Přístřeší v dávných dobách a dnes

JONAS KLIMAVIČIUS

Institut litevského jazyka

Když američtí astronauti vzlétli do vesmíru, nedívali se jen na zeměkouli, ale očima hledali především svůj malý kousek země, odkud pocházeli a kde žijí jim blízcí lidé. Tento pocit domova je hluboce prostoupil právě ve vesmíru.

prof. Jiri Marvan

(Mokslo Lietuva, 7. 11. 2008)

Oblečení je pokračováním naší vlastní kůže, chrání a usměrňuje naše teplo a energii, zatímco obydlí je kolektivním prostředkem rodiny nebo skupiny ke stejnému účelu. Domov jako přístřeší je pokračováním mechanismů regulace tělesného tepla – kolektivní kůží neboli oděvem.

Marshall McLuhan

(Jak rozumět médiím. Extenze člověka, 2003, 128)

Vznik, přežití a upevnění člověka (a ještě předčlověka) ve světě umožnila mimo jiné schopnost utišit hlad a najít přístřeší – před horkem a zimou, před šelmami a... soukmenovci (příslušníky rodu Homo sapiens), neboť představa svého bližního se objevila a zakořenila až velmi pozdě. Člověk se díval na zvířecí pelechy, ohniště, jimi a přírodou vytvořené jeskyně (byl jeskynním člověkem), na ptačí hnízda a pomáhal si, jak mohl. Žádná, ani nejpokročilejší archeoarcheologie budoucnosti neobjeví ani nevykopá přístřešky vytvořené rukama těchto prvotních hrdinů přírody. Mimochodem, dodnes se na různých místech světa žije v nejprimitivnějších obydlích (nebo se lidé propadají až k bezdomoveckému přežívání na skládkách, pod mosty...).

Pojďme se tedy podívat, co nám zde může odhalit jazykověda.

198

Jonas Klimavičius | Pastogė senovėje ir dabar

DOMOV, SLADKÝ DOMOV

„A“ už dávno „A“ písmena Slyšel jsem, Já viděl – Když jsem už říkal A stavěl, Slovo „mAmA“. A bylo – dO-mOv

Balys Sriubas (Tave mylėti, 2006, 61)

Z filozofického hlediska by nejpřirozenějším a nejuniverzálnějším označením lidského přístřeší bylo život – 8. „místo k bydlení; obydlí, domov; byt; pokoj“: svědectví o jeho starobylosti však sahá pouze k Postile Mikuláše Daukši (1599): V domě mého otce je mnoho životů, a dál se jeho historie ztrácí v mlhách věků... Užíváno bylo také ve slovníku F. Kuršaitise (Najaté obydlí), dokonce i u J. Jablonskise (Kdyby byl nějaký zařízený byteček, bylo by to lepší). Život 9., užívaný již K. Sirvydasem, ačkoli v živém jazyce je stále opravdu živý, je v LKŽ III 1956 označen jako zast. (tj. zastaralé) „usedlost, půda, hospodářství“: Život na dobrém místě a dobrý život Skiršnemunė. Hospodář umírá a život se mění Šatės. V akademickém slovníku není nijak označeno, ale i pro uživatele spisovného jazyka s výrazným nářečním zabarvením už zní značně úsměvně život 11. „patro“: Postavil si dům o dvou životech Ėriškiai. Mimochodem, DŽ₁ 1954 uvádí život 5., DŽ₂ 1972 život 4. „patro“ s označením hov., ale v DŽ₃ 1993 už není. Další slova z Malé Litvy – gyvata 4. „místo k bydlení, usedlost, hospodářství“ a gyvėnamoji. Mimochodem, podobná označení mají i jiné jazyky – lotyš. dzīvoklis (byt), rus. жилье, pol. mieszkanie, něm. Wohnung, angl. dwelling.

Z hlediska motivace významu je poměrně podobné i místo [srov. staroslov. vitati „žít“ (rus. обитать ir обитатель, stejně jako обитель „obydlí, místo“)] – 18. „obydlí, domov, příbytek“: Takové místečko, že by se tam vešly postýlky Druskininkai (19. „dvůr, hospodářství, usedlost, obydlí“: Ze svého místa nikam nepůjdu, jen na hřbitov Pilviškiai. Všechna místa už zanikla, odešli do osady Griškabūdis) LKŽ XIX 1999. Mimochodem, „místo“ je také věc 3., a věc 4. znamená „hospodářství, usedlost“: To je pěkná věcička: na pěkném místě a u cesty Miroslavas (LKŽ II₂ 1969). Rus. место „místo“ znamená v jiných slovanských jazycích „město“: pol. miasto, bělor. места „místo, náměstí, město“ (etymologicky spojováno s litev. misti, maistas) – odtud naše přejaté slovo město.

Naše pohádky často začínají slovem žil, ruské – жил был, ale naše být – 1. ‖ „žít“: Doma, přece doma, jak jsem byl, tak jsem byl Ramygala.

Terminologija | 2008 | 15

1 9 9

Dieve duok vienam gimti, ne vienam būti Miroslãvas (LKŽ I₂ 1968). Yra ir būnamas kambarys Skirsnemunė. Tarmėse – daugiausia žemaičių, bet ir vakarų aukštaičių, lietuvininkų – gyvas (arba būtas) butas 1. „gyvenamasis namas, troba, pirkia“: Aukšti butai – šalti barščiai (J. Brodovskio žodynas). Viduje miško stovėjo mažas butas Daukšiai (ir butelis „kampininkui skirtas namelis“ Slavikai, Žvirgždaičiai). Pastačiau butelį ant marių krantelio, kalbinau mergelę dvylikos metelių Pilviškiai (ir buta 1. „trobesys, namas; kambarys“ K. Sirvydo žodynas, M. Daukšos Katekizmas, S. Daukantas), 2. „bet koks pastatas, trobesys“; 3. „sodyba, buta, gyvenimas“ (ir buta 2. „ūkis, gyvenimas (su namais, žeme ir visu įrengimu)“), 4. „valstiečio trobos priemenė (ppr. su ugniakuru)“ (ir butukas). Bendrinėje kalboje butas gal tik prieš šimtmetį tapo „daugiabučio namo būstu“ (LKŽ I₂ 1968 butas 5. „namo dalis iš vieno ar kelių kambarių ir virtuvės“ nurodytas ne tik iš raštų, bet ir iš laikinosios sostinės Kauno!). Jurgio Šlapelio SNŽŽ 1907 buta, butas dar tarmiški – „namai, troba, rūmas“. Deja, jame nėra tada labai paplitusios, bet keistinos svetimybės kuatiera. Prie buto įvesdinimo į bendrinę kalbą daugiausia prisidėjo didieji kalbininkai Jonas Jablonskis ir Kazimieras Būga. 1918 m. Jablonskis rašė: ėmė nepaprastai belsti į mano b u t o duris J. Jabl R I 1932 212, mano b u t e krato J. Jabl R I 1932 213 [nežinia kodėl net po 10 metų atsiranda gyvenamasis butas J. Jabl R I 1932 289 (2x)]. K. Būga 1921. VII. 31 laiške Jurgiui Geruliui rašė: Kebliausia bus su b u t u (g y v e n a m a t r o b a). <...> <...>. Universito taryba turės pasirūpinti naujų b u t ų s t a t y – m u. – – – Aš net iki šiolei dar negavau sau b u t o ir priverstas esu gyventi net be tam tikro kambario kabinietu K. Būg RR III 1961 904. Prisidėjo ir žino-mi inteligentai, visuomenės veikėjai: Kaip praėjo gimnazijos mokslo metai? Menkai teatsimenu. I-je ir II-je klasėje k v a t i e r ą turėjau pas tūlą Jakob sienę prie Bažnytinės gatvės; pirmaisiais metais b u t o vyresniuoju-perdėtiniu buvo Petras Kriaučiūnas. <...> J. Basan MGK 1997 25. Netrumpą laiką butas buvo ne tik gyvenamoji, bet ir administracinė patalpa: „Lietuvių Draugijos“ butas J. Basan MGK 1997 282 (1916 m.); [1917 m.] apsigyvenau aš [Lietuvos aido] redakcijos bei administracijos bute (Benediktinų gatvėje Nr. 2) P. Klim Ats 1990 129; žodyno redakcijos bute (1923 m.) K. Būg RR III 1961 485, redakcijos bute K. Būg RR III 1961 486 [dar J. Jabl L 1985 60 (1922 m.); K. Būg RR III 1961 904 (1921 m.); J. Balč RR II 1982 265 (1921 m.)]. Labai būdinga priešprieša: Ir lankytis tekdavo nebe į jo puošnų g y v e n a m ą b u t ą, bet į v i s u o m e n i š k ą j į, <...> B. Sruog R VI 1957 550 (1946 m.). Jau ir butpinig iams apie 80 metų.

200 Jonas Klimavičius | Pastogė senovėje ir dabar

Žemaitské příbytek 1. „místo pobytu, bydliště“ (a také buvainė 1. Dusėtos; 2. „místo usedlosti, místo obydlí“, také buvainė 2.) se ve spisovném jazyce objevilo před 100 lety – „místo pobytu, bydliště“ SNŽŽ 1907, také „místo bydlení, místo pobytu“, avšak poměrně odborné, např.: sídlo právnické osoby (práv.) DŽ₃ 1993.

V živém jazyce bylo potřebných slov ještě více, obvykle však mají více významů: būkla 3. „místo k bydlení, sídlo“ Miroslavas, K. Jaunius; būklas 1. „místo pobytu, bydliště, sídlo“ Panevėžys, Vaižgantas, A. Sabaliauskas–Žalia Rūta [u K. Sirvydase také „sídlo“ (sídlo děvčat) i „ležení“ (ležení zvěře, būklas)]; būklė 7. „místo k bydlení, příbytek, usedlost“ J. Brodovskis, P. Ruigys, Kalesniņkai, Marijampolė; būvis 3. „místo pobytu, stav, příbytek“ F. Kuršaitis ‖ „život, hospodářství“ spisy Malé Litvy [zatímco buvys, -ė Geistarai, Šunskai, būvys Vilkaviškis – „obyvatel“]; bu-vinys 4. „místo pobytu, stav“ Vilkija; būtinė „místo pobytu, příbytek“: Tady je můj rodný kraj, kraj mého růstu i místo k bydlení slovník A. Jušky, také Vilkaviškis, Geistarai, Kazlų Rūda; ¹būtuvė 2. „příbytek“: Nemám ani příbytek, ani kam se vrátit, nic Šatės (būtuvė 1. „domácnost, život“ Lazūnai) LKŽ I₂ 1968.

Ve spisovném jazyce se vytvářela další slova. Novotvar ze slovníku A. Jušky buoykla „sídlo, příbytek“ se neujal. Obydlí „přístřeší, domov, byt“ je nejspíš novotvar J. Jablonskise (viz J. Jabl R I 1932 22, 31 (1893)), možná převzatý od S. Daukantase būstinė, který doporučil J. Šlapelis ve SNŽŽ 1907: obydlí – „místo v domě, bydlení, byt“ (kvatera – není doloženo) a dlouho se skrývalo ve slovnících jako „přístřeší, domov, byt“: prostory školy, divadla DŽ₁ 1954, strážní stanoviště DŽ₂ 1972, zatímco v DŽ₃ 1993 je bez příkladu – teprve nyní našlo své pravé místo a stalo se slovem označujícím nadřazený pojem (hyperonymem) – „samostatný obytný dům nebo byt v bytovém domě či na koleji“. Zbytečné je pouze obytné obydlí (vyskytující se dokonce velmi úporně), neboť jaké jiné může být – někdejší biskupské obydlí J. Jabl R I 1932 31 (1893) či redakční byt K. Būg RR III 1961, 485 se už dávno proměnilo buď v sídlo (novotvar S. Daukantase, užívaný také J. Jablonskisem) „místo, kde má kdo obydlí, kde kdo trvale pobývá a bydlí“ LKŽ I₂ 1968, „místo, prostory, kde se kdo dočasně zdržuje“: velitelské, strážní, volební sídlo DŽ₃, nebo ve výše zmíněný příbytek (tato dvě slova si konkurují).

J. Jablonskise společný byt LKŽ I₂, stejně jako jeho hotel (J. Jabl R I 1932 3 (1884)) – věta uvedená v LKŽ XIX 1999 z Aušry (1884 273) je od Jablonskise. Zpočátku hotel dlouho nebyl odlišen od nevěstince 2. (Vilniaus žinios 1904 1) a nevěstinců (Aušra 1885 49) (nevěstinec býval také 1. „hospoda,“

Terminologija | 2008 | 15 2 0 1

„hostinec“, mnohem později – 3. „veřejný dům“ LKŽ XIX 1999; veřejný dům není DŽ₁₋₄). V uvedeném SNŽŽ J. Šlapelise z roku 1907 hotel – hotel, gostinica. Před přibližně 100 lety tedy ve spisovném jazyce konkurovaly a významově se rozlišovaly bydlení, místo bydliště, byt, obydlí, sídlo, bydliště / pobyt. V roce 1917 v Kaunasu vydalo Ministerstvo národní obrany KarŽ (není uvedeno, ale ví se, že jej připravil Petras Ruseckas), který již rozlišuje poměrně dobře: obydlí – квар-тира въ войскахъ, помѣщение (ale помѣщение – obydlí, sídlo), byt – жилье, квартира (a ubytovatel – квартирмейстеръ), sídlo – жительство (о жительство – místo bydliště, sídlo), pobyt – мѣстопребывание. V civilním životě bylo obydlí dlouho jakoby zbytečné. SNŽŽ 1924 uvádí nedotknutelnost bytu – „právo, že do cizího d o m u n e b o b y t u lze vstoupit pouze se svolením vlastníka onoho d o m u nebo na příkaz soudu“. Postupem času se významy měnily. Byt zůstal ve významu 1. „část domu sestávající z několika pokojů a kuchyně“ DŽ₁ 1954 („z jednoho nebo několika“ DŽ₂ 1972 a DŽ₃ 1993). Obydlí bylo poměrně dlouhou dobu dosti neurčité – „přístřeší, domov, byt“: obydlí školy, divadla DŽ₁ 1954, DŽ₂ 1972 – ubytovna stráže (srov. LKŽ I₂ 1968: Škoda, že naše umělecká společnost nemá stálé sídlo rš. Školám často chybí vhodné prostory rš.), zatímco LKŽ I₂ 1968: V ubytovně stráže se ozval křik rš. (DŽ₃ – již bez dokladů), ačkoli DŽ₁ 1954 podobný význam uvádí již také u sídla – „místo, kde někdo pobývá, žije“: sídlo armády, divadla, studentů.. Později se sídlo vymezuje jako „místo, prostor, kde někdo p o u z e d o č a s n ě pobývá“: sídlo velitele armády, volební místnost DŽ₂ 1972; DŽ₃ 1993 – přidáno ještě ubytovna stráže. Sídlo se tak jasně oddělilo od obydlí a také se obydlí výrazně odlišilo od bytu: nyní, po obnovení nezávislosti, obydlí znamená obytný prostor osoby či rodiny – dům, byt, pokoj v bytě nebo na koleji: dweling – obydlí (dům, byt apod.) V. Bit MokALTŽ 1998, příspěvek na náklady na bydlení, příspěvek na bydlení SocApsTŽ 1999. Bohužel DŽ, který od roku 1993 nebyl aktualizován, zaostává: obydlí – „domov, byt, přístřeší“ DŽ₄ 2000, DŽ₅ 2003, DŽ₆ 2006. N e d o t k n u t e l n o s t o b y d l í j e z a r u č e n a. Bez souhlasu obyvatele není dovoleno vstoupit do o b y d l í, – stanoví Ústava obnovené Litevské republiky (čl. 24). Existuje také zákon o programu bydlení. Ministerstvo výstavby a urbanismu mělo Odbor bydlení. Bytový fond, který tvořilo přibližně 1 mil. 306 tis. bytů a asi 1 tis. kolejí LA 1999 144 11, se změnil na Fond obydlí. Noviny píší, že například v Dánsku je ministr pro bydlení a výstavbu LA 1995 182 3. Jenže... Hned došlo k uklouznutí – ke slovu obydlí se – stejně jako kdysi ke slovu byt – začalo připojovat přídavné jméno vhodné jako sedlo krávě: obytný, např.: 69,3% dotázaných žije v bytových domech

202

Jonas Klimavičius | Pastogė senovėje ir dabar

domech. Zajímavé je, že toto číslo se téměř shoduje s ukazatelem vlastnické formy bydlení – 68% respondentů žije v bytech patřících státu. Vlastníky obytného bydlení je pouze 8% dotázaných LA 1995 107 9; zlepšování obytného bydlení LA 2000 35 1; nedostatek obytných obydlí Dnvd 2000 5–8 13.

Konečně by se měly jasněji odlišit būstinė a buveinė. Buveinė je živé žemaitské (a žemaitskému nářečí blízké) slovo: 1. „místo pobytu, bydliště“, 2. „místo usedlosti, místo domu“ (3. „bydlení, život, domácnost“ ve Skišnemunė) LKŽ I₂ 1968. Ačkoli LKŽ I₂ 1968 vysvětluje také būstinė jako „místo, kde je něčí obydlí, kde někdo trvale pobývá a žije“, tak tomu možná bylo jen pro tvůrce tohoto novotvaru S. Daukantase, zatímco volební okrsková sídla trš svědčí o opaku. V užívání se tyto výrazy stále zaměňují, např.: FSBK dlouho neměla své sídlo, nyní má malé kanceláře v Praze, Varšavě a Haagu a hlavní sídlo ve Vídni LA 1994 195 6. Poměrně jasně je rozlišuje V. Bit MokALTŽ 1998: house – dům, budova; sídlo; office – 2. úřad, kancelář; headquarters – štáb, hlavní sídlo; compaign headquarters – volební štáb. Buveinė znamená rezidenci: residence – 2. sídlo, rezidence (1. bydliště; <...>) V. Bit MokALTŽ 1998. Mimochodem, už SNŽŽ 1907 uvádí rezidencija – „bydlení, bydliště krále, knížete nebo jiné významné osoby“ (samotné buveinė pak znamená „místo pobytu, místo bydliště“), TŽŽ 1936 – „sídlo; <...> bydliště“.

Je-li obydlí zapisováno do registru obydlí s uvedením adresy, používá se termín bydliště.

Když se hrdě hovořilo o šestině rozlehlé vlasti zabírající šestinu světa a zpívalo se A široká je naše rodná zem, objevil se i podivuhodný výraz obytná plocha, který přiměl lexikografy vyčlenit samostatný význam slova plocha – 3. „místo určené k nějakému účelu“ DŽ₁ 1954, DŽ₂ 1972, DŽ₃ 1993. Přestože obydlí i člověk jsou trojrozměrní¹. Zcela bez hrdosti je tento výraz zaznamenán v románu laureáta Nobelovy ceny B. Pasternaka Doktor Živago: Ale zatím je v pokojích čisto. Teď se tomu říká obytná plocha B. Past DŽ 1991 177. Pracujícím obyvatelům poskytneme jinou obytnou plochu, <...> B. Past DŽ 1991 213. Angl. flat je pouze takový byt, jehož všechny pokoje jsou v jednom podlaží ALKŽ 1975, zatímco ono obytná plocha – living / dwelling space (space – prostor,

¹ Mimochodem, německý fašismus a nacionální socialismus usilovaly nikoli o plochu, nýbrž o životní prostor – tento pojem německý etnograf Fritz Ratzel přenesl z biologie do politické geografie ještě před rokem 1890 a geograf Karl Ernst Haushofer jej proměnil v základní geopolitický koncept – Lebensraum zavedl do aktuální politiky roku 1926 Hans Grimm ve svém románu Volk ohne Raum (Národ bez prostoru) (Kopaliński 2001).

Terminologija | 2008 | 15 203

vieta; o plotas – area); floorspace LAKŽ 1991, būstas – lodging, dwelling, apartment, room LAKŽ 1991. Dar keisčiau – nors augimo akceleracija siekė apie 15 cm, būsto aukštis sovietijoje nuo 3–4 m smuko iki pustrečio. Kareivinės aukštesnės, bet ten tame pačiame plote buvo gul­doma ir dviem, ir net trim aukštais... Prisiregistravimo ir ploto 1 asmeniui norma ne ką viršijo kapo plotą... Daniilo Charmso fiksuota: Reikėtų, kad visi savo gyvenamajame plote gulėtų D. Charms N 1998 116. Tai buvo tikra sovietinė kova dėl būvio – dėl mažyčio plotelio plačiojoje šalyje. Mūsų daug, o vietos maža K. Bagd VDP 1973, – apibūdino rašytojas Kazys Bagdonavičius humoris-tikos knygoje Vargas dėl ploto. Vėliau rašytojas Rimantas Černiauskas rašė: Stoviu eilėje [buto, o ne apelsinų] 104-tas ir gyvenu pilnakraujį gyvenimą. Rūpestis dėl gyvenamojo ploto keldavo skausmus širdies plote. O kai žmonės pasigavo pasakymą neturiu gyvenamojo ploto, butų skyrimo taisyklėse atsirado melaginga formuluotė gerinti buto sąlygas, anksčiau taikyta tik tiems, kurie jau turi butą, bet turi teisę gauti ir geresnį, didesnį. Dar keistenybė – tame gyvenamajame plote buvo naudingasis plotas, į kurį neįėjo prieškam-baris, virtuvė, vonia, tuvaletas, balkonas (balkonai).

Mladíci bezstarostně získali ten prostor – jen ne obytný, nýbrž volný – na narozeninové oslavy a jiná setkání – sami, bez rodičů, ale… s následky. Říkalo se tomu plotavoti M 1985 1 22. Noviny o tom psaly, slovníky to bohužel nezaznamenaly.

Lidé od pera a tvůrci si lámali hlavu i nad jiným významem slova prostor – místo v tisku či nakladatelství, např.: <...> přípravci druhého svazku poskytli „prostor“ V. Montvilovi, ale M. Sluckisovi a Alf. Bieliauskasovi nikoli Prg 1983 12 121. <....> P. Cvirkovi byl vyhrazen obrovský prostor: monografické kapitoly ve druhé části třetího svazku a ve čtvrtém svazku. Museli se spokojit se skromnějším prostorem Prg 1983 12 123. <...> nyní mají opravdu dost prostoru pro své publicistické a esejistické úvahy i pro publikování krásné literatury L ir M 1986 29 4. Proč prostor, a ne prosté místo?

Změnilo se to nějak od let národního obrození a obnovení nezávislosti? Ano i bohužel ne. Spojení prostor pro výstavu, expozici, stánky, reklamní plocha jsou zcela srozumitelná, ale proč plocha počítače [10 megabajtů] LA 1997 240 2? Srozumitelná je prodejní plocha obchodu, plocha pracovních prostor, ale proč boj o prostory ve starém městě R 1990 60 5, plocha pro lékárnu, a ne pozemek, místo? Občas se objeví nějaká novinka, ale při bližším pohledu se vrací staré, např.: Celý životní prostor obsazují bojující skupiny, <...>. <...>. Celý životní prostor mládeže se jednoduše stává obsazeným a my znovu za-

204

Jonas Klimavičius | Pastogė senovėje ir dabar

nacházíme možnost být sami sebou, mít v každodenním životě volný p r o s t o r, jakousi tarkovského z ó n u, v níž bychom byli upřímní vůči vlastním přáním LA 1994 194 15.

Sovětská obytná plocha se v prvních letech držela velmi pevně, např.: projednávaná s t a v e b n í o b y t n á p l o c h a <...> otázka VlnL 1991 21 1, musí být zajištěna o b y t n o u p l o c h o u LA 1992 13 6, sektor o b y t n é p l o c h y LA 1994 224 13. Dokonce i na běžné úrovni: Pražanka, vdova, <...> má obytnou plochu. Seznámila bych se. V roce 1992 byl přijat dokonce zákon o zajištění obytné plochy obyvatelstvu. Obytná plocha šla ve stopách bydlení, např.: Lidé se na nás neustále obracejí s nejrůznějšími otázkami. Jedním z nejpalčivějších problémů je otázka b y d l e n í. <...> obytnou p l o c h o u je třeba zajistit obyvatele domů vracených vlastníkům, – píše se v článku Nejpalčivější otázka – b y d l e n í LA 1995 101 17. A když se objevilo bydlení, vedle něj se držela i obytná plocha, např.: LDDP vychází ze zásady, že b y d l e n í je národní hodnotou a národní prioritou, zárukou existence a přežití národa a podmínkou plnohodnotnosti rodiny, <...>: LDDP slibuje přednostně podporovat projekty mladých rodin zaměřené na zajištění o b y t n é h o b y d l e n í. <...> se objevily návrhy zrušit daň z přidané hodnoty pro ty, kdo si s t a v ě j í o b y t n o u p l o c h u LA 1996 186 3. Noviny se pořád zabývaly stavbou této plochy. Pokud při hovoru o velikosti a ceně bydlení (za 1 m²) potřebujeme výraz plocha, musí jít o plochu bytu. Dokonce i nyní se z kanceláře Seimasu šíří výraz obytná plocha LŽ 2008 241 1.

Jinak vzato není název obytné místnosti špatný, ale když už máme termín bydlení, stává se onen název zbytečným.

Z etymologického hlediska je třeba nejprve zmínit indoevropské slovo dům. V zásadní monografii Tamaze Gamkrelidzeho a Vjačeslava Ivanova Indoevropský jazyk a Indoevropané (1984, 1332 s.) se podle tradice „obydlí“, „sídlo“ nechápou jako budova či osada, nýbrž jako jednotky sociální organizace – rody. Litevské namas se hláskou n liší od všech indoevropských jazyků, které zde mají souhlásku d – staroindické dāma-, řecké dómos, latinské domus, staroslověnské domǔ. Může jít o prostý fonetický jev – v takovém případě se připomíná namudaris <*damudaris, ten je však zřejmě poměrně nedávný – novotvar K. Sirvyda, což by naznačovala i jeho varianta namudarytojas, stejně jako zcela zřejmý příklad tohoto novotvaru – latinské slovo uváděné vedle něj ve slovníku K. Sirvyda aedificator. Proto se celkem oprávněně uvažuje o jiném původu slova namas, tím spíše, že dokladů není málo – řecké nómos / nomé „pastvina; stádo; krmivo; osada“, nomás, -ádos / nomeús „pastýř“, némein „pást;

Terminologija | 2008 | 15

2 0 5

spravovat; žít“, nėrnomai „živit se; žít, být; spravovat“. Touto cestou dále pokračoval germanista Vytautas Balaišis – namas spojil s Nemunas (srov. řecké nemos a latinské nemus „lesík, křoviny s pastvinami“). Zde je důležité poznamenat, že synonymie v této oblasti existovala v indoevropských jazycích odedávna; například jednotka větší než namas – viešė (jejím vládcem je vieš-pats), ale také sala (rusky село); ohrada namas nebo viešė / salos – gardas – a to, co je ohrazené, se také nazývá gardas (rusky город), ale i pilis (řecky polis), gótsky baurgs (německy Burg), staroanglicky dūn (anglicky town). Není známo, proč etymologové nepřihlédli ke zvířecí funkci žemaitského numas: Numas je záměrně postaven pro dobytek, s konci z obou stran zaoblenými, s přístavkem; na jednom konci stojí rohatý dobytek, na druhém koně, uprostřed se topí oheň, když je zima či mráz (slovník A. Jušky, LKŽ VIII 1970), srov. num(o)galis „konec starobylého domu, kde se chovají zvířata“. Není náhodou, že se objevilo namas 4. „stáj“ ve slovníku K. Sirvyda; Šiauliai, Šeduva, Surviliškis, Ramygala, Panevėžys. Vzniklo rozlišení: Pro lidi je tu světnice, pro dobytek chlév, numas (slovník A. Jušky, LKŽ XVI 1995). V Atlase litevského jazyka je slovo namas zmapováno pouze ve významu „stáj“, zatímco namas jako označení obytného domu je hodnoceno jako „méně časté (nejspíše novější), nevyskytuje se souvisle na jednom území (přesněji, vyskytuje se téměř na celém litevském jazykovém území), a proto nebylo zmapováno“ (Atlas litevského jazyka. I. Lexikum, 1977 34).

Namas znamená především 1. „obytný nebo nějaký jiný dům“. Ve starých písemnostech a nářečích má namas také svou variantu – plurálové namus (ve významu jednotného čísla!). A všude má namai také svůj mimořádný význam – 2. „stálé bydliště“. Člověk tedy staví dům, dům stojí, chátrá, dům je pevný, krásný, s mansardou (namas – budova), ale žije a něco dělá doma, pobývá doma, odchází z domu, (vrací se) domů, stýská se mu po domově, navštěvuje domácnost. Člověk může žít nikoli v samostatném domě, ale v bytě (v bytovém domě) nebo na koleji, ale i tak jsou to jeho domovy a tam je doma. Pozornost si zaslouží ještě jedna nuance: můj domov a jeho domov, já jsem doma a on je doma, jdu domů a on jde domů, ale já jdu k němu domů (nikoli „do domu“), jsem u něj doma (nikoli doma). V nářečích se ve významech 2. „rodinné hospodářství, usedlost“ a 3. „rodina, lidé žijící společně“ užívá jak namas, tak namai (i ve starých písemnostech), ale pro spisovný jazyk by podle systému připadal v úvahu pouze tvar namai (na rozdíl od LKŽ VIII 1970).

Indoevropské, i když o něco méně, je také troba (v nářečích také trioba) – 1. „obytný dům, chalupa“, 2. „místnost v budově, pokoj“ || „lidé žijící spolu, rodina“ (také trobesys, trobesys, trobesis a triobesys, triobesis, triobės, triobėsys „nějaká hospodářská budova“ a trobos, triobos – „všichni z jednoho hospodářství

206 Jonas Klimavičius | Pastogė senovėje ir dabar

stavby, usedlost“) LKŽ XVI 1995 – srov. řec. térəmnon / tĕramnon „dům, obydlí“ (z něj je přejato rus. ме́рем „palác; hrad, věž“, lat. trab(e)s „trám, kláda, vazba; kmen, strom; loď; střecha, přístřešek, chalupa; stůl“, osk. triibum „dům“, umbr. torba / turba „sýpka“, starokimb. treb „dům“, starohornoněm. dorf „vesnice“.

Neindoevropská a dokonce ani nebaltská, nýbrž pouze litevská je jihoaukštaitská pirkia. Litevské je i šlãjus, které se vyskytuje u severních západních Aukštaitů a v přilehlém koutě východních Aukštaitů.

Tím končí indoevropské litevské dávné dědictví a čistota. Slované vnutili také gryčią, seklyčią, pakajų / pakajus (ačkoli se jim ještě K. Sirvydas vyhýbal: pokoy, budowánie – penetrale, conclaue – giwenimas, buta SD 1642), Germáni – bakūžę, stubą (stubas), rūmą (na značném území východních Aukštaitů dobré „obytné stavení“), z románských končin se přes Poláky vtlačilo panské palocius, stancija. Gryčią, seklyčią, stubą si ponecháváme pro jejich dávný (neindoevropský) a regionální kolorit – pro etnografickou skutečnost a folklorní užití, rūmai v běžném jazyce znamená „reprezentativní budova nebo určitá instituce“. Ostatní (i zde nezmíněné, řidší výrazy) odhazujeme jako plevy – koneckonců jsme Indoevropané, pamatujeme i na jejich prajazyk a na čisté litevské dávné dědictví.

KOMFORT V PENTHOUSECH A FANTAZIE V LOFTECH

V novější době přicházela z širokého světa přepychová obydlí.

Už J. Šlapelisův SNŽŽ 1907 uvádí rezidencija – „obydlí, místo pobytu, sídlo krále, knížete nebo jiné vysoce postavené osoby“. A i dnes, po sto letech: residence – 1. místo pobytu, sídlo, 2. rezidence ArchŽ 2004. V překladech se namísto sídla zbytečně objevuje rezidence, např.: Tisíce Španělů a stovky cizinců mají obavy, že stát zabaví jejich přímořské rezidence, neboť chce ochránit pobřežní pásmo před urbanizací a znečištěním Sav su TV 2008 43 4. Reziduoti znamená „žít na určitém místě (o vysoce postavených osobách)“ TŽŽ 1936, zatímco rezidentas, dříve určitý diplomat, zástupce metropole či zpravodajský pověřenec, dnes může být kterýkoli obyvatel – nepříslušník dané země.

Už sto let se užívá také apartamentas – (fr.) „velké krásné obydlí, byt“ SNŽŽ 1907, (pr.) „řada místností ve velkém bytě“ TŽŽ 1936, „velký luxusní byt nebo hotelový pokoj“, chamber 1. – apartmány, pokoj – „místnost užívaná k soukromému bydlení“ ArchŽ 2007. Proč se tomuto slovu i v architektuře upírá jednotné číslo? A proč je třeba k němu přilepovat přívlastek obytný: obytná budova s apartmány a kancelářemi (Vd 2007 31 10)?

Terminologija | 2008 | 15 207

Rezidence (a rezidenční zámek) a apartmány – bez litevských ekvivalentů. Pořád lepší než palác nebo pakajus…

ArchŽ 2007 si kdoví proč chce římskou vilu vnucovat i Litevcům (ačkoli rozlišuje venkovskou a městskou vilu) – angl. villa 2. „v dnešní době honosný obytný dům nebo letní dům na předměstí či za městem“ (a není snad letní dům také „obytným domem“?), ačkoli bower – 1. letní dům – je „malý venkovský dům na malebném místě“. Ani ArchŽ 2004 nechce rozlišovat mezi římskými a litevskými: villa – letní dům, vila – jak římská (na venkově), tak „později letní rezidence na předměstích nebo u moře“; dnes „samostatně stojící dům městského typu se zahradou vedle“; někdy „v lázeňských oblastech“. Asi by se letnímu domu (podrobněji viz GK 2003 10 10–11) už nemělo rozumět jako „domu k letnímu pobytu“, nýbrž jako „letnímu domu“, vhodnému nejen k trávení léta, ale i k prostému rozmazlování se daleko od města.

Samozřejmě není snadné najít litevské ekvivalenty pro všechno. Také bungalow – bungalov znamená „jednopodlažní venkovský domek s verandou“ v anglicko-litevské části ArchŽ 2004, zatímco v litevsko-anglické části je uvedeno bungalov – bungalow a letní dům – bungalow, gazebo, přičemž gazebo znamená 1. věžička (na střeše domu), belvedér, 2. letní dům: nabízí výhled do dálky.

A ještě jeden letní dům – cottage (na venkově) a country-cottage, také letní chalupa – summer cottage LAKŽ 1991. ArchŽ 2007 uvádí cottage ornée, ferme ornée – chalupa – „malý venkovský dům z hrubě opracovaných kamenů nebo klád z konce 18. až počátku 19. století“, dodejme: v Anglii. V Litvě se podobná stavba objevila mnohem později, ale také zde se chalupy začaly stavět koncem 19. a počátkem 20. století. Nejznámějším příkladem je takzvaná kolonie bankéře J. Montvily ve Vilniusu u Lukiškių náměstí (1911, architekt A. Kleinas a další). Podle a n g l i c k ý c h c h a l u p b y l y p o s t a v e n y o b y t n é d o m y správce žagarėského panství a dalších zaměstnanců (konec 19. století), z á m e č k é b u d o v y panství Šešuolėliai (1900, architekt T. Rostworowski) VLE X 2006. V Kaunasu, Panevėžysu a dalších městech je mnoho o b y t n ý c h d o m ů c h a l u p o v é h o t y p u; po druhé světové válce (zejména od roku 1955) se stavějí také ve venkovských sídlech TLE II 1986. Avšak výraz chalupa architekti a stavitelé rozšiřují teprve nyní: cottage – chalupa – „rodinný obytný dům. Místnosti jsou rozmístěny ve dvou podlažích: v prvním bývají obvykle obytné a hospodářské prostory, ve druhém ložnice. Schodiště je uvnitř domu. Často k domu přiléhá pozemek“ ArchŽ 2004. Chalupa zní velmi cize, užívá se bez nutnosti; jako ekvivalent se nabízí zámeček (GK 2003 10 11–12), což je oprávněné a užívá se v neformálních stylech. Architektonické slovníky se však pokoušejí…

2 0 8

Jonas Klimavičius | Pastogė senovėje ir dabar

… a také jiné malé hrádky: castellet – 1. hrádek – „menší hrad“, ačkoli hradu se tu nedočkáme: castle – kastel 1. „hrad s opevněním (hradba)“ (např. – hrad Medininkai!), 3. panovnické sídlo, palác, zatímco castellum – 1. opevněné městečko ArchŽ 2004; château – hrad, palác, ovšem jen ve Francii, dále také chatelet – hrádek, zatímco v jiných zemích (nebo snad jen v Anglii?) castle – 2. „sídlo krále či šlechty s opevněním“ a peel, pele – hrádek „ve středověké severní Anglii a Skotsku malá vojenská obranná stavba, zpravidla nízká opevněná věž vhodná k bydlení“; avšak castellum – kastel „menší opevněné sídliště nebo pevnost obklopená hospodářskými usedlostmi“ ArchŽ 2007.

Takže pro hrádek bude ještě třeba najít místo v systému termínů, něco také vytvořit (hrádeček, pevůstka), něco pojmenovat i víceslovnými názvy (hrad s opevněním, palác panovníka či šlechtice, opevněné městečko, opevněné sídliště, věžový dům)…

Neměli bychom zapomínat ani na litevskou skutečnost zahradní chatky (zahradního domku), sídel a dalších míst domku z Alytusu / alytnamio.

Části starobylého domu měly vlastní názvy – základ, stěna, trám, strop, podlaha, střecha, dveře, okno, práh, veranda, přístřešek u vchodu, předsíň, vstupní prostor, patro, novotvar kuchyně. Cizího původu jsou komora, pokoj, gonkos (nesprávně = vstupní přístřešek). V moderním, měšťanském domě je mnoho částí pojmenováno internacionalismy – veranda, chodba, vestibul, hala, foyer, sál, balkon, lodžie (a lodžie 2. „otevřená arkádová galerie přiléhající k budově nebo stojící samostatně, <...>“ ArchŽ 2004; také Vd 2008 23 78, 50 12). Dokonce i ve vlaku nebo na lodi: tambour / tambur – tambur 3. „malá místnost vedle pokoje, sloužící jako ochrana před chladným vzduchem či větrem“ ArchŽ 2004. Ale vždyť je to obyčejná předsíň za dveřmi (ačkoli DŽ₃ 1993 předsíň za dveřmi 1. „místo u venkovních dveří“, LKŽ X 1976 – „místo u dveří“: Stál v předsíni a neodvažoval se vejít dovnitř ‖ „místo v pokoji u dveří“ Radviliškis ‖ „místo ve stodole u dveří“ Krinčinas, Šeduva, Surviliškis, Grūžiai; zvenčí – prostor za dveřmi, mezi dveřmi – prostor mezi dveřmi). Něco jiného je tambur 4. archit. „kruhová nebo mnohoúhelníková základna kupole“ TŽŽ 1985, TŽŽ 2001, to je však buben: tambour / buben 2. „základna kupole“ ArchŽ 2007. Hala – proč ne předsíň? K síni (ale nejen k ní) se velmi dobře hodí vstupní síň. Halu, foyer a vestibul ponechme palácům.

Salon v domácnosti dobře nahrazuje novotvar obývací pokoj (i na internetu), nepodařilo se však prosadit, aby se obývacím pokojem (2.) nazýval jakýkoli salon či dokonce (3.) hotel (LKŽ XIV 1986).

Polonismus sálka, který působil tolik potíží, nahradila nikoli už pokoj pod střechou nebo podkroví LKŽ XII 1981, nýbrž internacionalismus mansarda TT 1992. Mansarda – není

Terminologija | 2008 | 15

209

jen tak nějaká půda či podstřeší, ale pokoj v podstřeší, pokojík nebo celý byteček, ale to samozřejmě není architektonický termín.

Mezonin má velmi rozmanitou podobu – „polopatro nízkého obytného domu (nad střední částí domu)“ TŽŽ 2001, mezzanine / entresol – 1. „nízké patro nebo polopatro vybudované nad střední částí nízkého obytného domu. (...)“; 2. „ve vícepodlažní budově Δ – nízké patro mezi hlavními patry, obvykle umístěné na jedné straně“ ArchŽ 2004, mezzanine, entresol – „nízkopodlažní patro budovy, zpravidla nejvyšší“ – mezonin, polopatro ArchŽ 2007. Takže mezonin není jen polopatro, ale mohl by být také mezipatro (srov. řec. mesos – střední, prostřední i mezilehlý), a také nadpatro, nadstavba (staví se nikoli nad, nýbrž na něčem!) – ekvivalentů je mnoho, ale žádný není skutečně výstižný.

Podobně lze hodnotit ekvivalenty mezinárodního slova křídlo zámku „boční přístavba domu nebo samostatná budova na zámeckém nádvoří“ TŽŽ 2001: annex – přístavba, křídlo, boční trakt ArchŽ 2004, annex, annexe – křídlo, boční trakt, přístavba – „pomocná stavba připojená k hlavní budově“ ArchŽ 2007, extension – křídlo, boční trakt, přístavba ArchŽ 2007, wing – křídlo – „boční část velké budovy, trakt, křídlo“ ArchŽ 2004, wing – křídlo, boční trakt – „část budovy vybíhající nebo přistavěná k hlavnímu traktu; boční přístavba“ ArchŽ 2007. Přístavba se sem vůbec nehodí, podobnost s křídlem tu je, ale také flang – křídlo. Existovaly i jiné ekvivalenty – boční stavba, boční domek; přístavek: boční trakt – „přístavba domu nebo malá budova na dvoře za větším domem; boční stavba“ TŽŽ 1936, boční trakt – „boční přístavba nějaké budovy nebo malá budova na dvoře za velkým domem; přístavek, boční domek“ DŽ₁ 1954. Přístavek je ve slovníku J. Brodovského definován jako „alkierius“, ale alkierius označuje jak určitý boční pokoj, tak i přístavbu zámeckého paláce (viz GK 2000 4–6 20–23; TechEnc I 2000). Nejlepšími ekvivalenty jsou tedy patrně dva: boční trakt || (domovní) křídlo; boční domek (Kalbos patarimai. Leksika: skolinių vartojimas, 2005).

Z novotvarů moderní doby stojí za zmínku pastatas Jonase Jablonského a slovo statinys (var. statinis), které v A. Vir I 1924 nabylo nového významu – 1. „to, co se staví či bylo postaveno, budova“ DŽ₁ 1954. Pastatas ve stavebnictví a architektuře nahradilo v meziválečném období termín trobesys, který se k tomuto účelu používal (viz J. Baltr VMI I 1934 („text byl z jazykového hlediska zkontrolován panem Talmantem, řada jednotlivých pojmů ověřena panem Rukštelou“ 7), II 1939 („text byl z jazykového hlediska zkontrolován J. Būtenem 5)).

Docházíme k smutnému závěru, kde je třeba říci, že důležití lidé z jazykové kuchyně – novináři – nepoužívají slovníky architektonických termínů a

2 1 0 Jonas Klimavičius | Pastogė senovėje ir dabar

šíří zbytečné anglicismy. Giedrė Putelytė uvádí: Takzvané penthousy (superdrahé apartmány) ve Vilniusu stojí víc než v Kodani, Helsinkách, Mnichově, Berlíně, Stockholmu, Vídni, Frankfurtu, Bruselu nebo Athénách Vd 2007 26 62. Takový pohled se majiteli otevře z okna „penthousu“ ve Vilniusu, na pravém břehu Neris, který se prodává za 10 milionů litasů Tamtéž. Takže litevština je ve Vilniusu nejlevnější... Za 10 mil. Lt by se pro ni dalo udělat mnoho! Jen by se samozřejmě musela přidat láska a duch. A teď... „nelabas“ penthauzas – je takzvaný, v uvozovkách, synonymní. Pokud se píše „penthauzas“, znamená to, že ve slovníku je nebo bude „penthauzas“? Autorkino synonymum superbrangūs apartamentai není přesné – sama to ví, protože píše: Anglické slovo „penthouse“ nebo „penthouse apartment“ označuje luxusní byt jedinečné stavby nebo byt v nejvyšším patře výškové budovy Tamtéž.

Slovníků, které už obsahují angl. penthouse, je odedávna dost: penthouse – 1) přístavek, přístřešek, podkroví, 2) amer. nástavba (na střeše), srov. pent – 2. uzavřený; <...>, house – 1) dům; <...> ALKŽ 1975, penthouse – 1) nástavba (nad domem), 2) podkroví (přístavek), kůlna ALKŽ 1998, penthouse – (luxusní) byt v podkroví PONS.ALKŽ 2004. Obecné slovníky ukazují zcela prostý původ dnes architektonicky i obrazně okázalého penthouse – dokonce příbuznost s kůlnou či přístřeškem. V architektuře má toto slovo také různé významy – 1. přístavek s pultovou střechou, 2. nástavba (stavba na střeše vícepodlažního domu), 3. přístřešek ArchŽ 2004, penthouse, pendice, pentice – nástavba – „stavba zabírající méně než polovinu střechy budovy s širokou střechou“ ArchŽ 2007. Který výraz by nejlépe vystihoval vlastnosti 2 penthouse: 1) na střeše (nástavba) nebo v nejvyšším patře (podkroví) a 2) samostatný, izolovaný? Nástaveb může být různých, nevalně zní byt-půda, lepší termín je podkrovní byt – vyjadřuje i jeho samostatnost. To by byl vhodný termín. Samozřejmě lze v angloeuropeizujícím prostředí Ober Haus, Helios City, Maxima, Akropolio, Ermitažo, Babilono, Panoramos, Europos, Mega, BIG těžko očekávat litevskost... Ale říkáme a budeme říkat, že Litevcům – všem a každému! – ji nutně potřebujeme. Říkáme a budeme říkat, že ne všichni jsme a ne všichni budeme emigranti hltající libry a eura nebo – ti nejnešťastnější! – vnitřní emigranti přesycení vším. Nemohli by to pochopit alespoň novináři? Když ale slyším a vidím jejich i reklamou vysáté slovo komfortas, vybaví se mi komunistų fortas (odříznutý od národa a kultury).

Ještě víc zarmucují loftai, které si osvojila umělecká gilda – vždyť v ní je litevský, nebo alespoň latinský duch stále živý, nikoli kosmopolitní angloeuropeizující. A zde píše Rasa Pakalkienė, vypráví malíř (a novinář) Vaidotas

Terminologija | 2008 | 15

211

Žukas, který si v bývalé vojenské továrně zařídil takzvané lofty, což jsou byty-studia LŽ 2007 178 16. Nakonec – byty s otevřeným prostorem neboli „lof-ty. Zatáhnout za opratě a zase od začátku... Nic nevymyslela a nic nehledala ani Giedrė Petkevičiūtė: Takové byty, jako je tento – výrobní prostory upravené k bydlení – se lidově nazývají lofty Vd 2007 50 54. Je tam také mezipatro: „v mezipatře“ je zařízena ložnice. Ta obliba přichází od břehů Temže... Angl. loft má také více významů – 1. podkroví, patro; půda, 2. chór (v kostele), 3. archit. empora, galerie (emporium – 1. tržiště, trh, 2. obchodní dům), srov. lofty – 1. (velmi) vysoký; vznešený, 2. (pře)urozený, 3. domýšlivý, arogantní PONS.ALKŽ 2004. Také v architektuře má loft různé významy – 1. galerie (v sále nebo kostele); chór, 2. půda; vysoké podkroví ArchŽ 2004, 1. podkroví – „prostor pod střechou bez stropu, často používaný jako sklad“, 2. varhanní chór, chórní balkon, srov. také cochloft – půda, mansarda – „místnost v podkroví domu“ (a garret – 1. mansarda – „místnost uvnitř střechy“, 2. podkroví – „místnost, obvykle se zkoseným stropem“) ArchŽ 2007. Z množství znaků angl. loft jsou podstatné prostornost, otevřenost a výška. Byt-studio může být jakýkoli, ale tady by snad šlo o prostorový byt, velký byt, vysoký byt (studio tam být nemusí, a pokud by bylo, přidali bychom – velký byt-studio).

Litevskost, zaplevelená cizími slovy, je křehká. Jazyk bez novotvorby je jazyk bez budoucnosti.

Zbytečné cizí výrazy mohou být nejen mezinárodní termíny, ale i stylisticky neodůvodněná běžná mezinárodní slova, například: V obývacím pokoji má být dost prostoru, zvlášť pokud jsou v rodině malé děti. Děti chtějí být stále ve společnosti dospělých, a proto mají být funkční zóny místnosti uspořádány tak, aby si navzájem nepřekážely. Pokud je v této místnosti plánována jídelní zóna, mohla by být blíže ke dveřím. Obývací zónu umístíme do klidnější části pokoje, dál od vchodu. K těm zónám lze ještě přišít zónování, zónové uspořádání. Zóna existuje v geografii, topografii, vojenství, matematice, fyzice a pro některé i ve vězení, ale v pokoji bychom ji nechtěli; ostatně už se řeklo: zónu umístíme do části. Lepší tedy bude část, polovina, kout, koutek. Vchod je zároveň i východ, řečeno prostěji – dveře. Ani reklama není zrovna ryze litevská: racionálně zařídíte kuchyň; hlína akumuluje teplo, mikroklima zůstává stejné jako v dřevěné stavbě. Bylo by snad třeba psát jedním způsobem a mluvit jiným? Snadno si lze všimnout, že při mezinárodním způsobu vyjadřování se tak chtě nechtě i mluví, zatímco litevská slova zůstávají stranou a málokdo se stará o jejich hledání.

212

Jonas Klimavičius | Pastogė senovėje ir dabar

ZÁVĚRY

Nejpřirozenější a nejuniverzálnější označení lidského přístřeší, gyvenimas (také gyvata, gyvenamoji), má typologické společné rysy s lotyšským dzīvoklis, ruským жилье, polským mieszkanie, německým Wohnung a anglickým dwelling, ale je více termínové i zcela netermínové. Motivačně dost podobné je také vieta. Se slovesem būti souvisí butas (v hovorovém jazyce také další odvozeniny). Od buto se liší novotvar J. Jablonského būstas (od něj také bendrabutis a viešbutis), který konečný dnešní význam získal až po obnovení nezávislosti. Zatím se ještě zcela jasně neoddělilo žemaitské buveinė od novotvaru S. Daukantase, který užíval i J. Jablonskis, būstinė – obvykle dočasné obydlí. Zvláštním výtvorem sovětské éry je gyvenamasis plotas. Toto označení (stejně jako dříve užívané gyvenamasis butas) podnítilo také sémanticky nadbytečné pojmenování gyvenamasis būstas. V jeho úřadování se těžko dá dlouhodobě vytrvat. Obytné místnosti nejsou zavrženíhodné, ale když máme būstas, stávají se zbytečnými.

Z indoevropského dávnověku pochází namas. O něco méně indoevropská je troba. Jihoaukštaitské pirkia není ani baltské, nýbrž pouze litevské.

Tím končí indoevropská litevská starobylost a čistota. Slované vnutili gryčią, seklyčią, pakajų / pakajus, Germáni pak bakūžę, stubą / stubas, rūmą, z románských končin se přes Poláky tlačily palocius / palociai, stancija. Gryčią, seklyčią, stubą si ponecháváme pro svou etnografickou minulost, folklorní užití a regionální kolorit. Rūmai v obecné litevštině znamená „reprezentativní budova nebo určitá instituce“. Ostatní v obecné litevštině odsunujeme na okraj.

V novější době přicházela z širého světa okázalá obydlí – rezidence, apartmán (samostatný byt), vila (rekreační dům), kotedžas (zámeček).

Části starobylého domu měly domácí názvy – základ, stěna, trám, strop, podlaha, střecha, dveře, okno, práh, předsíň, přístavek, u domu, vstupní síň, patro, novotvar virtuvė, „kuchyně“. Cizího původu jsou komora, pokoj, gon kos (nevhodné = předsíň).

V moderním, pansky zařízeném domě je mnoho částí s mezinárodními názvy – veranda, koridor, vestibul (částečně vstupní síň, předsíň), hala (předsíň), foyer, sál, balkon, lodžie, dokonce tambur (vchodové zádveří), salon (obývací pokoj), salka (mansarda – malá podkrovní místnost), mezonín (polopatro, mezipatro, nástavba, přístavek k domu), flygel (ne zrovna „křídlo“, lépe šalnamis).

Nejnovější jsou anglicismy penthauzas (=podkrovní byt), loftas (=prostorový byt, velký byt, vysoký byt).

Jazyk bez novotvorby je jazyk bez budoucnosti.

Terminologija | 2008 | 15

2 1 3

ŠALTINIAI

ALKŽ 1975 – Anglų–lietuvių kalbų žodynas. Sudarė A. Laučka, B. Piesarskas, E. Stasiulevičiū-tė, Vilnius.

ALKŽ 1998 – B. Svecevičius. Anglų–lietuvių kalbų žodynas, Vilnius.

ArchŽ 2004 – L. Kitkauskienė, N. Kitkauskas. Anglų–lietuvių kalbų aiškinamasis architektūros žodynas, Vilnius.

ArchŽ 2007 – Cyril M. Harris. Iliustruotas architektūros istorijos žodynas. Sudarytoja ir mokslinė redaktorė A. Jankevičienė, lietuviškų terminų redaktorė G. Kazlauskaitė, Vilnius.

K. Bagd VDP 1973 – K. Bagdonavičius. Vargas dėl ploto, Vilnius.

J. Balč RR II 1982 – J. Balčikonis. Rinktiniai raštai 2, Vilnius.

J. Baltr VMI I 1934 – J. Baltrušaitis. Visuotinė meno istorija, Kaunas.

J. Baltr VMI II 1939 – J. Baltrušaitis. Visuotinė meno istorija, Kaunas.

J. Basan MGK 1997 – J. Basanavičius. Mano gyvenimo kronika ir nervų ligos istorija. 1851–1922 m., Vilnius.

V. Bit MokALTTŽ 1998 – V. Bitinaitė. Mokomasis anglų–lietuvių kalbų teisės terminų žodynas, Vilnius.

K. Būg RR III 1961 – K. Būga. Rinktiniai raštai 3, Vilnius.

D. Charms N 1998 – D. Charmsas. Nutikimas, Kaunas.

Dvnd – Dienovidis (savaitraštis).

DŽ₁ 1954 – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius.

DŽ₂ 1972 – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius.

DŽ₃ 1993 – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius.

DŽ₄ 2000 – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius.

DŽ₅ 2003 – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius.

DŽ₆ 2006 – Dabartinės lietuvių kalbos žodynas, Vilnius.

J. Jabl R I 1932 – Jablonskio raštai 1, Kaunas.

J. Jabl L 1985 – Jono Jablonskio laiškai, Vilnius.

KarŽ 1919 – Kariškas lietuviškai–rusiškas ir rusiškai–lietuviškas žodynėlis, Kaunas.

P. Klim Ats 1990 – P. Klimas. Iš mano atsiminimų, Vilnius.

LA – Lietuvos aidas (savaitraštis).

LAKŽ 1991 – B. Piesarskas, B. Svecevičius. Lietuvių–anglų kalbų žodynas, Vilnius.

L ir M – Literatūra ir menas (savaitraštis).

LKŽ I₂ 1968 – Lietuvių kalbos žodynas 1, Vilnius.

LKŽ II₂ 1969 – Lietuvių kalbos žodynas 2, Vilnius.

LKŽ III 1956 – Lietuvių kalbos žodynas 3, Vilnius.

LKŽ VIII 1970 – Lietuvių kalbos žodynas 8, Vilnius.

LKŽ X 1976 – Lietuvių kalbos žodynas 10, Vilnius.

LKŽ XII 1981 – Lietuvių kalbos žodynas 12, Vilnius.

LKŽ XIV 1986 – Lietuvių kalbos žodynas 14, Vilnius.

LKŽ XVI 1995 – Lietuvių kalbos žodynas 16, Vilnius.

LKŽ XIX 1999 – Lietuvių kalbos žodynas 19, Vilnius.

LŽ – Lietuvos žinios (dienraštis).

M – Moksleivis (žurnalas).

PONS.ALKŽ 2004 – PONS. Anglų–lietuvių kalbų žodynas, Kaunas.

Prg – Pergalė (žurnalas).

R – Respublika (dienraštis).

rš – raštai.

Sav su TV – Savaitė su TV (savaitraštis).

SD 1642 – Pirmasis lietuvių kalbos žodynas: Konstantinas Sirvydas. Dictionarium trium linguarum [fotografuotinis tekstas], 1979.

SNŽŽ 1907 – Svetimų ir nesuprantamų žodžių žodynėlis. Sudarė J. Šlapelis, Tilžė.

SNŽŽ 1924 – J. Norkus. Svetimų ir nesuprantamų žodžių žodynėlis, Kaunas.

SocApsTŽ 1999 – Socialinės apsaugos terminų žodynas, Vilnius.

B. Sruog R VI 1957 – B. Sruoga. Raštai 6, Vilnius.

214 Jonas Klimavičius │ Pastogė senovėje ir dabar

TechEnc I 2000 – Technikos enciklopedija 1, Vilnius.

TLE II 1986 – Tarybų Lietuvos enciklopedija 2, Vilnius.

trš – tarybiniai raštai.

TT 1992 – Terminologijos taisymai. Parengė K. Gaivenis, A. Kaulakienė, St. Keinys, J. Klimavičius, Vilnius.

TŽŽ 1936 – Tarptautinių žodžių žodynas, Kaunas.

TŽŽ 1985 – Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius.

TŽŽ 2001 – Tarptautinių žodžių žodynas, Vilnius.

Vd – Veidas (savaitinis žurnalas).

A. Vir I 1924 – A. Virėliūnas. Įvardai arba terminai, priimti Terminologijos komisijos, Kaunas.

VLE X 2006 – Visuotinė lietuvių enciklopedija 10, Vilnius.

VlnL – Vilniaus laikraštis.

LITERATŪRA

Balaišis V. 1987: Der lit. Flussname Nemunas und das lit. namas „Haus.“ – Kalbotyra 37(3), 18–23.

Kalbos patarimai. Leksika: skolinių vartojimas. Autorė ir sudarytoja D. Mikulėnienė, Vilnius, 2005.

Kiekviena kalba – tai atskiras pasaulis. Pokalbis su Jiržiu Marvanu. – Mokslo Lietuva 2008 11 1, 6; 12 12–13.

Klimavičius J. 2000: Alkierius, erkeris, alkova. – Gimtoji kalba 4–6, 20–23.

Klimavičius J. 2003: Vila – vasarnamis, kotedžas – pilaitė. – Gimtoji kalba 10, 10–13.

Kopalínski W. 2001: Žodynas. XX amžiaus įvykiai, sąvokos ir mitai. Vertė N. Kvietkauskas, Vilnius.

Lietuvių kalbos atlasas. I. Leksika. Ats. red. K. Morkūnas, Vilnius, 1977.

Litauisches etymologisches Wörterbuch von Ernst Fraenkel, Heidelberg–Göttingen, 1955–1965.

Sabaliauskas A. 1990: Lietuvių kalbos leksika, Vilnius.

Senkus J. 1965: Gyvenamojo namo vardai. – Kalbos kultūra 8, 38–40.

Гамкрелидзе Т. В., Иванов Вяч. Вс. 1984: Индоевропейский язык и индоевропейцы, I–II, Тбилиси.

Gauta 2008-10-24

Jonas Klimavičius Lietuvių kalbos institutas P. Vileišio g. 5, LT-10308 E. paštas: [email protected]

Terminologija | 2008 | 15

215