Stasys ZAJANKAUSKAS

K NĚKTERÝM OBECNÝM TECHNICKÝM TERMÍNŮM

Nejprve by měl být uspořádán systém obecných technických termínů. Jazykovědci navrhují držet se zásady, že do terminologických norem by měly být zařazovány pouze termíny, které se nyní používají, již se vžily a nevyvolávají pochybnosti. Bohužel dosud není žádná skupina termínů náležitě normována a systematizována.

Otázky terminologie: nové termíny by měly být zveřejňovány ve vhodném tisku, posuzovány, kritizovány a včas opravovány. Bohužel takový vhodný tisk jako by ani neexistoval.

Při přípravě norem pro elektronickou terminologii se v celé své naléhavosti ukázala nejasnost vztahů mezi neustálenými obecnými technickými pojmy „zařízení“, „přístroj“ a „prvek“. Nedostatečně jasné jsou také termíny význam a hodnota, režim a činnost. Stručně je také probereme.

Čím se zařízení liší od prvku?

Domnívám se, že při rozhodování, jak lépe nazvat určitý objekt – zařízení, či prvek –, je důležité správně pochopit některé strategické jazykové otázky. Co tím chci říci, bude zřejmé z příkladu.

Například sako lze nazvat součástí oděvu, ale takové označení má smysl pouze tehdy, když skutečně chceme mluvit o skladbě oděvu a jeho jednotlivých částech. Ve všech ostatních případech by se sako mělo nazývat oděvem, a ne nějakým prvkem. Lze přece dojít k závěru, že v podstatě všechno je prvkem něčeho obecnějšího, ale termín prvek bychom podle mého názoru měli používat střídmě.

Takové vztahy by měly platit i mezi termíny zařízení a prvek. Domnívám se, že termín prvek bychom měli používat pouze tehdy, když chceme skutečně zdůraznit, že nezkoumáme strukturu nějakého útvaru, přístroje, aparátu či zařízení a jeho jednotlivé části. V ostatních případech je třeba najít vhodný termín pro označení rozlišovacího druhu objektu.

65

Například právě proto se tranzistor, dioda a tyristor, přestože se nejčastěji používají jako prvky obvodů, definují jako polovodičové součástky (takto jsou definovány i v mnoha dalších jazycích: angl. – semiconductor device, franc. – dispositif à semiconducteurs atd. Jen Němci je nazývají „polovodičovými konstrukčními prvky“).

Jaký je rozdíl mezi součástkou a zařízením?

Potřebujeme obecný název pro integrované obvody, polovodičové měniče, snímače, diody, tranzistory a tyristory. Většina z nich jsou pouze prvky, součástky, ale jsou mezi nimi i takové, které není vhodné nazývat prvkem. Mnohé se nazývají polovodičovými součástkami. Pro nejednoho je to nezvyklé nebo dokonce nepřijatelné. Něco jiného je zařízení.

Uvedené součástky mohou být samostatnými výrobky, jako jednotlivé prvky sestavy (pak se nazývají komponenty). Mohou být také prvky složitější monolitické struktury, které nemají ani vývody a nejsou viditelné ani pod mikroskopem. Například základními strukturními prvky integrovaných obvodů jsou v podstatě tranzistory, kterých mohou být tisíce či miliony. Polovodičový obvod však mezinárodní normy řadí do obecnější a širší třídy polovodičových součástek (angl. semiconductor devices), tedy do téže třídy jako tranzistory. Při definování například tranzistoru je tedy třeba nazývat jej součástkou. Tento pojem navíc zahrnuje zároveň tranzistor jako prvek i jako komponentu! Někteří jim říkají součástky, jiní zařízení. Rusové a Poláci jim říkají „zařízení“, Němci „konstrukční prvky“, zatímco Angličané a Francouzi používají nejobecnější termín, který podle mého názoru označuje součástku, nikoli však zařízení. Také Litevcům je třeba takový obecný název. Domnívám se, že pro něj by se nejlépe hodilo slovo součástka, jehož lexikální význam dosud není jednoznačně ustálen ani systematicky vymezen. Ve skutečnosti by zařízení mělo označovat pouze určitý „součástkový celek určený konečnému uživateli“.

Součástka je jedním ze základních obecných technických termínů, které se široce a důsledně uží-

66

vají. Ve slovnících se však uvádí poněkud jinak. Například ve 2. vydání „Slovníku současného litevského jazyka“ (1972) je součástka definována jako „to, co je zabudováno; část zařízení nebo přístroje“, zatímco ve 3. vydání (1993) již jako „to, co je zabudováno; nějaké jednoduché zařízení (přístroj)“. Naproti tomu zařízení je ve 2. vydání popsáno jako „nějaký zvláštní nástroj, přístroj“, ve 3. vydání pak jako „součástka (? – St. Z.), fungující na základě složitých fyzikálních jevů, přístroj“. Domnívám se, že pokus takto rozlišit pojmy „součástka“ a „zařízení“ není opodstatněný – co je složité pro jednoho, tomu se druhému zdá jednoduché! Kdo to posoudí?

Vždyť například názvy studijních oborů elektronické a kvantové mikrovlnné součástky, impulsní a digitální součástky zahrnují součástky i zařízení. A konečně pojem „průmysl výroby přístrojů“ nikdy nezahrnoval průmyslovou výrobu tranzistorů ani integrovaných obvodů! Zařízení (franc. appareil) je třeba rychle přiblížit k přístroji!

Proto nazývejme součástkami jakoukoli jednotku materiálních prostředků k dosažení nějakého cíle, zejména pak materiální vybavení, které nemá samostatnou nebo konečnou spotřební funkci. Také vybavení, jehož funkce či účel nejsou zřejmé, a proto je obtížné zvolit konkrétnější systematický název. Naproti tomu zařízení by označovalo pouze jednotku materiálního vybavení se samostatným spotřebním účelem. Taková úprava pojmu a termínu součástka nic zásadního nezboří, protože prvky nějaké konstrukce bude i nadále možné nazývat jako dosud – součástkami.

Stojí za to rozhlédnout se i u sousedů. Při konečném systematickém vymezení uvedených pojmů je důležité přihlížet také k otázkám mezinárodní komunikace. Je třeba najít vhodné české ekvivalenty termínů z jiných jazyků.

Anglický termín device se nejprve překládá jako součástka a označuje „výsledek tvorby“, tedy něco vytvořeného, vynalezeného či vymyšleného, zkonstruovaného (viz Websterovy slovníky, například Webster’s New International Dictionary, 1918 nebo Webster’s New World Dictionary (of American English), 1989). Není-li pochyb, že je třeba určitou součástku pojmenovat přesněji, její název se upřesní: instrument, apparatus, equipment atd. Součástky, které nemají konečnou spotřební funkci, i skupina smíšených součástek se označují obecnějším termínem – devices.

67

Francouzský ekvivalent zařízení dispositif znamená jak uspořádání něčí struktury, tak obecné zařízení nebo samostatně nefungující zařízení (viz například Larousse Universel (en 2 volumes), Paris, 1922 a Le Robert Dictionnaire d’aujourd’hui, Montreal, 1992). Znamená to tedy souhrn součástí tvořících jakýkoli mechanismus, jakýkoli přístroj (nebo zařízení); také kterýkoli takový mechanismus či přístroj (zařízení) (viz Petit Larousse en couleurs, Larousse, 1989). Zařízení určená ke konkrétnímu konečnému použití se vždy označují přesněji: appareil, instrument, machine. Například i ten nejjednodušší milimetr se již nazývá appareil, tranzistor nebo dioda se však takto nenazývají, protože nemají konečnou užitnou funkci. V tom případě se používá termín dispositif.

Význam a hodnota

Matematici se téměř obejdou bez termínu hodnota. Mají jak hodnotu funkce, hodnotu veličiny i průměrnou hodnotu atd. Ve „Slovníku matematických termínů“ (1994) jsou uvedeny pouze tyto 4 termíny se složkou hodnota: hodnota dílku, hodnota hry, dolní/horní hodnota. Specialisté na radioelektroniku by s tím v zásadě souhlasili, ale našli by i další termíny označující hodnotu (cenu) v pravém slova smyslu. Především by šlo o hodnoty jednotek fyzikálních veličin (nikoli však samotných fyzikálních veličin), měr či etalonů pro reprodukci fyzikálních veličin, koncových a počátečních dílků stupnic měřicích přístrojů hodnoty, hodnotu libovolné fyzikální konstanty hodnotu, určité odhady: efektivní nebo střední kvadratické hodnoty funkcí. Ve všech ostatních případech by se dobře hodil termín veličiny, zejména když se mluví o bezrozměrných veličinách. Ve „Slovníku fyzikálních termínů“ (1979) termín veličina vůbec není. Fyzici tedy uznávají pouze svou pravdu a bez rozpaků ji vnucují ostatním. Například v učebnici „Tamašauskas, A. a kol. Fyzika, sv. 3, 1992“, na s. 168 je oddíl „Hodnoty některých integrálů“.

Režim a působení

Fyzici Vilniuské univerzity chtějí slovo režim nahradit termínem půso-

68

bení. Čeština termínů je velmi důležitá. Pokud to jen trochu jde, překládejme, ale dávejme pozor na slova!

Pojem „režim“ v radioelektronice zahrnuje jak vnitřní, tak vnější podmínky činnosti zařízení, provozní napětí (například mezní přípustné režimy), způsob či uspořádání činnosti, provozní stavy i typy či třídy charakteru činnosti. Právníci používají termín působení, pokud tomu správně rozumím, k označení následků nebo výsledku činnosti. Při jen povrchním pohledu tedy termín působení v radioelektronice nemůže znamenat něco úplně jiného – provozní podmínky: elektrické, tepelné, klimatické, radiační atd., stejně jako provozní stavy a podobně. Používáme termín režim slabého signálu. Nyní bychom měli používat působení slabého signálu! Jenže tady nepůsobí signál! Dalo by se říci podmínky slabého signálu. Z jednoho termínu „působení“ se tu tedy neobejdeme.

Jsou-li určitá zařízení uložena ve skladu, potřebují určitý, takzvaný skladovací režim. Nejde jen o podmínky prostředí, ale také o konzervaci a jinou péči, například o pravidelné nabíjení akumulátorů a podobně. To přece nelze nazvat skladovacím působením! Říkávali jsme, že nějaké zařízení pracuje například v režimu vysílání. Dejme tomu, že právě teď nic nevysílá, protože není co vysílat. Zkusme použít nový termín: zařízení pracuje působením vysílání. Nepříjemné je i to, že instrumentál slova „působení“ má stejný tvar jako nominativ. Bylo by třeba i termínu působení činnosti. Stav se má přejmenovat na působení. Samozřejmě by bylo možné pojem rozdělit a používat několik termínů.

69