Aktualizované

Obecné požadavky na tvorbu terminologických slovníků

ALVYDAS UMBRASAS

Institut litevského jazyka

Po skončení programu Litevské republiky na podporu a rozvoj užívání státního jazyka na období 1996–2005 a po změně právních předpisů o financování tvorby slovníků podnítila Státní komisi pro litevský jazyk k aktualizaci Obecných požadavků na tvorbu terminologických slovníků, schválených 9. prosince 1999 protokolárním usnesením ze zasedání Státní komise pro litevský jazyk (tehdy ještě při Seimasu Litevské republiky). Dne 20. prosince 2007 přijala Státní komise pro litevský jazyk doporučení č. R-4 K obecným požadavkům na tvorbu terminologických slovníků (Inf. pran., 2007, č. 100), které doporučuje dodržovat Obecné požadavky na tvorbu terminologických slovníků schválené protokolárním usnesením ze zasedání téhož dne (kromě databáze právních předpisů Seimasu je lze nalézt také na internetových stránkách Státní komise pro litevský jazyk http://www.vlkk.lt/programos/žodynu-reikalavimai.html). Ve srovnání s předchozími jsou nové Požadavky podrobnější a lépe strukturované – tvoří je 35 článků rozdělených do 8 oddílů. Po obnovení nezávislosti vyšlo poměrně mnoho překladových terminologických slovníků z různých oborů, stále však velmi chybějí výkladové slovníky. Státní komise pro litevský jazyk proto nyní podporuje tvorbu výkladových překladových terminologických slovníků, jejichž výchozím jazykem je litevština. Požadavky byly vypracovány s ohledem na tuto skutečnost. Článek přináší přehled ustanovení převzatých ze starých Požadavků i nově formulovaných ustanovení, jejich komentáře a příklady nedostatků slovníků.

O b e c n á u s t a n o v e n í (I). Obecnými požadavky na tvorbu terminologických slovníků se doporučuje řídit všem tvůrcům terminologických slovníků, nicméně Požadavky jsou zaměřeny především na slovníky objednávané Státní komisí pro litevský jazyk, které se připravují podle Programu pro normování, užívání, rozvoj a šíření státního jazyka na období 2006–2015, schváleného usnesením vlády Litevské republiky č. 1177 ze dne 15. září 2004 (Žin., 2004, 140–5125), a hodnotí se podle Pravidel pro hodnocení terminologických slovní-

216

Alvydas Umbrasas | Atnaujinti Terminų žodynų rengimo...

ků, schválených usnesením Státní komise pro litevský jazyk č. N-8 (97) ze dne 3. června 2004 O schválení pravidel pro hodnocení terminologických slovníků (Žin., 2004, 92–3395).

Tým pro tvorbu slovníku (II). Doporučuje se, aby do týmu pro tvorbu slovníku byli kromě odborníků z příslušného oboru zapojeni také jazykovědec-terminolog nebo jiný odborník na litevský jazyk znalý terminologických zásad. Slovník může připravovat i jediná osoba, která má odpovídající odbornou i jazykovou průpravu. Zásady sestavování týmu pro tvorbu slovníku se v podstatě nemění; v případě potřeby se navrhuje zapojit do něj také odborníky na cizí jazyky. Žádoucí jsou zkušenosti tvůrců s terminologickou prací. Pokud je nemají, je vhodné přizvat ke spolupráci zkušenější osoby. Praxe ukazuje, že kvalita terminologických slovníků často trpí nedostatečnou znalostí zásad terminologie a terminografie.

Tvorba a normování termínů (III). Ve srovnání s předchozími Požadavky je tato část podstatně podrobnější. Nejdůležitější je, že termíny se tvoří a normují v souladu s obecnými terminologickými zásadami a normativními kritérii: správností, přesností, systematičností, ustáleností, snadností tvoření, jazykovou čistotou, stručností, stylistickou neutralitou aj. Tvůrci terminologických slovníků si musí zejména uvědomit, že termíny nejen evidují, ale také se podílejí na jejich normování a systematizaci. K tomu je zapotřebí alespoň základní teoretická průprava (užitečná by byla například monografie K. Gaivenise Lietuvių terminologija: teorijos ir tvarkybos metmenys (Vilnius, 2002)). Při tvorbě slovníku je také velmi důležité používat spolehlivé zdroje a věnovat zvláštní pozornost terminologickým slovníkům posouzeným Státní komisí pro litevský jazyk (mnoho nejnovějších slovníků je zveřejněno v Terminologické databance Litevské republiky http://terminai.vlkk.lt). To ovšem neznamená, že termíny ve slovnících vydaných dříve nelze měnit; důležité je však vyhnout se neopodstatněnému střídání termínů. Při tvorbě výkladových slovníků a formulaci definic termínů se může ukázat, že některé termíny použité v překladových slovnících daný pojem neoznačují přesně. Při zpřesňování termínů je však třeba mít na paměti, že důležitá je také jejich ustálenost. Podle Požadavků je rovněž důležité dbát na usnesení a doporučení Státní komise pro litevský jazyk (např. týkající se užívání osobních jmen, interpunkce aj.).

Při vyhledávání ekvivalentů v cizích jazycích by nejspolehlivějším zdrojem měly být prameny vydané v zahraničí v příslušných jazycích. Praxe bohužel ukazuje, že ve slovnících vydaných v Litvě se někdy objevují ekvivalenty vytvořené uměle podle analogie s litevskými či jinými jazykovými termíny. To by se stávat nemělo. V jiných jazycích

Terminologija | 2008 | 15 217

Tvorbu ekvivalentů lze ospravedlnit snad jen v případě, kdy je třeba pojmenovat specifické pojmy užívané v Litvě (např. v právních předpisech). Obecně se ekvivalenty nepřekládají doslovně ani podobným způsobem. Někdy je lepší neuvést žádný ekvivalent v jiných jazycích, než vytvářet neexistující termíny. Experti Státní komise pro litevský jazyk obvykle hodnotí pouze litevské termíny ve slovnících, odpovědnost za spolehlivost ekvivalentů v jiných jazycích proto zůstává na autorech a redaktorech. Jako příklad nezodpovědného přístupu k ekvivalentům v jiných jazycích lze uvést Výkladový slovník termínů tepelné a jaderné techniky vydaný kolektivem autorů (vedoucí a vědecký redaktor P. Švenčianas) na Technologické univerzitě v Kaunasu (Kaunas: Technologija, 2004), který obsahuje mnoho chybných ekvivalentů, zejména v němčině.

V požadavcích jsou stručně popsány také znaky definic. Definice musí plynulým a správným jazykem co nejstručněji, avšak přesně vyjadřovat podstatu pojmu a uvádět jeho rozlišující znaky. Ve slovnících, které nemají encyklopedický charakter, je třeba vyhýbat se nepodstatným údajům. Definice pojmů rozlišovaných na základě téhož kritéria by měly mít stejný model. Při definování termínů by se člověk neměl příliš řídit obecnými slovníky (např. Slovníkem současné litevštiny), neboť ty vysvětlují lexikální význam a nemusí uvádět všechny terminologicky důležité znaky.

Plánování slovníku (IV).

Slovník se musí připravovat nikoli chaoticky, nýbrž podle předem sestaveného plánu, který stanoví jednotlivé fáze přípravy. Je důležité předem vymezit oblast slovníku a stanovit kritéria výběru termínů (nejen co zařazovat, ale také co nezařazovat), přičemž je třeba mít na paměti i strategii normalizace (při shromažďování termínů se nepochybně najdou také nesprávné či nepřesné termíny a synonyma). To vše bude záviset také na účelu slovníku – už předem je třeba myslet na jeho adresáta. Aby nedocházelo k roztříštěnosti a všichni členové pracovní skupiny postupovali jednotně, je nutné předem stanovit strukturu hesla (důležitější než pořadí částí je zde jejich výběr, zvláště pokud se vytváří databáze), která bude záviset na typu slovníku. Bylo by vhodné předem připravit předběžný popis struktury slovníku.

Shromažďování materiálu, psaní textu slovníku (V).

V tomto a předchozím oddílu (IV), které ve starých Požadavcích nebyly, se navrhuje pracovní model, tj. doporučují se určité přípravné práce při sestavování slovníku a následné fáze (samozřejmě je lze podle situace upravit dle potřeby).

Na začátku práce je vhodné sestavit seznam zdrojů termínů z dané oblasti v litevštině i cizích jazycích. Je velmi důležité shromažďovat termíny nejen z dříve vydaných slovníků a online dostupných terminologických databází (někdy se toho zneužívá a vydávají se slovníky, které terminografii téměř nic nového nepřinášejí),

218 Alvydas Umbrasas | Atnaujinti Terminų žodynų rengimo...

ale věnovat zvláštní pozornost nejnovějším a nejaktuálnějším publikacím z teorie a praxe daného oboru, učebnicím apod., protože v nich nepochybně budou termíny, které terminografie dosud nezaznamenala. Je důležité nezapomenout ani na oborové terminologické normy. Aby se termíny ze zdrojů shromažďovaly co nejúplněji a nejsystematičtěji (v rámci plánovaného rozsahu), doporučuje se rozdělit obor na podobory a shromažďovat termíny po tematických skupinách (členové pracovní skupiny by si měli rozdělit nikoli písmena abecedy, ale právě podobory). Po takovém shromáždění materiálu lze lépe rozpoznat možné rozdíly ve vyjadřování souvisejících termínů a snadněji psát definice termínů náležejících do stejného pojmového systému.

Navrhují se tyto možné fáze práce: a) sestaví se prvotní seznamy litevských termínů pro jednotlivé podobory (s ohledem na systém a mikrosystémy); b) formulují se definice termínů; c) shromažďují se ekvivalenty termínů v jiných jazycích; d) hesla se doplňují dalšími plánovanými prvky a přidávají se odkazy. V případě potřeby lze práce v některých fázích provádět současně. V závěrečné fázi, která rozhoduje o terminografické kvalitě, se hesla připravená pro jednotlivé podobory spojí do celku, uspořádají, zkontrolují, sjednotí a redigují, ověří se odkazy, vytvoří se rejstříky a provedou další práce spojené s přípravou k tisku.

S t r u k t u r a s l o v n í k u (VI).

Slovník není jen seznam termínů uspořádaný abecedně či jiným způsobem (text slovníku). Kromě něj musí být především předmluva a/nebo úvod (často se píše pouze předmluva, v níž autoři podle vlastního uvážení stručně představí slovník, jeho účel, historii vzniku, obtíže, které se vyskytly při jeho přípravě, dosažené i nedosažené cíle, sestavovatele a osoby, které se na přípravě podílely, hlavní použité zdroje, uvedou poděkování atd.; v případě potřeby, zejména u rozsáhlých slovníků, může být vedle ní zařazen i obsáhlejší úvod, v němž se rozebírají dějiny terminologie a terminografie daného oboru, různé terminologické problémy apod.). Zvlášť důležitou částí je popis struktury slovníku (viz oddíl VII). Jsou-li v textu použita vysvětlení zkratek a/nebo zkrácených forem, značek a symbolů, musí být uvedeny také použité zdroje. V překladových slovnících jsou žádoucí rejstříky (nejčastěji abecední nebo abecední vnořené, vedle nich však mohou být i systematické). Ačkoli rozsah slovníku zvětšují (což je nevýhodné), výrazně usnadňují jeho používání a činí jej univerzálnějším. Je pravda, že se ve slovnících někdy jako rejstříky označují prostě obrácené slovníčky (skutečné rejstříky zabírají méně místa – uvádějí se pouze čísla stran nebo hesel).

Terminologija | 2008 | 15 2 1 9

Používání slovníků usnadňují také zařazené abecedy používaných jazyků. Byly vydány slovníky, v nichž nejenže chybí některá část (např. seznam zdrojů), ale i takové, které kromě vlastního textu slovníku nemají vůbec žádné další části (např. R. Rakucevičius, Lietuvių–vokiečių kalbų verslo ir teisės terminų žodynas (Vilnius, 2001)). Jde o závažné porušení zásad terminografie a k takovým případům by nemělo docházet.

Je-li slovník připraven podle Programu pro normalizaci, používání, rozvoj a šíření státního jazyka na období 2006–2015 a/nebo jej posoudila Státní komise pro litevský jazyk, Reikalavimuose jsou stanoveny určité standardní údaje. Je třeba upozornit, že jazykový terminolog a recenzenti musí být uvedeni samostatně.

Struktura slovníku (VII). Jde o nejrozsáhlejší a patrně nejdůležitější oddíl Reikalavimų, který pojednává o tvorbě textu slovníku (tyto otázky musí být vysvětleny v popisu jeho struktury).

Ve slovníku jsou termíny uvedeny v heslech, která lze seskupovat do hnízd. Hesla či hnízda se obvykle řadí abecedně (uvnitř hnízda lze termíny označující druhy a poddruhy řadit také podle hierarchie; při počítačovém řazení je důležité nastavit správné jazykové parametry). V terminografii se ustálila tradice vytvářet hnízdo nikoli podle systému druhových pojmů (ačkoli se od něj příliš nevzdaluje), nýbrž podle formálních ukazatelů – heslové slovo hnízda je gramaticky nadřazeným slovem spojení zahrnutých do hnízda¹ (podstatné jméno). Slova jiných slovních druhů (např. přídavná jména) se jako heslová slova hnízd obvykle uvádějí v obecných překladových slovnících, pro terminologické slovníky to však není typické a není to žádoucí (částečně to lze omluvit snad jen u výukových terminologických slovníků), přestože takové případy existují (např. tak je tomu ve slovníku V. Bitinaitė, posouzeném Státní komisí pro litevský jazyk, Mokomajame anglų–lietuvių kalbų teisės terminų žodyne (Vilnius, 1997²)). Do jednoho hnízda se rovněž nemají zařazovat termíny, které nejsou v rodově-druhovém vztahu – podstatné jméno v záhlaví by v hnízdě nemělo být závislým členem spojení (jak je tomu například v Teisinių terminų žodyne sestaveném A. Žiurlisem (Vilnius, 1954)). Pořadí termínů v méně často sestavovaných systematických slovnících určuje systematika daného oboru nebo je stanoveno podle pořadí

¹ Systém pojmů se vyjadřuje v systematických slovnících (někdy i v encyklopedických). Kdybychom se jím řídili i ve vnořených slovnících, někdy by bylo třeba do hnízda zařadit termíny označující druhové pojmy, které jsou však vyjádřeny různými podstatnými jmény. To by ztížilo vyhledávání termínů.

² Opravený a podstatně doplněný slovník vyšel znovu v letech 2002 a 2008, avšak tato vydání nebyla předložena k posouzení Státní komisi pro litevský jazyk, přestože je do všech bez dohody s komisí zapsána doložka o schválení.

220 Alvydas Umbrasas | Atnaujinti Terminų žodynų rengimo...

samotných zpracovatelů. V celém slovníku je nutné dodržovat jednotný systém uvádění terminologických hesel a jejich částí (výjimky z tohoto pravidla musí být v popisu struktury jasně zdůvodněny).

Nejdůležitějšími částmi, které mohou tvořit terminologické heslo, jsou samotný termín, jeho definice a ekvivalenty v jiných jazycích. Reikalavimuose jsou vyjmenovány části terminologických hesel, které se ve slovnících vyskytují nejčastěji; zpracovatelé je mohou vybírat podle potřeb, typu slovníku apod. Důležité je, aby terminologická hesla a jejich části byly v textu slovníku uvedeny přehledně a tak, aby nemohlo dojít k jejich záměně (např. je třeba rozlišovat zkratky a symboly; hranice mezi částmi terminologického hesla musí být jasná – není dobře, když není zřejmé, kde je termín a kde jeho vysvětlující slova, zvláště když se tato slova ve slovnících někdy zbytečně opatřují přízvukem; například ve Medicinos terminų žodyne (Vilnius, 1980), který připravili V. Astrauskas a kol., je někdy obtížné rozlišit termín, jeho synonymum a vysvětlení). Uspořádání částí hesla a typografické prostředky pro jejich rozlišení musí být vysvětleny v popisu struktury slovníku.

Zpracovatelé terminologických slovníků mívají někdy nejasnosti ohledně uvádění synonym a jejich výběru. Ve slovnících předkládaných k recenzi Valstybinei lietuvių kalbos komisijai je vidět, že se někdy přehání a bez jasného systému se zapisuje velké množství synonym, zahrnují se i morfonologické či pravopisné varianty a někdy se synonymům přiřazují dokonce různé definice. Ve slovníku musí mít jeden pojem jednu definici. Pokud je pojem v úzu označován několika synonymními termíny, je povinností zpracovatele slovníku vybrat (někdy také vytvořit) nejvhodnější termín v souladu s terminologickými zásadami a dát mu ve slovníku přednost. Veškeré informace o pojmu a hlavním termínu, který jej označuje (definice, ekvivalenty aj.), se uvádějí v jednom hesle. Synonyma se uvádějí v samostatných odkazových heslech, tj. odkazuje se na hlavní heslo nebo na jeden z významů termínu uvedených v hlavním hesle (pokud má vhodnější synonymum význam termínu, může být odkaz součástí hesla). Synonyma se rozlišují: pokud synonymum není považováno za chybu, používá se při odkazování žr.; pokud je synonymum přísně opravováno, označí se jako nepřípustné a za znaménkem rovnosti se uvede doporučený termín (ntk. =). Je třeba upozornit, že odkaz žr. se má používat pouze jako normativní, tj. k odkázání na vhodnější synonymum. Ve slovnících, zejména encyklopedických, se odkaz žr. někdy používá ve více významech – odkazuje se nejen na synonymní dominantu, ale také na heslo nebo hnízdo, kde lze najít širší informace či vysvětlení termínu apod. (často se tak postupuje, když jsou termíny uváděny střídavě v hnízdech a

Terminologija | 2008 | 15

221

abėcėlės tvarka, pavyzdžiui, taip yra A. Smetonos Karybos žodyne (Vilnius, 1995)). Tokia praktika šalintina – nuorodos turi būti vienareikšmės, esant reikalui, kaip nuoroda tokiais atvejais gali būti vartojama rodyklėlė (↗) ar kt. Apskritai geriau nedaryti daug skirtingos reikšmės nuorodų (nebent tai būtų būtina). Visos nuorodos ir jų vartojimo sistema turi būti paaiškinta žodyno sandaros apraše.

V hlavním hesle se doporučuje uvádět synonyma vedle heslového termínu (oddělená čárkou), nebo – pokud má synonymum význam termínu – za vysvětlením významu (s označením sin.). Nepřípustná synonyma se v hlavním hesle neuvádějí. Také u ostatních synonym se v hlavním hesle upouští od uvádění všech a uvádějí se pouze nejlepší, nejběžnější (ostatní se uvádějí v odkazových heslech).

Významy termínů nelze zaměňovat s homonymními termíny. V terminografii je obvyklé číslovat významy a uvádět je v jednom hesle, zatímco homonyma se uvádějí v samostatných heslech. Nedoporučuje se uvádět dílčí významy oddělené středníkem nebo jinak. Každý význam termínu je třeba definovat jako samostatnou jednotku – jeho definice musí být jasná, čtená-li samostatně, odděleně od ostatních významů. Není správné, když je například druhý význam formulován pomocí substitučních zájmen, tedy jako pokračování toho, co bylo řečeno u prvního významu (takové definice jsou například v Tekstilės terminų žodyne³ (Kaunas, 2001), který připravili R. Čiukas a kol.). K co nejsamostatnější definici každého významu vede také počítačové zpracování slovníků a jejich zařazování do terminologických databází. Aby bylo možné pohodlněji uvádět vztahy mezi pojmy a prvky hesel termínů, které je označují, mají se významy v databázích tendenci uvádět v samostatných heslech (tak je tomu například v nejstarší terminologické databázi Matematikos ir informatikos instituto http://www.terminynas.lt a v terminologické bance Lietuvos Respublikos), proto musí být definice v terminologických slovnících vhodné k oddělení jedné od druhé, strukturované a připravené k zařazení do databáze. Pokud se ekvivalenty jednotlivých významů termínu v cizích jazycích liší, je třeba je rovněž rozlišit – uvést samostatně u každého významu. Pokud jsou ekvivalenty významů stejné, lze je uvést na jednom místě (společně pro celé heslo). Současná praxe psaní slovníků ukazuje, že se členění ekvivalentů podle významů věnuje příliš málo pozornosti – ekvivalenty víceznačných termínů se někdy ve slovnících uvádějí společně, a čtenáři slovníku tak mohou být uvedeni v omyl.

³ Např.: pneumatinis transportas – 1. přeprava materiálu potrubím proudem vzduchu. 2. zařízení k takové přepravě; tuščiaviduris pluoštas – 1. vlákno nebo chloupek ve tvaru trubičky. 2. soubor takových chloupků.

222

Alvydas Umbrasas | Atnaujinti Terminų žodynų rengimo...

Pokud jsou jednotné a množné číslo slova samostatnými termíny, Reikalavimuose se doporučuje uvádět je v samostatných heslech, a v hnízdovém slovníku také v samostatných hnízdech. V ostatních případech, kdy mají druhové termíny podobu jednotného i množného čísla, se uvádějí v jednom hnízdě⁴.

Je třeba mít na paměti, že synonymní ekvivalenty v jednom jazyce se řadí podle důležitosti – jako první se uvádí ten, kterému se dává přednost (nedoporučuje se uvádět jich příliš mnoho). U ekvivalentů lze uvést značky označující rozdíly v užívání. Stejně jako v předchozích Reikalavimuose se doporučuje u ekvivalentů jazyků, které mají gramatickou kategorii rodu a čísla, uvádět gramatický rod (m, f, n), a podle potřeby také množné číslo (pl). Reikalavimais se rovněž usiluje o sjednocení jazykových značek ekvivalentů ve slovnících. Doporučuje se používat dvoupísmenné kódy podle mezinárodní normy LST ISO 639-1: 2003 Kalbų pavadinimų kodai. 1 dalis. Dviraidžiai kodai: de (něm.), en (angl.), fr (franc.), ru (rus.) a další.

Stává se, že se ve slovnících nadužívají závorky, do nichž se zapisují různé informace; někdy se do jednoho hesla zapisují termíny označující různé pojmy a do závorek se uzavírají synonymní nebo fakultativní složky termínů (nejen litevských termínů, ale i ekvivalentů). Takový zmatek je nepřípustný. Je žádoucí, aby bylo používání závorek, jsou-li potřebné, jednoznačné a vysvětlené v popisu struktury slovníku. Do závorek se nemají uvádět položky, pro které Reikalavimuose doporučují jiné způsoby uvádění (např. synonyma). V případě potřeby se používají hranaté závorky [] – lze do nich zkráceně uvést zdroj (např. definice). Na rozdíl od překladových slovníků by ve výkladových slovnících neměla být vedle termínu v závorkách uvedena vysvětlující slova – k tomu přece slouží definice (takové případy se vyskytují například v Aiškinamajame geležinkelių transporto terminų žodyne (Vilnius, 2006), který připravili N. Juškaitė, St. Keinys a K. Sakalauskas).

Jak je již zvykem, litevské termíny ve slovnících musí být opatřeny přízvukem. Přízvuk se nevyznačuje pouze u nepřípustných termínů a termínů v odkazových heslech, která slouží k odkázání, ani u nesamostatných slov, která jsou součástí termínů. Přízvuk se nevyznačuje ani u odkazových šipek.

⁴ Např., cukrus jako běžné označení sacharózy a cukrūs jako obecné označení sacharidů se rozlišují, a proto jsou v Chemijos terminų aiškinamajame žodyne (V., 2003), který připravili K. Daukšas, J. Barkauskas, V. Daukšas a kol., uvedeny samostatně; naproti tomu druhové termíny lišící se číslem, jejichž složkou jsou banga ir bangos, jsou ve Fizikos terminų žodyne: lietuvių, anglų, prancūzų, vokiečių ir rusų kalbomis (V., 2007), který připravili V. Palenskis, V. Valiukėnas, V. Žalkauskas a P. J. Žilinskas, uvedeny v jednom hnízdě. Uspořádání bylo opraveno, protože v prvním vydání Fizikos terminų žodyno (hlavní redaktor P. Brazdžiūnas, V., 1979) byla vytvářena samostatná hnízda.

Terminologija | 2008 | 15 223

není nutné. Kromě jiných zdrojů se při označování přízvuku řídíme doporučeními Státní komise pro litevský jazyk (ta mají přednost) a Slovníkem současného litevského jazyka (nejnovějším vydáním!). Je-li možných více variant přízvuku, používá se první z nich. Nejasné či sporné případy lze předložit k projednání Podkomisi pro výslovnost a přízvuk Státní komise pro litevský jazyk.

Stejně jako v odborném jazyce se i v Požadavcích doporučuje upřednostňovat původní podoby vlastních jmen, která tvoří složky termínů (s výjimkou tradičních případů). Termíny s adaptovanými podobami se uvádějí jako odkazová hesla podle obecného pořadí řazení termínů.

V popisu struktury slovníku je tedy třeba vysvětlit: řazení a/nebo seskupování termínů; strukturu terminologického hesla, označení jeho prvků, grafické oddělovací značky a rozlišovací typografické prvky; uvádění významů a homonym; uvádění synonym; systém odkazů; uvádění termínů s vlastními jmény atd.

Počítačové zpracování (VIII). Vzhledem k omezeným možnostem zpracování dat terminologického slovníku v textových souborech se doporučuje používat počítačové databáze nebo alespoň elektronické tabulky. Takto uchovávaná data lze pohodlněji řadit, seskupovat či filtrovat z různých hledisek a snáze vyhledávat a odstraňovat nesrovnalosti.

Stejně jako v předchozích Požadavcích se upozorňuje na to, že všechny značky používané ve slovníku musí mít správný elektronický kód (to je zvlášť důležité tehdy, když se data z různých slovníků převádějí do jedné elektronické databáze). Pro snazší výměnu dat se doporučuje používat písmo Palemono.

Je třeba dodržovat stanovené typy písma. V jednom slově se bezdůvodně nesmějí používat znaky různých písem; rovněž se nesmějí zaměňovat vizuálně totožná písmena latinky a cyrilice, protože mají různé kódy.

Připomíná se, že v textu je třeba používat správné pravopisné a interpunkční znaménka (bohužel psaní uvozovek, pomlčky a spojovníku stále některým činí potíže).

Před předložením slovníku k posouzení odborníkům Státní komise pro litevský jazyk a k projednání Podkomisi pro terminologii není účelné připravovat nakladatelskou sazbu, protože po úpravě slovníku podle obdržených připomínek může být nutné sazbu přepracovat.

224 Alvydas Umbrasas | Atnaujinti Terminų žodynų rengimo...

Na konci Požadavků je uveden poměrně rozsáhlý seznam doporučené literatury a zdrojů, který zahrnuje nejpotřebnější terminologické publikace, publikace o jazykové praxi, normy, databáze aj. Je užitečný nejen pro sestavovatele slovníků, ale také pro jejich redaktory. Upustilo se od dřívějšího rozlišování povinné a doporučené literatury.

Obdrženo 2008-12-09

Alvydas Umbrasas

Lietuvių kalbos institutas

P. Vileišio g. 5, LT-10308 Vilnius

E-mail: [email protected]

Terminologija | 2008 | 15 225