává i akut sufixu (gelt-õn-uo-ti, raud-õn-uo-ti), v jiné části (na jihu a jihovýchodě) dochází k metatonii (gelt-õn-uo-ti, raud-õn-uo-ti).
V jižní části západního areálu (jižní Žemaité, Malá Litva, kaunišská aukštaitština) se místo přízvuku základového adjektiva nezachovává – přízvuk je na kořeni (gẽlt-on-uo-ti, raũdon-uo-ti).
V jednotlivých případech je přízvuk základového kmene doložen i ve východním areálu (ve východní aukštaitštině). Není zcela jasné, nakolik jsou zde (v zóně výrazné nivelizace intonací) spolehlivě zaznamenány intonace sufixu: gelt-õn-uo-ti (1×), avšak raud-õn-uo-ti (2×). Kořen s cirkumflexovým přízvukem (gẽlt-on-uo-ti, raũd-on-uo-ti), stejně jako v případě derivátů od nesufixových adjektiv (viz § 17), je doložen pouze v pracích autorů z první poloviny 20. století, bez příkladů z živého jazyka. K. Būga tento typ přízvukování zmiňuje ve svých rodných Dusetách29 (což se neshoduje se sufixovým přízvukem v podobě Ds uváděné v LKŽ išraudonávo) a v Anykščiai30, A. Baranauskas jej uvádí v dialektu R5 (tj. kupiškénštině), když přízvukoval poetický text napsaný jeho představitelkou31.
32Zápis jednoho ze dvou předpokládaných případů z PvnR zkratkou PnmR (nevysvětlenou v seznamu zkratek DūnŽ) je nejspíše třeba považovat za tiskovou chybu.
Straipsniai / Articles
93
Page 18
SANDRA LUKŠAITĖ-RAMONIENĖ, VYTAUTAS RINKEVIČIUS
MAPA 7. Přízvuk slovesa raudonuoti v litevských dialektech:
§ 20. Adjektivum mél-yn-as (a varianty mél-in-as, mél-en-as) má akutový kořen, který je ve většině dialektů přízvučný, avšak vyskytuje se i přízvuk přesunutý na sufix (srov. mél-ýn-as DūnŽ: Pkš, Krš) – nejspíše analogicky podle gelt-ón-as, raud-ón-as.
U derivátů s –uoti jsou možné čtyři typy přízvukování: • přízvuk slovesného sufixu (mėlyn-úo-ti); • zachované místo přízvuku základového adjektiva a akutová intonace v kořeni (mėl-yn-ūo-ti);
94
Acta Linguistica Lithuanica XCI
Page 19
Lietuvių kalbos veiksmažodžių su priesaga –(i)uoti kirčiavimo raida
zachované místo přízvuku základového adjektiva v kořeni, avšak s metatonickým cirkumflexem (mėl-yn-uo-ti);
zachované místo přízvuku základového adjektiva a akutová intonace na sufixu (mel-ýn-uo-ti) (v dialektech, kde se užívá adjektivní forma melýnas).
Geografické rozložení přízvukových typů viz na mapě 8. Stejně jako u dříve probíraných derivátů je přízvuk sufixu -úo-ti (mėl-yn-úo-ti, mėl-in-úo-ti, mėl-en-úo-ti) charakteristický pro východní dialektální areál, zatímco přízvuk základového kmene pro západní. Zachovaný akut kořene základového kmene (mėl-yn-uo-ti, mėl-en-uo-ti) je doložen pouze na úplném severu západního areálu, zatímco metatonický cirkumflex (mėl-yn-uo-ti, mėl-en-uo-ti) na jeho zbývajícím území. Přízvuk sufixu základového kmene (mėl-ýn-uo-ti) se vyskytuje pouze tam, kde se užívá i adjektivum se sufixovým přízvukem mėl-ýn-as, tj. v severovýchodním cípu jižní žemaitštiny (DūnŽ: Drv, Pkš). (Je zajímavé, že pro tuto oblast je charakteristický přízvuk sufixu základového kmene i u sloves gelt-õn-uo-ti, raud-õn-uo-ti, avšak na rozdíl od případu mėl-ýn-uo-ti v nich dochází k cirkumflexové metatonii, viz § 19).
V oblasti východní aukštaitštiny metatonický kořenový cirkumflex (mėl-yn-uo-ti) opět dokládá pouze K. Būga v Dusetách (srov. však LKŽ numelýnãvo Ds).
Straipsniai / Articles
95
Page 20
SANDRA LUKŠAITĖ-RAMONIENĖ, VYTAUTAS RINKEVIČIUS
MAPA 8. Přízvuk slovesa mėlynuoti a jeho variantů v litevských dialektech:
§ 21. Souhrnný obraz přízvukování všech probíraných sloves je představen na mapě 9, z níž je patrné, že deriváty se sufixem –uoti od názvů barev mají tři hlavní akcentové typy, vyskytující se ve třech poměrně zřetelně vymezených geografických areálech:
• východní areál (především východní a jižní Aukštaité) – přízvuk sufixu –uo–ti (balt–úo–ti, juod–úo–ti, marg–úo–ti, pilk–úo–ti, gelton–úo–ti, raudon–úo–ti, mėlyn–úo–ti);
• severozápadní kout Litvy (severní část žemaitských nářečí) – přízvuk základního kmene a zachovaný akut základního slova:
96
Acta Linguistica Lithuanica XCI
Page 21
Lietuvių kalbos veiksmažodžių su priesaga –(i)uoti kirčiavimo raida
v kořeni (bált–uo–ti, juód–uo–ti, márg–uo–ti, pìlk–uo–ti) nebo v adjektivním sufixu (gelt–ón–uo–ti, raud–ón–uo–ti, mėlyn–uo–ti);
• jihozápadní areál (jižní část Žemaitů, Malá Litva, kaunišská západní aukštaitština) – přízvuk základového kmene a cirkumflex: metatonický v kořeni (bált–uo–ti, juód–uo–ti, márg–uo–ti; pìlk–uo–ti; mėlyn–uo–ti) nebo v adjektivním sufixu (gelt–ón–uo–ti, raud–ón–uo–ti), a také vzniklý v kořeni přesunem přízvuku z adjektivního sufixu (gẽlt–on–uo–ti, raũd–on–uo–ti).
V rámci vymezených areálů jsou možné přechodné zóny s různými typy přízvukování. Například v nářečích kaunišské západní aukštaitštiny (a pravděpodobně i šiaulišské) jsou časté jak přízvuk sufixu –uo–ti, tak přízvuk cirkumflexového kořene, někdy s oběma variantami v témže nářečí. Možné dřívější širší rozšíření přízvuku cirkumflexového kořene ve východním areálu dokládají relikty tohoto přízvukování zmíněné v pramenech z počátku 20. století u východních Aukštaitů (srov. také širší lūkuriuoti typ rozšíření přízvuku kořene u sloves v tomto areálu, viz § 9). V jednotlivých případech se vyskytují i jiné drobné odchylky od popsané geografické distribuce, které celkový obraz rozložení přízvukových typů v zásadě nenarušují.
MAPA 9. Přízvukování derivátů se sufixem –uoti od názvů barev v litevských dialektech (shrnutí)
Straipsniai / Articles
97
Page 22
SANDRA LUKŠAITĖ-RAMONIENĖ, VYTAUTAS RINKEVIČIUS
§ 22. K určení jasnější geografické distribuce derivátů od nesufixových adjektiv s cirkumflexovým kořenem (gelsvas, gėl̇tas, rausvas, melsvas, pilkšvas etc.) není doložený materiál dostačující. Jak lze očekávat, ve východním areálu nebo na jeho hranicích je doložen přízvuk sufixu (gelt-uo-ti Ds, rauso-uo-ti Šd), zatímco v jihozápadním areálu cirkumflexový přízvuk kořene (gėl̇uoti K, Gs). Jak se v tomto ohledu postupuje v nejrelevantnějším severozápadním areálu, tj. v areálu s přízvučným akutovým kořenem, bohužel nelze jasně říci. Všechny doložené příklady pocházejí z přechodné oblasti nebo z míst, kde je možné různé přízvukování; srov. přízvuk sufixu gelsv-uo-ti (Šts³³) vedle kořenového přízvuku gelsv-uo-ti (Als³⁴, Pln), rausv-uo-ti (Ggr).
3.2.4. Původ a vývoj přízvuku cirkumflexového kořene
§ 23. Přízvuk cirkumflexového kořene, který odporuje Saussurovu zákonu, nemůže být ve derivátech s akutovým sufixem –(i)úo–ti starý. Že jde o pozdní jev samotné litevštiny, ukazuje i absence jakýchkoli stop podobné metatonie v analogických lotyšských derivátech, srov. 1a. balt-uo-t ← balts; mėl̇n-uo-t ← mėl̇ns; sãrkan-uo-t ← sãrkans.
Naproti tomu akutový přízvuk kořene doložený v severozápadním areálu litevských dialektů je nejspíše třeba považovat za zachovaný archaický rys v derivátech od adjektiv s přízvukovým typem 1 (srov. § 4). U všech výše uvedených adjektiv označujících barvy s akutovým kořenem, jejichž dřívější přízvukování lze určit, lze rekonstruovat starší přízvukový typ 1:
Akcentovou hodnotu cirkumflexových kořenů gelt-, raud- lze rekonstruovat poněkud obtížněji, avšak sufixová adjektiva geltonas, raudonas, která je mají, rovněž patří v pro nás relevantní oblasti severozápadní Litvy k přízvukovému typu 1 (viz mapa LKA II 112). Proto lze i přízvuk jejich derivátů gelton-uo-ti, raudon-uo-ti považovat za pravidelný.
§ 24. Cirkumflex v kořeni („průběhová“ intonace) zřejmě vznikl jako slovotvorný rys plnící ikonickou funkci (srov. § 7). Začal označovat stavový význam (probíhající děj, viz § 11), nejspíše v opozici k významu změny stavu (tj. „stávat se takovým či onakým, jak se říká základovým slovem“, srov. DLKG 390n.⁴⁴) a/nebo kauzativnímu významu (tj. „dělat to či takovým, jak se říká základovým slovem“, srov. DLKG 387n.⁴⁵), např. *bált-uo-ti ‘být bílý, jevit se bílým’: *bált-uo-ti ‘bělat’ a/nebo ‘bělit’ (⇒ balt-uo-ti: balt-úo-ti).
§ 25. V dnešních dialektech se všechny možné typy přízvukování používají především ve významech stavu a změny stavu. Pokud jsou v nářečí možné různé typy přízvukování, většinou již (ne)závisí na valenčním významu derivátu, srov.:
• baltuoti: baltúoti ‘být nebo jevit se bílým’ (ZnŽ: Grš), báltuoti ‘tamtéž’ (ZnŽ: Slv);
• juóduoti: juodúoti ‘být, jevit se černým; čemu se černě pohybovat, hemžit se’ (ZnŽ: Lpl); pajuóduoti: pajuodúoti ‘zčernat, ztmavnout (i přeneseně: rozzlobit se, rozzuřit se)’ (ZnŽ: Grš); juóduoti ‘být, jevit se černým’ a ‘černit, zčernit’ (ŠVŽŽ);
• pilkuoti ‘být, jevit se šedým’ a ‘stávat se šedým, šedivět’ (LKŽ: Grg); išpilkuoti (LKŽ: Plt); išpilkúoti ‘zešednout’;
• raudonuoti ‘být, jevit se červeným“ a ‘červenat se’ (ŠVŽŽ);
• mėlynuoti ‘být nebo vypadat modrým’: pamėlynuoti ‘zmodrat’ (ZnŽ: Lkč)
• atd.
§ 26. Kauzativní význam je u zkoumaných sloves doložen poměrně zřídka. Jediné případy zaznamenané v LKŽ jsou: marg-úo-ti (NdŽ, Ėr), gelton-úo-ti (NdŽ), raudon-úo-ti (NdŽ, Srd, Ėr), mėlyn-uo-ti (Ėr, Pc, Lnkv). Ve všech těchto
⁴³ ŠVŽŽ; Girdenis 2008: 87 (pozn. 244); NdŽ.
⁴⁴ Nebo ve významu „vznik vlastnosti vyjádřené základovým slovem“ (LKG II 249).
⁴⁵ Nebo ve významu „propůjčení vlastnosti popsané základovým slovem někomu“ (LKG II 249).
Straipsniai / Articles
99
Page 24
SANDRA LUKŠAITĖ-RAMONIENĖ, VYTAUTAS RINKEVIČIUS
ve všech těchto případech je doložen pouze přízvuk sufixu⁴⁶. Ve východním dialektálním areálu se přízvuk sloves s tímto významem neliší od přízvuku sloves s jinými významy, srov.:
• paraudonuoti ‘zčervenat’: suraudonuoti ‘obarvit na červeno’ (LKŽ: Ėr).
§ 27. V málo početných případech, kdy jsou v jednom prameni doloženy různé přízvukové varianty téhož slovesa s různými významy, je cirkumflexový přízvuk kořene obvykle charakteristický pro stavový význam, zatímco přízvuk slovesného sufixu pro význam změny stavu nebo kauzativní význam⁴⁷, srov.:
• juóduoti ‘být, jevit se černým; čemu se černě pohybovat, hemžit se’: juodúoti ‘stávat se černým’ (ZnŽ: Snt⁴⁸; srov. též NdŽ);
• marguoti (= margaliuoti ‘v pestré, barevně bohaté proměně se lesknout, mít pestrý vzhled’): margúoti (= márginti ‘dělat pestrým, barvit pestrými barvami, protkávat pestrými barvami’), marguotis (= márgti ‘stávat se pestrým, nabývat různých barev’) (NdŽ);
• pilkuoti (a pilkúoti?⁴⁹) ‘šedě se lesknout’: pilkúoti (= pilkėti ‘šednout, zešedivět’) (NdŽ);
• raudonuoti ‘vypadat červeně’: raudonúoti ‘červenat se, stávat se nebo být červeným’ (DkšŽ).
Zajímavý případ je doložen v Šātėch (v kontaktní zóně severozápadního a jihozápadního areálu), kde je stavové sloveso bãltuoti ‘být bílým, jevit se bílým’ zaznamenáno s metatonickým cirkumflexem, zatímco slovesa změny stavu s akutem (apsijúoduoti, užjúoduoti ‘stát se černým’, pamárguoti ‘stát se strakatým, strakatět’) nebo s přízvukem sufixu (išpilkúoti ‘stát se šedým’).
§ 28. Cirkumflex v kořeni jako označení stavového významu vznikl jednak ve starších akutových kořenech s historickým přízvukem (tj. v derivátech od adjektiv přízvukového typu 1, např. báltas *1 → *bált-uo-ti ⇒ balt̃-uo-ti, srov. § 4), jednak v cirkumflexových
⁴⁶ Išskyrus nebent raudonuoti je v NdŽ doloženo tak, že jsou obě přízvukové varianty (raudonuoti a raudonúoti) uvedeny společně a všechny tři významy jsou označeny bez vztahu k přízvuku (na rozdíl od případů geltonuoti, juoduoti, marguoti, pilkuoti), nejspíše však jde pouze o redakční nepřesnost.
⁴⁷ Priešingas atvejis matomas nebent A. Baranausko užrašuose literatūriniuose tekstuose: Kàd g'àttonuoja žali lapėlei (změna stavu): Dõ g'àttonuoja plõtai kwietẽlū (stav) (autorkou obou textů je táž představitelka dialektu R5 [kupiškėnského] z Pajuodupis, srov. poznámku 31; přízvuková znaménka zřejmě doplnil Baranauskas podle svého uvážení), viz Baranowski 1920: 435, 439.
⁴⁸ Bet plg. tos pačios šnektos pajúoduoti ‚stát se černým, ztmavnout‘ (ZnŽ: Snt).
⁴⁹ Iš NdŽ užrašymo neaišku, ar užrašymas pilkúoti lze vztáhnout pouze na význam změny stavu, nebo i na význam stavu.
100
Acta Linguistica Lithuanica XCI
Page 25
Lietuvių kalbos veiksmažodžių su priesaga –(i)uoti kirčiavimo raida
v kořenech původu: předtím ztrativších přízvuk v důsledku Saussurova zákona (např. gẽl̃tas *2 → *gẽlt-uо-ti > gelt-úo-ti ⇒ gẽlt-uo-ti nebo *geltónas 1 → *gelt-ón-uo-ti ⇒ gẽlt-on-uo-ti), a možná i v těch, které odedávna nebyly přízvučné, pokud přízvuk ve derivátech dostávala slovesná přípona (tj. gẽltas *4 → *gẽlt-úo-ti ⇒ gẽlt-uo-ti; *geltónas 3 → *gelt-on-úo-ti ⇒ gẽlt-on-uo-ti, srov. § 19).
§ 29. Je pravděpodobné, že tento jev, který vznikl v určitém bodě litevského jazykového území a později se rozšířil po jeho zbytku, severozápadní nářeční areál vůbec nezasáhl. Zde se dodnes zachovalo archaické přízvukování typu balt-as → balt-uo-ti a geltón-as → geltón-uo-ti (možná také pravidelné přízvukování typu gelšv-as → gelsu-úo-ti, ačkoli údaje k tomu nejsou dostatečně průkazné, viz § 22). V přechodném areálu mezi jihozápadní a severozápadní oblastí jsou možné i různé druhotné útvary, např. zavedení cirkumflexu nikoli do kořene, nýbrž do adjektivní přípony zachovávající staré místo přízvuku (*geltón-uo-ti ⇒ gelt-õn-uo-ti), jakož i kombinace různých typů přízvukování v témže nářečí v závislosti na konkrétním slovese a/nebo jeho slovotvorném významu (srov. Šts: balt-uo-ti, mėl-en-uo-ti, gelt-õn-uo-ti: juod-uo-ti, márg-uo-ti, raud-õn-uo-ti: pilk-úo-ti; Als: márg-uo-ti: gelt-õn-uo-ti).
Naproti tomu ve východním nářečním areálu se cirkumflexní kořenový přízvuk v uvedeném typu sloves dříve nejspíše rozšířil (stejně jako v případě derivátů typu lūkuriuoti, viz § 9), třeba ne v celé oblasti, ale přinejmenším ve větším rozsahu než dnes, avšak záhy zanikl (dříve než v derivátech typu lūkuriuoti). Zánik zřejmě způsobilo stále více se prosazující dominantní přízvukování přípony u derivátů s příponou –(i)uoti a zánik potřeby rozlišovat slovesa s významem stavu od sloves se změnou stavu a/nebo rezultativním významem, protože pro tyto významy se prosadily deriváty s jinými příponami (např. balt-ėt-i, balt-in-ti). Z tohoto areálu se tento způsob přízvukování šíří po celé Litvě a dnes je kodifikován jako jediný možný ve spisovném jazyce.
3.3. Ostatní případy
§ 30. Kromě obou projednaných typů jsou doloženy i různé další deriváty s příponou –(i)uoti s nepříponovým přízvukem, které nelze považovat za staré archaismy odrážející 1. přízvukový typ základových slov, obvykle však nejsou v rozporu s zděděnou zákonitostí. U nich bývá zpravidla přízvučný akutní kořen (u jednoslabičných základových kmenů) nebo koncový slabika víceslabičných základových kmenů. Kořenový (přízvuk základového kmene) je téměř vždy doložen v západním areálu litevských nářečí (především v Malé Litvě), často vedle variant s přízvukem přípony. Pokud se tato slova užívají i ve východním areálu, mívají zde zpravidla pouze přízvuk přípony.
Straipsniai / Articles
101
Page 26
SANDRA LUKŠAITĖ-RAMONIENĖ, VYTAUTAS RINKEVIČIUS
§ 31. Z těchto sloves je třeba především zmínit různé onomatopoické, interjekčně odvozené nebo podobné deriváty expresivního významu, srov. čiulb-uo-ti (K; srov. čiulb-uo-ti Pn, Plš, Dv), gyv-uo-ti (o dudkovi) (Alk; srov. gyv-uo-ti Tvr, Ar); čiuvyr-uo-ti (K, Sch⁵⁰; srov. čiuvyr-uo-ti K⁵¹), grėvež-uo-ti (K⁵², Erž, Up; srov. grevež-uo-ti J), kàbar-iuo-ti (K, NdŽ, Nt, Erž; srov. kabar-iuo-ti Ds, Ktk), kàkal-iuo-ti(s) (K, Gs, Skr, Brt, Įrb, Vdk, VŠR, Rs), lėket-uo-ti (K; srov. leket-úo-ti Dbk, Dgl, An, Kp), màdar-uo-ti (K, Pžrl; srov. madar-úo-ti J, KDonel, Vj), tàlaž-uo-ti (K, NdŽ, Prk, Sg); vìnžel-iuo-ti (K) atd.
§ 32. Kořenový přízvuk nepřekvapuje ani u různých germanismů nebo derivátů z germanismů, zvláště hojných v Malé Litvě, např. býdel-iuo-ti, búter-iuo-ti, ėbel-iuo-ti, jómark-uo-ti, púder-iuo-ti, šéker-iuo-ti, šiūpel-iuo-ti, tůlk-uo-ti; màgal-iuo-ti, pỹpel-iuo-ti, ėkel-iuo-ti; kliùper-iuo-ti, mùster-iuo-ti. Zde může především odrážet kořenový přízvuk německých slov, avšak v případech, kdy lze slovesa chápat jako vlastní litevské deriváty, bývají základová slova zpravidla podstatná jména 1. přízvukového typu, a podléhají tedy zděděné zákonitosti, srov. býdelis 1, búteris 1, ėbelis 1, jómarkas 1/3ᵃ, màngalis 1 (a mangalỹs 3ᵇ), púderis 1, šiūpelis 1, tůlkas 1(/2), kliùperis 1, mùsteris 1⁵³.
§ 33. Část sloves s -(i)uoti doložených u F. Kuršaita lze odvodit od sloves s -(i)oti (vznikla v důsledku pro nářečí Malé Litvy typického zaměňování samohlásek o a uo, srov. Zinkevičius 1994: 34), od nichž mohla převzít i pro tato slovesa, především iterativa, poměrně obvyklý akutový kořenový přízvuk (srov. Stundžia 2014: 178), např. áušč-iuo-ti, gãšči-uo-ti, páik-iuo-ti, páin-iuo-ti, rùišč-iuo-ti, týč-iuo-tis, žiáuk(š)č-iuo-ti (srov. v jiných nářečích a/nebo ve spisovném jazyce aušč-uo-ti, gãšči-o-ti, páik-io-ti, páin-io-ti, rùišč-io-ti, týč-io-tis, žiáukšč-io-ti)⁵⁴.
⁵⁰ Viz Schleicher 1857: 224. V LKŽ je kořenový přízvuk chybně připsán také slovníku P. Ruigyse (R). Ve skutečnosti je v tomto slovníku doložen přízvuk přípony a možná také jiná přípona, tj. Cžiwirója (viz Ruhig 1747: 243).
⁵¹ Viz Kurschat 1874: 24, s. v. Lerche.
⁵² LKŽ u tohoto slova mezi prameny K neuvádí, zřejmě proto, že je v Kuršaitově slovníku doloženo v heslovém hnízdě grévežoti (viz Kurschat 1883: s. v.).
⁵³ Obecnou tendenci nenarušuje ani jediný Kuršaitův doklad pỹpelỹs 3ᵇ pouze s mobilním přízvukem, pokud bychom sloveso pỹpel-iuo-ti spojovali přímo s něm. nář. pîpeln (srov. LKŽ: s. v.).
⁵⁴ Srov. také varianty: pánč-iuo-ti: pánč-io-ti; súp-úo-ti: súp-o-ti; dárgan-úo-ti: dárgan-ó-ti; gárban-iuo-ti: gárban-ó-ti; úkan-uo-ti: úkan-ó-ti; ãšar-uo-ti: ãšar-ó-ti; vãkar-uo-ti: vãkar-ó-ti; vãsar-uo-ti: vãsar-ó-ti; grėvež-uo-ti: grėvež-o-ti. Kořenový přízvuk u nich lze často vysvětlit i jinými příčinami probíranými v článku (1. přízvukovým typem základového slova, onomatopoickým původem atd.).
102
Acta Linguistica Lithuanica XCI
Page 27
Lietuvių kalbos veiksmažodžių su priesaga –(i)uoti kirčiavimo raida
4. SHRNUTÍ
§ 34. V dějinách přízvukování litevských derivátů s příponou –(i)uo-ti lze vyzdvihnout tyto hlavní vývojové procesy:
1. V nejranější rekonstruovatelné etapě fungovala přípona jako nedominantní silná: deriváty od slov s pevným přízvukem (silných kmenů) dostávaly přízvuk v kořeni (základovém kmeni), zatímco deriváty od slov s mobilním přízvukem (slabých kmenů) v příponě.
2. Když se u derivátů od silných neakutových kmenů (přesněji kmenů s neakutovou poslední kmenovou slabikou) přízvuk v důsledku Saussurova zákona přesunul z kořene (přesněji z poslední slabiky základového kmene) do přípony, zůstal nepříponový přízvuk možný pouze u derivátů od slov s akutovými základovými kmeny (přesněji s akutovou poslední nebo předposlední slabikou jakéhokoli intonačního typu a kvantity) (např. substantiv 1. přízvukového typu).
3. S prosazováním principu akcentové dominance v přízvukování derivátů se začal i u zbývajících derivátů s nepříponovým přízvukem zobecňovat převládající přízvuk přípony. Tento proces je v současném spisovném jazyce v zásadě ukončen, avšak případy zachovaného nepříponového přízvuku u derivátů od substantiv 1. přízvukového typu ještě dokládají texty M. Daukši, slovník F. Kuršaita, rané normativní práce a současná nářečí.
4. Po působení Saussurova zákona se v litevštině začala tvořit nová slovesa s cirkumflexním kořenovým přízvukem, v nichž cirkumflex plnil ikonickou funkci: označoval pomalý, protáhlý děj nebo stav. Existovaly dva typy takových derivátů: lūk-ur-iuo-ti a balt-uo-ti.
5. Deriváty typu Lūkuriuoti vznikly rozšířením přípony –(i)uo-ti u derivátů s příponami –ur-ti, –ul-ti, pro něž byl charakteristický kořenový cirkumflex jako označení významu protáhlého děje/stavu. Cirkumflexní kořenový přízvuk přešel i do sloves s –uo-ti a s jinými příponami od nich odvozených (např. lūkūr-iau-ti etc.). Podle údajů pramenů z XX. století byl cirkumflexní kořenový přízvuk rozšířen téměř po celém litevském jazykovém území, avšak ve východní části Litvy se vedle něj již na mnoha místech prosadil přízvuk přípony.
6. U sloves typu Bālţuoti, tj. derivátů od adjektiv označujících barvy (a jiné podobné vlastnosti), vznikl kořenový cirkumflex nejspíše ve snaze odlišit slovesa s významem stavu (protaženého děje) od sloves se změnou stavu a/nebo rezultativním významem. Toto přízvukování je rozšířeno především v jihozápadním areálu litevských nářečí. Do severozápadního areálu se nejspíše nikdy nedostalo, zatímco ve východním areálu je již ve XX. století téměř vytlačil přízvuk přípony.
Straipsniai / Articles
103
Page 28
SANDRA LUKŠAITĖ-RAMONIENĖ, VYTAUTAS RINKEVIČIUS
7. Normativní práce z XX.–XXI. století dokládají postupný zánik cirkumflexního přízvuku kořene (základového kmene) a prosazování přízvuku přípony u obou typů sloves. Ve spisovném jazyce u derivátů typu baltuoti nepříponový přízvuk již zcela zanikl, zatímco u derivátů typu lūkuriuoti je ještě možný jako vedlejší přízvuková varianta.
8. V západním nářečním areálu, který lépe zachoval nepříponový přízvuk, se tento přízvuk mohl objevit i v dalších slovech novějšího původu, obvykle bez porušení zděděné zákonitosti, podle níž je přízvuk možný pouze v akutové slabice jednoslabičného základového kmene nebo v koncové slabice víceslabičného základového kmene. Může jít o slovesa napodobující zvuky skutečnosti (např. čivyr-u̯o-ti) nebo označující expresivní děj (např. tālaž-u̯o-ti), germanismy nebo deriváty z germanismů (např. býdel-iu̯o-ti), přepracované deriváty s příponou –(i)oti (např. páin-iu̯o-ti).
ZKRATKY
(Není-li uvedeno jinak, zdrojem zkratek je LKŽ)
Ad – Adutiškis, okres Švenčionys
Alk – Alksnėnai, okres Vilkaviškis
Als – Alsėdžiai, okres Plungė
Alv – Alovė, okres Alytus
Alz – Alizava, okres Kupiškis
An – Anykščiai
Ar – Ariogala, okres Raseiniai
Arm – Armoniškės, okres Varanavas, oblast Grodno, Bělorusko
Bbr – vesnice Bebruliškės a okolí (KzR)
Bd – Būdvietis, okres Lazdijai
Br – městečko Barzdai a okolí (ZnŽ)
Brs – Barstyčiai, okres Skuodas
Brš – Birštonas, okres Prienai
Brt – Bartninkai, okres Vilkaviškis
Bsg – Baisogala, okres Radviliškis
104
Acta Linguistica Lithuanica XCI
Page 29
Lietuvių kalbos veiksmažodžių su priesaga –(i)uoti kirčiavimo raida
Dauk – Daukšiai, okres Skuodas (ŠVŽŽ)
Dbč – Dubičiai, okres Varėna
Dbk – Debeikiai, okres Anykščiai
Dgl – Daugiliai, okres Utena
Dglš – Daugel iškis, okres Ignalina
Dkš – Daukšiai, okres Marijampolė
Dnr – Daunoriai (Dauroniai), okres Vilija [Bělorusko] (LŽŽ)
Dov – Dovilai, okres Klaipėda
Dr – Dirvonėnai, okres Šiauliai (DunŽ; nezaměňovat s LKŽ: Dr – Darbenai, okres Kretinga)
Drk – Derkinčiai, okres Skuodas (ŠVŽŽ)
Drsk – Druskininkai
Ds – Dusetos, okres Zarasai
Dv – Dieveniškės, okres Šalčininkai
Dvr – Dvariškės, obec v okolí Dieveniškės (DvŽ)
End – Endriejavas, okres Klaipėda
Ėr – Ėriškiai, okres Panevėžys
Erk – Erkšva, okres Skuodas (ŠVŽŽ)
Erž – Eržvilkas, okres Jurbarkas
Ged – Gedrimai, okres Skuodas (ŠVŽŽ)
Ggr – Gegėnai, okres Plungė
Gr – Grybiškės, obec v okolí Poškonių (DvŽ)
Grg – Gargždai, okres Klaipėda
Grk – Girkalnis, okres Raseiniai
Grl – Garliava, okres Kaunas
Grš – Griškabūdis, okres Šakiai
Gršl – Grušlaukė, okres Kretinga
Grz – Gruzdžiai
Gs – Geist arai (Didvydžiai), okres Vilkaviškis
Straipsniai / Articles
105
Page 30
SANDRA LUKŠAITĖ-RAMONIENĖ, VYTAUTAS RINKEVIČIUS
Gvlt – vesnice Gavaltuvos a okolí (KzRŽ)
Yl – Ylakiai, okres Skuodas
Ylk – Ylakačiai, okres Skuodas (ŠVŽŽ)
Įp – Įpiltis, okres Kretinga (ŠVŽŽ)
Jdr – Judrėnai, okres Klaipėda
Jnk – Jankai, okres Šakiai
Jnšk – Joniškėlis, okres Pasvalys
Jrb – Jurbarkas
Jž – Južintai, okres Rokiškis
Kb – Kabeliai, okres Varėna
Kdž – Kadžiai, okres Skuodas (ŠVŽŽ)
Kern – Kernai, okres Skuodas (ŠVŽŽ)
Kl – Kuliai, okres Plungė
Kli – Kliukščionys, okres Pastavy, vitebská oblast, Bělorusko
Klt – Kaltanėnai, okres Švenčionys
Klvr – Kalvarija, okres Marijampolė
KlvrŽ – Žemaičių Kalvarija
Knv – Kaniava, okres Varėna
Kp – Kupiškis
Kra – Krakės, okres Skuodas (ŠVŽŽ)
Krd – Kirdeikiai, okres Utena
Krkl – Karklenai, okres Kelmė
Krok – Krokiškialaukis, okres Alytus
Krs – Karsakiškis, okres Panevėžys
Krš – Kuršėnai, okres Šiauliai
Krtn – Kretinga
Kt – Keturvalakiai, okres Vilkaviškis
Ktk – Kuktiškės, okres Utena
106
Acta Linguistica Lithuanica XCI
Page 31
Lietuvių kalbos veiksmažodžių su priesaga –(i)uoti kirčiavimo raida
Kul – Kuliai, okres Skuodas (ŠVŽŽ)
Kur – Kurkliai, okres Anykščiai
Kv – Kvėdarna, okres Šilalė
KzR – Kazlų Rūda (Kazlai), okres Marijampolė
Ldk – Lyduokliai, okres Ukmergė
Lel – Leliūnai, okres Utena
Lyk – Lyksūdė, okres Skuodas (ŠVŽŽ)
Lk – Luokė, okres Telšiai
Lkč – Lekečiai, okres Šakiai
Lkm – Linkmenys
Lkš – Lukšiai, okres Šakiai.Linkm
Lnkv – Linkuva, okres Pakruojis
Lp – Leipalingis, okres Lazdijai
Lpl (1) – Lieplaukė, okres Telšiai
Lpl (2) – vesnice Liepalotų (okolí Lukšiai) a okolí (ZnŽ; nezaměňovat s LKŽ: Lpl – Lieplaukė, okres Telšiai)
Lš – Liškiava, okres Varėna
Lu – Luknės, okres Skuodas (ŠVŽŽ)
Lzd – Lazdijai
Mc – Maciūčiai, obec v okolí Dieveniškės (DvŽ; nezaměňovat s LKŽ: Mc – Kazimieras Macius [...])
Med – Medsėdžiai, okres Skuodas (ŠVŽŽ)
Mlk – Milkūnai, obec v okolí Milkūnai (DvŽ; nezaměňovat s LKŽ: Mlk – Malkava, okres Mstislav, mogilevská oblast, Bělorusko)
Mlt – Molėtai
Mrc – Marcinkonys, okres Varėna
Mrj – Marijampolė
Mrs – Miroslavas, okres Alytus
Ms – Mosėdis, okres Skuodas
Straipsniai / Articles
107
Page 32
SANDRA LUKŠAITĖ-RAMONIENĖ, VYTAUTAS RINKEVIČIUS
Mst – Musteika (PPAŽ)
Mtl – Meteliai, okres Lazdijai
Mžk – Mažeikiai
Nm – Kudirkos Naumiestis, okres Šakiai
Nmk – Nemakščiai, okres Raseiniai
Nsm – Nuosamai, okres Skuodas (ŠVŽŽ)
Nt – Notėnai, okres Skuodas
Ob – Obeliai, okres Rokiškis
Pal – Paluknė, okres Skuodas (ŠVŽŽ)
Pc – Pociūnėliai, okres Radviliškis
Pgg – Pagėgiai
Pkš – Pakšteliai, okres Šiauliai (DūnŽ)
Pl – Palėvenė, okres Kupiškis
Pln – Plungė
Plš – Palušė, okres Ignalina
Plt – Plateliai, okres Plungė
Plv – Pilviškiai, okres Vilkaviškis
Plvn – Panevėnėlė, okres Kupiškis
Pn – Panevėžys
Pnd – Pandėlys, okres Rokiškis
PnmR – Panemunis, okres Rokiškis
Ppl – Papilys, okres Biržai
Prk – Priekulė, okres Klaipėda
Prlg – Prialgava, okres Skuodas (ŠVŽŽ)
Prng – Paringys, okres Ignalina
Psl – Pasaliai, okres Vilija [Bělorusko] (LzŽ)
Pš – Pašvitinys, okres Pakruojis
Pv – Pivašiūnai, okres Alytus
108
Acta Linguistica Lithuanica XCI
Page 33
Lietuvių kalbos veiksmažodžių su priesaga –(i)uoti kirčiavimo raida
Pvn – Pavandenė, okres Telšiai
PvnR – východní část okolí Pavandenė (okresy Telšiai a Kelmė) (DūnŽ)
Rm (2) – Rimašiai, obec v okolí Poškonių (DvŽ; nezaměňovat s LKŽ: Rm – Ramygala, okres Panevėžys)
Rs – Raseiniai
Rš – Rimšė, okres Ignalina
Rt – Rietavas, okres Plungė
Rud – Rudnia, okres Varėna
Sg – Saugos, okres Šilutė
Skp – Skapiškis, okres Kupiškis
Skr – Skirsnemunė, okres Jurbarkas
Slm – Salamiestis, okres Kupiškis
Slnt – Salantai, okres Kretinga
Slv – Slavikai, okres Šakiai
Smal – Smalvos, okres Zarasai
Smln – Smalininkai, okres Jurbarkas
Smn – Simnas, okres Alytus
Snt – Sintautai, okres Šakiai
Sr – Siaurimai, obec v okolí Poškonių (DvŽ; nezaměňovat s LKŽ: Sr – Feliksas Sragys […])
Srd – Seredžius, okres Jurbarkas
Srj – Serijai, okres Lazdijai
Straipsniai / Articles
109
Page 34
SANDRA LUKŠAITĖ-RAMONIENĖ, VYTAUTAS RINKEVIČIUS
Srp – Serapinai, okres Kretinga (ŠVŽŽ)
Srpt – Sriauptai, okres Skuodas (ŠVŽŽ)
Srv – Surviliškis, okres Kėdainiai
Šd – Šeduva, okres Radviliškis
Šek – Šekai, okres Skuodas (ŠVŽŽ)
Šk – Šakiai
Škn – Šakyna, okres Šiauliai
Šil – Šilalė
Šlt – Šaltiniai, obec v okolí Dieveniškės (DvŽ)
Šmn – Šimonys, okres Kupiškis
Šn – Šunskai, okres Marijampolė
Šts – Šatės, okres Skuodas
Šv – Švėkšna, okres Šilutė
Švnč – Švenčionys
Tl – Telšiai
Trg – Tauragė
Trgn – Tauragnai, okres Utena
Trk – Tirkšliai, okres Mažeikiai
Trkn – Truikinai, okres Skuodas
Tvr – Tverečius, okres Ignalina
Up – Upyna, okres Šilalė
Ut – Utena
Užv – Užventis, okres Kelmė
Vab – Vabalai, okres Skuodas (ŠVŽŽ)
Varn – Varniai, okres Telšiai
Vdk – Viduklė, okres Raseiniai
Vds – Vidsodis, okres Kelmė (DūnŽ)
Vgr – Vegeriai, okres Akmenė
110
Acta Linguistica Lithuanica XCI
Page 35
Lietuvių kalbos veiksmažodžių su priesaga –(i)uoti kirčiavimo raida
Vin – Vindeikiai, okres Skuodas (ŠVŽŽ)
Vj – Vajasiškis, okres Zarasai
Vkš – Viekšniai, okres Mažeikiai
Vkšn – Viekšnaliai, okres Telšiai (DūnŽ)
Vlk – Valkininkai, okres Varėna
Vlkv – Vilkaviškis
Vrp – Varputėnai, okres Šiauliai (DūnŽ)
VšR – Višakio Rūda, okres Marijampolė
Vvr – Veviržėnai, okres Klaipėda
Vž – Vežaičiai, okres Klaipėda
Zrv – Zervynos (PPAŽ)
Žbr – Žebrokai, okres Skuodas (ŠVŽŽ)
Že – Žemytė, okres Skuodas (ŠVŽŽ)
Žlt – vesnice Žaltynų a okolí (ZnŽ)
Žr (1) – Žarėnai, okres Telšiai
Žr (2) – Žiūrai (PPAŽ; nezaměňovat s LKŽ: Žr – Žarenai, okres Telšiai)
Žvr – Žvirgždaičiai, okres Šakiai
Žž – Žižmai, obec v okolí Dieveniškės (DvŽ; nezaměňovat s LKŽ: Žž – Žiežmariai, okres Kaišiadorys)
KONVENČNÍ ZNAKY
>, < – fonetický vývoj
⇔, ⇐ – nefonetický vývoj (změna v důsledku analogie apod.)
→, ← – směr derivace
Straipsniai / Articles
111
Page 36
SANDRA LUKŠAITĖ-RAMONIENĖ, VYTAUTAS RINKEVIČIUS
ŠALTINIAI
A Bar – Antano Baranausko tarmių tekstai (žr. Baranowski 1920: 435, 439).
BŽ – Jono Barono žodynas (žr. Baronas 1932).
KBūg – Kazimiero Būgos raštai (žr. Būga 1959: 144, 488).
D kšŽ – Daukšių krašto žodynas, aut. V. Labutis, Vilnius: Alma littera, 2002.
DLKŽ – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, įvairūs leidimai, e. variantas, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas. Prieiga internete: https://ekalba.lt/dabartines-lietuviu-kalbos-zodynas/.
DrskŽ – Druskininkų tarmės žodynas, aut. G. Naktinienė, A. Paulauskienė, V. Vitkauskas, Vilnius: Mokslas, 1988.
DūnŽ – Šiaurės rytų dūnininkų šnektų žodynas, aut. V. Vitkauskas, Vilnius: Mokslas, 1976.
DvŽ – Dieveniškių šnektos žodynas 1–2, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2005–2010.
J – Antano Juškos žodynas ir nespausdintos dalies rankraštis (cituojama pagal LKŽ).
K – Frydricho Kuršaičio žodynai (žr. Kurschat 1870–1874; 1883).
KDonel – Kristijono Donelaičio tekstai (cituojama pagal LKŽ).
KltŽ – Kaltanėnų šnektos žodynas, aut. A. Vilutytė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008.
KpŽ – Kupiškėnų žodynas 1–4, aut. K. Vosylaitė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2007–2014.
KrtnŽ – Kretingos tarmės žodynas, aut. J. Aleksandravičius, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2011.
KzRŽ – Kazlų Rūdos šnektos žodynas 1–2, aut. A. Pupkis, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas.
LKŽ(e) – Lietuvių kalbos žodynas 1–20 (1941–2002), e. variantas, red. kolegija G. Naktinienė, J. Paulauskas, R. Petrokienė, V. Vitkauskas, J. Zabarskaitė, vyr. red. G. Naktinienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2008 (atnaujinta versija, 2018). Prieiga internete: https://ekalba.lt/lietuviu-kalbos-zodynas/.
LzŽ – Lazūnų tarmės žodynas, aut. J. Petrauskas, A. Vidugiris, Vilnius: Mokslas, 1985.
112
Acta Linguistica Lithuanica XCI
Page 37
Lietuvių kalbos veiksmažodžių su priesaga –(i)uoti kirčiavimo raida
N d Ž – Wörterbuch der litauischen Schriftsprache. Litauisch-Deutsch / Lietuvių rašomosios kalbos žodynas. Lietuviškai-vokiška dalis 1–5, bearb. / sud. M. Niedermann, A. Senn, F. Brender, A. Salys, Heidelberg: Carl Winters Universitätsverlag, 1932–1965.
PPAŽ – Pietinių pietų aukštaičių šnektų žodynas 1–2, aut. A. Leskauskaitė, V. Ragaišienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2016–2019.
R – Pilypo Ruigio žodynas (žr. Ruhig 1747).
S ch – Augusto Schleicherio darbai (žr. Schleicher 1857).
Š V Ž Ž – Šiaurės vakarų žemaičių žodynas 1–2, aut. R. Vanagienė, Vilnius: Lietuvių kalbos institutas, 2014–2015.
V aig Ž – Dabartinės Vaigu vos šnektos žodynas, aut. I. Švarcaitė, Vilnius: Versmė, 2023.
V d š Ž – Vidiškių šnektos žodynas, aut. Ž. Markevičienė, A. Markevičius, Vilnius: Lietuvos edukologijos universitetas, Lietuvių kalbos institutas, 2014.
Z n Ž – Zanavykų šnektos žodynas 1–3, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2003–2006.
L I T E R A T Ū R A
B a r a n o w s k i A n t o n 1920: Litauische Mundarten 1: Texte, Leipzig: Verlag von K. F. Koehler.
B a r o n a s J o n a s 1932: Rusų–lietuvių žodynas, 2-as leidimas, Kaunas: Sakalo bendrovė.
B ū g a K a z i m i e r a s 1959: Rinktiniai raštai 2, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.
B ū g a K a z i m i e r a s 1961: Rinktiniai raštai 3, Vilnius: Valstybinė politinės ir mokslinės literatūros leidykla.
D L K G – Dabartinės lietuvių kalbos gramatika, red. V. Ambrazas, 4-oji pataisyta laida, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas, 2006.
D y b o V l a d i m i r A. 1981: Slavjanskaja akcentologija. Opyt rekonstrukcii sistemu akcentnych paradigm v praslavjanskom, Moskva: Nauka.
G i r d e n i s A l e k s a s 2003: Teoriniai lietuvių fonologijos pagrindai, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.
G i r d e n i s A l e k s a s 2008: Žemaičių dzūkai. Tekstai su komentarais, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.
G i r d e n i s A l e k s a s 2012: Šiaurės žemaičių Skuodo zona. Tekstai su komentarais, Vilnius: Vilniaus universiteto leidykla.
Straipsniai / Articles
113
Page 38
SANDRA LUKŠAITĖ-RAMONIENĖ, VYTAUTAS RINKEVIČIUS
Kurschat Friedrich 1870–1874: Deutsch-littauisches Wörterbuch 1–2, Halle: Verlag der Buchhandlung des Waisenhauses.
Kurschat Friedrich 1883: Littauisch-deutsches Wörterbuch, Halle a. S.: Verlag der Buchhandlung des Waisenhauses.
Laigonaitė Adelė 1978: Lietuvių kalbos akcentologija, Vilnius: Mokslas.
Laigonaitė Adelė 2002: Lietuvių kalbos akcentologija, Vilnius: Gimtasis žodis.
LKA II – Lietuvių kalbos atlasas 2: Fonetika, ats. red. K. Morkūnas, Vilnius: Mokslas, 1982.
LKG II – Lietuvių kalbos gramatika 2: Morfologija, vyr. red. K. Ulvydas, Vilnius: Mintis, 1971.
Rinkevičius Vytautas 2010: Kai kurie teoriniai morfologinės akcentologijos koncepcijos aspektai. – Baltistica 56(1), 9–43.
Rinkevičius Vytautas 2015: Baltų ir slavų kalbų kirčiavimo istorija 1, Vilnius: Vilniaus universitetas.
Philipp Ruhig 1747: Littauisch-Deutsches und Deutsch-Littauisches Lexicon, [Königsberg:]: J. H. Hartung.
Schleicher August 1857: Litauisches Lesebuch und Glossar, Prag: J. G. Calve’sche Verlagsbuchhandlung.
Skardžius Pranas 1935: Daukšos akcentologija, Kaunas: VDU Humanitarinių mokslų fakultetas.
Skardžius Pranas 1943: Lietuvių kalbos žodžių daryba, Vilnius: Lietuvos mokslų akademija, Lietuvių kalbos institutas.
Skardžius Pranas 1998: Raštai 3, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.
Skardžius Pranas 1999: Raštai 5, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidybos institutas.
Stundžia Bonifacas 1985: Lietuvių bendrinės kalbos kirčiavimo sistema, Vilnius: Petro ofsetas.
Stundžia Bonifacas 2014: Bendrinės lietuvių kalbos akcentologija, Vilnius: Eugrimas.
Šlapelis Jurgis 1920–1922: Lietuvių kalbos žodynas, išverstas rusiškai, lenkiškai ir vokiškai, Vilnius: „Žaibo“ spaustuvė.
Šlapelis Jurgis 1921: Lietuvių ir rusų kalbų žodynas, Vilnius: M. Šlapelienės knygynas, „Žaibo“ spaustuvė.
Šlapelis Jurgis 1929: Lenkiškas lietuvių kalbos žodynėlis, Vilnius: „Rucho“ spaustuvė.
114
Acta Linguistica Lithuanica XCI
Page 39
Lietuvių kalbos veiksmažodžių su priesaga –(i)uoti kirčiavimo raida
Šlapelis Jurgis 1940: Kirčiuotas lenkiškas lietuvių kalbos žodynas, antroji laida, Vilnius: M. Šlapelienės Lietuvių Knygynas, spaustuvė „Raida“.
VLKK 2005: Valstybinė lietuvių kalbos komisija. Rekomendacija Dėl kai kurių priesaginių veiksmažodžių kirčiavimo, 2005 m. gegužės 5 d., Nr. R–8 (k–15).
VLKK 2013: Valstybinė lietuvių kalbos komisija. Protokolinis nutarimas Dėl Valstybinės lietuvių kalbos komisijos 2005 m. gegužės 5 d. rekomendacijos Nr. R–8 (k–15) „Dėl kai kurių priesaginių veiksmažodžių kirčiavimo“ pakeitimo ir papildymo, 2013 m. spalio 3 d., Nr. PN–10 (k–15.1).
Zinkevičius Zigmas 1992: Lietuvių kalbos istorija 5: Bendrinės kalbos iškilimas, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.
Zinkevičius Zigmas 1994: Lietuvių kalbos dialektologija, Vilnius: Mokslo ir enciklopedijų leidykla.
Accentuation History of Lithuanian Verbs in –(i)uoti
SUMMARY
In the accentuation history of Lithuanian verbs in –(i)uoti, the following processes could be observed:
1. In the earliest reconstructible stage, the suffix –(i)uo– functioned as a non-dominant strong one: verbs derived from accentually immobile words were stressed on the root (derivational base), e.g., vẽj–uo–ti ← vẽj–as a. p. 1, while verbs derived from mobile words were stressed on the suffix, e.g., kelm–úo–ti ← kẽlm–as a. p. 3.
2. In verbs derived from immobile non-acute words (more precisely, words with a non-acute stem-final syllable, e.g., a. p. 2 nouns), the stress shifted from the root (i.e. the last syllable of the derivational base) to the suffix due to Saussure’s law, e.g. *par̃š–uo–ti > parš–úo–ti (← par̃š–as a. p. 2), making non-suffix stress impossible save in verbs derived from immobile acute words (i.e. words with an acute stem-final syllable or a stressed non-stem-final syllable regardless of tone/quantity, e.g. a. p. 1 nouns).
3. With the spread of accentual dominance in derivatives, suffix stress came to be generalized to verbs that had retained their non-suffix stress after Saussure’s law. This generalization has already been largely completed in today’s standard Lithuanian, but instances of retained non-suffix stress in verbs derived from a. p. 1 nouns are attested in Mikalojus Daukša’s texts, Friedrich Kurschat’s dictionary, early normative dictionaries, and modern dialects.
Straipsniai / Articles
115
Page 40
SANDRA LUKŠAITĖ-RAMONIENĖ, VYTAUTAS RINKEVIČIUS
4. In the period after Saussure’s law, new verbs with a stressed circumflex root began to appear, in which the circumflex had an iconic function: it marked a slow, prolonged action or state. There were two types of such verbs, exemplified by lūk-ur-iuo-ti and balt-uo-ti, respectively.
5. The lūkuriuoti type is the result of the extension of the suffix -(i)uoto verbs in -ur-ti and -ul-ti, which were characterized by root circumflex as a marker of attenuate durative meaning. Root circumflex was transferred from these verbs to -(i)uo-ti verbs, as well as to other suffixal verbal formations (e.g. lūkur-iau-ti etc.). According to 20th-century sources, this circumflex root stress is shared by almost all Lithuanian dialects, albeit, in much of eastern Lithuania, it is attested alongside suffix-stressed forms.
6. In baltuoti-type verbs, i.e. derivatives from adjectives denoting colors (and similar qualities), the root circumflex has probably emerged as a means to distinguish essive verbs from fientive and/or factitive verbs. This accentuation type (i.e. circumflex root stress) is mainly found in southwestern dialects. It has probably never existed in north-western Lithuania, where the inherited form balt-uo-ti is still in use, whereas, in the east, it was almost totally displaced by suffix stress (i.e. balt-úo-ti) in the 20th century.
7. The normative works from the 20th and 21st centuries testify to the gradual disappearance of circumflex root stress and the spread of suffix stress in both types of verbs. In standard Lithuanian, non-suffix stress has completely disappeared in baltuoti-type verbs, while it is still possible in the lūkuriuoti-type verbs.
8. In western Lithuanian dialects (especially in Lithuania Minor), non-suffix stress may also appear in various other verbs of more recent origin, usually without violating the inherited principle that stress is only possible in acute monosyllabic roots or non-final syllables of multisyllabic derivational bases. These can be onomatopoeic (e.g. čivyr-uo-ti) or otherwise expressive verbs (e.g. tālaž-uo-ti), recent Germanisms (e.g. bȳdel-iuo-ti), and remodeled verbs in -(i)oti (e.g. páin-iuo-ti).
Įteikta 2024 m. birželio 25 d.
SANDRA LUKŠAITĖ-RAMONIENĖ Baltistikos katedra Vilniaus universitetas Universiteto g. 5, LT-01131 Vilnius, Lietuva [email protected][email protected]
VYTAUTAS RINKEVIČIUS Vilniaus universitetas Baltistikos katedra Vilniaus universitetas Universiteto g. 5, LT-01131 Vilnius, Lietuva vytautas.rinkevič[email protected]
